Anoplocephala perfoliata skrytý parazit koní

Transkript

1 Anoplocephala perfoliata skrytý parazit koní Břetislav Koudela Kůň je definitivním hostitelem tří druhů tasemnic z čeledi Anoplocephalidae: Anoplocephala perfoliata, A. magna a Anoplocephaloides (Paranaplocephala) mamillana. Největší význam je přikládán tasemnici A. perfoliata, která je v současnosti považována za původce kolikových onemocnění koní. Ačkoliv byla A. perfoliata popsána již koncem 18. století a její vývojový cyklus byl popsán v roce 1941, nebyla tato tasemnice vždy považována za významného parazita koní. Stejně jako v případě ostatních tasemnic u jiných hostitelů nebyla A. perfoliata spojována s klinickými příznaky onemocnění trávicího traktu. V 80. letech minulého století se začaly v literatuře objevovat informace vysokém výskytu A. perfoliata ve střevě pitvaných koní a byly zmiňovány souvislosti s klinickými příznaky kolikových onemocnění a výskytem tasemnic. Cílené studie pak prokázaly souvislosti mezi tasemnicí A. perfoliata a onemocněním trávicího traktu koní. Biologie tasemnice A. perfoliata Dospělá tasemnice A. perfoliata měří 3 až 8 cm a je 1,5 až 2 cm široká. Kulovitý skolex A. perfoliata je vybaven čtyřmi kulovitými přísavkami a dosahuje velikosti až 3 mm. Jako jediná z tasemnic koní má A. perfoliata na skolexu kaudálně za přísavkami lalůčky, které jsou podobné oušku a velké asi 0,5 až 1 mm. V hostiteli jsou dospělé tasemnice uchyceny nejvíce v céku (80%), v oblasti ileocékální chlopně (18%) a vzácněji ve ventrálních slohách velkého kolonu. Průměrný počet dospělých tasemnic je kolem 100 kusů, ale při masivních infekcích může počet tasemnic dosáhnout až 800 kusů. Vývojový cyklus tasemnic rodu Anoplocephala je nepřímý. Trusem odcházejí do vnějšího prostředí vajíčka, která mají polygonální tvar a velikost 65 až 80 µm. Tato vajíčka jsou schopna přežít na pastvině až devět měsíců. Mezihostiteli jsou ubikvitárně se vyskytující půdní roztoči čeledí Galumnidae, Oribatulidae a Carabodidae. Půdní roztoči, tzv. pancířníci jsou přítomni na pastvinách ve vysokých počtech (až 10 6 na m 2 ) a jsou důležitou součástí detritového potravního řetězce v půdě. Většina druhů pancířníků se živí odumřelou tkání vyšších rostlin a druhy pancířníků, kteří jsou mezihostiteli A. perfoliata jsou charakterizováni jako příležitostní koprofágové. Předpokládá se, že trus koní, popřípadě vajíčka A. perfoliata obsažená v něm, působí na pancířníky jako potravní atraktant. Po pozření vajíček pancířníky se onkosféra uvolní z vajíčka, pronikne do tělní dutiny roztoče a za jeden až čtyři měsíce se 15

2 vyvine do infekčního stádia cysticerkoidu. Koně se infikují přijetím krmiva obsahujícího pancířníka s cysticerkoidem. Poslední studie prokázaly, že na pastvinách, na kterých se pásli koně s A. perfoliata je obvykle 3-6% pancířníků s cysticerkoidy. Ve střevě koně se za šest až osm týdnů z cysticerkoidu vyvine dospělá tasemnice, která produkuje vajíčka vylučovaná trusem. Rozšíření tasemnice A. perfoliata Údaje o prevalenci koňských tasemnic se velice různí. Studie, při kterých byly použity koprologické metody, uvádějí podstatně nižší hodnoty prevalence než patologickoanatomická vyšetření, popř. vyšetření koní na jatkách. Prevalenční studie provedené koprologickými metodami v Německu v letech udávají výskyt A. perfoliata v rozmezí 0,7 25 %. Prevalence A. perfoliata zjištěná koprologicky na Slovensku v roce 2001 byla 0,11 % a v Polsku 2,1 %. Američtí autoři srovnávali patologické a koproskopické vyšetření při sledování výskytu tasemnic koní. Od února 1981 do února 1983 bylo na přítomnost tasemnic ve střevě vyšetřeno 363 koní, z toho bylo 353 koní vyšetřeno také koprologicky. Prevalence tasemnic dosáhla při pitvě 54 %, ale koprologicky byly tasemnice potvrzeny pouze u 3,1 % sledovaných koní. Podobné výsledky potvrzující významné rozdíly při posuzování výskytu A. perfoliata při pitvách a při koprologických vyšetřeních byly publikovány také z jiných zemí. V zatím jediné cílené prevalenční studii zpracované v České republice bylo v koprologicky (flotace) vyšetřeno celkem 432 vzorků trusu od 342 koní různého věku, pohlaví a plemene. Vzorky pocházely ze 17 stájí s větším počtem chovaných koní, kteří měli přístup na pastvu. Z celkového počtu (n = 342) vyšetřených koní 23 (6,73 %) zvířat vylučovalo vajíčka tasemnice A. perfoliata. Vylučování proglotid bylo makroskopickým vyšetřením zjištěno pouze v jednom případě. Vzhledem k nízké senzitivitě koprologického vyšetření je zřejmé, že skutečný výskyt tasemnic v chovech koní na území České republiky je vyšší. Při porovnání prevalence tasemnic zjištěné v České republice se zahraničím je zřejmé, že u nás zjištěná hodnota se nachází v rozmezí popisovaném různými autory v různých zemích. Ve sledovaném souboru koní nebyly nalezeny významné rozdíly ve výskytu u jednotlivých plemen a také nebyla nalezena souvislost mezi věkem a napadením tasemnicemi. Diagnostika Koprologické vyšetření jako metoda detekce tasemnic je považováno za nepřesné a málo citlivé. Jeho nízká senzitivita je vysvětlována několika příčinami. Jedním z uváděných důvodů je fakt, že se u druhu A. perfoliata děloha neotevírá bezprostředně po oddělení zralých 16

3 proglotid od strobila, což vysvětluje nízké promísení vajíček v trusu. Další příčinou nízké senzitivity koprologického vyšetření je diskontinuální vylučování proglotid. Nízká senzitivita koprologických metod je důvodem hledání a vývoje jiných diagnostických technik pro průkaz infekce tasemnicemi u koní. Mezi testované nepřímé metody patří průkaz protilátek proti tasemnicím v séru koní. Pro imunodiagnostiku byly použity somatické antigeny ze skolexů nebo z celého těla, popř antigeny exkrečně/sekreční. Pomocí těchto antigenů lze stanovit specifické protilátky. Diagnostická citlivost sérologických metod je vyšší než u koprologických metod. Sérologické testy jsou užitečné pro zjištění expozice, nikoliv však aktuální infekce, protože protilátky mohou perzistovat i po eliminaci parazitů. Slibnou budoucnost v diagnostice anoplocefalózy naznačuje řetězová polymerázová reakce (PCR). Pomocí PCR je možné identifikovat DNA z povrchu vajíček A. perfoliata v trusu infikovaných zvířat a stanovit aktuální infekci. Tento způsob diagnostiky nabízejí již některé zahraniční specializované laboratoře. Patogeneze a klinické příznaky anoplocefalózy Predilekční místo pro přichycení A. perfoliata ve střevě hostitele představuje oblast ileocékální chlopně. Také byla pozorována v případě vyššího počtu tasemnic ve střevě tendence ke shlukování. Patologické změny, které vznikají v místě uchycení tasemnice na sliznici, mají ložiskovitý charakter. Závažnost patologických změn roste proporcionálně s počtem přítomných parazitů. Spektrum změn sahá od zesílení a edém sliznice přes ulcerace a tvorbu granulační tkáně až po perforaci střevní stěny. Dochází k infiltraci lamina propria a okolních tkání lymfocyty a eozinofilními granulocyty. Koně infikovaní nízkým počtem tasemnic nemusí vykazovat klinické příznaky onemocnění. Při vyšším napadení se objevují intermitentní koliky, průjem a vzácně peritonitida. Masivní infekce může být doprovázena progresivním hubnutím a anémií, ale příznaky akutní abdominální bolesti jsou pravděpodobnější než chronický průběh anoplocefalózy. Koliková onemocnění způsobená tasemnicí A. perfoliata Role koňských tasemnic při vzniku kolikových onemocnění je ve světové literatuře diskutována již po mnoho desítek let. Nejstarší literární údaje připisují koňským tasemnicím neurčitý a pochybný klinický význam. V 80. a 90. letech však vzrostl počet publikovaných klinických případů, které popisují přítomnost či úlohu tasemnic A. perfoliata při vážných a často smrtelných intestinálních onemocnění koní. Tasemnice u koní nemigrují, takže jejich patologické působení je úzce vázáno na střevo, konkrétně na místo přichycení. Pokud se tito parazité vyskytují ve vyšších počtech, mají tendenci se shlukovat do trsů. Toto shlukování 17

4 může zhoršit lokalizované léze, které se tímto mohou rozšířit do submukózy, kde mohou snadněji porušit krvení a nervovou regulaci. Těmito změnami a současně změnami v tloušťce střevní stěny v ileocékálním spojení splňuje infekce A. perfoliata kritéria nezbytná k zapříčinění poruch ve střevní motilitě a integritě trávicího traktu v místě ileocékálního otvoru. Široké spektrum intestinálních poškození zahrnuje střevní intususcepci, intramurální hematom, intestinální obturace, střevní divertikl a perforace střeva. Střevní invaginace: Střevní intususcepce se řadí k vážným příčinám akutních nebo chronických kolikových bolestí, v jejichž etiopatogenezi tasemnice hrají významnou roli. Jedná se o změny polohy střevních kliček ve směru jejich podélné osy, při které se střevní trubice převrátí a ve směru peristaltiky se teleskopicky vsune do sousedního oddílu. Nejčastěji se v případě infekcí A. perfolita vyskytuje ileocékální intususcepce a naopak sporadicky jsou popisovány cékocékální a cékokolické intususcepce. Přesný způsob, jakým tasemnice iniciují intususcepci, není znám a existuje několik teorií. Některé studie předpokládají, že mechanismus intususcepce tkví v segmentální atonii následkem lokální anoxie způsobené verminózní arteritidou. Hyperperistaltika v segmentu, který sousedí s atonickým úsekem, pak indukuje intususcepci. Další autoři míní, že iniciátorem intususcepce je lokální hypomotilita, která vzniká poruchou parasympatiku. Tu způsobuje A. perfoliata, která disponuje velkým množstvím enzymu acetylcholinesterázy. Působením acetylcholinesterázy je synaptický acetylcholin rozštěpen, čímž dochází k lokálnímu omezení střevní peristaltiky. Klinický obraz intestinálních intususcepcí je poměrně pestrý a závisí na tom, zda je transport zažitiny přerušen částečně nebo úplně. Zatímco jejunoileocékální intususcepce probíhá jako typický akutní ileus tenkých střev, ileocékální invaginace může mít podobu jak akutního tak chronického onemocnění. Terapie a prevence anoplocefalózy Lékem volby byl v nedávné době pyrantel pamoate v dávce 13,2 mg/kg ž. hm., popř. 19,8 mg/kg ž. hm. Skupina makrocyklických laktonů (avermektiny /ivermektin/ a milbemyciny /moxidectin/) nemají na tasemnice žádný vliv. V České republice dlouho chybělo vhodné účinné antiparazitikum a teprve v nedávné době byla registrována kombinovaná antiparazitika obsahující účinnou látku praziquantel. Mechanismus účinku praziquantelu, který je používán proti plochým hlístům (motolice a tasemnice) není přesně znám. Experimentální studie ukazují, že praziquantel zvyšuje permeabilitu povrchu plochých hlístů (tegumentu) pro ionty vápníku. Výsledkem tohoto působení je paralýza parazitů a jejich uvolnění z místa přichycení. 18

5 V chovech s výskytem tasemnic je doporučována aplikace praziquantelu v dávce 0,75-1,0 mg/kg ž. hm. před a po pastevní sezóně. Po aplikaci preparátů obsahující praziquantel se nacházejí v trusu pozitivních koní uvolněné tasemnice, a proto je třeba po aplikaci anthelmintik zajistit asanaci trusu. Ve vývojovém cyklu mají důležitou roli půdní roztoči jako mezihostitelé. Jejich eliminace na pastvinách není možná ani žádoucí. Smysluplným doplňkem strategie zaměřené proti tasemnicím je také odstraňování trusu z pastvin, jejich orba a osetí nebo střídavé využívání pastvin jinými druhy zvířat. 19