SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Pavel Bobek SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Doc. JUDr. Josef Salač, Ph.D. Katedra občanského práva Duben 2008

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených V Praze

3 OBSAH: 1. Úvod Exkurs do historie Majetkové vztahy v manželství v období římského práva Majetkové vztahy v manželství na našem území do roku Majetkové vztahy v manželství dle VOZ z roku Závěr Právní úprava podle zákona č. 265/1949 Sb Vznik a rozsah zákonného majetkového společenství Hospodaření se společným jměním Zánik zákonného majetkového společenství Vypořádání zákonného majetkového společenství Rozhodovací praxe soudů Závěr Právní úprava podle Občanského zákoníku, z. č. 40/1964 Sb Vznik bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále BSM) Užívání bezpodílového spoluvlastnictví manželů Zánik a vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů Judikatura Závěr Platná právní úprava Novelizace OZ provedená zákonem č. 91/1998 Sb Vznik SJM Rozsah SJM Majetek ve výlučném vlastnictví jen jednoho z manželů Majetkové vztahy uvnitř manželství Smlouvy rozšiřující či zužující SJM Změny rozsahu SJM provedené soudem Spory o rozsah SJM Hospodaření se SJM a jeho společné užívání Záležitosti běžné a ostatní při užívání a správě společného majetku Závazky Zánik SJM Vypořádání SJM Způsob vypořádání Závěr Judikatura soudů o vypořádání SJM Závěr...50 Seznam použité literatury...53 Použité zkratky:...54 Právní předpisy...55 Název diplomové práce v anglickém jazyce a klíčová slova:

4 1. Úvod Tématem této práce je právní úprava majetkového společenství manželů. Jedná o materii již proto důležitou, že se přímo dotýká valné většiny dospělé populace. A to nejen v užším smyslu vzájemného majetkového vztahu mezi manžely, ale zároveň i v širším smyslu vztahu manželů k třetím osobám. Úprava majetkového společenství manželů je obsažena zejména v právu občanském, a to v Občanském zákoníku, Zákonu o rodině, jakožto i v předpisech práva pracovního a práva sociálního zabezpečení. Tato úprava by měla být dostatečně jednoznačná, aby poskytla ochranu jak manželům samotným, tak třetím osobám stojícím vně manželství, tak zároveň i dispozitivní, aby byla schopna reflektovat majetkové, kulturní a jakékoliv další rozdíly osob stojících v manželství a poskytla jim dostatečnou možnost tyto poměry si vzájemně upravit. V následujícím textu se pokusím nastínit vývoj právní úpravy a vzájemných práv a povinností manželů, a to tak, jak v čase reflektovaly zejména měnící se politickou a hospodářskou situaci. Dle mého názoru je toto právě ta nejlepší cesta k pochopení principů, kterými je právní úprava společného jmění manželů ovládána.

5 2. Exkurs do historie 2.1. Majetkové vztahy v manželství v období římského práva Základy právní úpravy majetkových vztahů mezi manžely lze nepochybně spatřovat v právní úpravě římského práva. Toto rozlišovalo zejména tzv. manželství přísné a manželství volné. V manželství přísném docházelo k předání nevěsty do moci manžela. Žena se tím stávala členem rodiny manžela a v tomto se nacházela v postavení dcery a ke svým dětem v pozici sestry. Neměla vlastní majetek a co nabyla, nabyla pro manžela. Naproti tomu v manželství volném zůstávala v moci svého otce. Ten ji mohl kdykoliv manželovi odejmout a povolat ji zpět do svého domu. Manželství volné nezakládalo žádné majetkové společenství. V manželství přísném manžel jako hlava rodiny nesl veškeré náklady spojené se založením rodiny a byl povinen své manželce a dětem poskytovat přiměřenou výživu 1. Na oplátku žena manželovi přinesla určitý podíl na majetku svého otce, tzv. podíl na budoucím dědictví, a tím se majetkově podílela na nákladech a obživě rodiny. Toto se nazývalo věnem a stávalo se vlastnictvím manžela, který s ním mohl disponovat. Další majetek manželky, který nebyl obsahem věna, zůstával nadále v jejím vlastnictví, a ta s ním mohla volně disponovat. Obvykle však přenechávala i jeho správu svému choti. Povinnost vrátit věno při zániku manželství neexistovala, ledaže nárok na jeho vrácení byl domluven již při jeho vzniku. Později se požadavek na vrácení věna stával běžnějším a nakonec se v římském právu vyvinul tak, že manželka měla obligační nárok na vrácení věna při zániku manželství. Právo na vrácení věna bylo osobním právem manželky, tzn. že smrtí ženy zaniklo a vlastníkem věna se stával přeživší manžel. 1 Jaromír Kincel, Valentin Urfus, Michal Skřejpek: Římské právo, 2 vydání, Praha, C.H.Beck 1995, s

6 Následně v justiniánském období věno zůstávalo majetkem manželky, ne již jejího manžela. Ten se po dobu trvání manželství stával pouze jeho správcem. Věno muselo být po zániku manželství vráceno 2 a jeho navrácení mohli požadovat i dědicové manželky. Právo na vrácení věna bylo pro ženu a její děti zajištěno generálním zástavním právem k majetku manžela. Z období římského práva rovněž pochází právní domněnka vlastnictví pro případ nejistoty, zda věc náleží muži nebo ženě. V pochybnostech vždy platilo, že věc patří muži, pokud se neprokázal opak. Tato vyvratitelná domněnka byla přejata rovněž do obecného zákoníku občanského z roku 1811 a platila na našem území až do Majetkové vztahy v manželství na našem území do roku 1811 V období vlády Přemyslovců byla žena podřízena svému muži. Obdobně jako v římském právu, platilo i podle zemského práva, že věno, které přinesla žena do manželství, připadlo po uzavření manželství muži. Muž byl hlavou rodiny a byl povinen zabezpečit rodinu po materiální stránce. Žena byla tzv. vězněm svého muže. Vše co nabývala, nabývala pro muže. Ke změně došlo přijetím Vladislavského zřízení v roce 1500, kdy žena nadále přestala být vězněm svého muže. Ta si mohla vyhradit svůj majetek pro sebe a volně s ním nakládat. Pro příště vstup do manželství na majetek manželů neměl žádný vliv, každý z nich nabýval majetek pro sebe a nakládal se svým majetkem podle své vůle. Žena přinášela v té době do manželství výbavu a věno. Výbavou byly rozuměny věci osobní potřeby, věnem pak peníze. 2 Jaromír Kincel, Valentin Urfus, Michal Skřejpek: Římské právo, 2 vydání, Praha, C.H.Beck 1995, s VOZ 6

7 V období po roce 1620 se uplatňovaly v manželském právu německé právní zásady. Tyto byly postaveny na základech římského práva, tzn. na systému odděleného jmění, avšak s možností založení majetkového společenství manželů Majetkové vztahy v manželství dle Všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 Všeobecný občanský zákoník z r upravoval majetkové poměry manželů na našem území od do Dle tehdy platné právní úpravy nemělo uzavření manželství žádný vliv na majetkové poměry manželů a manželský svazek sám o sobě nic na nich neměnil. Neučinili-li manželé o užití svého jmění zvláštní úmluvy 4, náleželo každému z nich vlastnické právo dosavadní, a na to, co kterýkoliv z nich za trvání manželství nabyl, neměl druhý nárok. Platila právní domněnka, že v pochybnostech se mělo za to, že nově nabitý majetek nabyl muž. Co se správy majetku manželů týkalo, platila další domněnka, a to že žena svěřila správu svého majetku manželovi jako svému zákonnému zástupci. 5 Tomuto však žena měla možnost odporovat a případně i správu majetku muži odejmout. Muž při této správě odpovídal pouze za kmenové jmění a nebyl povinen zúčtovat užitky, nebylo-li toto ujednáno. Své majetkové poměry si mohli manželé upravit tzv. smlouvami svatebními upravenými v hlavě dvacáté osmé VOZ. Jednalo se zejména o věno, obvěnění, jitřní dar, společenství statků a vdovský plat. Jejich účelem bylo zejména upravit majetkové poměry, ne ani tak za života obou manželů, jako pro případ smrti jednoho z nich. Smlouvy tak vymezovaly část či výši majetku, který se po smrti jednoho z manželů stane majetkem manžela přeživšího VOZ a 1238 VOZ 7

8 Věno Specifický a zásadní institut tehdy platné právní úpravy bylo věno. Tím se rozumělo jmění, které manželka či kdokoliv jiný dává manželu za účelem ulehčení budoucích nákladů na manželské společenství. Byla-li nevěsta zletilá a majetná, dohodla se o věnu se ženichem sama. Naopak, byla-li ještě nezletilá, musela být smlouva o věnu uzavřená otcem. Byla-li nevěsta nemajetná, byli její rodiče či prarodiče povinni dát ji věno přiměřené svému stavu a jmění. Jeho výše také mohla být určena soudem. Povinnost poskytnout nevěstě věno však rodiče či prarodiče neměli v případě, že se dcera provdala bez jejich vědomí či proti jejich vůli. Tuto povinnost měl také pouze jednou, to znamená že na věno nevěsta neměla nárok v případě opakovaného sňatku. Právo na věno manžel ztratil, nevymínil-li si jej ještě před uzavřením manželství. Věnem mohlo být cokoliv, co lze buďto zcizit nebo užívat. Po dobu trvání manželství manželi náleželo pouze požívání věna a jeho přírůstků, v případě peněz a pohledávek či věci zuživatelných náleželo mu však plné vlastnictví. Obvěnění Obvěněním bylo to, co ženich či kdokoliv jiný dal nevěstě k rozmnožení věna. Toto nemělo praktický význam za života obou manželů, avšak v případě dřívějšího úmrtí manžela, náleželo pak ženě k obvěnění volné vlastnictví. Jitřní dar Jitřním darem bylo to, co muž slíbil dát své manželce prvního jitra po uzavření manželství. 6 Byl-li slíben, v pochybnostech se mělo za to, že byl i odevzdán v prvních třech letech manželství VOZ 8

9 Společenství statků Manželství samo o sobě nezakládalo společenství statků mezi manžely. To mohlo být sjednáno zvláštní smlouvou a bylo zakládáno zejména pro případ smrti. Jeho podstata spočívala v tom, že dávalo manželu právo na polovinu toho, co zbylo po smrti druhého manžela z majetku obou. Vdovský plat Vdovským platem se rozumělo to, co bylo dohodnuto platit vdově z majetku manžela. Ze zákona náležela vdově výživa z pozůstalosti pouze po dobu šesti týdnu, v případě těhotenství pak po dobu do konce šestého týdne po porodu. Poté bylo možno pobírat vdovský plat. Nárok na něj vdova ztrácela případným dalším sňatkem Závěr Úprava majetkových poměrů mezi manžely platná na území České republiky dle VOZ z roku 1811 byla postavena na zásadě odděleného vlastnictví obou manželů. To znamená, že vše co nabyli před či během manželství, zůstávalo jejich výlučným majetkem. Pro společné hospodaření byly uplatňovány zásady a zejména domněnky známe již římskému právu, a to že správu vlastního i ženina majetku jako hlava rodiny provádí manžel, a že v případě pochybností o vlastnictví nově nabytého majetku tento se stává vlastnictvím manžela. Významným institutem zajišťujícím příspěvek ženy na společnou výživu po dobu trvání manželství bylo věno, které muselo být svou výši přiměřené stavu a majetkovým poměrům rodiny nevěsty. Jeho podstata však byla nezcizitelná, a v případě, že žena manžela přežila, získávala věno zpět jako svůj výlučný majetek. Dále byly uplatňovány smlouvy, které jednomu z manželů zajišťovaly podíl na majetku druhého, a to zejména pro případ smrti. Celkově zákonná úprava umožňovala velmi různorodé a individuální smluvení vzájemných majetkových vztahů manželů, a umožňovala tak reflektovat různé společenské a ekonomické postavení jakožto i možnosti snoubenců resp. manželů při současném zachování zodpovědnosti k vlastnímu jmění a zejména ochraně jeho podstaty VOZ 9

10 3. Právní úprava podle zákona č. 265/1949 Sb. Zákonem č. 265/1949 Sb. o právu rodinném, který nabyl účinnosti dne bylo vyčleněno rodinné právo a s ním i úprava majetkových vztahů mezi manžely z občanského zákoníku. Zákon v 22 nově zavádí institut zákonného majetkového společenství mezi manžely, dále jen ZMS. Zákon o právu rodinném zcela zásadně mění principy, na kterých byla úprava majetkových poměrů mezi manžely až dosud založena. Do nabytí účinnosti zákona č. 265/1949 Sb. platilo, že v době trvání manželství každý z manželů nabývá majetek do svého vlastnictví, pokud dohoda uzavřená mezi manžely toto neupravovala jinak. Zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném naopak kogentně stanovil, že vše, co jeden nebo druhý manžel za trvání manželství nabude, vyjma majetku nabytého dědictvím nebo darem a majetku sloužícího osobním potřebám nebo výkonu povolání, se stává součástí jejich tzv. získaného majetku, a to zákonného společenství majetkového. 8 Do ZSM spadal veškerý společný majetek manželů, tzn. ne pouze věci, ale i pohledávky a dluhy. 9 Dohodou dle 29 si manželé mohli rozsah jmění jim společného dohodnout jinak či vyhradit vznik ZSM až ke dni zániku manželství. Důvod zcela zásadně nové právní úpravy je třeba spatřovat ve změně společenských poměrů po únoru roku 1948, kdy zcela programově byla potlačována možnost vlastnit a vykonávat vlastnická práva k převážné většině statků vyjma věcí osobní potřeby, případně bytových potřeb Vznik a rozsah zákonného majetkového společenství Zákonné majetkové společenství podle zákona č. 265/1949 Sb. vznikalo výlučně mezi manžely. Zákon v 22 stanovil, že jmění, které nabude kterýkoli z manželů v době trvání manželství vyjma toho, co nabude dědictvím a darem, a to co slouží jeho osobním potřebám, nebo výkonu povolání, tvoří jeho získaný majetek. Získané majetky obou manželů jsou majetkem jím společným (zákonné společenství majetkové). Takto stanovený rozsah majetkového společenství manželů, jakož i 8 22 zákona č. 265/1949 Sb. 9 Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s

11 odlišnou úpravu správy společného jmění, si mohli manželé upravit dohodou. 10 Rovněž si mohli vyhradit vznik zákonného společenství majetkového až ke dni zániku manželství. K platnosti těchto úmluv byla potřeba forma soudního zápisu. Pro zajištění ochrany dobré víry třetích osob se mohli manželé na tyto dohody ve vztazích k třetím osobám odvolat pouze v případě, že těmto osobám byly známé Hospodaření se společným jměním Podle 22 odst. zákona o právu rodinném jsou získané majetky obou manželů majetkem jim společným. Nešlo-li o výjimky v zákoně uvedené, stal se získaný majetek každého z manželů okamžikem nabytí majetkem společným. Věc, kterou nabyl jeden z manželů, byla proto ve společném vlastnictví obou manželů. Vlastnictví každého z nich bylo vlastnictvím skutečným, reálným, poskytujícím oběma stejná práva a povinnosti. Podle 23 zákona č. 265/1949 Sb. mohl obvyklou správu jmění náležejícího do zákonného společenství manželů vykonávat každý z manželů sám. Pokud však šlo o věc přesahující rámec obvyklé správy, byl vyžadován souhlas druhého manžela. Jako věc zcela nepochybně vybočující z obvyklé správy společného majetku byl např. převod nemovitostí náležejících do zákonného majetkového společenství manželů bez souhlasu druhého manžela. 11 Pokud jeden z manželů učinil sám právní úkon, který odporoval ustanovení 23, věta druhá zákona o právu rodinném, pak takový právní úkon byl neplatný, a to absolutně podle 36 občanského zákoníku v tehdy platném znění. Ochranu věřitelů zajišťoval zákon o právu rodinném v 24, podle kterého věřitel jednoho z manželů měl možnost se domáhat uspokojení své pohledávky z celého jmění náležejícího do zákonného společenství majetkového. Podle soudní praxe však nárok na mzdu manžela nebyl jměním náležejícím do zákonného majetkového společenství, poněvadž neměl povahu získaného majetku. Proto nebylo možno vést k uspokojení závazku jednoho manžela exekuci na plat druhého manžela zákona č. 265/1949 Sb. 11 Judikát nejvyššího soudu Rc 15/64 3 CZ 55/63 12 Judikát nejvyššího soudu Rc 36/665 3 CZ 136/65 11

12 3.3. Zánik zákonného majetkového společenství Zákon o právu rodinném spojoval zánik zákonného společenství manželů se zánikem manželství, tj. buďto se smrtí jednoho z manželů nebo s rozvodem. Na základě žádosti některého z manželů mohl soud, avšak pouze ze závažných příčin, majetkové společenství manželů rovněž zrušit. Zánik zákonného společenství manželů byl také spojen s uložením trestu propadnutí jmění jednomu z manželů podle 47 zákona č. 86/1950 Sb. (trestní zákon). Ten v ust. 47 odst. 2 stanovil, že: Výrokem propadnutí jmění zaniká zákonné společenství majetkové Vypořádání zákonného majetkového společenství Po zániku zákonného majetkového společenství manželů následovalo vypořádání společného majetku. Ačkoliv zákon o právu rodinném pojem vypořádání nepoužíval a hovořil zde o rozdělení, stanovil v 26 až 28 zákona o právu rodinném jeho zásady. Platilo, že právní vztahy týkající se jmění zaniklého zákonného společenství manželů se řídí ustanoveními o spoluvlastnictví, přičemž podíly manželů jsou si rovny. Zákon dále stanovil, že při rozdělení jmění náležejícího do zákonného společenství majetkového je každý z manželů povinen nahradit to, co bylo z tohoto zákonného společenství majetkového vynaloženo na jeho vlastní majetek. Naopak každý z manželů měl právo domáhat se náhrady majetku, který vynaložil ze svého výlučného majetku do společného jmění. 13 V ust. 28 cit. zákona byly stanoveny další zásady pro vypořádání. Jednalo se o důvody rozvodu a viny na něm. Manžel, který nebyl vinen rozvodem, mohl žádat, aby druhému manželu byl odňat podíl na jmění v případě, že se tento manžel nepřičinil o nabytí společného majetku vůbec, anebo žádat, aby podíl byl manželu snížen, pokud se přičinil o nabytí společného majetku jen v nepatrné míře. Při určení míry přičinění se přihlíželo, zda některý z manželů osobně pečoval o děti a společnou domácnost zákona č. 265/ zákona č. 265/

13 Zákon předpokládal, že si manželé provedou rozdělení společného majetku zásadně sami. Nedošlo-li však k dohodě, tak rozdělení majetku prováděl soud podle zásad uvedených v zákona o právu rodinném, přičemž měl přihlížet ke zvláštní povaze tohoto majetku a snažit se ho rozdělit tak, aby to co nejlépe vyhovovalo manželům a zejména pak zájmům dětí. Manžel, kterému byla svěřena výchova dětí, měl dostat majetkové hodnoty potřebné k tomu, aby mohl děti řádně vychovat Rozhodovací praxe soudů V rozhodovací praxi soudů začínají býti uplatňovány principy, které ovládají soudní praxi v podstatě až do současnosti. V judikátu Rc 196/50 se konstatuje, že ustanovení o zákonném majetkovém společenství manželů se vztahují pouze na majetek, jehož manželé nabyli za účinnosti zákona o právu rodinném. Judikát R 11/1964 stanovil, že přístavba k rodinnému domu, který je ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, je součástí věci hlavní, a proto nespadá do majetkového společenství manželů, a to i přesto, že náklady na přístavbu byly hrazeny ze společných prostředků. V rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a sdělení pod č. Rc 19/60 bylo publikováno, že záměna jednoho samostatného majetku patřícího jednomu z manželů za jiný majetek, je jen změna hospodářské povahy a nikoli rozmnožení majetku, a proto nemá za následek vznik majetkového společenství manželů k tomuto majetku. Došlo-li však k tomu, že movitá věc byla nabyta z části z majetku výlučného jednoho z manželů a z části majetku společného, pak tato věc spadala do majetkového společenství manželů, přičemž ten manžel, který vlastní prostředky do takto nabyté věci vložil, má při vypořádání nárok na jejich refundaci. 13

14 3.6. Závěr Úprava majetkových vztahů mezi manžely podle zákona č. 265/1949 Sb. o právu rodinném reflektovala zejména změněnou politickou situaci po únoru 1948 s tím, že zavedla zcela nový institut majetkového společenství manželů, který nahradil dosavadní výlučné vlastnictví každého z nich. Toto však bylo dohodu manželů možno změnit, případně vyhradit si vznik majetkového společenství až ke dni zániku manželství. Tato úprava se stala základem pro následující právní úpravy majetkového společenství manželů obsažené v občanském zákoníku z roku 1964 platné v podstatě až do současnosti. 14

15 4. Právní úprava podle Občanského zákoníku, z. č. 40/1964 Sb. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník nabyl účinnosti 1. dubna 1964 a nahradil dosavadní občanský zákoník z roku V tomto zákoně jsou upraveny majetkové vztahy manželů v 143 až 151 v nově zavedeném institutu bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále BSM). Došlo tedy k přesunu úpravy majetkových vztahů v manželství ze zákona o rodině zpět do občanského zákoníku. Nová úprava bezpodílového spoluvlastnictví manželů byla zdůvodňována potřebou dosáhnout rovnosti muže a ženy jak ve společnosti tak v manželství, a projevovala se ve společné a stejné účasti manželů na nabývání společného majetku. Hlavním důvodem však zřejmě byl důvod politický spočívající v zavedení kogentní úpravy s potlačením možnosti jednotlivce rozhodovat o svém majetku. Zásada bezpodílovosti spoluvlastnického vztahu spočívala v tom, že každý z manželů je vlastníkem celé věci, přičemž jeho vlastnické právo je omezeno stejným vlastnickým právem druhého manžela. BSM bylo beze zbytku upraveno kogentními předpisy a manželé neměli nadále možnost si odchylně upravit ani způsob nabývání, trvání či zániku bezpodílového spoluvlastnictví, a ani práva a povinnosti vyplývající z tohoto právního vztahu. Pokud by manželé takovou smlouvu uzavřeli, šlo o právní úkon absolutně neplatný. Pro BSM je charakteristický užší rozsah než pro dřívější dřívější ZSM Vznik bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále BSM) Bezpodílové vlastnictví spolumanželů bylo upraveno v Hlavě druhé nazvané Spoluvlastnictví občanského zákoníku z roku Spoluvlastnictvím se rozuměl stav, kdy věc byla v osobním vlastnictví více osob. Toto mohlo být buď podílové nebo bezpodílové. Bezpodílové spoluvlastnictví mohlo vzniknout pouze mezi manžely a ze zákona vznikalo ke všem věcem nabytým za trvání manželství s výjimkou zejména darů či dědictví. 15 Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s

16 Úpravu majetkových vztahů mezi manžely vzniklých podle dřívějších právních předpisů řešil nový občanský zákoník v 500 tak, že majetková společenství mezi manžely vzniklá podle dřívějších předpisů bez dalšího zanikla ke dni , a tímto dnem ze zákona vzniklo BSM ke všemu, co podle nového zákona do bezpodílového spoluvlastnictví manželů náleží. K pochopení je nutno objasnit pojem osobního vlastnictví. Toto definoval 127 OZ tak, že v osobním vlastnictví jsou především příjmy a úspory z práce a ze sociálního zabezpečení a dále pak zejména věci domácí a osobní potřeby, rodinné domky a chaty. Jednalo se o výčet sice příkladný, ale vzhledem k rozhodovací praxi soudu fakticky úplný. Dále pak 130 odst. 2 vylučoval ze soudní ochrany věci nahromaděné nad míru osobní potřeby vlastníka. Nebylo tedy možno fyzickými osobami požívat ochrany vlastnictví věci větší hodnoty než pro míru osobní potřeby obvyklé, zejména pak majetek ve smyslu jmění dle dřívějších právních úprav. Proto ani úprava zejména dispozice, a to jak za života tak pro případ smrti, nebyla příliš potřebná a zejména ani žádoucí, a OZ ji upravoval jen v nejnutnější míře. Tolik tedy krátký, ale nutný exkurs k pojmu osobního vlastnictví. 143 OZ kogentně definuje, že v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem osobního vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věci získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů. Z tohoto plyne, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů k věci vzniká bez dalšího splněním dvou podmínek. A to existencí manželství a nabytím vlastnictví k věci jedním z manželů, s výjimkou věcí v zákonu a výše uvedených, tedy dědictví, daru, věcí osobní potřeby či věcí sloužících k výkonu povolání. Od tohoto nebylo možno se dohodou manželů či jinak odchýlit. Za trvání manželství nebylo tedy možno nabývat věci do výlučného vlastnictví OZ 16

17 Jelikož v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů mohlo být toliko to, co mohlo být předmětem osobního vlastnictví, jednalo se tedy zejména o příjmy a úspory z práce a ze sociálního zabezpečení manželů 17 a dále pak o věci domácí a osobní potřeby, rodinné domky a chaty Užívání bezpodílového spoluvlastnictví manželů 144 OZ definoval, že věci v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů užívají oba manželé společně a společně též hradí náklady spojené s jejich užíváním a udržováním. Z toho plyne, že tedy například vyplacená mzda či přijatý důchod jednoho z manželů se stával spoluvlastnictvím manžela druhého, a ten jej mohl bez dalšího užívat. Dle 145 OZ běžné záležitosti týkajících se společných věcí mohl vyřizovat každý z manželů, avšak v ostatních záležitostech bylo pod sankcí neplatnosti právního úkonu třeba souhlasu obou. Toto se dle soudní praxe zejména týkalo zcizování věcí tvořících bezpodílové spoluvlastnictví manželů. V případě sporu mezi manžely ohledně jejich vzájemných práv a povinností vyplývajících z BSM mohl každý z nich podat návrh soudu, který pak ve věci rozhodl. Jednalo se zejména o neshody o rozsah a způsob společného užívání, o dispozicích se společnou věcí, o rozsah a způsob hrazení nákladů na věc vynaložených či o bránění druhému manželu v užívání společné věci Zánik a vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů Dle 148 OZ zánikem manželství zanikne i bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Zánik manželství nastával smrtí či prohlášením za mrtvého alespoň jednoho z manželů, rozvodem manželství nebo jeho prohlášením za neplatné. Zánik BSM nastával také tehdy, nastala-li skutečnost, s níž zákon zánik BSM spojoval OZ 17

18 Např. trestní zákon spojoval zánik BSM s pravomocným rozhodnutím soudu o uložení trestu propadnutí majetku jednomu z manželů podle 52, odst. 1 tr. zákona. 18 Podle ust. 148 odst. 2 o. z. mohl soud na návrh jednoho z manželů a ze závažných důvodů zrušit BSM i za trvání manželství. Šlo o rozhodnutí konstitutivní s účinky ex nunc. Za závažné důvody byly soudní praxi považovány, zejména pokud např. jeden z manželů nehospodárně nakládal s majetkem na úkor druhého manžela a dětí, vyhýbal se práci nebo soustavně požíval alkoholické nápoje. Po zániku BSM následovalo jeho vypořádání dle 149 a 150 OZ spočívající v rozdělení veškerých věci spadajících do BSM. Občanský zákoník rozeznával tři způsoby zániku BSM. Prvním způsobem byla dohoda, druhým rozhodnutí soudu nebo státního notářství a třetí způsob byl upravený v 149 odst. 4 občanského zákoníku, a to tzv. zákonnou domněnkou. Účastníky dohody o vypořádání BSM byli buď manželé v případě zániku BSM za trvání manželství nebo bývalí manželé v případě zániku manželství rozvodem. Pro vypořádání BSM dohodou platila zásada bezformálnosti. Pro dohodu nebyla stanovena žádná forma, a to ani tehdy, byly-li předmětem vypořádání nemovitosti. Vypořádání mohlo proběhnout písemně, ústně nebo i konkludentně. Zákon pouze stanovil manželům povinnost vydat si na požádání písemné potvrzení. Vypořádání BSM rozhodnutím soudu bylo možné pouze tehdy, nedošlo-li k vypořádání BSM dohodou. Princip vypořádání upravoval 150 o. z. Tento stanovil, že podíly obou manželů na majetku v BSM jsou stejné. Každý z manželů, který vynaložil na společný majetek něco ze svého, měl právo požadovat, aby mu to bylo uhrazeno. Soudní praxe aplikovala zásadu, kterou se řídilo vypořádání, a tou byly zejména potřeby nezletilých dětí a míra péče o rodinu. Novela č. 131/1982 Sb. doplnila ustanovení 149 OZ o odstavec 4, který zavedl domněnku o provedení vypořádání BSM. Pokud manželé do tří let od zániku manželství neuzavřeli dohodu o vypořádání BSM nebo pokud v téže lhůtě nepodali návrh na vypořádání BSM soudem, platila domněnka, že se manželé vypořádali zákona č. 140/1961 Sb. trestní zákon a 500, odst. 3 OZ 18

19 podle stavu, v jakém každý z nich užíval věc pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti. Užívá-li tedy jeden z manželů věc výlučně pro potřebu svou, své domácnosti a své rodiny, stal se uplynutím tříleté lhůty jejím výlučným vlastníkem. Nebylo-li možno takový závěr učinit, stala se tato movitá věc uplynutím tříleté lhůty předmětem podílového spoluvlastnictví bývalých manželů, přičemž jejich podíl si byly rovny. Jednalo-li se o věci movité, platilo, že pokud nedošlo mezi bývalými manžely do tří let k dohodě o vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví anebo k podání návrhu na vypořádání u soudu, staly se nemovitosti předmětem podílového spoluvlastnictví bývalých manželů, kdy jejich podíly si byly rovny Zavedení dispozitivní úpravy BSM novelou OZ č. 509/1991 Sb. Velká novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník účinný od , reagovala na změnu politických, hospodářských a sociálních poměrů v ČSFR po roce Zákon č. 509/1991 Sb. přinesl podstatné změny dosavadní právní úpravy občanského zákoníku, a to i úpravy majetkového společenství manželů. Pod vlivem nastalých společenských změn byla dosavadní kogentní úprava BSM nahrazena úpravou v daleko větší míře dispozitivní. Touto novelou byly z majetku spadajícího do BSM zejména vyloučeny věci, na něž se vztahovaly předpisy o restituci. Dále novým ustanovením 143a bylo umožněno dohodu rozšířit či zúžit zákonem stanovený rozsah BSM, či dokonce vyhradit jeho vznik až ke dni zániku manželství. Byla tak tedy prolomena dosavadní kogentnost úpravy. Toto se týkalo i správy společného majetku. K platnosti těchto dohod byla předepsána forma notářského zápisu, a to pod sankcí absolutní neplatnosti. 19

20 Další změnou byl 148a, který upravoval použití majetku spadajícího do BSM v případě podnikání jednoho nebo obou manželů. Pro použití majetku v BSM pro účely podnikání bylo při jeho zahájení potřeba souhlasu druhého manžela. Dále soud na návrh druhého manžela vždy zruší BSM, získá-li druhý z manželů oprávnění k podnikatelské činnosti Judikatura Poněkud strohou a koncepčně zcela novou právní úpravu vykládala zejména soudní praxe judikaturou uveřejňovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále pak ve Sborníku Nejvyššího soudu a v neposlední míře v odborné právní literatuře. V judikatuře jsou obsažená zejména stanoviska řešící vznik, rozsah a následné vypořádání BSM. Rc 26/89: Nabytí věci (majetku) za trvání manželství je i vytvoření věci oběma manžely nebo jedním z nich v době po uzavření manželství. NS ČSR vyslovil stanovisko, že pokud jeden z manželů započal před uzavřením manželství s vytvářením věci (např. se stavbou rodinného domu), je třeba posoudit, zda manželé za trvání manželství už jen dokončovali úpravu stavby, která již existovala v okamžiku uzavření manželství, nebo zda společnou prací stavbu za trvání manželství tvořili. Rc 6/72: Jestliže se manželé podíleli na opravách nebo úpravách nemovitostí, která je vlastnictvím jiného občana, pak pro vypořádání majetkových vztahů bývalých manželů je rozhodné, zda jim vznikla a trvá vůči vlastníku nemovitosti pohledávka z toho důvodu, že vynaložily na tyto práce své společné prostředky. 3 Cz 57/78 (Sborník IV, 490): Ak vec kúpili manželia za finančné prostriedky, ktoré pochádzali zo spoločnej požičky, z darov a zo spoločných úspor, stala sa táto vec predmetom bezpodielového spoluvlastníctva manželov. 20

21 24 Co 230/96: Nabyl-li jeden z manželů dědictvím do svého osobního vlastnictví nějaký majetek s povinností vyplatit dědické podíly a tyto podíly byly zaplaceny za trvání manželství ze společných prostředků obou manželů, představují takto vyplacené podíly náklady, vynaložené ze společného na majetek jednoho z manželů. K tomu je nutno přihlédnout při vypořádání BSM. Manžel, který nabyl dědictví, je povinen tyto náklady nahradit. 3 Cz 12/73: Náklady, které byly za trvání manželství a BSM vynaloženy ze společného majetku na oddělený majetek některého z nich, nemohou být ve smyslu ust. 143 a 127 OZ předmětem BSM. Rt 32/69 9 Tz 64/68 (sb. NS 69, 8, 471): V BSM je aj vec, ktorú jeden z manželov nadobudol za trvania manželstva výlučne vlastným pričinením v dobe, kedy bol druhý z manželov vo výkone trestu a odnetia svobody. Preto takáto vec nie je cudzou vecou, ktorá by bola sposobilým predmetom krádeže, spáchané druhým manželom. R 42/1972, str : Do BSM patřilo i plnění ze smlouvy pojistné, pokud bylo za trvání manželství ve prospěch kteréhokoli z manželů realizováno. Pokud jde o jednotlivé platby pojistného placené za trvání manželství ze společného majetku na osobní pojištění jednoho z manželů, nelze posuzovat tyto platby při vypořádání jako náklady vynaložené na osobní majetek manžela. Peníze byly totiž za trvání manželství spotřebovány se souhlasem obou manželů a k hodnotě takto získané bude třeba přihlížet při vypořádání společného jmění manželů. R 42/1972, str. 134 odst. 4: Vzhledem k 143 OZ není soud vázán návrhy účastníků na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, nýbrž byl povinen zjišťovat, co vše patřilo do bezpodílového spoluvlastnictví. Rc 46/66: Při vypořádání BSM není možné nechat stranou ani pohledávky a dluhy, které vznikly za trvání BSM. 21

22 Rc 15/73: Uzavření smlouvy podle ust. 58 o. z. o omezení převodu nemovitostí, jež je v BSM, není běžnou záležitostí týkající se společné věci ve smyslu 145 odst. 1 OZ Je proto k platnému uzavření smlouvy o omezení převodu nemovitosti zapotřebí souhlasu obou bezpodílových spoluvlastníků. R 42/1972, str. 136 odst. 3: Pokud jeden manžel nakládal s věcí, která byla v BSM (třeba i po zrušení společné domácnosti nebo po zániku tohoto spoluvlastnictví) způsobem, který byl v rozporu s ustanovením 145 odst. 1 o. z., bylo nutno při vypořádání i takovou věc zařadit do BSM, neboť v tomto spoluvlastnictví zůstávala. Pokud ovšem šlo o dispozici platnou (např. věc byla prodána nebo darována se souhlasem obou manželů), nebylo již možné tuto věc do bezpodílového spoluvlastnictví zařazovat. Podle povahy právního úkonu bylo možné do bezpodílového spoluvlastnictví zahrnout jen peněžitou částku nebo jinou věc za původní věc získanou. R 42/1972, str. 134 odst. 4: Vzhledem k 143 o. z. není soud vázán návrhy účastníků na vypořádání BSM, nýbrž byl povinen zjišťovat, co vše patřilo do BSM. R 70/1965, str : Zřetel na potřeby nezletilých dětí je třeba posoudit podle povahy konkrétního případu, podle povahy určení a životnosti věcí, které jsou předmětem vypořádání, jakož i se zřetelem k tomu, zda konkrétní věc může být užívána i jinou osobou než nezletilými dětmi, případně po jakou dobu bude dětmi užívána. I při dodržení zřetele k potřebám nezletilých dětí připadnou takové věci, jež budou sloužit dětem, tomu z manželů, do jehož výchovy jsou děti svěřeny, nemusel tu závěr respektující toto zákonné hledisko vyústit i ve zvýšení podílu tohoto manžela. Rc 62/74: Pro dohodu o vypořádání BSM není občanským zákoníkem stanovena forma této dohody, takže bezpodíloví spoluvlastníci se mohou dohodnout písemně, ústně i konkludentně. K dohodě může dojít i tak, že bezpodíloví spoluvlastníci, třeba i mlčky, shodně vycházejí z toho, že do výlučného osobního vlastnictví každého z nich připadnou ty věci, které každý měl v době vypořádání ve své dispozici a ve svém užívání. 22

23 R 43/1974: I když se to, co každý z manželů vynaložil ze svého na společný majetek v BSM, uhrazovalo zásadně ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věcí za trvání bezpodílového spoluvlastnictví, bylo možné přihlížet i k tomu, zda v konkrétním případě manžel, který náklad vynaložil, nebyl v užívání společné věci podstatně omezen a zda ke snížení hodnoty věci opotřebením nedošlo zcela převážně užíváním věci druhým z manželů. Sborník IV. NS z roku 1986, str. 502: Není možné vyloučit takové vypořádání BSM, při němž budou přikázány všechny věci do vlastnictví jednoho z manželů, kterému bude uloženo proplatit celý podíl druhého manžela v penězích. Výjimečně lze povolit úhradu ve splátkách. R 42/1972, str. 240: BSM vzniká i v manželství neplatném. Nevzniká však v manželství zdánlivém, které vůbec nevzniklo ( 13/3 ZOR). V těchto případech je vyloučena i pozdější konvalidace. R 42/1972, str : Jestliže byla nějaká věc získána za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví zčásti z prostředků patřících jen jednomu z manželů, pak při vypořádání byl manžel, z jehož prostředků byl tento náklad vynaložen, oprávněn toliko požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto vynaložil. Jestliže v době vypořádání byla hodnota věci (např. v důsledku opotřebení společným užíváním) nižší než byla její původní hodnota, bylo třeba k tomu přihlédnout a náklady, které na ni jeden z manželů ze svých prostředků vynaložil, se nehradily v plné výši, nýbrž jen ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věci. Jestliže v době vypořádání byla hodnota věci vyšší než původní hodnota, pak se k tomuto zvýšení při stanovení náhrady nákladů vynaložených jen z prostředků jednoho z manželů nepřihlíželo. Do BSM náležela a oběma manželům byla společná věc v takto zvýšené hodnotě, takže z této zvýšené hodnoty se vycházelo i při stanovení podílů na společném majetku. Nepřiznávala se náhrada běžných udržovacích nákladů, které byly na věc vynaloženy tím z manželů, jenž ji výlučně sám užíval. R 42/1972, str. 243 a str. 255: Řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví bylo sice možné zahájit jen k návrhu některého z účastníků, soudy však nebyly tímto návrhem vázány, ani pokud jde o rozsah tohoto vlastnictví, ani pokud jde o 23

24 způsob jeho vypořádání. Zruší-li manželé společnou domácnost, nemá sama tato skutečnost přímý vliv na další trvání BSM. Tato skutečnost by sama o sobě nemohla být důvodem jeho zrušení podle ustanovení 148 odst. 2 o. z. R 42/1972, str. 246: Do BSM nepatří družstevní byt, poněvadž tento byt není ve vlastnictví družstevníka, nýbrž stavebního bytového družstva. Otázka členského podílu je věcí vypořádání. Sborník IV. NS z roku 1986, str. 505: Také pro smír o vypořádání BSM schválený soudem platila hlediska určená pro vypořádání, jakož i požadavek komplexního vypořádání všech majetkových vztahů účastníků včetně pohledávek a dluhů, které vznikly za trvání bezpodílového spoluvlastnictví. Sborník IV. NS z roku 1986, str. 506: Vzhledem k ustanovení 143 o. z. nebyl soud vázán návrhem účastníka na vypořádání BSM, nýbrž byl povinen zjišťovat, co do bezpodílového spoluvlastnictví patří. V rámci vypořádání podle ustanovení 149 a 150 o. z. bylo možné mezi bezpodílovými spoluvlastníky řešit pohledávky a dluhy, které byly spojeny s BSM. Takovými pohledávkami však nejsou např. investice z odděleného majetku jednoho manžela do odděleného majetku druhého manžela, poněvadž nejde o investice vynaložené na společný majetek. Rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Cz 39/74: Plnění poskytnuté z pojištění pro případ úrazu za dobu nezbytného léčení tělesného postižení, způsobeného úrazem, a za trvalé následky úrazu, má sledovat v podstatě stejný účel jako náhrada za bolestné a ztížení společenského uplatnění; nelze je zahrnout do bezpodílového spoluvlastnictví manželů ani v případě, že jde o částky vyplacené jednomu z manželů či oběma v době trvání BSM, ani v případě, že náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění byla již poškozenému poskytnuta osobou k tomu povinnou. R 45/1979: Připadnou-li některému z bývalých manželů při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů movité nebo nemovité věci do individuálního osobního vlastnictví, a to již v době, kdy uzavřel další manželství, nejde tu o nabytí těchto věcí za trvání manželství do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (ve smyslu 143 o. z.), a to i když úhrada druhému ze spoluvlastníků 24

25 poskytnutá na vyrovnání vzájemných nároků z vypořádání dřívějšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů byla zcela nebo zčásti zaplacena ze společných peněz v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů nově vzniklém uzavřením dalšího manželství. Je tu však dána povinnost nahradit, co ze společného majetku manželů bylo vynaloženo na majetek manžela v jeho výlučném vlastnictví ( 150 o. z.). RC 43/72: Při vypořádání BSM, jímž vzniklo za trvání manželství právo společného užívání družstevního bytu a společné členství v družstvu, nutno přihlédnout k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu ve výši odpovídající zůstatkové hodnotě tohoto podílu ke dni zániku BSM. Byla-li za trvání manželství jednomu z manželů jako pracovníku organice poskytnuta v zájmu získání a stabilizace pracovních sil půjčka na složení členského podílu ve stavebním bytovém družstvu, pak je třeba při vypořádání BSM přihlédnout též k existenci a výši pohledávky, kterou má organizace z důvodu poskytnutí této půjčky Závěr Majetková společenství mezi manžely vzniklá před zanikla ke dni a dle přechodných ust. 500 občanského zákoníku tímto dnem vzniklo BSM ke všemu, co podle zákona č. 40/1964 Sb. do BSM spadalo. Úprava z roku 1964 byla kogentní a neumožňovala manželům žádnou dispozici s majetkem v BSM odlišnou od zákonné úpravy. Vznik BSM byl vázán pouze na trvání manželství, jakákoliv časová modifikace vzniku BSM byla vyloučena. Právní účinnost dohod uzavřených před , která vylučovala vznik zákonného majetkového společenství mezi manžely za trvání manželství, zanikla podle přechodných ustanovení uvedených v 500 ke dni Právní úprava nadále neumožňovala smluvně modifikovat rozsah BSM. Tato právní úprava majetkových vztahů mezi manžely byla svou zcela kogentní úpravou příliš poplatná době svého vzniku, zejména pak přístupu státu k vlastnictví. 25

26 Svou kogentní povahou, od které se účastníci nemohli odchýlit, byla v naprostém rozporu s dispozitivní právní úpravou dle dřívějších právních norem. Až novelou zákonné úpravy bezpodílového spoluvlastnictví manželů provedenou zákonem č.509/1991 Sb., která zejména reagovala na změnu politických a hospodářských poměrů v zemi po roce 1989, byla dosavadní kogentnost úpravy BSM nahrazena úpravou dispozitivní. Zejména umožnila dohodou manželů zúžit či rozšířit okruh majetku spadajícího do BSM, jakožto i vyhradit jeho vznik až ke dni zániku manželství. Navrátily tedy manželům možnost svobodně rozhodovat o svých majetkových poměrech, a to v rozsahu zásadně podobném stavu dle Zákona o rodině z roku

27 5. Platná právní úprava 5.1. Novelizace OZ provedená zákonem č. 91/1998 Sb. Zákonem č. 91/1998 Sb. byla od provedena novelizace zákona o rodině č. 94/1963 Sb. a zejména občanského zákoníku spočívající mimo jiné ve zrušení souboru ustanovení upravujících BSM a jejich nahrazení zcela novým právním institutem společného jmění manželů (dále jen SJM). V případě, že mezi manžely k existovalo BSM, transformovalo se tímto na společné jmění manželů. Hlavní rozdíl oproti dřívější úpravě je třeba spatřovat zejména v tom, že zákon již neřeší pouze odděleně vlastnictví manželů k jednotlivým věcem, ale vlastnictví a správu jejich celkového jmění. Toto jako společné jmění manželů definuje v 143 jako souhrn resp. rozdíl jak majetku tak i nově závazků vzniklých jednomu či oběma manželům za trvání manželství. Dále novela umožnila nově uzavírat tzv. předmanželské smlouvy spočívající v tom, že budoucí manželé mohou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy. V ostatním došlo v podstatě k převzetí stávající právní úpravy Vznik SJM Společné jmění manželů, jak již z dikce vyplývá, může dle 136 OZ vzniknout pouze mezi manžely, tzn. mezi mužem a ženou, kteří vstoupili do manželství. Nemůže tedy vzniknout ani např. mezi manžely již rozvedenými či osobami žijícími ve vztahu napodobujícím manželství. 19 Podmínkou vzniku a trvání SJM je tedy vznik a trvání manželství. Samotným uzavřením manželství však SJM manželů nevzniká, k jeho vzniku je zapotřebí, aby manželé nebo jeden z nich nabyli již ve vzniklém manželství majetek, který není ze zákona z ze SJM vyloučen. 20 Zánikem manželství SJM zásadně zaniká. Podle přechodných ustanovení či. VIII. bod Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s

28 zákona č. 91/1998 Sb., platí, že: "Věci, které ke dni 1. srpna 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů. Pohledávky a dluhy, které vznikly před 1. srpnem 1998 a které se podle tohoto zákona považují za součást společného jmění manželů, stávají se jeho součástí. Pokud jiné předpisy mluví o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, rozumí se tím společné jmění manželů." SJM však nevznikne v případě prohlášení a trvání konkurzu na majetek jednoho z manželů. Po dobu trvání účinků prohlášení konkursu nemůže totiž vzniknout nové společné jmění manželů. Uzavře-li dlužník nové manželství, odkládá se vznik SJM ke dni zániku těchto účinků. 21 Současná právní úprava umožňuje, aby manželé odložili smlouvou ve formě notářského zápisu vznik SJM až ke dni zániku manželství, avšak vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti. Takto mohou své budoucí majetkové vztahy rovněž upravit snoubenci, tzn. budoucí manželé. Po uzavření takovéto smlouvy manželé nabývají vlastnictví každý sám pro sebe. Nabývají-li společně, nabývají do podílového spoluvlastnictví Rozsah SJM Rozsah SJM je vymezen v 143 OZ, který v odstavci 1. stanoví, že SJM tvoří: a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství c) jiná majetková práva, zejména pohledávky a penězi ocenitelné jiné hodnoty Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s

29 Zároveň 143 OZ ze společného jmění manželů vylučuje: a) majetek získaný dědictvím bez ohledu na osobu zůstavitele, b) majetek, který nabyl jeden z manželů nebo oba manželé darem od kohokoliv, c) majetek, který jeden z manželů nabyl transformací za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví d) věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, e) věci vydané jednomu z manželů na základě předpisů o restituci f) závazky týkající se výlučného majetku jednoho z manželů (majetku, který nabyl způsobem uvedeným pod body a) až e), jakož i majetku, který nabyl před uzavřením manželství, g) závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Majetek, a to movitý či nemovitý, lze do SJM nabýt zejména na základě smlouvy. Při tomto je nutno zejména zkoumat okamžik nabytí majetku. 133 OZ upravuje rozdílně okamžik nabytí vlastnictví u věcí movitých a nemovitých. Pro movité věci zákon stanoví, že vlastnictví k převáděné movité věci se nabývá jejím převzetím, pro nemovité pak teprve vkladem do katastru nemovitostí. V případě nemovitostí je tedy rozhodný okamžik vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Majetek lze nabýt i darováním. Darovaný majetek se však stává majetkem ve výlučném vlastnictví obdarovaného manžela. Jsou-li obdarovanými manžely manželé společně, nestává se majetek součástí jejich SJM, ale stává se předmětem jejich podílového spoluvlastnictví. Darování do SJM není v zásadě dle platné právní úpravy možné. Daruje-li manžel druhému manželovi, může takto darovat pouze ze svého výlučného majetku a ne z majetku patřícího do SJM. Chtějí-li manželé, aby určitá věc náležející do SJM nadále náležela pouze jednomu z nich, mohou toto učinit výhradně formou smlouvy o zúžení SJM Svestka,J., Jehlička,O., Škarova,M., Spáčil,K. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10vydání.Praha:C.H.Beck, 2006, s

30 Majetek do SJM lze však nabýt i vydržením, v případě že alespoň jeden z manželů splní podmínky vydržení. Pro vydržení platí, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle 129 OZ je oprávněný držitel ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo vykonává právo pro sebe. Jestliže oprávněný držitel žije v manželství, vydrží věc ve prospěch SJM. Nově vzniklá věc za trvání manželství spadá do SJM i jejím zhotovením. Pokud však za trvání manželství byla dokončována již existující věc, pak taková věc podle ustálené soudní praxe do SJM již nepatří. Dále je možno majetek do SJM nabýt dražbou dle zákona č. 26/2000 Sb. Je přitom nerozhodné, vydraží-li majetek jen jeden z manželů či oba společně. V obou případech se vydražený majetek stává součástí SJM. Podle zákona o veřejných dražbách platí, že pokud vydražitel uhradí cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přechází na něj vlastnictví předmětu dražby okamžikem udělení příklepu. 25 Do SJM připadají také přírůstky majetku, a to jak přírůstky majetku tvořících SJM, tak přírůstky majetku výlučného. 26 Může jít o přírůstky věci, či o výnosy z peněz nebo cenných papírů. Věc připadne do SJM okamžikem jejich oddělení, u úroků a podobných dávek okamžikem jejich splatnosti. 27 Dále dle současné právní úpravy platí, že manžel společníka obchodní společnosti, držitele akcií nebo člena družstva se nestává společníkem, akcionářem ani členem družstva, kromě vzniku společného členství v bytových družstvech. 28 Soudní praxe dále také setrvává na stanovisku, že bylo-li na pořízení nového majetku použito kromě majetku ve výhradním vlastnictví jednoho z manželů i 25 Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s R 42/72 27 Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s , odst. 2 OZ. Vznikne-li jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu 30

31 majetku ze SJM, stává se nově pořízený majetek součásti SJM. 29 Výše jednotlivých podílů není přitom rozhodná. Významné bude toto zejména u nemovitostí. Naopak dokončuje-li se stavba, která byla zahájena před manželstvím a která je již v pokročilém stádiu výstavby, lze z toho dovodit, že už pak za trvání manželství je dokončována již existující věc; v takovém případě stavba do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nepatří. 30 Soudní praxe se dále přiklonila k názoru, že pokud nabude jeden z manželů za trvání manželství z prostředků patřících do SJM obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota obchodního podílu) součástí SJM. 31 Do SJM náleží rovněž věci sloužící k výkonu povolání. Právní úprava zákona č. 91/1998 nepřevzala předchozí úpravu, kdy byly tyto věci vyloučené z BSM. S ohledem na přechodné ust. čl. VIII. zákona č. 91/1998 Sb. se však věci sloužící k výkonu povolání a existující k součástí SJM nestaly. Rozsah majetku spadajícího do SJM upravují také další zákony. Např. v případě autorského zákona je originální nabytí majetku do vlastnictví tvůrčí prací vyloučeno ze SJM a autor nabývá majetková práva k dílu výhradně do svého výlučného vlastnictví. 32 Manžel, který je autorem a vytvoří dílo chráněné autorským zákonem je jeho výlučným vlastníkem a dílo nespadá do SJM. V případě, že by jej však prodal za trvání manželství, výtěžek z prodeje by připadl do SJM. 29 Eliáš a kol., Občanský zákoník, velký akademický komentář, Linde Praha a.s, s R 44/93 31 rozsudek NS ČR ze dne , sp. Zn. 22 Cdo 700/ Judikatura Nejvyššího soudu: Sbírka soudních rozhodnutí: R 30/1984. V rozhodnutí se stanoví, že do majetku v BSM nepatří nároky a práva autorského do dne zániku BSM ještě nerealizované, ale jen odměny a náhrady, které v čase trvání manželství byly už vyplaceny. 31