VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Katedra zdravotnických studií. Alzheimerova choroba z pohledu zdravotní sestry

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Alzheimerova choroba z pohledu zdravotní sestry Bakalářská práce Autor: Zuzana Sedláková Vedoucí práce: Mgr. Irena Točíková Jihlava 2011

2 Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, Jihlava ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Zuzana Sedláková Studijní program: Ošetřovatelství Obor: Všeobecná sestra Název práce: Alzheimerova choroba z pohledu zdravotní sestry Cíl práce: 1.Cílem je snaha zjistit informovanost zdravotních sester o Alzheimerově chorobě. 2.Cílem je zjistit, zda má vliv na úroveň informovanosti o Alzheimerově chorobě délka praxe ve zdravotnictví a typ oddělení. Mgr. Irena Točíková vedoucí bakalářské práce PhDr. Lada Cetlová, Ph.D. vedoucí katedry Katedra zdravotnických studií

3 Anotace Bakalářská práce se zabývá stále nevyléčitelným onemocněním a to Alzheimerovou nemocí. Tato práce je rozdělena na dvě části, teoretickou část a praktickou část. Teoretická část se zabývá stručným výčtem a popisem demencí a obecnou problematikou včetně diagnostiky, anamnézy, příznaků, terapie, komunikace, ale především Alzheimerovou nemocí. Praktická část se zabývá výzkumem, který hodnotí informovanost zdravotních sester o této nemoci obecně, ale také zkoumá informovanost podle délky praxe ve zdravotnictví a podle typu oddělení. Výzkum probíhal v domovech pro seniory, nemocnicích a psychiatrické léčebně. Annotation This thesis deals with the still incurable disease - Alzheimer's disease. Thesis is divided into two parts, a theoretical part and a practical part. The theoretical part deals with a brief listing and description of dementia, and general issues including diagnostics, medical history, symptoms, treatment, communication, but also Alzheimer's disease. In the practical part deals with research, which assesses nurses' awareness about the disease in general. The research also examines nurses awareness according to length of experience in the health sector and according to type of separation. The research took place in homes, hospitals and psychiatric hospital. Klíčová slova Demence. Alzheimerova nemoc. Projevy. Diagnostika. Terapie. Komunikace. Ošetřovatelská péče. Key words Dementia. Alzheimer s disease. Manifestations. Diagnostic. Therapy. Communication. Nursing care.

4 Poděkování: Děkuji paní Mgr. Ireně Točíkové za odborné vedení a cenné připomínky při tvorbě mé bakalářské práce, všem zařízením, které mi umožnily výzkum a všem respondentům za vyplnění dotazníkového šetření.

5 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis

6 Ujdi míli v botách někoho jiného, nebo si alespoň dříve, než se vyjádříš k jeho chování, usilovně snaž představit, jaké to asi je, být v jeho kůži. Zgola

7 OBSAH 1 ÚVOD ÚVOD DO PROBLEMATIKY Cíle práce Hypotézy práce TEORETICKÁ ČÁST VYMEZENÍ POJMU DEMENCE STRUČNÝ PŘEHLED OSTATNÍCH DEMENCÍ Ischemicko-vaskulární demence Demence s Lewyho tělísky Pickova choroba Smíšená demence Parkinsonova choroba Demence u Huntingtonovy choroby Jiné atroficko-degenerativní demence Demence infekčního původu Demence intoxikačního původu Metabolické demence Posttraumatické demence Demence při epilepsii VYŠETŘOVACÍ METODY U DEMENCÍ Diagnostika demencí Anamnéza u pacienta s demencí Orientační vyšetření poznávacích funkcí OBECNÉ PŘÍZNAKY A PROJEVY DEMENCÍ PORUCHY CHOVÁNÍ U DEMENCÍ ALZHEIMEROVA NEMOC Alois Alzheimer a Alzheimerova nemoc Definice Alzheimerovy nemoci Epidemiologie Rizikové vlivy Klinický obraz Diagnostika Alzheimerovy nemoci Zobrazovací metody v diagnostice Alzheimerovy nemoci

8 2.6.8 Farmakologická léčba Alzheimerovy nemoci Nefarmakologická léčba Alzheimerovy nemoci a jiných demencí Ošetřovatelská péče u pacientů s Alzheimerovou nemocí Ošetřovatelský proces u pacientů s Alzheimerovou nemocí Možné ošetřovatelské diagnózy u pacientů s Alzheimerovou nemocí Prostředí domova pro nemocné s Alzheimerovou nemocí Zásady komunikace s klientem s Alzheimerovou nemocí BAZÁLNÍ STIMULACE Vymezení pojmu bazální stimulace Stimulace doteky ČESKÁ ALZHEIMEROVSKÁ SPOLEČNOST (ČALS) PRAKTICKÁ ČÁST METODIKA VÝZKUMNÉ PRÁCE CHARAKTERISTIKA VZORKU RESPONDENTŮ POPIS VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ A PRŮBĚH VÝZKUMU VLASTNÍ VÝSLEDKY VÝZKUMU DISKUZE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH A KAZUISTIKA B TEST PRO RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY C TEST HODIN D MMSE (MINI-MENTAL STATE EXAMINATION) E PŘEHLED POUŢITÝCH DIAGNÓZ MKN-10 F KRITÉRIA PRO KLINICKOU DIAGNÓZU ALZHEIMEROVY NEMOCI G PRÁVA PACIENTŮ TRPÍCÍCH ALZHEIMEROVOU CHOROBOU NEBO JINÝMI FORMAMI DEMENCE H DESATERO BAZÁLNÍ STIMULACE I DOTAZNÍK PRO PORUCHY CHOVÁNÍ U ALZHEIMEROVY CHOROBY (A JINÝCH DEMENCÍ) J DOTAZNÍK 8

9 1 Úvod 1.1 Úvod do problematiky Řekne-li se Alzheimerova choroba, člověk s demencí, dementní pacient všechna tato slova ucelují představu o člověku, který zapomíná, ztrácí se i ve známém prostředí, nepoznává své blízké, nemůţe ani najít cestu domů či cestu jemu chronicky známou. Najednou je ztracen, dává brýle do lednice anebo v těch nejhorších případech demoluje byt. Mohli bychom dávat stále mnoho příkladů, v kterých by se pečující o takto nemocné mohli zcela vidět. Takto můţe vypadat člověk trpící Alzheimerovou nemocí. V dnešní společnosti si z této nemoci dělají lidé legraci, často slýcháme vtipkování na toto téma. Pokud člověk na něco zapomene, často slýchá: Ty máš snad toho Alzheimera! Děláme si z toho jakoţto zdraví a nepostiţení touto nevyléčitelnou nemocí legraci, ale většina lidí si ani nedovede dát dohromady hlavní symptomy. Proto se touto nemocí neustále zabýváme. Demence se stává morem dnešní doby, stále více lidí je postiţeno. Onemocnění demencí dokonce převyšuje uţ i takové onemocnění jako je diabetes mellitus, anebo cévní mozková příhoda. V České republice se odhaduje počet pacientů trpících demencí na , coţ znamená 1 % všech občanů. Jak je jiţ známo a slýcháno, někdy dokonce nepravdivě míněno, demence je nemoc, která se velmi často objevuje ve stáří. Ovšem není běţnou součástí stárnutí, jak si mnoho lidí myslí. V literatuře je často demence spojena se seniory, ovšem kaţdý senior není zákonitě ohroţen demencí. V naší populaci je četnost výskytu asi 5 % u osob starších 65 let, a jak je uváděno, je asi 10 nových případů za rok na 1000 občanů. Nad 85 let je výskyt demencí ještě daleko větší a to %, kdy se jedná o 90 případů na 1000 občanů za rok. Dle těchto poznatků můţeme tedy s jistotou říci, ţe věk je hlavním rizikovým faktorem pro výskyt tohoto onemocnění, ale neznamená to tedy, ţe kaţdý starý člověk je dementní. Velmi často se také můţeme setkat s poruchou kognitivních funkcí, která se vyskytuje asi u 1 5 % populace, ale jedná se o mírnou formu. Nad 90 let je to 11 %. (Jirák, 2009) Doposud není vznik této nemoci úplně vysvětlen, pořád na ni není ţádná léčba, pouze se dají potlačit přítomné symptomy nemoci, ovšem vyléčení není moţné. S klienty 9

10 s Alzheimerovou nemocí se můţeme setkat v nemocnicích na kterémkoli oddělení na neurologii, interním oddělením, ale i chirurgii. Na chirurgii traumatologii jsou celkem častými pacienty a to z důvodu zlomenin, protoţe takoví pacienti jsou ohroţeni pádem. O takto nemocné je dobře postaráno také v domovech důchodců. Dnes domovy důchodců zařizují nová oddělení tzv. oddělení se zvláštním reţimem, kde se přímo specializují na péči o nemocné s demencí. Těchto zařízení je v České republice stále celkem málo, ale protoţe nemocní přibývají a se stárnoucí populací pořád přibývat budou, je potřeba, aby těchto zařízení, bylo co nejvíce. Lidé s demencí jsou velmi častými klienty také v psychiatrických léčebnách. Slouţí pro ně tzv. gerontopsychiatrické oddělení. Není ani výjimkou, ţe se s takovým pacientem setkávají zdravotní sestry z domácí péče. Pečovatelé starající se o takového nemocného v domácích podmínkách mohou vyuţít sluţeb domácí péče, kdy zdravotní sestry dojíţdějí například rehabilitovat s nemocným a tím podpořit jeho soběstačnost co nejdéle. Další moţností je třeba sluţba denních stacionářů nebo léčebna dlouhodobě nemocných. Zkrátka s člověkem s demencí se můţe setkat jakákoli sestra nehledě na oddělení či zařízení. Péče o takto nemocného člověka je vţdy velmi náročná jak fyzicky, tak psychicky. Demence se netýká pouze člověka trpícího demencí, ale také celé jeho rodiny. Nejtěţší je tato péče hlavně pro pečovatele. Péče je velmi náročná a vyčerpávající, pečující můţe pociťovat smíšené emoce jako hněv, pocity viny, rozpaky, osamělost a pocity bezmoci. Náročnost práce sestry je také značná. Pacient s Alzheimerovou nemocí nebo jinou demencí potřebuje velkou pomoc při všech úkonech. Záleţí ale na stavu nemocného a na pokročilosti demence. Zdravotní sestry by měly informovat pečovatele o diagnóze, průběhu onemocnění, ale i o samotné péči a moţných finančních a sociálních prostředcích a doporučit pečovateli svépomocné skupiny. Tyto skupiny pečujícím velmi psychicky pomohou, mohou se setkat s lidmi se stejným problémem, vyměnit si zkušenosti a rady a vzájemně se podporovat. Práce je rozdělena na práci teoretickou a praktickou. Teoretická část je rozdělena do několika kapitol, ale hlavně na dvě části. První část se zabývá onemocněním demence, stručným přehledem demencí, obecnými postupy v léčbě a diagnostice a druhá část se zabývá konkrétně Alzheimerovou nemocí a dalšími tématy, které k ní patří. Praktická část je zaměřena na výzkum informovanosti zdravotních sester pracujících na různých 10

11 odděleních v nemocnicích, psychiatrické léčebně, ale také pracujících v domovech důchodců, včetně oddělení se zvláštním reţimem, kde sestry přímo pečují o nemocné s Alzheimerovou chorobou a jinými demencemi. Tyto skutečnosti bych chtěla porovnat a zjistit, zda jsou sestry informované o této nemoci, přestoţe s nemocnými jsou denně v kontaktu. Dalším cílem je zmapovat nabídku zařízení a organizací pro takto nemocné v městech Třebíč a Jihlava. Cílem této práce je přiblíţit problematiku Alzheimerovy nemoci a ostatních demencí a více ji přiblíţit zdravotním sestrám, které se mohou s takto nemocnými pacienty setkat nebo se s nimi denně setkávají Cíle práce 1. Hlavním cílem je zjistit informovanost zdravotních sester o Alzheimerově chorobě. 2. Cílem je zjistit, zda má vliv na úroveň informovanosti o Alzheimerově chorobě délka praxe ve zdravotnictví a typ oddělení Hypotézy práce V úvodu práce byly zformulovány hypotézy, které byly dále ověřeny výzkumem. 1. Hlavní hypotézou mé práce je, ţe více neţ 80 % respondentů je dostatečně informována o problematice Alzheimerovy choroby. 2. Další hypotéza zní, ţe u více neţ 60 % respondentů bude mít vliv délka praxe ve zdravotnictví a typ oddělení na úroveň informovanosti o Alzheimerově chorobě. 3. Další hypotéza zní, ţe více neţ 80 % respondentů mělo moţnost se o pacienta s demencí starat nebo se s ním v práci setkat. 4. Poslední hypotézou je, ţe více neţ 60 % se aktivně účastnilo přednášky či semináře o Alzheimerově chorobě. 11

12 2 Teoretická část 2.1 Vymezení pojmu demence Demence (z latiny de - oddělený, pryč, + mens - se zlobit ) vzniká následkem onemocnění mozku a můţe se jednat o chronický či progresivní charakter. U tohoto onemocnění je přítomna porucha vyšších korových funkcí neboli kognitivních funkcí, která má vliv na další funkce a na ţivot nemocného. Jedná se o poruchu myšlení, paměti (krátkodobé a dlouhodobé), řeči, úsudku, chápání, učení a orientace. Nemocný je ale při vědomí. Nemocný má zhoršenou kontrolu emocí, sociálního chování, ale také motivace. Také se v literatuře pojednává o změnách osobnosti v souvislosti s demencí, narušení soudnosti a abstraktního myšlení. Také se můţeme setkat s psychotickými příznaky. Kdyţ tyto příznaky shrneme, u dementních pacientů se jedná o globální deterioraci duševních schopností, narušení funkčních schopností, postupně se tedy setkáváme se ztrátou soběstačnosti. (Pidrman, 2007) 2.2 Stručný přehled ostatních demencí Ischemicko-vaskulární demence Dříve nazývána také arteriosklerotická demence. Multiinfarktová demence je součástí ischemicko - vaskulární demence. Typické jsou přechodné ischemické ataky, vědomí je krátce narušeno, přítomny jsou parézy a ztráta zraku. Infarkty mozku způsobují demenci, nejsou velkého rozsahu, ale jejich projevy se kumulují. Binswangerova choroba vzniká většinou na podkladě hypertenze, častěji u mladších klientů. Příčinou je arterioskleróza mozkových tepen, ale i zvýšená tvorba trombů nebo ischemická choroba srdeční. (Hátlová, 2005) Demence s Lewyho tělísky Pravděpodobně druhá nejčastější demence asi % ze všech demencí. Velmi často se zaměňuje za Alzheimerovu chorobu, vyskytuje se u starších nemocných mezi lety. Velmi často nemocný trpí halucinacemi, je zde těţší porucha pozornosti, zrakově 12

13 prostorových schopností a je zde porucha provádění sloţitějších aktivit neţ u AN. Paměť je vcelku zachovalá, někdy porušena aţ v pokročilejším stadiu nemoci. Aţ u 80 % pacientů můţeme pozorovat kolísání kognitivních schopností. Častým projevem je parkinsonismus, nevyskytuje se počítání peněz, typický je třes, ztuhlost, zpomalené pohyby, časté jsou pády klientů, typická je tvář bez mimiky a porušena je jemná motorika. (Jirák, 2009) Pickova choroba Pickova choroba je vzácný typ demence, je podobná Alzheimerově demenci. Typicky se objevuje v mladším věku obvykle kolem roku. Tato nemoc postihuje mozkovou tkáň a to hlavně frontální lalok. Vzniká tedy úbytek tohoto laloku, ostatní části mozku nejsou relativně poškozené. Stejně jako u AN, definitivní diagnóza je potvrzena aţ posmrtně. Po stanovení diagnózy vede postupný úbytek schopností ke smrti asi za 5 10 let. (Cayton, 2004) Smíšená demence Asi 10 % ze všech demencí vznikají na podkladě jak vaskulárních tak alzheimerovských změn. Tato demence bývá většinou kombinací AN a cerebrovaskulární nemoci. Rozlišení a diagnostika je tedy nejistá. Pitvy ukázaly prevalenci smíšené demence od 2 % do 58 %. (Konrád, 2007) Parkinsonova choroba Tato degenerativní nemoc se vyskytuje po 50. roce věku, ale prvotní projevy mohou vznikat po 40. roce věku. Je dokázáno, ţe u pacientů s Parkinsonem bývá mnohem častěji přítomna demence. Nemocní jsou často depresivní, apatičtí, v myšlení a řeči je znát váhavost a také si déle uvědomují svou nemoc, mají problémy se spánkem, bděním i se sexuální aktivitou. Mezi neurologické poruchy řadíme bradyfrenii (dlouhé latence odpovědí), bradykinezi (zpomalení motoriky), rigiditu (ztuhlost), tremor (třes) a bradykinézu (zpomalení tempa pohybu), třes hlavy včetně jazyka, dolních končetin a atypické drţení hrudníku tzv. semiflekční. Chůze je šouravá. Mezi vegetativní příznaky patří porucha vylučování moči, potence a zvýšená tvorba koţního mazu. (Seidl, 2008) 13

14 2.2.6 Demence u Huntingtonovy choroby Tato nemoc vzniká na genetickém podkladě, kdy je demence základním příznakem. Vyskytuje se nejčastěji mezi 35. a 45. rokem. Častými příznaky a projevy jsou neurologické příznaky, deprese a poruchy osobnosti, kdy jsou typické bludy a časté výbuchy vzteku. V léčbě se pouţívají neuroleptika a nootropika např. Tiapridal či haloperidol. Dále se uţívají podobné postupy jako u léčby AN. (Jirák, 1999) Jiné atroficko-degenerativní demence Mezi atroficko-degenerativní demence patří především AN, kterou se budeme zabývat ve zvláštní kapitole. Frontální demence, je velmi podobná Pickově chorobě. Ostatní demence jsou vzácné. (Hátlová, 2005) Demence infekčního původu Jedná se o demence infekční etiologie, demence při onemocnění AIDS, demence způsobené priony, téţ mohou způsobit demenci encefalitidy, syfilis, meningeom, ale i herpes simplex. (Jirák, 2009) Demence intoxikačního původu Do těchto demencí řadíme alkoholové demence tzv. Korsakovův syndrom, který vzniká pozvolna či akutně po deliriu tremens. Přítomna je dezorientace místem a časem. Prostá alkoholová demence se projevuje těţkou degradací osobnosti. Nutným opatřením je naprostá abstinence a podávání vitamínů zinku a vitaminy skupiny B. (Hátlová, 2005) Metabolické demence Jirák (1999) uvádí, ţe obecnými příčinami mohou být např. hypoglykémie, hypoxie, urémie, Wilsonova choroba, hypotyreóza, genetické příčiny, hormonální příčiny aj. Velmi známou příčinou bývá jaterní encefalopatie, která často vede k demencím, dochází ke zvýšení hladiny amoniaku v krvi, poruchám vědomí, k deliriu. 14

15 Nejčastější formou je Wilsonova choroba projevující se nedostatkem bílkoviny, která v těle přenáší měď. Léčba spočívá v podávání látek, které v organismu měď vychytá. (Jirák, 2009) Posttraumatické demence Tyto demence se vyskytují u pacientů po zhmoţdění mozku traumatem, které provází bezvědomí, poté můţe dojít k rozvoji tzv. traumatické encefalopatie, která můţe končit aţ posttraumatickou demencí. Nebezpečné jsou také krevní sraţeniny v mozkové tkáni, které mohou mozek utlačovat, a tím pádem můţe dojít k chronické kompresi mozku, která nemusí způsobit demenci, někdy dojde pouze k poruchám paměti. (Jirák, 1999) Demence při epilepsii U dlouhotrvající epilepsie se můţe vyskytnout demence. Epileptické záchvaty grand mal zvyšují riziko. V centrální nervové soustavě se mohou patogeneticky objevit mikrotraumata vznikající při záchvatech. Typické u této demence je rigidita v jednání, chování a myšlení, zpomalení psychických dějů, procesů zpomalení duševních reakcí, řeči, chování. (Pidrman, 2007) 2.3 Vyšetřovací metody u demencí Velmi často se můţeme setkat s názory lékařů i rodiny, ţe některé příznaky demence jsou příznaky stárnutí. Většinou se tyto příznaky podceňují a to jak lékaři, tak rodinou Diagnostika demencí Nejdůleţitější věcí v diagnostice vůbec je sepsání anamnézy s pacientem a pečovatelem. Zaměříme se na somatické vyšetření, které zahrnuje měření fyziologických funkcí, EKG (elektrokardiografie), EEG (encefalografie) a laboratorní vyšetření krve. Poté se zaměříme na orientační vyšetření poznávacích funkcí. K tomu pouţíváme testy paměti a poznávacích funkcí, kdy nejčastějším testem stále zůstává MMSE (Mini-Mental State Examination), také se setkáváme často s testem kreslení hodin a řadou jiných metod. Mezi zobrazovací techniky patří CT (počítačová tomografie mozku), MR (magnetická 15

16 rezonance mozku), SPECT (jednofotonová emisní výpočetní tomografie), PET (pozitronová emisní tomografie) a EEG. (Jirák, 2009) Růţička (2001) ve své knize uvádí, ţe demence je syndrom kognitivního úbytku, který je způsoben poruchou paměti a alespoň jednou z poruch. Jedná se například o poruchy abstraktního myšlení, kdy mají nemocní problém s rozlišením některých slov. Další funkční poruchou je porucha plánování určité činnosti a úsudku, ale také apraxií, afázií a agnózií, změna osobnosti a poruchou funkcí, které nám umoţňují prostorové vnímání pomocí zraku. Kognitivní úbytek narušuje nemocnému jeho denní činnosti, ale omezuje ho také v práci nebo ve společnosti Anamnéza u pacienta s demencí Velmi důleţité při sepisování anamnézy u takto nemocného je přítomnost pečovatele, abychom měli ucelenou reálnou představu o onemocnění. Nemocný velmi často potíţe popírá či bagatelizuje. (Jirák, 2009) Jirák (2009) uvádí, ţe z anamnestických dat se zaměřujeme: - na předešlé úrazy hlavy, hledáme proběhlé cévní mozkové příhody, onemocnění srdce, diabetes mellitus, poruchy metabolismu tuků a další rizikové faktory vzniku vaskulární demence, - na depresivní či psychické onemocnění, - na přítomnost demence v rodině, - na léky ovlivňující negativně paměť Orientační vyšetření poznávacích funkcí Narušené jsou tzv. vizuospaciální funkce a praxe jedná se o všechny schopnosti jako jsou obsluha mobilního telefonu, televize, auto, spotřebiče a jiné. Dále je narušena řeč, paměť, poznávací funkce a výkonné funkce. Tyto výkonné funkce se odráţí na plánování a dokončení úkolu nebo zvládání zaměstnání. Klienta testuje neurolog, psycholog či psychiatr. Testy nejsou vţdy přesné v diagnostice demence. Nejčastěji uţívaný orientační test kognitivních funkcí je u nás i ve světě test MMSE, který testuje orientaci místem, časem a osobou, zapamatování tří slov, počítání, poznávání, splnění úkolu, překreslení obrázku, opakování věty. Dále se můţeme při diagnostice demence 16

17 nebo právě Alzheimerovy demence setkat i s těmito vyšetřovacími metodami WAB, test řečové plynulosti, Wechslerova škála paměti, BenderGestaltův test, test kreslení dráhy, Stroopův test a popřípadě NPI, Hamiltonova škála, ADL a další. (Jirák, 2009) 2.4 Obecné příznaky a projevy demencí Dle Pidrmana (2005) zahrnuje BPSD (Behavioral and Psychological Symptoms of dementia) tyto příznaky: - paranoidní ladění, bludy, - agresivita, - halucinace, - poruchy v běţných činnostech, - změny nálad: deprese, mánie, fobie, úzkost, - poruchy spánku. BPSD jsou součástí nekognitivních projevů demence, jedná se o poruchy chování. BPSD definovali odborníci r takto: Jde o řadu patologických symptomů: poruchy vnímání, poruchy myšlení, změny nálad a chování, které se často objevují u pacientů trpících demencí. (Pidrman, 2005, s. 19) BPSD dělíme na psychologické a behaviorální symptomy. Behaviorální symptomy BPSD: a) Bloudění: Objevuje se aţ u 50 % případů a je velmi častým příznakem, který stresuje hlavně okolí nemocného. Příčinou jsou dezorientace, které vzrůstá se změnou prostředí dementního pacienta. Poruchy paměti nejsou schopni si zapamatovat informace. Separační anxieta nemocný hledá pomoc nebo lepší místo. Spánková inverze jeden z hlavních jevů demence, velmi důleţité je nemocného motivovat, zaměstnat a stimulovat přes den. Další příčinou je pocit osamocení, oddělení nebo tělesné příčiny nemoc, hlad, ţízeň. Noční bloudění můţe být způsobeno podáváním nevhodných léků. b) Agitovanost/agresivita: Na svědomí má kognitivní zhoršení, vliv prostředí, ale také medikace. U ţen je častější verbální agresivita spojená s depresí a tělesným onemocněním, fyzická agrese je častější u muţů. Slovní a fyzická agrese se projevuje u dementních pacientů se špatným sociálním zázemím. S agresí se můţeme setkat aţ u 20 % nemocných s BPSD v domácím prostředí. V 50 % 17

18 u nemocných v sociálních zařízeních či v ústavech. Přítomnost agresivního nemocného je častá, proto je potřeba znát zásady chování v přítomnosti takového pacienta: - vyhnout se stresujícím výkonům a situacím, - dodrţovat v činnostech stereotyp, - reagovat klidně, nebránit se slovně ani fyzicky, - nenavazovat přímý oční kontakt s klientem, - neodporovat klientovi, - nedávat nesplnitelné sliby, - odvést pozornost, zaměstnat klienta, nastolit klidné prostředí, - nekritizovat klienta, nesmát se jeho nedostatkům, - nevyhnutelná je psychofarmakoterapie, někdy je na místě i fyzické omezení nemocného. (Pidrman, 2005) Psychologické/psychiatrické symptomy BPSD: Hlavně psychotické příznaky coţ jsou zejména bludy a halucinace. U AN jsou psychotické příznaky přítomny aţ u třetiny nemocných. Bludy jsou častější, halucinace častěji zrakové aţ u 20 % nemocných s Alzheimerovou demencí. U této demence jsou bludy častější neţ u demence vaskulární. Časté jsou paranoidní bludy, které se projevují u nemocných s demencí hlavně tak, ţe obviňují blízké či personál z okrádání, sledování nebo je obviňují z úmyslu otrávení. (Pidrman, 2005) Psychotické příznaky jsou přítomny v začátečním a středním stádiu demence. a) Bludy: % případů, záleţí na formě demence. Definice bludu: Chorobná myšlenka, která vzniká na chorobném základě, má vliv na jednání, je nevyvratitelná. (Pidrman, 2005, s. 27) V praxi se setkáváme nejčastěji s těmito bludy: 1. Klient je přesvědčen, ţe je okrádán. 2. Klient si myslí, ţe není ve vlastním domě, přestoţe se v něm nachází. 3. Klient je přesvědčen, ţe ho chtějí ošetřující, či blízcí zlikvidovat. 4. Klient si chorobně myslí, ţe zůstane sám, ţe se o něj blízcí nestarají. 5. Bludy sexuální, podezírá partnera z nevěry, blízké či pečovatele obviňuje z různých sexuálních praktik, které provádí na něm nebo v jeho okolí. 18

19 b) Halucinace: 70 % halucinací u demence s Lewyho tělísky, zrakové aţ u 30 %. Nejčastěji klient vidí neznámé osoby ve svém okolí. (Pidrman, 2005). Definice halucinace: Halucinace je porucha vnímání a je charakterizována tím, že jedinec vnímá něco, co neexistuje. Například vidí lidi, předměty, které neexistují, nebo slyší zvuky či hlasy (slova, věty, příkazy), které jsou nereálné, které jiní lidé neslyší. (Pidrman, 2005, s. 28) c) Poruchy nálady: To znamená emoční stav trvající po velkou část dne aspoň 2 týdny. Projevuje se v počátku nemoci u 50 % dementních nemocných. Vyskytují se zejména deprese (aţ u 90 % nemocných), úzkosti, fobie a mánie. d) Poruchy spánku: Většinou se jedná o spánkovou inverzi, můţe být způsobena i iatrogenně předepsáním nevhodných psychofarmak. Poruchy spánku mohou být téţ způsobeny zmíněnými depresemi a úzkostmi, které bývají často přehlédnuty. (Pidrman, 2005) 2.5 Poruchy chování u demencí Současné studie udávají, ţe asi 75 % trpících demencí jsou podezíravých, asi 40 % nemocných trpí bludy a domnívají se, ţe jsou blízkými okrádány. Taktéţ se projevují zrakové halucinace, které se vyskytují u méně neţ 25 % nemocných v těţších a středních stádiích nemoci. U více neţ 80 % se vyskytuje porucha chování s agresí a to převáţně v těţších stádiích. Asi 50 % nemocných s AN trpí poruchami spánku. Poruchy se projevují nespavostí, spánkovou inverzí a nočním blouděním. U více neţ 40 % nemocných s demencí se projevuje strach z osamocení. Dalšími projevy můţe být depresivní chování, sebevraţedné myšlenky, úzkost a fobie hlavně u středního stádia demence. (Pidrman, 2005) 19

20 2.6 Alzheimerova nemoc Jedná se o nejčastější a nejrozšířenější demenci vůbec Alois Alzheimer a Alzheimerova nemoc Alois Alzheimer narozen v Německu studoval na několika univerzitách a napsal roku 1877 diplomovou práci doprovázenou histologickými obrázky. Alzheimer referoval o své pacientce se známkami demence (později diagnostikována těţká demence), která byla přijata do nemocnice ve Frankfurtu nad Mohanem roku Alzheimer o ní referoval roku 1906 na schůzi jihoněmeckých psychiatrů v Tübingenu. Případ, kterým se Alzheimer zabýval, byl publikován roku 1907, tento rok je tudíţ základním kamenem pojmu Alzheimerovy nemoci. Alois Alzheimer byl později také ředitelem Psychiatrické a neurologické kliniky Slezské univerzity v Breslau roku V roce 1915 zemřel na ledvinové selhání a pochován je ve Frankfurtu nad Mohanem. (Koukolík, 1998) Definice Alzheimerovy nemoci Alzheimerova nemoc (AN) je chronicko-progresivní onemocnění nervové soustavy na podkladě degenerativního zániku neuronů s tvorbou charakteristických histopatologických změn. AN je nejčastější příčinou demence ve středním a vyšším věku (odtud starší názvy presenilní demence, senilní demence, demence Alzheimerova typu ). V souvislosti s celosvětovým trendem prodlužování lidského věku a vzrůstajícím počtem starých osob v populaci se AN stává jedním z nejzávažnějších zdravotních a socioekonomických problémů současnosti. (Růţička, 2001, s. 1) Epidemiologie Incidence se definuje jako počet nových případů onemocnění zjištěných v určitém časovém období v populaci, u níž existuje riziko, že choroba propukne. Prevalence je počet případů nemoci v celé zkoumané populaci. Incidence i prevalence Alzheimerovy nemoci roste s věkem. Ve vysokém věku jsou ženy ohroženější než muži. V souboru 987 jedinců starých 75 a více let, z nichž nebyl nikdo na začátku studie dementní, 20

21 prospektivně vyšetřovaném po dobu tří let, byla ve věkové skupině let incidence demence u žen 19,6/1000 žen/rok, u mužů 12,4/1000 mužů/rok. Distribuce Alzheimerovy nemoci byla pro obě pohlaví a všechny věkové skupiny analogická. Riziko výskytu jakékoli demence u žen je 1,9 krát vyšší než u mužů, riziko výskytu Alzheimerovy nemoci je u žen 3,1 krát vyšší než u mužů. (Koukolík, 1998, s. 15) Rotterdamská studie vyšetřovala lidí ve věku let. Celková prevalence demencí byla zjištěna ve výši 6,3 %. Prudce rostla s věkem od 0,4 % ve věkové skupině let do výše 43,2 % ve věkové skupině 95 a více roků. (Koukolík, 1998, s. 17) Alzheimerova nemoc je nejčastější demencí ze všech, podíl je 72 %, zatímco vaskulární demence 16 %. Další demencí je demence při Parkinsonově nemoci, která tvoří 6 % a ostatní příčiny demence (5 %) nesouvisely s věkem jedince na rozdíl od AN. Dalším poznatkem je, ţe demence se vyskytuje u lidí s nízkým stupněm vzdělání oproti lidem vzdělaným. (Koukolík, 1998) Rizikové vlivy Díky epidemiologickým vlivům víme o mnoha rizikových vlivech, které se mohou podílet na vzniku AN. Jedná se o genetické vlivy. Obě formy AN jak raná tak pozdní mohou vykazovat tzv. familiární agregaci. Většinou se ale jedná o kombinaci genetických a zevních vlivů prostředí. Významným rizikovým faktorem je genetika. Pokud je člověk nosičem alely eta-4 genu pro apolipoprotein E na 12. chromozomu a pokud je u něj mutace v mitochondriích v DNA, má daleko vyšší pravděpodobnost, ţe onemocní pozdní formou Alzheimerovy nemoci. Pro časnou formu Alzheimerovy nemoci jsou také mutace genu na 21, 14. a 1. chromozomu. Dalšími vlivy, které mohou ovlivnit vznik této choroby je niţší vzdělání (tedy niţší inteligence), kouření cigaret a poranění hlavy. (Koukolík, 1998) Klinický obraz Tato choroba je popisována v mnoha knihách jako plíţivá a nenápadná, většinou si příznaků blízcí klienta ani nevšimnou. Někdy problémy spojené s touto chorobou mylně přiřazují k projevům stárnutí. Můţeme se také setkat s přechodným zlepšením, kdy si myslíme, ţe problémy ustupují, ale náhle se zase vrátí a ještě v horší míře. Na začátku si můţeme všimnout změn osobnosti včetně změn chování, kdy nemocný přestane jevit 21

22 také zájem o své přátele. Dochází u něj také ke změně sexuální touhy a to jak ve smyslu hyperaktivity, tak nepřiměřených projevů sexuality. Téţ se můţe vyskytnout deviantní chování, s kterým dříve nemocný nemusel mít ţádný problém. Na místě je také úpadek v eticko-estetické rovině. Nemocný se začíná potýkat s poruchami kognitivních funkcí, které jsou velmi často uţ na začátku onemocnění. Pravidlem bývá u nemocných s AN neustálé bloudění a poruchy prostorové orientace. Nemocný bloudí ve známých místech i ve vlastním domě, nepoznává známá místa, nemůţe najít například ani svou vlastní postel. Další jsou poruchy abstrakce, myšlení, soudnosti, logického uvaţování. Paměť selhává nejvíce a to ve všech sloţkách. Zafixovány zůstávají informace a vzpomínky z dob dřívějších, je porušena výbavnost hlavně nových informací. V pozdějších fázích nemocný tvrdí naprosto přesvědčivě nepravdivé informace. Odpověď zapadá do kontextu, ale neodpovídá pravdě. V pozdějších stádiích jsou nemocní dezorientování místem, časem, ale i osobou jedná se o amnestickou dezorientaci. Postupně nemocný také začne strádat po stránce řečové. Slovní zásoba se zuţuje, nemocný si často nevybaví adekvátní slovo. (Jirák, 1999) Nemocný s AN trpí poruchami řeči, coţ způsobuje nedostatečné porozumění, chápání nemocného a zhoršuje celkovou komunikaci mezi personálem či pečujícím a pacientem. Zejména se vyskytuje opakování jednoho slova vícekrát za sebou a neustálé opakování jediné myšlenky. V řeči se dále objevuje opakování zvuků, celých vět nebo slabik a pacient často komolí slova převáţně jejich koncovky. Slova pak postrádají význam, navazují na sebe spíše rytmicky, obsahově je nemocný nedokáţe spojit tak, aby dávala smysl. (Jirák, 1999) Na místě jsou také poruchy osobnosti, které bývají velmi výrazné a přicházejí velmi brzy. Neupravenost, inkontinence a celkově změněný vzhled je výsledkem toho, ţe nemocní ztratili schopnost se o sebe sami starat, začínají být apatičtí ke všem činnostem, potřebují pomoc druhých. Dále se objevují bludy, halucinace a iluze, poruchy motivace a emotivity. Postupně dochází k citovému oploštění, objevuje se deprese, mánie, agresivita či vztek. (Jirák, 1999) Alzheimerova demence se dělí na tři stádia: Lehké stádium objevují se poruchy paměti, které si nemocný ještě uvědomuje, a které lze také změřit testovacími metodami. Nemocný začíná mít problémy s krátkodobou pamětí, nedokáţe si tedy zapamatovat čerstvé informace, které jsou mu 22

23 sděleny. Proto má problémy v aktivitách denního ţivota nejčastěji v práci a v kaţdodenním ţivotě, kdy nemocný začíná být dezorientovaný. Ztrácí se na známých místech, neví kudy domů apod. Dalším problémem mohou být poruchy nálad, kdy si nemocný v časných stádiích uvědomuje úbytek paměti a jiných funkcí a můţe propuknout depresivní onemocnění. Soběstačnost ještě není porušena. (Jirák, 2009) Střední stádium asi 2 10 let od začátku onemocnění, kdy je paměť výrazně postiţena a nemocný si dokáţe zapamatovat jen velmi málo a na velmi krátkou dobu. Nové informace skoro neudrţí v paměti. Ztrácí se ve velmi známém prostředí, nevybavuje si jména blízkých, neví, kde se nachází, nepamatuje si ani adresu bydliště natoţ telefonní číslo. Soběstačnost začíná být velmi závaţně narušena. (Růţička, 2001) Těžké stádium asi 7 14 let od začátku nemoci, kdy nemocný trpí téměř úplnou ztrátou paměti, kdy nepoznává blízké a nedokáţe se uţ o sebe sám postarat. Je plně odkázán na pomoc ostatních. Je nesoběstačný, kdy potřebuje důslednou pomoc s jídlem, pitím, oblékáním, hygienou, svlékáním. Nemocný má problém s řečí, nedokáţe pojmenovat základní věci, slova komolí, nedokáţe plynule mluvit. U některých nemocných se rozvíjí triáda příznaků jako je apraxie (neschopnost cílených pohybů), agnózie (porucha chápání a poznávání) a afázie (ztráta schopnosti řeči). AN trvá většinou 7 10 let a končí smrtí. (Růţička, 2001) Diagnostika Alzheimerovy nemoci Diagnostika AN je různá dle toho, zda se jedná o moţnou AN, pravděpodobnou AN nebo definitivní AN. Kritéria jsou u kaţdého jiná, podrobnější informace o diagnostice u AN viz příloha F Zobrazovací metody v diagnostice Alzheimerovy nemoci Vyšetřovací metoda CT je schopna prokázat zmenšení mozkové tkáně, ale také léze v mozku, které nám mohou dokázat prodělané cerebrovaskulární onemocnění. Při MR u AN lze vidět zmenšení mozkové tkáně ve střední čáře spánkového laloku. Pokud je přítomen tento nález, většinou lze odhadnout velikost kognitivní ztráty, který je specifický pro AN. Při pouţití vyšetřovací metody PET (pozitronová emisní tomografie) nebo SPECT (jednofotonová emisní tomografie) je moţné nalézt sníţený průtok krve střední částí spánkových laloků. Také lze pouţít vyšetření mozkomíšního 23

24 moku. Pokud je v mozkomíšním moku nalezen tau-protein a pokud se prokáţe sníţení beta-amxyloidu, můţe se jednat o Alzheimerovu nemoc. (Pidrman, 2007) Ovšem jedinou a definitivní diagnostikou AN je histologický průkaz, tedy aţ posmrtně Farmakologická léčba Alzheimerovy nemoci Nejefektivnější léčba spočívá v komplexním přístupu k nemocnému. Komplexní přístup zahrnuje léčbu farmakologickou, rehabilitační a psychologickou. U farmakologické léčby se jedná o léčbu zejména symptomatickou, tedy o léčbu zaměřenou na příznaky onemocnění. Nejedná se tedy o kauzální léčbu, protoţe jak uţ bylo zmíněno, AN je nevyléčitelné onemocnění. Léčbu tedy můţeme rozdělit na léky k léčbě kognitivních a behaviorálních poruch. K léčbě kognitivních poruch se nejčastěji uţívají inhibitory acetylcholinesterázy a blokátory tzv. NMDA receptorů uţívajících se u středních a těţkých stádií nemoci př. memantin. V léčbě nekognitivních poruch uţíváme antipsychotika a antidepresiva. (Preiss, 2006) Podle Bartoše (2010) se uţívají tři chemické substance, které jsou odlišné a to je dopenezil, rivastigmin a galantamin. Jsou indikovány k léčbě lehkých a středně těţkých stádií AN. Typické je zahájení léčby nízkou dávkou léku, která se postupně zvyšuje kaţdý měsíc a to aţ do nejvyšší moţné dávky. Tyto léky ovlivňují pozitivně kognitivní funkce, ale i poruchy chování a vnímání. Inhibitory acetylcholinesterázy si pacient nemusí hradit sám, pokud je pojištěný a má skóre testu kognitivních funkcí (MMSE) mezi body, pokud má více neţ 25 bodů, musí si léky hradit sám. Nejuţívanějším způsobem léčby je inhibice acetylcholinesterázy a memantin. Tyto léky prodluţují soběstačnost nemocného a pomáhají tedy jak nemocným tak pečovatelům Nefarmakologická léčba Alzheimerovy nemoci a jiných demencí Léčba u takto nemocných pacientů by měla být hlavně komplexní. To znamená, ţe bychom u nemocného měli trénovat kognitivní funkce, ale i jeho samotnou aktivitu. Do aktivační terapie patří: Kondiční ergoterapie cílem je smysluplně naplnit činnost nemocného s demencí a rozvíjet jeho schopnosti ovšem musíme zohlednit jeho stav (apraxie, poruchy zraku, motoriky). Tím, ţe klient bude vykonávat smysluplnou činnost, můţeme zabránit rozvíjení deprese, úzkosti a neklidu. Nemocného je potřeba správně motivovat 24

25 k činnostem. V ergoterapii můţeme vyuţít činností jako třeba kreslení, malování na sklo, textilní techniky, práce s papírem nebo jinými materiály, pečení, vaření, nácvik jemné motoriky pomocí puzzlí, stavebnice či navlékání korálků. Pet-terapie jedná se o terapii pomocí zvířat, která má velký vliv na psychiku nemocného (př. hipoterapie). Reminiscenční terapie u této terapie vycházíme ze zachování dlouhodobé paměti nemocného. Vyuţíváme tedy u nich vzpomínek a to zejména pomocí fotografií nebo jiných podnětů. Muzikoterapie léčebným prostředkem je zde hudba. Klient se můţe zapojit do zpívání s hudbou nebo můţe jen hudbu poslouchat. Taneční terapie působí na kognitivní, fyzické, emoční a sociální stránky člověka. Kognitivní rehabilitace provádí se nejčastěji v malých skupinkách formou hry, kdy nemocní mohou trénovat paměť krátkodobou i dlouhodobou. Vhodná je pouze v počátečních stádiích nemoci. Kinezioterapie jedná se o pohybovou aktivitu, která pozitivně působí na psychiku člověka. Toto cvičení probíhá většinou vsedě na ţidli, ale je moţné i vleţe. (Hátlová, 2005) Ošetřovatelská péče u pacientů s Alzheimerovou nemocí V ošetřovatelské péči je nutné uţívat holistický přístup. Holistický přístup je celkovým přístupem k nemocnému. Neupřednostňuje pouze nemoc, ale hledá příčiny v psychice nemocného. Středem zájmu je i to, jak se pacient cítí, nesledujeme pouze jeho chování. Důleţité pro nemocného je styk s rodinou. Musíme rodině umoţnit setkání se svým blízkým. Na ošetřujícím personálu je, aby byl milý, příjemný, vstřícný, ochotný a empatický vůči nemocnému i jeho rodině a s oběma co nejvíce spolupracoval. Nutnou součástí dne je zaměstnání nemocného. Můţeme ho zaměstnávat různě, například formou cvičení, tance, provádět nácvik sebeobsluhy, podporovat paměťové funkce apod. Naprostou samozřejmostí je péče o hygienu, výţivu, příjem tekutin, vyprazdňování, vzhled nemocného a zajímat se o jeho pocity. ( ) 25

26 Ošetřovatelský proces u pacientů s Alzheimerovou nemocí Ošetřovatelský proces je metoda, která umoţňuje naplánovat činnost péče, umoţňuje komunikaci s ostatním ošetřujícím personálem a umoţňuje kontinuální péči s moţností hodnotit kvalitu péče, která byla poskytnuta. Ošetřující personál má za cíl dosáhnout pacientovy co největší moţné soběstačnosti. Soběstačnost se týká hlavně denních aktivit. Snaţíme se pacienta uchránit před jakýmkoli sebepoškozením nebo poškozením svého okolí. Úlohou ošetřovatelského procesu je hlavně zmapování veškerých pacientových potřeb, abychom mu mohli tu nejlepší péči poskytnout. Proto si všímáme stupně poruch paměti (zmatenosti), poruch komunikace, ale také stupně pozornosti. Všechny své poznatky zaznamenáváme do ošetřovatelské dokumentace a informujeme personál. Velmi důleţitou součástí sesterské práce je také zapojení rodiny do procesu. Musíme rodinu co nejvíce informovat a připravit je na postupné zhoršování všech funkcí pacienta. Vyuţíváme také poznatky rodiny ke zlepšení péče a zároveň je informujeme o institucích, které se zabývají tímto onemocněním např. Česká alzheimerovská společnost nebo jiné instituce, které mohou pomoci blízkým nemocného např. domovy důchodců, léčebny dlouhodobě nemocných atd. ( ) Možné ošetřovatelské diagnózy u pacientů s Alzheimerovou nemocí - Neschopnost sebepéče při jídle z důvodu percepční či kognitivní poruchy. - Neschopnost sebepéče při koupání a hygieně z důvodu postiţení kognitivních funkcí. - Neschopnost sebepéče při oblékání a úpravě zevnějšku z důvodu duševního onemocnění. - Neschopnost sebepéče při vyprazdňování z důvodu sníţené hybnosti a poruchy vnímání. - Chronická zmatenost z důvodu Alzheimerovy choroby. - Inkontinence stolice z důvodu kognitivní poruchy. - Nedostatečná výţiva z důvodu sníţené chuti k jídlu. 26

27 - Nedostatek zájmových aktivit z důvodu fyzického omezení (upoutání na lůţko). - Porušená interpretace okolí z důvodu vzniklé demence (Alzheimerovy choroby). - Porušená interpretace okolí z důvodu demence (Alzheimerovy choroby). - Porušený spánek z důvodu uţívání nevhodné medikace. - Poškozená paměť z důvodu vzniklého onemocnění. - Riziko imobilizačního syndromu z důvodu upoutání na lůţko. - Riziko pádů z důvodu demence, zmatenosti. - Riziko úrazu z důvodu nevhodného uspořádání. - Zhoršená verbální komunikace z důvodu poruchy vnímání, neschopnosti jasně se vyjádřit. ( ) Prostředí domova pro nemocné s Alzheimerovou nemocí Domov nemůţeme nijak konkrétně specifikovat, pro kaţdého je domov zvláštním osobitým místem, kde se obvykle cítí bezpečně. U nemocného s AN musíme prostředí domova dobře promyslet. Pokud si necháváme nemocného u sebe doma, je potřeba domov předělat tak, aby byl bezpečným místem pro nemocného, aby neohrozil sebe ani nás. Musíme mít na paměti, ţe nemocný ztrácí schopnosti kognitivní i behaviorální. (Preiss, 2006) Musíme si uvědomit, ţe nemocného je potřeba mít hlavně v bezpečí, ať uţ je s námi doma, nebo v domově důchodců či v jiném zařízení. Na místě je tedy vhodné osvětlení a celodenní dohled. V domovech důchodců je vhodné mít monitorovací zařízení, abychom eliminovali moţný únik nemocného. Běţnou součástí bezpečí je tedy uzamčený prostor, který ovšem můţe u nemocného způsobit agresivní chování. Měli bychom tedy východové dveře maskovat, aby nemocný neutekl. Taktéţ musíme zabezpečit veškeré ostré předměty, elektrické a plynové vařiče. Také je vhodné vybavit prostředí barevně, označit dveře na záchod, pokoj nemocného, aplikovat po domě fotografie z minulosti, oblíbené předměty nemocného, ale také barevně upozornit na schody a překáţky v prostoru, kde se nemocný pohybuje. Nejsou ale vhodná zrcadla a 27

28 lesklé povrchy, které mohou vizuální vnímání deformovat. Zrcadla mohou způsobovat iluzi, ţe jsou v místnosti cizí lidé, nemocní svůj odraz nepoznávají, můţe tak vzniknout agrese u nemocného. Taktéţ bude nemocného zneklidňovat v noci odkryté okno, proto je vhodné jej zakrýt závěsem. Více zvuků najednou, jako televize, rozhlas, hovory druhých - lepší je pouze jeden zdroj, více zdrojů působí stres a zmatenost. (Zgola, 2003) Zásady komunikace s klientem s Alzheimerovou nemocí S postupující nemocí u klienta dochází ke zhoršené schopnosti komunikovat jak s okolím, tak s ostatními lidmi. Komunikace se ve stadiu, kdy nemocný uţ není schopen hovořit, nejlépe udrţuje pomocí neverbální komunikace. Je na místě tedy uţívat doteky, pohlazení či úsměv. 1. Kdykoli budete na postiženého hovořit nebo mu naslouchat, dívejte se mu stále do očí. 2. Pečlivě sledujte, zda se u pacienta nezhoršuje zrak nebo sluch, pokud ano, vyhledejte lékařskou pomoc. 3. Hovořte na postiženého vždy dostatečně pomalu a zřetelně vyslovujte. Užívejte jednoduchých a krátkých slov a modulujte svůj hlas tak, aby zněl příjemným a uklidňujícím tónem (nikdy nekřičte). 4. Pokud se nacházíte v pokoji, kde hraje televizor, vypněte jej, aby váš hlas bylo dobře slyšet. Jinou možností je přesunout se pacientem do vedlejší místnosti. 5. Nebuďte líní, důležité věci je třeba několikrát opakovat. Pokuste se vždy podstatu svého sdělení vyjádřit co nejjednodušším možným způsobem. 6. Mějte vždy na mysli, že i když onemocnění způsobilo postiženému problémy s chápáním slov, není dítě ani neživá věc - proto k němu vždy přistupujte s patřičnou úctou a respektem a nehovořte o něm s dalšími lidmi, jako by nebyl vůbec přítomen. 7. Nešetřete nikdy úsměvy nebo přátelskými pohledy a gesty. Tím pacienta uklidníte a usnadníte mu pro něj tolik obtížnou komunikaci. (Holmerová, 2004, s. 36) 28

29 2.7 Bazální stimulace V Evropské unii je bazální stimulace uznávaná a pouţívaná a to nejen v oblasti ošetřovatelství, ale také v oblasti speciální pedagogiky. Bazální stimulace se pouţívá u tělesně i duševně postiţených, u pacientů ve vigilním kómatu, ale také u lidí, u kterých je porušeno vnímání. Jedná se zejména o klienty v domovech pro seniory, v ústavech sociální péče a v nemocnicích. Bazální stimulace se také uţívá v péči o nedonošené děti. (Friedlová, 2007) Vymezení pojmu bazální stimulace Bazální stimulace je koncept, který podporuje v nejzákladnější (bazální) rovině lidské vnímání. Každý má vzhledem ke svému momentálnímu stavu vědomí jiný požadavek na komunikaci se svým okolí, což koncept zohledňuje, a tím poskytuje profesionální, individuální, efektivní, terapeutickou a humánní ošetřovatelskou péči. Cílenou stimulací uložených vzpomínek lze znovu aktivovat mozkovou činnost, a tím podporovat vnímání, komunikaci a hybnost klientů. (Friedlová, 2007, s. 19) V bazální stimulaci zohledňujeme biografii nemocného, která zahrnuje pacientovy návyky. Snaţíme se do něj vcítit a analyzovat jeho zachovalé schopnosti. Biografická anamnéza zahrnuje návyky nemocného z důvodu pozdější nejosobnější aplikace ošetřovatelské péče. Bazální stimulace by měla zahrnovat stimulaci vnímání, podporu hybnosti a podporu komunikace. Stimulace vnímání klient by si měl uvědomovat části vlastního těla a taktéţ by měl rozvíjet vlastní identitu. Pacientovi bychom měli umoţnit, aby vnímal okolní svět, své blízké, prostor a čas. Tato stimulace by měla vést ke zlepšení funkce organismu. Prvky základní stimulace by měla zahrnovat stimulaci tělesnou, sluchovou a vibrační. Nástavbová stimulace by měla zahrnovat stimulaci zrakovou, sluchovou, dotekovou, čichovou a ústní. Komunikace s klientem potřebuje vţdy nějaké médium. Médiem mohou být doteky, vůně, vjemy chuťové, změny polohy těla a jiné chemické a fyzikální podněty, které působí na pacientovi smyslové orgány. U bazální stimulace je velmi důleţité také sledovat gesta, protoţe to mohou být zprvu jediné příznaky komunikace (př. otevírání očí, pohyb očí, hluboký dech, vzdychání, bručení, sténání aj.). (Friedlová, 2007) 29

30 2.7.2 Stimulace doteky Velmi důleţitou součástí bazální stimulace je dotek. Pokud je pro pacienta, který je nevnímá nečekaný, můţe vyvolat strach a nejistotu. (Friedlová, 2007) Základem tzv. iniciálního doteku je oznámení o začátku a konci naší přítomnosti a naší činnosti u pacienta. Je potřeba zohlednit anamnézu a poté zvolíme takovou lokalitu, která bude pro pacienta nejvhodnější pro iniciální dotek. Nejvhodnějším místem je centrální část těla, ale nikdy nesmíme pouţít násilný dotek. Iniciální dotek musí být vţdy slovně doprovázen a nejlepším místem je rameno, ruka a paţe. Vhodné je zaznamenat iniciální dotek do dokumentace a dát na ceduli na zřetelné místo v pokoji nemocného, aby byl veškerý personál i blízcí informováni. (Friedlová, 2007) Nemocného můţeme stimulovat pomocí vhodného polohování. Dnes se velmi často v domovech pro seniory setkáváme s uţitím hadů neboli polohovacích polštářů ve tvaru hada a nemocného můţeme polohovat např. do polohy hnízda, kdy si nemocný lépe uvědomuje své tělo. Další stimulace je vhodná pomocí doteků, masáţí, zraku (poslouţí fotografie nebo oblíbený film), ale i sluchová stimulace pomocí oblíbené hudby. Pokud je nemocný v terminálním stádiu, také můţeme vyuţít štětičky namočené do oblíbeného nápoje klienta a potírat jimi sliznici dutiny ústní. (Friedlová, 2007) 2.8 Česká alzheimerovská společnost (ČALS) V roce 1997 vznikla tato společnost díky profesionálům a pečovatelům o postiţené AN. Hlavním spouštěčem byl dojem, ţe problematice demencí u nás v České republice není věnována dostatečná péče. V roce 2002 ČALS prosadila proplácení léků na demenci zdravotními pojišťovnami. ČALS pořádala od roku 2004 mezinárodní a výroční kongres evropské asociace společností zabývajících se AN Alzheimer Europe a dnes se podílí například na činnosti pracovní skupiny pro paliativní péči o klienty s demencí a na dalších aktivitách. ČALS zajišťuje například projekt Bezpečný návrat umoţňující kontaktovat blízkého nemocného s demencí, pokud se do projektu přihlásili. (Jirák, 2009) Česká alzheimerovská společnost má svou webovou stránku www. Alzheimer.cz. 30

31 3 PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část se zabývá metodikou výzkumné práce, kde je popsán způsob, jakým výzkum probíhal. Dále se věnuje respondentům, charakterizuje a popisuje výzkumné prostředí a nakonec se věnuje vlastním výsledkům výzkumu. 3.1 Metodika výzkumné práce Pro průzkum a získání informací byla pouţita metoda dotazníkového šetření. Dotazník, k získání informovanosti sester o Alzheimerově chorobě, byl vytvořen s pouţitím uzavřených a polootevřených otázek. Dotazník obsahuje celkově 22 otázek, z nichţ je 5 otázek směřováno na získání identifikačních údajů respondentů a 17 otázek mapuje zkušenosti a informovanost sester o Alzheimerově chorobě. Úvodní část dotazníku je zaměřena na informace týkající se věku respondenta, pohlaví, vzdělání, pracoviště respondenta a dobu praxe ve zdravotnictví. Dotazník dále obsahuje okruhy otázek týkající se jednotlivých hypotéz. První okruh tří otázek je zaměřený na setkání a zkušenost respondenta s nemocným s Alzheimerovou nemocí. Dalších 9 otázek je zaměřeno na vlastní informovanost o AN, další okruh je zaměřen na bazální stimulaci a poslední otázka dotazníku se zaměřuje na účast respondentů na semináři či přednášce o AN. Dohromady bylo rozdáno 168 dotazníků. Z celkového počtu se vrátilo 134 správně vyplněných, coţ znamená, ţe konečná návratnost je 80 %. Pro vyhodnocení výsledků jsem tedy pouţila 134 dotazníků. Dotazník je uveden v příloze I. 3.2 Charakteristika vzorku respondentů Vzorek respondentů byly převáţně zdravotní sestry pracující ve zdravotnických zařízeních, léčebnách nebo domovech důchodců. Vzorek respondentů tvořilo 132 (98,50%) ţen a 2 (1,50 %) muţi. Z těchto výsledků je jednoznačné, ţe zdravotní sestry tvoří převáţně ţeny. Muţů je ve zdravotnictví stále velmi málo. 31