Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Stroje pro sklizeň slámy Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Jan Červinka, CSc. Vypracoval: Martin Kuba Brno 2007

2 2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Stroje pro sklizeň slámy vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. podpis diplomanta. 3

4 Touto cestou bych chtěl poděkovat Doc. Ing. Janu Červinkovi, CSc., vedoucímu bakalářské práce, za metodické vedení, odborné rady a konzultace v oblasti dané problematiky, které mi pomohly při zpracování bakalářské práce. 4

5 Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na přehled strojů pro sklizeň slámy a jejich zařazení ve strojních linkách na sklizeň slámy a pícnin. Teoretická část se zabývá charakteristikou sklizňových podmínek porostů, obilní hmoty a pícní hmoty. Je zde podán přehled pracovních postupů sklizně obilnin a pícnin. V práci je uvedeno rozdělení sběracích lisů, vybrané sběrací lisy na českém trhu a ekonomické vyhodnocení provozů strojů. Manipulace a doprava s balíky je také obsahem této práce. V experimentální části je provedeno měření zabývající se pevnosti v tahu motouzu, který se používá pro balení balíků slámy. Abstract The bacherol thesis focuses on the survey of straw harvester and their utilization in mechanical lines for straw and fodder crops harvestry. The theoretical part deals with characteristics of harvesting conditions of vegetation, grain and fodder crops. It provides a review of operating procedures for grain and fodder crops harvesting. It also mentions survey of hydraulic collecting presses, selected of prssses on the Czech market and economic evaluation of operation costs. Part of this thesis also deals with manipulation and transport of parcels. The experimental part of his thesis provides measurement of tension strength of the packthreads used for wrapping of straw packs. 5

6 1. ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Obilniny Charakteristika sklizňových podmínek, porostů a obilní hmoty Pracovní postupy sklizně obilnin Pícniny Charakteristika sklizňových podmínek, porostu a pícní hmoty Pracovní postupy sklizně pícnin Sláma a seno SBĚRACÍ LISY Rozdělení sběracích lisů Konstrukce sběracích lisů Lisy na klasické hranolovité balíky Technologický proces sběracího lisu na klasické balíky Lisy na velké hranolovité balíky Popis lisu na velké hranolovité balíky Technologický proces sběracího lisu na velké hranolovité balíky Lisy na válcovité balíky Lisy na válcovité balíky s variabilní lisovací komorou Lisy na válcovité balíky s pevnou lisovací komorou Sběrací lisy na českém trhu Lisy Claas Lisy John Deere Lisy Case IH Ostatní výrobci sběracích lisů Ekonomické vyhodnocení provozů strojů MANIPULACE A DOPRAVA S BALÍKY METODIKA MĚŘENÍ PEVNOSTI MOTOUZU Cíl měření Použitý stroj Vlastní měření Výsledky měření ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK PŘÍLOHY

7 1. ÚVOD Zemědělská půda se u nás zpočátku získávala převážně klučením hojných lesů, spálené dřevo obohatilo půdu a ta byla využívána až do vyčerpání živin. Začalo se na těchto půdách postupem času pěstovat některé obilniny. Však tyto obilniny bylo zapotřebí sklidit, sebrat a uskladnit. V obilnině je vidět celý svět, (Holzmann,1985). Rozsah výroby zrnin a olejnin určuje množství vyrobené slámy jako vedlejšího produktu. Přestože od roku 1990 v České republice neustále klesají průměrné výnosy zrna i slámy, a to jak obilovin, tak i luštěnin a olejnin, nedochází s vyjímkou řepky ke zvýšení výměry těchto plodin, převyšuje produkce slámy její skutečnou potřebu. Je to způsobeno výrazným poklesem živočišné výroby, zejména chovu skotu i tím, že nedošlo k energetickému a průmyslovému využití slámy v takovém rozsahu, jak se předpokládalo. Sláma se tak často stává nechtěným produktem, který jen zvyšuje náklady na hlavní výrobek. Pokud nebudou vyšlechtěny odrůdy s příznivějším poměrem hmotnosti zrna a slámy, nebo se nepodaří vytvořit podmínky pro její racionální využití, bude tento problém trvat i nadále. Na základě výsledků soupisu ploch osevů ČSÚ k dosáhla výměra všech obilovin pěstovaných pro sklizeň v roce 2006 celkové rozlohy 1527,1 tis. ha. Z dlouhodobého pohledu je znovu potvrzen trend určité stabilizace osevních ploch, kdy osevní plocha pěstovaných obilovin osciluje kolem výměry 1600 tis. ha. V meziročním srovnání se jedná o mírný pokles o 66,4 tis. ha. (tj. o 4,2 %). Pokles byl zaznamenán u všech druhů ozimých obilovin, z toho největší výpadek byl uskutečněn u ozimého žita o 24,4 tis ha (tj. o 52,1 %). U všech jarních obilovin bylo dosaženo mírného navýšení osevních ploch v důsledku velmi dlouhé zimy a špatného přezimování ozimých obilovin s následným náhradním osevem jařin. Ze struktury výměr jednotlivých druhů obilovin ve srovnání s údaji roku 2005 vyplývá, že v zastoupení jednotlivých druhů obilnin nedošlo ani v roce 2006 k významnému posunu. Zcela dominantní roli mezi obilovinami hraje znovu ozimá pšenice. K bylo v ČR pěstováno 719,5 tis. ha ozimé pšenice, což je o 43,3 tis. ha (tj. o 5,7 %) méně, než tomu bylo v roce Pěstební výměra ostatních ozimých obilovin vykazovala pokles osevních ploch. 7

8 Všechny jarní obiloviny zaznamenaly meziroční nárůst osevních ploch. Na nárůstu pěstování jarních obilovin mají vysoký podíl zaorávky ozimů v důsledku špatného přezimování ozimých plodin a jarních záplav v některých krajích ČR. Ozimá pšenice si svojí výměrou pěstování stále zachovává mezi ostatními obilovinami své výjimečné postavení, které se bezprostředně promítá do celkových výsledků sklizně s vlivem na celkovou bilanci obilovin. Celková sklizeň obilovin v roce 2006, činila 6491,9 tis. tun. Jedná se o poměrně velký meziroční pokles produkce obilovin o 1168,0 tis. tun (tj. o 15,2 %). Celková produkce obilovin v roce 2006 se řadí ve srovnání s konečnými sklizněmi předchozích let mezi průměrné sklizně, které byly zaznamenány v letech Taková velmi průměrná úroveň sklizně obilovin s nízkými jakostními parametry znamená, že celkový charakter našeho vnitřního trhu se změní na trh s vyrovnanou nabídkou se zvýšenou poptávkou po jakostní produkci (především sladovnického ječmene a žita). 8

9 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Obilniny Obilniny tvoří nejdůležitější skupinu plodin ve struktuře celé rostlinné výroby. Pěstují se především pro zrno k lidské a živočišné výživě, pro průmyslovou spotřebu a jako osivo. Předností obilních zrn je lehká a dlouhodobá skladovatelnost, výhodné chemické složení pro výživu lidí, krmení hospodářských zvířat, průmyslové zpracování a vhodnost pro dopravu na velké vzdálenosti. Neubauer et. al. (1989) rozděluje obilniny do dvou skupin: a) pšenice, žito, ječmen, oves jarní a ozimé, b) kukuřice, čirok, proso, rýže a další Charakteristika sklizňových podmínek, porostů a obilní hmoty Obilniny se u nás pěstují ve všech výrobních oblastech, tj. kukuřičné, řepařské, bramborářské i horské. V jednotlivých oblastech jsou rozdílné klimatické i půdní podmínky a to ovlivňuje dobu a někdy i způsob sklizně. Sklizňové období nastupuje v jednotlivých oblastech postupně od června do září, což umožňuje přesouvání a vhodné soustřeďování sklizňové techniky. Také různé druhy obilnin dozrávají v různou dobu. Ozimé obilniny dozrávají dříve než jařiny nejdříve je to ozimý ječmen, pak dozrává žito a ozimá pšenice. Z jařin dozrává nejdříve jarní ječmen, pak jarní pšenice a nakonec oves. Při tomto dozrávání však mají významnou úlohu i odrůdy, které mohou být rané, středně pozdní a pozdní, dále jsou rozhodující pro dobu dozrávání i klimatické a půdní podmínky, jako je množství dusíku v půdě, ale i nadmořská výška místa pěstování. Mohou tedy při nevhodných klimatických a půdních podmínkách ve vyšších polohách dozrávat pšenice a oves i v září. Vlastní sklizeň začíná při dosažení tzv. technologické zralosti. Tato zralost odpovídá při rozdělené (dvoufázové nebo třífázové) sklizni, kdy se obilniny řádkují, žluté zralosti. Listy i stébla jsou žlutá, kolénka tmavá (spodní suchá) a rostlina přestává přijímat vodu a živiny. Porost na řádku prosychá, zbytek živin z klasů přechází do zrna. Zrno v průběhu 2 až 5 dnů dospěje do plné zralosti. Tato technologie se u nás používá velmi omezeně. Porost se sbírá sklízecími mlátičkami nebo řezačkami, vybavenými sběracím ústrojím. Technologická zralost při přímé (jednofázové) sklizni, kdy se porost seče 9

10 přímo nastojato žacími mlátičkami, odpovídá plné zralosti zrna. Ta se dostavuje při normálních klimatických podmínkách asi za 3 až 5 dnů po žluté zralosti, při chladném a vlhkém počasí může být tato doba až dvojnásobná. Porost je zaschlý, a to i nejhořejší kolénka, ječmen háčkuje. Zrno je tvrdé, obsahuje asi 13 až 17 % vody a dochází u něj k mírnému smrštění objemu. Po dosažení plné zralosti, zvláště u některých odrůd, nastává samovolný výdrol zrna, proto by sklizeň měla být provedena nejpozději do 3 dnů po dosažení plné zralosti. Při současné skladbě druhů a odrůd obilnin v zemědělských podnicích se doporučuje optimální agrotechnická lhůta sklizně 10 až 14 vlastních sklizňových dnů. Jak uvádí Neubauer et. al. (1989) velmi vážným problémem, představujícím značné národohospodářské škody, jsou ztráty vznikající při sklizni. Sklizňové ztráty na 1 ha jsou dány rozdílem mezi biologickým výnosem (veškerá hmota zrna, která se na rostlinách na ploše 1 ha urodilo) a technologickým výnosem (skutečná, sklizená hmotnost zrna). Sklizňové ztráty vznikají jednak samovolným výdrolem (působením větru, deště, ptáků) při opoždění sklizně po dosažení plné zralosti, jednak mechanizací, tj. špatným seřízením pracovních ústrojí sklizňových strojů (žacího ústrojí, přiháněče, sběracího ústrojí, mlátícího ústrojí, vytřásadel a čistidla), dále při dopravě zrna, při posklizňové úpravě a skladování. Na velikost ztrát při sklizni mají vliv i vlastnosti jednotlivých odrůd nevhodné z hlediska mechanizované sklizně (poléhavost, prorůstání, lámavost stébel, stejnoměrnost dozrávání), popřípadě nerespektování některých speciálních vlastností jednotlivých odrůd Pracovní postupy sklizně obilnin Podle Neubauera et. al. (1989) sklizňové pracovní postupy u obilnin, ale i dalších semenných plodin (luskovin, olejnin, jetelovin, trav na semeno) jsou zajišťovány kombinovanou sklizňovou linkou, jež se dělí na část mobilní, technologickou dopravu a část stacionární. Sklizňové pracovní postupy zajišťované mobilní linkou mohou být: a) přímé (přímá, jednofázová sklizeň), kdy se porost sklízí nastojato v plné zralosti přímo samojízdnými sklízecími mlátičkami, od nichž se získává finální produkt, tj. víceméné čisté zrno. U obilnin, které poměrně rovnoměrně dozrávají, se porost před sklizní neupravuje. U nestejnoměrné zrajících semenných porostů, například 10

11 jetelovin, řepky, bobu, se porost před sklizní upravuje chemickou desikací. Přímá sklizeň obilnin nejefektivněji využívá příznivé počasí, ale i po dešti porost nastojato velmi rychle osychá. V současné době je to u nás prakticky jediný způsob sklizně obilnin. b) dělené (rozdělená sklizeň), a to: - ve snopech (vazačová sklizeň), kdy žací vazač seče porost ve voskové žluté zralosti a vytváří z obilní hmoty snopy, které se stavějí do panáků a po proschnutí slámy a dozrání zrna se převážejí k výmlatu na stacionární mlátičce. Tato sklizeň je pro svou pracnost, vysoké ztráty a náklady historicky překonána a u nás se již prakticky nepoužívá. - ze řádků ( dvoufázová nebo třífázová sklizeň), kdy žací řádkovač seče porost obilnin ve žluté zralosti a vytváří řádky. Porost dozrává za 2 až 5 dnů do technologické (plné) zralosti a pak se sbírá sběrací mlátičkou (dvoufázová sklizeň) nebo sběrací řezačkou (třífázová sklizeň). Dvoufázová sklizeň vzhledem k většímu riziku počasí je použitelná jen v oblastech s převládajícím stálým počasím v době sklizně. Má význam pro nevyrovnaně dozrávající porosty (zmlazené ječmeny), pro porosty s vysokým obsahem zelených příměsí (podsev, zaplevelení), pro porosty s příliš vlhkou slámou (vlhké ovsy) a pro zvlášť vysoké porosty (dlouhé žito), dále pro nízké luskoviny, semenné trávy a jeteloviny. Řádkování urychluje začátek sklizně, zvyšuje výkonnost sklízecích mlátiček (o 20 až 30 %) a odstraňuje nebo snižuje potřebu sušení zrna. Není vhodné při trvale nepříznivém počasí, pro řídké porosty (hustota pod 300 stébel na 1 m 2 ), kdy stébla propadají strništěm a klasy ve styku se zemí při dešti porůstají, a pro přezrálé porosty (velké ztráty výdrolem). U nás se prakticky dvoufázová sklizeň obilnin nepoužívá. Při třífázové sklizni se získává od sběracích řezaček pořezané obilní hmota s 80 až 90 % uvolněného zrna, hmota se převáží velkoobjemovými vozy ke stacionárnímu separátoru, kde se teprve získá finální produkt zrno. Tato sklizeň se u nás v provozu z různých příčin neujala. Sklizňovými pracovními postupy zajišťovanými v mobilní části sklizňové linky sklízecími mlátičkami se získává zrno a sláma. 11

12 Volně ložené zrno se přepravuje dopravními prostředky k čištění, popřípadě sušení, a skladování ke stacionární lince posklizňového ošetřování zrnin, kde probíhají tyto operace: a) příjem zrna umožňující přejímku zrna z dopravních prostředků (do nosnosti 20 t) sklopením do podúrovňových příjmových košů se speciálním uzávěrem pro kontinuální regulaci toku zrna. b) hrubé čištění materiálu na předčističkách. c) Vyrovnání a manipulace mezi příjmem ze sklizně a odběrem linky, dočasným uskladněním podle druhů a vlhkosti materiálu do manipulačních skladů. d) Konzervace akumulovaných zásob aktivní ventilací pomocí středotlakých radiálních ventilátorů. Tato operace se požaduje pouze v případech, kdy akumulovaná kapacita překročí 2,5 násobek denního odběru linky. e) Sušení materiálu v sušárně zrnin, přísun k sušení z manipulačního skladu, odsun usušeného materiálu do manipulačního skladu, k expedici nebo do trvalého skladu. f) Standardní čištění materiálu na čističkách, přísun k čištění z manipulačního skladu nebo z trvalého skladu, odsun do manipulačního skladu nebo k expedici nebo do trvalého skladu. Tato operace se může vykonat po sklizňové sezóně s využitím čističek provádějících v sezóně hrubé čištění, může být omezena na část produkce nebo při dokonalém předčištění může být zcela vypuštěna. Jako manipulační a trvalé sklady se u linek posklizňového ošetřování zrnin v zemědělských podnicích používají kovová věžová velkokapacitní sila, k dopravě zrna pásové a korečkové elevátory a samospád. Sláma ze sklízecích mlátiček padá volně na řádek. Převážná většina slámy se u nás sklízí, skladuje a využívá v živočišné výrobě jako stelivo nebo po mechanické či chemické úpravě jako krmivo pro skot. K průmyslovým účelům se zatím u nás sláma nevyužívá. Sběr slámy z řádků se provádí linkami na sklizeň slámy. V současné době se využívají linky se sběracími řezačkami, sběracími lisy a sběracími návěsy, využívají se tedy stroje používané při sklizni pícnin: a) linka volně ložené pořezané slámy. Sláma se sbírá z řádků buď samojízdnými, nebo návěsnými sklízecími řezačkami vybavenými sběracím ústrojím a řezanka se plní do velkoobjemových vedle jedoucích dopravních prostředků. Obsah velkoobjemové nástavby se vyklápí na dávkovací stůl a pořezaná sláma se dopravuje na místo uskladnění zpravidla metačem. Odběr slámy se provádí drapákovým nakládačem, popřípadě některými typy vybíračů siláže. Celá sklizeň je plně mechanizovaná, 12

13 sláma v pořezaném stavu je připravena k bezprostřednímu použití. Nevýhodou je nízké vytížení sklízecích řezaček a dopravních prostředků a vysoká energetická náročnost. V nové soustavě strojů se s touto linkou počítá velmi omezeně. b) linka slámy slisované do malých balíků. Řádky slámy se sbírají návěsnými vysokotlakými sběracími lisy. Balíky se vrhají vrhačem balíků do zavěšeného velkoobjemového vozu nebo se skluzem dopravují do strany do vedle jedoucího vozu. Vozy se vykládají a balíky se pokládají ručně na dopravníky a v zastřešených skladech se ukládají neuspořádaně nebo se ručně rovnají. Vyskladnění a manipulace při spotřebě jsou ruční. Vzhledem ke slisovanosti je zde lepší využití dopravních prostředků a skladů, nevýhodou je velká spotřeba drahého motouzu a lidské práce. I tato linka se používá omezeně, hlavně na malých farmách. Mechanizovat sklizeň lze speciálním sběracím vozem balíků s dopravníkem pro uložení balíků. c) linka volně ložené slámy. Sláma se sbírá z řádků sběracími návěsy a stohuje se na poli pomocí obřích stohovačů na samojízdných hydraulických nakládačích. K odběru a přepravě slámy ze stohů se používá nákladní automobily s velkoobjemovou nástavbou a hydraulickým nakládačem. Tato linka dosahuje nejvyšší produktivity práce ze všech používaných způsobů sklizně slámy a je zařazena v soustavě strojů. Ke sklizni slámy byly do nové soustavy strojů zařazeny tři linky: a) linka volně ložené slámy (předešlý bod c) jako linka hlavní, s níž se počítá pro sklizeň slámy na 70 až 80 % ploch, b) linka slámy slisované do velkých balíků kruhového průřezu válcovitých, skládající se z návěsného sběracího svinovacího lisu a návěsu ke sběru, naskladnění a vyskladnění balíků. Použití této linky se předpokládá na 5 až 10 % ploch, hlavně tam, kde se tyto lisy uplatňují při sběru uroseného lnu, c) linka slámy slisované do velkých balíků čtvercového průřezu hranolovitých, skládající se z návěsného lisu na hranolovité balíky s akumulačním návěsem, čelního nakládače, sedlového návěsu k automobilovému tahači, samojízdného jeřábového nakladače k naskladnění a vyskladnění a dále z rozebírače balíků zakládače. Tato linka se z hlediska výkonnosti a tvaru balíků jeví jako výhodnější a počítá se s použitím na 10 až 20 % ploch, tam, kde se dopravuje sláma na velké vzdálenosti k zemědělským a v budoucnu i průmyslovým účelům a kde se počítá s uskladněním pod přístřešky. 13

14 V současné době se asi na 5 % ploch sláma nesklízí, ale využívá se jako zdroj organické hmoty pro půdu. Sláma, a to i vlhká, se drtí drtičem slámy neseným na sklízení mlátičce nebo se sbírá z řádku mobilním štípačem slámy, rozdrtí a podélně rozštípá podle druhu půdy na průměrnou délku části 50 až 200 mm s podílem podélně rozštípnutých částic 25 až 85 %, rozptýlí se po šířce záběru sklízecí mlátičky, vhodně přihnojí, podmítne a potom zaorá. Mobilní štípač slámy se používá po odmontování protibřitu i jako čechrač k ošetření, načechrání vlhké slámy na řádku a k jejímu uložení znovu na řádek tak, aby se zvýšila intenzita vysychání. Dále se mobilní štípač slámy používá pro úpravu slámy, a to i vlhké, určené pro silážování s kukuřicí a cukrovkovými skrojky. Sláma sbíraná z řádků se rozštípe tak, aby 85 % částic bylo podélně rozštípnutých s průměrnou délkou do 50 mm, dopraví se do vedle jedoucího velkoobjemového vozu a převeze k silážování. Z přehledu sklizňových pracovních postupů u obilnin je patrné, že v mobilní části sklizňové linky zrna a slámy se používají, popřípadě budou nadále používat, tyto hlavní stroje: - samojízdné sklízecí mlátičky, - samojízdné nebo návěsné sklízecí řezačky vybavené sběracím ústrojím, - traktorové návěsné sběrací vysokotlaké lisy na malé balíky, - traktorové sběrací návěsy, - samojízdné sběrací návěsy, - traktorové návěsné sběrací svinovací lisy na velké válcové balíky, - traktorové návěsné sběrací lisy na velké hranolovité balíky. U těchto hlavní strojů při sklizni obilnin přicházejí v úvahu tyto základní pracovní operace: sečení, mlácení, separace hrubého omlatu, separace jemného omlatu, sbírání, řezání, lisování a vázání. Pracovní postup sklizně slámy charakterizuje obr

15 Obr. 1 Schéma strojní linky pro sklizeň slámy 2.2 Pícniny Pícniny jsou velmi důležitou plodinou z hlediska zajištění krmivové základny hospodářských zvířat. Jsou základním zdrojem objemných krmiv. Tvoří je travní porosty z trvalých luk a pastvin, dále víceleté pícniny jeteloviny (vojtěška, jetel), pícní trávy a jednoleté pícniny (zvláště kukuřice a směsky) z orné půdy Charakteristika sklizňových podmínek, porostu a pícní hmoty Sklizeň píce probíhá téměř po celé vegetační období se špičkami v době prvních sečí senoseče (květen až červen) a sklizně silážních plodin (září až říjen). Hlavním problémem při sklizni je zmenšit riziko počasí, a tím snížit sklizňové a konzervační ztráty. Při špatném počasí a nevhodném způsobu sklizně mohou činit ztráty na hmotě 15

16 odrolem a nesebráním 15 až 35 % ztráty živin až 50 % a vitamínů až 100 %. Vhodným sklizňovým pracovním postupem lze snížit riziko počasí a zabránit znehodnocení píce v průběhu uskladnění. Porosty je třeba sklízet v optimální technologické zralosti, v době, kdy obsah živin a vitamínů je maximální. Podle druhu píce a účelu jejího použití je tato doba sklizně například u vojtěšky na začátku květu, a jetele lučního červeného před začátkem kvetení, u kukuřice na siláž v mléčně voskové zralosti, u lučních travních porostů v období od počátku metání do počátku kvetení převládajících trav. Ze vztahu mezi dobou sklizně v optimální vegetační fázi a koeficientem počasí vyplývá, že je nutno sklizeň jedné seče provést za 21 kalendářních dnů, z čehož je asi 10 pracovních dnů vhodných pro sklizeň. Pícniny je nutno sklízet nejen v oblastech rovinatých a se svahy do 12 stupňů, ale i ve oblastech podhorských a horských se svahovitostí do 22 až 25 stupňů. Při sklizni je nutné provést vždy ve vzájemné návaznosti tři operace, popřípadě jejich soubory: sečení úpravu pícní hmoty konzervaci s uskladněním. Vlastnosti porostů pícnin jsou z hlediska sklizňových operací velmi rozmanité, kolísají v dosti širokých mezích a mnohé vlastnosti se mění se změnou vlhkosti pícní hmoty. Výnos zelené hmoty při jedné seči u tenkostébelných pícnin (jetel, vojtěška, trávy, směsky, luční porost) je 15 až 50 t.ha -1 při obsahu sušiny 15 až 40 % a u tlustostébelných pícnin (kukuřice, slunečnice) je do 80 t.ha -1 při obsahu sušiny 15 až 85 %. Hustota porostu se pohybuje od 6 až 12 jedinců na 1 m 2 u kukuřice na siláž a 30 až 50 jedinců na 1 m 2 u kukuřice nazeleno, přes 1000 až 1300 lodyh vojtěšky na 1 m 2 a 750 až 4000 lodyh jetele lučního na 1 m 2, do 3000 až stébel na 1 m 2 u travních porostů. Výška rostlin u tenkostébelných pícnin je 150 až 1500 mm, u tlustostébelných pícnin do 3500 mm. Tloušťka stébel ve výši řezu je u tenkostébelných pícnin 0,7 až 12 mm (z toho vojtěška 2,5 až 5,4 mm, jetel 2,8 až 6,2 mm, tráva 0,7 až 3,1 mm) a u tlustostébelných pícnin do 50 mm. S tloušťkou stébel ve výši řezu souvisí řezný odpor, která je dán ještě tvrdostí a houževnatostí pletiv. Ty jsou závislé na jejich vlhkosti a stupni zdřevnatění. Výška sečení má vliv na velikost současné i následující sklizně a pohybuje se u tenkostébelných pícnin v rozmezí 30 až 80 mm (trvalé luční porosty 30 až 40 mm, dočasné travní porosty 40 až 500 mm, vojtěška, jetel, jetelotrávy 50 až 60 mm, směsky 60 až 80 mm), u tlustostébelných pícnin do 150 mm. Příliš nízké sečení působí negativně na obrůstání jetelovin a trav a na výnosy následující seče. Při vyšším sečení, než je uvedeno, se snižuje výnos (10 mm výšky porostu v přízemní vrstvě představuje 16

17 300 až 400 kg sušiny na 1 ha), zvětšuje se hromadění stařiny, zhoršuje se další sklizeň, například sbíraní pícní hmoty, a ztěžuje se další seč. Sečení tenkostébelných pícnin je možné provádět na řádky pokosy nebo na široko. Šířka řádků pokosů je 1 až 2 m, výška řádků u zelené i zavadlé píce je 100 až 250 mm. Při sečení naširoko nebo po rozhození řádků naširoko je hmotnost rozprostřené píce na 1 m 2 u zelené hmoty 1,5 až 5 kg.m -2, u zavadlého materiálu 0,6 až 1,8 kg.m -2, u suchého materiálu (sena) 0,4 až 1,1 kg.m -2. Šířka řádků shrnutého suchého nebo zavadlého materiálu je 0,6 až 2 m, výška řádku 0,15 až 0,8 m a hmotnost 1 m řádku zavadlé píce (nad 30 % sušiny) do 8 kg podle záběru shrnovače. Výnosy sena tenkostébelných pícnin z jedné seče se pohybují podle druhu pícniny a podle toho, o kolikátou seč jde, v rozmezí 3 až 10 t.ha Pracovní postupy sklizně pícnin Sklizňové pracovní postupy u pícnin můžeme rozdělit podle různých hledisek. Nejčastěji používaným hlediskem je stav píce při sklizni na poli a použití pícniny v zemědělském provozu. Rozlišujeme pak: a) sklizeň čerstvé zelené píce nazeleno s obsahem sušiny 15 až 30 %, a to: - k dennímu krmení. Píce se zpravidla sklízí sklízecími řezačkami. Řezanka je čerstvá, není znečištěná, lze ji mechanicky rozpojovat a dávkovat, což umožňuje plnou mechanizaci od sklizně až po zkrmování. - k silážování. Píce se upravuje řezáním (sklízecí řezačky nebo stacionární řezačky po sběracích vozech), neboť silážování vyžaduje především dokonalé utužení a utěsnění ve skladovacím prostoru a mechanický odběr siláže. Silážování čerstvé píce je spojeno s poměrně vysokými ztrátami sušiny (20 až 35 %)vlivem hlubšího prokvašení a odtoku silážních tekutin. Při silážování čerstvé píce je zvýšená potřeba konzervačních prostředků a hůře se využívá prostor žlabových sil. Silážování čerstvé píce se může uplatnit jen v období s nepříznivým počasím, kdy není možno zvýšit obsah sušiny zavadáním a kdy sklizeň stárnoucích pícnin nelze oddalovat. - k horkovzdušnému sušení. Vzhledem k vyšším investičním a provozním nákladům na horkovzdušné sušení a k energetickým limitům je možno efektivně sušit pouze velmi kvalitní píci, tedy včas sklizenou vojtěšku a jetel luční. Píce se sklízí sklízecími řezačkami. Řezanka by měla být co nejkratší a stejnoměrná, 17

18 neboť tím je umožněno lepší využití přepravních prostředků a tepelné energie při sušení. Sušení probíhá zpravidla v bubnových sušárnách a úsušky se zpracovávají na brikety, moučku, granule. - k mechanické dehydrataci. Píce se sklízí sklízecími řezačkami, řezanka se drtí, lisuje produktem lisování jsou jednak výlisky, které lze dále klasickými způsoby zpracovat na krmivo, a jednak vylosovaná šťáva, z které lze v průběhu složitého tepelně chemického zpracování vyrábět bílkovinné koncentráty ke krmivářským i potravinářským účelům. b) sklizeň zavadlé píce získané přirozeným předsoušením na poli s obsahem sušiny 25 až 70 %, a to: - k silážování zavadlé píce se zvýšeným obsahem sušiny na 28 až 40 %. Píce se upravuje řezáním. Ztráty sušiny jsou zhruba o třetinu menší než při silážování čerstvé píce a činí 18 až 20 %. Nedochází k odtoku silážní tekutiny, lépe se využije prostor žlabových sil, omezuje se až zcela vylučuje potřeba konzervačních prostředků. Silážování zavadlé píce je nejrozšířenější metodou konzervace. - k senážování zavadlé píce s obsahem sušiny 45 až 50 % ve věžových silech. Píce s upravuje řezáním. Při senážování odpadá potřeba konzervačních prostředků. Píce v silech uléhá vlastní tíhou a odpadá potřeba utužování. - k horkovzdušnému sušení zavadlé píce s obsahem sušiny 25 až 35 %. Píce se seče pro stejnoměrné zavadání žacím mačkačem. Zavadlá píce se po 24 hodinách sbírá a řeže sklízecí řezačkou se sběracím ústrojím. Zavadání píce je významným prostředkem ke snížení spotřeby energie v sušárně (o 30 až 40 %) a ke zvýšení výkonnosti sušárny (o 40 až 50 %). - k umělému ventilačnímu dosušení zavadlé píce na seno. Tento sklizňový pracovní postup se skládá ze dvou etap. V první etapě se píce předsušuje na poli. Při zvýšení obsahu sušiny na 50 až 75 % se sklízí a ukládá na různé typy dosoušecích provzdušňovacích zařízení, která slouží i jako skladovací prostor. Ve druhé etapě se píce dosušuje aktivní ventilací studeným, popřípadě předehřátým vzduchem až do dosažení skladovacího obsahu sušiny 80 až 85 %. Předsoušení značně snižuje závislost na počasí a ztráty odrolem, vyluhováním a mikrobiální činností. Doba přirozeného sušení na poli se zkracuje z příznivých povětrnostních podmínek na 2 až 3 dny po posečení, tedy zhruba na polovinu doby nutné k úplnému usušení sena. Průměrné ztráty sušiny činí 13 %, stravitelných 18

19 dusíkatých látek (SNL) 15 % a škrobových jednotek (ŠJ) 20 %, tedy zhruba o 40 až 50 % méně než při sušení na seno. Vlhkost píce při sklizni pro umělé dosoušení závisí na typu dosoušecího zařízení a na formě sklízené píce. Při skladování v halových senících vybavených podúrovňovým roštovým zařízením pro dosoušení celé dlouhé a řezané píce je možno sklízet píci s obsahem sušiny 70 až 75 %, při skladování ve věžových senících vybavených dosoušecím zařízením musí být píce pouze řezaná, sklízená při obsahu sušiny 50 až 55 %. Při sklizni se provádí sečení do pokosů žacími stroji, přesoušení při nižších výnosech je možno provádět na pokosech, při vyšších výnosech v rovnoměrné souvislé vrstvě rozhozené z pokosů naširoko obracečem píce při dostatečně častém obracení a načechrání píce obracečem píce a shrnutí předsušené píce do řádků shrnovačem píce. Předsoušení pícnin v řádcích po žacích mačkačích je rychlejší, je však možné pouze při nižších výnosech asi do 10 až 15 t.ha -1 zelené hmoty, přičemž řádky se musí obracet a načechrávat obracečem řádků. Při deštích nastávají však větší ztráty vyluhováním. Předsušená píce se sbírá sběracími vozy, sklízecími řezačkami se sběracími adaptéry, sběracími lisy. c) sklizeň sena získaného přirozeným sušením na poli s obsahem sušiny 80 až 88 %. Tato sklizeň je nejstarším a nejpřirozenějším způsobem konzervace, za příznivého počasí a při správném provedení nejlevnějším, při nepříznivém počasí pro značné zvýšení pracnosti, ztráty sušiny, stavitelných živin a vitamínů nejméně efektivním. V posečené píci probíhají při zavadání a vysychání fyziologické a biochemické procesy, které ovlivňují její krmnou hodnotu. V průběhu sušení je možno rozlišovat dvě hlavní fáze. První fáze je zavadání. Trvá až do odumření buněk, které nastává vlivem ztráty vody průduchovou a kutikulární transpirací a z porušeného povrchu orgánů. Ztráty organické hmoty v této fázi jsou převážně nemechanické povahy, jsou způsobeny dýcháním a vyluhováním. Druhá fáze je dosušování. Začíná odumřením buněk, které nastává v píci trav při zvýšení obsahu sušiny na 45 až 55 %, v píci jetelovin při zvýšení na 35 až 40 %. Potom se obsah vody snižuje jednoduchým fyzikálním vypařováním. Během sušení na slunci vznikají ztráty některých vitamínů. Při srážkách přesahujících nasávací schopnost zasychající píce vznikají velké ztráty vyluhováním rozpustných frakcí některých živin a vitamínů. Jsou tím větší, čím je píce sušší. Při sklizni píce na seno se používají stejné operace a stroje jako při sklizni celé předsušené píce určené k ventilačnímu dosoušení. Podle průběhu vysychání se píce 19

20 dvakrát až třikrát obrací. Obracení píce je účelné provádět v době, kdy její obsah sušiny je nižší než 50 až 55 %. Nešetrné obracení sušší píce zvyšuje ztráty odrolem, zvláště při vyšších podílech jetelovin a u čistých jetelovin. Shrnování píce na noc do řádků sušení urychluje. Za příznivých povětrnostních podmínek dosahuje píce skladovacího obsahu sušiny 80 až 85 % během 3 až 5 dnů. Pro skladování se v současné době používají halové seníky, věžové seníky, stodoly a kůlny, půdní prostory hlavně nad stájemi, venkovní stohy. Perspektivní jsou pouze halové a věžové seníky, kde je možné naskladnění a vyskladnění plně mechanizovat, d) sklizeň píce na semeno. Způsoby sklizňových pracovních postupů i používané stroje jsou stejné jako při sklizni obilnin. Existují ještě další hlediska rozdělení sklizňových pracovních postupů u pícnin, například podle hlavních strojů v lince, podle vhodnosti pro jednotlivé druhy pícnin nebo podle svahovitosti pozemků. Sklizně se pak dělí: a) podle hlavních strojů v lince na: - sklizeň sklízecími řezačkami, - sklizeň sběracími vozy, - sklizeň sběracími lisy. b) podle vhodnosti pro jednotlivé druhy pícnin na: - sklizeň tenkostébelných pícnin, - sklizeň tlustostébelných pícnin. c) podle svahovitosti pozemků na: - sklizeň na rovinách a svazích do 12 stupňů, - sklizeň na svazích nad 12 stupňů. Z přehledu sklizňových pracovních postupů je patrné, že v mobilní části sklizňové linky se používají a budou nadále používat tyto stroje: - rotační žací stroje nesené pro rovinné oblasti, pro svahy i lištové, - samojízdné žací stroje, - žací řádkovače mačkače návěsné a samojízdné, - návěsné a nesené obraceče a shrnovače píce, - sklízecí řezačky návěsné a samojízdné s příslušnými adaptéry, - sběrací vozy návěsné a samojízdné, - sběrací lisy návěsné, dočasně na balíky malé, perspektivně na balíky velké obří. 20

21 Každý sklizňový pracovní postup se skládá z celé řady mechanizovaných pracovních operací, jež mohou být vykonány různými způsoby, a tedy různými pracovními ústrojími. Při sklizni pícnin přicházejí v úvahu tyto základní pracovní operace: sečení, čechrání, mačkání, lámání, obracení, shrnování, sbírání, řezání, lisování, vázání. Pracovní postupy sklizně pícnin na seno jsou schématicky znázorněny na obr. 2, na obr. 3 jsou znázorněny pracovní postupy sklizně pícnin na senáž. Obr. 2 Schéma strojní linky pro sklizeň pícnin na seno 21

22 Obr. 3 Schéma strojní linky pro sklizeň pícnin na senáž 2.3. Sláma a seno Termín sláma označuje vymlácené vyschlé stonky a stébla v širším významu ze všech polních plodin a v užším významu pouze z obilnin. 22

23 V České republice se v současné době vyprodukuje 9,8 mil. tun slámy, z toho je 8,3 mil. tun slámy obilovin, 1,3 mil. tun slámy olejnin a 0,2 mil. tun slámy luskovin. U nových odrůd se již mění poměr hmotnosti zrna a slámy ve prospěch zrna, avšak stále převyšuje množství vyrobené slámy produkci zrna. I když je v poslední době sláma brána jako prvek, který zvyšuje náklady na hektar, její využití a význam je velký. Využití slámy se postupně přesouvá z oblasti živočišné výroby do oblasti průmyslu. Odhadem asi % vyrobené slámy z obilovin se uplatní v živočišné výrobě, a to především jako stelivo. Sláma se též používá jako objemné krmivo pro přežvýkavce, především jde o ječnou slámu jako vhodný doplněk glycidových krmiv. Pro zemědělskou výrobu představuje sláma významné organické hnojivo. Tento význam se úměrně zvyšuje s klesajícími stavy skotu a tím množstvím stájových hnojiv. Zaoráním slámy se půda obohacuje humusem a zlepšuje se i její struktura. Vhodnost slámy k zaorání určuje poměr C:N ve slámě. Nejvhodnější jsou slámy luskovin, řepky a slunečnice, které mají poměr C:N (20-30:1), naproti tomu je sláma obilovina méně vhodná pro přímé hnojení neboť poměr C:N je 80-90:1. Proto se před zaoráním obilné slámy musí upravit tento nepříznivý poměr aplikací hnojiv. Obecně se počítá na 100 kg slámy by se měl aplikovat 1 kg.n -1. K vhodným hnojivům patří močůvka, kejda. Sláma má uplatnění i v průmyslu, především se používá k výrobě příčkových izolačních panelů, k výrobě papíru, v lihovarském průmyslu apod. Sláma lze též využít pro energetické účely, jako palivo. Pro energetické účely lze použít všechny druhy slámy, avšak největší výhřevnost má sláma řepková. Sušina slámy by měla být věíce než 80 %. Uplatní se především ve formě velkoobjemových balíků, ale též sláma ve formě palet a briket. Díky svým fyzikálně mechanickým vlastnostem, především nízké objemové hmotnosti, patří sláma k materiálům, které se vyznačují vysokými náklady na ložné a přepravní operace. Je důležité bilancovat spotřebu slámy, sklízet jen slámu, která se skutečně využije a ostatní použit, po její úpravě, již zmiňovanými postupy, řezáním, štípáním, drcením, jako hnojivo. Sklizeň slámy je možný několika způsoby a každý způsob má své klady a zápory. Slámu lze sklízet jako volnou za použití sběracích vozů, které slámu naloží, přepraví a částečně uskladní. Dále lze využít sběracích lisů a to na klasické balíky, na velkoobjemové balíky válcového a hranolovitého tvaru. Volba druhu sklizně je odvislá též od přepravních vzdáleností. Z ekonomického hlediska, je-li přepravní vzdálenost 2-3 km uplatní se především sklizeň slámy sběracími lisy, je-li přepravní 23

24 vzdálenost 4-6 km mají nejnižší náklady na sklizeň a dopravu slámy pracovní postupy založené na použití lisů na velké válcovité balíky. Nad tuto přepravní vzdálenost mají nejnižší náklady lisy na velké hranolovité balíky. Lisy na klasické balíky a na ně navazující přepravní systémy se uplatní především u menších zemědělských podniků a všude tam, kde je nutno s balíky ručně manipulovat, avšak toto do jisté míry řeší Multi Bale systém u sběracích lisů na velké hranolovité balíky firmy Krone. Nepostradatelným mechanizovaným strojem pro sběr hranolovitých balíků slámy je také stroj ARCUSIN E 170, který je dnes používán i na školním zemědělském podniku MZLU Žabčice. Seno se vyrábí z pícnin (především z trávy, ale také např. z jetele), které jsou posekány a vysušeny na vzduchu. Seno je využíváno zejména jako píce. Sláma je sice rovněž v omezené míře využívána jako krmivo, ale vedle toho je využívána k podestýlání, jako biopalivo, stavební materiál a surovina pro výrobu aglomerovaných meteriálů, papíru apod. 24

25 3. SBĚRACÍ LISY Sklizeň lisovaných objemných hmot má v zemědělských podnicích české republiky dlouholetou tradici. Tradiční pracovní postupy, používané při sklizni suchých objemných hmot, založené na použití lisů na tzv. klasické balíky, byly postupně nahrazovány pracovními postupy využívajícími lisy na velkoobjemové balíky hranolového a válcového tvaru. Použití lisů se tak rozšířilo i na zavadlé pícniny (Pastorek et. al., 2002). Podle Neubauera et. al. (1989) je úkolem sběracích lisů plynule sebrat ze shrnutých řádků zavadlý nebo častěji suchý stébelný materiál, slisovat jej a svázat do stejných balíků, ale seřiditelné velikosti a slisovatelnosti. Lisováním se zvýší objemová hmotnost materiálu. Úměrně s tím se zlepší využití nosnosti dopravních prostředků a skladovacích prostorů. Je usnadněna kontrola množství sklízeného materiálu a plánování spotřeby, díky počítačům balíků na lisech Rozdělení sběracích lisů Neubauer et. al. (1989) uvádí rozdělení lisů nebo sběracích lisů podle těchto hledisek: a) podle mobilnosti jsou: - stacionární, - mobilní, tzv. sběrací, které mohou být traktorové, zpravidla návěsné nebo samojízdné, - nesené například na sklízecí mlátičce. b) podle slisovanosti hmoty jsou: - nízkotlaké (objemová hmotnost 50 až 100 kg.m -3 ), - vysokotlaké (objemová hmotnost 100 až 250 kg.m -3 ). c) podle velikosti balíků jsou: - na balíky malé, hranolovité, rozměrů (0,32 až 0,46) x (0,4 až 0,5) x (0,4 x 1,1) m a hmotnosti 20 až 35 kg, - na balíky velké kruhového průřezu válcovité o šířce 1,2 až 1,5 m, průměru 0,6 až 1,8 m a hmotnosti 190 až 500 kg, - na balíky velké čtvercového průřezu hranolovité o rozměrech 1,2 x 1,2 x (1,5 až 2,5) m a hmotnosti 380 až 600 kg. 25

26 d) podle provedení lisovacího ústrojí jsou: - pístové kanálové, které podle pohybu pístu jsou buď s přímovratným pohybem pístu v kanálu podélně nebo příčně uloženém, nebo s kývavým pohybem pístu, - svinovací rolovací, které podle formování jádra balíku jsou buď s utužovaným jádrem balíku, nebo s neutužovaným jádrem balíku - briketovací (pístové, šnekové, prstencové), - granulační (s prstencovou nebo plochou matricí). Lisy také dále můžeme rozdělit: a) podle úpravy sklízeného materiálu - lis s řezacím ústrojím, - lis bez řezacího ústrojí. b) podle uspořádání řezacích nožů - řezací nože v jedné řadě, - ve dvou řadách. c) podle způsobu ovíjení (u lisů na válcové balíky) - ovíjení motouzem - ovíjení síťovinou - ovíjení perforovanou folií Konstrukce sběracích lisů Sběrací lisy jsou konstrukčně řešeny především jako návěsné stroje s jednoduchou nebo tandemovou nápravou (popřípadě může být i s říditelnou nápravou), avšak lisy mohou být též samojízdné jako například lis Deutz-Fahr PowerPress 120H. 26

27 Obr. 4 Samojízdný lis Deutz-Fahr PowerPress 120 H 3.2. Lisy na klasické hranolovité balíky Jejich hlavní části jsou podle Neubauera et. al. (1989): rám se závěsem a pojezdovou nápravou, sběrací ústrojí, dopravní a vkládací ústrojí, lisovací ústrojí, vázací ústrojí, skluz, pohony a příslušenství. Páteř rámu tvoří lisovací komora, ke které jsou přišroubovány konzoly navařené na nápravě. K lisovací komoře a ke kontrolám nápravy je přišroubován pomocný rám nesoucí příčný žlab a otočně uložené sběrací ústrojí. V přední části lisovací komory je otočně uložen závěs. Sběrací ústrojí je bubnové s pružnými prsty, vedenými vodící drahou. Dopravní a vkládací ústrojí tvoří podélný a příčný podávač. Lisovací ústrojí je tvořeno pístem a lisovací komorou, ve které se píst pohybuje na kladkách přímočarým vrtaným pohybem pomocí klikového ústrojí, poháněného od vývodového hřídele traktoru kloubovými hřídeli přes třecí spojku, setrvační a převodovku. Na čele pístu je uložen šikmý nůž a dále je píst opatřen svislými drážkami pro průchod jehel vázacího ústrojí. V lisovací komoře obdélníkového nebo čtvercového průřezu jsou otvory, jimiž jsou přístupné stavěcí šrouby kladek a jejich držáků při centrování pístu, a je opatřena na konci vstupního okna nožem. Stěny lisovací komory jsou opatřeny zpětnými přidržovači. Vázací ústrojí je zdvojené, zpravidla typu Deering, uložené nad lisovací komorou se společným zapínacím a hnacím ústrojím, hlavním hnacím hřídelem, klikovým ústrojím pohonu jehel i jejich držákem. Samotné vázací ústrojí tvoří jehla, uzlovač s hnacím 27

28 talířem a zásobníkem motouzu s brzdou. Po skluzu jsou balíky posouvány na zem nebo do vozu přivěšeného za lis nebo do vedle jedoucího dopravního prostředku. Používá-li se k nakládání vrhač balíků, je třeba pro něj namontovat přídavný převod. K pohonům se používají kloubové hřídele, klínové řemeny, ozubená kola a válečkové řetězy. V převodech jsou vloženy pojistné spojky a střižné kolíky. Na obr. 5 je zobrazeno schématické složení lisu na klasické balíky. Obr. 5 Schéma lisu na klasické balíky 1- závěs, 2- podpěra, 3- táhlo závěsu, 4- rám s pojezdovou nápravou, 5- přítlačný rošt, 6- sběrací ústrojí, 7- podpěrné kolo, 8- podélný podavač, 9- příčný podavač, 10- příčný žlab, 11- třecí spojka, 12- setrvačník, 13- klikové ústrojí, 14- píst, 15- nůž pístu, 16- lisovací komora-kanál, 17- nůž komory, 18- zpětný přidržovač, 19- lyžiny komory, 20- regulační šrouby, 21- odměřovací hvězdice, 22- uzlovač, 23- jehly vázacího ústrojí, 24- zásobník na motouz, 25- boční skluz Technologický proces sběracího lisu na klasické balíky Technologický proces sběracího lisu na klasické hranolové balíky je popsán podle obr. 2. Tento stroj je řešen jako nepřímotoký. Sběrací, dopravní a vkládací ústrojí jsou 28

29 umístěna po straně lisovacího kanálu. Hmota z řádku je sbírána sběracím ústrojím (6), přičemž pro lepší spojení s prsty sběracího ústrojí je z vrchu přitlačována výkyvným přítlačným roštem (5). Zvednutou hmotu přebírá podélný podávač (9), který hmotu vkládá do lisovací komory (16). Jeho pohyb je koordinován s pohybem pístu (14) tak, aby k vložení dávky hmoty do lisovací komory (16) došlo tehdy, když píst (14) je v přední úvrati. Při pracovním zdvihu tlačí píst vloženou dávku hmoty do lisovací komory, nožem (15) odřízne o protibřit (17) její přesahující část a dávku přitlačí na předcházející. Stlačovaná hmota klade pístu odpor, který vzniká deformací lisovaných částic, jejich vzájemným třením a třením o stěny kanálu. Na velikosti odporu působí i délka a sklon skluzu (25) a vlhkost lisovaného materiálu. Odpor lisovaného materiálu v průběhu zdvihu pístu stoupá a maxima dosahuje před zadní úvratí pístu. V dalším průběhu zdvihu pístu je slisovaná hmota posouvána k ústí kanálu. Posunem slisované hmoty se pootočí odměřovací hvězdice zapínacího ústrojí (21) zabírající shora do posunující se hmoty. Po určitém seřiditelném pootočení hvězdice se zapne, před zadní úvratí pístu, zapínací ústrojí vázacího ústrojí a uvedou se v činnost jehly (23) a uzlovače (22). Slisovaná hmota je ve dvou místech zavázána motouzem do balíků. Klubka motouzu jsou uložena v zásobníku motouzu (24). Slisovanost je závislá na odporu, který musí lisovaná hmota překonávat v lisovacím kanálu, a seřizuje se změnou výstupního průřezu kanálu, a to přibližováním dna a stropu kanálu regulačními šrouby s vinutými pružinami (Neubauer et. al. 1989) Lisy na velké hranolovité balíky Lis se skládá z rámu s jednonápravovým nebo dvounápravovým podvozkem a závěsem (1), sběracího ústrojí (2), usměrňovacího krytu (3), plnící komory (4) s pěchovacím (5) a řezacím (6) ústrojím, podávačem (7), lisovacího ústrojí tvořeného pístem (8) a lisovací komorou (9), vázacího ústrojí (10) a pohonů se setrvačníkem (12) a skříní s klikovým mechanismem (11) (Břečka et. al. 2000). Obrázek 6 znázorňuje schéma lisu na velké hranolovité balíky. 29

30 Obr. 6 Schéma lisu na velké hranolovité balíky 1- závěs, 2- sběrací ústrojí, 3- usměrňovací kryt, 4- pěchovací (plnící) komora, 5- pěchovací ústrojí, 6- řezací ústrojí, 7- podavač, 8- píst, 9- lisovací komora, 10- vázací ústrojí, 11- skříň s klikovým mechanismem, 12- setrvačník Popis lisu na velké hranolovité balíky Sběrací ústrojí Je bubnové s řízenými pružinami prsty a má většinou po obou stranách pomocné šnekové vkládače a výškově přestavitelná opěrná kolečka. Sbírá materiál z řádku a dopravuje jej k ústí pěchovací komory, kde jej přebírá rotorové pěchovací ústrojí. Pěchovací ústrojí Může být klikové, bubnové nebo rotorové. Rotorové pěchovací ústrojí tvoří šest hrabic, přičemž šestá hrabice plní i funkce podavače. Jakmile se píst přesune do přední úvratě, podavač najedenou dopraví pěchovanou hmotu do lisovací komory. Klikové pěchovací ústrojí pěchuje sbíraný materiál na stejnou objemovou hustotu. Po dosažení nastavené hustoty se zapínací pákou uvede do činnosti podavač, který napěchovanou dávku podává do lisovací komory. Tím je umožněno lisovat rovnoměrně balíky, i když se průřez sbíraného řádku mění (Břečka et. al. 2000). Řezací ústrojí Je tvořeno nosníkem nožů, řezacími noži, zapínacím mechanizmem a jištěním. Řezací ústrojí se většinou nachází mezi sběracím a pěchovacím ústrojím. Řezaná hmota se snadno lisuje a rozebírání balíků je též snadnější. S kratší délkou řezanky se zhoršuje soudržnost balíku a zvětšuje se i energetická náročnost lisu (Břečka et. al. 2000). 30

31 Lisovací ústrojí Skládá se z pístu a lisovací komory, kde se píst pohybuje na kladkách přímočarým vratným pohybem pomocí klikového ústrojí, poháněného od vývodového hřídele traktoru kloubovými hřídeli přes volnoběžnou a třecí spojku, v setrvačníku a převodovku. Píst je vybaven šikmým nožem a svislými drážkami pro průchod jehel vázacího ústrojí. Komora je vy vstupní straně opatřena protiostřím. Strany a strop lisovací komory jsou regulovány hydraulickými válce, které ovládá obsluha pomocí ovladače lisu a umožňuje tak nastavit požadovaný stupeň slisovatelnosti balíků. Součástí komory je i hvězdicový kotouč který odměřuje délku balíku a uvádí do činnosti vázací ústrojí. Vázací ústrojí K vázání hranolovitých balíků se vázací ústrojí rozděluje podle: a) typu (konstrukčního uspořádání uzlovače) - Deering, má svislou svěrku ze dvou otočných (6 výřezů drážek) a jednoho pevného kotoučku, stahovač uzlíku a pohyblivý nožík podřezávající oba konce motouzu u svěrky. - Cormick, má vodorovnou svěrku z jednoho otočného člunku (se dvěmi drážkami) a jednu pevnou misku u které je pevný nožík, odřezávající při otočení svěrky jen jeden konec motouzu. Druhý konec se uvolní ze svěrky, stahovač uzlíku většinou nemají. Uzlík je vytvořen jako smyčka a nestejně dlouhými konci motouzu. b) počtu uzlovačů na společné hřídeli a jehel - dva pro malé balíky, - čtyři a šest pro velké balíky. c) počtu zavázání (uzlíků na povřísle) při jednom zapnutí - jednoduché, na povřísle je jeden uzlík, - dvojité (systém Hesston), má dvě klubka motouzu, jehož konce nejsou při lisování ve svěrce a jsou spolu svázány na uzlík. Při zapnutí vázacího ústrojí se do svěrky navléknou oba motouzy, zavážou se za sebou dva uzlíky. Jeden je na konci prvního a druhý na začátku druhého balíku (Břečka et. al. 2000). Vázací ústrojí má 4 nebo 6 uzlovačů na společné hnací hřídeli a je dále tvořeno společným zapínacím a hnacím ústrojím, hlavním hnacím hřídelem klikovým ústrojím 31

32 pohonu jehel i jejich držákem. Samotné vázací ústrojí tvoří jehly, uzlovače s hnacím talířem a zásobník motouzu s brzdou Technologický proces sběracího lisu na velké hranolovité balíky Hmota z řádku je sbírána sběracím ústrojím, přičemž pro lepší spojení s prsty sběracího ústrojí je z vrchu přitlačována výkyvným usměrňovacím krytem nebo profilovým válcem. Zvednutou hmotu přebírá pěchovací ústrojí a po pořezání dopravuje do pěchovacího kanálu, kde po předpěchování je hmota podavačem vkládána do lisovací komory. Jeho pohyb je koordinován s pohybem pístu tak, aby nejdříve komoru píst uzavíral a dále otevíral k vložení dávky hmoty do lisovací komory, když píst jde do přední úvrati. Při pracovním zdvihu tlačí píst vloženou dávku hmoty do lisovací komory, nožem odřízne o protibřit její přesahující část a dávku přitlačí na předcházející. Stlačovaná hmota klade pístu odpor, který vzniká deformací lisovaných částic, jejich vzájemným třením a třením o stěny kanálu. Na velikost odporu působí i délka a sklon skluzu a vlhkost lisovaného materiálu. Odpor lisovaného materiálu v průběhu pracovního zdvihu pístu stoupá a maxima dosahuje před zadní úvratí pístu. Tato maxima odporu v ústí se automaticky regulují (udržují konstantní slisovanost), aby nedocházelo k přetěžování pohonu lisu. V dalším průběhu zdvihu pístu je slisovaná hmota posouvána k ústí kanálu. Posunem slisované hmoty se pootočí odměřovací hvězdice zapínacího ústrojí zabírající shora do posunující se hmoty. Po určitém seřiditelném pootočením hvězdice (mírou pootočení je dána frekvence zapínání vázacího ústrojí, a tím i délka balíků). Zapínací ústrojí je synchonizováno s pohybem pístu a zapne se před jeho zadní úvratí, když se uvedou v činnost jehly a uzlovače. Slisovaná hmota je zavázána sisálovým nebo polyetylénovým motouzem do balíků. Klubka motouzu jsou uložena v zásobníku motouzu. Slisovanost je závislá na odporu, který musí lisovaná hmota překonávat v lisovacím kanálu a seřizuje se změnou výstupního průřezu kanálu (Břečka et. al. 2000) Lisy na válcovité balíky Nejčastěji se lisy na válcovité balíky rozdělují podle typu lisovací komory na lisy s pevnou lisovací komorou a lisy s variabilní lisovací komorou. Podle konstrukčního uspořádání se lisovací ústrojí dělí na: 32