Historie novoborské muniční výroby (1. část)

Transkript

1 Historie novoborské muniční výroby (1. část) Autor: Marcel Pištěk Základním zdrojem informací pro vytvoření tohoto článku byly materiály ze Státního oblastního archivu v Litoměřicích, Archivu bezpečnostních složek v Brně a podnikového archivu ZPA n. p. Nový Bor. Dalším zdrojem informací byl internet a publikace. Zdroje informací, názvy publikací a internetové stránky budou průběžně uváděny v dokumentu. Zvlášť chci poděkovat všem pamětníkům, se kterými jsem se osobně sešel a kteří mi poskytli informace o historii Nového Boru a místní muniční výrobě. Jedná se především o tyto osoby: - Jaroslav Hloušek ve vojenské a civilní výrobě pracoval od r. 1942, nejprve na pozici soustružník, a potom jako technolog výroby, - Vladislav Jindra historik a kronikář města Nový Bor, - Miloslav Smetana po válce pracoval ve vojenské a civilní výrobě jako technolog výroby, - Zdenek Pražák ve vojenské a civilní výrobě pracoval od poloviny 70tých let jako vedoucí výroby, - Otto Pfeifer - ve vojenské a civilní výrobě pracoval nejprve jako nástrojář a poté jako konstruktér, - Tadeáš Zatloukal - po válce pracoval ve vojenské a civilní výrobě jako technolog výroby. V tomto článku se objevují kopie originálních fotografií a dokumentů, které neslouží k propagaci nacismu, ale jako doklad k prokázání reality tehdejší doby. Úvod Město Nový Bor je významné především mnohaletou tradicí sklářské výroby. V závislosti na obdobích se měnil jeho název, a to: - Haida původní německý/rakouský název města, který se používal do konce 2. sv. války. Město bylo původně rozděleno na části Haida a Arnsdorf (Arnultovice). V říjnu 1941 byly tyto části sloučeny.

2 mapa města Haida z r (bez městyse Arnsdorf) - Bor u České Lípy - autorem původního českého názvu města Bor byl František Palacký. Z důvodu pokusu německého obyvatelstva o odtržení od nově vzniklého Československa (republika Deutschböhmen), byla zde zřízena vojenská posádka. Dokumenty, které byly původně zaslány do jiných posádek s názvem Bor (např. Bor u Tachova), sem byly doručeny omylem. Rozhodnutím poštovních úřadů došlo k upřesnění názvu na Bor u České Lípy. Tento český název se úředně používal od r až do r a od r do r Nový Bor autorem nového jména města, pro které byla vypsána v r soutěž a které se používá i v současnosti, byl ředitel školy František Mareš. 8. února 1948 ho zastupitelstvo města schválilo a v následujícím roce se zveřejněním ve sbírce zákonů potvrdilo. Zdroje informací byly získány od kronikáře a historika p. V. Jindry

3 Historie borské muniční výroby je spojena především s rodem Rachmannů. Bratři Wilhelm a Heinrich Rachmannovi se do Boru přestěhovali z Tanvaldu z důvodu pracovních příležitosti v oblasti sklářského průmyslu. Pracovali pro fy. S. Reich a spol. a po osamostatnění se v r založili vlastní společnost pro sklářskou výrobu s názvem Brűder Rachmann se sídlem ve Skalici u České Lípy. Jejich hlavním artiklem byla výroba petrolejových lampiček. Po zjištění, že jejich skleněná těla lze také použít jako těla rozprašovacích flakonů, nabídli tento sortiment francouzským výrobcům rozprašovačů. Díky tomu došlo k obchodnímu rozmachu a v r výrobu přemístili do Boru. V následujícím období ji rozšířili na dodávky kompletních rozprašovačů. Ve stejném roce založili také pobočku v Berlíně. Jelikož kovové komponenty pro rozprašovače bylo nutno nakupovat u zahraničních dodavatelů, rozhodli se o založení vlastní kovodílny, nacházející se v Boru na ulici Rautenstrauch č. 264 (zanikla, součást podniku REGULACE - AUTOMATIZACE BOR, spol. s r.o.). V r založili pobočku ve Vídni a později v Paříži. V r společnost prodali bratrům Wilhelmu a Brunovi Rachmannovým. Vedením společnosti byl ustanoven Wilhelm. Společnost rozšířila sortiment také na spotřební zboží, jako byly láhve či dózy. Vypuknutím 1. sv. války se snížil odbit sklářského sortimentu, především od francouzských odběratelů. Omezením sklářské výroby a přechodem na dodávky pro c. a k. ministerstvo války, zahrnující výrobu muničních komponent a od r výrobu 3,7 cm munice, se datuje start borské muniční výroby. Rozsáhlými zakázkami si společnost přilepšila natolik, že postupně odkoupila několik sklářských provozoven z Boru a okolí. Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích) a z

4 Po skončení války došlo k pokusu o odtržení se od Československa a založení vlastní republiky s názvem Deutschböhmen. Přesunutím československých vojsk do tohoto regionu a založením vojenské posádky se tomu zamezilo. Bohužel Deutschböhmen podporovali i Rachmannové, což se později prokázalo v jejich chování před 2. sv. válkou a během ní. Vše vycházelo z loajality k c. a k. monarchii. Během války získali nemalé zakázky, které po celou dobu války podnik udržovaly ve výborné kondici. Někteří rodinní příslušníci byli na frontě a získali důstojnické hodnosti. Dalším propadem společnosti byla celosvětová krize, která později vyústila v restrukturalizaci podniku. V roce 1931 byla ještě založena pobočka v italském Miláně. Rok nato dochází k rozdělení borské části na dva subjekty. První, zabývající se nadále sklářskou výrobou, vedl Bruno Rachmann. Nově zřízená kovovýroba, nazývaná později jako Werk I, se nazývala Rachmann Metallwerke, Haida. Vedl ji syn Wilhelma Rachmanna, Wilhelm ml. Poválečné přerušení dodávek pro armádu a ztráty v prodeji spotřebního zboží vedlo k finanční krizi společnosti. Úspornými opatřeními se společnost podařilo nakrátko stabilizovat. Upevněním kurzu československé koruny a rozpadem ostatních měn došlo v r k těžké krizi podniku, která způsobila propuštění veškerého personálu. Postupnou reformou a rozšířením sortimentu o koupelnové vybavení spolu s dodávkami do USA se společnost do r stabilizovala. Po opadnutí krize se společnost postupně rozvíjela. Zaměřila se také na koupelnové a sanitární vybavení, které původně vyráběné rozprašovače vytlačily na okraj výrobního sortimentu. Dodávky se rozšířily i pro lázeňská a rehabilitační zařízení v Evropě. Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), a z

5 Logo společnosti Brüder Rachmann Logo společnosti Rachmann Metallwerke, Haida Zdroje informací získány ze stránek a z

6 Kdo byli vlastně Rachmannové? Bezesporu výborní inovátoři ve sklářské a kovodělné výrobě, kteří dokázali společný podnik během poválečného období několikrát postavit na nohy a trvale rozvíjet. V oblasti sklářské výroby jej vypracovali ve společnost konkurenceschopnou s čs. sklářskými podniky meziválečného období. Rachmannové se tímto dostali mezi nejbohatší a nevlivnější osobnosti borského regionu. Podle získaných informací měli někteří z majitelů i určité sociální cítění. Níže uvedený Albert Rachmann hovořil s dělníky i česky. Bohužel ale byli také Loajální Němci. Loajalita, jako u většiny německy mluvících obyvatel tohoto regionu, pramenila z neuskutečněného záměru, odtrhnout se v samostatný stát Deutschböhmen. Ve 30-tých letech směřovala k podpoře nově se formujícího Německa a k odporu vůči českému státu. Rachmannové byli na základě dohledaných dokumentů také loajálními nacisty a členy NSDAP, členy strany SDP Konráda Henleina a během války spolupracovníky Sicherheitdienstu. Dále spoluorganizovali jednotky SA a Hitlerjugend. Rachmannové byli bohužel také znovuobnoviteli muniční výroby na Borsku. Pro tento účel byli také autory a zřizovateli zajateckého tábora, ve kterém během války zahynulo 9 zajatců. O táboře se zmíním v následujících dílech dokumentu. Wilhelm Rachmann ml. ( ) - od r vedoucím společnosti - člen NSDAP a agilní propagátor ideje Velkoněmecké říše - loajální nacista a odpůrce českého státu - vyznamenán Válečným záslužným křížem II. stupně - pod jeho vedením byl vybudován zajatecký tábor a zbrojní podnik, nazývaný později jako Werk II. - spoluautor rodinné kroniky Rachmannů, ve které je prokazatelně doložená loajalita nacistické ideologii - zemřel na infarkt, když se dozvěděl o vybombardování pobočky v Itálii Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), archivu ZPA n.p. N. Bor a stránek

7 pohřeb W. Rachmanna v dubnu 1943 doklad árijské čistoty W. Rachmanna, potřebného pro získání průkazu člena NSDAP Albert Wilhelm Rachmann ( ) - syn Wilhelma Rachmanna ml., po jeho smrti vedoucím podniku - vyučen v mladoboleslavské škodovce - člen NSDAP a spolupracovník tajné policie Sicherheitdienstu - loajální nacista a odpůrce českého státu - spolu s otcem vybudoval zajatecký tábor a zbrojní podnik, nazývaný jako Werk II. - spoluautor rodinné kroniky Rachmannů, ve které je prokazatelně doložená loajalita nacistické ideologii - během stanného práva v r zastřelen Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), archivu ZPA n.p. N. Bor a stránek a

8 Heinrich Friedrich Rachmann ( ) - syn Wilhelma (druhý zleva), bratr Alberta - vedoucí sklářské a kovodělné výroby, nazývané jako Werk I. - člen NSDAP a loajální nacista a odpůrce českého státu - hovořil pouze německy, což v podniku vyžadoval také - spoluautor rodinné kroniky Rachmannů, ve které je prokazatelně doložená loajalita nacistické ideologii - během stanného práva v r zastřelen Wilhelm Rachmann ml. měl ještě syna Wolfganga, který ale v roce 1942 zahynul, když se na něho vysypal vůz s kamením. Posledním, o kterém se zmiňuji, byl Stefan Rachmann. Byl blízkým příbuzným výše uvedených osob, u kterých pracoval jako prokurista. O jeho aktivitách popisuje kopie zprávy o zatčení, nalezené v archivech bezpečnostních složek. Sourozenci Rachmannové Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), archivu ZPA n.p. N. Bor a stránek a

9 Kronika rodiny Rachmannů Dalším z dokladů o pravdivosti výšeuvedených skutečností je rodinná kronika Rachmannů. Kniha byla napsána ručně písmem švabach. Obsahuje historii Německa a NSDAP, fotografie Hitlera a Henleina a přepisy jejich projevů a vizí. Tato pasáž tvoří obsah rodinné kroniky tak z 1/3. Zbytek popisuje historii rodiny a společnosti. Všechny tyto skutečnosti jsou potvrzeny podpisy Rachmannů. Součástí kroniky jsou také podpisy vedoucích představitelů jednotlivých poboček v Boru, Berlíně a Miláně. Předkládám také některé kopie stránek nebo pasáží z této kroniky, doplněné o překlad. kopie podpisů v kronice shora: Albert, Wilhelm a Heinrich Překlad: Po osvobození Sudet vůdcem byla nutná úplná přestavba z exportu na vnitřní trh. Byly upevněny pracovní a prodejní podmínky a pro vedení podniku a osazenstvo byly vytvořeny jistější životní předpoklady. Ihned po připojení naší vlasti k říši se pan Wilhelm Rachmann usiloval o objednávky pro veřejný zájem a už na počátku roku 1939 bylo jeho úsilí úspěšné. Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích)

10 Napadení Polska Německem a krátce nato ostatních zemí Evropy způsobilo pokles odbytu spotřebního zboží. Loajalita k Německu a samozřejmě náhrada ušlých ztrát vedly k rozhodnutí nahradit je válečnou výrobou. Zkušenosti s přechodem na vojenskou výrobu s možností nemalého zisku získali už během 1. světové války. Pro tento účel byla spolu se sklářskou výrobou v podniku Werk I zavedena výroba komponentů pro vojenskou techniku a příslušenství (např. světlometů a hustilek). Objednávky pro veřejný zájem se stupňovaly otevřením bojů na východní frontě, a proto zde vyvstal požadavek na znovuzavedení muniční výroby. Pro tento účel byl realizován projekt nového pracoviště Werk II pod kódovým označením 1 A Reichenberg 2. K tomu bych doplnil pouze to, že Rachmannové obnovení muniční výroby uskutečnili z vlastní iniciativy a nikoli pod nátlakem. Veškeré informace podrobně popíšu v 2. části Historie novoborské muniční výroby.