Historie novoborské muniční výroby (8. část) Autor: Marcel Pištěk

Transkript

1 Historie novoborské muniční výroby (8. část) Autor: Marcel Pištěk Základním zdrojem informací pro vytvoření 8. části byly materiály ze Státního oblastního archivu v Litoměřicích, Moravského zemského archivu a Archivu bezpečnostních složek v Brně, podnikového archivu ZPA, n. p. Nový Bor, internetu, historických a odborných publikací. Zdroje informací, jako názvy publikací a internetové stránky, budou uvedeny na konci tohoto dílu. Zvlášť chci poděkovat všem pamětníkům, se kterými jsem se osobně sešel a kteří mi poskytli informace o historii Nového Boru a místní muniční výrobě. Jedná se především o tyto osoby: - Jaroslav Hloušek ve vojenské a civilní výrobě pracoval od roku 1942, nejprve na pozici soustružníka a potom jako technolog výroby, - Vladislav Jindra historik a kronikář města Nový Bor, - Miloslav Smetana po válce pracoval ve vojenské a civilní výrobě jako technolog výroby, - Zdenek Pražák ve vojenské a civilní výrobě pracoval od poloviny 70. let, - Otto Pfeifer ve vojenské a civilní výrobě pracoval nejprve jako nástrojář a potom jako konstruktér, - Tadeáš Zatloukal po válce pracoval ve vojenské a civilní výrobě jako technolog výroby. V tomto článku se objevují kopie originálních fotografií nebo dokumentů, které neslouží k propagaci komunismu, ale jako doklad k prokázání reality tehdejší doby. Přechod pod výrobní hospodářskou jednotku Závody průmyslové automatizace, n. p. Praha Závody průmyslové automatizace, národní podnik Praha (dále jen ZPA) vznikl v roce 1952 jako následovník národního podniku Elektrotechnické závody Křižík. Jeho hlavním úkolem bylo poskytovat výrobky a služby průmyslové automatizace pro všechna průmyslová odvětví bývalého Československa. Jednalo se o vývoj a výrobu měřící a regulační techniky, rozvaděčů, plošných spojů, elektrosoučástek, servomotorů, snímačů a komponentů pro řízení technologických celků pro většinu průmyslových odvětví. ZPA, n. p. měl mnoho pobočných závodů po celém Československu. V rámci reorganizace v roce 1965 byly podniky ZPA začleněny do nové výrobní hospodářské jednotky (dále jen VHJ) - Závodů přístrojů a automatizace, národní podnik (dále jen ZPA). Předsednictvo vlády schválilo na jaře téhož roku nové uspořádání výrobně-technické základny ministerstva všeobecného strojírenství. V rámci reorganizace došlo 1. července 1965 ke spojení podniků ZPA, do té doby samostatně hospodařících. Jejich nosným programem byla výroba strojů na zpracování informací (analogové a číslicové počítače včetně periferních zařízení), elektrických měřících přístrojů, časoměrné techniky, přístrojů pro automatickou regulaci a řízení výrobních procesů a laboratorních přístrojů. Po vzniku programu jednotného systému elektronických počítačů v rámci států bývalé RVHP se podniky ZPA zabývaly od počátku 70. let také výzkumem,

2 vývojem a výrobou výpočetní techniky v oblasti mezinárodní integrace. Závody přístrojů a automatizace, mezi které se řadily i Novoborské strojírny, se skládaly z jedenácti výrobních podniků. Na konci 70. let pracovalo ve všech podnicích ZPA takřka třicet pět tisíc zaměstnanců a tím se staly až do roku 1989 největším tuzemským producentem v oboru výpočetní techniky. Výňatek z článku podnikového časopisu Novoborská cesta duben 1963 Vzhledem k civilnímu výrobnímu oboru byly Novoborské strojírny rozhodnutím ministra těžkého průmyslu č. 6/152 ze dne 29. prosince 1962 k 1. lednu 1963 vyjmuty z podřízenosti adamovské VHJ a přeřazeny do podřízenosti VHJ ZPA, n. p. Praha. Nový dočasný název podniku nesl označení ZPA Novoborské strojírny, národní podnik Nový Bor. Nejprve od 1. července 1963 nesl označení ZPA, Kopie dokumentů k převodu novoborského provozu do podřízenosti ZPA, n. p. Praha národní podnik Praha, závod Nový Bor a poté od 1. ledna 1966 Aritma, národní podnik Praha, závod 04 Nový Bor. Po celou tu dobu vykonával funkci ředitele podniku Ing. Ladislav Kaška. V rámci reorganizace byla podepsána Smlouva o delimitaci výroby mezi VHJ Adamovské strojírny a VHJ ZPA Praha. Aby byl novoborský provoz převeden do podřízenosti ZPA v celém svém rozsahu, tj. se všemi základními i oběžnými prostředky včetně celé dosavadní výrobní náplně, musely být dle smlouvy splněny tyto podmínky: - pro speciální (muniční) výrobu a výrobu grafických strojů zůstane nadále gestorem adamovská VHJ,

3 - gesci nad výrobou radiotechniky a vakuové techniky s výjimkou výroby plošných spojů převezme národní podnik TESLA, - gesci nad výrobou časoměrných přístrojů získá Chronotechna, n. p. Šternberk, která převezme vývoj spínacích hodin a do konce roku 1965 zajistí pro tento produkt nového výrobce, - gesci nad výrobou elektrických spotřebičů pro domácnost převezme Elektropraga, n. p. Hlinsko, - pro výrobní stroje a zařízení, zapůjčené novoborskému podniku adamovským VHJ nebo jinými podniky, bude vytvořena dohoda o jejich užívání nebo budou účetně převedeny. Celková hodnota převedeného majetku zahrnující průmyslové i neprůmyslové stroje a zařízení, budovy, stavby a pozemky byla vyčíslena na částku Kčs. Počet zaměstnanců v letech Postupným poklesem speciální výroby docházelo ke snižování personálního stavu podniku. Celkový počet pro rok 1963 byl navržen na 1421 zaměstnanců, z toho mělo být 1042 dělníků, 210 technických pracovníků, 88 úředníků a 81 pracovníků pro ostatní hospodářský provoz. Požadovaného počtu bylo dosaženo až v roce rok počet dělníků a technických pracovníků počet všech zaměstnanců Muniční výroba v letech Převedením podniku pod VHJ ZPA, n. p. Praha se změnila i hlavní náplň výroby. Podnik přecházel na úplnou civilní výrobu s útlumem speciální výroby (dále jen muniční). Přesun muniční výroby z Nového Boru nebo její postupné omezování nařizovaly delimitační smlouvy, které byly v tomto období uzavírány mezi národními podniky ZPA a Adamovskými strojírnami, přičemž gestorem tohoto výrobního odvětví zůstala nadále adamovská VHJ. Poslední série novoborských muničních výrobků byla značena muničním kódem avm ještě počátkem roku 1963, a to u zapalovačů nz-11. Ostatní muniční produkce byla označena muničním kódem odběratelů fut (Adamovské strojírny, n. p.), gts (ZVS Dubnica nad Váhom, n. p.) a ena (Poličské strojírny, n. p.). Muniční výroba v roce 1963 klesla na 16 % z celkové hodnoty výroby, v roce 1964 až na 8 % a v letech byla přerušena. V roce 1968 byla obnovena, ale hodnota vyrobených kusů dosáhla pouze 0,3 % z celkové produkce podniku. Výroba muničních součástí se omezila na několik základních představitelů zapalovačů, jednoho typu stopovky pro zapalovače a náhradní munice. Zapalovače byly nadále vyráběny jako tzv. poloostré. Odběratelé z Adamova, Dubnice nad Váhom a Poličky chybějící komponenty doplnili a finální výrobky zalaborovali do munice. Dodavatelé výbušných i nevýbušných součástí výše uvedených představitelů se nezměnili. V roce 1963 byly vyrobeny poslední kusy zapalovačů nz-11, dosahující celkové částky Kčs. Ukončení novoborské produkce nz-11 bylo završeno uzavřením delimitační smlouvy na přesun výroby do Adamova. Zapalovač nz-11 V roce 1964 byla ukončena výroba zapalovačů A-30 a dz-75 se stopovkami č. 5a a výroba náhradní munice. V letech dosáhla výroba A-30 celkové hodnoty Kčs, dz-75 se stopovkami č. 5a částky Kčs a náhradní munice částky Kčs. Produkci A-30 převzal národní podnik Závody říjnové revoluce Vsetín. Produkci dz-75, stopovek a náhradní munice převzala adamovská VHJ.

4 Zapalovače A-30, dz-75 a stopovka č. 5a Jediným novým představitelem muniční výroby byl v letech vyráběný československý autodestrukční zapalovač az-90. Používal se pro stejné střely - 100mm PCvSv. Protože se jednalo o zjednodušenou variantou zapalovače nz-16, vyráběného v Novém Boru v letech , přechod výroby na tento nový typ byl plynulý a bez závažnějších problémů. Celková hodnota produkce az-90 byla Kčs. Poloostré varianty az-90 byly dodávány do Dubice nad Váhom, kde se doplnily chybějící výbušniny. V roce 1963 byla výrobní cena kompletního zapalovače 76 Kčs. Na základě delimitační smlouvy byl od uskutečněn přesun výroby do Adamovských strojíren. Zapalovač az-90 Výukový obraz 100mm náboje JPCvSv se zapalovači az-90 a dz-75 se stopovkou č. 5a

5 V roce 1968 byla pro národní podnik Poličské strojírny obnovena muniční výroba iniciátorů, používaných ve 130mm raketometných střelách českosloenské konstrukce, a to nárazového zapalovače nz-62v a elektrického zážehového šroubu ZR-11. Iniciátory při expedici z novoborského provozu neobsahovaly výbušné komponenty. Byly dolaborovány a označeny muničním kódem odběratele ena. V tomto roce dosáhla celková hodnota vyrobených kusů nz-62v Kčs a ZR Kčs. Raketometná střela 130 mm JRROF pro raketomet vz. 53 Zapalovač nz-62v a zážehový šroub ZR-11 Civilní výroba v letech Vzhledem k zavedené výrobě elektrosoučástek a domácích elektrických spotřebičů bylo rozhodnuto postupně utlumit čistě strojírenskou výrobu. Podnik pokračoval ve výrobě trimerů, holicích strojků B 530, vysoušečů vlasů Em 521, cuprextitových desek, spínacích hodin a náhradních dílů pro elektrospotřebiče. V ryze strojírenské výrobě zůstala výroba závitových měřidel, pro které byl novoborský podnik gestorem výroby. Podnikové logo na civilních výrobcích Vysoušeč vlasů Em 521 a holicí strojek B 530

6 Sortiment civilní produkce zahrnoval výrobu synchronních motorků řady SM 375, používaných ve spínacích hodinách, elektroměrech dvou a více tarifů, časových relé nebo venkovních hodinách. Motorky vyráběl už národní podnik Elektrotechnické závody Křižík. Produkce tohoto výrobku spolu s výrobou mikrospínačů, spínacích hodin, ukazatelů stavu US 1 a US 2 a elektro-komponentů pro domácí spotřebiče a dopravní prostředky byla zahájena v roce Synchronní motorek SM 375 a ukazatelé stavu Spínací hodiny ASP-12 Vestavné spínací hodiny ASP-12, vyráběné v 60. letech v Novém Boru, se používaly jako automatické spínače a vypínače pracovních cyklů domácích spotřebičů (plynové a elektrické sporáky) nebo v plynových teplovodních agregátech. Varianta hodin ASP-12-K2 s přesnějším chodem se používala v signálních hodinách. Novoborské hospodářské výsledky dosažené v letech jsou uvedeny v tabulce. rok plnění plánu výroby (%) 104, ,1 102,7 104,9 106,3 Stav objektů a materiálové vybavení v letech V tomto období byla dokončena výstavba transformátorové stanice, výrobní haly O3, skladu materiálu a galvanovny. V roce 1963 byla dána do užívání podniková mateřská školka s kapacitou pro 90 dětí. Celková hodnota nových objektů včetně vybavení byla vyčíslena na Kčs. Pro zabezpečení kulturních akcí byl znovu opraven a zaveden klub pracujících, nazývaný jako Národní dům. Náklady na opravu objektu byly vyčísleny na Kčs.

7 rok investice do nových strojů (v tis. Kčs) Vývojové oddělení závodu a vývojová dílna V roce 1959 bylo založeno na základě závodní pobočky Československé vědeckotechnické společnosti vývojové oddělení podniku a jeho vývojová dílna. Nacházelo se v zadní části hlavní budovy (bývalý závod 2). V roce 1960 byly veškeré vývojové práce zastaveny. Obnoveny byly v následujícím roce. Oddělení spolupracovalo s různými týmy v oblasti strojírenské výroby, metalurgie a vývoje materiálů. Přechodem pod ZPA se vývoj přeorientoval na elektromateriál, jako byly synchronní motorky, mikrospínače nebo komponenty domácích elektrospotřebičů. Oddělení mělo původně 10 osob, a to 4 konstruktéry a 6 dělníků. V roce 1963 se počet zvýšil na 9 konstruktérů a 8 dělníků. Významnou osobností oddělení byl konstruktér Jiří Kratochvíl, který byl autorem řady novoborských výrobků, jako byly např. spínací hodiny ASP-12 nebo převodové strojky do časovacích přístrojů. Zaměstnanci oddělení také pracovali na odstraňování technologických závad již zavedených výrobků. Na přelomu 60. a 70. let pracovali jako jedni z mála v bývalém Československu na technologii výroby plošných spojů. Další zdroje informací: - Ondřej Machek, Elektrotechnický průmysl v Jihomoravském kraji: historie a současnost bakalářská práce, Brno Jana Sedlmajerová, Vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech 20. století bakalářská práce, Praha Jana Hřebíčková, Koncentrace podniků bakalářská práce, Praha podnikový časopis Novoborská cesta - Internet: historie ZPA