Molekulární mechanismy diferenciace a morfogeneze Miloš Grim
|
|
- Monika Moravcová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Molekulární mechanismy diferenciace a morfogeneze Miloš Grim Anatomický ústav 1. lékařské fakulty Univerzita Karlova v Praze
2 Struktura přednp ednášky Jak byl a je studován n vývoj organizmu, deskriptivní embryologie, experimentáln lní embryologie, vývojová biologie Buněč ěčné aktivity za vývoje: proliferace, apoptosa,, migrace, epithelo- mesenchymová transformace buněk, diferenciace, schopnost adherovat,, růst, r interakce buněk Signáln lní molekuly Transkripční faktory
3 Embryonální vývoj Proces, kterým z oplozeného vajíčka vzniká nový jedinec Mechanizmy embryonálního vývoje Proliferace, migrace a diferenciace buněk Vývoj tvaru - morfogeneze Růst 1. Deskriptivní embryologie přinesla popis: oplození, rýhování, gastrulace, Vznik zárodečných listů: ektoderm, mesoderm, entoderm, co vzniká ze zárodečných listů, Poznání základního stavebního plánu organizmu chorda, neurální trubice, somity, somatopleura, splanchnopleura
4 Základní stavební plán organizmu
5 2. Experimentální embryologie studovala kauzalitu (otázka proč?) Mechanizmy diferenciace buněk a morfogeneze embryonální indukce, determinace, autodiferenciace a podminěná diferenciace, nerovnoměrný růst, migrace buněk - značkování, chiméry, studium regenerace Teorie poziční informace ( L. Wolpert) Metody ultrastrukturální, biochemické, histochemické a imunohistochemické postupy - řídící faktory, obtížnost jejich izolace
6 Embryonáln lní chiméra japonské křepelky (Q) a bíléb leghornky (C) transplantace somitu, myogenní buňky v končetin etině HH 29 C Q C Q QCPN Ab
7 ED 3 Q C Embryonáln lní chiméra japonské křepelky (Q) a bíléb leghornky (C) transplantace základu z končetiny Q C C ED 17 Q Grim M, Halata Z. Anat Embryol 202: 401, 2000
8 3. Vývojová biologie (molekulární biologie + genetika + morfologie) pořadí nukleotidů kóduje molekulu proteinu, poznávání biologických dějů na úrovni genů a proteinů, vývoj studován na molekulární úrovni jako řízený děj, techniky molekulárního klonování (klon = jakýkoliv soubor přesných kopií čehokoliv vzniklý nepohlavním rozmnožováním) izolace genů a manipulace s nimi, impakt v lékařství, prevence vrozených vad, vývoj léků, funkční genomika. a) poznání molekulárních mechanizmů mezibuněčné signalizace, b) poznání jak signály z buněčných interakci ovlivňují genovou expresi c) poznání transkripčních faktorů jako regulátorů genové exprese pochopení mechanizmů diferenciace a morfogeneze
9 Technika in situ hybridizace (ISH) MyoD HH 25 umožň žňuje prokázat přítomnost tomnost určit ité genové sekvence v genomu.. Je založena na vzájemn jemné afinitě komplementárn rních sekvencí nukleových kyselin. Uměle připravené jednovláknov knové sondy hybridizují s příslušným úsekem nukleové kyseliny. K jejich přípravp pravě se používá nukleotidů značených digoxigeninem, který lze v další ším m průběhu reakce vizualizovat pomocí protilátky. tky. S komplementárn rně připravenou RNA (antisens( antisens- sondou) tvoří mrna stabilní hybrid a tak umožň žňuje prokázat mrna vytvořenou v průběhu transkripce exprimovaného genu.
10 In situ hybridizace (ISH) mrna VEGF v řezech v kombinaci s imunohistochemickým průkazem endothelu krevních cév c Nanka et al. Dev Dyn 235:723, 2006
11 Využit ití reportérov rového genu lacz ke studiu buněk neuráln lní lišty Wnt1-lacZ ED 9.5 Xgal Bgal Sieber-Blum, M. Grim,, Y.F. Hu, and V. Szeder: Dev.. Dyn. 231: 258, 2004
12 Cre-lox systém: trvalá exprese reportérov rového genu v buňkách neuráln lní lišty myš Wnt1-cre / + myš R26R / + Cre-rekombináza loxp loxp Wnt1 promotor (specifický pro neuráln lní lištu tu) R26R STOP promotor r (ubikvit( ubikvitérní) β-gal loxp loxp Wnt1-cre / R26R myš β-gal R26R STOP promotor β-gal Cre-re rekombináza rozpozná loxp a vystřihne označený STOP β-galaktozidáza je exprimována konstitutivně
13 Buněčné aktivity za vývoje: proliferace - dělení buněk, trvale se obnovující buněčné populace, statické populace diferenciace buněk - využití genetické informace různým způsobem, embryonální kmenová buňka (totipotentní), orgánové kmenové buňky (pouze (multipotentní) epithelo-mesenchymová transformace migrace - buňky se mohou pohybovat. schopnost adherovat buněčná smrt - apoptosis růst organizmu růst velikosti a počtu buněk, růst objemu mezibuněčné hmoty. Základní uspořádání organismu vzniká ve velmi malém měřítku. Růst miniaturu zvětšuje do dospělé velikosti, vyžaduje regulaci genové aktivity.
14 Proliferující buňky ve vlasových folikulech (zeleně)
15 Apoptosis Halata et al. Anat Embryol 209: 335, 2005
16 Epithelo-mesenchymov mesenchymová transformace buněk neuráln lní lišty B.M. Carlson (1999) ISH mrna Slug Prep.. M. Pleschnerová, Anat. ústav 1. LF UK HH 10
17 Migrace buněk (embryonáln lní buňky během b gastrulace, buňky neuráln lní lišty, germináln lní buňky, myogenní buňky, atd.) aktinový motor generuje pohyb buněk permisivní contact-guidance + chemorepelentní molekuly Permisivní prostřed edí: na trasách migrace fibronectin, laminin, kolagen IV, v interstitiu hyaluronová kyselina, na povrchu buněk integriny Chemorepelentní prostřed edí (proteoglykany, chondrotinsulfát Parakrinní signáln lní systémy migrace Scatter factor /c-met receptor Steel factor (stem cell factor) ) / Kit protein c-kit gen koduje transmembránový nový tyrosin kinasový receptor Steel gen koduje jeho ligandu Steel factor Stromal derived factor 1/ jeho CXCR4 receptor
18 Migrace buněk - buňky neurální lišty in vivo in vitro
19 Sítě filament aktinu - červeně, jádra - modře (buňky in vitro) Prep.. E. Krejčí, Anat. ústav 1. LF UK
20 Permisivní contact-guidance migrujících ch buněk k neuráln lní lišty fibronektin tenascin HNK-1
21 Piebaldism (defekty pigmentace, sterilita, anemie) mutace KIT genu a podobná mutace Kit genu u myši Gilbert SF: Developmental biology, 6th Edit., 2000
22 Mnohobuněčný organizmus: koordinovaný klon buněk se stejnou genetickou výbavou (genomem), ale rozdílnou diferenciací jeho buněk. Vznik mnohobuněčného organizmu je podmíněn schopností jeho buněk využít genetickou informaci různým způsobem, t.zn. vytvořit cca 200 typů specializovaných buněk. Genom však neobsahuje návod k realizaci prostorového uspořádání buněk. Neobsahuje topografickou mapu, neobsahuje informaci k poskládání buněk do určitého tvaru. K realizaci tohoto úkolu je nutný dialog mezi buňkami. Tento dialog (interakce buněk) je zprostředkován molekulami na jejich povrchu a v mezibuněčném materiálu. Interakce buněk jsou zdrojem signálů. Buňky na ně reagují změnou genové exprese = epigenetické faktory vývoje.
23 Signální molekuly (růstové faktory, cytokiny, hormony, neurotransmitery) působí mezi buňkami a indukují expresi transkripčních faktorů a jim podřízených genů. a) mají své specifické receptory a signální dráhu, v cytoplasmatické membráně. Receptory mají nitrobuněčnou složku zajišťující přenos signálu do jádra, které odpovídá změnou genové exprese b) za vývoje jsou zodpovědné za mechanizmus embryonální indukce: lokální signalizace určují, které typy buněk se budou diferencovat na určitém místě a v určitém čase c) In vitro lokální embryonální signalizaci lze nahradit složením media - přidáním růstových faktorů a signálních molekul lze cíleně navodit proliferaci a diferenciaci buněk
24
25 Diferenciace buněk k neuráln lní lišty Signální molekuly na trasách migrace buněk neurální lišty indukují expresi transkripčních faktorů a jim podřízených genů: nediferencované multipotentní buňky jsou postupně transformovány v sady bipotentních a unipotentních buněk s lokálně specifickou identitou
26 Typy buněk, které se diferencují z neuráln lní lišty v oblasti trupu B.M. Carlson (1999) HNK-1 Neurony spinálních ganglií, autonomních ganglií, eneterické neurony, Schwannovy buňky, melanocyty, buňky dřeně nadledvin
27 Další typy buněk, které se diferencují z neuráln lní lišty pouze v hlavové oblasti Jiang et al., Dev Biol 241:106, 2002 Ectomesenchym: osteoblasty, fibroblasty, chondroblasty,
28 Sonic hedgehog (Shh) nejsilněji působící dosud známá molekula odpovědná za embryonální indukci. Shh je jednak vázán na povrch buněk, které ho tvoří, jednak je část jeho molekuly Prep.: H Kolesová proteolyticky odštěpována a difunduje do okolí. Uvolňuje se např. z primitivního uzlu, z chorda dorsalis, z bazální ploténky neurální trubice, ze zóny polarizační aktivity základu končetiny. Shh podmiňuje např. ventralizaci neurální trubice, dorsoventrální polaritu somitů, polarizaci končetiny..
29 Kostní morfogenetický protein (BMP) původně izolován z tvořící se kosti jako faktor stimulující osteogenezu, je však tvořen i v základech celé řady dalších orgánů, kde se uplatňuje jako induktivní signál v průběhu jejich vývoje, ovlivňuje buněčnou odpověď na jiné růstové faktory. Wnt glykoproteiny -určují polaritu ambrya, podmiňují dorzalizaci, Růstové faktory více než 100 proteinů produkovaných řadou různých buněk; stimulují proliferaci buněk, jejich diferenciaci a přežívání, působí na buňky, které mají příslušné receptory, většinou se uplatňují jako lokální mediátory, některé přítomny i v cirkulaci. Příklady: NGF EGF PDGF FGF VEGF TGFbeta
30 Transkripční faktory proteiny jejichž společnou vlastností je schopnost vazby na specifické sekvence DNA - promotory a enhancery. Působí v jádře jako regulátory genové exprese, většinou iniciují transkripci, je známo více než 100 TF Hox geny, homeotické geny (homeosis = přeměna jedné části segmentálně uspořádaného úseku těla ve druhou), výskyt u všech eukaryotických organizmů Pax geny - 9 genů, exprese zejména v axiálních strukturách MyoD, myf-5, mrf-4, myogenin geny myogenních determinačních faktorů Tbx5 - gen identity horní končetiny, jeho mutace u člověka: Holtové-Oramův syndrom Ptx1 - gen identity dolní končetiny
31 Homeosis = přeměna jedné části segmentálně uspořádaného úseku těla ve druhou
32 Exprese genu Pax-3 3 za myogeneze
33 Pax3 mutace u myši i (splotch( mutace) Sp 1H Sp /+ 1H /+ ED 13.5 Sp 1H Sp 1H / Sp 1H Franz T et al., Anat. Embryol.. 187: 153, 1993 Pax3 mutace u člověka: Waardenburgův syndrom (defekty pigmentace, defekty svalů končetin, kardiovaskulární defekty, hypertelorismus, rozštěp patra
34 Myostatin a jeho vývojový význam Mutace genu pro myostatin: nadměrn rná proliferace svalových buněk Blokáda receptoru pro myostatin, Nadexprese folistatinu, antagonisty myostatinu
Mechanismy diferenciace buněk a tkání za vývoje Miloš Grim
Mechanismy diferenciace buněk a tkání za vývoje Miloš Grim U3V říjen 2016 Anatomický ústav 1. lékařské fakulty Univerzita Karlova v Praze http://anat.lf1.cuni.cz/internet.htm http://www.lf1.cuni.cz/ Andreas
Základní morfogenetické procesy
Základní morfogenetické procesy 502 Základní morfogenetické procesy Mechanismy, které se uplatňují v ontogenesi, tedy při vývoji jedince od zygoty k mnohobuněčnému organismu Buněčná úroveň diferenciace
Gastrulace, neurulace, somitogenese 508
Gastrulace, neurulace, somitogenese 508 Gastrulace Zásadní děj vývoje - 3. týden Tvorba intraembryonálního mesodermu: Proliferace epiblastu Kaudální morfogenetické centrum: o o Primitivní (Hensenův) uzel
Histogeneze příklady. 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání
Histogeneze příklady 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání Kurs 5: Vývoj buněk a tkání 137 Kasuistika: Thalidomide 138 Základní morfogenetické procesy 139 Regenerace a reparace 140 Ženský reprodukční systém
(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník
(Vývojová biologie) Embryologie Jiří Pacherník jipa@sci.muni.cz Podpořeno projektem FRVŠ 524/2011 buňka -> tkáně -> orgány -> organismus / jedinec Základní procesy na buněčné úrovni dělení buněk proliferace
Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje
Genetická kontrola prenatáln lního vývoje Stádia prenatáln lního vývoje Preembryonální stádium do 6. dne po oplození zygota až blastocysta polární organizace cytoplasmatických struktur zygoty Embryonální
Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament
Kosterní svalstvo Základní pojmy: Sarkoplazmatické retikulum zásobárna iontů vápníku - depolarizace membrány uvolnění vápníku v blízkosti kontraktilního aparátu vazba na proteiny zajišťující kontrakci
Diferenciace tkání. Diferenciace blastocysta: Cytotrofoblast. Trofoblast. Syncytiotrofoblast. Epiblast. Embryoblast. Hypoblast
Histogenese 511 Diferenciace tkání Diferenciace blastocysta: Trofoblast Cytotrofoblast Syncytiotrofoblast Embryoblast Epiblast Hypoblast Extraembryonální mesoderm Epiblast Diferenciace epiblastu: Gamety
Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů
Transfekce, elektroporace, retrovirová infekce Vnesení genů Vrstva fibroblastů, LIF Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů Selekce ES buněk, v nichž došlo k začlenění vneseného genu homologní rekombinací
Obecná a srovnávací odontologie. Vývojové souvislosti 1: vznik a vývoj zubu jako produkt genetických regulačních kaskád, odontogenní regulační kód
Obecná a srovnávací odontologie Vývojové souvislosti 1: vznik a vývoj zubu jako produkt genetických regulačních kaskád, odontogenní regulační kód Vývojové souvislosti 1: vznik a vývoj zubu jako produkt
Úvod do studia anatomie pro posluchače všeobecného a zubního lékařství Miloš Grim Anatomický ústav 1. LF UK Praha, zimní semestr 2014/2015
Úvod do studia anatomie pro posluchače všeobecného a zubního lékařství Miloš Grim Anatomický ústav 1. LF UK Praha, zimní semestr 2014/2015 http://www.lf1.cuni.cz/ http://anat.lf1.cuni.cz/internet.htm E-mail:
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk Aleš Hampl Tkáně Orgány Živé buňky, které plní různé funkce (podpora struktury, přijímání živin, lokomoce,
Neurulace. Vývoj ektodermu.
Neurulace. Vývoj ektodermu. Ústav pro histologii a embryologii 1.LF Univerzity Karlovy Přednášející: Doc. MUDr. Tomáš Kučera, Ph.D. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie, kód B02241 Datum: 19.12.2013
Embryologie III. Vývoj žloutkového váčku, amnion, chorion. Extraembryonální coelom. Ústav pro histologii a embryologii 1.LF Univerzity Karlovy
Embryologie III Vývoj žloutkového váčku, amnion, chorion. Extraembryonální coelom. Ústav pro histologii a embryologii 1.LF Univerzity Karlovy Přednášející: Doc. MUDr. Tomáš Kučera, Ph.D. Předmět: Obecná
Úvod do studia biologie kmenových buněk. Jiří Pacherník tel:
Úvod do studia biologie kmenových buněk Jiří Pacherník e-mail: jipa@sci.muni.cz tel: 532 146 223 Co jsou kmenové buňky? - buňky schopné vlastní obnovy (sebeobnova) - buňky schopné dávat vznik jiným typům
Neurální lišta: její deriváty a kmenové buňky
Neurální lišta: její deriváty a kmenové buňky W. His (1868) Miloš Grim Anatomický ústav 1. LF UK let. semestr 2019 Struktura přednášky: 1) Proč studovat neuralní lištu (NL) 2) Metody značení buněk NL 3)
Embryonální období. Martin Špaček. Odd. histologie a embryologie
Modul IB Embryonální období Martin Špaček Odd. histologie a embryologie Zdroje obrázků: Moore, Persaud: Zrození člověka Rarey, Romrell: Clinical human embryology Scheinost: Digitální zobrazování počátků
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění
Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění O kmenových buňkách se v současné době mluví velmi často v nejrůznějších souvislostech. Je do nich vkládána naděje, že s jejich pomocí půjde vyléčit
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození bunka - stejná genetická výbava - funkce (proliferace, produkce látek atd.) závisí na diferenciaci diferenciace tkán - specializovaná produkce
Segmentální organizace těla
Embryologie 6 Neurulace Neuroektoderm neurální ploténka Neurální trubice, crista neuralis (neurální lišta) Uzávěr nervové trubice: Začíná v cervikální oblasti Neuroporus anterior 25. den Neuroporus posterior
Některé významné aspekty vývojové biologie v medicíně
Některé významné aspekty vývojové biologie v medicíně - terapie infertility (in vitro oplození) - genetické poruchy vývoje člověka - malformace (Down, Waardenburg, Martin-Bell) - teratogeneze (alkohol,
VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ
OBNOVA A REPARACE 1 VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ Příklad: Fyziologická obnova buněk: obnova erytrocytů Rychlost obnovy: 2 miliony nových erytrocytů/s (při průměrné době života erytrocytu
Chrupavka a kost. Osifikace 605
Chrupavka a kost Osifikace 605 Pojiva Pojiva jsou tkáň, která je složena z buněk a mezibuněčné hmoty. Rozdělení: Vazivo Chrupavka Kost Tuková tkáň Chrupavka Buňky: Chondroblasty Chondrocyty (Chondroklasty)
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
Přednáška v rámci cyklu přednášek pro střední školy
Přednáška v rámci cyklu přednášek pro střední školy 1. 12. 2010 www.lf1.cuni.cz Není buňka jako buňka (některá je kmenová) Význam a výzkum kmenových buněk Eliška Krejčí Anatomický ústav 1.LF UK Není buňka
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina
Apoptóza Onkogeny Srbová Martina Buněčný cyklus Regulace buněčného cyklu 1. Cyklin-dependentní kináza (Cdk) cyclin Regulace buněčného cyklu 2. Retinoblastomový protein (prb) E2F Regulace buněčného cyklu
1. Definice a historie oboru molekulární medicína. 3. Základní laboratorní techniky v molekulární medicíně
Obsah Předmluvy 1. Definice a historie oboru molekulární medicína 1.1. Historie molekulární medicíny 2. Základní principy molekulární biologie 2.1. Historie molekulární biologie 2.2. DNA a chromozomy 2.3.
Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník
Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie. Mezipředmětové
M A T U R I T N Í T É M A T A
M A T U R I T N Í T É M A T A BIOLOGIE ŠKOLNÍ ROK 2017 2018 1. BUŇKA Buňka základní strukturální a funkční jednotka. Chemické složení buňky. Srovnání prokaryotické a eukaryotické buňky. Funkční struktury
IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY 1 VÝZNAM EXTRACELULÁRNÍCH SIGNÁLNÍCH MOLEKUL V MEDICÍNĚ Příklad: Extracelulární signální molekula: NO Funkce: regulace vazodilatace (nitroglycerin, viagra) 2 3 EXTRACELULÁRNÍ
Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace
Živočišné tkáně Vznik - histogeneze diferenciace proliferace Soudržnost, adhezivita. Mezibuněčná hmota!! - vláknitá kolagen, elastin amorfní voda, anorg, ionty, glykosoaminoglykany a strukturální glykoproteiny
AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny
eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení
ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE
OBSAH Úvod do studia 11 1 Základní jednotky živé hmoty 13 1.1 Lékařské vědy 13 1.2 Buňka - buněčné organely 18 1.2.1 Biomembrány 20 1.2.2 Vláknité a hrudkovité struktury 21 1.2.3 Buněčná membrána 22 1.2.4
Úloha protein-nekódujících transkriptů ve virulenci patogenních bakterií
Téma bakalářské práce: Úloha protein-nekódujících transkriptů ve virulenci patogenních bakterií Nové odvětví molekulární biologie se zabývá RNA molekulami, které se nepřekládají do proteinů, ale slouží
VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
Indukovaná pluripotence. Petr Vodička Liběchov 16/11/2016
Indukovaná pluripotence Petr Vodička Liběchov 16/11/2016 Totipotentní Pluripotentní Lidské ES Myší ES LIF + FBS Feeder = vrstva podpůrných buněk Myší embryonální fibroblasty, SNL, STO bfgf + SR Feeder
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?
Výzkumné centrum genomiky a proteomiky. Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i.
Výzkumné centrum genomiky a proteomiky Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i. Systém pro sekvenování Systém pro čipovou analýzu Systém pro proteinovou analýzu Automatický sběrač buněk Systém pro sekvenování
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika Aby mohl mnohobuněčný organismus efektivně fungovat, je třeba, aby se jednotlivé buňky specializovaly na určité funkce. Nový jedinec přitom
Variabilita v pigmentaci
Variabilita v pigmentaci Proč zkoumat pigmentaci Spojitost s rakovinou kůže reakcí na UV záření výživou geografickým původem metabolismem vitamínu D. Oči Pigmentace Pokožka Vlasy Měření pigmentace Neinvazivní
Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)
- Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k
25.2.2014. Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.
Genomika Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat ji v termínech životních pochodů. 1 Strukturní genomika stanovení sledu nukleotidů genomu organismu,
Program postgraduálního kurzu Pokroky v neurovědách 2013 Semináře začínají vždy v 9:00 hod.
Program postgraduálního kurzu Pokroky v neurovědách 2013 Semináře začínají vždy v 9:00 hod. 28. února 2013 čtvrtek Moderní pohledy na neuroanatomii a její metodiky prof. MUDr. P. Petrovický, DrSc. a prof.
Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům
Karlova univerzita, Lékařská fakulta Hradec Králové Obor: všeobecné lékařství - test z biologie Vyberte tu z nabídnutých odpovědí (1-5), která je nejúplnější. Otázka Odpověď 1. Mezi organely membránového
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková
Těsně před infarktem Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod Jan Kalina, Marie Tomečková Program, osnova sdělení 13,30 Úvod 13,35 Stručně o ateroskleróze 14,15 Měření genových expresí 14,00
Obecná anatomie kosterního svalu, jeho inervace a cévní zásobení Obecná anatomie míšního nervu Základní termíny angiologie a lymfologie
Obecná anatomie kosterního svalu, jeho inervace a cévní zásobení Obecná anatomie míšního nervu Základní termíny angiologie a lymfologie Miloš Grim Anatomický ústav 1. lékařské fakulty, Univerzita Karlova
PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY
PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY 1 VÝZNAM MEMBRÁNOVÝCH RECEPTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Membránové receptory: adrenergní receptory (receptory pro adrenalin a noradrenalin) Funkce: zprostředkování
Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze
Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze Studium biologie na PřF UK v Praze Bakalářské studijní programy / obory Biologie Biologie ( duhový bakalář ) Ekologická a evoluční biologie ( zelený
NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)
- Oktáva, 4. ročník (humanitní větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti
INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II
INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II 1 VÝZNAM INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE V MEDICÍNĚ Příklad: Intracelulární signalizace: aktivace Ras proteinu (aktivace receptorové kinázy aktivace Ras aktivace kinázové kaskády
Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
Příprava vektoru IZOLACE PLASMIDU ALKALICKÁ LYZE, KOLONKOVÁ IZOLACE DNA GELOVÁ ELEKTROFORÉZA RESTRIKČNÍ ŠTĚPENÍ. E. coli. lyze buňky.
Příprava vektoru IZOLCE PLSMIDU LKLICKÁ LYZE, KOLONKOVÁ IZOLCE DN E. coli plasmidová DN proteiny proteiny + + vysrážená plasmidová lyze buňky + snížení ph chromosomální DN centrifugace DN chromosomální
Hematologie. Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie. -Transfuzní lékařství - imunohematologie. Vladimír Divoký
Hematologie Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie -Transfuzní lékařství - imunohematologie Vladimír Divoký Fyzikální vlastnosti krve 3-4 X více viskózní než voda ph : 7.35 7.45 4-6
VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
PROKARYOTA např. baktérie
PROKARYOTA např. baktérie Nemají buněčné jádro Genom dvoušroubovice DNA uložená v kruhovitém chromosomu Chromosom nemá centromeru Spolu s proteiny tvoří nukleoid (připevněn k membráně) Většina genů v jedné
Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1
Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1 1 Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha 2 Všeobecná fakultní nemocnice, Praha MDS Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní
VÝVOJOVÁ BIOLOGIE. I. Úvod do vývojové biologie. II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie. III. Kmenové buňky
PŘEDNÁŠKOVÝ BLOK VÝVOJOVÁ BIOLOGIE I. Úvod do vývojové biologie II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie III. Kmenové buňky IV. Růstové faktory a signální transdukce Kmenové buňky: definice
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ TRANSFORMACE V MEDICÍNĚ Příklad: Buněčná transformace: postupná kumulace genetických změn Nádorové onemocnění: kolorektální karcinom 2 3 BUNĚČNÁ TRANSFORMACE
VY_32_INOVACE_003. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám
VY_32_INOVACE_003 VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ. 1.07. /1. 5. 00 / 34. 0696 Šablona: III/2 Název: Základní znaky života Vyučovací předmět:
Intracelulární detekce Foxp3
Intracelulární detekce Foxp3 Ústav imunologie 2.LFUK a FN Motol Daniela Rožková, Jan Laštovička T regulační lymfocyty (Treg) Jsou definovány funkčně svou schopností potlačovat aktivaci a proliferaci CD4+
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná
RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU Jana Novotná Co jsou to cytokiny? Skupina proteinů a peptidů (glykopeptidů( glykopeptidů), vylučovaných živočišnými buňkami a ovlivňujících buněčný růst (též růstové
Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)
RNAi Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor) Místo silné pigmentace se objevily rostliny variegované a dokonce bílé Jorgensen pojmenoval tento fenomén
EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická
EPIGENETIKA Epigenetika se zabývá studiem reverzibilních změn funkce genů, aniž by při tom došlo ke změnám v sekvenci jaderné DNA. Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická
Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis
Charakteristika epitelů Epitelová tkáň Textus epithelialis buňky podkladem je bazální lamina těsně nahloučené s minimem mezibuněčné hmoty množství pevných mezibuněčných spojů různé tvary určující pro klasifikaci
Klonování DNA a fyzikální mapování genomu
Klonování DNA a fyzikální mapování genomu. Terminologie Klonování je proces tvorby klonů Klon je soubor identických buněk (příp. organismů) odvozených ze společného předka dělením (např. jedna bakteriální
Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,
Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka, Karolinum 2012 Doporučená literatura: Kočárek E. - Genetika.
Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU
Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU Dnešní přednáška: Koncept uspořádání tkání Embryonální vznik tkání Typy tkání a jejich klasifikace Orgánové soustavy
GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie
GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti Historie Základní informace Genetika = věda zabývající se dědičností a proměnlivostí živých soustav sleduje variabilitu (=rozdílnost) a přenos druhových a dědičných
Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
DMPK (ZNF9) V DIFERENCOVANÝCH. Z, Kroupová I, Falk M* M
FISH ANALÝZA m-rna DMPK (ZNF9) V DIFERENCOVANÝCH TKÁNÍCH PACIENT IENTŮ S MYOTONICKOU DYSTROFI FIÍ Lukáš Z, Kroupová I, Falk M* M Ústav patologie FN Brno *Biofyzikáln lní ústav AVČR R Brno Definice MD Myotonická
Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie DIFERENCIACE BUNĚK. RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU
Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie DIFERENCIACE BUNĚK RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU Program přednášky: diferenciační potenciál buněk diferenciační dráhy růstové faktory
Termíny z časného vývoje zárodku:
Embryologie Termíny z časného vývoje zárodku: Ovulace 14.den menstruačního cyklu Oplodnění fertilizace vznik zygoty a dokončení 2. zracího dělení Rýhování mitotické dělení buněk (blastomer) a vznik moruly
Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček
Modul IB Histochemie CBO Odd. histologie a embryologie MUDr. Martin Špaček Histochemie Histologická metoda užívaná k průkazu různých látek přímo v tkáních a buňkách Histochemie Katalytická histochemie
Řízení dějů v buňce. Buněčná signalizace - soubor dějů - mají podíl na vzájemné komunikaci buněk
Řízení dějů v buňce Buněčná signalizace - soubor dějů - mají podíl na vzájemné komunikaci buněk Endogenní signalizace - signální molekuly (ligandy) jsou vylučovány buňkou (např. růstový faktor, cytokin
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 10. Struktury signálních komplexů Ivo Frébort Typy hormonů Steroidní hormony deriváty cholesterolu, regulují metabolismus, osmotickou rovnováhu, sexuální funkce
Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:
Biotechnologie interakce, polarita molekul. Hydrofilní, hydrofobní a amfifilní molekuly. Stavba a struktura prokaryotní a eukaryotní buňky. Viry a reprodukce virů. Biologické membrány. Mikrobiologie -
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 11 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 30.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Princip genové exprese, intenzita překladu
http://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html
3. cvičení Buněčný cyklus Mitóza Modifikace mitózy 1 DNA, chromosom genetická informace organismu chromosom = strukturní podoba DNA během dělení (mitózy) řetězec DNA (chromonema) histony další enzymatické
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
Vazivo. Chrupavka. Kost
Pojivová tkáň Vazivo Chrupavka Kost Mezenchym Mezenchym Vazivo Chrupavka Kost Původ a funkce Původ mezenchym Funkce: - nutritivní (krevní cévy, difuze živin) - protektivní imunocompetentní buňky a produkce
Mendelova genetika v příkladech. Transgenoze rostlin. Ing. Petra VESELÁ, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno
Mendelova genetika v příkladech Transgenoze rostlin Ing. Petra VESELÁ, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í I ti d j dělá á í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním
Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B
Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B Níže uvedené komentáře by měly pomoci soutěžícím z kategorie B ke snazší orientaci
BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí
(1 BUNĚČNÝ CYKLUS BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace kontrolní body molekulární brzdy Jednobuněčné
Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví
Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví Dle čl. 7 odst. 2 Směrnice děkana pro realizaci bakalářských