Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis
|
|
- Ladislav Ševčík
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Charakteristika epitelů Epitelová tkáň Textus epithelialis buňky podkladem je bazální lamina těsně nahloučené s minimem mezibuněčné hmoty množství pevných mezibuněčných spojů různé tvary určující pro klasifikaci velká rozmanitost funkcí Bazální lamina tenká vrstva mezibuněčné hmoty kolagen IV. typu, laminin, proteoglykan dvouvrstevná lamina rara, lamina densa lamina reticularis patří k pojivu podklad pro epitelové buňky tvořena epitelovými, svalovými, Schwannovými a tukovými buňkami Bazální membrána dvě k sobě přiložené bazální laminy na rozhraní epitelů plíce, ledviny dvě lamina rara, jedna lamina densa basální lamina a lamina reticularis viditelná ve světelném mikroskopu PAS pozitivní Funkce basální laminy bariérová selekčně transportní - proteoglykany selekčně buněčná laminin regenerační hojení ran, NM spojení polarizace a migrace epitelových buněk Polarita apikální povrch buňky lumen orgánu, povrch orgánu bazální (bazolaterální) povrch buňky bazální lamina naléhající na lamina propria 1
2 Lamina propria přivádí cévní a nervové zásobení mechanická opora epitelové vrstvy připojení epitelu k hlubším vrstvám často zvlněný povrch papily Specializace povrchu buňky volný povrch mikroklky, stereocilie, kinocilie boční povrch mezibuněčná spojení, interdigitace bazální povrch spojení s BL, bazolaterální labyrint Mikroklky, stereocilie, kinocilie mikroklky nevětvené výběžky cytoplasmy zvětšení povrchu buňky stereocilie větvené výběžky cytoplasmy, nepohyblivé kinocilie nevětvené pohyblivé výběžky posun mimobuněčného materiálu Mezibuněčná spojení adhesní zonula adherens desmosom (macula adherens) hemidesmozom utěsňující zonula occludens (tight junction) komunikační gap junction Mezibuněčné spoje (pásové) Zonula occludens bun. membrány bez mezibb. prostoru pět vrstev membrány Zonula adherens mezibun. prostor cca 20 nm zesílená membrána úpon myosinu, aktinu, mikrofilament a intermed. filament Mezibuněčné spoje (bodové) Desmosom mezibun. prostor cca 30nm může být temná ploténka úpon intracelulárních filament hemidesmosom úpon buňky k basální lamině Nexus mezibun. prostor cca 2 nm konexony - tvoří póry pro průchod iontů 2
3 Regenerace epitelové tkáně rychlá a úplná rychleji při zachované BL neustálá obměna buněk kmenové buňky tenké střevo 3 dny kůže 27 dní Typy epitelových buněk transportující buňky signalizující buňky buňky syntetizující a exportující myoepitelové buňky kmenové buňky Transportní buňky buňky přenášející ionty (aktivní transport) mikroklky, basolaterální labyrint prox. a dist. tubulus ledv.,žíhané vývody slin. žl. buňky transportující pomocí pinocytózy přenos větších molekul pinocytární váčky endotel Signalizující buňky uvolňují signální molekuly neurokrinní bb. (neurony) distribuce přes synapsi parakrinní bb. (DNES) distribuce - difúze v ECT sekretorická granula při bazi pod jádrem endokrinní (nadledviny) distribuce - transport krví ultrastruktura podle typu hormonu BB. syntetizující a exportující: proteiny syntéza, úprava, skladování serózní bb. slinných žláz, serózní bb. pankreatu mucinové glykoproteiny mucin (světlejší než bb. produk. proteiny) mucin. bb. slinných žláz, pohárkové bb. steroidy tukové kapénky, ser, tubulární MIT Myoepitelové buňky cytokeratiny, ale i kontraktilní mikrofilamenta aciny a vývody žláz potních, slzných, mléčných, slinných 3
4 Kmenové buňky mateřské nediferencováné obnovuje se z nich epitel Klasifikace epitelů podle prostorového uspořádání plošný trámčitý retikulární podle funkce Plošný epitel podle počtu vrstev jednovrstevný vícevrstevný víceřadý, přechodní podle tvaru buněk plochý (dlaždicový) kubický cylindrický rohovějící vs. nerohovějící Trámčitý epitel buňky seřazeny v trámce trámce vytvářejí síť mezi trámci kapiláry, vazivo játra, nadledviny, hypofýza Retikulární epitel buňky jsou spolu v kontaktu pouze svými výběžky buňky tak tvoří síť v okách jiné buňky, kapiláry, vazivo thymus, kostní dřeň Klasifikace epitelů podle funkce epitel krycí epitel resorpční epitel respirační epitel smyslový epitel svalový epitel zárodečný epitel sekreční 4
5 Žlázový epitel buňky vytvářejí sekret, který pak vylučují tyto sekrety jsou využívány organismem typy sekrece merokrinní (pankreas) apokrinní (mléčná žláza) holokrinní (mazová žláza) Typy žláz exokrinní exkrece do lumen orgánu mají vývody endokrinní nemají vývody exkrece do krevních kapilár Typy exokrinních žláz sekretorické a vývodné části jednoduché žlázy složené žlázy tubulární alveolární tuboalveolární 5
Epitely a jejich variace
Epitely a jejich variace 141 Definice Avaskulární tkáň Buňky jsou k sobě těsně připojeny pomocí mezibuněčných spojení Jsou funkčně a morfologicky polarizovány Jsou připojeny k bazální lamině Rozdělení
velmi těsně na sebe naléhajících buněk bezcévná mechanická sekreční
Epitelová tkáň jedna ze čtyř základních tkání je derivátem všech tří zárodečných listů je složena z velmi těsně na sebe naléhajících buněk je bezcévná, výživu získává difúzí z krevních cév uložených v
Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace
Živočišné tkáně Vznik - histogeneze diferenciace proliferace Soudržnost, adhezivita. Mezibuněčná hmota!! - vláknitá kolagen, elastin amorfní voda, anorg, ionty, glykosoaminoglykany a strukturální glykoproteiny
Funkční klasifikace epitelů. Epitely v organismech plní více funkcí, ale většinou k výkonu pouze jedné jediné jsou specifickým způsobem upraveny.
Funkční klasifikace epitelů Epitely v organismech plní více funkcí, ale většinou k výkonu pouze jedné jediné jsou specifickým způsobem upraveny. 1. Epitely výstelkové a krycí plní zejména ochrannou funkci.
PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE
PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější
Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
Živá soustava, hierarchie ž.s.
Téma: Tkáně Živá soustava, hierarchie ž.s. Charakteristiky ž.s.: 1) Biochemické složení 2) Autoreprodukce 3) Dědičnost 4) Složitost, hierarchické uspořádání 5) Metabolismus 6) Dráždivost 7) Růst 8) Řízení
:25 1/5 1. přednáška
2016-08-27 00:25 1/5 1. přednáška 1. přednáška Člověk je vyudován hierarchicky buňka tkáň orgán orgánový systém oranizmus Buňka základni morfologická a funkční jednotka organismu je základní stavební prvek
Seminář pro maturanty
Úvod do biologie člověka Seminář pro maturanty 2006 Organismy mají hierarchickou strukturu Buňka - tkáň - orgán - orgánová soustava celkem asi 216 typů buněk v lidském těle tkáň = skupina buněk stejné
Studijní opora Základy obecné histologie pro zdravotní laboranty. Jaroslava Chyliková Tereza Carbolová Vojtěch Kamarád
Studijní opora Základy obecné histologie pro zdravotní laboranty Jaroslava Chyliková Tereza Carbolová Vojtěch Kamarád OSTRAVA 2013 Materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK: Modernizace Diverzifikace
ČLOVĚK. Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka
ČLOVĚK Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka Fyzická antropologie - studuje lidské tělo, jeho vývoj a genetiku anatomie - zkoumá stavbu těla organismů fyziologie
HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE
OBSAH 1. STAVBA BUŇKY (S. Čech, D. Horký) 10 1.1 Stavba biologické membrány 11 1.2 Buněčná membrána a povrch buňky 12 1.2.1 Mikroklky a stereocilie 12 1.2.2 Řasinky (kinocilie) 13 1.2.3 Bičík, flagellum
Kožní pokrývka integumentum commune
Kožní systém Kožní pokrývka integumentum commune Epidermis Cutis Dermis Kůže tenkého typu - rhombická políčka (areae cutaneae) - vlasy, potní a mazové žlázy Potní žlázy Kůže tlustého typu - s hmatovými
Anatomické členění. Horní cesty dýchací. Dolní cesty dýchací. Nosní dutina Paranasální dutiny Nasopharynx
DÝCHACÍ SYSTÉM 2011 Anatomické členění Horní cesty dýchací Nosní dutina Paranasální dutiny Nasopharynx Dolní cesty dýchací Larynx Trachea Bronchiální strom Respirační oddíl Vývoj dýchacího systému Plicní
Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ
Tkáně lidského těla Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ buněčná složka mezibuněčná složka 1typ buněk nositel funkce extracelulární matrix Tkáně Složené ze souborů (populací) buněk, které mají
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 LRR/OBBC LRR/OBB Obecná biologie Živočišné tkáně I. Mgr. Lukáš Spíchal, Ph.D. Cíl přednášky Popis struktury a funkce živočišných
BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN
BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN Živočišná buňka lysozóm jádro cytoplazma plazmatická membrána centrozom Golgiho aparát ribozomy na drsném endoplazmatickém retikulu mitochondrie Živočišná tkáň soubor
Epitely jako bariery 142
Epitely jako bariery 142 Difuzní bariera Epitely umožňují kompartmentizaci extracelulárního prostoru Příklady: střevo, ledviny, exokrinní žlázy, kapiláry mozku (hematoencefalická bariera), plexus choroideus
Cytologie. Přednáška 2010
Cytologie Přednáška 2010 Buňka 1.Velikost 6 200 µm, průměrná velikost 20um 2. JÁDRO a CYTOPLAZMA 3. ORGANELY (membránové) 4. CYTOPLAZMATICKÉ INKLUZE 5. CYTOSKELET 6. Funkční systémy eukaryotické buňky:
Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU
Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU Dnešní přednáška: Koncept uspořádání tkání Embryonální vznik tkání Typy tkání a jejich klasifikace Orgánové soustavy
Druhy tkání. Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová. Datum (období) tvorby: Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: přírodopis
Druhy tkání Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová Datum (období) tvorby: 23. 10. 2012 Ročník: osmý Vzdělávací oblast: přírodopis Anotace: Žáci si rozšíří znalosti o tkáních, z kterých se pak vytváří větší celky
Žlázový epitel vytváří žlázy těla (játra, slinivka, slinné žlázy), jeho funkcí je tvorba sekretu, který má bohaté biologické funkce.
1) Obecné vlastnosti epitelu Epitel je jednou ze čtyř tkání těla (epitel, vazivo, sval, mozková tkáň). Můžeme ho rozdělit dle funkce do dvou kategorií a to na epitel krycí a epitel žlázový. Krycí epitel
Živočišné tkáně EPITELOVÁ TKÁŇ
PL 15 /LP 4 Živočišné tkáně EPITELOVÁ TKÁŇ Teorie: Stavba a funkce tkání Tkáně představují soubory buněk stejného původu, metabolismu, funkce i tvaru. Z hlediska vývoje, stavby a funkce je dělíme na tkáně:
Oběhový systém. Oběhový systém. Tunica intima. Obecná stavba cév. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie.
Oběhový systém Oběhový systém histologie Srdce (cor) Krevní cévy tepny (arteriae) kapiláry (cappilariae) žíly (venae) Lymfatické cévy čtvrtek, 27. října 2005 15:11 Obecná stavba cév tunica intima tunica
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň
EPITELOVÁ TKÁŇ Epitelová tkáň potní žlázy Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň Epitel tvoří vrstvy buněk, které kryjí vnější a vnitřní povrchy Epitel, kterým cítíme, je běžně nazýván kůže Sekrece
BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)
BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY Buněčné jádro- v něm genetická informace Úkoly jádra-1) regulace dělení, zrání a funkce buňky; -2) přenos genetické informace do nové buňky; -3) syntéza informační RNA (messenger
Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru
Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru Ústav histologie a embryologie Doc. MUDr. Zuzana Jirsová, CSc. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie B02241
ší šířen FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka - základní stavební a funkční jednotka těla
Buňka (buňky tkáně orgány organismus) - funkce a struktura jsou vzájemně propojené vlastnosti - v průběhu evoluce specializace buněk - odlišná funkce podle množství organel, charakterem cytoplasmy a vlastnostmi
organismus orgány tkáně buňky
Stavba lidského těla organismus orgány tkáně buňky 1 Buněčná teorie J. E. Purkyně roku 1837 1838-9 Matthias Jacob Schleiden a Theodor Schwann 1855 R. Virchow Omnis cellula e cellula všechny živé systémy
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození bunka - stejná genetická výbava - funkce (proliferace, produkce látek atd.) závisí na diferenciaci diferenciace tkán - specializovaná produkce
Úvod do předmětu fyziologie
Úvod do předmětu fyziologie Kontakty vyučujících MUDr. Kateřina Jandová, Ph.D. katerina.jandova@lf1.cuni.cz tel.: 224968443 RNDr. Martina Nedbalová, Ph.D. martina.nedbalova@lf1.cuni.cz tel.: 224968418
Obsah Úvod......................................... 1 Základní vlastnosti živé hmoty...............................
Obsah Úvod......................................... 11 1 Základní vlastnosti živé hmoty............................... 12 1.1 Metabolismus.................................... 12 1.2 Dráždivost......................................
Buňka. Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek
Buňka Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek Stavba buňky Buněčná membrána cytosol BUŇKA cytoplazma organely cytoskelet
ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE
OBSAH Úvod do studia 11 1 Základní jednotky živé hmoty 13 1.1 Lékařské vědy 13 1.2 Buňka - buněčné organely 18 1.2.1 Biomembrány 20 1.2.2 Vláknité a hrudkovité struktury 21 1.2.3 Buněčná membrána 22 1.2.4
Variace Soustava tělního pokryvu
Variace 1 Soustava tělního pokryvu 21.7.2014 16:11:18 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SOUSTAVA TĚLNÍHO POKRYVU KŮŽE A JEJÍ DERIVÁTY Kožní ústrojí Pokryv těla: Chrání každý organismus před mechanickým
GIT1. Slinné žlázy a pankreas Játra a žlučník. Preparáty: B6-9, B18-20. Ústav histologie a embryologie. Doc. MUDr. Zuzana Jirsová, CSc.
GIT1 Slinné žlázy a pankreas Játra a žlučník Preparáty: B6-9, B18-20 Určeno výhradně pro přípravu studentů 1.lékařské fakulty UK v Praze Ústav histologie a embryologie Doc. MUDr. Zuzana Jirsová, CSc. Předmět:
Histologie pro bakalářské studium Fyzioterapie. 1. Buňka. Jádro
Histologie pro bakalářské studium Fyzioterapie Buňka je základní složkou organismu a vědou, která se zabývá její obecnou stavbou je cytologie. Histologie (v užším slova smyslu) je nauka o stavbě základních
Svaly. MUDr. Tomáš Boráň. Ústav histologie a embryologie 3.LF
Svaly MUDr. Tomáš Boráň Ústav histologie a embryologie 3.LF tomas.boran@lf3.cuni.cz Svalová tkáň aktivní součást pohybového aparátu vysoce diferencovaná tkáň příčně pruhovaná svalovina kosterní svalovina
Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162
Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Prameny Určeno pro 8. třída (pro 3. 9. třídy) Sekce Základní / Nemocní /
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta Tkáň svalová. Obecná charakteristika hladké a příčně pruhované svaloviny (kosterní a srdeční). Funkční morfologie myofibrily. Mechanismus kontrakce. Stavba
TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 ------------------------------------------------------------------------------------------ 1.
TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 1. Genotyp je 1) soubor genů, které jsou uloženy v rámci 1 buněčného jádra 2) soubor pozorovatelných vnějších znaků 3) soubor všech genů organismu 4) soubor
- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)
FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka -základní stavební a funkční jednotka těla - je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_07_TKÁNĚ1_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
Velikost živočišných buněk
Velikost živočišných buněk Živočišné buňky jsou co do velikosti značně rozmanité. Velikostí se mohou lišit i stejné buněčné typy u různých živočichů. Průměrná velikost živočišné buňky je 10-20 µm. Příklady
Dýchací cesty: - horní. - dolní. Respirační oddíl plic
Dýchací systém Dýchací cesty: - horní - dolní Respirační oddíl plic Dýchací cesty (vedou a upravují vdechovaný vzduch): Dutina nosní Nosohltan Hrtan (larynx) Průdušnice (trachea) Průdušky (bronchy) Průdušinky
Vazivo. Chrupavka. Kost
Pojivová tkáň Vazivo Chrupavka Kost Mezenchym Mezenchym Vazivo Chrupavka Kost Původ a funkce Původ mezenchym Funkce: - nutritivní (krevní cévy, difuze živin) - protektivní imunocompetentní buňky a produkce
oběma.tkáně jsou spojeny dohromady v různých kombinacích a tvoří funkční jednotky - orgány
BUNĚČNÉ SPOJE A ADHEZE Většina buněk v mnohobuněčném organismu je organizována do kooperativních spojení - tkání a ty jsou sloučeny v různých kombinacích do větších funkčních jednotek - orgánů. Buňky v
Zdravotní nauka 1. díl
Iva Nováková Učebnice pro obor sociální činnost ISBN 978-80-247-3709-6 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz
ŽLÁZY S VNIT SEKRECÍ
ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ - žláz s vnitřní sekrecí - neurohormony - tkáňové hormony endokrinní žláza exokrinní žláza vývod žlázy sekreční buňky sekreční buňky krevní vlásečnice Žlázy s vnitřní sekrecí endokrinní
HORMONY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje
HORMONY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 21.9. 2009 Mgr. Radka Benešová Obecné zásady řízení a regulací: V organismu rozlišujeme dva základní
FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA 5.3.2015. Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA
FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA - nejmenší samostatná morfologická a funkční jednotka živého organismu, schopná nezávislé existence buňky tkáně orgány organismus - fyziologie orgánů a systémů založena na komplexní
glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*
Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie, stavby a transportu přes y Doplňující prezentace: Proteiny, Sacharidy, Stavba, Membránový transport, Symboly označující animaci resp. video (dynamická
Úloha mezenchymu, VAZIVO A JEHO DETOXIKACE
MUDr. Josef Jonáš Úloha mezenchymu, VAZIVO A JEHO DETOXIKACE 1 V embryonálním vývoji jedince (do ca. 56 dne vývoje) dochází k vytvoření tří zárodečných listů: EKTODERM (vnější zárodečný list) MEZODERM
Vylučovací soustava. 1) Ledvina
1.1.1. Vylučovací soustava 1) Ledvina Ledvina (ren) je hlavním orgánem vylučovací soustavy, který pracuje v součinnosti se soustavou oběhovou. Jedná se o párový orgán, jehož prostřednictvím jsou v podobě
Buňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
Organizace buňky Cytoplasmatická membrána a specializace buněčného povrchu
Rychlý přehled Cytologie Organizace buňky Cytoplasmatická membrána a specializace buněčného povrchu II Cytoskelet Kontakty buněk Buněčné organely a základní cytoplasma - cytosol Buněčné jádro, buněčný
Ženský pohlavní systém
Ženský pohlavní systém 419 Ženský pohlavní systém Oogonia primordiální zárodečná buňka z epiblastu - ve stěně žloutkového váčku migrace do základu gonád mitotické dělení pod vlivem medulárního rete ovarii
Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce
Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 22.10.2013 Svalová tkáň má
Histogeneze příklady. 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání
Histogeneze příklady 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání Kurs 5: Vývoj buněk a tkání 137 Kasuistika: Thalidomide 138 Základní morfogenetické procesy 139 Regenerace a reparace 140 Ženský reprodukční systém
2. Histologie: pojivové tkáně
2. Histologie: pojivové tkáně Morfologie, histologie a ontogeneze rostlin a živočichů: Část 2: histologie a vývoj živočichů Znaky: nepravidelně uspořádané nepolarizované buňky nevytvářejí souvislé vrstvy:
Diferenciace tkání. Diferenciace blastocysta: Cytotrofoblast. Trofoblast. Syncytiotrofoblast. Epiblast. Embryoblast. Hypoblast
Histogenese 511 Diferenciace tkání Diferenciace blastocysta: Trofoblast Cytotrofoblast Syncytiotrofoblast Embryoblast Epiblast Hypoblast Extraembryonální mesoderm Epiblast Diferenciace epiblastu: Gamety
Prvotní organizmy byly jednobuněčné. Rostla složitost uspořádání jednobuněčných komplikované uspořádání uvnitř buňky (nálevníci).
Prvotní organizmy byly jednobuněčné. Rostla složitost uspořádání jednobuněčných komplikované uspořádání uvnitř buňky (nálevníci). Byla dosažena hranice, kdy jedna buňka už nestačila zajistit všechny nároky
Úvod do preklinické medicíny NORMÁLNÍ FYZIOLOGIE. Jan Mareš a kol.
Úvod do preklinické medicíny NORMÁLNÍ FYZIOLOGIE Jan Mareš a kol. Praha Univerzita Karlova v Praze 3. lékařská fakulta 2013 Úvod do preklinické medicíny: Normální fyziologie Vedoucí autorského kolektivu
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA NADLEDVINY dvojjediná žláza párově endokrinní žlázy uložené při horním pólu ledvin obaleny tukovým
- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal
Buňka buňka : 10-30 mikrometrů největší buňka : vajíčko životnost : hodiny: leukocyty, erytrocyty: 110 130 dní, hepatocyty: 1 2 roky, celý život organismu: neuron počet bb v těle: 30 biliónů pojem buňka
Pohyb buněk a organismů
Pohyb buněk a organismů Pohybové buněčné procesy: Vnitrobuněčný transpost organel, membránových váčků Pohyb chromozómů při dělení buněk Cytokineze Lokomoce buněk (améboidní a řasinkový pohyb) Svalový pohyb
Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.)
1 Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.) 1. Povrch kosti kryje vazivová blána, která se nazývá a) okostice b) chrupavka c) kostní obal 2. Na průřezu kosti rozeznáváme
Buňka --- tkáň --- orgán --- org. soustava --- organismus
Tkáně : literatura : Dylevský, I.: Anatomie a fyziologie člověka. Olomouc: Epava, 1998. Dylevský, I., Trojan,S.: Somatologie 1. Praha : Avicenum, 1990. Machová, J.: Biologie člověka pro učitele. Praha
BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.
BIOLOGIE BUŇKY Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017 Mgr. Jana Rotková, Ph.D. OBSAH zařazení v systému organismů charakterizace buňky buněčné organely specializace buněk užitečné
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou B. Dvořánková Obsah přednášky Buňka a její organely Extracelulární matrix Interakce buněk s ECM i navzájem Kultivace buněk in vitro Buněčné jádro Alberts: Molecular
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_18_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_18_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA HORMONÁLNÍ SOUSTAVA druhá složka integrálního řízení organismu působení na cílové orgány > prostřednictvím
Anatomie kůže. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje
Anatomie kůže Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Leden 2011 Mgr. Radka Benešová KŮŢE (CUTIS, DERMA) Největší plošný orgán lidského těla.
Trávicí soustava. 1) Jazyk
1.1.1. Trávicí soustava 1) Jazyk Jazyk je svalnatý orgán tvořený příčně pruhovanou svalovinou, jejíž vlákna se kříží ve třech různých směrech. Jednotlivé svalové svazky jsou od sebe odděleny vazivem, které
BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ MOTILITY A MOLEKULÁRNÍCH MOTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Molekulární motor: dynein Onemocnění: Kartagenerův syndrom 2 BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
Oběhový systém. Oběhový systém. Obecná stavba cév. Tunica intima. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie.
Oběhový systém Oběhový systém histologie Srdce (cor) Krevní cévy tepny (arteriae) kapiláry (cappilariae) žíly (venae) Lymfatické cévy čtvrtek, 27. října 2005 15:02 Obecná stavba cév Tunica intima tunica
Praktikum z histologie. Modul B
Praktikum z histologie Modul B Pracovní protokol 2011 Buňka Odběr tkání a buněk: Ze živého organismu (BIOPSIE) Z mrtvoly (NEKROPSIE) Fyzikální metody: Teplo (mikrovlnná trouba) Zmražení (tekutý dusík 170
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
CZ.1.07/1.5.00/34.0437. Člověk a příroda
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda
Ivana FELLNEROVÁ 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*
Ivana FELLNEROVÁ 2008/11 SACHARIDY Organické látky Obecný vzorec (CH 2 O) n glyceraldehyd polyhydroxyaldehydy polyhydroxyketony dihydroxyaceton Převážně rostlinný původ Vznik fotosyntetickou asimilací
Histologie. 1. Buňka. Jádro. Cytoplazma. Buněčná membr ána. Histologie
Histologie Buňka je základní složkou organismu a vědou, která se zabývá její obecnou stavbou je cytologie. Histologie (v užším slova smyslu) je nauka o stavbě základních tkání (epitelové, pojivové a podpůrné,
vysoká schopnost regenerace (ze zachovalých buněk)
JÁTRA Jaterní buňky vysoká schopnost regenerace (ze zachovalých buněk) po resekci 50 60 % jaterní tkáně dorostou lidská játra do předoperační velikosti během několika měsíců (přesný mechanismus neznáme)
Histologie pro bakalářské studium. 1. Buňka. Jádro
Histologie pro bakalářské studium Buňka je základní složkou organismu a vědou, která se zabývá její obecnou stavbou je cytologie. Histologie (v užším slova smyslu) je nauka o stavbě základních tkání (epitelové,
ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje
ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Srpen 2010 Mgr. Radka Benešová ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ Hormony jsou produkty
Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN
Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: MUDr. Vlasta Axmanová Text připomínkoval MUDr. Daniel Brandejs. Grada Publishing, a.s., 2009
FUNKČNÍ ANATOMIE. Mikrocirkulace označuje oběh krve v nejmenších cévách lidského těla arteriolách, kapilárách a venulách.
MIKROCIR ROCIRKULACE FUNKČNÍ ANATOMIE Mikrocirkulace označuje oběh krve v nejmenších cévách lidského těla arteriolách, kapilárách a venulách. (20-50 µm) (>50 µm) (4-9 µm) Hlavní funkcí mikrocirkulace je
Schéma epitelu a jeho základní složky
Schéma epitelu a jeho základní složky Těsný spoj Bazální membrána Transcelulární tok Paracelulární tok LIS - Laterální intercelulární prostor Spojovací komplexy epiteliálních buněk Spojovací komplexy epiteliálních
Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN
Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: MUDr. Vlasta Axmanová Text připomínkoval MUDr. Daniel Brandejs. Grada Publishing, a.s., 2009
základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU
Lukáš Hlaváček, Katedra zoologie Přf UP Olomouc, 2010 POHYB je jeden ze základních životních projevů pro život je nezbytný POHYB na všech úrovních: subcelulární (pohyb v rámci buňky) celulární (pohyb buňky)
STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK
STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK EUKARYOTICKÉ ORGANELY Jádro Ribozomy Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát Lysozomy Endozomy Mitochondrie Plastidy Vakuola Cytoskelet Vznik eukaryotického jádra Jaderný
Samčí pohlavní soustava. 1) Varle. Stavba
1.1.1. Samčí pohlavní soustava 1) Varle Stavba Varlata (testes) jsou párovým samčím pohlavním orgánem uloženým v šourku (scrotum). Jejich hlavní funkcí je produkce mužských pohlavních buněk (spermií) a
Téma: Tkáně. Epitely. Praktické cvičení č. 1. Příklady epitelů histologické preparáty. Teoretický úvod:
Praktické cvičení č. 1 2. ročník Téma: Tkáně Teoretický úvod: Tkáně jsou soubory buněk charakteristického tvaru a funkce. Podle typu buněk a množství a charakteru mezibuněčné hmoty, kterou jsou buňky navzájem
Funkční anatomie ledvin Clearance
Funkční anatomie ledvin Clearance doc. MUDr. Markéta Bébarová, Ph.D. Fyziologický ústav Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Tato prezentace obsahuje pouze stručný výtah nejdůležitějších pojmů a faktů.
Popis anatomie srdce: (skot, člověk) Srdeční cyklus. Proudění krve, činnost chlopní. Demonstrace srdce skotu
Katedra zoologie PřF UP Olomouc http://www.zoologie. upol.cz/zam.htm Prezentace navazuje na základní znalosti z cytologie a anatomie. Doplňující prezentace: Dynamika membrán, Řízení srdeční činnosti, EKG,
Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota
Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 15.10.2013 K
Tkáně. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové
Tkáně Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Tkáně 1) 2) 3) 4) jsou tvořeny biliony buněk stejného původu a tvaru a specializují se na výkon jedné hlavní funkce Stavba orgánů podíl různých typů tkání,
Chrupavka a kost. Osifikace 605
Chrupavka a kost Osifikace 605 Pojiva Pojiva jsou tkáň, která je složena z buněk a mezibuněčné hmoty. Rozdělení: Vazivo Chrupavka Kost Tuková tkáň Chrupavka Buňky: Chondroblasty Chondrocyty (Chondroklasty)
4.2.1 Molekulární podstata svalové kontrakce Klidové napětí svalu a jeho význam Typy svalové kontrakce
Obsah Úvod... 11 1 Základní vlastnosti živé h m o ty... 12 1.1 Metabolismus... 12 1.2 Dráždivost... 12 1.3 Rozmnožování... 12 1.4 A utonom ie... 12 1.5 Třídění biologických věd... 12 2 Funkční morfologie