Zeměpisná olympiáda 2010

Transkript

1 Zeměpisná olympiáda 2010 Kategorie C krajské kolo Název a adresa školy: Kraj: Jméno a příjmení: Třída:.. Datum:.. Praktická část Pozorně si přečtete následující text a vyhodnoťte, zda je správný. Pokud zjistíte, že některé části jsou chybné, podtrhněte je. Pokud znáte správnou odpověď, napište ji do řádky vedle textu. Ke kontrole je možné použít atlas. Česká republika je vnitrozemským státem a leží ve střední Evropě. Tato poloha předurčila, že naše území bylo od pradávna významnou dopravní křižovatkou (zemské stezky). Jedna z nejdůležitějších spojovala jadranské a baltské oblasti a vedla Moravskou bránou a moravskými úvaly. Rozlohou se naše vlast řadí mezi střední až větší evropské státy. Přírodní poměry naší vlasti jsou pestré. Geologicky byla naše vlast utvářena již v prvohorním hercynském vrásnění, kdy vznikly české pohraniční hory. Ve druhohorách byla část našeho území zalita mořem, které zde zanechalo několik set metrů mocné sedimenty. Pozůstatkem bývalého mořského dna jsou dnešní pískovcová skalní města. Také naše krasové oblasti, např. Moravský a Český kras vznikly ve vápencových sedimentech, které jsou prahorního stáří. Karpaty vznikly vlivem alpínského vrásnění. Horotvorný tlak na Český masiv vedl k rozlámání Českého masívu. Následkem byly pohyby jednotlivých ker. Některé poklesly a daly vzniknout pánvím, které umožnily vznik ložisek hnědého uhlí v Podkrušnohoří. Doprovodným jevem byla vulkanická činnost v oblasti Doupovských hor, Českého středohoří a v okolí Bruntálu. Z této doby pocházejí nejslavnější zkameněliny Barrandienu. Polovinu území ČR vyplňují pahorkatiny, třetinu vrchoviny. Zbytek - 1 -

2 připadá na nížiny, kotliny, tabule, hornatiny apod. Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem v ČR je 1487 metrů. Průměrná nadmořská výška naší republiky dosahuje 550 m.n.m. Geomorfologické členění povrchu rozlišuje na našem území deset subprovincií (soustav). Plošně největší subprovincií je Českomoravská subprovincie, plošně nejmenší jsou Vněkarpatské sníženiny. Klimaticky náleží Česká republika, díky své poloze ve střední Evropě, do mírného klimatického pásu. Významný vliv na naše podnebí má Atlantický oceán. Při převládajícím západním proudění vzduchu v letních měsících zmírňuje teploty, v zimních měsících zmírňuje mrazy. Západní proudění výrazně ovlivňují řídící tlaková centra, a to islandská tlaková výše a azorská tlaková níže. Dalšími činiteli, které ovlivňují rozdíly v podnebí je nadmořská výška a expozice svahů. Se stoupající nadmořskou výškou klesá teplota vzduchu průměrně o 0,6 C na každých 100m. Nejchladnější a nejvlhčejší podnebí mají nejvyšší horské oblasti, nejteplejší nížiny. Celé území ČR je rozděleno do klimatických oblastí. Největší část náleží do mírně teplé klimatické oblasti, vrcholové části našich hor jsou zařazeny do chladné klimatické oblasti a nejníže položené části našeho území do teplé klimatické oblasti. Nejchladnějším místem je Sněžka, kde průměrná roční teplota dosahuje na 2,2 C. Hydrologicky náleží území České republiky ke třem úmořím úmoří Baltského moře (povodí Bečvy), úmoří Černého moře (povodí Moravy) a úmoří Severního moře (povodí Labe). Naší nejdelší řekou je Vltava, která měří asi 430 km. Nejvíce přehradních nádrží bylo vybudováno na Vltavě. Zde najdeme největší vodní plochu na našem území Lipno a také nejhlubší přehradní nádrž Orlík. Mnoho přehradních nádrží vyrábí elektrickou energii. Mezi největší výrobce patří Orlík, Slapy, Nechranice a Švihov. Na našem území najdeme však poměrně málo jezer. Nejvíce jich je na Šumavě, dále jsou v Krušných horách a v Jeseníku. Velmi bohatá je naše republika na minerální vody. Vyskytují se především v podkušnohoří. Nejznámější lázeňská místa jsou např. Karlovy Vary, s nejteplejším pramenem Vřídlem, Mariánské Lázně s největším počtem pramenů a naše nejstarší lázně Teplice. Na Moravě jsou neznámější Luhačovice, Teplice nad Bečvou a Lázně Jeseník. Zvláštností v lázeňské péči jsou radioaktivní vody v Jáchymově. K České republice se váže také množství umělých vodních ploch rybníků. Počátky rybníkářství spadají do středověku, vrcholné období jejich rozkvětu potom do 16. století. Dodnes se zachovala asi pouhá čtvrtina rybníků z někdejšího počtu. Jejich plocha - 2 -

3 zaujímá rozlohu asi 52 tis. ha. Největší výskyt rybníků je na jižní Moravě v oblasti Valticka. Půda je dodnes hlavním přírodním zdrojem pro zemědělskou výrobu. Vznik a vývoj půdních typů je dlouhodobý a složitý proces. Například naše nejúrodnější půdy černozemě, vznikly ve čtvrtohorách, v období klimatického optima, kdy se postupně vyvíjely v travních stepních oblastech Evropy, které v této době zasahovaly na naše území. Hromadění organického materiálu, menší množství srážek a převážně sprašové podloží dalo vznik černozemím. V dnešní době jsou černozemě postupně degradovány vyšším srážkovým úhrnem. V horských oblastech našich hor se vyskytují podzoly. Tento půdní typ má charakteristický vybělený B horizont. Pro zemědělské účely se nehodí. Nejrozšířenějším půdním typem na našem území jsou kambizemě. Mají charakteristický hnědý B horizont. Vyskytují se jak v pahorkatinách, tak ve vrchovinách. Rendziny se vyskytují podél našich řek v mladých náplavech. Půdní druhy se úzce vážou na geologické podloží. Písčité půdy (těžké) se vyskytují především na pískovcích a štěrkopíscích, jílovité půdy (lehké), které vznikají např. na břidlicích a slínech, jsou dobře obdělávatelné a využívají se pro pěstování obilnin. Asi třetinu rozlohy našeho státu pokrývají lesy. Podíl lesů za posledních dvacet let mírně vzrostl. Lesy jsou nerovnoměrně rozšířené. Nejvyšší lesnatost mají naše pohraniční hory, téměř bezlesé jsou zemědělské oblasti v Polabí a v moravských úvalech. Původní smíšené lesy byly postupně vykáceny a nahrazeny rychleji rostoucími jehličnany, především smrky. Dnes zaujímají smrkové porosty necelé dvě třetiny rozlohy, borovice a modříny necelou pětinu rozlohy. Takovým lesům říkáme lesy kulturní nebo hospodářské. Horní hranice lesa (u nás v nadmořských výškách 1200 až 1350 m) ohraničuje výškový vegetační stupeň smrkový. Nad tímto stupněm se vyskytuje pásmo kleče, které je nesouvislé, ostrůvkovité. Zvláštním lesním typem jsou lužní lesy. Původně rostly podél dolních toků našich velkých řek, v současné době je najdeme ve zbytcích na jižní Moravě, v Polabí a podél Mže. Nárůst počtu obyvatelstva a výroby vytvořil silný tlak na kvalitu životního prostředí a potřebu ochrany přírody. V České republice má tato snaha dlouhou tradici, již v první polovině 19. století byly vyhlášeny jako rezervace Žofínský prales a Boubínský prales. V současné době je vyhlášeno v ČR pět národních parků a 25 chráněných krajinných oblastí. Poslední vyhlášenou CHKO byl Český les. Vedle těchto velkoplošných chráněných území jsou ještě vyhlašovány také maloplošná chráněná území. Sem patří - 3 -

4 národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky. Na našem území jsou vyhlášeny také biosférické rezervace (například Křivoklátsko, Krkonoše apod.). Jako členský stát Evropské unie byla na našem území zpracována studie NATURA 2000, která zahrnuje celkem 38 ptačích oblastí a několik set přírodních lokalit. Od roku 1991 existuje v naší zemi Státní program péče o životní prostředí, který pomáhá řešit vzniklé problémy a napravovat vzniklé škody. V současné době žije v naší republice přes 10 miliónů obyvatel. Průměrná hustota zalidnění dosahuje hodnoty asi 130 obyvatel na 1 km 2. Tato vyšší hustota je dána hospodářským vývojem a přírodními podmínkami. Trvalé osídlení našeho území lze, na základě archeologických vykopávek, situovat do starší doby kamenné. Z historických národů máme důkazy o pobytu Keltů, Markomanů, Kvádů, Germánů a Avarů. Teprve v 6. století začínají přicházet Slované. Osídlení v této době bylo velice řídké, koncentrovalo se do nižších poloh a podél větších řek. Teprve od 12. století začíná kolonizace dalších území. Jsou zakládána královská města a pozvolna narůstá počet obyvatel. Naše území je součástí prvních státních útvarů Sámovy říše, Velkomoravské říše a později Českého království. Od 16 stol. je naše vlast součástí habsburské říše. Samostatnou republikou se stává 1. ledna Je vyhlášeno Československo, které je tvořeno pěti zeměmi. V březnu 1939 se Československo rozpadá na samostatné Slovensko a Protektorát Čechy a Morava. Po skončení 2. světové války bylo Československo obnoveno, ale bez Podkarpatské Rusi. Poslední zněny nastaly v roce 1993, kdy vznikla samostatná Česká republika a Slovensko. Českou republiku můžeme zařadit mezi hospodářsky vyspělé země. Již v době Rakouska-Uherska bylo území dnešní ČR jeho nejprůmyslovější částí. Zemědělská výroba byla také na velmi dobré úrovni. Významnou zněnu přinesl rok Naše vlast nastoupila cestu budování socialismu, byly znárodněny průmyslové závody, změnila se struktura průmyslové výroby a bylo kolektivizováno zemědělství. Došlo ke ztrátám zahraničních trhů, zpřetrhání obchodních a kulturních vazeb. Byl kladen důraz na samozásobitelnost potravinami. Tento požadavek byl vykoupen neúměrným používáním umělých hnojiv, které velmi poškozovaly životní prostředí. Rovněž tlak na zvýšení výroby oceli a železa byl provázen nárůstem těžby hnědého uhlí a výroby elektřiny. Neodsířené tepelné elektrárny vypouštěly do ovzduší oxidy síry a dusíku. V této době se Česká republika řadila meze nejvíce postižené státy v Evropě z hlediska kvality životního - 4 -

5 prostředí. Koncem 20. století nastává zlepšení, jsou odsířeny tepelné elektrárny, klesla produkce oceli a železa a také těžba hnědého uhlí. Zemědělství České republiky má poměrně vysokou intenzitu výroby. Rostlinná výroba je zaměřena na pěstování plodin pro přímou spotřebu, na krmiva pro zvířata a produkci technických plodin. Nejrozšířenější plodinou jsou obiloviny. Pěstují se na více než 50% osevních ploch. Z obilovin se nejvíce pěstuje oves. Mezi naše obilnice patří moravské úvaly a Polabí. Asi třetina produkce obilovin připadá na ječmen. Většinou se používá jako krmivo, ale sladovnický ječmen se využívá k výrobě lihovin. Kukuřici na zrno můžeme pěstovat pouze na jižní Moravě a částečně v Polabí. Pěstování brambor je celorepublikové, nejvíce je však soustředěno do oblasti Českomoravské vrchoviny. Tradiční pěstování cukrové řepy je v posledních letech omezeno a cukrovka se pěstuje v menší míře v nejúrodnějších oblastech. Chov skotu je rozšířen po celém území naší vlasti. Během posledních zhruba deseti let však počty chovaného dobytka klesly asi o polovinu. Produkce mléka je dostatečná. Chov prasat je soustředěn do blízkosti velkých spotřebních center. Také chov drůbeže se soustřeďuje do oblastí spotřeby. Je zaměřen na produkci vajec nebo produkci masa. Méně významný je chov ovcí, který je zajišťován drobnými chovateli. Je soustředěn do podhorských a horských oblastí našeho státu. Po vstupu do EU dostávají naši zemědělci dotaci, která je srovnatelná s dotacemi, které dostávají farmáři ve starších členských zemích. Dopravní spojení a obslužnost zajišťuje v naší republice především železniční a silniční doprava. Po silnici a železnici se přepraví více než 98% nákladů a 99% cestujících (bez městské hromadné dopravy). Nejvýznamnější silniční koridor vede z Ústí nad Labem přes Prahu a Brno do Břeclavi, nejvýznamnější železniční koridor vede z Děčína přes Kolín, Českou Třebovou a Přerov do Břeclavi. Železniční síť je nerovnoměrně hustá. Největší hustota je v jižních Čechách, protože zde není tak hustá silniční síť. Česká republika má velmi dobré předpoklady pro cestovní ruch. Na svém území má mnoho jak kulturních, tak historických a přírodních atraktivit. Cestovní ruch lze sledovat prakticky po celém území. Mezi nejvýznamnější oblasti, kde je soustředění cestovního ruch největší, patří na prvním místě hlavní město Praha. Následují horské oblasti Krkonoš, Šumavy, Jeseníků a Beskyd. Nejnavštěvovanější, z výše jmenovaných oblastí, jsou Krkonoše. K těmto oblastem je potřeba přiřadit tzv. lázeňský - 5 -

6 trojúhelník, který zahrnuje Karlovy Vary, Františkovy Lázně a Mariánské Lázně. Charakteristické pro obyvatele České republiky je světově výjimečná záliba v tzv. druhém bydlení (chalupaření, chataření). Česká republika již řadu let patří mezi deset nejnavštěvovanějších zemí Evropy. Nejčastějšími zahraničními návštěvníky jsou Němci. Od 1. května 2001 je Česká republika členem Evropské unie. V rámci příhraniční spolupráce vznikaly na našem území euroregiony, kterých je dnes celkem 13 a obklopují po celé délce naše hranice. Maximálně dosaženo 48 b