ČÍSLO: 3 březen-duben

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "ČÍSLO: 3 březen-duben"

Kateřina Štěpánková
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 ČÍSLO: 3 březen-duben

2 Úvod Ahoj všichni! Opět Vás vítáme u dalšího čísla Žákovského expresu. I když je březen, tak venku je aprílové počasí, ale na to máme ještě necelý měsíc čas A na co se můžete v tomto díle těšit? Třeba na nové rekordy, tentokrát s velikonoční tematikou, ochuzeni nebudete o recepty, DIY, vtipy, luštěníčko a další neméně zajímavé články. Doufáme, že se Vám nové číslo bude líbit. Vzhůru do toho! J.Vilášek, 7.B

3 Velikonoční dny Jako příprava ke spoluúčasti člověka na velikonoční obnově je Svatý týden. Jsou to dny očisty skutečné i symbolické a dny střídmosti. Čas půstu, klidu, ticha i mlčenlivosti, soustředění. Posvátný charakter těchto dní umocňují lidové tradice svěcení jara, zvláště obyčeje zaměřené k ochraně budoucího živobytí a zdraví rodiny. Modré pondělí: Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly jarní prázdniny. Šedivé úterý: V tento den hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny. Ani jeden z těchto dvou dnů nebyl nijak výjimečný z hlediska lidových zvyků. Větší roli hrály dny nadcházející. Škaredá středa (Sazometná či Černá): Jidáš ten den na Ježíše žaloval. Sazometná - vymetávaly se saze z komína. V tento den se nemá podle lidové pověry nikdo škaredit, protože by mu to mohlo vydržet každou středu v roce. Zelený čtvrtek: Tento den byl dnem odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se omyli rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Uklízelo se a smetí se odnášelo na křižovatku cest, aby se nedržely v domech blechy. Aby stavení opustil hmyz a myši, zvonilo se paličkou o hmoždíř. Na Zelený čtvrtek utichaly zvony odlétaly do Říma. Znovu se rozeznívaly na Bílou sobotu. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky chlapci a dívky se scházeli v odpoledních hodinách a říkali říkanky o Jidášovi. Dodneška se právě v tento den objevuje na pultech pečivo jidáše, které se i dříve podávalo namazané medem. Velký pátek: Toto byl den hlubokého smutku. Dodržoval se přísný půst na památku ukřižovaného Ježíše Krista. Také výzdoba kostelů byla tento den chudá a písně se zpívaly bez doprovodu varhan. Někde i na Velký pátek nahrazovaly řehtačky hlas zvonů a oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, děti s řehtačkami honily Jidáše. Nemělo se pracovat na polích (hýbat se zemí), nemělo se prát prádlo. Přesto symbolem Velkého pátku byla voda - tou se lidé omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala zvířata. Také se tento den děly zázraky - zem se otevírala, aby ukázala své poklady. Bílá sobota: Ještě před východem slunce se muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka. Boží hod velikonoční: Ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za velkou a odtud název Velikonoce. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla - vejce, mazanec, beránek, víno a chleba - vždy od ranní mše posvěcená. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů. Na Boží hod se setkávaly jen nejbližší rodiny, bez přátel a známých. Velikonoční pondělí: Tomuto dni se také říkalo Červené pondělí. Brzy ráno vycházeli chlapci - koledníci s pomlázkami šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat malovaná vajíčka a cukroví. Proutí, ze kterého se pomlázky pletly, byla přisuzována životodárná síla. Kdo dostal pomlázkou, ten omládl. D. Baron, 7.A

4 Velikonoční rekordy Největší pomlázka byla upletena v Němčičkách na Břeclavsku, pletlo ji 15 lidí, trvalo jim to kolem šesti hodin a pomlázka měřila pětadvacet metrů a třicet pět centimetrů. Tou by to muselo pěkně bolet. :D Nejmenší pomlázka byla upletena v Nivnicích na Uherskobrodsku, tentokrát ji pletl jen jeden člověk, trvalo mu to deset minut a měřila pouhopouhých třicet pět milimetrů. Největší kraslice pochází z Česka. Na výšku měří kolem tří metrů a malíř na ní pracoval více než 100 hodin, což je přes čtyři dny práce v kuse (samozřejmě že s přestávkami to činilo jeden týden). Největší velikonoční beránek pochází z Chomutova na Olomoucku. Vážil 159 kg a pekli ho nepřetržitě devětačtyřicet hodin. Nejvíc sněhu na Velikonoce (v ČR): Tyto Velikonoce si pro své nezvyklé počasí pamatuje snad každý. V roce 2013 totiž nastalo nejzasněženější a nejchladnější Velikonoční pondělí. Teploty se v nížinách pohybovaly okolo -15 stupňů a napadl metr sněhu. J. Vilášek, 7.B

5 Donuty 2 lžíce cukru krystal 1 kostka kvasnic (42 g) 2 lžíce rozpuštěného másla 1 hrnek mléka 3 hrnky hladké mouky olej na smažení 2 vejce špetka soli POSTUP Do teplého mléka přidáme lžíci cukru a rozdrobíme do něj droždí. Necháme 10 minut stát, než vzejde kvásek. Do mísy prosejeme mouku, přidáme sůl, vejce, tuk, zbytek cukru a vykynutý kvásek. Zaděláme těsto. Dáme do mísy a necháme pod utěrkou kynout zhruba 1 hodinu. Vykynuté těsto položíme na pomoučený vál a rozválíme na placku tlustou asi 1-1,5 cm. Vykrájíme kolečka jak budou velká, záleží na Vás. Menším vykrajovátkem potom vykrojíme střed. Donuty přeneseme na lehce pomoučený plech a necháme je 15 minut kynout. Obrátíme a znovu necháme 15 minut kynout. Potom je osmažíme v rozpáleném oleji na mírném ohni. První 2 minuty pod pokličkou, potom je obrátíme a dosmažíme bez pokličky. Po usmažení je dáme na síto vyložené savým papírem, abychom se zbavili přebytečného tuku. Podle chuti můžeme polít polevou, posypat cukrem, nebo směsí moučkového cukru se skořicí. J. Vilášek, 7.B

6 Vtipy Paní učitelka se zeptala studentky: Anetko, ten úkol jsi dělala s někým nebo sama? Studentka říká: Ne, to dělal tatínek. Paní učitelka: A proč? Studentka: Protože maminka neměla čas. Telefonát do školy: Dobrý den, pane učiteli. Omluvte prosím dnes Honzu z vyučování. Nemůže přijít do školy, velmi prochladl. V pořádku. A kdo volá? Můj otec. Jdou dvě blondýny a jedna říká: Když uhádneš, kolik mám laků na nehty, tak ti oba dva dám. Dvě blondýnky stojí na protějších březích potoka. Jedna volá na tu druhou a ptá se jí: Jak se dostanu na druhou stranu? Ta druhá jí odpoví: Vždyť tam už jsi! Dvě blondýny stojí na nádraží a jedna se ptá pana průvodčího: Pane průvodčí, doveze mne tento vlak do Ostravy? Ne, bohužel ne. A ta druhá se zeptá: A mne ano? Jedou tři blondýny v autě a zastaví na semaforu. Naskočí červená a jedna řekne: Jéé, červená, to je krásná barva! Naskočí oranžová a druhá řekne: Jéé, oranžová, to je ještě hezčí barva! Naskočí zelená a ta třetí říká: Jéé, zelená, to je nejhezčí barva! Naskočí opět červená a všechny se shodnou: Hmm, tu už jsme viděli, tak jedem! D. Baron, 7.A

7 LUŠTĚNÍČKO

8 Bloody Rabbit Kdesi daleko v lesích ležela vesnička, jejíž obyvatelé vypadali jako lidé a zároveň měli takové roztomilé králičí nosánky. Vždy byli veselí, šťastní a pořád něco slavili. Právě se blížily oslavy Velikonoc, což byl pro ně snad ten nejdůležitější svátek celého roku. Už týdny před vypuknutím oslav se malovala vajíčka, pletly se pomlázky, všechno se zdobilo. Snad jediný, kdo neměl rád Velikonoce, byl králík, který žil na hoře nedaleko vesnice. Prakticky se už pořádně ani nevědělo, jestli tam pořád ještě je. Legenda o králíkovi velmi zajímala jednoho chlapce jménem Timmy. Dlouho přemýšlel, jestli je to pravda, nebo jestli si ušatce někdo vymyslel. Jednoho dne se Timmy se svým kamarádem Jimmym rozhodli, že by se o tom mohli jít přesvědčit. Když došli až k hoře, kde by měl králík údajně bydlet, chvíli přemýšleli, jestli jim to vůbec stojí za to. Nakonec se vydali na horu a doufali, že tam nejdou nadarmo. Doputovali k velké jeskyni, vešli dovnitř a rozhlíželi se. Nikde nic nebylo, jen pár kamenů a hlína. Jimmy si všiml, že je tam jedna dlouhá chodba. Na to, aby tam šli, měli příliš nahnáno, tak do temnoty hodili jeden kámen a čekali, co se stane. Ze tmy se vynořila velká silueta. Vysoká svalnatá postava a velké králičí uši. Když viděli pradávného tvora, dali se na útěk. Běželi zpátky do vesnice varovat obyvatele před blížící se nestvůrou. Nikdo jim nevěřil. O králíkově existenci je přesvědčila až jakási velikonoční vajíčka, co byla rozházená po celé vesnici. Jedno po druhém vybuchovalo. Kluci tam jen stáli a nevěděli co dělat. Museli to nějak zastavit. Přece jen to byli právě oni, kdo přivedli králíka do vesnice. Všechny domy se hroutily a všude vládl chaos. Vyděšení vesničané jen pobíhali sem a tam a někteří se snažili bájnému tvorovi postavit, samozřejmě neúspěšně. Jediná radnice nepodlehla zkáze. Tam stálo obrovské velikonoční vejce. Byl to symbol celé vesnice. Kluci ho nalákali dovnitř a Jimmymu se jakýmsi záhadným způsobem podařilo přerostlého králíka udeřit. Najednou se obrovské zlaté vejce začalo otevírat. Z jeho nitra vysvitla oslnivá záře, která zalila vše kolem. Ani jeden z chlapců nic neviděl. Najednou se ozval velký výbuch. Zář zmizela spolu s chlupatou obludou. Zajíc byl pryč a vše se zdálo v pořádku. Domy se znovu postavily, uskutečnily se oslavy Velikonoc a tvora jménem Bloody Rabbit už nikdy nikdo neviděl. L. Hánová, 7.A

Podobné dokumenty

Materiál slouží k přiblížení a pochopení křesťanské tradice pašijového týdne. Pašijový týden, svátky, křesťanství

Materiál slouží k přiblížení a pochopení křesťanské tradice pašijového týdne. Pašijový týden, svátky, křesťanství Šablona č. IV, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Křesťanské svátky Téma Pašijový týden 1. Ročník 3. Anotace Materiál slouží k přiblížení