VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Cyklotrasy po vybraných ztracených místech Šumavy Bakalářská práce Autor: Martina Dubová Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Jihlava 2013

2 Copyright 2013 Martina Dubová

3

4 Abstrakt Dubová, Martina: Cyklotrasy po vybraných ztracených místech Šumavy. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Eva Horňáková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář Jihlava Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je popsána Šumava obecně - historie, zeměpis i pamětihodnosti. Pojednává o Šumavě jako atraktivním turistickém cíli a to hlavně z pohledu historie. Praktická část se zabývá návrhy cyklostezek vedoucích po zaniklých obcích a osadách. Cílem práce je obohatit cyklisty, pěší i běžkaře o poznatky z historie o místech, kterými projíždí. Vytvořená práce s informačním letákem v příloze mohou sloužit jako námět pro zpracování turistických a cyklistických průvodců. Klíčová slova Národní park Šumava, historie, vysídlení, cyklistika, původní obyvatelé, nedotčená příroda Abstract Dubová, Martina: Biking around selected lost places of the Bohemian Forest. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Supervisor Mgr. Eva Horňáková. Specialist Qualification Grade: bachelor Jihlava The bachelor thesis is separated into theoretical and practical part. In the theoretical part is generally described Šumava mountains history, geography, and sightseeing. It deals about Šumava mountains like about atractive touristic object and mainly from the sight of the perspective of history. The pactical part deals with proposal of cycle tracks, which are running across vanished villages and settlements. The aim of the thesis is enrich the bikers, walkers and the cross country skiers with knowledges of history places, which they are running across. The created thesis with information leaflet are going to serve as a topic for creating tourist or cycle guides. Keywords National park Šumava, history, displacement, cycling, indigenous settlement, intact nature 4

5 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Evě Horňákové za její cenné rady, ochotu, připomínky a trpělivost při vypracování této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala Janu Blechovi za poskytnutý materiál, fotografie a informace z Muzea Kvildy o celém území Šumavských plání. 5

6 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis 6

7 Obsah Úvod Teoretická část Šumava Obecné informace o Šumavě Historie Vysídlení Budování Lipenské přehrady Národní park Praktická část Kvilda Tipy na výlet do okolí Trasa č. 1 Za Alpskou vyhlídkou Františkov Svinná Lada Borová Lada Knížecí Pláně Bučina Trasa č. 2 Za poznáním Kvildského okolí Nový Svět Paseky a Šindlov Nové Hutě Zlatá Studna Trasa č. 3 Povydřím Horská Kvilda Zhůří Svojše Čenkova pila Srní Vchynicko Tetovský kanál Vchynice Tetov Antýgl Rechle

8 Modrava Filipova Huť Korýtko Závěr Seznam použité literatury Knižní zdroje Internetové zdroje Seznam použitých zdrojů Přílohy

9 Úvod Šumava je rozsáhlá oblast, která je propletena tajemstvím své nedávné historie. Život v této nehostinné krajině nebyl jednoduchý a přitom tu stávaly vesnice s více než 1000 obyvateli, kteří si na zdejší podmínky zvykli a žili spořádaným životem. Po celém území Šumavy vymizelo nepočitatelné množství vesnic. Zmapovat všechny zaniklé obce na Šumavě je prakticky nemožné. Po vstupu do míst, kde se kdysi nacházel střed horské obce, lze spatřit pouze lesy a louky s pozůstatky základů budov. Tato práce je zaměřena na oblast Šumavských plání v okolí Kvildy, kde se vyskytuje několik, kdysi významných, zaniklých osad. Existuje jen několik publikací zabývajících se zkoumáním této problematiky. Nejvýznamnější knihy se spoustou stěžejních informací jsou publikace Krajem šumavských Lad od Karla Petráše, Kapitoly z minulosti Kvildy od rodačky Jaroslavy Vávrové a Šumava příroda, historie, život od kolektivu autorů zabývající se do hloubky vysídlením obcí. Kroniky o jednotlivých obcích jsou k dispozici v archivech, ale čerpání z nich je velmi složité, protože jsou psané německy a ručně. Výše jmenované knihy obsahují velmi cenné informace právě z kronik a zápisů o obcích. Avšak ještě dnes je spousta nezodpovězených otázek o osudu osad a některé události jsou jen domněnky starousedlíků. Cílem této práce je prozkoumat, co stálo za zničením ve své době dobře prosperujících obcí, vyhledat co nejvíce dostupných informací o jejich historii a vytvořit tři cyklostezky, které návštěvníky obohatí o střípky z historie míst, kudy budou projíždět. Dalším cílem je seznámit s obtížností cyklotras, popsat co mohou turisté u zaniklých míst spatřit dnes a vytvořit skládací informační leták o trasách. Metodou zkoumání byl terénní výzkum návštěva Informačního centra Kvilda a Svinná Lada, Muzea a Obecního úřadu Kvildy, kde je Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny. Autorka pátrala také v archivech v Jihlavě, Strakonicích a Prachaticích, nejvíce informací k tématu dostala v Prachaticích, kde byla odkázána na digitální kroniky na internetu. Práce se dělí na úvod, teoretickou a praktickou část práce, závěr, seznam použité literatury a přílohy. 9

10 Úvod se zabývá tématem a cílem práce, kterého by se během psaní bakalářské práce mělo dosáhnout. V teoretické části je Šumava popsána jako celek, obsahuje informace o její historii a postupném osidlování, Národním parku Šumava, ekologických formách cestovního ruchu a důvody vysídlení a zničení obcí v poválečné době. Praktická část se týká přímo vypracování cyklotras a charakteristiky obcí, které na cestě leží. K popisu jsou dodány i obrázky porovnávající místa z dobových fotografií se současným stavem. U některých obcí je nabídnut tip na atraktivity v okolí míst, kterými se projíždí, pro případ, že by si někdo chtěl udělat po cestě ještě zastávku mimo vyznačenou cyklotrasu. V závěru jsou shrnuty nejdůležitější informace o cyklotrasách a zhodnocení, zda se podařilo dosáhnout předem vytyčených cílů. V seznamu použité literatury jsou vypsány veškeré použité literární i internetové zdroje, ze kterých se práce skládá. V poslední části přílohy je umístěn informační skládací leták zahrnující všechny tři tratě. 10

11 1 Teoretická část 1.1 Šumava Obecné informace o Šumavě Šumava je pohoří rozkládající se v příhraniční oblasti jihozápadních Čech na území dlouhém asi 150 kilometrů. Tvoří průsečík tří zemí a to České republiky, Spolkové republiky Německo a Republiky Rakousko. Na severu začíná Všerubským a na jihu končí Vyšebrodským průsmykem. Část území spadá do Bavorského lesa, který spolu se Šumavou patří k Českému masivu. Nejvyšší horou je Velký Javor (1 457 m), který leží na bavorské části Šumavy. Nejvyšším vrcholem české strany je Plechý (1 378 m). Nejrozsáhlejším územím jsou Šumavské pláně v centrální části Šumavy klesající do nekonečných údolí, které jsou často vyplněny rašeliništi. [1] Horotvorné přeměny zemského povrchu před miliardou let vyzvedly na tomto území horstvo, které se svými rozměry podobá Alpám. V dalších dobách bylo přirozenou erozí horstvo upravováno, současná podoba Šumavy se začala utvářet ve třetihorách, v období před 2,5 milionu až 8 tisíci lety v době ledové. Při ústupu ledovců pak vznikala kamenná moře a ledovcová jezera, která jsou pro Šumavu typická. [1] Celá tato oblast od Českého Krumlova (památka UNESCO) přes Lipenskou přehradu až po Železnorudsko, kde se nacházejí ledovcová jezera, je chráněna pro svou panenskou přírodu. Nekonečné šumavské lesy ukrývají kamenná moře, Čertovu stěnu, nejznámější Prales Boubín, legendární šumavské slatě a rašeliniště, dravé prameny Vydry a Křemelné a další přírodní unikáty. Součástí tohoto území je Národní park Šumava, který je největší chráněné přírodní území v ČR, kde dodnes žijí vzácné nebo jedinečné druhy zvířat a mnoho druhů vzácných a chráněných rostlin. [2] Charakteristické jsou hluboké lesy, údolí s průzračnými řekami, loukami a pastvinami. Z horských vrcholů jsou při příznivém počasí vidět i Alpy. Dále jsou typická kamenná moře, hrady, hradiště, kostelíky, kaple, půvabné usedlosti a technické památky. Šumavu lze pozorovat z různých pohledů projít pěšky, na kole, v zimním období na běžkách a v letním období naopak ze člunu nebo lodě z Vltavy či Otavy. Od roku 1990, 11

12 kdy bylo zrušeno hraniční pásmo, je turistům otevřená téměř nedotknutá příroda a všechny hraniční přechody pro cyklisty i pro pěší. [2] Turisty vítá množství šumavských a pošumavských měst i vesnic, které mají návštěvníkům co nabídnout. Z Pošumaví můžeme jmenovat města na zlatonosné Otavě jako Sušici, Horažďovice, Strakonice a Písek. Mezi nejznámější a nejnavštěvovanější hrady patří Rožmberk, Rabí, Kašperk a nejvýše položený hrad v České republice Vítkův Hrádek s výhledem na celou vodní nádrž Lipno. Vrcholy hor na hranicích s Německem jako Plechý, Třístoličník, Luzný nebo Jezerní hora jsou přirozenými místy pro výhledy do kraje. Dalšími možnostmi pohledu do kraje jsou rozhledny. Kleť, která je nejstarší v České republice, Poledník ležící v nadmořské výšce 1315 m. n. m. a rozhledny na vrcholcích Boubína, Javorníku a Pancíře nabízí nezapomenutelné a neopakovatelné pohledy po jedinečné Šumavě a při příznivém počasí i na vrcholy Alp. [2] Šumava v oblasti Železnorudska směrem k Lipnu je tvořena pláněmi. Celkově mají pláně rozlohu 670 km², převažují vysoko položené roviny. Největší část představují Kvildské pláně, tvořeny převážně žulou, a rašeliniště se zakrslými břízami nebo klečemi. Celkově převažuje smrkový porost. Za nejvyšší bod je zde považována Velká Mokrůvka (1 370 m. n. m.). Další známé hory jsou Poledník (1 315 m. n. m.) a Antýgl (1 253 m. n. m.). Významnou plochu představují Knížecí Pláně, kde se nacházejí otevřená údolí a nedotčená krajina. Podle názoru autorky je právě nepoškozená krajina hlavním důvodem přívalů turistů a proto je třeba přírodu chránit, aby nebyla lidmi narušena. Šumava je pohoří, kde pramení několik známých řek jako Vltava, Otava a Úhlava. V oblasti plání pramení Vltava tvořená Studenou a Teplou Vltavou, které se stékají u Černého Kříže. Otava vzniká soutokem Křemelné a Vydry u Čeňkovy pily. Vydra je díky svému kamenitému korytu považována za nejkrásnější řeku a také turisticky nejnavštěvovanější. [2] Historie V pravěku Šumava kvůli přírodním podmínkám prakticky osídlená nebyla. Dokládá to absence jakéhokoliv sídliště nebo pohřebiště, které by svědčily o trvalém pobytu lidí. Z období, kdy naše území obývali Keltové, se dochovaly zbytky hradišť Sedlo a Obří 12

13 Hrad nedaleko Sušice. Počátek osidlování lze datovat od doby vzniku obchodních stezek, kdy se začali lidé na Šumavě usazovat nastálo. Poloha na stezkách se stala pro obyvatele obcí významným zdrojem příjmů, neboť vybírali daně a mýtné. Nejvíce se k nám dovážela sůl, koření, tkaniny, víno, jižní plody. Z našeho území bylo vyváženo pivo, obilí, chmel, med, vosk, kůže a koně. [1] Mezi nejznámější patřila Zlatá stezka, která dosáhla svého rozkvětu v 16. století. Stezka vedla z Pasova přes jižní část Šumavy do Prachatic. Nejhodnotnějším dopravovaným artiklem se stala sůl, která byla dovážena ze zásobáren v rakouském Hallstattu, Reichenhallu a Halleinu. Odtud byla přepravena do německého Pasova a nadále po Zlaté stezce do Čech do Prachatic, jež sloužily jako sklad soli pro celé území Čech. Stezku tvořily tři linie a kvůli ochraně byly vybudovány hrady Kašperk, Kunžvart, Stožec a Hus na české straně Šumavy a Kalkenstein a Wolfstein na bavorské straně hranic. [3] U stezek postupně vznikaly objekty určené nejprve pro střežení těchto cest a přenocování, později se některá střediska rozrůstala a byla povýšena na královská města. Ve městech se většinou vybíralo mýto, vařilo pivo, rozvíjela řemesla, služby a zábavné podniky. Některá města, například Prachatice, obdržela plná královská práva trhu. [1] Šumava se stala zajímavou i svým nerostným bohatstvím, především zlatem, které se v četných rýžovištích nejdříve rýžovalo a později těžilo zejména v okolí Kašperských Hor. Život v této nehostinné krajině nebyl jednoduchý. Kvůli kratšímu vegetačnímu období bylo složité provozovat i zemědělství. Některé práce měly pouze sezónní charakter, lidé hledali často obživu v cizině. [4] Další fáze osídlení proběhla v 16. století, když se na Šumavě začalo s budováním skláren a s tím související těžbou dřeva. Těžba dřeva se stala pro obyvatele nejdůležitějším zdrojem obživy, proto byl vybudován i Schwarzenberský kanál na plavení dřeva do vnitrozemí. Myšlenka vybudovat kanál z důvodu spojení Vltavy a Dunaje vznikla už ve 14. století. Zrealizování proběhlo až v 18. století, kanál se nejdříve nazýval Krumlovsko vídeňský a až později byl přejmenován na Schwarzenberský. [5] Schwarzenberský kanál se dochoval v původním stavu až dodnes a je považován za atraktivní technickou památku, okolo které vede značné množství cyklotras. Šumavě, jako hraničním horám, byl vždy přikládán velký strážní význam. Za třicetileté války tu bylo vybudováno opevnění, jehož zbytky je možno spatřit u Strážného a 13

14 u Dobré v jižní části Šumavy. V okolí Lenory a v údolí Otavy lze vidět bunkry z opevnění republiky z roku Zbytky dalšího opevnění z doby nedávno minulé oddělujícího kapitalistickou a socialistickou Evropu v podobě železné opony lze najít téměř všude. [1] K uzavření státních hranic na česko bavorské a česko rakouské straně došlo při převzetí moci komunisty v roce Příhraniční region se tak proměnil v oblast, kde byl veškerý život podřizován vojenským a bezpečnostním cílům. Překračování hranic bylo omezeno a tak docházelo k potlačování kulturního, sociálního i hospodářského života v šumavském regionu. Ještě před 60 lety byly na území dnešních pastvin, křovin a lesů živé obce se stovkami obyvatel. Ničení staveb a památek od doby josefínské, kdy byl zničen například kostelík Všech Svatých u Rabí, neustále přibývalo. V 50. letech se tento přístup stal standardním přístupem úřadů ke všem šumavským památkám. Ničení nabylo takového rozsahu, že mladší generace usedlíků nemají ani přehled kolik vsí, kostelů, kaplí a dalších památek bylo srovnáno se zemí. Až v posledních desetiletích se probudil vyšší zájem místních obyvatel o tuto oblast a tak se začalo s postupnými opravami dochovaných a poničených kaplí a kostelíků. [6] Vysídlení léta I přesto, že vztahy všech šumavských obyvatel byly do 2. světové války více než přátelské, čeští Němci se nechali ovlivnit německým nacionalismem, který přerostl ve 2. světovou válku. K vysídlení šumavských obcí došlo právě po 2. světové válce. Důvodem byl odsun německých obyvatel, kteří zde žili. Při tomto odsunu v letech došlo k úplnému vysídlení desítek šumavských obcí. Československá vláda chtěla vylidněné oblasti obsadit slovanským obyvatelstvem, avšak nepříznivé šumavské podmínky zeměpisná poloha a klimatické podmínky, nebyli pro nově příchozí obyvatele atraktivní. Další nevýhodou byla blízkost hranic s Německem. Hlavním cílem bylo neosidlovat vesnice v blízkosti německých hranic a vytvořit obranný pás, aby se území stalo pro případnou invazi německého obyvatelstva nedostupné. [6] 14

15 Dne vzneslo ministerstvo obrany nárok na několik rozlehlých oblastí, kde by mohly cvičit mohutné tankové a dělostřelecké svazy. Jednou z nejznámějších oblastí se stal vojenský újezd Boletice, který schválila vláda. O několik měsíců později, po odsunu původních německých obyvatel, začalo toto území sloužit k výcviku vojsk. Boleticko se tak stalo jedinou oblastí Šumavy, kde po několik set let nežilo prakticky žádné české obyvatelstvo. Větší podíl na devastaci Šumavy měla poválečná ideologie, která zničila vše, co předchozí obyvatelé vybudovali. Více než 10 let po válce byly likvidovány nejen obydlí, stáje, mlýny, pily, hamry a elektrárny, ale také kaple, kostely a i některé hřbitovy. Zanikla tak spousta šumavských obcí, osad a samot. [6] Na Šumavě po odsunu německého obyvatelstva hluboce klesl počet lidí se stálým bydlištěm. Některé osady nebyly zalidněny vůbec. Ve vesnici stálo mnoho opuštěných domů, kterým se postupem času začaly propadat střechy. Nově příchozí obyvatelstvo začalo používat opuštěné chalupy jako levný stavební materiál. I přesto, že většina lidí byla věřící, stávající německé sakrální památky nepovažovali za své a proto kostely a kaple mimo osídlené oblasti byly vykradeny a přestaly sloužit k náboženským účelům. [6] Nejhorší vliv na osídlení Šumavy měl komunistický puč v roce Bylo stanoveno hraniční a zakázané pásmo, kde byl omezen veškerý vstup z důvodu útěku lidí, kteří nesouhlasili s komunistickým režimem. Vytvoření pásem se později projevilo i v pozitivním smyslu a to z důvodu, že nebyla poškozena šumavská krajina a nedošlo k žádné devastaci přírody. Hraniční pásmo mělo na šířku několik kilometrů a zakázané pásmo přímo u hranic několik set metrů. Vstup do zakázaného pásma byl pro všechny, kromě obyvatel se stálým bydlištěm, omezen. V roce 1951 došlo k vysídlení všech obcí v zakázaném pásmu a z hraničního pásma byly vyhnány všechny,,státně nespolehlivé osoby. O rok později došlo k vytvoření nového vojenského újezdu Dobrá Voda na území Prášil, Stodůlek a Zhůří. Všichni obyvatelé byli odsunuti a majetek zestátněn. V roce 1953 bylo vydáno rozhodnutí, že všechny budovy v zakázaném pásmu budou zničeny bez ohledu na jejich vlastníka. Platilo to na všechna stavení kromě budov, které budou moci být využity pro armádu nebo Pohraniční stráž. [6] K dalšímu odlivu obyvatel a zániku obcí či některých stavení došlo na začátku 50. let, kdy byla zestátněna půda kvůli kolektivizaci zemědělství. Lidé, kteří na Šumavu přišli 15

16 právě kvůli získání půdy, se navraceli zpět do vnitrozemí a začala chátrat další stavení. V roce 1956 bylo ministerstvem místního hospodářství vydáno prohlášení o zboření opuštěného nemovitého majetku z důvodu zlepšení vzhledu krajiny. Došlo k likvidaci tisíců domů a dalších staveb. Určené budovy byly odstřeleny a materiál použit například na silniční kámen. Roku 1957 byla vydána ministerstvem vnitra zvláštní směrnice, díky které hraniční pásmo potkal stejný osud jako zakázané pásmo před 4 lety. Zmizely obce Bučina, Knížecí Pláně, osady okolo Strážného a Českých Žlebů. Ničení se dočkaly i sakrální památky a to jak ve vojenských výcvikových prostorech, tak i při výstavbě lipenské vodní nádrže. [3] léta První polovina 60. let byla ještě ve znamení doznívající destrukční vlny památek z let Po krátkém uvolnění na konci 60. let, kdy byly odstraněny drátěné zátarasy podél hranic, byl v 70. a 80. letech znovu zostřen pohraniční režim. Hned na začátku 70. let byly obnoveny drátěné zátarasy, nikoliv však na stejných místech, ale mnohem hlouběji do vnitrozemí. Došlo tedy k dalším zásahům do krajiny a některé domy, které v 50. a 60. letech stály před zátarasy, se ocitly za nimi. Znamenalo to další odsun zbytku obyvatelstva,,za dráty, nicméně ne už tak masový. Za dřevěnými zátarasy zůstaly domy i sakrální památky. [6] U sakrálních památek v 70. letech docházelo k chátrání. V důsledku toho jich muselo být několik zničeno. Jednalo se například o kostel v Novém Světě nebo Prášilech léta Teprve až 90. léta znamenala pro Šumavu obrození a konec ničení obcí a památek. Po pádu komunismu zde zůstala prázdná místa po některých obcích a osadách, z dalších zbyla jen torza. Charakteristické byly také objekty zemědělské velkovýroby a bytovky. Řada památek byla v havarijním stavu. Právě v 90. letech začali vyhnaní sudetští Němci i český stát investovat do nutných oprav desítky milionů korun. Obnovena byla řada poškozených kostelů a kaplí, objevilo se několik nově vybudovaných staveb. Renovací se dočkaly i křížové cesty, například ve Frymburku nebo Vimperku. V posledních letech se do oprav zapojují místní samosprávy a občanská sdružení. Ze záměrů, které obce mají, je v plánu obnovení poutní kaple u Borových Lad, kaple sv. Štěpána severně od Kvildy, kaple ve Filipově Huti a ve Zhůří u Rejštejna. Některé obce se vydaly proti 16

17 trendu rekonstruování památek a naopak došlo k demolici poškozených kaplí, například ve Strážném. Vedení Národního parku Šumava se taktéž zapojilo do oprav sakrálních památek. Nejvíce přispělo na opravu sv. Kříže v Hůrce nebo k obnově křížů a kamenných památek na území parku. [6] Největším podnětem pro obnovu Šumavy bylo otevření hranic a zrušení nepřístupného hraničního pásma v roce V roce 2002 došlo ke zrušení újezdu Dobrá Voda, což přilákalo velké množství návštěvníků z České republiky i zahraničí. Příliv turistů byl impulsem pro vybudování restaurací, penzionů a jiných turistických zařízení Budování Lipenské přehrady Nápad vybudovat lipenskou přehradu vznikl z důvodu každoročních záplav při jarním tání sněhu a při letních bouřkách. Tento problém se začal řešit už v roce 1897, kdy bylo v plánu na horní Vltavě vybudovat soustavu 26 přehrad, které by měly být schopny zadržet veškeré přívaly vody. K nápadu vybudování přehrady došlo až počátkem druhé poloviny 30. let 20. století. Důležité bylo vybrat nejvíce vhodné místo, které by vyhovovalo i místním obyvatelům. Vystavění přehrady a zároveň vodní elektrárny mělo tu výhodu, že dodání elektriky mohlo probíhat v období nejvyšší spotřeby elektřiny s malými výrobními náklady. Kvůli přehradě musely být odlesňovány lesy, háje, osamělé stromy i aleje podél silnic. Zbořeny byly i domy a zmizelo několik osad, například obec Dolní Vltavice a část Frymburka. Zbytky vesnice Frymburk mohou nadšení potápěči spatřit asi v 10 metrové hloubce pod vodní hladinou. I přes tento negativní následek výstavba přehrady přilákala velké množství turistů a celá oblast se stala turisticky velmi vyhledávanou. [7] V obci Černá v Pošumaví a sousední Hůrce byly v provozu grafitové doly, které nejvíce profitovaly v první polovině 19. století. Díky své kvalitě se tuha stala známá po celém světě a Hůrka se řadila k největším producentům tuhy na světě. Podnik prosperoval až do roku 1927, avšak hospodářská krize firmu položila. V roce 1940 byly doly zrušeny a v roce 1958 zaplaveny lipenskou přehradou. [8] Přehrada se stala rekreačním střediskem pro domácí i zahraniční turisty a díky své rozloze je právem nazývána,,české moře. Autorka tímto připomíná, jaké významné části Šumavy se pod hladinou uměle vybudované nádrže nacházejí. 17

18 1.1.5 Národní park Národní park Šumava je s rozlohou ha největší v České republice. K vyhlášení došlo a od roku 1990 byl zařazen do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO. Patří sem tři z celkem osmi ledovcových jezer a to Plešné, Laka a Prášilské. Národní park Šumava chrání typické ekosystémy středoevropské horské krajiny, zejména lesy, ledovcová jezera, rašeliniště a horské louky, včetně všech jejich vývojových stádií. [9] Flóra V Národním parku Šumava se celkově nachází více než 500 chráněných druhů rostlin, z toho 69 velmi ohrožených. Celá oblast je známá výskytem velkých šumavských rašelinišť. Mezi nejznámější, dnes již téměř vyhynulé, rostliny patří hořeček mnohotvarý pravý. Mezi další endemitské rostliny patří oměj šalamounek, hořeček mnohotvarý český, zvonečník černý, prstnatec májový rašelinný atd. Rašeliniště jsou nepříznivě ovlivňovány celou škálou hospodářských činností, například lesnictvím a zemědělstvím. Zásadním negativním faktorem je jakákoliv změna vodního režimu. Těžba rašeliny je dalším narušujícím faktorem, který sice v minulosti pomohl znovuoživení rašelinotvorných procesů, avšak mnohá menší rašeliniště z tohoto důvodu úplně zmizela. [9] Fauna Šumava je domovem původní středoevropské lesní zvířeny. Chybí pouze větší šelmy jako medvěd a vlk, které byly vyhubeny člověkem v 19. století. Již ve středověku byli vyhubeni velcí kopytníci zubr a los, který je však opět součástí zvířeny, i když jen v jižní části Šumavy. Velké druhy kopytníků, především jelen lesní, jsou myslivecky obhospodařovány. Z atraktivních druhů se dnes nejvíce vyskytuje rys ostrovid. Hlavním obsahem péče o zvěř v národním parku je ochrana původních a ohrožených druhů a optimalizace početnosti druhů. Charakteristické pro lesy vyšších poloh Šumavy je zejména zastoupení ptáků. Z nich jsou nejznámější např. lesní kuři tetřev hlušec v horských lesích, tetřívek na rašeliništích a otevřených mokřadech a celoplošně hojnější jeřábek lesní. [10] 18

19 Ochrana národního parku K vyhlášení národního parku o rozloze 681 km² vedly mimořádné přírodní hodnoty oblasti. Ministerstvo životního prostředí v té době předpokládalo, že vysoká hospodářská hodnota šumavských lesů by mohla být předmětem zájmu těžařských společností, které v té době vznikaly. Hrozilo i vybudování lyžařských sjezdovek, vleků a s tím spojených rekreačních zařízení. Proto se uvažovalo o co největší rozloze parku. V plánu bylo zařadit i Boubín, v tom případě by došlo k pokrytí téměř celé jihočeské části Šumavy. Velká rozloha a protáhlý tvar parku vedly k tomu, že by na území bylo mnoho obcí, jejichž obyvatelé také s rozlohou nesouhlasili. Prosazovala se varianta odrazu Národního parku Bavorský les, a to převážně na území Západočeského kraje. [11] Po vyhlášení Národního parku Šumava v roce 1991 začalo docházet k postupným změnám v koncepci obhospodařování šumavských lesů. Neustálý tlak ze strany laických ochránců přírody přispěl ke změnám a k rozšiřování I. zón národního parku. I přesto byly opomíjeny nejzákladnější zásady ochrany lesa. Přemnožení kůrovce hrozilo po několik desetiletí ze sousedního Bavorského lesa, který byl napaden už před rokem Po vichřicích Kyrill a Emma v letech došlo k polomům, při kterých byla zničena jižní část Šumavy a většina dřeva zůstala bez zpracování. Bohužel stále přibývá nebezpečných a neschůdných míst po nezpracovaných polomech a šíří se plochy kůrovcem zničeného mrtvého lesa. [11] Ústup od osvědčených metod ochrany lesa a neprověřené experimentování přivodily katastrofu, kterou Šumava nezažila od druhé poloviny 19. století. Byly postiženy i nejcennější lokality se zbytky přirozených šumavských lesů, které měly být základem přirozené obnovy a mohly také sloužit jako cenný zdroj osiva původního šumavského smrku. [11] Nepřístupná území Pohyb je v národním parku dovolen na většině území. Pouze do I. zón lze vstupovat jen po turisticky značených trasách. Podobně je to i v chráněné krajinné oblasti, kde je vstup omezen do některých přírodních rezervací. Zákaz vstupu udávají informační tabule. Hranice I. zóny národního parku, přírodní rezervace nebo přírodní památky se pozná podle značení na stromech nebo kůlech. Pokud jsou na stromě dva červené pruhy, jedná se o pohled do rezervace, pokud je nakreslen jen jeden pruh, znamená to, že se návštěvník už v rezervaci nachází a měl by ji opustit. Za neoprávněný vstup hrozí pokuta. 19

20 Omezení zakazují vstup zejména do oblastí, kde roste či žije chráněný druh rostliny či živočicha, které jsou vstupem lidí ohrožení. Vstupy jsou ale zakázány i tam, kde by sešlapání vegetace a půdy vedlo k ohrožení celého chráněného ekosystému. [12] Ekologické formy cestovního ruchu na Šumavě Národní park je nejvíce chráněné území s téměř nedotknutou přírodou, proto je nutné, aby tento stav zůstal zachován. Pěší se řídí speciálním značením shodným se sítí pěších tras vyznačených běžným pásovým způsobem používaným Klubem českých turistů. Mezi nejnavštěvovanější destinace patří Modravsko, Prášilsko a Kvildsko. Šumava nabízí i množství naučných stezek, například Medvědí stezku, která vede mezi Ovesnou, Jeleními Vrchy a Černým křížem, dále Stifterův okruh, Boubínský prales, Churáňovsko, Povydří a Tříjezerní slať. [13] Národní park Šumava se přizpůsobil i vozíčkářům a rodinám s kočárky a vytvořil čtyři trasy, které jsou tvořeny asfaltem, pískovou cestou, dřevěným chodníkem nebo trávou a jsou pro rodiny či vozíčkáře vhodné. [13] Jelikož je národní park na hranicích s Německem a Rakouskem, existuje po celé délce hranic několik přechodových míst. Původně jich bylo 18, ale po vstupu do Schengenského prostoru jejich počet vzrostl na 27. [13] Celá Šumava nabízí nepřeberné množství cyklotras a cyklostezek a ideální podmínky pro zimní turistiku na běžkách. Pozvolná stoupání a mírné sjezdy jsou charakteristická pro rozsáhlé Šumavské Pláně. [13] Díky nadmořské výšce, která se pohybuje většinou okolo m. n. m., jsou i sněhové podmínky po většinu zimy dostatečné. V národním parku se celkem nachází 250 km lyžařských tras. Je zde vybudováno několik sjezdovek a to jak z české strany Šumavy, tak i ze strany bavorské. Patří sem lyžařské areály jako Lipno nad Vltavou, Zadov, Špičák, Velký Javor a Hochficht. Sjíždět vodu je v národním parku dovoleno pouze na řekách Vltava, Otava a Vydra. K nejoblíbenějším a nejnavštěvovanějším řekám ve vodáctví patří bezesporu Vltava. [13] 20

21 Hippoturistika se zatím rozvíjí, do budoucna se připravuje návaznost na již fungující trasy. Je v plánu vybudovat stovky kilometrů stezek, několik desítek servisních stanic pro turisty i zvířata. Například na Kvildě se připravují dvě stanice. [13] Autorka se snaží připomenout, že Šumava je místo, které má turistům v dnešní době co nabídnout, i přesto, že v minulosti zde nebyla prakticky žádná turistická infrastruktura. 21

22 2 Praktická část Cílem praktické části je zpracovat tři cyklotrasy, které budou převážně situovány po zaniklých obcích v oblasti Kvildy na Šumavě. Jako výchozí bod je ve všech cyklotrasách zvolena právě Kvilda, protože patří mezi nejvýznamnější turistická střediska centrální Šumavy. Turistické zázemí na Kvildě je velmi rozvinuté, je zde množství apartmánů, sedm penzionů a dva hotely. Většina místních lidí se cestovním ruchem živí. Při popisu cyklotras je uváděna historie hlavně zaniklých obcí a popis Kvildy, kde budou cyklisté ubytovaní. U některých vesnic při cyklotrasách jsou popsány zajímavosti, které si budou moci turisté nezávisle na cyklotrase prohlédnout, aby si každý mohl vybrat atraktivity, které ho zajímají. Okrajově jsou popisovány i vesnice, které sice nejsou zaniklé, ale mají také co nabídnout. 2.1 Kvilda Kvilda leží uprostřed Šumavských plání v nadmořské výšce 1065 m. n. m. a patří k nejvýše položeným obcím u nás. Původně nesla německý název Gefilde v překladu pláně. V okolí jsou louky a pastviny, v jarních obdobích plné barevných květů žlutých pryskyřníků a starčeků, růžových silenek a fialových kakostů. Nachází se zde i chráněné druhy hořec panonský, prha arnika nebo oměj šalamounek. Člověkem vytvořené bezlesí pozvolna přechází v les, většinou smrkový. Ten je domovem například tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jelena lesního, srnce obecného nebo ryse ostrovida. [14] První obyvatelé sem byli zavedeni z důvodu rýžování zlata na Jezerním a Hamerském potoce a od vzniku na tzv. Horní Zlaté stezky se stala Kvilda hlavní obcí centrální Šumavy. V 18. století zde byly vybudovány pily, sklárny, hamry a prosperovalo zde i mnoho dalších řemesel. Kolem roku 1870 zasáhly oblast katastrofální vichřice a z okolních lesů vznikly rozlehlé polomy s následnou kůrovcovou kalamitou. [15] V okolí můžeme najít sejpy připomínající těžbu zlata v minulosti. Když zanikl obchod na Horní Zlaté stezce, rozvoj obce se zpomalil. Lidé se díky tomu začali věnovat práci v lese a začaly vznikat sklárny. Na začátku 19. století čtyři hamry v obci zhotovovaly kosy, srpy, nože, sekery a pily. Dřevo se tak stalo hlavním bohatstvím obce, topilo se s ním ve sklářských pecích a hamrech, ale rozvíjel se i dřevozpracující průmysl, v pilách se vyráběly mimo jiné i hračky pro děti. Spojení s okolními vesnicemi nastalo 22

23 v roce 1851, kdy byla vybudována cesta do Vimperka, v roce 1870 silnice do Filipovy Huti a na Modravu a v letech na Borovou Ladu. [16] Do 2. světové války zde žilo převážně německé obyvatelstvo, Kvilda se nazývala Aussergefild a měla charakter horského městečka. Fungovaly tu dva koloniály, čtyři pekařství a cukrářství, čtyři řeznictví, obchod s obuví Baťa, obchod s textilem a několik trafik. Působilo zde osm krejčí, šest obuvníků a několik holičů. Turisté měli možnost se ubytovat v šesti hostincích, které poskytovaly i stravu. Využít se dalo i taxislužby, dvou nákladních autodopravců nebo povoznictví. V obci nechyběl ani lékař, který sloužil i pro okolí. Ve zdejší škole se vyučovalo německy a v roce 1936 přibyla i jednotřídka, kterou navštěvovalo 5 českých a 15 německých žáků. V této době na Kvildě bydlelo obyvatel, po odsunu německých obyvatel se jich zde ustálilo okolo 200. Z obce, která původně byla dřevařská, se stalo středisko průmyslu, řemesel a obchodu. [14] V meziválečném období patřila Kvilda díky svému ekonomickému potenciálu, škole a kostelu sv. Štěpána k nejvýznamnějším obcím v této části Šumavy. V roce 1945 žilo v obci obyvatel. Dnes je to pouhých 180 trvale žijících obyvatel. [14] Domy byly jednoduché a s citem zasazené do krajiny. Jelikož obec vznikla jako osada podél Zlaté stezky, domy byly řazeny lineárně. V roce 1889 na Kvildě propukl požár, kvůli kterému shořel střed vesnice včetně kostela. Do této doby byla Kvilda popisována jako celodřevěná vesnice. Dřevo bylo velmi důležitou surovinou, která byla k dispozici z okolních lesů, a tudíž sloužila jako dobrý stavební materiál. Místní obyvatelé věděli o dobré izolační schopnosti dřeva, proto domy byly vystavěny s dřevěným roubeným plášťem, zakryty zdobeným šindelem a svisle pobity širokými prkny. Typická jsou malá obdélníková okna, nízké dveře a to, že vše bylo pod jednou střechou, jak část obytná, tak i hospodářská. [14] Dnes je Kvilda rekreační obcí. V jejím středu stojí kostel sv. Štěpána, který je obložen šindelem. Postavený byl v letech podle vzoru gotického kostela v Knížecích Pláních. Směrem na Borovou Ladu, v části Vilémov, jsou k vidění dřevěné domky z 19. století. Pro turisty, kteří se chtějí dozvědět něco o historii, je připravena stálá expozice historie Kvildy a Bučiny, kde najdou historické fotografie, model kostela a šumavských stavení nebo lidový nábytek. [18] Kvildu jsme mohli spatřit i ve filmech Král Šumavy, Markéta Lazarová, Pod jezevčí skálou a Za trnkovým keřem. O historii se můžeme dozvědět v expozici o místních dě- 23

24 jinách v budově obecního úřadu. Najdeme zde archivní fotografie, pohlednice, katastrální mapy, řemeslnické nástroje, lidový nábytek, podmalby na skle, ukázku školní třídy a modely staveb. [18] Tab. 1: Přehled vývoje počtu obyvatel obce Kvilda (zdroj: Kapitoly z minulosti Kvildy, [19]) Rok Počet obyvatel Počet domů Z tabulky můžeme vidět, že rozmach obyvatelstva Kvilda zaznamenala v první polovině 19. století, kdy počet vzrost o 400 obyvatel za 30 let. Ve středu Kvildy žilo 412 osob, v Hamerských Domcích 246, ve Vydřím Mostě 132, v Tremlově statku 8, v Lesních Domcích 52, ve Vilémově 83, v Hraběcí Huti 60 a ve Františkově 91 osob. Domy zde původně neměly popisná čísla, nesly označení podle obyvatel nebo jiných charakteristických znaků. Za nejstarší část obce můžeme považovat Vesničku. Tab. 2: Návštěvnost Kvildy za poslední 3 roky (zdroj: Statistika Informačního centra Kvilda) Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen x Listopad x 20 x Prosinec Celkem Z tabulky lze vyčíst, že počet návštěvníků se pohybuje v jednom měsíci zhruba na stejných číslech. Je vidět, že Kvilda je opravdu turistickým centrem, které je navštěvováno jak v zimě, tak i v létě. 24

25 2.1.1 Tipy na výlet do okolí Jezerní slať Jezerní slať je rašeliniště mezi Kvildou a Horskou Kvildou v I. zóně národního parku. Dosahuje hloubky 8 metrů a rozlohy 104 ha. Rašelina byla až do roku 1934 těžena. Najdeme zde bujnou vegetaci jako kleč horskou, břízu zakrslou, borovici blatku, hořec šumavský a mrazové formy smrku. V roce 1974 byla vybudována naučná ministezka se 120 metrů dlouhým dřevěným chodníkem a s vyhlídkovou věží. [20] Pramen Vltavy Pramen se nachází v pralesovitých porostech ve výšce m. n. m. 7 km jižně od Kvildy. V okolí rostou smrky starší než 300 let. Od roku 1923 zde stávala chata Klubu českých turistů, která sloužila za 2. světové války jako pracovní tábor, ale byla v 60. letech zrušena. V současné době u pramene najdeme informační tabuli. [21] Přírodně poznávací okruh Nelesní krajina Jedná se o 4 km dlouhý naučný okruh po okolí Kvildy, který poukazuje na dřívější hospodaření lidí v kraji. Výchozím bodem je jižní okraj Kvildy a symbolem naučné stezky je brouk svižník. [22] Přírodně poznávací okruh Národní park 6,5 km dlouhý okruh nabízí celkové informace o Národním parku Šumava. Jako symbol je využita babočka a výchozím bodem je Bučina. [23] 25

26 2.2 Trasa č. 1 Za Alpskou vyhlídkou Obr. 1: Znázornění trasy č. 1 (zdroj: [24]) Plán trasy: Kvilda Františkov (3,5 km) Svinná Lada (6,7 km) Borová Lada (7,8 km) Knížecí Pláně (13 km) Bučina (16 km) Kvilda (22 km) Náročnost středně náročná Doporučení pro začátečníky i pokročilé Délka trasy 22 kilometrů Výchozím místem za Alpskou vyhlídkou je Kvilda. Odtud cesta pokračuje po mírně klesající hlavní silnici II/167 směr Borová Lada. Asi v polovině cesty, po 3,5 km, se nachází první bod této cyklotrasy, Františkov. 26

27 2.2.1 Františkov Františkov je samota, část obce Kvilda. Trvale zde žije jeden obyvatel. Historie obce je datována od roku 1749, kdy na území vznikla sklárna,,u pivního hrnce Biertopfhütte. Psal se rok 1802 a František ze Sickengenn, nový majitel velkozdíkovského panství, což je oblast sahající od Zdíkova přes Masákovu Lhotu, Nové Hutě, Františkov, Kvildu, Bučinu až k Horské Kvildě, se rozhodl vedle postavit novou větší sklárnu o dvou pecích. [25] V roce 1852 se stal majitelem Velkého Zdíkova hrabě František Antonín z Thunu a Hohensteinu a nechal zde vybudovat novou sklárnu, brusírnu skla, jednu pec na tavbu křemene, dva mlýny a dva domky pro dělníky. V roce 1895 byla vídeňským podnikatelem Jacobem Krausem sklárna přestavěna na papírnu a právě v tuto dobu byla nabídnuta lidem z okolí pracovní příležitost. Zaměstnáni byli obyvatelé z Kvildy, Nových Hutí, Borových a Svinných Lad, celkem okolo 200 lidí. Papírna se postupně rozrostla, v roce 1920 se stala akciovou společností a dokonce si koupila svůj nákladní automobil, který dovážel dřevo na nádraží na Lipku. Právě na Lipce stálo velké složiště dřeva a naložilo se kolem 60 vagonů za měsíc. Měsíčně se odvezlo i kolem vagonů papíru. Silnice z Lipky přes Borovou Ladu do Františkova byla tedy nejvytíženější komunikací na celé Šumavě. [26] Obr. 2: Celkový pohled na Františkov (zdroj: Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny na Kvildě) 27

28 Bohužel tuto papírnu zasáhla krize a v roce 1930 musela být zavřena. V roce 1941 byla ve Františkově zrušena i škola a v budově bylo ubytováno 20 ruských zajatců. Podle výpovědi starousedlíků zajatců pořád přibývalo. Byli využíváni na práci v lese, na rašeliništích a odstraňování sněhu z cest. Celý Františkov byl po 2. světové válce srovnán se zemí a dnes na jeho místě roste les. Můžeme zde dnes ale najít ještě zbytky sklepení továrny, která byla během války zabrána nacisty. Ti v továrně montovali stíhačku Messerschmitt ME 262, která byla prvním operačně nasazeným bojovým letounem. Hlavní vchody do tohoto podzemí byly odstřeleny a tak existuje možnost, že se ve sklepení nachází cenné dokumenty. [27] Dochovala se dodnes funkční malá vodní elektrárna, která vyráběla energii pro provoz papírny. V jedné z obytných budov je sezonně otevřena Galerie Šumava s výstavou obrazů, plastik, dřevořezeb, fotografií a s expozicí tradičních řemesel a pracovního nářadí. Malý pomníček za lávkou přes Vltavu připomíná místa, kudy po roce 1948 prchali lidé za pomoci převaděčů před komunistickým režimem do Německa. [28] Obr. 3: Pomník převaděčů ve Františkově (zdroj: vlastní fotografie) Po prohlédnutí obce Františkov pokračuje trasa dále po silnici II/167 na Borovou Ladu a další zastávkou bude Svinná Lada s jejím okouzlujícím Chalupským jezírkem. 28

29 2.2.2 Svinná Lada Německy se tato osada nazývala Seehaid, ležela v blízkosti slatě asi 1 km od Borových Lad. V dřívější době disponovala 30 typicky šumavskými staveními, dodnes jich zbylo pouze 7. Bydlelo zde obyvatelstvo pouze německé národnosti. Vznik obce je datován do roku 1760, kdy byla vystavěna jako osada dřevařů. Ti se ale později začali zabývat i zemědělstvím. Od roku 1895, kdy v nedalekém Františkově byla sklárna přestavěna na papírnu, našlo tam několik obyvatel Svinné Lady zaměstnání. Ostatní se zabývali těžbou rašeliny, která se v papírně používala jako palivo. Svinná Lada měla velkou vazbu se sousední obcí Nové Hutě a to především kvůli příbuzenským vazbám. V provozu byla trafika a obchod se základními potravinami. U dvou ševců si bylo možno nechat udělat boty. Obec měla i svůj hasičský sbor a dechovou kapelu. [28] Svinná Lada byla v okolí vyhlášena výrobou dřeváků a těžbou rašeliny v Chalupském jezírku. Hloubka vytěžené rašeliny dosahovala až tří metrů. Ukončena byla v roce 1946 a dnes můžeme po pravé straně vidět pozůstatky po těžbě. Život v této oblasti byl těžký nejen pro dospělé, ale i pro děti, které musely do školy docházet několik kilometrů na Nový Svět. V zimě byla cesta velmi obtížná. Rodiče dětem museli prošlapávat stopu anebo děti musely jít přes Borovou Ladu. Proto pro ně byla vybudována cesta zvaná Kirchensteig přes slatě a Vydří potok. [28] V roce 1855 bydlelo v 9 chalupách 96 obyvatel, v roce 1910 ve 20 staveních 164 obyvatel a v roce 1930 ve 30 staveních 191 obyvatel. [28] Po návštěvě této obce a Chalupského jezírka pokračuje okruh do obce Borová Lada, kde je možnost občerstvení či oběda Borová Lada Tato obec se nachází na soutoku Malé Vltavy, Teplé Vltavy a Vydřího potoka v nadmořské výšce 900 m. n. m. Už v roce 1721 zde kníže František Adam nechal zřídit knížecí revír a byla postavena lovecká chata Jägerhäuser později část obce Na Myslivnách. Známou historii této obce můžeme datovat od roku 1750, ze kterého se dochovala pamětní kniha. K osídlení došlo v roce 1750 převážně lidmi z okolních panství a obec fungovala jako dřevařská osada. V roce 1855 zde stálo již 26 domů, ve kterých bydlelo celkem 230 obyvatel. Jelikož obec leží na soutoku tří říček, tato poloha a využi- 29

30 tí přírodní energie vedlo k vytvoření průmyslové výroby. Vystavěny byly tři pily, mlýn, malý hamr a továrna na výrobu sirek. Naopak v obci chyběly sakrální památky kostel i kaple. Proto se bývalí statkáři Franz a Dorote Müller z Borových Lad rozhodli vystavět v roce 1860 kapli Svatého kříže. Vedle kaple byl v roce 1864 zasazen železný kříž, který se na rozdíl od kaple, dochoval dodnes. [29] Po křížové cestě se 14 kapličkami se pravidelně konala Anenská pouť, které se účastnili i lidé z okolí. Starousedlíci tvrdí, že vedle kaple byla studánka s křišťálovou vodou a měla léčebné účinky. [30] Do roku 1946 byla osídlena převážně německým obyvatelstvem, jmenovala se Ferchenhaid, pak Bříza a dnešní název nese od roku Jako tradiční řemeslo převládalo kolomaznictví. V roce 1940 zde žilo 400 lidí, fungovala pošta, čtyři obchody s pečivem a tři hospody. Původní chalupy najdeme na kraji obce, kde stojí dosud zachovaná šumavská stavení se skládanými lomenicemi. V centru obce je zástavba bytovek. [31] V dnešní době se znovuobjevila myšlenka obnovit kapli a křížovou cestu. Díky dobrovolníkům se opět koná Anenská pouť na přelomu července a srpna a patří k nejvýznamnějším událostem obce. [30] Borová Lada má dnes asi 300 stálých obyvatel, ale je obcí, která k sobě přidružuje i některé okolní osady a samoty jako Nový Svět, Svinná Lada a zaniklé obce Knížecí Pláně, Zahrádky, Černá Lada, Šindlov a Paseka. Rozkládá se částečně v Národním parku a částečně v Chráněné krajinné oblasti Šumava. Nabízí široké turistické vyžití jak v létě, tak i v zimě. Disponuje množstvím značených tras pro pěší i cyklisty, v zimě upravovanými běžeckými tratěmi v délce přes 50 km. [32] Tip na výlet do okolí V okolí se nachází Chalupská slať, rašeliniště s jezírkem o rozloze 1,3 ha. Přístupná je dnes pro turisty po dřevěném chodníčku až přímo k jezírku. Jelikož se nachází v I. zóně národního parku, je dovoleno se pohybovat pouze po vyznačených trasách. Tato slať je typická plovoucími ostrůvky s blatnicí bahenní, která se vyskytuje jen vzácně. Mezi další chráněné druhy patří borovice blatka, bříza pýřitá i masožravá rosnatka okrouhlolistá. Rašeliniště dosahuje hloubky až 7 metrů a její část byla na počátku 19. století vytěžena. Dnes už opět zarůstá přirozeným borovým lesem. V okolí slati jsou pastviny. [29] 30

31 Jak napovídá rozcestník ve středu obce, pokračuje okruh po cyklostezce č směrem na Knížecí Pláně. Jelikož cesta vede národním parkem, hned v Borových Ladách se mine závora, která zakazuje vjezd všem motorovým vozidlům. Odtud bude mít trať po silnici s asfaltovým povrchem stoupající charakter. Vede tudy i naučná stezka,,les s povídáním o lese. Nedaleko odtud je vrch Vyhlídka, kde stojí 8 metrů vysoká rozhledna. Právě kvůli její výšce není na tuto vyhlídku doporučeno jít, protože se nachází přímo v korunách stromů a výhled odtud není dostatečný. Délka trasy do Knížecích Plání je 5 km za mírného stoupání Knížecí Pláně Obec ležela v nadmořské výšce 1021 m. n. m. Byla založena již v roce 1792 knížetem Schwarzenbergem, který dal souhlas k tomu, aby si zde 48 rodin založilo dřevařskou osadu. Původní název obce byl Fürstenhut, jelikož většina obyvatel byla německé národnosti, ale také se jí říkalo Schöne Ebene Pěkná vyhlídka. Nejstarší písemná zmínka o počtu domů a obyvatel se zachovala z roku 1840, kdy zde stálo již 59 domů, v nichž bydlelo celkem 521 osob. Tehdy obec měla myslivnu, lesní hájovnu, mlýn, pilu, školu, obecní úřad, čtyři hostince a také stanoviště hraniční stráže. V roce 1830 byl vystavěn hřbitov a v roce 1861 došlo k položení základního kamene nového kostela, který byl slavnostně vysvěcen 27. ledna 1864 za účasti široké veřejnosti. V roce 1865 byla v Knížecích Pláních zřízena samostatná fara, tehdy zde v 60 domech žilo 725 osob. [33] V pozdějších letech docházelo ke vzrůstu počtu domů, avšak počet obyvatel měl klesající tendenci. Knížecí Pláně až do roku 1902 patřily pod obec Kunžvart dnešní Strážný. Poté byl vystavěn vlastní obecní úřad přímo v obci a ta se stala samostatnou. V roce 1930 žilo v Knížecích Pláních celkem 458 osob, z toho bylo pouhých osm osob české národnosti, zbylí obyvatelé byli Němci. V poválečné době většina obyvatel uprchla do Německa a zbytek, 58 osob, bylo odsunuto. [34] Kamenný kostel sv. Jana Křtitele, ve kterém se konali mše, navštěvovali i lidé z okolí. V roce 1912 ale vyhořel, takže zůstalo jen obvodové zdivo. Netrvalo to dlouho a kostel byl znovu opraven a zrekonstruován. Potkal ho stejný osud jako ostatní budovy v Knížecích Pláních. 19. srpna 1956, 10 let po odsunu tamějších obyvatel, byl kostel vyhozen do povětří. Ke kostelu byl připojen hřbitov, kde byli pochováni místní občané. 31

32 I ten byl zničen. Snahou pozůstalých, pod vedením Hanse Baiera, který se narodil v okolních Chaloupkách, byl kostel v letech obnoven. Slavnostního otevření a vysvěcení se 28. června 1992 zúčastnilo 700 německy i česky mluvících občanů. Dnes je hřbitov hojně navštěvován turisty. [35] Obr. 4: Obnovený hřbitov v Knížecích Pláních (zdroj: fotograf Jan Blecha) Na místě kostela v roce 1993 byl vztyčen 13 metrů vysoký kříž, který v roce 2007 zničila vichřice a tak byl nahrazen menším. Dnes se před tímto křížem nachází zrekonstruovaný velký rodový znak Schwarzenbergů, který byl v těchto místech nalezen. Dále je k vidění pomník padlým v obou světových válkách a památný sloup s vytesanými symboly šumavských hor sekera, krumpáč a smrk. [33] 32

33 Obr. 5: Původní rodový znak Schwarzenbergů (zdroj: vlastní fotografie) Po zhlédnutí zbytků obce a asi 100 metrů vzdáleného hřbitova a kostela, pohledem na krásné šumavské pláně pokračuje putování za hlavním cílem za Alpskou vyhlídkou po zpevněné cyklostezce č směrem na 3 km vzdálenou Bučinu. Ačkoliv cesta vede stále do kopce, hotel Alpská vyhlídka nabídne nezapomenutelný pohled do širokého okolí Bučina Bučina je obec ležící na samých hranicích s Německem. Severní část obce je zalesněná, tvořená horami Stráž, Holý vrch a Stolový hřbet. Jižní část obce, která je dnes už bezlesá, se ke státní hranici snižuje a nejnižšího bodu dosahuje v nadmořské výšce 910 m. n. m. Oproti tomu střed obce leží v nadmořské výšce m. n. m., proto je Bučina považována za jednu z nejvýše položených obcí na Šumavě. Severní část oblasti kolem Bučiny je odvodňována Teplou Vltavou a potokem Bučina, které pokračují do Severního moře, kdežto jižní část území je odvodňována Čertovou vodou a Červeným potokem a patří pod povodí Dunaje. Nachází se zde rozvodí Severního a Černého moře. 33