Politika zaměstnanosti České republiky v letech 2004 až 2011

Transkript

1 Politika zaměstnanosti České republiky v letech 2004 až 2011 Teoretický úvod Politika zaměstnanosti je jedním z nejdůležitějších segmentů každého vyspělého státu. V České republice je upravena především zákonem č. 434/2004 Sb., Zákon o zaměstnanosti. Místem, kde se střetává nabídka lidského kapitálu s poptávkou po lidském kapitálu se nazývá trh práce. Nabídku lidského kapitálu tvoří veškerá pracovní síla (zaměstnaní a nezaměstnaní), poptávku po lidském kapitálu tvoří podnikatelé/firmy/organizace/instituce aj. (zjednodušeně zaměstnavatelé). Pokud nastane převis nabídky lidského kapitálu nad jeho poptávkou, dojde ke vzniku nezaměstnanosti. Nezaměstnanost se u nás objevila jako zcela nový společensko-ekonomický jev po pádu bývalého režimu na počátku 90. let 20. století. Dříve byla díky povinné práci zajištěna plná zaměstnanost. Nezaměstnanost je definována jako nedobrovolná neúčast na trhu práce. Za nezaměstnaného se podle Mezinárodní organizace práce (spravována v rámci Organizace spojených národů) považuje osoba starší patnácti let, která není zaměstnaná v daném referenčním období (např. v průběhu jednoho týdne nesmí mít odpracovanou jedinou hodinu za odměnu), aktivně hledá práci (je zaregistrována na úřadu práce či nějaké soukromé zprostředkovatelně práce, aktivně se snaží získat práci) a zároveň je připravena k nástupu do práce. Definice jsou ale různé. Hlavním sledovaným atributem v politice zaměstnanosti je míra nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných na pracovní síle. Podle způsobu získání počtu nezaměstnaných se v České republice rozlišuje míra nezaměstnanosti na registrovanou a obecnou. U míry registrované nezaměstnanosti se za nezaměstnané považují neumístění uchazeči o zaměstnání registrovaní na úřadech práce. Ze statistik úřadů práce vychází Ministerstvo práce a sociálních věcí. Obecná míra nezaměstnanosti se získává z výsledků vývěrového šetření pracovních sil podle mezinárodních definic a doporučení. Toto speciální šetření provádí každé čtvrtletí Český statistický úřad. Z tohoto důvodu je nutné zajistit účinnou politiku zaměstnanosti, která by měla tlumit následky nepříznivého vývoje na trhu práce, nejlépe jim však přímo předcházet. Díky tomu se politika zaměstnanosti dělí na pasivní a aktivní. Pasivní politika zaměstnanosti zabezpečuje vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti představuje souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti. Institucionálně politiku zaměstnanosti zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí pomocí úřadů práce. 1

2 Analýza výdajů na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti Tabulka č. 1: Výdaje na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti (neinvestiční transfery) v letech 2004 až 2011 Paragraph Pasivní politika zaměstnanosti Podpory v nezaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti Rekvalifikace Veřejně prospěšné práce Společensky účelná pracovní místa Podpora zaměstnanosti zdravotně postižených občanů Příspěvek zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50% občanů se změněnou pracovní schopností Politika zaměstnanosti celkem Jak z tabulky výše vyplývá, mezi současné hlavní nástroje aktivní politiky nezaměstnanosti České republiky, resp. Ministerstva práce a sociálních věcí, patří rekvalifikace, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, podpora zaměstnanosti zdravotně postižených občanů a příspěvek zaměstnavatelům více než 50 % občanů se změněnou pracovní schopností. Graf č. 1: Vývoj celkových výdajů na politiku zaměstnanosti (neinvestiční transfery) v letech 2004 až

3 Na grafu č. 1 je znázorněn vývoj celkových výdajů na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti v letech 2004 až 2011 při zohlednění pouze neinvestičních transferů. K růstu výdajů došlo především mezi roky 2008 a 2009, což by mohlo být způsobeno příchodem hospodářské krize od roku Graf č. 2: Vývoj výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti (neinvestiční transfery) v letech 2004 až 2011 Na grafu č. 2 je zachycen vývoj výdajů na jednotlivé nástroje aktivní politiky zaměstnanosti v letech 2004 až 2011 při zohlednění pouze neinvestičních transferů. Většina výdajů byla stagnující, pouze příspěvek zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50% občanů se změněnou pracovní schopností nepřetržitě roste. Tabulka č. 2: Vývoj růstu výdajů na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti (neinvestiční transfery) v letech 2004 až 2011 index 2004 Politika zaměstnanosti Pasivní politika zaměstnanosti - index ,00% 100,28% 104,02% 99,88% 101,30% 214,96% 190,37% 147,50% Aktivní politika zaměstnanosti - index ,00% 110,79% 133,32% 143,43% 147,28% 178,20% 220,85% 193,29% Politika zaměstnanosti celkem - index ,00% 103,27% 112,34% 112,25% 114,36% 204,52% 199,03% 160,51% V tabulce č. 2 je zobrazen vývoj růstu výdajů na pasivní, aktivní a celkovou politiku zaměstnanosti k roku Zatímco k nejvyššímu růstu výdajů na pasivní politiku zaměstnanosti došlo ve srovnání s rokem 2004 v roce 2009, k nejvyššímu růstu výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti došlo ve srovnání s rokem 2004 až v roce

4 Graf č. 3: Srovnání výdajů na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti (neinvestiční transfery) v r a 2011 Z grafu č. 3 je patrný relativní růst výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti oproti pasivní politice zaměstnanosti v letech 2004 až Zatímco v roce 2004 tvořily výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti při zohlednění neinvestičních transferů 28 % všech výdajů na politiku zaměstnanosti, v roce 2011 už to bylo 34 %. Graf č. 4: Srovnání výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti (neinvestiční transfery) v roce 2004 a v roce 2011 Na grafu č. 4 je znázorněn fakt, který byl již naznačen na grafu č. 1. Výdaje na příspěvek zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50% občanů se změněnou pracovní schopností rostly po celé sledované období na úkor ostatních výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti. V relativním měřítku došlo k asi 2,5 násobnému růstu výdajů na příspěvek zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50% občanů se změněnou pracovní schopností. 4

5 Tabulka č. 3: Srovnání výdajů na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti (neinvestiční transfery) s počtem nezaměstnaných, celkovými výdaji MPSV a s celkovými výdaji státního rozpočtu v letech 2004 až 2011 Ukazatel Celkové výdaje státního rozpočtu (v tis.) Poměr výdajů na PZ a výdajů státního rozpočtu 1,64% 1,51% 1,48% 1,28% 1,32% 2,16% 1,68% 1,36% Celkové výdaje MPSV (v tis.) Poměr výdajů na PZ a celkových výdajů MPSV 3,11% 2,99% 2,95% 2,52% 2,53% 4,23% 4,08% 3,24% Obecná míra nezaměstnanosti 8,3% 7,9% 7,1% 5,3% 4,4% 6,7% 7,3% 6,7% Výdaje na PPZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na APZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na PZ na 1 % nezaměstnaných Míra dlouhodobé nezaměstnanosti 4,3% 4,2% 3,9% 2,8% 2,2% 2,0% 3,0% 2,7% Výdaje na PPZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na APZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na PZ na 1 % nezaměstnaných Míra registrované nezaměstnanosti 9,2% 9,0% 8,1% 6,6% 5,4% 8,0% 9,0% 8,6% Výdaje na PPZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na APZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na PZ na 1 % nezaměstnaných V tabulce č. 3 jsou srovnány výdaje na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti při zohlednění pouze neinvestičních transferů s počtem nezaměstnaných, celkovými výdaji Ministerstva práce a sociálních věcí a s celkovými výdaji státního rozpočtu v letech 2004 až Na základě toho je na grafu č. 5 znázorněn vývoj výdajů na politiku zaměstnanosti při zohlednění celkových výdajů Ministerstva práce a sociálních věcí a státního rozpočtu. Za růstem poměru v roce 2009 a v roce 2010 mohla stát hospodářská krize, která zhoršila stav na trhu práce nejenom v České republice. Graf č. 6 zachycuje vývoj míry nezaměstnanosti (registrovanou, obecnou a také dlouhodobou míru nezaměstnanosti). Graf č. 5: Srovnání výdajů na politiku zaměstnanosti (neinvestiční transfery) s celkovými výdaji MPSV a státního rozpočtu, graf č. 6: Vývoj registrované, obecné a dlouhodobé míry nezaměstnanosti v letech 2004 až

6 Graf č. 7: Výdaje podle obecné míry nezaměst. na 1 % nezaměstnaných, graf č. 8: Výdaje podle dlouhodobé nezaměst. na 1 % nezaměstnaných, graf č. 9: Výdaje podle registrované nezaměst. na 1 % nezaměstnaných Výdaje na pasivní politiku nezaměstnanosti při přepočtu na 1 % nezaměstnaných až do roku 2009 rostou, poté klesají. Je ale zajímavé, že výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti při přepočtu na 1 % nezaměstnaných poklesly již mezi roky 2008 až 2009, přestože v těchto letech zrovna přišla hospodářská krize. Přitom ale právě aktivní politika zaměstnanosti by měla být posílena v době hospodářské stagnace, protože se očekávají vyšší problémy na trhu práce a řešení ex ante je pro ekonomiku mnohem šetrnější než řešení ex post v podobě podpor v nezaměstnanosti (pasivní politika zaměstnanosti). Tabulka č. 4: Srovnání výdajů na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti (celkové) s počtem nezaměstnaných, celkovými výdaji MPSV a s celkovými výdaji státního rozpočtu v letech 2004 až 2011 Ukazatel Celkové výdaje státního rozpočtu (v tis.) Poměr výdajů na politiku zaměstnanosti a celkových výdajů státního rozpočtu 1,77% 1,58% 1,55% 1,36% 1,36% 2,21% 1,73% 1,39% Celkové výdaje MPSV (v tis.) Poměr výdajů na politiku zaměstnanosti a celkových výdajů MPSV 3,38% 3,14% 3,07% 2,67% 2,60% 4,32% 4,21% 3,31% Obecná míra nezaměstnanosti 8,3% 7,9% 7,1% 5,3% 4,4% 6,7% 7,3% 6,7% Výdaje na PPZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na APZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na PZ na 1 % nezaměstnaných Míra dlouhodobé nezaměstnanosti 4,3% 4,2% 3,9% 2,8% 2,2% 2,0% 3,0% 2,7% Výdaje na PPZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na APZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na PZ na 1 % nezaměstnaných Míra registrované nezaměstnanosti 9,2% 9,0% 8,1% 6,6% 5,4% 8,0% 9,0% 8,6% Výdaje na PPZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na APZ na 1 % nezaměstnaných Výdaje na PZ na 1 % nezaměstnaných

7 V tabulce výše jsou srovnány celkové výdajů na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti s počtem nezaměstnaných, celkovými výdaji Ministerstva práce a sociálních věcí a s celkovými výdaji státního rozpočtu v letech 2004 až Graf č. 10: Vývoj celkových výdajů na politiku zaměstnanosti (celkové) v letech 2004 až 2011 Na grafu č. 10 je zohledněn vývoj celkových výdajů na politiku zaměstnanosti (i jiných než neinvestičních transferů). Oproti grafu č. 1 došlo k nárůstu celkových výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti. Graf č. 11: Vývoj výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti (celkové) v letech 2004 až

8 Na grafu č. 11 jsou zohledněny celkové výdaje na aktivní politiky zaměstnanosti. Oproti grafu č. 2 v analýze je patrný nárůst výdajů na rekvalifikaci především v roce Za růstem celkových výdajů oproti výdajům se zohledněním pouze neinvestičních transferů stojí zřejmě výdaje na rekvalifikaci. Proto je tabulce č. 5 uveden přehled všech výdajů na rekvalifikaci. Za růstem výdajů na rekvalifikaci opravdu nestály jenom neinvestiční transfery. Jednalo se dále o provozní výdaje, které tvořily především výdaje na nákup ostatních služeb. Od roku 2009 byly navíc nově evidovány i výdaje na konzultační, poradenské a právní služby (představují každoročně asi 5 % všech výdajů na rekvalifikaci). Tabulka č. 5: Výdaje na rekvalifikace (celkové) v letech 2004 až 2011 Aktivní politika zaměstnanosti - rekvalifikace Rekvalifikace - celkem Rekvalifikace - neinvestiční transfery Ostatní neinvestiční výdaje jinde nezařazené Rekvalifikace - provozní výdaje Konzultační, poradenské a právní služby Nákup ostatních služeb Na grafu č. 12 je zachycen vývoj jednotlivých výdajů na rekvalifikaci v letech 2004 až Je zřejmé, že vlastní neinvestiční transfery (modrá barva) tvoří jen malou část výdajů na rekvalifikaci. Největší výdajovou položkou státního rozpočtu na rekvalifikaci je nákup ostatních služeb (fialová barva). Nejvyššší výdaje byly vynaloženy v roce 2010, (přesto) míra nezaměstnanosti byla v tomto roce nevyšší. Následující rok sice míra nezaměstnanosti klesla, jednalo se ale pouze o desetiny procent (viz tabulka č. 3). Graf č. 12: Vývoj jednotlivých výdajů na rekvalifikaci v letech 2004 až

9 Shrnutí Nezaměstnanost je v České republice poměrně novodobý fenomén, jehož význam vzrostl v posledních letech z důvodu hospodářské stagnace. Tento problém by měla řešit především účinná aktivní politika zaměstnanosti. O její účinnosti lze ale v současnosti pochybovat (viz závěr analytické části práce). Existuje několik pohledů na nezaměstnanost. Podle marxistů je nezaměstnanost zlem kapitalismu a vyjádřením neschopnosti systému. Podle keynesiánců je hlavním problémem technologická nezaměstnanost, protože technologický pokrok vytlačuje živou práci a tím způsobuje nedostatečnou poptávku po práci. Podle liberálů za problémem na trhu práce stojí především strnulá a nepružná pracovní síla. Podle nich je nezaměstnanost jen výsledkem působení tržního mechanismu a jako taková je do určité míry funkční je výrazem krátkodobé nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou práce, projevem krátkodobého, výjimečného narušení ekonomické rovnováhy. Monetaristé dávají problém na trhu práce do souvislosti se špatnou alokací zdrojů. Říkají, že není možné zajistit plnou zaměstnanost. Podle nich by hlavním cílem každého státu mělo být zajistit pouze co nejnižší přirozenou míru nezaměstnanosti. Důsledky nezaměstnanosti jsou nedozírné. U jedinců může dojít ke ztrátě sebevědomí a negativním dopadům na jejich životní styl. Důsledkem pro společnost je růst chudoby, která v současnosti postihuje i vyspělé státy Evropské unie. I z tohoto důvodu roste kromě politiky zaměstnanosti na úrovni České republiky na významu Evropská strategie nezaměstnanosti. Klíčovým finančním nástrojem při její realizaci je Evropský sociální fond. Evropská strategie nezaměstnanosti vychází z prioritních témat čtyř pilířů evropské politiky zaměstnanosti, kterými jsou podpora zaměstnatelnosti, podpora podnikání, podpora schopnosti podniků a zaměstnanců přizpůsobit se změnám a podpora rovných příležitostí všech osob. Proto mají členské státy za povinnost každoročně sestavit národní akční plány zaměstnanosti, ve kterých jsou tyto všeobecné pokyny konkrétně rozpracovány (v České republice od roku 1999). Hlavní zdroj: Ministerstvo financí. Zdrojová analýza vznikla díky podpoře Fondu Otakara Motejla. V Prachaticích dne 15. září 2013 Autor: Mgr. Ing. Tomáš Foltín 9