PRVNÍ PANELOVÝ DŮM G 1

Transkript

1 PRVNÍ PANELOVÝ DŮM G A EXPERIMENTÁLNÍ DOMY LESNÍ ČTVRŤ, BENEŠOVO NÁBŘEŽÍ A PODVESNÁ VĚTŠINA Z NÁS MÁ JEDINÉ PŘÁNÍ: DOBŘE BYDLIT. TO JE OSTATNĚ ZNÁMO NEJEN NÁM, ALE VŠEM, KDOŽ ŘÍDÍ OSUDY MĚSTA A STÁTU. V DOBĚ PO OSVOBOZENÍ VYVSTÁVALA TATO OTÁZKA DENNĚ A BYLA DEN ZE DNE PALČIVĚJŠÍ. MUSILA BÝT VYŘEŠENA V DOBĚ CO MOŽNO NEJKRATŠÍ. NEDOSTÁVALO SE BYTŮ PRO ŽENATÉ ANI PRO SVOBODNÉ. VE Ě I V JINÝCH MĚSTECH SE VŠEMOŽNĚ SNAŽILI PŘEJÍT TUTO KRIZI, ALE NEPODAŘILO SE TO ANI PŘI NEJVĚTŠÍM VYPĚTÍ SIL. JEDINÝM VÝCHODISKEM Z NOUZE BYLY NOVOSTAVBY. MUSÍME STAVĚT! OZÝVALO SE ZE VŠECH STRAN. MUSÍME STAVĚT, A TO RYCHLE. (Stavíme z betonu a železa, Tep [podnikové noviny] ) INFO Lokalita Prototyp prvního hromadně vyráběného panelového domu G 40 ve Zlíně (Gottwaldově) byl postaven severovýchodně od centra, v údolí řeky Dřevnice na Benešově nábřeží čp. 388, v rovinatém terénu tzv. Lidmilovy louky u čtvrti Podvesná. Z jižní strany ohraničuje pozemky železniční trať Zlín Vizovice. Projekt Hynek Adamec, Bohumír Kula Ústav montovaných staveb, skupina Gottwaldov, Státní projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic v Brně, středisko Gottwaldov: 953 Realizace Stavosvit, národní podnik: Investoři Stavosvit, národní podnik Ústav montovaných staveb Jednotný národní výbor v Gottwaldově BYTŮ 40 M 50 První prototyp montovaného panelového domu G 40 na nábřeží Pionýrů (dnes Benešově nábřeží) v Gottwaldově na snímku z roku 954, těsně po dokončení stavby. URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ UMĚLECKÁ DÍLA DŮM DNES Prototyp prvního panelového domu G 40 plně prefabrikované konstrukce, tedy první celopanelový dům v Československu, byl realizován v letech jako solitérní stavba na dosud nevyužitých pozemcích mezi řekou a železniční tratí, v blízkosti prvorepublikové vily od Miroslava Lorence. Dnes tvoří součást malého sídliště. Ambice architektů spočívala v postavení domu, u kterého by jeden panel tvořil vždy celou stěnu místnosti. Prováděcí plány jej označily jako montovaný dům G z celostěnových panelů v Gottwaldově na nábřeží Pionýrů (dnes Benešovo nábřeží). První zlínský prototyp byl postaven za čtyři měsíce. Panelové domy G 40 mají pět podlaží a dva průchozí vchody. Kromě suterénního a prvního monolitického podlaží byla vyšší patra sestavena z prefabrikovaných panelových dílců. Jedná se o montovanou panelovou konstrukci, kde obvodové i vnitřní celostěnové panely tvoří nosné prvky domu. Rozpon panelů činí 3, a 3,8 metru. Zajímavostí je, že stropní panely se vyráběly se zabudovaným topením, elektroinstalace se vedla stěnami. Každá sekce tedy každý domovní vchod má následující skladbu bytů: 0 bytů + s delší chodbou, 6 bytů + s kratší chodbou a 4 byty 3+. Dům má dvě sekce, tedy celkem 40 bytů. Fasádu člení ozdobné pilastry, které překrývají vertikální spoje mezi panely. Vchody jsou zdobeny portikem a skleněnou mozaikou s datem projektu (953) a symboly stavitelů a architektů. Nahoře dům zakončuje dekorovaná římsa a atika s květinovými mísami. Stavbu dnes oceňujeme jako raný doklad panelové výstavby s výraznou tektonikou fasád a klasickými slohovými prvky. Prototyp prvního panelového domu G 40 je dnes součástí městské památkové zóny, není ovšem dosud samostatnou kulturní památkou. V roce 994 byl dům kompletně zrekonstruován postup prací i barevné řešení schválil zlínský Útvar hlavního architekta. Byla vyměněna okna a proběhlo zateplení. I přesto, že se při zateplení dbalo na zachování původního vzhledu fasád, vytratil se elementární výraz této stavby, tvořený rastrem montovaných panelů. Na základě průzkumu byla obnovena původní barevnost okrová fasáda, bílé pilastry, červená rustika a červený nátěr zábradlí francouzských oken. Hynek Adamec, Bohumír Kula, Ústav montovaných staveb Gottwaldov, návrh montovaného domu typu G, pohled západní na průčelí s hlavním vstupem, Hynek Adamec, Bohumír Kula, Ústav montovaných staveb Gottwaldov, návrh montovaného domu typu G, půdorys I. až IV. patra, Detail vstupu s novými dveřmi u prototypu prvního panelového domu typ G 40 na Benešově nábřeží ve Zlíně po nedávné revitalizaci. Restaurováním prošly reliéfy nad vstupy. 4 Současný stav prototypu prvního celopanelového domu na Benešově nábřeží na tzv. Lidmilově louce po kompletní revitalizaci v roce 994. Výrazná tektonika fasády, i přes snahu o zachování původního vzhledu, byla po zateplení částečně potlačena.

2 PRVNÍ PANELOVÝ DŮM G A EXPERIMENTÁLNÍ DOMY LESNÍ ČTVRŤ, BENEŠOVO NÁBŘEŽÍ A PODVESNÁ PŘÍBĚH PRVNÍCH PANELOVÝCH DOMŮ Vývoj montovaných domů měl ve Zlíně svou předválečnou a válečnou tradici. Stavební oddělení firmy Baťa se touto problematikou intenzivně zabývalo od roku 939. Zaměřilo se na projekční a výzkumné práce, které se týkaly především betonových prefabrikátů a panelových konstrukcí. Podmínkou pragmaticky založené firmy Baťa byla ekonomičnost a rychlost. Montované domky z prefabrikovaných betonových dílů, realizované ve Zlíně, se nabízely jako jedno z východisek řešení bytové nouze po. světové válce v Československu. Zlínské pracovní postupy se přebíraly v celé republice. Mezi architekty, kteří se vývoji a využití prefabrikátů systematicky věnovali, patřili především Bohumír Kula, Hynek Adamec, Miroslav Drofa a Arnošt Kubečka. Poprvé se výsledky teoretické i praktické přípravy montovaných konstrukcí představily ve Zlíně v roce 943 v podobě menších objektů. Šest montovaných dvojdomků bylo postaveno pod vedením Bohumíra Kuly a Hynka Adamce v roce 946 v Lesní čtvrti. Ve větším měřítku se však tyto typy nerozšířily. Brzy se totiž zásadně změnila politická situace i stavební strategie. Panelové konstrukce se na čas ocitly mimo centrum pozornosti. Pořizovací náklady prefabrikovaných staveb se zatím nepodařilo snížit natolik, aby konkurovaly tradiční cihlové výstavbě. Pokusné domky ale připravily cestu k budoucímu uplatnění panelových prefabrikátů. Po skončení války se prostorem pro zdejší experimenty s bytovými domy staly především zlínské části Podvesná a Benešovo nábřeží (původně nábřeží Pionýrů). V Podvesné postavil architekt Miroslav Drofa v roce 947 jednopodlažní experimentální čtyřdomek z montovaných panelů. V Podvesné VI stojí další experimentální stavba od M. Drofy: první třípodlažní montovaný dům z panelových bloků se zajímavě řešenými balkony z prefabrikátů. Celý tento montovaný dům už tvořily panelové díly. Za první celopanelovou stavbu se však obvykle označuje až dům typu G postavený roku 954 na Benešově nábřeží. Použitá panelová stěnová konstrukce G 40 (G jako tehdejší Gottwaldov a 40 podle počtu bytů v jednom domě) se stala první standardizovanou a celostátně rozšířenou konstrukční soustavou. Také proto tento zlínský dům pokládáme za první panelák v Československu. V letech se k němu na Benešově nábřeží připojila skupina domů G 40 podle návrhu architekta Arnošta Kubečky. Vznikající sídliště završila stavba omítaných zděných bytových domů a dvojice dalších, tehdy již sériově vyráběných panelových domů G 40. Ve vývoji nových typů panelových domů se ve Zlíně dále pokračovalo. Následovaly další modifikace konstrukce G 40, například čtyřpodlažní G 3. V roce 955 přibyl prototyp nárožního domu dům G 55, který již nesl označení podle místa a data vzniku. Také další celostátně uplatňovanou konstrukční soustavu G 57 vyvinuli architekti v Gottwaldově (v Praze ji najdeme například na velkých sídlištích Petřiny a Malešice, ve Zlíně v Bartošově čtvrti nebo v Malenovicích). Vznikla pod vedením architektů Arnošta Kubečky a Bohumíra Kuly a poprvé se zde uplatnilo bytové jádro. V roce 958 následoval experimentální nárožní panelový dům v ulici Ševčovská, označený jako G 58. Další experimentální dům G 59 byl postaven v Bartošově čtvrti v letech Souběžně s vývojem a realizací bytových staveb probíhala výstavba občanského a technického zázemí. Ve čtvrti Podvesná bylo v roce 967 realizováno společenskokulturní centrum Družba (dnes hotel Sole), jehož součástí bylo kino, společenský sál, kavárna, restaurace a hotelové zařízení. Tento desetipodlažní velkokapacitní dům od architekta Kubečky se stal prvním výškovým montovaným domem ve Zlíně. Autoři prvního panelového domu u nás Bohumír Kula a Hynek Adamec se věnovali výzkumu a stavebním experimentům s prefabrikací řadu let. Díky velkým zkušenostem právě oni navrhli první typy panelových domů pro hromadné použití. Zlínský architekt Bohumír Kula (94 996) pracoval od roku 939 ve stavebním oddělení firmy Baťa ve Zlíně a v roce 94 se stal součástí nové výzkumné skupiny, zabývající se využitím různých materiálů a řešením montovaných staveb patrových firemních domků. Od roku 949 pracoval jako vedoucí pracovník zlínského pracoviště Výzkumného ústavu čs. stavebních závodů Praha, kde se zaměřoval zejména na vývoj panelových konstrukcí. Ve Zlíně realizoval pokusné montované domky a dvojdomky firmy Baťa (Díly II, 94), montované domky v Lesní čtvrti společně s H. Adamcem (946), montovaný patrový dvojdomek K ve Zlíně (947), montovaný dům G 40 (953, spolu H. Adamcem), montovaný dům G 55 (955, spolu se Zorou Myslivečkovou) a sérii jedenácti montovaných panelových domů G 57 (957, spolu s A. Kubečkou). Architekt Hynek Adamec (90 960) byl významným spolupracovníkem Bohumíra Kuly. Do Zlína přišel před. světovou válkou s početnou skupinou architektů a podílel se na řadě výzkumných projektů firmy Baťa. Na tuto činnost pak navázal ve zlínském Výzkumném ústavu montovaných staveb a ve Stavoprojektu. Spolupracoval na projektech montovaných dvojdomků na Štefánikově třídě a v Lesní čtvrti. V roce 95 realizoval třípodlažní montovaný dům na Podvesné IV, v roce 954 s B. Kulou montovaný bytový dům G 40 na Benešově nábřeží a v roce 957 rohový dům G 55 tamtéž. Zdroje Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Zlín, Stavební oddělení firmy Baťa XV/6. Sbírka architektury Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Bohumír Kula, Hynek Adamec: album staveb montovaných domků, strojopisy. Stavební archiv Magistrátu města Zlína, Benešovo nábřeží čp Bydlení v Československu. Přehled bytové výstavby od roku 945, Praha 958, s Stavíme z betonu a železa, Tep (podnikové noviny), , s.. Jiří Voženílek, Nová výstavba Zlína, Architektura ČSR, roč. VI, 947, s Kimberley Elman Zarecor, Utváření socialistické modernity: Bydlení v Československu v letech , Praha 05. Přípravy ke stavbě prvního montovaného panelového domu typu G (G 40) na nábřeží Pionýrů v Gottwaldově (dnes Benešovo nábřeží) na snímku z roku 953. Panely byly skládány u Chudárkovy funkcionalistické vily od architekta Miroslava Lorence (dnes pizzerie U čápa) v těsném sousedství staveniště. Výkop pro základy prvního panelového domu typu G 40 na fotografii z roku 953. Solitérní stavba začala vyrůstat na do té doby nevyužitém pozemku mezi řekou Dřevnicí a železniční tratí. Dnes tvoří součást malého sídliště. 3 Stavba prvního montovaného domu G 40 pomocí speciálně vyvinutých jeřábů na snímku z roku Stavba prvního patra domu G 40 v roce , 6 Snímky ze stavby prvního montovaného domu G 40 v roce Zdvihání schodiště na staveništi domu G 40 na snímku z roku Výroba panelů pro dům G 40 na fotografiích z přelomu let Úvodní strana fotoalba k výstavbě pokusných montovaných domků v Lesní čtvrti v ulicích Lesní čtvrť a Prostřední podle návrhů architektů Bohumíra Kuly a Hynka Adamce z let Realizace těchto dvojdomků, které byly výsledkem několikaleté práce stavebního oddělení firmy Baťa, probíhala v roce 946 již pod hlavičkou stavebního oddělení n. p. Baťa , 4 Montovaný domek podle návrhu architekta Hynka Adamce z roku 945, výstavba probíhala v letech Jeden ze šesti prototypů pokusných montovaných dvojdomků postavených pod vedením architektů Bohumíra Kuly a Hynka Adamce v roce 946 v Lesní čtvrti. Na polovině domu se dosud zachoval původní charakter fasády, odrážející technologii výstavby, druhá polovina po vnějším zateplení fasády již tento charakter ztratila

3 MENŠÍ ZE 40. AŽ 60. LET 3 OBYVATELÉ Tento panel se zabývá územím, kde se nachází soubor menších sídlišť postavených v poválečném období do 60. let 0. století, jež jsou podrobně představena na výstavních panelech. Konkrétně jde o Morýsovy domy, věžové domy, sídliště Obeciny, Benešovo nábřeží, Podvesnou IV a Bartošovu čtvrť. Protože byly byty dokončovány postupně od konce války až do 60. let, zhodnotíme proměnu struktury jejich obyvatel s využitím dat ze Sčítání lidu, domů a bytů z let 970 a. Zatímco v roce 970 se data týkají trvale bydlících obyvatel, poslední sčítání nabízí údaje o obvykle bydlících, které by měly lépe vypovídat o skutečné sociální struktuře obyvatel. VĚKOVÁ STRUKTURA OBYVATEL Přestože první údaj je až z roku 970, kdy už v řadě bytů jejich obyvatelé bydleli deset nebo dvacet let, je zde jasně znatelná dvougenerační věková struktura. Je tedy zřejmé, že na sídliště přišli mladí rodiče s dětmi, kteří zde společně žili až do roku sčítání (přestože některým potomkům již bylo více než 0 let). V průběhu dekád dochází k postupnému stárnutí (a vymírání) obyvatelstva a věková struktura obyvatel sídlišť se ohlazuje. V současnosti zde žije nadprůměrný podíl seniorů, a to zejména ve věku 75 let a starších. Na druhou stranu se ale do uvolněných bytů stěhují mladí lidé, což je patrné z vyššího zastoupení třicátníků a nejmladších dětí. PODÍL DANÉ VĚKOVÉ KATEGORIE NA CELKOVÉM POČTU OBYVATEL VĚK MUŽI POVÁLEČNÁ 970 ŽENY % ,3 0,9,4 3, ,3 6,9 38,4 0,4 6, 30, 9,6 4,6 5 9,8 4,6 3,6 44,6 3, 9,6 ZÁKLADNÍ BEZ MATURITY STŘEDOŠKOLSKÉ VYSOKOŠKOLSKÉ 3,3 67,4 36,3 6,8 59, 39,5 6,3 35,4 4,6 VÝVOJ POČTU OBYVATEL NA POVÁLEČNÝCH SÍDLIŠTÍCH MEZI LETY 970 A Zatímco počet bytů se mezi lety 970 a prakticky nezměnil, počet obyvatel v tomto období klesl téměř na polovinu. Zhruba dva a půl tisíce bytů obývalo v roce 970 přes devět tisíc lidí, v roce jich bylo už jen pět tisíc. Pokles počtu obyvatel je dán zejména zmenšující se velikostí domácností původní obyvatelé výrazně zestárli a rovněž mladší obyvatelstvo patrně tvoří z větší části páry či malé rodiny. Jednočlenné a dvoučlenné domácnosti totiž najdeme v celých 70 % bytů. VZDĚLANOSTNÍ STRUKTURA OBYVATEL STARŠÍCH 5 LET NA POVÁLEČNÝCH SÍDLIŠTÍCH V LETECH 970 A Může být do jisté míry překvapivé, že ačkoliv jde o domy pocházející z poválečného období, ve kterých bydlí vysoký podíl starých lidí, z údajů vyplývá, že populace sledovaných sídlišť je nadprůměrně vzdělaná (stejně jako je tomu v případě nejmladšího sídliště Jižní Svahy II). Je to způsobeno tím, že na nejstarších sídlištích již došlo k výraznější obměně obyvatel. Atraktivní bytový fond nedaleko centra města totiž přitahuje nejen mladší, ale zejména vzdělané obyvatelstvo. V obytných celcích tak má polovina obyvatel starších 5 let vysokoškolský diplom nebo alespoň maturitu. SLOŽENÍ EKONOMICKY AKTIVNÍCH OBYVATEL PODLE ODVĚTVÍ EKONOMICKÉ ČINNOSTI NA POVÁLEČNÝCH SÍDLIŠTÍCH V LETECH 970 A Je příznačné, že v roce 970 pracovalo celých 60 % ekonomicky aktivních obyvatel v průmyslu (tzv. sekundéru). O čtyřicet let později jsou však dominantní sférou služby, kde najdeme celé dvě třetiny pracujících, což je víc než celoměstský průměr. Ekonomickou strukturu obyvatelstva je tak možné v tomto srovnání označit za progresivnější. Souvisí to především s věkovou strukturou obyvatelstvo v produktivním věku je tvořeno převážně mladými lidmi do 40 let. VĚK MUŽI ŽENY 85+ ZEMĚDĚLSTVÍ PRŮMYSL A STAVEBNICTVÍ SLUŽBY ,8 74,6 8,4 0, PRÁVNÍ UŽÍVÁNÍ BYTŮ V BYTOVÝCH DOMECH V POVÁLEČNÝCH SÍDLIŠTÍCH V ROCE Naprostá většina domácností žije v bytě, který má v osobním vlastnictví, malá část pak v nájemních bytech. Oproti jiným zkoumaným sídlištím náleží necelých 0 % domácností do kategorie ve vlastním domě. Je to dáno tím, že část bytového fondu ve sledovaném území je tvořena rodinnými domy. 5 9 VLASTNÍ DŮM OSOBNÍ VLASTNICTVÍ NÁJEMNÍ DRUŽSTEVNÍ % Zdroj dat: Sčítání lidu, domů a bytů v letech 970, 980, 99, 00 a

4 OBECINY A VÝCHODNÍ ČÁST MĚSTA JDEME K PRVNÍMU HOTOVÉMU DÍLU DVOULETKY DOMY JSOU VELMI PĚKNÉ VZHLEDEM I PROVEDENÍM, Z REŽNÉHO ZDIVA ČISTĚ SPÁROVANÉHO, TU A TAM S DROBNÝM, BYŤ I SKROVNÝM ZDOBIVÝM DETAILEM. ARCHITEKTURA NENÍ SUCHÁ A ANI DOST MÁLO ZNÁMÉHO VZHLEDU TRESTNIC. NAD VCHODEM KAŽDÉHO DOMU VÍTÁ OBYVATELE KAMENNÝ RELIEF. ZDE JE TO HLAVA LVA. TAK LIDÉ SE ZAS BUDOU PTÁT: KDE BYDLÍŠ, VÁCLAVE? ALE V TÉTO ULICI, U LVA, PŘIJDI K NÁM, TO SNAD NAJDEŠ! (F. M. Černý, Nad stříbrnými mraky, Architektura ČSR, 947) INFO Lokalita Východní okraj zlínského katastru směrem k Přílukám. Území z jihu ohraničuje ulice Přílucká, na níž dále navazuje zástavba rodinných domů, ze severu jej vymezuje třída Tomáše Bati. V letech neslo sídliště Obeciny název čtvrť Julia Fučíka. Projekt Vladimír Karfík: architektonické řešení Vladimír Kubečka: urbanistické řešení návrhové oddělení národního podniku Baťa: 946 (945) Realizace I. etapa , Stavosvit Zlín II. etapa , Zlínská stavební společnost, národní podnik III. etapa , družstevní výstavba svépomocí Investoři Krajský národní výbor ve Zlíně a Baťa, národní podnik BYTŮ OBYTNÝCH BLOKŮ S PROSTORNÝMI BYTY I. ETAPA: 7 OBJEKTŮ 37 BYTŮ OBECINY I XII II. ETAPA: 7 OBJEKTŮ 7 BYTŮ OBECINY XIII XVII III. ETAPA: OBJEKTY 56 BYTŮ OBECINY XVIII XIX Letecký pohled z konce 60. let na část čtvrti Obeciny po dostavbě. PRO 400 CELÝ SOUBOR DOPLŇUJE SAMOSTATNÝ OBJEKT DÍLY VI Návrh urbanistického řešení zastavění východní části Zlína z roku 945 od Vladimíra Kubečky a Jiřího Voženílka s věžovými a chodbovými domy architekta Miroslava Drofy. URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ UMĚLECKÁ DÍLA DNES Do programu obytné architektury ve Zlíně se po skončení války dostaly také bytové domy, pro něž bylo vymezeno především nezastavěné území východně od centra města. Urbanistické řešení východní části Zlína, které v rámci regulačního plánu zpracovali architekti Jiří Voženílek a Vladimír Kubečka, zde spojilo soubory tradičních zlínských domků z režných cihel, třípodlažní řadové domy a nové výškové budovy od Miroslava Drofy v působivou kompozici. Urbanistickou koncepci vlastního sídliště Obeciny vypracoval Vladimír Kubečka. Do mírného svahu navrhl dvacet řad třípodlažních domů. Jednotlivé objekty byly sestaveny z liniově řazených sekcí. Prostory mezi bloky byly osázeny ovocnými stromy v duchu zlínské meziválečné koncepce města v zahradách. Vladimír Kubečka (93 977) patřil mezi architekty, kteří po roce 945 úspěšně navázali na meziválečnou tradici firmy Baťa. Absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesora Pavla Janáka a v roce 936 nastoupil u firmy Baťa. V poválečných letech se zapojil do obnovy Zlína, stal se členem skupiny pro regulační plán a podrobně se zabýval osazením výškových objektů v panoramatu města i celého Podřevnického údolí. Schodišťové bytové domy z režného spárovaného zdiva navrhli architekti jako třípodlažní, s jedním podzemním podlažím a plochou střechou. Mají betonový základ i suterén, nosné obvodové zdivo je cihelné. Stropní desky a balkonové konzoly jsou železobetonové, strop nad posledním podlažím současně tvoří nosnou konstrukci střechy. Byty mají obývací pokoj, dvě ložnice, kuchyni a příslušenství, ke koncovým bytům patří ještě pracovna. Náklady na jednu bytovou jednotku byly po dokončení Kč. Pro srovnání v sériově stavěných dvojdomcích stála v té době bytová jednotka Kč. Přesto dobový tisk upozorňoval na ekonomické přednosti nového domu: Dvojdomek má jen větší obytnou plochu a zlepšenou konstrukci proti dřívějším typům (45 cm silné zdivo, betonovou střechu atd.), ale bez dalšího vybavení. V nájemných domech je navíc za přibližně stejný náklad ústřední teplovodní topení, teplá voda, parketové podlahy v obytných místnostech, gumové podlahy ve všem příslušenství, keramické obklady v lázni a kuchyni, úplné vybavení kuchyní vestavěným nábytkem, vestavěná úklidová skříň a centrální spalování odpadků. (Jiří Voženílek, Nová výstavba Zlína, Nájemní dům o třech podlažích, Architektura ČSR, 947) Každý vchod má nad vstupními dveřmi reliéf, který vytvořili studenti uměleckoprůmyslové školy ve Zlíně. Jde o přírodní motivy, znamení zvěrokruhu i figurální tematiku (vlaštovka, včela, ještěrka, květina, slunce, vinná réva, kolébka, sázení stromu, dítě, žena, žnec, parašutista). V parčíku před obchodním střediskem byla v roce 98 odhalena busta Julia Fučíka od sochaře Jana Vlacha. Urbanismus celé čtvrti zůstal téměř nezměněn. V roce 003 proběhla obnova městské zeleně, byly pokáceny staré stromy a vysázeny nové, revitalizací prošla dětská hřiště a sportoviště. Rozšířily se také parkovací plochy, opravily chodníky a komunikace. Sídliště spadá do městské památkové zóny Zlín, ale jednotlivé domy nejsou samostatně chráněny. K zachování původních kvalit sídliště sice přispívá tzv. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů z roku 003, která objekty dokumentuje a navrhuje vhodný postup při jejich případné obnově, nicméně zásahům do jejich vzhledu se nedaří zcela zabránit. Nad vstupy a balkony vznikly materiálově i konstrukčně nevhodné stříšky a původní dřevěná okna byla nahrazena plastovými. Zařízení vzorového bytu podle návrhu architekta Vladimíra Pally pro první dokončený dům na sídlišti Obeciny. (Architektura ČSR, 947) 3 Půdorys standardního činžovního domu na sídlišti Obeciny od architekta Vladimíra Karfíka z roku 945. (Muzeum města Brna) 3 Současný stav domů na sídlišti Obeciny. (Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, foto: Dalibor Novotný, 03)

5 OBECINY A VÝCHODNÍ ČÁST MĚSTA PŘÍBĚH Na sklonku. světové války, v roce 944, bombardovalo Zlín spojenecké letectvo. Nálety poškodily nejen továrnu, ale také řadu společenských a obytných staveb. Po válce byl v návaznosti na zlínskou urbanistickou tradici a s vědomím odpovědnosti za budoucí rozvoj zpracován nový regulační plán. Jeho autoři pod vedením Jiřího Voženílka do něj zapracovali mnoho změn, které následně ovlivnily architektonickou tvář Zlína. Při obnově továrny i veřejných budov se nadále využívala kombinace železobetonového skeletu a cihelného režného neomítaného zdiva. Tradiční zlínská technologie se zpočátku uplatnila i v bytových stavbách. To přispělo k zachování kontinuity s předválečnou etapou. Po celou dobu války se byty kvůli stavební uzávěře nestavěly, část bytového fondu byla navíc zničena během bombardování. Kvůli naléhavé potřebě nových bytů začala ve Zlíně v roce 946 realizace třípodlažních domů ve čtvrti Obeciny. Šlo o první poválečné sídliště ve Zlíně, ale především o vůbec první vícepodlažní domy ve městě, tedy o nový typ zástavby. Projekt typových bytových domů od Vladimíra Karfíka, dvorního architekta meziválečného Baťova Zlína, pochopitelně respektoval tradici režného cihlového zdiva. Nejednalo se tedy zatím o panelové sídliště, i když v té době Pohled do zahradních čtvrtí s rodinnými domky firmy Baťa v částech Zálešná, Podvesná a Zadní Díly z roku 936 ještě před začátkem výstavby sídliště Obeciny a věžových a chodbových domů ve východní části Zlína (946). Poválečná výstavba výrazně změnila charakter této části města. již ve Zlíně probíhaly první experimentální realizace z panelových dílů. Oproti předválečným koloniím individuálních domků se přistoupilo ke kolektivnějšímu pojetí bydlení sídliště Obeciny je přechodem na jinou formu bydlení a vyšší bytový standard. Typové domy se skládaly ze sekcí, v každé bylo šest třípokojových bytů, koncové, k jihu obrácené sekce měly byty se čtyřmi pokoji. V koncové severní sekci se jeden z pokojů rozšiřoval o arkýř se zalomeným oknem pro lepší přístup slunce. Byty měly východozápadní orientaci. Odlišnou dispozici mají objekty poslední etapy (VIII a IX) a dům na Dílech VI. Řada prvků, jako pootočení rizalitů u koncových sekcí k západnímu slunci, balkony, které byly tak velké, aby tam bylo možno umístit kočárek, či shozy odpadu, odpovídala svým důmyslným řešením a kvalitním designem poválečné skandinávské architektuře, kterou zlínští architekti programově sledovali. Prvních 4 bytů sídliště Obeciny I XII bylo předáno k užívání v roce 947 byly to vůbec první dokončené nové byty v poválečném Československu. V březnu 95 se Obeciny přejmenovaly na Čtvrť Julia Fučíka. Na začátku 60. let a v letech 70. se čtvrť postupně dostavovala do konečné podoby dvaceti řad obytných bloků s obchodem, mateřskou školkou a garážemi. Vladimír Karfík (90 996) vystudoval architekturu na ČVUT v Praze. Praxi absolvoval v pařížském ateliéru architekta Le Corbusiera. Do stavebního oddělení firmy Baťa ve Zlíně přišel v roce 930 po tříletém působení u architekta F. L. Wrighta v USA. Pracoval na řadě projektů pro firmu Baťa nejenom doma, ale i v zahraničí. Podle Karfíkova návrhu se ve Zlíně dostavěl firemní Společenský dům (93, dnes Hotel Moskva) či šestnáctipodlažní správní budova č. (938), která patří k vrcholným dílům meziválečné české architektury. Ve Zlíně Karfík působil do roku 946, kdy po neshodách odešel do Bratislavy. Působil tam na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Slovenské vysoké školy technické. Miroslav Drofa ( ) nastoupil po studiích stavební průmyslovky v Plzni roku 98 do stavebního oddělení firmy Baťa ve Zlíně jako asistent a kreslič. Od roku 933 se podílel na plánech a projektech továren a satelitních měst Baťovy firmy u nás i v zahraničí. Po roce 945 pracoval v nástupnické organizaci Stavosvit a od roku 95 v Centroprojektu (projekty areálů lehkého průmyslu). V sousedství sídliště Obeciny, blíže k centru města, vzniklo v letech pět osmipodlažních věžových domů s nosnou cihelnou konstrukcí a výplní a dvojice chodbových Morýsových domů od architekta Miroslava Drofy (pojmenovaných po tehdejším starostovi Zlína Vilému Morýsovi) s betonovým skeletem a cihlovou výplní. Tyto výškové stavby vnesly do poválečného vývoje města urbanistickou gradaci, kontrast a velkoměstského ducha. Zdroje Archiv Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, pozůstalost Pavla Nováka. Stavební archiv Magistrátu města Zlína, Obeciny I XII, čp , , , Pasportizace stavebního stavu památkových objektů Miroslav Drofa, Architektura ČSSR, 9 0, roč. XXVII, 968, s. 64. Ladislava Horňáková, Miroslav Drofa architektonické dílo, Prostor Zlín, roč. V, 997, č. 4, s. 0. Místní části, Obeciny, Magazín Zlín, 00, č. 7, s.. Vlasta Štursová, Zlín první dokončené byty LP, Architektura ČSR, roč. VI, 947, s. 93. Jiří Voženílek, nová výstavba Zlína, Nájemní dům o třech podlažích, Architektura ČSR, roč. VI, 947, s Pohled na část čtvrtí Díly, Podvesná a Zálešná s rodinnými domky firmy Baťa u nemocnice před výstavbou sídliště Obeciny, snímek z roku Situační plán sídliště Obeciny (dříve Fučíkova čtvrť) z roku 956. (Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Zlín) 4 Pohled na sídliště Obeciny v 70. letech. 5 Právě dokončená první část sídliště Obeciny na snímku z roku 949. (Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Zlín) 6 Pohled na věžové a chodbové domy od architekta Miroslava Drofy ve východní části Zlína po dokončení v roce Návrh věžových domů ve východní části Zlína od architekta Miroslava Drofy, Věžový dům z roku 947 ve východní části Zlína od architekta Miroslava Drofy. 9 Půdorys věžového domu od architekta Miroslava Drofy, Morýsovy chodbové domy od architekta Miroslava Drofy po dostavbě v roce Návrh osmipodlažního chodbového domu od Miroslava Drofy, půdorys přízemí, 946. Návrh osmipodlažního chodbového domu od Miroslava Drofy, západní průčelí, Stavba chodbového domu od Miroslava Drofy na snímku z roku Společná jídelna v přízemí Morýsových domů od Miroslava Drofy na fotografii z konce 50. let Současný stav jednoho z bytových domů na sídlišti Obeciny, který je zasazený do pozvolna stoupajícího terénu. Skládá se ze čtyř sekcí, v koncové severní sekci byly pokoje rozšířeny o arkýř se zalomeným oknem. Při rekonstrukci přibyly nad vstupními dveřmi stříšky s kovovou konstrukcí a zastřešením z polykarbonátových desek

6 BARTOŠOVA ČTVRŤ NEDÍLNOU SOUČÁSTÍ BYTOVÉ VÝSTAVBY JE BUDOVÁNÍ KULTURNÍCH, VÝCHOVNÝCH, ZDRAVOTNICKÝCH, REKREAČNÍCH A OSTATNÍCH SPOLEČENSKÝCH ZAŘÍZENÍ. TAKTO JE POSTARÁNO V NOVÝCH OBYTNÝCH ČTVRTÍCH A SÍDLIŠTÍCH NEJEN O DOBŘE VYBAVENÉ BYTY, ALE TAKÉ O NEJPŘÍZNIVĚJŠÍ PODMÍNKY SPOLEČENSKÉHO ŽIVOTA. (Jiří Voženílek, K otázkám bytové výstavby v Československu, in: Bydlení v Československu, 958) INFO Lokalita Místní část Bartošova čtvrť se nachází na východním okraji města Zlína. Jižní hranici tvoří trať Zlín Vizovice. Ze severu čtvrť vymezuje řeka Dřevnice, za níž se nachází rozsáhlý areál Baťovy nemocnice. Ze západu uzavírá sídliště komplex staveb Dopravní společnosti Zlín Otrokovice. Projekt Adolf Zikmund, Bohumír Kula, Arnošt Kubečka Výzkumný ústav montovaných staveb Gottwaldov, Stavosvit, národní podnik, Krajský projektový ústav Gottwaldov I. etapa: 957 Adolf Šrom, Stavoprojekt, národní podnik II. etapa: 970 Realizace Pozemní stavby Gottwaldov I. etapa: , II. etapa (+ III. etapa): Investor Generální investor komplexní bytové výstavby Krajského národního výboru v Gottwaldově, okresní investorský útvar BYTŮ 300 PRO 66 Situační plán I. etapy sídliště v Bartošově čtvrti od architektů Adolfa Zikmunda a Bohumíra Kuly ze Stavoprojektu Gottwaldov, 960. URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ DNES Po experimentální výstavbě na Benešově nábřeží představuje Bartošova čtvrť první typové panelové sídliště ve Zlíně. Jeho urbanistický koncept se zakládá na kompaktní skladbě podélně a příčně na sebe navazujících panelových domů v kombinaci se zděným občanským vybavením. První etapu sídliště, postavenou na uzavřeném obdélníkovém půdoryse, doplňují budovy areálu škol a obchodního centra z režných spárovaných cihel, hřiště a koupaliště. V letech 970 až 974 přibyly ve východní části sídliště čtyřpodlažní a pětipodlažní deskové a bodové panelové domy podle návrhu Adolfa Šroma. Letecký pohled na východní část města s prvním zlínským panelovým sídlištěm v Bartošově čtvrti, v popředí sídliště Obeciny s cihlovými domy od architekta Vladimíra Karfíka, foto kolem roku 970. Jeden z třípodlažních panelových domů konstrukční soustavy G 57 z I. etapy výstavby sídliště po revitalizaci. Zvolený urbanistický koncept sídliště umožnil vytvoření klidových zón a parkově upravených ploch s dětskými hřišti mezi jednotlivými domy. Při výstavbě první části sídliště byla použita panelová konstrukční soustava G 57 (G jako Gottwaldov a 57 podle roku vzniku). Konstrukční systém G 57 se dlouhá léta používal s různými obměnami, v roce 958 zcela nahradil předchozí typ G 40, jehož vůbec první realizace najdeme ve Zlíně na Benešově nábřeží. Konstrukční systém G 57 s rozponem 3,6 m vykazuje rysy svého předchůdce, v mnohém se však liší. Zachován je rozpon a tloušťka nosných stěn, tedy 0 cm, nově se však u typu G 57 objevují lodžie a montované bytové jádro. Koupelna, WC a kuchyň se sdružují kolem jádra v kompozici typické také pro pozdější typy panelových soustav WC a koupelna jsou umístěny do středu dispozice bez přímého osvětlení a větrání, stěna s instalacemi je zároveň zadní stěnou kuchyňské linky. Jeden třípodlažní panelový dům se skládá ze 760 prefabrikátů o 35 rozměrových druzích. V Bartošově čtvrti se objevují převážně třípodlažní a čtyřpodlažní panelové domy typu G 57. Třípodlažní dům měl 6 třípokojových a 5 dvoupokojových bytů. UMĚLECKÁ DÍLA Vcelku chudou výtvarnou výzdobu sídliště Bartošova čtvrť tvoří reliéfy ve vstupní hale Vyšší odborné školy umění v Dřevnické ulici a nově osazené plastiky před vstupem do této školy, které vytvořili její žáci a absolventi v posledních deseti letech. Před areálem škol v Dřevnické ulici se nachází busta etnografa Františka Bartoše od sochaře Karla Řezníka z roku 948. V letech doplnil východní část sídliště v sousedství Baťovy nemocnice komplex Střední zdravotnické školy a penzionu s ubytovnou zdravotních sester od architektů Ivana Bergmanna a Stanislava Nožky. V sousedství II. etapy realizoval architekt Jiří Gebrian v roce 996 členitý dům s dvaceti byty ukončený atypickou postmoderní střechou, který je protikladem strohého výrazu panelové zástavby. K výškovým dominantám města, které uzavírají jeho východní část, patří dům s pečovatelskou službou z roku 999 od téhož architekta. V jeho blízkosti stojí domov s chráněným bydlením s převážně jednopokojovými byty. V roce 00 bylo opraveno koupaliště, o rok později zprovozněna víceúčelová sportovní hala. Bartošova čtvrť představuje vyhledávanou lokalitu k bydlení. V roce 003 započala první část regenerace sídliště. Vedle výměny oken, opravy střech a zateplení panelových domů zahrnovala také stavbu cyklostezky přes celou čtvrť, opravu místních komunikací a chodníků, vybudování parkovišť a nové osvětlení. Regenerace II. etapy Bartošovy čtvrti byla dokončena v roce 009.