Politiky EU. Rozdělení politik mezi národní a nadnárodní úrovní se řídí principem subsidiarity.

Transkript

1 Politiky EU Rozdělení politik mezi národní a nadnárodní úrovní se řídí principem subsidiarity. Společné politiky ES Ve společných politikách přenesly členské státy rozhodovací pravomoc na nadnárodní instituce. Společná obchodní politika Společná měnová politika Společná zemědělská politika Společná dopravní politika Společná politika rybolovu Komunitární politiky ES V komunitárních politikách členské státy přenesly část pravomocí na nadnárodní instituce. Hospodářská a sociální soudržnost Ochrana životního prostředí Ochrana spotřebitele Jednotný vnitřní trh Hospodářská soutěž Sociální politika Transevropské sítě Daně Doplňující politiky Instituce ES mají v doplňujících politikách jen koordinační úlohu. Podpora výzkumu a technologického vývoje Průmysl Politika zaměstnanosti Všeobecné a odborné vzdělávání mládeže Kultura Zdravotnictví Rozvojová spolupráce Politiky druhého a třetího pilíře Společná zahraniční a bezpečnostní politika Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech Politiky náležející plně do kompetence členských států Veřejná správa Vnitřní organizace států Ozbrojené síly Národní identita Veřejný pořádek a bezpečnost Justice Mzdová politika Lékařská péče Petr König Strana 1/

2 Společná měnová politika Vybrané politiky Na rozdíl od společné obchodní, zemědělské a rybolovné politiky Smlouva o založení EHS nestanovovala cíl dosažení též společné měnové politiky. Přestože takové návrhy zazněly, členské státy považovaly otázku měnové politiky za ryze národní záležitost. Nicméně Jean Monnet již v padesátých letech založil Akční výbor pro Spojené státy evropské a v něm se zabýval možností ustavení hospodářské a měnové unie (HMU) v ES. Navrhoval zřízení Evropského rezervního fondu jako prvního kroku k jednotné měně a ke společné evropské měnové instituci. Dokonce nahlas uvažoval, že již Spojené království (žádost o vstup podalo v roce 1961) by mohlo vstupovat do HMU. Počítal se stanovením pevných kursů měn členských států a vytvořením evropské rezervní měny. Avšak šedesátá léta byla politicky poměrně výbušná, což dokládá dvojí veto vstupu UK do ES francouzského prezidenta de Gaulla. HMU si na svůj příchod musela ještě několik dlouhých let počkat. Dalším pokusem o zavedení jednotné měny je aktivita z roku 1961, kdy francouzská vláda zastávala názor, že zavedení jednotné měny bude hlavním stimulem ke koordinaci hospodářských politik členských států. Němci se naopak obávali inflačních tlaků a nestabilitě z takového postupu plynoucí. Proto navrhovali jít nejdříve cestou harmonizace hospodářských politik, aby se vytvořily srovnatelné podmínky ve všech státech, a teprve v nich fixovat měnové kursy a následně zavést jednotnou měnu. S takto rozdílnými postoji nebylo možné dosáhnout shody. Podporu Evropské komise i členských států nakonec získala teorie prosazující nejdříve přechodné období existence měny v bezhotovostním platebním styku. V roce 1979 vedla k vytvoření Evropského měnového systému (EMS) s Evropskou účetní jednotkou (EUA European Unit of Account), která byla od roku 1981 nahrazena Evropskou měnovou jednotkou (ECU European Currency Unit). Po kolapsu brettonwoodského měnového systému 1 v roce 1971 tedy vznikl v roce 1979 Evropský měnový systém (EMS) jako nástroj koordinace a harmonizace ekonomické a měnové politiky ES. Skládal se ze čtyř částí: mechanismu směnných kursů (ERM Exchange Rate Mechanism) EUA (později ECU) úvěrového mechanismu pro poskytování pomoci slabým měnám Evropského fondu měnové spolupráce. ERM spočíval v zavedení oficiálních vzájemných kursů členských zemí s omezeným pohybem kursových změn v pásmu ±2,25 % vůči EUA. Tento limit musel být udržován intervencemi národních centrálních bank. Pro Itálii, Spojené království a Španělsko platilo měkčí rozmezí ± 6 %. ECU byl vážený koš jednotlivých měn členských států používaný v mezinárodním účetnictví, mezinárodních transakcích a poskytování úvěrů. ECU nikdy reálně neexistovala, v jejím koši byly i měny Dánska, Švédska a UK, které se k jednotné měně nepřipojily. Hodnota každé měny v ECU byla každý den propočítávána a zveřejňována Komisí. Úvěrový mechanismus pro poskytování pomoci slabým měnám byl určen zemím, které nemohou udržet příslušný směnný kurs a vyrovnané platební bilance. Na pomoc se jim zpřístupní různé úvěrové zdroje. U velmi krátkodobého financování (do 45 dní) si 1 Brettonwoodský měnový systém vázal všechny měny členských států na americký dolar. Ten byl zase vázán pevně na zlato (0, gramů mincovního zlata), přičemž fluktuační pásmo jednotlivých měn vůči dolaru bylo velmi úzké (± 1 %). Petr König Strana 2/

3 k intervencím půjčují peníze národní centrální banky navzájem. U krátkodobé finanční podpory (na 3 měsíce s možným prodloužením) se úvěrové zdroje poskytují k překlenutí pasivní platební bilance. Při střednědobé finanční pomoci (2 5 let) se na základě rozhodnutí Rady úvěry poskytují zemím s dlouhodobými potížemi s platební bilanci. Evropský fond měnové spolupráce byl zřízen již v roce 1973 s úkolem za ekvivalentní náhradu v ECU spravovat 20 % dolarových a zlatých zásob členských států. Další impuls pro zavedení skutečné jednotné měny přišel ve druhé polovině 80. let. Jednotný evropský akt zařadil EMS do smluvního rámce tím, že dosažení hospodářské a měnové unie zanesl mezi cíle Smlouvy o založení EHS. V roce 1988 předseda Komise Jacques Delors nastartoval proces spuštění Evropské měnové unie. Byl vytvořen speciální výbor, který v roce 1989 vypracoval Zprávu o hospodářské a měnové unii v ES obsahující návrh etap vytvoření HMU. Na začátku roku 1990 byl schválen statut Evropské centrální banky (ECB) a tím započala první etapa budování HMU sledující liberalizaci pohybu kapitálu, koordinaci guvernérů centrálních bank a zapojení všech členských států do kursového mechanismu EMS. První fáze EMU byla ukončena vytvořením jednotného trhu v roce Druhou fázi přinesla Maastrichtská smlouva ustanovující s účinností od 1. ledna 1994 Evropský měnový institut (EMI) zavazující členské státy ke sbližování hospodářských politik a zahrnovala technickou přípravu na zavedení jednotné měny. Úkolem EMI tedy bylo připravit třetí fázi po procedurální a instrumentální stránce. Přispívala k tomu, aby členské státy splnily kritéria konvergence stanovená Maastrichtskou smlouvou (odtud také označení Maastrichtská kritéria): inflace nesmí překročit průměrnou míru inflace tří členských států s její nejnižší úrovní o více než 1,5 % roční deficit vládního rozpočtu < 3 % HDP zadlužení vlády < 60 % HDP dlouhodobá nominální úroková míra státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů nesmí překročit průměrnou míru úroků ve třech členských zemích s její nejnižší hladinou o více než 2 % kurs se po dobu nejméně dvou let před vstupem do eurozóny nesmí vychýlit o více než ± 15 % od své střední hodnoty. V roce 1995 přijala Komise Zelenou knihu scénáře přechodu k jednotné měně. V témže roce byl na zasedání Evropské rady v Madridu odsouhlasen název měny euro. Stanovil se i časový harmonogram zavádění eura. Do 1. ledna 1997 musely být všechny centrální banky skutečně nezávislé na národních vládách. V roce 1997 došlo na zasedání Evropské rady v Amsterodamu ke schválení Smlouvy o stabilitě a růstu představující právní rámec pro používání eura. Třetí fáze byla plánována na 1. ledna 1997, avšak došlo k ní až 1. ledna Národní měny byly neodvolatelně svázány v koši ECU. Vznikl Evropský systém centrálních bank (ESBC) složený z jednotlivých národních centrálních bank v čele s Evropskou centrální bankou coby nástupcem EMI. V bezhotovostním styku na finančních trzích, v podnikových operacích a na vládních dluhopisech bylo v 11 zemích zavedeno euro, které nahradilo dosud užívanou ECU. Od tohoto data byly také ve všech státech eurozóny zveřejňovány ceny ve dvou měnách. 2. ledna 2001 se k zemím eurozóny připojilo také Řecko, které dříve nesplňovalo konvergenční kritéria. Konečně poslední fáze nastala v roce 2002, kdy přešlo euro i do hotovostního styku a od 28. února zcela nahradilo národní měny 12 členských států. Eurozóna dohromady tvoří 19,4 % celosvětového HDP a 18,6 % světového obchodu, obdobně jako USA. Petr König Strana 3/

4 Kritéria konvergence v praxi Cenová stabilita Tabulka 1: Míra inflace v EU15 meziroční průměrná změna harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HISC) Stát Euro-zóna EU Belgie Dánsko Německo : : : : Řecko : : : : Španělsko : Francie Irsko : : : : Itálie Lucembursko : : : : Nizozemsko Rakousko Portugalsko Finsko Švédsko UK Zdroj: Evropská komise (2004a). Tabulka 2: Míra inflace v 9 přistupujících zemích meziroční průměrná změna HISC Stát Česká republika Estonsko Kypr : Lotyšsko : Litva Maďarsko Polsko : Slovinsko Slovensko Zdroj: Evropská komise (2004a). Petr König Strana 4/

5 Rozpočtová pozice Členské státy musejí Komisi hlásit plánované a skutečné hodnoty vládního deficitu a vládního dluhu. Vládou se v této souvislosti rozumí centrální vláda spolu s regionálními a místními vládami, včetně fondů sociálního pojištění. V souladu s požadavkem na maximální přípustnou hodnotu vládního deficitu jsou případy, kdy poměr deficitu k HDP dostatečně a soustavně klesá a přibližuje se referenční hodnotě. Druhým akceptovatelným případem je dočasné a výjimečné zvýšení sledované hodnoty nad limitní míru. Dočasnost a výjimečnost je uznána, pokud nastalý stav pramení z neobvyklých vlivů mimo kontrolu daného členského státu nebo z prudkého propadu jeho ekonomiky. Tím se rozumí meziroční propad reálného HDP o nejméně 2 %. Také kritérium maximálního přípustného vládního dluhu má výjimku, a to když se sledovaný poměr dostatečně snižuje a přibližuje limitní hodnotě v uspokojivém tempu. Nepovolené překročení rozpočtových kritérií vede k následujícím opatřením přijatých Radou: Výzva členskému státu, aby zveřejnil dodatečné informace upřesněné Radou Výzva Rady, aby EIB přehodnotila svoji politiku půjček danému státu Výzva členskému státu, aby u Společenství složil bezúročný vklad do doby nápravy Uložení pokuty ve formě bezúročného vkladu u Komise, jejíž maximální výše činí 0,5 % HDP členského státu. Tabulka 3: Vládní rozpočtový deficit/přebytek v EU15 (% HDP) Stát Euro-zóna : : : : EU15 : : : : EU15 + ACC10 : : : : : : Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko : : : : Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemsko Rakousko Portugalsko Finsko Švédsko : UK ACC10: 10 přistupujících zemí. Zdroj: Evropská komise (2004b). Petr König Strana 5/

6 Tabulka 4: Vládní dluh v EU15 (% HDP) Stát Euro-zóna EU15 : : EU15+ACC10 : : : : : : Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemsko Rakousko Portugalsko Finsko Švédsko : : UK ACC10: 10 přistupujících zemí. Zdroj: Evropská komise (2004c). Tabulka 5: Vládní rozpočtový deficit/přebytek ACC10 (% GDP) Stát ACC10 : Česká republika Estonsko Kypr : Lotyšsko : Litva Maďarsko Malta Polsko Slovinsko : Slovensko ACC10: 10 přistupujících zemí. Zdroj: Evropská komise (2004b). Tabulka 6: Vládní dluh ACC10 (% GDP) Stát ACC Česká republika Estonsko Kypr : Lotyšsko : Litva Maďarsko Malta Polsko Slovinsko : Slovensko ACC10: 10 přistupujících zemí. Zdroj: Evropská komise (2004c). Petr König Strana 6/

7 Úroková míra Tabulka 7: Dlouhodobá úroková míra EU15 10leté vládní dluhopisy, sekundární trh; roční průměr (%) Stát Euro-zóna EU Belgie Dánsko Německo Řecko : Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko : : : : : : : : : : : : Nizozemsko Rakousko Portugalsko Finsko Švédsko UK Zdroj: Evropská komise (2004e). Tabulka 8: Dlouhodobá úroková míra ACC9 10leté vládní dluhopisy, sekundární trh; roční průměr (%) Stát Česká republika : Estonsko : Kypr : Litva Maďarsko Malta : : : Polsko Slovinsko : Slovensko Zdroj: Evropská komise (2004e). Petr König Strana 7/

8 Směnný kurs Tabulka 9: Směnný kurs národních měn a ECU/EUR v EU15 Stát Belg./Luc. frank : Dánská koruna Německá marka : Řecká drachma : Španělská peseta : Franc. frank : Irská libra : Italská lira : Nizozemský gulden : Rakouský šilink : Portugalské escudo : Finská marka : Švédská koruna Britská libra Zdroj: Evropská komise (2004d). Tabulka 10: Směnný kurs národních měn a ECU/EUR v 10 přistupujících zemích Country Česká koruna : Estonská koruna : Kyperská libra Lotyšský lot : Litevský lita : Maďarský forint Maltská lira Nový polský zloty Slovinský tolar : Slovenská koruna : Zdroj: Evropská komise (2004d). Petr König Strana 8/

9 Příklad: Fluktuační pásmo +/- 2,25 % dánské koruny proti euru v roce 1999 (ECB, 1999): Horní pásmo: 7,62824 DKK/EUR Střední hodnota: 7,46038 DKK/EUR Spodní pásmo: 7,29252 DKK/EUR Tabulka 11: Příklad stability směnného kursu řecké drachmy Zdroj: ECB (2000). Přehled směnných kursů dle MF ČR (2003): Graf 1: Česká republika směnný kurs CZK/EUR, střední hodnota Petr König Strana 9/

10 Graf 2: Estonsko směnný kurs EKK/EUR, střední hodnota Graf 3: Kypr směnný kurs CYP/EUR, střední hodnota Graf 4: Lotyšsko směnný kurs LVL/EUR, střední hodnota Petr König Strana 10/

11 Graf 5: Litva směnný kurs LTL/EUR, střední hodnota Graf 6: Maďarsko směnný kurs HUF/EUR, střední hodnota Graf 7: Malta směnný kurs MTL/EUR, střední hodnota Petr König Strana 11/

12 Graf 8: Polsko směnný kurs PLN/EUR, střední hodnota Graf 9: Slovinsko směnný kurs SIT/EUR, střední hodnota Graf 10: Slovensko směnný kurs SKK/EUR, střední hodnota Petr König Strana 12/

13 Reálná konvergence Hrubý domácí produkt (HDP) měří ekonomickou aktivitu. Je definován jako hodnota zboží a služeb vyprodukovaných mínus hodnota zboží a služeb použitých při jejich produkci. Standard kupní síly (PPS) je společná jednotka stírající rozdíly mezi cenovými úrovněmi různých zemí. Míra růstu HDP je určena z hodnot v konstantních cenách, které vyjadřují jen pohyby HDP, ne míru inflace. Tabulka 12: Reálná konvergence EU15 HDPpc PPS Stát Euro-zóna (f) 97.8 (f) 97.7 (f) EU (f) (f) (f) EU15 + ACC10 : : : : (f) 91.8 (f) 92.0 (f) Belgie (f) (f) (f) (f) Dánsko (f) (f) (f) (f) Německo (f) 99.1 (f) 99.1 (f) 98.5 (f) Řecko (f) 73.6 (f) 75.6 (f) 76.6 (f) Španělsko (f) 87.4 (f) 88.1 (f) 88.9 (f) Francie (f) (f) (f) (f) Irsko (f) (f) (f) (f) Itálie (f) 98.5 (f) 98.3 (f) 98.0 (f) Lucembursko (f) (f) (f) (f) Nizozemsko (f) (f) (f) (f) Rakousko (f) (f) (f) (f) Portugalsko (f) 69.4 (f) 68.5 (f) 68.0 (f) Finsko (f) (f) (f) (f) Švédsko (f) (f) (f) (f) UK (f) (f) (f) (f) (f) : předpověď. ACC10: 10 přistupujících zemí. Zdroj: Evropská komise (2004f). Tabulka 13: Reálná konvergence EU15 míra růstu HDP Stát Euro-zóna (f) 2.2 (f) EU (f) 2.3 (f) EU15 + ACC10 : : : : (f) 2.0 (f) 2.4 (f) Belgie (f) 1.8 (f) 2.3 (f) Dánsko (f) 2.3 (f) Německo (f) 1.8 (f) Řecko (f) 3.4 (f) Španělsko (f) 3.3 (f) Francie (f) 1.7 (f) 2.3 (f) Irsko (f) 3.7 (f) 4.9 (f) Itálie (f) 1.9 (f) Lucembursko (f) 1.9 (f) 2.8 (f) Nizozemsko (f) 0.6 (f) 2.0 (f) Rakousko (f) 2.5 (f) Portugalsko (f) 1.0 (f) 2.0 (f) Finsko (f) 2.7 (f) Švédsko (f) 2.6 (f) UK (f) 2.9 (f) (f) : předpověď. ACC10: 10 přistupujících zemí. Zdroj: Evropská komise (2004g). Petr König Strana 13/

14 Tabulka 14: Reálná konvergence ACC12 HDPpc PPS Country ACC12 : : : : : : (f) 48.7 (f) 49.6 (f) 50.7 (f) Bulharsko (f) 29.8 (f) 31.4 (f) Česká republika : : : : : : (f) 62.7 (f) 63.2 (f) 64.1 (f) Estonsko (f) 42.2 (f) 44.7 (f) 47.0 (f) Kypr (f) 78.8 (f) 79.9 (f) Lotyšsko (f) 36.6 (f) 37.8 (f) 39.2 (f) Litva (f) 41.4 (f) 43.2 (f) 45.0 (f) Maďarsko (f) 55.3 (f) 56.6 (f) 57.9 (f) Malta : : : : : (f) 69.2 (f) 69.8 (f) 69.9 (f) Polsko : : (f) 43.7 (f) 44.8 (f) Rumunsko : : : : : (f) 28.7 (f) 29.9 (f) 30.9 (f) Slovinsko (f) 69.7 (f) 70.6 (f) 71.8 (f) Slovensko (f) 49.1 (f) 49.5 (f) 50.1 (f) (f) : předpověď. ACC12: 12 přistupujících zemí vč. Bulharska a Rumunska. Zdroj: Evropská komise (2004f). Tabulka 15: Reálná konvergence ACC12 míra růstu HDP Stát ACC10 : : : : : : (f) 3.8 (f) 4.3 (f) Bulharsko (f) 5.0 (f) 5.5 (f) Česká republika : : : : : : (f) 3.3 (f) Estonsko (f) 5.6 (f) 5.1 (f) Kypr (f) 4.2 (f) Lotyšsko (f) 5.7 (f) Litva (f) 5.7 (f) 6.1 (f) Maďarsko (f) 3.4 (f) Malta : : : : : (f) 2.8 (f) 3.4 (f) Polsko : : (f) 4.2 (f) 4.8 (f) Rumunsko : : : : : (f) 4.9 (f) 5.1 (f) Slovinsko (f) 3.1 (f) 3.7 (f) Slovensko (f) 4.3 (f) (f) : předpověď. ACC10: 10 přistupujících zemí vč. Bulharska a Rumunska. Zdroj: Evropská komise (2004g). Petr König Strana 14/

15 Všeobecné a odborné vzdělávání mládeže Smlouva o Evropské unii přidala do kapitoly sociální politika nové oblasti, mezi nimi i ustanovení o všeobecném a odborném vzdělávání mládeže coby doplňující politice EU. V této oblasti Unie jen přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, popřípadě podporováním a doplňováním činnosti členských států. Přitom je ale ve Smlouvě uvedeno, že Unie plně respektuje odpovědnosti členských států za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a jejich kulturní a jazykovou rozmanitost. Rada může přijímat podpůrná opatření, aniž by jimi harmonizovala zákony a ostatní předpisy členských států. Unie svoji činnost zaměřuje na: rozvoj evropské dimenze ve vzdělávání (výukou a šířením jazyků členských států) podporu mobility studentů a učitelů (uznávání akademických diplomů a započítávání doby studia) podporu spolupráce mezi vzdělávacími zařízeními rozvoj výměny informací a zkušeností týkajících se otázek společných vzdělávacím systémům členských států podporu rozvoje výměn mládeže a učitelů a vychovatelů podporu rozvoje dálkového vzdělávání. V oblasti odborného vzdělávání se Unie soustředí na následující činnosti: usnadňování adaptace na průmyslové změny (odborným vzděláváním a rekvalifikací) zlepšování základního a dalšího odborného vzdělávání za účelem usnadnění profesního začlenění a znovuzačlenění na trh práce usnadňování přístupu k odbornému vzdělávání, podpora mobility instruktorů, praktikantů a zvláště mladých lidí stimulování spolupráce v oblasti odborného vzdělávání mezi vzdělávacími či výcvikovými zařízeními a podniky rozvoj výměny informací a zkušeností týkajících se otázek společných systémů odborného vzdělávání členských států. Politiku všeobecného a odborného vzdělávání podporuje existence tří hlavních programů: SOCRATES zaměřený na všeobecné vzdělání, LEONARDO určený pro odbornou přípravu a MLÁDEŽ určený pro mladé lidi obecně, napříč různými úrovněmi vzdělání. Mezi nejznámější podprogramy v rámci SOCRATA patří Comenius pro spolupráci mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol, Erasmus pro univerzitní vzdělání a Lingua s jazykovými kursy pro učitele cizích jazyků. Politika všeobecného a odborného vzdělávání mládeže se ubírá cestou vzájemného poznávání mládeže Evropy různých kultur, jazyků, ale primárně jde o získávání nových znalostí a předávání zkušeností, které mají v delším období přispět ke zvyšování možnosti zaměstnání. Vzhledem k rozmanitosti členských států nedává smysl tuto politiku více svazovat na nadnárodní úrovni. Petr König Strana 15/

16 Zdroje informací ECB: Annual report [online] 1999 [cit ]. ECB: Convergence report [online] 2000 [cit ]. Evropská komise: Inflation rate. Annual average rate of change in Harmonised Indices of Consumer Prices (HICPs). [online] 2004a [cit ]. &product=theme2&root=theme2_copy_ /strind_copy_ /eco bac_copy_ /eb040_copy_ Evropská komise: General government deficit (-) / surplus (+) - Percentage of GDP. [online] 2004b [cit ]. &product=theme2&root=theme2_copy_ /shorties_copy_ /eu ro_na_copy_ /na_geng_copy_ /na200pc_copy_ Evropská komise: General government gross debt - Percentage of GDP. [online] 2004c [cit ]. &product=theme2&root=theme2_copy_ /shorties_copy_ /eu ro_na_copy_ /na_geng_copy_ /na220pc_copy_ Evropská komise: ECU/EUR exchange rates versus national currencies. [online] 2004d [cit ]. &product=theme2&root=theme2_copy_ /yearlies_copy_ /db _copy_ /dbc_copy_ /dbc10512_copy_ Evropská komise: Long-term interest rates. [online] 2004e [cit ]. &product=theme2&root=theme2_copy_ /yearlies_copy_ /db _copy_ /dbc_copy_ /dbc12048_copy_ Evropská komise: GDP per capita in PPS. [online] 2004f [cit ]. &product=theme2&root=theme2_copy_ /strind_copy_ /eco bac_copy_ /eb011_copy_ Evropská komise: Real GDP growth rate. [online] 2004g [cit ]. &product=theme2&root=theme2_copy_ /strind_copy_ /eco bac_copy_ /eb012_copy_ Ministerstvo financí ČR: Hodnocení Předvstupního hospodářského programu ČR 2003 a programů přistupujících a ostatních kandidátských zemí ze strany EU. [online] 2003 [cit ]. Petr König Strana 16/