SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA - SURDOPEDIE

Transkript

1 ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ FAKULTA JIHOČESKÉ UNIVERZITY V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH - katedra speciální a sociální pedagogiky - SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA - SURDOPEDIE studijní text Mgr. Václav Kvítek 2006

2 Pojem a význam surdopedie jako speciálně pedagogické disciplíny Surdopedie je úsek speciální pedagogiky, která se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním sluchově postižených žáků.(z lat.surdus-hluchý, řec. paidea-výchova). Sluch zároveň se zrakem nejúžeji spojuje člověka s prostředím ve kterém žije, dává mu informace o tom co se děje v okolí, signály pro jeho bezpečí, orientaci podle směru slyšených zvuků. Především však umožňuje zprostředkování vzájemného sdělovacího styku realizovaného mluvenou řečí. Proto sluchové postižení znamená komunikační bariéru, která může mít pro jedince závažné důsledky v oblasti psychické i sociální. Děti, které se narodily se sluchovou vadou nebo ohluchly během života, děti s různě těžkými vadami, sluchu musejí být vychovávány vzhledem k jejich sluchové vadě a vzhledem k důsledkům z této vady vyplývajících. Proto ve srovnání s běžnými školami mají školy pro sluchově postižené svůj vzdělávací a výchovný program rozšířený o budování komunikace u dětí. Učitel sluchově postižených dětí musí mít hluboké znalosti o komunikačních procesech, základní znalosti o sluchu, vadách, kompenzačních pomůckách a jejich obsluze, o interiérech škol atd. Poznatky o vzdělávání sluchově postižených se neustále rozšiřují, mění se složení žáků na školách(díky rozvoji techniky ve vývoji kompenzačních pomůcek je dnes velká část žáků se sluchovým postižením integrována do běžných škol), do škol je přijímáno čím dál tím více žáků s kombinovanými vadami. 2. Dějiny vzdělávání neslyšících Starověk a ranný středověk se vzděláváním sluchově postižených příliš nezabýval. V některých starověkých kulturách byli takto postižení jedinci zabíjeni, nebo měli omezována svá lidská práva, ale i povinnosti. Až renesance vede k hlubšímu zamyšlení nad problematikou sluchového postižení, nad nepravdivostí Aristotelova názoru že ti, kteří se narodili neslyšící, budou také neschopni myšlení. V současné době je výchova a vzdělávání sluchově postižených zajišťováno ve školách pro sluchově postižené. Speciální vzdělávací potřeby žáka bývají zjištěny speciálně pedagogickým, psychologickým vyšetřením zpravidla ve školském poradenském zařízení. Žáci se sluchovým postižením, pokud nejsou integrování v běžné škole, se vzdělávají v mateřské škole pro sluchově postižené, základní škole pro sluchově postižené, střední škole pro sluchově postižené ( střední odborné učiliště pro sluchově postižené, odborné učiliště pro sluchově postižené, gymnázium pro sluchově postižené, praktická škola pro sluchově postižené, střední odborné školy pro sluchově postižené- 5 písm. b zák. č. 73/2005 Sb.) Základní vzdělání pro žáky se zdravotním postižením, kteří se vzdělávají ve třídách nebo školách s upraveným vzdělávacím programem, může se souhlasem ministerstva

3 školství trvat deset ročníků ( l.stupeň 1.-6.ročník, 2. Stupeň ročník) Předpokládá se, že vzdělávání by se mělo týkat všech dětí, žádné by tohoto práva či povinnosti nemělo být zbaveno. Proto se všechny školy pro sluchově postižené snaží přizpůsobovat typu přijímaných dětí volbou výukových metod, vybavováním kompenzačními a výukovými pomůckami, bezbariérovými přístupy, vybavením internátu, ale i zřizováním rehabilitačních pracovišť pro děti s těžkými tělesnými vadami. Většina pedagogů a škol přitom důsledně uplatňuje princip vyšší kategorie rozpracované profesorem Sovákem, tzn. aby dítě bylo zařazeno spíše do prostředí s vyššími nároky. 3.Základní poznatky umožňující proniknutí do problematiky Zvuk a sluch. Zvuk vzniká rozkmitáním pružného prostředí. Jedná se ale pouze o takové mechanické vlnění, které leží v rozsahu lidského sluchu. Zvuk se šíří ve vzduchu v prostředí pro člověka nejběžnějším, rychlostí 332 m/sec ( při O C ). Počet kmitů za sec se nazývá kmitočet. Jednotkou je 1 Hz ( Hertz). Čím vyšší je kmitočet, tím vyšší je tón.mluvením se též rozkmitá prostředí (vzduch) našimi hlasovými orgány. Další vlastností zvuku je jeho intenzita síla zvuku. Člověk subjektivně vnímá intenzitu zvuku jako hlasitost. Zvuk, který má takovou intenzitu, že už způsobil sluchový vjem, má minimální intenzitu která se nazývá práh sluchu. Při zvýšení hlasitosti vjemu (zvýšená intenzita zvuku) začne být zvuk nepříjemný, protože dráždí i hmatové nervy ve zvukovodu. Tato hodnota se nazývá hmatový práh. Při dalším zvyšování hlasitosti začnou být v uchu drážděna nervová zakončení pro vnímání bolesti. Tomuto prahu říkáme práh bolesti. Hladina intenzity zvuku je udávána v decibelech ( db). 0 db představ si tichou krajinu, bezvětří, volně poletující sníh. 60 db hlasitá lidská řeč. 120 db motor závodního auta jedoucího na plný plyn. 150 db startující tryskové letadlo, raketa. Lidské ucho vnímá nejlépe zvuk v rozmezí mezi Hz. Je schopno vnímat tóny v rozmezí přibližně Hz. Fyziologie sluchu. Sluchová dráha : zevní a střední část ucha přináší zvuk do vnitřní části ucha, kde se mechanické vibrace z bubínku, středoušních kůstek přenášejí na kapalinu v hlemýždi, ve sluchových buňkách se kmity mění na elektrochemické potenciály, které jsou vedeny sluchovým nervem přes sluchová jádra do sluchového centra, umístěného v kůře mozkové ve spánkovém laloku.

4 Vnější ucho, střední ucho. Boltec zachytí zvuk a soustředí zvukovou vlnu do vnějšího zvukovodu. Na jeho konci se rozkmitá pružná blanka o průměru asi 8 mm bubínek. Kmity bubínku se přenesou na středoušní kůstky ve středním uchu kladívko, kovadlinku, třmínek a z třmínku na oválné okénko blanka uzavírající vstup do vnitřního ucha. Vnitřní ucho. Má tvar stočené spirály(tvar hlemýždě kochlea). Kochlea má 2,75 závitu. Vnitřní dutina je rozdělena blanitou přepážkou bazilární membrána, dutina je vyplněna kapalinou perilymfou. Kmity třmínku přes oválné okénko rozkmitávají perilymfu a to způsobuje prohýbání bazilární membrány, která na sobě nese tzv. Cortiho orgán. V tomto orgánu je ve čtyřech řadách umístěno asi tzv. vláskových buněk, na kterých se při zvlnění bazilární membrány ohýbají jemné vlásky o tzv. tektoriální membránu. Tím vznikne podráždění, při kterém vláskové buňky vyšlou do sluchové- ho nervu signál. Na počáteční straně je bazilární membrána tužší a registruje vysoké tóny, v koncové části je tenčí a pružnější a registruje tóny hlubší. Perilymfa může být též rozkmitána chvěním lebečních kostí, které jsou též částečně rozvibrovány zvukovou vlnou, a způsobuje tzv. kostní slyšení. Úkol : Pokuste se porovnat intenzitu slyšeného zvuku vyvolaného poťukáváním prstu např. na rameno a poťukáváním na čelní kost nebo výběžek skalní kosti lebky. 4.Vady sluchu a) Z hlediska doby vzniku Vady prelingvální a postlingvální (před a po vývoji řeči). Doba vzniku postižení má vliv na volbu vzdělávacího programu. Vady vrozené a získané. Vrozené vznikají před porodem důsledkem dědičnosti, nemocemi, působením jedů apod. Získané vznikají po narození příčinou je zánět, perforace bubínku, otoskleróza, při některý operacích, úrazech dojde např. k přetětí sluchového nervu. b) Z hlediska místa, kde dochází k poškození vedoucímu k vadě sluchu. Vady převodní nevedou nikdy k úplné hluchotě. Postižený neslyší spíše hluboké tóny(např. slovo dřevo). Vady percepční vznikají kdekoli v nervové části sluchové dráhy. Postižený neslyší spíše vysoké tóny (např. slovo tisíc). c) Z hlediska stupně postižení. Sluchová ztráta je vyjádřena hodnotou ztráty sluchu v decibelech. Normální sluch ztráta 0 až 25 db. Lehká nedoslýchavost ztráta 24 až 40 db. Střední nedoslýchavost ztráta 41 až 55 db. Středně těžká nedoslýchavost 56 až 70 db.. Těžká nedoslýchavost 71 až 90 db.

5 Praktická hluchota ztráta nad 91 db. Úplná hluchota Rozumí se hlasité řeči ze vzdálenosti. Normální sluch 6 m Lehká nedoslýchavost 4 až 6 m Střední nedoslýchavost 2 až 4 m Středně těžká nedoslýchavost 2 až 1 m Těžká nedoslýchavost pod 1 m Praktická hluchota něco slyší ale nerozumí Úplná hluchota neslyší žádný zvuk Zjišťování vad sluchu. Význam včasného odhalení sluchové vady a její kompenzace např. sluchadlem u dětí se zbytky sluchu vede k zachování funkčnosti centra sluchu a syntaxe. Pokud chybí přísun podnětů, centra v mozku strádají a pokud strádání trvá 4 až 6 let jsou tato centra v mozku využita jinak a původní předpokládaný směr využití vymizí. Proto je nezbytné na nedoslýchavé dítě zřetelně mluvit, dítěti se zbytky sluchu dávat sluchadlo a pokud zjistíme, že dítě nemůže zvládnout a odezírat mluvenou řeč, je třeba navázat s ním plnohodnotnou komunikaci. Jinak se patrně nikdy nenaučí číst s porozuměním, protože nepochopí to, co čte. Zachování funkčnosti centra sluchu je nezbytné např. pro budoucí případné voperování kochleárního implantátu. Zachování funkčnosti centra syntaxe i znaková řeč může vést k zachování toho, že dítě při čtení porozumí nejen přečteným slovům, ale porozumí především jejich spojení v celé větě, porozumí smyslu článku, knize. Kdo a jak zjišťuje vadu sluchu. Rodič je tím, kdo by měl zjistit, že se sluchem dítěte není něco v pořádku ( dítě nereaguje na zavolání, neotočí se za zvukem hračky). Dětský lékař by měl na základě upozornění rodiče provést otestování sluchu malého dítěte reaktometrem a v případě zjištění sluchové vady vyžádat vyšetření na odborném pracovišti. Vyšetření tónovou audiometrií - audiometr je tónový generátor, který produkuje čisté tóny různé frekvence a různé intenzity a to podle nastavení a též podle určení, do kterého sluchátka ( L, P) má být tón puštěn. Diagnostikovaný jedinec dává znamení vždy, když něco uslyší. Odborník postupným měřením získá grafické vyjádření stavu sluchu pacienta - tzv. audiogram, ze kterého může vyčíst hodnotu ztrát, místo postižení sluchu apod. Vyšetření se provádí ve speciálních odhlučených místnostech. Audiometrie z elektrické odezvy využívá se především u malých dětí, kde nelze příliš spoléhat na spolupráci. Na určitý sluchový podnět ( pípnutí) vznikne v mozku elektrická odezva, která se po několika měřeních vyhodnotí a umožní tak odhalit a do jisté míry změřit velikost vady sluchu. Výhodou tohoto měření je, že se dá použít i u velmi neklidných dětí, protože probíhá v narkóze.

6 - 6-5.Kompenzace sluchové vady, kompenzační pomůcky Díky technickým pomůckám, ale i modernímu přístupu při výuce sluchově postižených dětí je možná integrace velké části sluchově postižených do běžné společnosti. Díky těmto podmínkám především nedoslýchavé děti, nebo děti s implantovanou kochleární neuroprotézou rozumí mluvené řeči. Kompenzace, kompenzační pomůcky. Lehká sluchová vada se kompenzuje tolerantním chováním ( mluva z bližší vzdálenosti a hlasitější, cvičí se odezírání). Těžší sluchová vada se kompenzuje sluchadlem ( individuální pomůcka, která zesílí zvuk přiváděný do vnitřního ucha). Sluchadla rozdělujeme a) dle konstrukce kapsičková, brýlová, závěsná, do boltce, zvukovodová. b) dle zpracování signálu analogová, digitální c) dle způsobu zavádění zesíleného signálu do ucha sluchadlo se vzdušným vedením, sluchadlo s kostním vedením Analogové sluchadlo má průběh signálu podobný signálu skutečnému, ale zesílený. Digitální sluchadlo je programovatelné, přizpůsobuje se automaticky různým poslechovým podmínkám ( čistá řeč, řeč podbarvená zvuky okolí). Těžká sluchová vada se kompenzuje u některých lidí kochleárním implantátem. Současná technologie kochleárních implantátů umožňuje velké části neslyšících přístup k novému jazyku. Pomocí sluchově verbální terapie se může takto postižený naučit mluvit pomocí poslechu. Kochleární implantát se používá u ohluchlých lidí, někdy u velmi malých prelingválně neslyšících dětí ve věku asi do pěti let.kochleární implantát se skládá se z mikrofonu, řečového procesoru, vysílací cívky, přijímací cívky, která je voperována pod kůži a multielektrody, která je zasunuta do hlemýždě. Multielektroda je složena z 22 kanálů pro různé vysoké kmitočty, které odpovídají poloze kontaktu pro daný signál s určitou frekvencí v kochlee. Stimulační elektrický proud podráždí vždy určitou skupinu vláken sluchového nervu. Efektivita využití záleží na tom, do jaké míry bylo vyvinuto sluchové centrum v mozku jedince, na následné péči rodiny, školy o sluchovou a řečovou výchovu dětí s kochleárním implantátem. Tam, kde nebyla výuka implantovaného jedince příliš úspěšná, může nastat problém jedince s identifikací do společnosti sám sebe nepovažuje ani za neslyšícího, ani za jedince patřícího do společnosti slyšících lidí. Individuální zesilovače význam spočívá v tom, že mikrofon je umístěn co nejblíže ke zdroji zvuku tzn. k ústům mluvícího ( učitele, rodiče). Smazává se tak problém velkého odstupu mluvícího od postiženého, odstraňuje se rušivý hluk pozadí, což je velká výhoda oproti sluchadlu. Učitel má na klopě mikrofon a vysílač v kapsičce, žák má u sebe přijímač. Přenos je uskutečněn buď infračerveným zářením nebo radiovým vysíláním. K přijímači lze připojit indukční smyčku, individuální sluchadlo, náhlavní sluchátka. Příkladem takovýchto pomůcek je Audioport nebo Mikroport.

7 - 7-6.Výchova a vzdělávání sluchově postižených dětí Žáci a studenti se zdravotním postižením mají právo bezplatně užívat při vzdělávání speciální učebnice, speciální didaktické a kompenzační pomůcky poskytované školou (např. videopořady se znakovou řečí, kolektivní zesilovací soupravy apod.) Dětem, žákům a studentům, kteří nemohou vnímat řeč sluchem, se zajišťuje bezplatné právo na vzdělávání pomocí znakové řeči. Ta se v některých případech využívá jakožto náhradní dorozumívací prostředek i u těch jedinců, kteří slyší, ale nemohou se dorozumívat mluvenou řečí (mají např. ochrnutá mluvidla). Při výuce se žáků sluchově postižených se používají tyto způsoby výuky: a)mluvenou řečí orální metoda. Dítě se učí odezírat, poslouchá řeč pomocí sluchadla a snaží se mluvit. Tato metoda je uplatňována především při výuce žáků nedoslýchavých. Při této metodě je odezírání doplňováno gestikulací, výrazy obličeje. Žák sleduje pohyby rtů, úhel čelistí, pohyb jazyka, který je charakteristický pro určitou hlásku. Orální metoda a odezírání musí mít pro úspěšnost vytvořeny podmínky např. dokonalé osvětlení místnosti, vhodnou vzdálenost a postoj mluvící osoby, řeč, mimoslovní komunikaci ( např. nevyhovuje učitel s plnovousem, učitel vykládající při psaní na tabuli). b)totální komunikace. Při výuce touto cestou se pro předání informace používá mluvená řeč, posunky, znaky, prstová abeceda, mimika, psaní. Sluchově postižený používá sluchadlo, odezírá, vnímá znaky, prstovou abecedu, čte, sleduje mimiku. Výsledný úspěch závisí ve značné míře na učiteli, ale i na rodičích, kteří by měli umět alespoň částečně znakový jazyk. Znakový jazyk. Je pro neslyšící základním komunikačním prostředkem. Nepoužívá gramatický systém mluveného jazyka. Je doplňován komunikačním postojem, který charakterizuje výpověď. Znaková čeština. Je používána často v televizních pořadech tlumočníky. Využívá znaků doprovázených současně mluvenou řečí, užívá gramatický systém češtiny. Prstová abeceda. Využívá se pro názvy, které nemají znak( zeměpisné názvy). Znak ruky odpovídá jednotlivým písmenům. c) Bilingvální vzdělávaní neslyšících. Neslyšící je člověk, který má sluch postižený v takovém rozsahu, že neporozumí mluvené řeči a to bez sluchadla či se sluchadlem. Odborníci doporučují, aby i neslyšícím dětem byl poskytnut plnohodnotný jazyk od nejrannějšího věku v zájmu kvalitního intelektuálního, sociálního a emocionálního vývoje dítěte. Tímto jazykem je pro neslyšící znakový jazyk. Už J.A.Komenský nabádal k tomu, aby počáteční vzdělávání dětí probíhalo v mateřském jazyce. Výzkumy ukázaly, že výuka v mateřském jazyce kladně ovlivňuje školní úspěšnost. Při výuce různých národnostních

8 menšin se ukázalo, že bilingvismus (ovládnutí dvou jazyků) neovlivňuje negativně intelektuální vývoj dítěte, v každém případě pozitivně ovlivňuje poznávací schopnost dítěte. Výzkum znakového jazyka potvrdil, že se jedná o plnohodnotný jazykový systém, proto je zavedení znakového jazyka pro vzdělávání neslyšících základním předpokladem pro vzdělání, základním předpokladem pro zavedení bilingválního přístupu ve vzdělávání neslyšících. A to nejen v době, kdy žák ještě neovládá mluvenou řeč. Neslyšící děti by měly mít možnost spontánně si znakový jazyk osvojit a používat, díky jemu by si měly osvojovat a uspokojovat své základní emocionální a sociální potřeby. Protože neexistují u neslyšících sluchové vjemy, musí se děti mluvenému jazyku učit především odezíráním, osvojováním se čtením a psaním, což je pro ně velmi obtížné ale nezbytné proto, že neslyšícím usnadňuje nebo umožňuje komunikaci s většinovou slyšící společností. Při bilingválním vzdělávání musí být znakový jazyk hlavním vyučovacím jazykem, je hlavním komunikačním prostředkem ve výuce i v ostatních činnostech. Problematika spočívá hlavně v nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Při výuce sluchově postižených dětí je třeba posuzovat každé dítě jednotlivě, pro každé zvolit jemu přirozený způsob vzdělávání. To znamená, že škola musí dítě uvádět do takového systému dorozumívání, který bude dítě schopno užívat. 7. Integrace sluchově postižených dětí do běžných škol. U daného žáka je důležité posoudit vhodnost integrace do školy běžného typu vzhledem k postižení a to na základě hlediska psychologa, logopeda, sociální pracovnice. Žák musí být zařazen do školního nebo předškolního zařazení vybaveného vhodnými pomůckami a především s citlivým, schopným, vstřícným pedagogem. Přínosem integrace pro dítě bývá i pobyt doma ( ale pouze v rodině s řadou sociálních podnětů, s dostatkem mluvních vzorů). Kritériem pro zařazení sluchově postiženého žáka do základní škole je věk nepromeškané nejvhodnější období pro rozvoj řeči ( asi do 7 let). intelekt - měl by být průměrný až nadprůměrný. adaptační schopnosti žák by měl být přizpůsobivá osobnost se schopností sebeovládání. stupeň emocionální zralosti žák by měl umět vycházet s dospělými i vrstevníky. měl by mít schopnost pečovat o sluchadlo, schopnost klást otázky když nerozumí, schopnost oznámit neobeznámenému, že má sluchovou vadu apod. žák by měl umět dobře komunikovat- jeho řeč by měla být dobře srozumitelná jak pro učitele, tak pro spolužáky.

9 Tato kritéria splňuje málokterý žák, integrovatelný je spíše žák nedoslýchavý nebo ohluchlý postlingválně Problematika integrace vychází často v nepřipravenosti učitelů na přítomnost postiženého dítěte ve třídě v chudé komunikaci rodiny nebo komunikaci, které dítě nerozumí ( rychlá řeč).dítě je pak osamělé v nedostatku specializovaných poradců v odmítání dítěte spolužáky 8.Zajištění speciálně pedagogické poradenské činnosti. Tuto činnost pro žáky se sluchovou vadou zajišťují Speciálně pedagogická centra pro sluchově postižené. V centru pracuje speciální pedagog (logoped, surdoped), psycholog, sociální pracovník. SPC často spolupracuje i s dalšími odborníky např. s fyzioterapeuty. SPC plní zejména tyto úkoly: depistáž sluchově postižených dětí od nejrannějšího věku doporučuje vhodný způsob vzdělávání dítěte doporučuje vhodnost vzdělávacích metod ( zařazení do speciální školy či integraci) poskytuje metodickou a odbornou pomoc pedagogům běžných škol vypracovává individuální vzdělávací programy integrovaných žáků informuje školy o vhodných kompenzačních pomůckách a reedukačních materiálech, popřípadě zapůjčuje některé speciálně pedagogické pomůcky, literaturu a učebnice poskytuje odborné konzultace a metodickou pomoc učitelům a rodičům integrovaných postižených dětí poskytuje jednotlivě logopedickou péči sluchově postiženému dítěti 9.Síť škol pro sluchově postižené v České republice Seznam škol pro sluchově postižené v České republice vyčerpávajícím způsobem popisuje ve své knize Speciální školy pro sluchově postižené v České republice paní Mgr. Alena Keblová v kapitole Informace o školách pro sluchově postižené. Další informace týkající se seznamu, charakteristiky, náplně práce jsou uvedeny na internetu. Tyto informace bývají každoročně aktualizovány.

10 Obsahové zaměření seminářů. 1. Návštěva speciálního surdopedického zařízení a) zjistit náplň práce zařízení, s jakým stupněm postižení jsou žáci v této škole umístěni, v jakých typech škol, počty pedagogů, počty žáků apod. b) součásti zařízení c) vybavenost pomůckami pro výuku, výchovu, péče o žáky a děti d) vyzkoušení si některý specifických zařízení a pomůcek( audiometr, výchovné programy apod. 2. Odborná literatura, knihy, časopisy. Možnost společenského zapojení neslyšících a nedoslýchavých kluby, zájmové organizace neslyšících apod. Úkol: V zapůjčeném odborném časopise GONG vyhledej článek prezentující zájmovou činnost těchto občanů. 3. Rozvoj sociálních dovedností sluchově postižených. Komunikační problémy, sociální separace, zvládnutí důležitých životních situací, společenské chování, témata a náměty problémových a sociálních situací. Úkol: Dle vlastní úvahy zjisti a navrhni, co by se měl neslyšící naučit ve vybraném úřadě, instituci. Navrhni, jaké znaky by podle tvého názoru měl umět každý člověk pro případ komunikace se sluchově postiženým ve stavu nouze. 4. Desatero pro slyšící v komunikaci slyšících se sluchově postiženými. Desatero pro sluchově postižené v komunikaci slyšících a neslyšících. 5. Otázky profesní přípravy jedinců s těžkým handicapem, uplatnění, obory. Úkol: Zjisti ve škole pro sluchově postižené na nějakém pracovišti či v nějaké jiné instituci kolik zde pracuje lidí s postižením, zda je některý z nich postižen sluchově, jakou funkci vykonává a jaké má vzdělání.

11 Základní studijní literatura. Hrubý J.: Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 1. díl Septima, Praha díl Septima, Praha 1998 Keblová A.: Speciální školy pro sluchově postižené v České republice. MŠMT ČR, Praha 2000 Renotiérová, M., Ludíková, L.: Speciální pedagogika, UP Olomouc, 2003 Vítková, M.a kol.: Integrativní speciální pedagogika, Paido, Brno, 2004 Další odborná literatura Jabůrek J.: Bilingvální vzdělávání neslyšících. Septima, Praha 1998 Šedivá Z.: Rozvíjení sociálních dovedností sluchově postižených. Septima, Praha 1997 Barešová J., Hrubý J.: Didaktické a technické pomůcky pro sluchově postižené v MŠ a ZŠ Septima, Praha 1999 Janotová E., Svobodová K.: Integrace sluchově postiženého dítěte v MŠ a ZŠ Septima, Praha 1996 Vaněčková J.: Příprava na čtení sluchově postižených dětí v předškolním věku Septima, Praha

12 Klíčová slova slovo kapitola slovo kapitola audiogram 3 surdus 1 audiometr 3 sintaxe 3 audiometrie 4 tektoriální membrána 2 bazilární membrána 2 totální komunikace 5 bilingvální vzdělávání 5 třmínek 2 Cortiho orgán 2 vada percepční 3 Hertz 2 vada postlingvální 3 hlemýžď 2 vada prelingvální 3 hluchota 3 vada převodní 3 hmatový práh 2 vlásková buňka 2 individuální zesilovač 4 zesilovač 4 indukční smyčka 4 znakovaná čeština 5 integrace 1,6 znakový jazyk 5 kmitočet 2 ztráty sluchu 3 kladívko 2 zvuk 2 kochlea 2 kochleární implantát 4 kostní slyšení 2 kovadlinka 2 Mikroport 4 nedoslýchavost 3 orální metoda 5 oválné okénko 2 paidea 1 perilymfa 2 piktogram 2 poradenská činnost 7 práh bolesti 2 práh sluchu 2 prstová abeceda 5 princip vyšší kategorie 2 síť škol 8 sluch 2 sluchadlo 4 sluchová dráha 2 sluchové postižení 5 sluchový nerv 2 speciálně pedagogické centrum 7 středoušní kůstky 2 střední ucho 2 surdopedie

13 OBSAH : str. 1. Pojem a význam surdopedie jako speciálně pedagogické disciplíny Dějiny vzdělávání neslyšících Základní poznatky umožňující proniknutí do problematiky Vady sluchu 4 5. Kompenzace sluchové vady, kompenzační pomůcky Výchova a vzdělávání sluchově postižených dětí Integrace sluchově postižených dětí do běžných škol Zajištění speciálně pedagogické poradenské činnost Síť škol pro sluchově postižené v České republice. 10 Návrh témat a obsah seminářů. 11 Literatura 12 Klíčová slova 13 Obsah 14

14

15