STUDIUM SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH STUDENTŮ NA VYSOKÉ ŠKOLE

Transkript

1 STUDIUM SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH STUDENTŮ NA VYSOKÉ ŠKOLE Kateřina Hádková Anotace: Autorka vychází ze zkušeností Poradny pro studenty se specifickými potřebami na Pedagogické fakulté UK, která byla obnovena a rozšířena v roce 2004 na podporu studentů se zdravotním postižením. Text je zaméřen na sluchové postižené studenty a uvádí hlavní zásady a možnosti komunikace s nimi a je doplněn výčtem nejběžnějších kompenzačních pomůcek. Článek je informativní a je určen především těm, kteří osobní zkušenost s výukou sluchově postižených doposud neměli, nebo jen minimální. Klíčová slova: neslyšící, sluchová vada, znakový jazyk, odezírání, kochleární implantát, slúchadla, FM pojítka, indukční smyčka, integrace, inkluze. V současné dobé, která je spojena s integrací a inkluzí jedinců se specifickými potřebami do intaktní společnosti, tím také sluchově postižených jedinců do slyšící společnosti, kdy respektujeme Neslyšící" jako kulturní a jazykovou menšinu, je nutné umožnit i sluchově postiženým (též SP) studium na vysoké škole. Právě sluchové postižení jsou z hlediska získávání vysokoškolské graduace jednou z nejohroženějších skupin. Toto studium, kde jsou informace studentům na většině vysokých škol předávány ve verbální podobě, a to z větší míry mluveným slovem a přijímány sluchovou cestou, je pro sluchově postižené velmi náročné z hlediska sluchového deficitu, a tím omezeného přísunu informací - daného stupněm, typem sluchové vady, dobou vzniku, příčinou, kvalitou kompenzačních pomůcek, především individuálních sluchadel, kombinací další vady atd. Sluchová vada je pouze primárním problémem a nese s sebou potíže především ve vývoji mluvené řeči, v oblasti poznávacích procesů, psychických vlastností, navazování sociálních vztahů, orientace v prostoru, zhoršení pohybové koordinace, snižuje pocit sebejistoty a bezpečnosti. Z důvodu komunikační bariéry se sluchově postižení studenti dostávají do řady situací, které vyžadují pomoc a pochopení při jejich řešení jak ze strany svých kolegů-studentů, tak ze strany vyučujících a zaměstnanců fakulty. Studium mohou SP zvládnout za určité podpory dané jejich individuálními potřebami, které jsou odlišné především způsobem komunikace. Skupina studentů, jejichž sluchové ztráty se pohybují v pásmu lehké až středně těžké sluchové vady db (v literatuře se uvádí pásmo středné těžké nedoslýchavosti db jako hranice přijatelné sluchové funkce

2 pro osvojení mluvené řeči) a svou vadu úspěšně kompenzují kvalitními technickými pomůckami, nebo pomalu dorůstající generace dětí s kochleárním implantátem, je zvyklá odmalička se pohybovat ve slyšícím prostředí a komunikovat orální cestou, bude potřebovat jinou podporu než studenti s těžkými vadami, kde je jednoznačný deficit sluchového kanálu a jsou odkázáni na komunikaci ve vizuálně-motorickém kódu. Pro těžce sluchově postižené studenty je studium na vysoké škole v odlišném komunikačním kódu, než je jejich mateřský znakový jazyk, kterým se vzdělávali i na speciálních základních a středních školách, obzvláště náročné. Mnohé problémy vyplývají z nepochopení řady situací a nepřesného porozumění přijímaných informací, daných odlišným jazykovým kódem, nikoliv z inteligence. Neslyšící mají právo na vzdělávání ve znakové řeči (ve vlastním znakovém jazyce a ve znakované češtině) podle zákona č.155/1998 Sb o znakové řeči a o změně dalších zákonů. Pro neslyšící studenty je důležité poskytnutí přísunu informací na přednáškách a seminářích v přijatelném komunikačním kódu, a tak se orientovat v probírané látce a omezit problémy s neporozuměním opsaných nebo okopírovaných přednášek od spolužáků. Přesun informací mezi dvěma komunikačními kódy zajišťují tlumočníci znakového jazyka, kteří se řídí tzv. etickým kodexem tlumočníka. Tlumočení nelze považovat v žádném případě za úlevu nebo zvýhodňování, ale pouze za zprostředkování komunikačního kódu, který je pro Neslyšící vlastní a přirozený, a naopak mluvený jazyk cizí. V žádném případě nesmíme sluchové postižené studenty diskriminovat, ale naopak dát jim prostor na vzdělání v řeči, které rozumí. Důležité je, aby tlumočení přednášek, seminářů, konzultací, zkoušek, samotných vystoupení sluchově postižených studentů, vystoupení slyšících studentů-kolegů atd. bylo dostatečně kvalitní. Tlumočník by se měl orientovat v daném oboru a na každou přednášku a seminář by se měl předem připravit, což vyžaduje vstřícnost přednášejících poskytnout své materiály tlumočníkovi k dispozici. Poznámka: Na našífakultě máme v současné době jednu těžce sluchově postiženou studentku, která využívá ve vybraných přednáškách tlumočnických služeb, které zajišťuje Poradna pro studenty se specifickými potřebami. Zásady a doporučení při komunikaci se sluchové postiženým studentem: - Při komunikaci se sluchově postiženým studentem (kterému není tlumočeno) je důležité především zajištění tzv. vnějších podmínek pro odezírání neboli vizuální percepci řeči (jako hlavního zdroje informací). Důležitý je postoj mluvícího a odezírajícího, oči odezírajícího by měly být na úrovni úst mluvícího, a navázání tzv. zrakového kontaktu. Při přednáškách je důležité místo pro sluchově postižené vpředu na úrovni přednášejícího, blíž k oknu, tak

3 aby se mohl student při případné diskusi otočit na spolužáky a odezírat i od nich. Pro přednášejícího by mélo platit: nemluvit z profilu, neotáčet se k tabuli, radéji se nepohybovat po místnosti. Optimální vzdálenost je 0,5m-3m (maximálně 4m). Důležité pro odezírání je osvětlení místnosti, které by mělo být centrální. Tzv. vnitřní podmínky odezírání jsou závislé na studentovi, na jeho dosažené úrovni vývoje řeči, emocích, stavu organismu, zrakovém analyzátoru atd. Odezírání je pro SP velmi náročné z hlediska vyčerpávající koncentrace pozornosti a náročnosti pochopení obsahu. Sluchově postižení uvádějí, že vydrží odezírat minut. Těžší je odezírání při usmívání se, při rozčilení, spěchu, přílišném pohybu hlavou, žvýkání, plnovousu, chybění zubů, únavě, kdy dochází ke změně mluvního stylu, a při nesprávné výslovnosti a jakékoliv narušené komunikační schopnosti. - Způsob mluvení přednášejícího může odezírání usnadňovat, nebo naopak omezovat. Řeč by měla být srozumitelná, zřetelná, ale nepřehánět artikulaci, tempo přiměřené, nemluvit příliš monotónně, dělat pauzy. Pro komunikaci se sluchově postiženým studentem je významná slovní zásoba - pokud je to možné radéji se vyhýbat cizím slovům, jinak cizí slova napsat na tabuli, případné použít prstovou abecedu. Vhodné je ověřit si, zda tato slova znají, a v případě potřeby jejich význam vysvětíit. Není účelné jedno slovo opakovat několikrát (pokud sluchově postižený nerozumí), je vhodnější použití synonyma nebo celou větu přeformulovat jednodušeji. Důležitým doprovodem mluvení je mimika a gestikulace - dokresluje, podbarvuje význam mluveného slova. - Při osobním jednání se sluchově postiženým jedincem je důležité předem informovat o tématu hovoru i o jeho případné změně. Při výuce je ideální studenta upozornit na náplň příští přednášky, případně mu doporučit i literaturu, z důvodu lepší orientace v přednášce. - Používání názorných pomůcek k dokreslení přednášené látky je zajímavé pro slyšící studenty, pro neslyšící je to prakticky nezbytné. Pro orientaci v přednášce je též důležitá osnova přednášky a prezentace alespoň určitých úsekú přednášky, např. zpětným projektorem. - V případě neporozumění probírané problematiky je důležité poskytnout sluchově postiženému studentovi individuální konzultaci. - Zadání dostatečného množství odborné literatury. Poznámka: U sluchově postižených bývá často problém s porozuměním čtenému textu, obzvláště je-li velmi odborný, proto je v některých případech vhodnějším řešením osobní konzultace s přednášejícím. - Všechny požadavky k zápočtu a ke zkoušce musí být stanoveny jasné

4 a v případě potřeby dát tyto informace sluchově postiženým studentům v písemné podobě. Při zkoušení je nutné zvážit, zda převedení otázek do písemné formy nebude lepší alternativou pro zkoušejícího i zkoušeného. Další možností je osobní asistent (student-kolega), který je na komunikaci se sluchově postiženým studentem zvyklý a vzájemně si rozumějí, a tlumočník orální (simultánní bezhlasé opakování projevu zkoušejícího nebo přednášejícího) nebo do znakového jazyka. V případě písemného testu je nutné dát SP více času, neslyšící musí přemýšlet nejen nad obsahovou správností svých odpovědí, ale i nad významem slov a vět v otázkách. Měli bychom akceptovat agramatická vyjádření. Když je to možné, vyvarovat se ústní prezentaci seminárních prací nebo ústního zkoušení před ostatními spolužáky a neuvádět tak sluchově postižené do rozpaků a zbytečných nejistot. Pokud je pro sluchové postiženého studenta nezbytný systém komunikace za přítomnosti tlumočníka znakového jazyka, nebránit se této situaci, na kterou mají neslyšící ze zákona právo. Znakový jazyk (jak už bylo uvedeno výše) je pro neslyšící a těžce sluchově postižené základním dorozumívacím jazykem. Je to přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálné-motorickými prostředky (tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní částí trupu). Tlumočník je pro neslyšící studenty nepostradatelným elementem při poskytování informací jak na přednáškách a seminářích, tak i na některých zkouškách, a tím lze omezit částečně problémy s neporozuměním látce z opsaných nebo okopírovaných přednášek od spolužáků a např. i neporozuměním kladených otázek při zkouškách. Tlumočník do určité míry kompenzuje narušenou nebo chybějící funkci sluchového analyzátoru, tlumočí do znakové řeči nejen celý odborný výklad, ale i všechny dodatky, postřehy, zajímavosti, připomínky, přednášejícího i přítomných studentů-spolužáků. Při dlouhotrvajícím vnímání znakového jazyka na přednášce, trvající více hodin, platí též únava, nejen pro sluchově postiženého studenta, plynoucí z usilovné zrakové percepce, ale i pro tlumočníka, proto je nutné dělat častější pauzy. Technická poznámka: Tlumočník většinou stojí vedle přednášejícího, případně může sedět před sluchově postiženým studentem a v žádném případě přednášku svou přítomností nenarušuje, jak se mnozí mohou obávat. - Při odezírání ani při tlumočení není však možný záznam přednášek, proto se bez kopírování nebo přepisování přednášek sluchové postižený student stejně neobejde. K záznamu přednášek je ideálním řešením osobní asistent - tzv. zapisovatel" v podobě spolužáka,

5 na jehož rukopis a záznam je sluchově postižený student zvyklý. Poznámka: Osobního asistenta, který zapisuje přednášky pro sluchově postiženého studenta, a tlumočníka, který tlumočí přednášky do znakového jazyka, platí na naší fakultě Poradna pro studenty se specifickými potřebami. - Důležitou zásadou je neodmítat používání technických kompenzačních pomůcek, jejichž pomocí je možné mnohem snáze se vzdělávat a vytvořit mnohem srozumitelnější mluvenou řeč. Zde se jedná o pomůcky typu FM systému (viz dále), které vyžadují nošení jejich částí i od přednášejícího. Pro úplnost uvádím výčet základních kompenzačních pomůcek, s kterými se běžně setkáváme. a) Nejdůležitější individuální pomůckou pro všechny nedoslýchavé, kteří mají zachovány využitelné zbytky sluchu, jsou elektronická slúchadla. Účelem slúchadla je zvuk zesílit a modifikovat. Slabé zvuky, které dopadají na mikrofon slúchadla, se mění na elektrický proud, proud je zesilovačem zesílen, upraven podle individuální sluchové vady a přiveden do reproduktoru, kde se elektrický proud opět mění na zvukové vlny. Velmi silný zvuk je přiváděn do zvukovodu ucha, který je utěsněn tzv. individuální ušní tvarovkou, která slúchadlo zakončuje a brání vzniku akustické zpětné vazby. Druhů sluchadelje v současné době celá řada, existují velmi kvalitní digitální slúchadla, která umožňují stále větší skupině nedoslýchavých integrovat se do běžných škol. Jenom skutečně neslyšícím ani sebedokonalejší slúchadlo nepomůže. b) Pro nedoslýchavé studenty je pro poslech se sluchadlem velice užitečným zařízením indukční smyčka, která mění zvukový signál na elektromagnetické pole. Ve většině sluchadel je kromě mikrofonu tzv. indukční snímač (cívka), který není citlivý (na rozdíl od mikrofonu) na dopadající zvuk, ale na elektromagnetické pole, které se v rytmu zvuku mění. Magnetické pole je uvnitř celé plochy, která je indukční smyčkou ovinuta. Při poslechu se tedy můžeme v místnosti volně pohybovat. Výhodou poslechu přes indukční smyčku, oproti poslechu přes mikrofon slúchadla, je mnohem věrnější zvuk, který není zkreslen odrazy zvuku v místnosti, a slúchadlo přepnuté na indukční snímač je možné nastavit na mnohem větší zesílení, aniž by hrozilo nebezpečí vzniku akustické zpětné vazby (slúchadlo se nerozpíská). Příkladem může být poslech v sálech divadel, kin, poslech telefonu, rádia, televize, magnetofonu, přehrávače kompaktních disků. c) Častou pomůckou nedoslýchavých ve školách běžného typu i na VŠ jsou již zmiňovaná FM pojítka, pojítka s infračerveným a rádiovým přenosem: - učitel má na klopě mikrofon a v kapse vysílačku, - student má přijímač a sluchátka. Ke spojení mezi vysílačkou a přijímačem je možné použít infračerveného záření nebo rádiového vysílání. Rádiovým pojítkům se podle používané frekvenční modulace říká FM pojítka.

6 Přímo k přijímači pojítka lze připojit náhlavní sluchátka, sluchátka do ucha s individuálni zhotovenými tvarovkami, vlastní individuální slúchadlo, k němuž se použije tzv. audiovstup, nebo indukční snímač ve slúchadle, kdy připojíme k přijímači indukční smyčku ve tvaru vázanky či tzv. indukční destičky, které vysílají do závěsného slúchadla magnetické pole, a tím přenášejí mluvenou řeč. d) Od 90. let minulého století se můžeme i u nás setkávat s pomůckou, která usnadňuje vnímání mluvené řeči neslyšícím a ohluchlým. Kochleární implantát (kochleární neuroprotéza) je zařízení, které do určité míry umožňuje obejít nefunkční vnitřní ucho (kochleu). Je to elektronická funkční smyslová náhrada, která neslyšícím přenáší sluchové vjemy přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha a obchází tak poškozené vláskové buňky. Informace jsou následně přenášeny do mozku, kde jsou rozpoznány jako zvuk. Principem je dráždění sluchového nervu slaboučkým elektrickým proudem, proto jednou z hlavních podmínek k voperování této neuroprotézy je zachování sluchového nervu a funkčnost vyšších etáží sluchové dráhy a CNS. Kromě této podmínky musí být splněna i další kritéria, např. podmínky audiologické (oboustranná hluchota nebo těžká nedoslýchavost), psychologické, celkový zdravotní stav k provedení operace (žádné kontraindikace), rodinné zázemí a spolupráce s logopedem, následná intenzivní dlouhodobá rehabilitační péče atd. Výběr pacientů je přísný, u dospělých postlingválně ohluchlých se přistupuje k implantaci co nejdříve po ohluchnutí, podmínkou je dobře rozvinutá řeč. Děti ohluchlé postlingválně se operují také co nejdříve od stanovení diagnózy, ne však dříve než za půl roku. Stále přibývá dětí s hluchotou kongenitální nebo ohluchlých prelingválně, u kterých se provádí operace optimálně mezi rokem věku, nejpozději do 6 let za splnění požadovaných výše uvedených kritérií. Tato věková hranice stále klesá. V České republice se používá implantační systém Nukleus od australské firmy Cochlear. V současné době je u nás implantováno přes 200jedinců. Přínos studia pro SP na VŠ spočívá v těchto ohledech: 1. Zvyšování vzdělanostní, informační úrovně i rozvoji celé osobnosti. 2. Získávání lepšího společenského postavení a pracovního uplatnění. 3. Nabývání zkušeností ve styku s intaktními osobami, možnost navazovat přátelství. 4. Zlepšování komunikační zručnosti. 5. Rozvoj celkové jazykové úrovně. 6. Větší rozhled v kulturním a společenském dění. 7. Posilování sebevědomí. 8. Učení se být více nezávislí na okolí. Na Pedagogické fakultě UK v Praze byla zřízena pro studenty se speciálními potřebami poradna (jak už bylo zmíněno výše), která se snaží těmto studentům umožňovat podporu, která plyne z jejich

7 individuálních potřeb. Kromě sluchové postižených studentů je poradna určena pro studenty zrakově postižené, tělesně postižené, studenty se specifickými poruchami učení. Studenti se speciálními potřebami se vedle této poradny mohou také obracet se svými problémy na Informačně-poradenské centrum UK. Poradna pro studenty se speciálními potřebami poskytuje sluchové postiženým studentům: 1. Poradenství uchazečům o studium na PedF UK při výběru vhodného studijního programu. 2. Informace o podmínkách přijímacího řízení. 3. Obecné informace o studiu na fakultě a orientaci v rámci fakulty. 4. Technickou podporu výuky pro nedoslýchavé studenty (FM systém, diktafon, zpětný projektor, datový projektor, PC, video). 5. Kopírovací služby ve spolupráci s Ústřední knihovnou PedF UK, asistenční služby pro písemné zaznamenávání přednášek nebo přepisů z diktafonu, sylaby a odbornou literaturu. 6. Individuální konzultace s vyučujícími katedry SpPg a zprostředkovávání konzultací s přednášejícími ostatních kateder fakulty. 7. Zajišťování tlumočení do znakového jazyka (příp. orálního tlumočení) přijímacích a některých dílčích zkoušek, přednášek pro neslyšící a těžce sluchově postižené studenty. 8. Zajišťování nadstandardních kurzů znakového jazyka pro rodilé mluvčí- -studenty PedF i tlumočníky znakového jazyka pro jejich zdokonalení. 9. Zajišťování mezinárodní mobility sluchově postižených studentů v rámci programu Sokrates. 10. Zajišťování odborné foniatrické a logopedické péče. 11. Poradenství při výběru zaměstnání sluchově postižených absolventů vysokoškolského studia. Literatura: HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. díl. Praha : FRPSP, s. ISBN KRAHULCOVA, B. Komunikace sluchově postižených. Praha : Karolinum, s. ISBN