Důchodová reforma průběžný systém

Transkript

1 Důchodová reforma průběžný systém Ing. Pavel Sobotka Jediná důchodová reforma, která má smysl, je reforma průběžného systému nebo-li prvního důchodového pilíře. Proto je třeba reformovat tento průběžný systém tak, aby bez dalších investic z jiných zdrojů vydržel ještě nejméně několik desetiletí a přitom byl relativně spravedlivý. Všechny ostatní tzv. pilíře jsou pouze formou organizovaného nátlaku na občany k ukládání peněz do předem určených fondů. Níže je uveden návrh hlavních zásad reformy průběžného systému důchodové reformy tak, aby tento systém byl dlouhodobě udržitelný a přitom i maximálně spravedlivý. Velmi důležitou zásadou tohoto návrhu je také skutečnost, že každý občan by se po odpracování určité doby mohl sám rozhodnout, kdy do důchodu odejde a ne pouze čekat, až (a zda vůbec) se dožije státem stanoveného důchodového věku. Vzhledem k tomu, že každý občan by si mohl zvolit dobu odchodu do starobního důchodu, mohl by si zároveň zvolit i výši důchodu, kterou chce pobírat. Tato výše by byla závislá na výši prostředků, které do systému vložil a počtu roků, které zbývají do průměrné doby dožití. Tím by byl zároveň naplněn požadavek Ústavního soudu na zvýšení závislosti výše důchodu na výši odvedených prostředků. Přitom více, než ¾ částky vložené do systému (pojistné odvedené zaměstnavateli a adekvátní část pojistného OSVČ) by mohlo sloužit jako solidární. To by znamenalo nejen dost prostředků na úhradu dalších druhů důchodů (invalidních, sirotčích, vdovských, vdoveckých), ale i možnost podstatného zvýšení základní výměry důchodů, aby tato základní výměra byla v takové výši, kdy by kromě důchodu již nemusela být vyplácena žádná jiná dávka. I. Zásady: 1. Reforma průběžného státem garantovaného důchodového systému je založena na principu, že výše procentní části starobního důchodu vychází z částky, kterou jednotlivec do systému vloží a z předpokládané délky dožití. 2. Každý může odejít do důchodu v den, který si sám zvolí, pokud splní základní podmínku počtu odpracovaných (pojištěných) let. 3. Výše důchodu se vypočte z celkové částky, kterou občan do systému vloží formou pojistného (tj. vše, co měsíčně odvedl ve výši 6,5% svého vyměřovacího základu), z částky, která se mu započte za dobu, kdy nemohl pracovat v celostátním zájmu a k tomu se připočte tzv. základní výměra důchodů, kterou by měli všichni stejnou. 4. Částky vložené zaměstnavatelem (tj. 21,5% vyměřovacího základu zaměstnance) by sloužily na úhradu základní výměry důchodů a dále na důchody u občanů, kteří si bez vlastního přičinění na důchod spořit nemohli buď vůbec nebo po nějakou dobu - solidarita s těmi občany, kteří jsou invalidní, se sirotky, vdovami, se ženami na MD, s částí nezaměstnaných, ap. + úhrada nákladů na správu systému. 5. Podobně jako v předchozích dvou bodech by se částka odvedeného pojistného dělila i při podnikání (OSVČ). 6. Částky vložené do systému od roku 1986 by se upravovaly stejnými koeficienty, jako je tomu dosud. Částka vložená do systému před rokem 1986 by se počítala jako průměr z částek od roku U neodpracovaných, ale započtených let v celostátním zájmu (viz část III, bod 2, písm. a) by částka vložená občanem do systému odpovídala částce, kterou by do systému v daném roce vložil občan s průměrným platem. U náhradních dob ostatních 1

2 by se tato doba započítávala pouze do počtu započtených let (tj. do doby, po které se občan sám může rozhodnout, kdy odejde do důchodu). 8. Celková částka vložená do systému každým občanem + částka za náhradní dobu pojištění v celostátním zájmu by se rozpočítala na počet měsíců, které občanovi zbývají do dožití průměrného věku. Minimální doba ve jmenovateli (tj. počet měsíců do dožití průměrného věku) by činila 120 měsíců (viz bod IV, 3). Toto omezení je nezbytné, aby nemohlo dojít k vyplácení neúměrně vysokých částek důchodu, pokud by někdo pracoval téměř až do dosažení průměrného věku dožití nebo dokonce přes tento věk dožití. 9. Občan, který by do svých 65 let nesplnil základní podmínky pro přiznání důchodu a zároveň by nepracoval, by od státu pobíral částku zajišťující jeho základní potřeby. Tato částka by se mohla rovnat základní výměře důchodů. II. Základní podmínka: 1. Dosažení nejméně 30 započtených let (včetně let odpracovaných ve smluvní cizině) tato lhůta se jeví jako vhodnější, než současných 35 let, a to především z důvodu, aby lidé, kteří chtějí odejít dříve do důchodu, nemuseli jako nyní čekat na úřadu práce nebo si kupovat roky formou dobrovolného důchodového pojištění, ap. III. Započtené roky: Do započtených let se zahrnují: 1. odpracované roky 2. náhradní doby a) v celostátním zájmu (např. vojna, mateřská dovolená, rodičovská dovolená do 4 let věku dítěte, ap. mohla by sem například patřit i registrace na ÚP v celkové době do jednoho roku) b) invalidita III. stupně c) ostatní (např. registrace na ÚP v celkové době max. 3 roky, rodičovská dovolená do 7 let věku dítěte v případě dvou a více dětí, ap.) IV. Výpočet důchodu 1. Sečte se celková částka, kterou občan do systému vložil (všechny roky od r kromě současného jsou valorizovány příslušným koeficientem, roky před rokem 1986 počítány jako průměr valorizovaných částek od r do doby podání žádosti o důchod) + částka za náhradní doby v celostátním zájmu 2. Celková částka dle předchozího bodu se vydělí počtem měsíců, které občanovi zbývají do doby dožití se průměrného věku (z důvodu zachování rovnosti důchodů podle pohlaví bude třeba pro obě pohlaví stanovit stejný (průměrný) věk dožití). K tomu se připočte základní výměra důchodu. Výsledná částka představuje měsíční důchod. 3. Minimální počet měsíců dožití dle předchozího bodu je 120. Při kratší době dožití průměrného věku by se započítávala pouze částka odvedená na pojistném v čitateli, ale doba ve jmenovateli by zůstávala stále Při výpočtu invalidního důchodu by se při výpočtu vycházelo z dosud odvedené částky do systému, k tomu by se přičetla průměrná částka do určitého věku, např. do 62 let, a to celé by se vydělilo počtem měsíců (např. od 62 let) do průměrné doby dožití + základní výměra důchodu podle bodu VI. 2

3 V. Výhody tohoto systému 1. Každý si může zvolit dobu odchodu do důchodu, pokud splní základní podmínku, tj. získá stanovený počet započtených let. 2. Naprosté eliminování výhrad Ústavního soudu, že výpočet důchodů je nepřijatelný pro lidi s vysokými příjmy 3. Velmi nízké náklady na zavedení tohoto systému do praxe prakticky pouze úprava počítačového programu a vypracování paragrafového znění zákona 4. Není třeba zavádět žádné stropy odvodu pojistného, neboť by se celá částka pojistného odvedená zaměstnancem započítávala do výše jeho důchodu 5. Systém by byl jednoduchý a přehledný - téměř každý by si mohl sám lehce spočítat svůj budoucí důchod a podle toho se rozhodnout, kdy do důchodu odejít. 6. Do výše důchodu by se adekvátně promítly i doby, kdy občan nemohl pracovat v celostátním zájmu např. péče o děti, vojna, ap. VI. Základní výměra důchodů 1. Plná výše - u starobních důchodů a invalidních důchodů III. stupně 2. Poloviční výše u invalidních důchodů II. stupně 3. Čtvrtinová výše u pozůstalostních důchodů a invalidních důchodů I. stupně Propočet výše základní výměry důchodů Podíl starobních důchodů na důchodech celkem v roce 2010 činil 79%. Dá se předpokládat, že z důvodu předpokládaných vyšších důchodů u lidí v celospolečenském zájmu (především MD a RD), by tento podíl vzrostl na cca 80%. To znamená, že cca 20% by činily ostatní důchody (pozůstalostní, invalidní). Z odvodů zaměstnavatelů (které činí 76,8% celkových odvodů do systému) by tak na ostatní důchody připadlo cca 26%, dále cca 3% na správu systému. Na základní výměru důchodů by tak zůstalo cca 71% z odvodů zaměstnavatelů, což odpovídá částce kolem 170 mld. Kč. Při počtu (údaje roku 2011) starobních důchodců (2340 tis.), invalidních důchodců třetího stupně (228 tis.) a dále počtu invalidních důchodců II. stupně (58 tis.), invalidních důchodců I. stupně (159 tis.) a pozůstalostních důchodců (716 tis.) by činila plná výše základní výměry důchodů cca 5000 Kč. Valorizace důchodů K zamyšlení je rovněž způsob valorizace důchodů, která by neměla být vázána pouze na růst inflace, ale rovněž na míru zaměstnanosti. Čím vyšší je zaměstnanost, tím vyšší je objem prostředků v důchodovém systému a tím vyšší mohou být i důchody. Naopak, v případě snižování zaměstnanosti dochází k úbytku peněz v systému a proto ani důchody by neměly růst tempem zvyšování inflace. Ing. Pavel Sobotka 3

4 Pozn.: Součástí důchodové reformy by mohlo být i odstranění nespravedlivého rozdělování důchodů vzhledem k rodičům, kteří vychovali více dětí a zároveň zvýšení motivace tyto děti vychovávat. Tyto osoby (především matky) vychovávají budoucí plátce sociálního pojištění, ale přitom jsou z hlediska budoucích důchodů (ale nejen z tohoto hlediska) znevýhodněny tím, že nemají takové příjmy, jako osoby, které děti neměly a mohly budovat kariéru. Částečně bude tato nespravedlnost odstraněna tím, že by se roky strávené na rodičovské dovolené počítaly do důchodu jako průměrný příjem (viz výše). Jako motivace by mohlo sloužit např. to, že pokud matky vychovají dvě a více dětí, které budou určitou dobu aktivně přispívat do důchodového systému (např. nejméně 10 let), zvýší se jim důchod za každé takto vychované dítě o určitou částku (např. o 5% průměrného důchodu). 4

5 Příklady Příklad č. 1 Občan středoškolák je od svých 19 let až do svých 62 let zaměstnán stále za průměrnou mzdu, která přepočtená na současnou výši činí cca 300 tis. Kč ročně. Takovýto občan by měl při odchodu do důchodu v 62 letech (při průměrné době dožití 78 let) důchod ve výši 9470 Kč (z toho by byla 5000 Kč základní částka a 4470 částka vypočtená z odvodů občana do systému). Pokud by se tento občan rozhodl jít do důchodu až ve svých 65 letech, činil by jeho důchod Kč. Pozn.: průměrný příjem je vždy přepočtený pomocí příslušných koeficientů. Příklady jsou z důvodu jednoduchosti propočteny při vědomí drobných chyb vyplývajících z různých znění zákona (různá výše pojistného, ap.). Příklad č. 2 Občan, narozený roku 1958, od roku 1976 do roku 1980 studoval, od roku 1981 do roku 1989 byl zaměstnaný (průměrný přepočtený příjem 300 tis. Kč ročně), v roce 1990 byl rok na mateřské a rodičovské dovolené, v letech podnikal (průměrný příjem 100 tis. ročně), v letech byl nezaměstnaný a od roku 1998 do roku 2020 byl opět zaměstnaný (průměrný přepočtený příjem 300 tis. Kč ročně). Do důchodu se rozhodl odejít ve svých 62 letech, tj. v roce Průměrný příjem v ČR byl po přepočtech dle jednotlivých koeficientů cca 300 tis. Kč. Průměrná doba dožití je 78 let. Výpočet: celkový počet započtených let je 40 let, z toho: doba zaměstnání: 32 let doba podnikání: 4 roky doba na RD: 1 rok doba na ÚP: roky (1 rok průměrnou náhradou + 2 roky pouze započtené) za jednotlivé doby odvedl občan do systému tyto částky: zaměstnání: z částky 300 tis. Kč 6,5% = Kč ročně po dobu 32 let celkem: Kč podnikání: 35 tis. Kč x 6,5% x 4 roky = 9100 Kč (vyměřovací základ činil 35% z výsledku hospodaření) studium: 0 RD: 300 tis. Kč x 6,5% x 1 rok = Kč ÚP: 0 Celkový vklad do systému pro výpočet důchodu: Kč Počet měsíců, které zbývají do dožití se průměrného věku je 192. Výše procentní výměry důchodu činí / 192 = 3400 Kč. Celková výše důchodu = 8400 Kč 5

6 Příklad č. 3 Stejné výchozí podmínky, ovšem do důchodu by občan odcházel až v 67 letech (doba zaměstnání by činila 37 let) za jednotlivé doby odvedl do systému tyto částky: zaměstnání: podnikání: 9100 Kč RD: Kč Celkový vklad pro výpočet důchodu: Počet měsíců, které zbývají do dožití se průměrného věku je 132. Výše procentní výměry činí 5683 Kč. Celková výše důchodu = Kč. Další příklady A B C D 1 Doba zaměstnání Celkový přepočtený příjem ze zaměstnání uhrazené pojistné Doba podnikání Celkový přepočtený příjem z podnikání uhrazené pojistné (VZ = 50 % z příjmu) Náhradní doby v celostátním zájmu náhradní pojistné (19500 x počet let) Ostatní náhradní doby Započtené roky Počet let, ze kterých se počítá důchod Do systému vloženo celkem ř Předpokládaná doba dožití v měsících (min. 120 měsíců) 13 Výše procentní části důchodu ř.11/ř Celková výše důchodu Příklad A je občan s přibližně průměrnou mzdou, který deset let podnikal a při podnikání se mu příliš nedařilo (nebo své příjmy upravoval tak, aby odváděl nízké odvody a daně), příklad B je občan s platem ve výši kolem 100 tis. Kč měsíčně a posléze úspěšný podnikatel s vykázanými příjmy 1 milion korun ročně, příklady C a D jsou občané dlouhodobě nezaměstnaní, kteří pracovali s průměrným platem ve výši 10 tis. měsíčně, ale v případě C s dvanácti lety náhradních dob v celostátním zájmu a naopak v případě D bez náhradních dob v celostátním zájmu. Porovnáním příkladu C a D je vidět, že i občan s nízkým příjmem, který však má započtenu dobu v celostátním zájmu (většinou výchova dětí), může mít větší důchod, než kdyby po tuto dobu pracoval. 6

7 Autor poskytl souhlas se zveřejněním příspěvku na webových stránkách Odborné komise pro důchodovou reformu. Příspěvek nevyjadřuje názor Odborné komise pro důchodovou reformu, nýbrž pouze osobní názory a zkušenosti autora. Příspěvek neprošel jazykovou ani věcnou korekturou. 7