ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Číslo jednací: ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: FTV Prima, s.r.o., se sídlem Na Žertvách 24/132, Praha 8, IČ , zast. Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, AK Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 6/44, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne , sp.zn. 2009/1148/vos/FTV, č.j.: BUR/83/2009, t a k t o : I. Žaloba se zamítá II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada nebo žalovaná ) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým Rada uložila podle 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen zákon nebo zákon č. 231/2001 Sb. ), žalobci pokutu ,- Kč za porušení 32 odst. 1 písm. f) a g) zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne od hodin žalobce na programu Prima televize odvysílal pořad Nejúžasnější videa světa II, který obsahoval drastické, detailní, několikrát opakované a dlouhotrvající záběry skutečných událostí, které bezdůvodně zobrazují zejména těžké tělesné utrpení lidí, a to způsobem snižujícím lidskou důstojnost, a které jsou způsobilé ohrozit zejména psychický vývoj dětí a mladistvých, čímž došlo k porušení povinnosti bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou

2 pokračování 2 důstojnost a povinnost nezařazovat v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Současně Rada uložila žalobci povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1 000,- Kč dle 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád ) a 6 vyhl. č. 520/2005 Sb. Žalobce k tomu uvedl, že v dané věci žalovaná rozhodovala již rozhodnutím ze dne sp.zn. 2008/614/vos/FTV, kterým byla žalobci udělena pokuta ,- Kč a dále rozhodnutím ze dne sp.zn. 2008/615/vos/FTV, kterým byla žalobci udělena pokuta ,- Kč. Obě takto vydaná rozhodnutí byla soudem zrušena. Poté žalovaná řízení spojila a rozhodla touto žalobou napadeným rozhodnutím výše specifikovaným. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že žalovaná skutek nedostatečně popsala a dostatečně nevyhodnotila jednotlivé složky správního deliktu. K tomu žalobce uvedl, že popis skutku, jak je uveden popisem scén v odůvodnění napadeného rozhodnutí, je nedostatečný, neboť vymezení skutku dle výroku napadeného rozhodnutí není možno jednoznačně ztotožnit s popisem vytýkaných sekvencí pořadu, jak jsou popsány v odůvodnění rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí potom dále nevyplývá, z čeho žalovaná usoudila, že některé scény v posuzovaném pořadu jsou způsobilé ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých, případně jak. Žalobci není zřejmé, na základě jakých důvodů či skutečností žalovaná k takovému závěru dospěla, neboť podle něj v případě vytýkaných scén jde o prosté zobrazení biologické podstaty člověka, která je předmětem výuky již na základních školách. Žalobce má za to, že krom toho, že dítě se může v reálném životě s takovým pohledem setkat například jako svědek dopravní nehody, zároveň poukazuje na to, že podobné záběry lze v dnešní době často vidět v mnohem drastičtější podobě v denním zpravodajství či dokumentech vysílaných v době mezi 6. a 22.hodinou. Dále podle názoru žalobce žalovaná pořad hodnotila subjektivně a neúplně. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 28 Ca 312/98, jestliže zákon provozovateli televizního vysílání ukládá povinnost nezařazovat v době od 6. do 22. hodiny pořady, které by mohly ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých, činí tak za pomoci pojmu obsahově neurčitého, má-li být za porušení této povinnosti provozovateli uložen správním úřadem správní trest, musí být tento neurčitý pojem odborně a objektivně vyložen a musí být prokázáno, že v případě určitého pořadu k porušení povinnosti skutečně došlo. Uvažování správního úřadu musí směřovat k tomuto cíli a jeho výsledky musí být uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Z výroku ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí však podle žalobce není zřejmé, z čeho žalovaná čerpá jistotu, že popsané scény předmětného pořadu jsou způsobilé děti psychicky ohrozit. Žalobce má za to, že předmětný posuzovaný pořad měl být posouzen jako celek, jinak udělením pokuty došlo k zásahu do práv žalobce nad míru přípustnou zákonem. Z dikce ustanovení 32 odst. 1 písm. g) zákona plyne, že v rámci posuzování, zda byl či nebyl spáchán správní delikt, má správní orgán zvažovat, zda vysílání posuzovaného pořadu jako takového bylo způsobilé ohrozit zákonem chráněné zájmy a nestačí tedy pouze uvést, že vyňaté sekvence, slova, jednotlivá jednání, jsou způsobilá ohrozit zákonem chráněné zájmy tak jak to učinila žalovaná. Žalobce rovněž namítá, že napadené rozhodnutí je opřeno pouze o okolnosti svědčící v neprospěch žalobce, ale nebyly vůbec vyhodnoceny skutečnosti svědčící v jeho prospěch, jak byly některé sekvence například žalobcem uvedeny ve vyjádření z 2. července žalobce dále tvrdil, že akceptace nedostatečného popisu jednotlivých složek správního deliktu by v budoucnu pro něho znamenala výrazný zásah do právní jistoty, neboť na základě nedostatečného popisu si žalobce do budoucna nemůže být jist například tím, prezentace jakého druhu chování běžně dětem přístupného a společností tolerovaného je pro žalovanou přijatelná a v čem již bude žalovaná shledávat rozpor se zákonem. K souvislosti mezi náležitým popisem objektivní stránky správního deliktu a principy právní

3 pokračování 3 jistoty žalobce odkázal na judikaturu, např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. dubna 2006 sp. zn. 6 As 19/2005. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného resp. z neúplného posouzení právní otázky, zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu, neboť rozhodnutí neobsahuje nezaměnitelný popis skutku, neuvádí, jak došlo k naplnění ohrožovacího následku jako znaku skutkové podstaty a neobsahuje popis příčinné souvislosti mezi skutkovým dějem a ohrožovacím následkem a za takových okolností není správní orgán oprávněn pokutu udělit. V další žalobní námitce žalobce namítal, že žalovaná postupovala v rozporu s 59 odst. 1 a 3 zákona. Žalobce má za to, že v případě předmětného vedeného správního řízení měla žalovaná upozornit žalobce na tvrzené porušení povinnosti a stanovit mu lhůtu k nápravě, žalovaná však žádné upozornění ve smyslu 59 odst. 1 zákona ve vztahu k pořadu Nejúžasnější videa světa II odvysílanému dne 16. března 2008 od 14:20 hodin ani k typově obdobnému jednání nevydala a nikdy žalobci neposkytla lhůtu k nápravě žalovanou tvrzeného porušení povinnosti. Žalobce poukazuje na to, že dle výroku napadeného rozhodnutí žalovaná spatřuje naplnění skutkové podstaty správního deliktu v odvysílání posuzovaného pořadu, který obsahoval drastické, detailní, několikrát opakované a dlouhotrvající záběry skutečných událostí, které bezdůvodně zobrazují zejména těžké tělesné utrpení lidí, a to způsobem snižujícím lidskou důstojnost, a které jsou způsobilé ohrozit zejména psychický vývoj dětí a mladistvých, avšak ve výčtu upozornění a správních řízení uvedených na podporu tvrzení, že na porušení zákonné povinnosti byl žalobce upozorněn již dříve, uvádí upozornění nebo správní řízení, jejichž předmětem byl typově odlišný skutek. Z uvedeného podle žalobce vyplývá, že žádným z žalovanou uvedených upozornění ani správních řízení nebyl žalobce upozorněn na porušení ust. 32 odst. 1 písm. f) a g) zákona, kterého by se dopustil žalobce odvysíláním pořadu s typově shodnými a ani obdobnými skutky, jako jsou skutky dle napadeného rozhodnutí. Žalobce tak má za to, že postup žalované je nezákonný a že žalobce byl uvedeným postupem žalované zkrácen na svých právech. Podle žalobce je dále zřejmé, že pro naplnění podmínky řádného upozornění na typově obdobné jednání by muselo takové řádné upozornění předcházet odvysílání posuzovaného pořadu, tzn., že by muselo být účastníku řízení doručeno nejpozději do 16. března Žalobci však žádné takové upozornění doručeno nebylo, když veškerá předchozí upozornění či správní řízení o porušení ust. 32 odst. 1 písm. g) ZRTV se týkala typově odlišných skutků. Žalobce tak má za to, že nedostatek absence předchozího upozornění ve smyslu ust. 59 zákona je vadou, která nemůže být žádným dodatečným úkonem správního úřadu odstraněna, a proto mělo být řízení vedené pod sp.zn. 2009/1148/vos/FTV zastaveno. Další žalobní námitkou bylo, že žalovaná postupovala při ukládání pokuty v rozporu s 61 odst. 2 a 3 zákona. K tomu žalobce s poukazem na judikaturu uvedl, že výčet kritérií pro uložení pokuty je taxativní a zákon nedává žalované na výběr, zda při ukládání pokuty přihlédne k pouze zde uvedeným zákonným kritériím či zda bude rozhodovat o výši pokuty i s ohledem na jiné skutečnosti. Žalovaná se dále nijak nevypořádala se zákonným kritériem - typ pořadu, proto žalobce dovozuje, že napadené rozhodnutí trpí nezákonností. Dále má žalobce za to, že napadené rozhodnutí trpí rovněž nepřezkoumatelností pro nedostatek odůvodnění, pokud jde o posouzení kritéria závažnost věci, neboť žalovaná odůvodňuje závažnost věci výlučně prvky skutkové podstaty, tj. způsobilost ohrozit psychický vývoj a bezdůvodné zobrazování těžkého zejména tělesného utrpení osob, analogicky by v oblasti soudního

4 pokračování 4 trestání takové odůvodnění v případě trestného činu krádeže mohlo znít: Společenská nebezpečnost (anal. závažnost) je velmi vysoká, neboť se obžalovaný zmocnil cizí věci. Dále žalobce poukazuje na ustanovení 61 odst. 2 zákona, podle něhož je žalovaná v souvislosti s rozhodováním o výši pokuty dále povinna zkoumat povahu vysílaného programu a postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. V napadeném rozhodnutí je však podle tvrzení žalobce pouze popsána povaha programu Prima televize, absentuje však jakákoli úvaha o významu povahy programu pro výši udělené sankce. Obecně známá skutečnost, že Prima televize je pouhým komerčním převážně zábavním programem nemůže být opominuta a musí dle názoru žalobkyně být ve vztahu k výši pokuty polehčující okolností (nejedná se o program veřejné služby, na který diváci přirozeně kladou vyšší nároky). Komerčnost či převážně zábavní povaha programu tedy nemůže podle žalobce být v souvislosti s rozhodováním o výši sankce k tíži žalobce. Žalobce dále poukazuje na to, že mediální trh sestává z trhu nákupu pořadů a formátů, trhu práce televizních profesionálů a trhu reklamy. Zvláštní povinnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a vzdělávání vyplývají např. z 2 a 3 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi. Žalobce žádné zvláštní povinnosti vůči divácké veřejnosti v daných oblastech nemá. Proto údaje, které jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí v souvislosti s postavením účastníka řízení na mediálním trhu, nepředstavují dostatečně ucelenou analýzu postavení žalobkyně na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Potřebné údaje k takovéto analýze je přitom podle žalobce snadné získat z veřejně dostupných zdrojů (např. výroční zprávy České televize, CET 21, spol. s r.o., FTV Prima, spol. s r.o.) a dovodit z právních předpisů. Skutečné zjištění postavení (výše příjmů konkrétního provozovatele) na mediálním trhu je přitom dle názoru žalobce důležité. Uvedené nedostatky související s odůvodněním výše pokuty jsou dle názoru žalobce důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost v důsledku nedostatku důvodů. Žalobce v další žalobní námitce namítal, že žalovaná postupovala v rozporu se zásadami správního trestání. Žalobce má za to, že žalovaná při ukládání sankce, která je předmětem napadeného rozhodnutí, postupoval v rozporu s principem preventivní funkce trestu, neboť tím, že žalovaná neprodleně po odvysílání posuzovaného pořadu neupozornila žalobkyni na možné porušování zákona a nestanovila jí lhůtu k nápravě, upřela trestu - pokutě její preventivní funkci. Dále podle žalobce došlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť přestože žalobce ve svém vyjádření ze dne 18. července 2008 poukazoval na skutečnost, že popis jakékoli části děje uvedený v oznámení o zahájení správního řízení vůbec nic neříká o působení daného konkrétního pořadu na děti či mládež, a že žalovaná nepopsala, o jaké záběry se přesně jedná a zejména proč a jakým způsobem mohly tyto záběry v kontextu pořadu ohrozit vývoj dítěte nebo mladistvého a požádala o přesnější vymezení předmětu řízení, této žádosti žalovaná nevyhověla, neboť dle jejího názoru je nepochybné, pro jaký skutek bylo řízení zahájeno, když byl předmět řízení vymezen časově i obsahově. Žalobce trvá na své námitce, že předmět řízení nebyl v oznámení o zahájení správního řízení a ani následně vymezen přesně, když žalovaná v oznámení neuvedla, jakým způsobem mělo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty předmětného správního deliktu dojít, žalobce se tak nemohl k vytýkaným sekvencím relevantním způsobem vyjádřit a byl proto zkrácen na svém právu vyjádřit v řízení své stanovisko. Dále podle žalobce došlo k porušení absorpční zásady při uložení pokuty, přičemž žalobce nemá výhrady proti aplikaci absorpční zásady, neboť možnost takového postupu konstatuje i ustálená judikatura, ale žalobce se zásadně ohrazuje proti způsobu, jakým žalovaná absorpční metodu použila. Poukazuje na skutečnost,

5 pokračování 5 že původním rozhodnutím Rady ohledně porušení 32 odst. 1 písm. g) zákona byla uložena žalobci pokuta ve výši ,- Kč a stejně tak původně rozhodnutím Rady ohledně porušení 32 odst. 1 písm. f) zákona byla uložena pokuta ve výši ,- Kč. Podle žalobce je tak zcela zřejmé, že žalovaná při ukládání pokuty napadeným rozhodnutím pouze sečetla výše obou původně uložených pokut a uložila pokutu v souhrnné výši ,- Kč. Takový postup - sčítání pokut za jednotlivé správní delikty však není aplikací absorpční zásady, nýbrž se jedná o použití nepřípustné kumulativní zásady a je nepřípustný, přestože výsledná výše pokuty spadá do rámce zákonem vymezené sazby za přísněji trestaný správní delikt. Žalobce má tedy za to, že pokuta uložená napadeným rozhodnutím je výsledkem použití kumulativní metody, jejíž použití je nepřípustné. Dále žalobce požádal pro případ, že by se soud s žalobními námitkami neztotožnil, aby v rámci moderačního práva soud od trestu upustil nebo aby pokutu uloženou žalobci snížil. Tento návrh žalobce odůvodnil především absencí předchozího upozornění ve smyslu 59 odst. 1 zákona, které by věcně souviselo s posuzovaným pořadem, dále neposkytnutím lhůty k nápravě žalovanou tvrzeného porušení a nedostatečným popisem předmětu řízení v oznámení o zahájení správního řízení. Žalovaná se k jednotlivým žalobním námitkám vyjádřila takto: K námitce žalobce ohledně nedostatečného popisu skutku a nedostatečného vyhodnocení jednotlivých složek správního deliktu, žalovaná uvedla, že výrok napadeného rozhodnutí obsahuje popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání správního deliktu v koncentrované podobě, přičemž odůvodnění dále jednotlivé sekvence specifikuje. Popis skutku tak je podle žalované zcela dostatečný, z výroku je nepochybně zřejmé, jaké jednání je sankcionováno, výrok rozhodnutí není nijak závislý na výkladu odůvodnění a tento výrok je způsobilý obstát sám o sobě, nikoliv jen společně s odůvodněním. Žalovaná má za to, skutek vymezila dostatečně a nezaměnitelně a z napadeného rozhodnutí je dostatečně zřejmé, jakým jednáním se žalobce dopustil spáchání správního deliktu. Žalovaná se domnívá, že po ní nelze oprávněně požadovat, aby nad rámec uvedeného vymezení do výroku zařadila přesný popis sekvencí posuzovaného pořadu pro účely jejich ztotožnění s popisem uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ohledně způsobilosti pořadu ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých odkazuje žalovaná na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je vyloženo, z jakých důvodů je shledáno ohrožení psychického vývoje dětí a mladistvých. Pokud jde o hodnocení posuzovaného pořadu, byl tento posuzován jako celek, což je podle názoru žalované z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé. Samotné hodnocení pořadu je přirozeně subjektivním názorem Rady, což však nezpůsobuje jeho závadnost. Podstatné je, že toto hodnocení, které je založeno na osobní znalosti osob, které o správním deliktu a sankci rozhodují, vychází z věcného popisu předmětných scén a je úměrné vnímání dětského diváka. Podle žalované nelze ani přisvědčit námitce, že rozhodnutí je opřeno pouze o okolnosti svědčící v neprospěch žalobce. Dle názoru žalobce Rada nevyhodnotila skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce, kterými má žalobce na mysli v žalobě popsané sekvence, kdy například z výroku radši bych byl, kdyby se to vůbec nestalo žalobce dovozuje, že násilí je odsouzeno, nebo ve výroku ve sportu, kde trocha deště stačí, aby bylo zle žalobce vidí upozornění na nebezpečnost motocyklového sportu nebo například ve výroku jak jsem padal, tak jsem se motorky pustil a snažil jsem se zaklonit co nejdál dozadu žalobce spatřuje popis opatření zabraňujícího tragédii. Takové subjektivní dedukce podle žalované nemohou být

6 pokračování 6 součástí správní úvahy Rady, když Rada jako správní orgán hodnotí, zda se provozovatel televizního vysílání dopustil odvysíláním předmětného pořadu správního deliktu. Rada nemůže ve vztahu k 32 odst. 1 písm. g) zákona ustoupit od zákonem stanoveného požadavku, aby provozovatel vysílání nezařazoval v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Žalovaná trvá na tom, že z napadeného rozhodnutí je dostatečně zřejmé, jakým jednáním žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu a o jaký delikt se jedná. K námitce postupu v rozporu s 59 odst. 1 a 3 zákona a k tvrzení žalobce, že měl být žalovanou ve vztahu k předmětnému pořadu upozorněn na tvrzené porušení povinnosti a měla mu být stanovena lhůta k nápravě, žalovaná trvá na tom, že žalobce byl ve smyslu 59 odst. 1 zákona v minulosti upozorněn na porušování ustanovení 32 odst. 1 písm. f) a g) zákona a tedy podmínka předchozího upozornění byla splněna. Žalobce byl na porušení totožných povinností již v minulosti upozorněn a bylo jeho povinností zabezpečit, aby takové pořady do vysílání zařazovány nebyly. Ze znění ustanovení 59 odst. 1 a 3 zákona podle žalované rozhodně nevyplývá povinnost žalované opakovaně upozorňovat provozovatele vysílání na porušování týchž zákonných povinností a stanovovat mu lhůtu k nápravě vždy ve vztahu k jednotlivému pořadu, jehož odvysíláním nově došlo k porušení zákazu zakotveného v 32 odst. 1 písm. f) a g) zákona, neboť pokud by musela žalovaná před uložením pokuty upozornit provozovatele vysílání na to, že již odvysílaným pořadem zákon porušil a pokud by mu musela stanovit lhůtu k nápravě, znamenalo by to ve svém důsledku, že za již odvysílaný pořad by nebylo možno pokutu uložit, respektive by bylo možno ji uložit pouze v případě, pokud by došlo k opakovanému vysílání téhož pořadu. Tím by sledovaný cíl zákona nebyl naplněn a oprávnění Rady ukládat pokutu za porušení zákona by zcela postrádalo smysl. Zákon se ani nezmiňuje o tom, že by mělo být takové upozornění vydáváno pro každý pořad. Podmínka předchozího upozornění je proto splněna tehdy, byl-li provozovatel vysílání upozorněn na porušení téže povinnosti stanovené zákonem bez ohledu na to, kdy k porušení této povinnosti došlo. Povinnost předchozího upozornění totiž není vázána na konkrétní skutkové jednání provozovatele, nýbrž pouze na to, zda naplňuje příslušnou skutkovou podstatu. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí přitom obsahuje odkazy na správní řízení, v nichž byla žalobci vydána upozornění na porušení ustanovení 32 odst. 1 písm. f) a g) zákona a odkazy na správní řízení, v nichž byl žalobce za porušení předmětných povinností sankcionován. K námitce postupu Rady v rozporu s 61 odst. 2 a 3 zákona žalovaná uvedla, že trvá na tom, že se při ukládání pokuty vypořádala se všemi zákonnými kritérii, a to dostatečně. V souladu s 61 odst. 2 zákona žalovaná při stanovení výše pokuty zohlednila všechna zákonná kritéria, když přihlédla k povaze vysílaného programu a k postavení účastníka na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy, a dospěla k závěru, že odpovědnost účastníka řízení jako provozovatele televizního vysílání vůči divácké veřejnosti je velmi vysoká. Jak je z dikce zákona zřejmé, přihlíží Rada k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele na mediálním trhu pouze z hlediska jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti, jiná hlediska na zřetel brána nejsou. O významu povahy programu Rada není povinna uvažovat, postačí, že k povaze programu přihlíží. Poukazuje-li žalobce na skutečnost, že program Prima televize je pouhým komerčním programem, nemůže žalovaná takové hledisko brát do úvahy, neboť nejde o zákonné kritérium. Povinnosti provozovatelů televizního vysílání platí pro všechny provozovatele stejně, zákon nerozlišuje mezi provozovatelem komerčním a provozovatelem veřejnoprávním. Ohledně zvláštních povinností žalobce vůči divácké veřejnosti, které žalobce dle jeho tvrzení nemá, Rada nerozhodovala a nebyly ani předmětem správního řízení.

7 pokračování 7 Žalované rovněž není jasná argumentace žalobce ohledně ročních příjmů provozovatelů, která nijak nesouvisí s předmětem řízení. Žalovaná při stanovení výše pokuty zohlednila i další zákonná kritéria, když výši pokuty stanovila podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. Závažnost věci není odůvodněna výlučně prvky skutkové podstaty, jak tvrdí žalobce, ale též tím, že pořad kromě vytýkaných scén ve svém celku obsahuje tragické a dramatické události, které působí především traumatizujícím způsobem, stejně tak i celá atmosféra pořadu, a to pouze za účelem zábavy, přičemž jde o pořad od vysílaný v neděli odpoledne, kdy lze u obrazovek předpokládat zvýšený počet dětských diváků. Žalovaná má za to, že jednotlivá kritéria spolu úzce souvisí, zejména závažnost věci a dosah závadného vysílání, kdy např. při malém dosahu závadného vysílání by byla i závažnost věci Radou posuzována mírněji. Tvrzení žalobce, že se Rada nevypořádala s kritériem typ pořadu, lze akceptovat, neboť se nejedná o zákonné kritérium, s nímž by Rada byla povinna se vypořádat. Žalovaná má za to, že v rámci postupu dle 61 odst. 2 a 3 zákona při ukládání pokuty postupovala zcela v souladu se zákonem. K poslední námitce postupu Rady v rozporu se zásadami správního trestání žalovaná uvedla, že má za to, že zásady správního trestání porušeny nebyly. Žalobce namítá, že žalovaná neprodleně po odvysílání posuzovaného pořadu neupozornila žalobce na možné porušení zákona a nestanovila mu lhůtu k nápravě a tím upřela pokutě její preventivní funkci, k této námitce žalovaná odkázala na výše uvedené vyjádření k námitce postupu v rozporu s 59 zákona. Pokud žalobce dále namítá, že popis skutku uvedený v oznámení o zahájení správního řízení je nedostatečný a že se žalobce údajně nemohl k vytýkaným sekvencím relevantním způsobem vyjádřit a byl proto zkrácen na svém právu vyjádřit v řízení své stanovisko, k tomu žalovaná uvedla, že ani preventivní funkce trestu ani princip práva na spravedlivý proces nebyly jejím postupem porušeny. Ohledně vymezení předmětu řízení trvá žalovaná na tom, že předmět řízení byl dostatečně vymezen již v oznámení o zahájení správního řízení, kde byl skutek vymezen nejen časově a obsahově, ale též popisem vytýkaných scén a je tedy nepochybné, pro jaký skutek bylo řízení zahájeno. Žalobce se mohl k vytýkaným sekvencím dostatečně fundovaně vyjádřit, v oznámení o zahájení správního řízení žalovaná uvádí pouze stručné informace o tom, co bylo shledáno závadným. Při zahájení řízení má totiž správní orgán vědomosti o skutkových okolnostech pouze v rozsahu, který umožňuje jejich předběžné právní zhodnocení, nejde o informace zvlášť kvalifikované, jde o informace, které mají nezbytnou míru určitosti a věrohodnosti, která zabezpečuje, že řízení není zahájeno a vedeno na podkladě informací neověřených, nejasných či zjevně nevěrohodných. Prokázání porušení zákona je pak předmětem dále vedeného správního řízení, v němž měl žalobce jako účastník všechna práva, která mu správní řád přiznává. Pokud žalobce dále namítá nesprávný postup žalované při použití absorpční metody a má za to, že byla použita nepřípustná kumulativní zásada, k tomu žalovaná uvedla, že jde pouze o shodu okolností, že v obou předchozích správních řízeních byly uloženy pokuty po ,- Kč a v napadeném rozhodnutí po spojení věcí byla uložena pokuta ve výši ,- Kč. Nejde v žádném případě o součet původně uložených pokut, jak se žalobce mylně domnívá, ale žalovaná při úvaze o výši pokuty vycházela mimo jiné ze zákazu reformace in peius, a proto mohla uložit pokutu pouze do výše ,- Kč a nikoli pokutu vyšší. K návrhu na snížení či upuštění od potrestání žalovaná uvedla, že má za to, že závěr, že žalobce porušil zákon a dopustil se správního deliktu, je správný, stejně tak má za to, že uložená pokuta ve výši ,- Kč není pokutou zjevně nepřiměřenou, nýbrž pokutou, která odpovídá danému porušení zákona i zákonnému rozpětí stanovenému v 60 odst. 3 písm. d) zákona, podle kterého lze uložit za skutkovou podstatu správního deliktu, kterého se žalobce

8 pokračování 8 dopustil, pokutu v rozmezí od ,- Kč až do výše ,- Kč, a která znamená uložení pokuty při dolní hranici zákonné sazby. Žalovaná má za to, že výše sankce za protiprávní jednání by měla mít i preventivní charakter a měla by tak s sebou nést přiměřeně citelný zásah do majetkové sféry žalobce, aby byl veden k důslednějšímu dodržování všech zákonných norem, kterými je vázán, a to zejména zákona č. 231/2001 Sb., proto má žalovaná za to, že moderace v daném případě není důvodná. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze ve věci rozhoduje podruhé poté, co jeho předchozí rozhodnutí (rozsudek ze dne , čj. 10 A 5/ ) bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno (rozsudkem ze dne , čj. 6 As 3/ ). V předchozím řízení Městský soud v Praze před rozhodnutím ve věci nařídil jednání, při němž ze správního spisu zjistil, že žalovaná na základě odvysílání předmětného pořadu zahájila se žalobcem dvě správní řízení pro porušení obou vytýkaných ustanovení zákona, vydala dvě rozhodnutí o uložení pokut žalobci po ,- Kč, přičemž na základě podaných žalob byla obě tato vydaná rozhodnutí Městským soudem v Praze zrušena. Poté žalovaná spojila obě vedená řízení a vydala žalobou napadené rozhodnutí. Soud při jednání rovněž provedl důkaz zvukově obrazovým záznamem předmětného odvysílaného pořadu. Žalobce v průběhu jednání v závěrečném vyjádření (po shlédnutí záznamu pořadu) uvedl, že předmětný pořad není vhodný pro děti, poukázal přitom na to, že pořad subjektivně vyznívá a působí odstrašujícím a varovným způsobem, nikoliv ale tak, jak jej vyhodnotila žalovaná, tedy že by mohl vést k nápodobě. Žalovaný setrval na závěrech uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě. Nejvyšší správní soud zrušil původní rozhodnutí městského soudu rozsudkem ze dne , čj. 6 As 3/ , a uznal za důvodnou pouze jednu námitku uplatněnou žalobcem v kasační stížnosti, a to námitku poukazující na to, že se městský soud nevypořádal s námitkou uplatněnou v žalobě, podle které nebyl v oznámení o zahájení správního řízení přesně vymezen jeho předmět. Nejvyšší správní soud v bodu 15 svého rozsudku uvedl, že Zamítne-li tedy soud žalobu, přičemž se některou z námitek opomene zabývat, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než jeho rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí [ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], byť by Nejvyšší správní soud mohl sám spolehlivě posoudit důvodnost námitky podle obsahu spisu. Kasační námitku uvedenou pod bodem 7 rozsudku neshledal Nejvyšší správního soudu důvodnou, přesto konstatoval (v bodu 18), že městský soud na tuto žalobní námitku neposkytl přímou a jednoznačnou odpověď, i když se nejedná o pasáž nesrozumitelnou, protože pokud je o otázku, zda-li uvážení žalované je v zákonných mezích, je na městském soudě, aby v navazujícím řízení poskytl stěžovatelce jednoznačnější reakci na předmětnou žalobní námitku a přispěl tak k větší přesvědčivosti a zřetelnosti svého rozhodnutí. V rámci nového řízení o žalobě Městský soud v Praze k projednání věci nařídil veřejné jednání. Při jednání právní zástupce žalobce odkázal na písemná podání a pokud jde o námitku týkající se vymezení skutku v oznámení o zahájení správního řízení, poukázal právní zástupce na to, že dle jeho názoru tento výrok neodpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu (rozsudek 4 As 7/2009, ze dne ), neboť neobsahuje popis scén, které byly žalovanou shledány závadnými. K této námitce zástupce žalované při jednání uvedl, že oznámení o zahájení řízení bylo dostatečně podrobné a přesné, a poukázal na to, že řízení se zahajuje pro podezření ze správní deliktu, v důsledku čehož, až v následném řízení dochází k specifikaci skutku, která je následně obsažena ve výroku napadeného rozhodnutí. Při jednání byly provedeny tyto

9 pokračování 9 důkazy: Oznámení ze dne , o zahájení správního řízení pro porušení ust. 32 odst. 1 písm. g) a oznámení ze dne , o zahájení správního řízení pro porušení ust. 32 odst.1 písm. f) zákona o vysílání, a k návrhu právního zástupce žalobce bylo ze spisu dále čteno usnesení ze dne , sp.zn. 1148/Vos/FTV (včetně doručenky), o spojení správních řízení vedených původně pod sp.zn. 2008/615Vos/FTV a pod sp.zn. 2008/614/Vos/FTV. Vázán právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů a ve svém rozhodování vyšel ze skutkového stavu zjištěného z obsahu správního spisu, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Podle 32 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 231/2001 Sb. patří mezi základní povinnosti provozovatelů vysílání a provozovatelů převzatého vysílání povinnost bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost a dále nezařazovat v době od hodin do hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle 59 odst. 1 a 3 zákona č. 231/2001 Sb. jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada sankci neuloží. Podle 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši od Kč do Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání pořady, které bezdůvodně zobrazují umírající nebo lidi vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Podle odstavce 3 písm. d) citovaného ustanovení 60 uloží Rada pokutu od Kč do Kč provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání od hodin do hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle 61 (společná ustanovení o ukládání pokut) odst. 2 Rada při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle odstavce 3 Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. V daném případě žalovaná uložila pokutu žalobci, neboť dospěla k závěru, že žalobce porušil výše citovaná ustanovení tím, že (jak zní výrok): dne 16. března 2008 od 14:20 hodin na programu Prima televize odvysílal pořad Nejúžasnější videa světa II, který obsahoval drastické, detailní, několikrát opakované a dlouhotrvající závěry skutečných událostí, které bezdůvodně zobrazují zejména těžké tělesné utrpení lidí, a to způsobem snižujícím lidskou

10 pokračování 10 důstojnost, a které jsou způsobilé ohrozit zejména psychický vývoj dětí a mladistvých, čímž došlo k porušení povinnosti bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost a povinnosti nezařazovat v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. V tomto řízení městský soud konstatuje, že v kasační stížnosti vznesené námitky, kromě námitky týkající se oznámení zahájení řízení, nebyly shledány důvodnými a proto text původního rozhodnutí, jimiž se městský soud vypořádal s žalobními námitkami, přejímá jako správný i do tohoto rozhodnutí. V závěru tohoto rozsudku se soud pak zabýval námitkou, podle níž nebyl v oznámení o zahájení správního řízení přesně vymezen předmět řízení. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že žalovaná skutek nedostatečně popsala a dostatečně nevyhodnotila jednotlivé složky správního deliktu. Podle žalobce popis skutku, jak je uveden popisem scén v odůvodnění napadeného rozhodnutí, je nedostatečný, neboť vymezení skutku dle výroku napadeného rozhodnutí není možno ztotožnit s popisem vytýkaných sekvencí pořadu, jak jsou potom popsány v odůvodnění rozhodnutí. Podle žalobce dále z napadeného rozhodnutí nevyplývá, z čeho žalovaná usoudila, že některé scény v posuzovaném pořadu jsou způsobilé ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých, případně jak. K této námitce soud obecně uvádí, že popis skutku musí být vždy obsažen ve výroku, nikoliv až v odůvodnění a takový popis musí být dostatečně určitý, aby dotyčné jednání, které má být sankcionováno, bylo popsáno způsobem vylučujícím jeho zaměnitelnost s jiným jednáním (skutkem) a aby bylo z popisu skutku rovněž zřejmé, proč byla uložena sankce dle dotyčného ustanovení toho kterého právního předpisu. V případě porušení povinností provozovatele vysílání dle ust. 32 odst. 1 písm. f) a g) zákona se tak bude jednat o vymezení skutku tak, aby z něho bylo zřejmé, že takto vymezeným skutkem došlo k porušení povinnosti bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost nebo k porušení povinnosti nezařazovat v době od hodin do hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí má soud za to, že skutek tak, jak je vymezen ve výroku rozhodnutí splňuje tyto požadavky, neboť z výroku je dostatečně zřejmé, o jaký pořad se jednalo a v jakém skutku je spatřováno porušení povinnosti stanovené zákonem. Pokud žalobce tvrdil, že skutek nebyl dostatečně ve výroku popsán, neboť tvrdil, že tento popis je uveden pouze v odůvodnění popisem konkrétních vytýkaných scén, pak se soud nedomnívá, že by popis závadných scén musel být obsažen ve výroku rozhodnutí jako popis skutku, neboť zákon především ukládá povinnost nezařazovat do vysílání pořady obsahující takové konkrétní scény či záběry, přičemž pokud takový konkrétní pořad uvedené scény obsahuje (byly odvysílány tyto scény jako součást konkrétního určitého pořadu), pak není třeba, aby byly tyto jednotlivé scény blíže ve výroku popisovány, ale postačí určení pořadu a charakteru scén v něm obsažených, aby bylo dostatečně zřejmé, proč byl provozovatel postižen a za co. Proto soud neuznal důvodnou námitku, že by napadené rozhodnutí trpělo vadou spočívající v nedostatečném popisu skutku. Stejně tak soud nepřisvědčil námitce, že žalovaná nesprávně právně vyhodnotila jednotlivé složky správního deliktu. Pokud žalobce namítal, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá, z čeho žalovaná usoudila, že některé scény v posuzovaném případě jsou způsobilé ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých, pak soud připomíná, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je orgánem, kterému v rámci jeho zákonem svěřené pravomoci přísluší posouzení

11 pokračování 11 otázek, jež se týkají dodržování povinností provozovateli televizního či rozhlasového vysílání, přičemž zde je nutno odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno, že uvedený závěr Rada vyhodnotila v rámci své správní úvahy při posuzování samotného odvysílaného pořadu po jeho shlédnutí (viz strana 7 rozhodnutí), a dále pak soud odkazuje na vyjádření zástupce žalobce po provedení důkazu záznamem dotyčného pořadu, kdy sám zástupce žalobce uvedl, že předmětný pořad není určen pro děti (viz protokol z jednání soudu ze dne ). Z uvedeného potom je dostatečně zřejmé, že žalovaný uvedený závěr o možnosti ohrožení psychického nebo fyzického vývoje dětí a mladistvých opřel o obsah samotného pořadu, tato jeho úvaha podle mínění soudu nevybočuje z mezí, jimiž se Rada má řídit při posuzování uvedené věci, a proto soud ani tuto část námitky žalobce neshledal důvodnou. Pokud k uvedenému dále žalobce tvrdil, že jemu není zřejmé, na základě jakých důvodů či skutečností žalovaná k takovému závěru dospěla, neboť podle něj v případě vytýkaných scén jde o prosté zobrazení biologické podstaty člověka, která je předmětem výuky již na základních školách, pak se soud po shlédnutí záznamu pořadu s takovým způsobem hodnocení jeho obsahu neztotožňuje, přičemž v závěrech přijatých v rámci hodnocení pořadu žalovanou ohledně možného ohrožení vývoje dětí či mladistvých soud žádné pochybení neshledal a plně se s uvedeným závěrem ztotožňuje. Argumentaci žalobce v tom směru, že se dítě může v reálném životě s takovým pohledem setkat například jako svědek dopravní nehody, a že podobné záběry lze v dnešní době často vidět v mnohem drastičtější podobě v denním zpravodajství či dokumentech vysílaných v době mezi 6. a 22. hodinou, soud neshledává důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí resp. pro závěr, že by snad díky uvedeným argumentům bylo možno dovodit závěr, že dotyčný pořad kritériím zákona vyhovuje a že zákon porušen nebyl. Námitka, že žalobci z výroku ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, z čeho žalovaná čerpá jistotu, že popsané scény předmětného pořadu jsou způsobilé děti psychicky ohrozit, tak není důvodná, neboť takové posouzení a správní úvaha o takovém závěru příslušní právě Radě jako orgánu, který je nadán pravomocí dbát na dodržování zákona, přičemž do okruhu věcí, jimiž je Rada oprávněna se zabývat a posuzovat patří právě mimo jiné posouzení, zda konkrétní pořad je způsobilý ohrozit psychický vývoj dětí či mládeže. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaná posuzovala předmětný pořad způsobem, který by obsahoval prvky libovůle, vybočení z obvyklých kriterií možné správní úvahy či jinak nezákonně. Pokud jde o námitku, že žalovaná opřela své rozhodnutí pouze o okolnosti svědčící v neprospěch žalobce, ale podle žalobce měly být ale nebyly vůbec vyhodnoceny skutečnosti svědčící v jeho prospěch, přičemž žalobce ohledně těchto ve prospěch jdoucích skutečností odkazoval na některé jiné sekvence v předmětném pořadu, pak soud tuto námitku považuje za zcela irelevantní, neboť pokud k porušení zákona v daném případě došlo tím, že pořad obsahoval záběry, které vysílány být neměly, pak na tom rozhodně, jak se domnívá žalobce, nemůže nic změnit skutečnost, že krom zákon porušujících sekvencí dotyčný pořad obsahoval i scény, které zákon neporušovaly. K tomu soud uvádí, že zákon nestanoví a ani žalobce neuvedl jediný rozumný důvod, proč by měla Rada posouzení a závěr o tom, zda k porušení zákona došlo či nikoliv, stavět na vyhodnocování jakéhosi skóre či poměru počtu pozitivních a negativních scén, které tvoří daný pořad. Takovou úvahu vůbec zákon nepřipouští a není zde jediný důvod, proč by tomu tak mělo být.

12 pokračování 12 Soud nepřisvědčil ani námitce, že akceptace nedostatečného popisu jednotlivých složek správního deliktu by v budoucnu pro něho znamenala výrazný zásah do právní jistoty, neboť na základě nedostatečného popisu si žalobce do budoucna nemůže být jist například tím, prezentace jakého druhu chování běžně dětem přístupného a společností tolerovaného je pro žalovanou přijatelná a v čem již bude žalovaná shledávat rozpor se zákonem. K tomu soud uvádí, že správní sankce byla uložena za odvysílání konkrétního pořadu s názvem Nejúžasnější videa světa II, tedy obava žalobce, že si nebude zcela jist tím, jakou prezentaci a jakého druhu chování běžně dětem je či není přijatelná, zde nemůže mít žádné opodstatnění. Pokud žalobce rovněž zpochybňoval, zda byla vůbec naplněna skutková podstata správního deliktu, a odkazoval na to, že rozhodnutí neobsahuje nezaměnitelný popis skutku a neuvádí, jak došlo k naplnění ohrožovacího následku jako znaku skutkové podstaty a neobsahuje popis příčinné souvislosti mezi skutkovým dějem a ohrožovacím následkem, pak soud je přesvědčen, že všechny tyto skutečnosti jsou v rozhodnutí dostatečně uvedeny a soud nepovažuje tuto námitku za opodstatněnou. V další žalobní námitce žalobce namítal, že žalovaná postupovala v rozporu s 59 odst. 1 a 3 zákona, neboť žalovaná měla upozornit žalobce na tvrzené porušení povinnosti a stanovit mu lhůtu k nápravě, žalovaná však žádné upozornění ve smyslu 59 odst. 1 zákona ve vztahu k pořadu Nejúžasnější videa světa II odvysílanému dne 16. března 2008 od 14:20 hodin ani k typově obdobnému jednání nevydala a nikdy neposkytla žalobci lhůtu k nápravě. Soud tuto námitku neshledal důvodnou, neboť z napadeného rozhodnutí (viz strana 12) vyplývá, že žalobce byl na porušení uvedené povinnosti upozorněn opakovaně, přičemž jde o upozornění na porušení zákona, nikoliv, jako to dovozuje žalobce, že by muselo jít o upozornění na totožný či typově shodný pořad či na typově shodné jednání či skutek. Proto není ani důvodná námitka, že se předchozí upozornění uvedená žalovanou týkala správního řízení, jehož předmětem byl typově odlišný skutek, neboť jde o prevenční povinnost před uložením pokuty za porušení zákonem uložené povinnosti, nikoliv tedy o upozornění na opakované spáchání totožného či obdobného skutku (jednání), jak to tvrdil žalobce. Další žalobní námitkou bylo, že žalovaná se nedostatečně vypořádala s kritérii pro uložení pokuty. Žalobce k tomu uvedl, že Rada se nijak nevypořádala se zákonným kritériem - typ pořadu, dále má žalobce za to, že napadené rozhodnutí trpí rovněž nepřezkoumatelností pro nedostatek odůvodnění, pokud jde o posouzení kritéria závažnost věci, neboť žalovaná odůvodňuje závažnost věci výlučně prvky skutkové podstaty, tj. způsobilost ohrozit psychický vývoj a bezdůvodné zobrazování těžkého zejména tělesného utrpení osob, analogicky by podle žalobce v oblasti soudního trestání takové odůvodnění v případě trestného činu krádeže mohlo znít: Společenská nebezpečnost (anal. závažnost) je velmi vysoká, neboť se obžalovaný zmocnil cizí věci. K této námitce soud jednak odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde žalovaná ohledně závažnosti věci uzavřela, že pořad je způsobilý negativně působit na zejména psychický vývoj dětí a mladistvých a současně bezdůvodně zobrazuje těžké zejména tělesné utrpení osob, a to pouze za účelem zábavy, tedy způsobem snižujícím lidskou důstojnost, přičemž je dále uvedeno, že pořad ve svém celku obsahuje tragické a dramatické události, a že Rada vytýká konkrétní závěry, které působí především traumatizujícím způsobem, stejně tak i celá atmosféra pořadu. Soud je ve vztahu k námitce žalobce přesvědčen, že takto koncipované zdůvodnění kritéria závažnosti věci je sice poněkud strohé, avšak s ohledem na charakter dané věci má soud za to, že není odůvodněn závěr, že by jen takto vyjádřené odůvodnění kritéria závažnosti věci bylo možno považovat za nedostatečně nebo že by činilo celé napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

13 pokračování 13 To samé se v podstatě týká i dalších posuzovaných kritérií uvedených v 61 odstavcích 2 a 3 zákona, zejména kritéria povahy vysílaného programu a postavení provozovatele na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Namítal-li žalobce, že v napadeném rozhodnutí absentuje jakákoli úvaha o významu povahy programu pro výši udělené sankce, pak soud odkazuje na poslední stranu napadeného rozhodnutí, kde se žalovaná uvedeným kritériem i dalšími kritérii zabývala, když dospěla k závěru, že z povahy vysílaného programu a z postavení žalobce na trhu vyplývá vysoká odpovědnost žalobce. Samotná námitka žalobce, že v rozhodnutí explicitně chybí text, který se výslovně zabývá významem povahy programu, je sice důvodná potud, že věta či odstavec s uvedením tohoto závěru skutečně v odůvodnění chybí, ale soud má zároveň za to, že jinak je z celého napadeného rozhodnutí a jeho vyznění v podstatě přístup a i závěry týkající se posouzení charakteru programu zřejmé i z ostatních částí odůvodnění, byť se v nich možná explicitně neuvádí, že jde právě o hodnocení kritéria význam povahy programu. Pokud žalobce rovněž namítal, že se žalovaná vůbec nevypořádala se zákonným kritériem typ pořadu, k tomu žalovaná v zásadě správně oponovala, že takto doslovně uváděné kritérium zákon skutečně nezná. Proto soud ani na takto uvedenou námitku nevešel. Pokud jde o další namítané skutečnosti týkající se závěrů uvedených v napadeném rozhodnutí, že Prima televize je pouhým komerčním převážně zábavním programem, žalobce zde namítal, že tato skutečnost nemůže být opominuta a musí být dle názoru žalobce ve vztahu k výši pokuty polehčující okolností, neboť se nejedná o program veřejné služby, na který diváci přirozeně kladou vyšší nároky, pak soud se s takovou argumentací neztotožňuje. Je pravdou, že Česká televize má veřejnoprávní charakter a že jí zákon ukládá oproti ostatním provozovatelům určité povinnosti, jimž musí ve vztahu k veřejnosti dostát. To ale neznamená, jak to dovozuje žalobce, že by snad v oblasti dodržování povinností podle zákona o vysílání měli ostatní provozovatelé odlišnou odpovědnost. Taková úvaha je zcela lichá. Soud nepřisvědčil ani námitce, že žalovaná postupovala v rozporu se zásadami správního trestání. V této námitce žalobce v podstatě jen opakoval své předchozí námitky, které byly již výše vypořádány, proto soud pro stručnost odkazuje na jejich výše popsané vypořádání, pokud žalobce namítal, že původním rozhodnutím Rady ohledně porušení 32 odst. 1 písm. g) zákona byla uložena žalobci pokuta ve výši ,- Kč a stejně tak původně rozhodnutím Rady ohledně porušení 32 odst. 1 písm. f) zákona byla uložena pokuta ve výši ,- Kč, přičemž žalovaná při ukládání pokuty napadeným rozhodnutím pouze sečetla výše obou původně uložených pokut a uložila pokutu v souhrnné výši ,- Kč, pak soud na tuto námitku nevešel, neboť jen samo tvrzení o tom, že takový postup byl aplikován, nestačí pro posouzení a pro závěr o tom, že se tak skutečně stalo. Žalobce uvedený závěr opírá v zásadě pouze o to, že součet původně uložených pokut je stejný jako výše nově uložené pokuty napadeným rozhodnutím, což ale nepostačuje ještě pro řádný a odůvodněný závěr o tom, že došlo k nepřípustnému stanovení výše pokuty. Proto soud tuto námitku neuznal důvodnou. Dále žalobce požádal pro případ, že by se soud s žalobními námitkami neztotožnil, aby v rámci moderačního práva soud od trestu upustil nebo aby pokutu uloženou žalobci snížil. Tento návrh žalobce odůvodnil především absencí předchozího upozornění ve smyslu 59 odst. 1 zákona, které by věcně souviselo s posuzovaným pořadem, dále neposkytnutím lhůty k nápravě žalovanou tvrzeného porušení a nedostatečným popisem předmětu řízení v oznámení o zahájení správního řízení. Městský soud v Praze zdůrazňuje, že moderační právo

14 pokračování 14 přísluší soudu dle 78 odst. 2 s.ř.s. pouze za podmínky, byl-li trest uložen ve zjevně nepřiměřené výši. Městský soud v Praze však po přezkoumání výše pokuty a přijatými závěry žalovanou v napadeném rozhodnutí dle zákonných kritérií, dospěl k závěru, že uložená pokuta není pokutou zjevně nepřiměřenou, nýbrž odpovídá daným porušením zákona, charakteru a závažnosti daného pořadu i zákonnému rozpětí stanovenému zákonem, a jde tak v podstatě o pokutu ještě ve spodní polovině či při dolní hranici zákonné sazby. Soudu se tak výše pokuty jako nepřiměřená nejeví, navíc i s ohledem na již výše rozvedené závěry není podstatný žalobcem tvrzený veřejný zájem. Pokud jde o srovnání výše pokuty s dalšími pokutami udělenými jiným provozovatelům televizního vysílání, je soudu známo z jeho úřední činnosti, že žalovaná udělila provozovateli celoplošného televizního vysílání pokutu ve zcela totožné výši za zcela obdobné porušení zákona, proto zde soud nespatřuje ani prvky libovůle či vybočení z obdobné rozhodovací praxe ve vztahu k legitimnímu očekávání. Proto soud návrhu žalobce na moderaci pokut nevyhověl. Nejvyšší správní soud v bodu 15 svého rozsudku zavázal zdejší soud, aby se vypořádal s námitkou žalobce, podle níž nebyl v oznámení o zahájení správního řízení přesně vymezen jeho předmět. Tato námitka byla v žalobě uvedena takto: Přestože žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 18. července 2008 poukazovala na skutečnost, že popis jakékoli části děje uvedený v oznámení o zahájení správního řízení vůbec nic neříká o působení daného konkrétního pořadu na děti či mládež, a že žalovaná navíc nepopsala, o jaké záběry se přesně jedná a zejména proč a jakým způsobem mohly tyto záběry v kontextu pořadu ohrozit vývoj dítěte nebo mladistvého, a požádala o přesnější vymezení předmětu řízení, žádosti žalovaná nevyhověla, neboť, dle jejího názoru, je nepochybné, pro jaký skutek bylo řízení zahájeno, když byl předmět řízení vymezen časově i obsahově. Žalobkyně trvá na své námitce, že předmět řízení nebyl v oznámení o zahájení správního řízení a ani následně vymezen přesně, když žalovaná v oznámení neuvedla, jakým způsobem mělo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty předmětného správního deliktu dojít, žalobkyně se tak nemohla k vytýkaným sekvencím relevantním způsobem vyjádřit, a byla proto zkrácena na svém právu vyjádřit v řízení své stanovisko. Námitka není důvodná. Soud se zabýval vyhodnocením textu obou oznámení o zahájení původně dvou řízení. V oznámení o zahájení správního řízení ze dne čj. vos /2969/08, na str. 2, v prvním odstavci, je podrobně popsáno, které scény, záběry a komentáře shledala Rada způsobilými k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty předmětného správního deliktu porušením ust. 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb. Rada v tomto textu uvedla, jak se jí záběry jeví drastické detailní, několikrát opakované, dlouhotrvající, zobrazující osoby vystavené těžkému zejména tělesnému utrpení a jsou doprovázeny komentáři nadšenými ( velkolepá pranice ) či lehce zklamanými, jak je hodnotí: Takový způsob prezentace těžkého tělesného utrpení lidí, který ukazuje nejen brutální obrazové výjevy, ale také např. jednoznačně obdivně pronesenou větu komentující počínání lidí dobrovolně riskujících život: Podívali se smrti do tváře, ale mohou o svých zážitcích vyprávět., snižuje lidskou důstojnost. Podle Rady uvedené odvysílané scény jsou způsobilé porušit ust. 32 odst. 1 písm. f), a také uvedla proč: neboť takové záběry bezdůvodně zobrazují osoby vystavené těžkému tělesnému utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. V oznámení ze dne , čj. vos /2968/08, na str. 2, v prvním odstavci je podrobně popsáno, které scény, záběry a komentáře shledala Rada způsobilými k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty předmětného správního deliktu porušením ust. 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. Rada v tomto textu uvedla, jak se jí záběry jeví drastické detailní, několikrát opakované, dlouhotrvající, zobrazující osoby vystavené těžkému zejména tělesnému utrpení a jsou doprovázeny komentáři nadšenými ( velkolepá