STŘEDNÍ ZDRAVONICKÁ ŠKOLA KROMĚŘÍŽ SPECIÁLNÍ FARMAKOLOGIE KLINICKÁ PROPEDEUTIKA ANTIMYKOTIKA ROČNÍK: 3. ŠKOLNÍ ROK: 2012 / 2013

Transkript

1 STŘEDNÍ ZDRAVONICKÁ ŠKOLA KROMĚŘÍŽ SPECIÁLNÍ FARMAKOLOGIE KLINICKÁ PROPEDEUTIKA ANTIMYKOTIKA ROČNÍK: 3. ŠKOLNÍ ROK: 2012 / 2013 STUDIJNÍ OBOR: ZDRAVOTNICKÝ ASISTENT

2 OBSAH 1.Úvod Historický vývoj léčiva Antimykotika.5 4. Nejpoužívanější antimykotika Antimykotika pro systémovou léčbu Antimykotika pro lokální léčbu.7 5. Možnosti a způsoby dávkování podávání léčiva Sledování účinků léčiva obsah edukace pro pacienta.8 6. Abstrakt Závěr Zdroje informací Přílohy...12

3 1. Úvod Téma Antimykotika jsem si vybrala proto, protože jsem se již setkala s onemocněním, na které se právě antimykotika podávají, a to s kožní mykózou. Myslím si, že jde o velmi časté onemocnění, které muže postihnout jakoukoliv věkovou skupinu, proto je důležité se o tomto léčivu něco dovědět.

4 -3-2. Historický vývoj léčiva Vývoj systémových antimykotik v moderní podobě započal v padesátých letech dvacátého století objevem antimykoticky účinných antibiotik. Tato antibiotika byla izolována ze streptomycet (gram pozitivní bakterie s charakteristikou vláknitého růstu, žijící převážně v půdě). V roce 1957 byl syntetizován flucytosin, původně jako cytostatikum. Farmakologickým sledováním u něho byla objevena antimykotická účinnost. Na počátku šedesátých let minulého století se počíná éra izolových antimykotik. Jejich název je odvozen od základu jejich chemické struktury, tedy pětičlenného cyklu se dvěma (imidazol) či později třemi (triazol) dusíky. První léčiva této skupiny byla použitelná pouze lokálně. Na počátku osmdesátých let byly syntetizovány první triazoly, které díky svým výhodnějším vlastnostem v dnešní praxi jednoznačně převažují, znamenaly průlom v tehdejší terapii. Výzkum po poznání jejich limitů v devadesátých letech soustředěn na vývoj takových formulací, které by umožnily podávat jeho vyšší dávky a tedy zvýšit jeho účinek, a zároveň zachovaly toxicitu na přijatelné úrovni. Výsledkem bylo vyvinutí lipidových formulací, které vykazují nižší renální i infúzní toxicitu. Přelom 20. a 21. století přinesl nové naděje do léčby systémových infekcí.

5 -4-3. Antimykotika Antimykotika inhibují růst patogenních hub. Podle užité dávky působí tak, že zpomalují až zastavují jejich růst nebo je usmrcují. Dělí se podle způsobu účinku na specifická antimykotika (zasahují na určitém místě látkové výměny mikroskopických hub) a na nespecifická antimykotika (mají obecný fungistatický(zastavující) účinek, obvykle též účinek bakteriostatický: denaturují bílkoviny, ovlivňují propustnost neboli permeabilitu buněčné membrány nebo vedou ke změně kyselosti). Antimykotika jsou léky, používané k léčbě mykóz, tedy při onemocněních, vyvolaných kvasinkami a houbami. Mykózy dělíme na dvě skupiny. První skupinou jsou lokální mykózy, které nejsou závažné ale poměrně časté. Postihují na sliznicích, kůži, nehtech, vlasech a tak dále. Další skupinou jsou systémové mykózy, které mohou být i život ohrožující, nejčastěji u pacientů s oslabenou imunitou vyvolanou nemocí nebo iatrogenně(vyvolené lékařem, nejčastěji prostřednictvím katétru či při chirurgických výkonech, při kterých je porušena integrita gastrointestinálního traktu), nejčastějším původcem je Candida albicans. Systémová mykotická onemocnění jsou v naší krajině méně častá, i když v poslední době se jejich výskyt zvyšuje. Souvisí především se stavy, při kterých je vážně narušen imunitní systém (nádorová onemocnění, leukémie, systémové autoimunitní choroby, HIV/AIDS) a představují velice závažný problém. Postihují vnitřní orgány.

6 4. Nejpoužívanější antimykotika Antimykotika pro systémovou léčbu amfotericin B: je antibiotického původu, váže se na stěny bunečných membrán, mění permeabilitu (propustnost) buněčné stěny tvorbou pórů. Prostřednictvím pórů unikají do zevního prostředí důležité ionty a makromolekuly a buňka postupně zaniká. Je léčivem téměř pro všechny systémové mykotické infekce ohrožující život nemocného. nežádoucí účinky: horečka, bolest hlavy, zvracení, postižení ledvin azolová antimykotika - ketokonazol, mikonazol, itrakonazol, flukonazol ketokonazol kvasinkové infekce GIT, infekce kůže, vlasů a nehtů způsobené dermatofyty (mikroskopické houby napadající povrchové vrstvy pokožky či nehty a vlasy) nebo kvasinkami nežádoucí účinky: zhoršení jaterních testů itrakonazol infekce kůže, vlasů a nehtů způsobené dermatofyty nebo kvasinkami infekce způsobené Aspergillus spp. aspergillózy se vyskytují jako invazivní mykóza především u pacientů po orgánových transplantacích a u nemocných leukemií flukonazol léčba kryptokokové meningitidy (onemocnění vyvolané kvasinkou Cryptococcus neoformans. Je významnou infekcí při AIDS) systémové i slizniční onemocnění způsobené kvasinkami, dermatomykózy

7 systémové endemické mykózy (plicní mykózy) nežádoucí účinky: bolesti hlavy, kožní vyrážky

8 Antimykotika pro lokální léčbu - léčba mykóz musí být doplněna prevencí zvýšená osobní hygiena, výměna bot apod. Azoly ekonazol, flukonazol, oxikonazol - jde o důležitá dermatologika, gynekologika Ekonazol - působí fungicidně i fungistaticky na houby, kvasinky a plísně,nepůsobí na spóry Clotrimazol - indikace dermatofytózy, kandidózy, mykózy, balanitidy a vulvitidy(zánět zevních pohlavních orgánů) Oxikonazol - kandidové vulvovaginitidy Polyenová antibiotika - nystatin, neomycin Nystatin- fungicidní a fungistatický účinek léčba povrchové kandidózy na kůži a na sliznici, nevstřebává se Neomycin - působí proti širokému spektru kvasinky, dermatofyta, plísně, houby léčba využití u kandidóz ústních koutků, balanitidy a vulvitidy

9 5. Možnosti a způsoby dávkování - podávání léčiva 5. 1 Sledování účinků léčiva edukace pro pacienty -7- Jednotlivé léky je výhodné občas měnit, protože se po určité době stávají neúčinnými. Na povrchové projevy se aplikují obvykle ve formě tinktur, u hlubokých mykóz se používají spíše masti. Diagnózu mykózy je nutné mít náležitě podloženou mikroskopickým, případně i kultivačním vyšetřením, jež je vhodné provést na specializovaném pracovišti. Lokální antimykotika se aplikují na postižené partie obvykle 2krát denně, a to vždy s přesahem asi 2 cm do zdravé kůže. Doba aplikace je do vymizení klinického nálezu, poté se léčba postupně pomalu ukončuje. Součástí terapie je dezinfekce obuvi, ponožek, prádla, oděvu přiléhajícího na postiženou kůži, a to po celou dobu léčby i profylakticky po jejím skončení.

10 -8-6. Abstrakt Ve své seminární práci jsem nejprve uvedla, proč jsem si vybrala Antimykotika, a to z toho důvodu, že jsem se o nich chtěla dovědět něco více. Nejprve jsem popsala historii vzniku antimykotik. Dále jsem popsala, co to jsou antimykotika a k čemu se používají. Poté jsem vyjmenovala nejpoužívanější antimykotika, které jsou rozděleny dle léčby a to na systémovou a lokální. Uvedla jsem jednotlivé druhy používaných léčiv. V poslední části jsem se zaměřila na edukaci pro pacienty, jak se antimykotika užívají a na co je důležité při léčby antimykotiky dodržovat.

11 -9-7. Závěr Na seminární práci se mi zpočátku nepracovala moc dobře, protože jsem dlouho nemohla najít žádné informace o těchto lécích, ale nějak jsem si poradila. Díky seminární práci jsem se toho hodně dověděla a našla spoustu zajímavých informací, které určitě využiji i v dalším studiu. Seminární práce byla pro mě velmi přínosná.

12 Zdroje informací: 1. Systémová antimykotika. SOLUTIO [online] [cit ]. Dostupné z: 2. Kožní plísně a kvasinková onemocnění. SAMOLÉČENÍ.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 3. Antimykotikum. Vitalion [online] [cit ]. Dostupné z: 4. NEJEDLÁ, Marie. Klinická propedeutika: pro střední zdravotnické školy. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 2010, 237 s. ISBN

13 Přílohy OBR. Č.1 CLOTRIMAZOL OBR. Č. 2 AMFORETICIN B OBR. Č. 3 NYSTATIN