VERTIKÁLNÍ ZAHRADY V EXTERIÉRU A INTERIÉRU

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici VERTIKÁLNÍ ZAHRADY V EXTERIÉRU A INTERIÉRU Diplomová práce Vedoucí práce doc. Ing. Tatiana Kuťková, CSc. Vypracovala: Bc. Zuzana Přerovská Lednice 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma VERTIKÁLNÍ ZAHRADY V EXTERIÉRU A INTERIÉRU vypracovala samostatně a použila jen ty zdroje, které cituji, a které jsou použity v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla použita v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. V Lednici, dne Podpis studenta... Bc. Zuzana Přerovská

3 Poděkování Děkuji paní doc. Ing. Tatianě Kuťkové, CSc. za odborné vedení, trpělivost a za společný čas strávený konzultacemi nad tématem diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Samuelu Burianovi, který mi vždy ochotně odpovídal na všechny moje otázky a poskytl mi spoustu materiálů k vypracování diplomové práce. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat rodině, která mě po celou dobu morálně a finančně podporovala, dále příteli Lukáši Rozprýmovi a kamarádům, kteří se mnou ochotně cestovali a navštěvovali vertikální zahrady.

4 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Bc. Zuzana Přerovská Zahradní a krajinářská architektura Obor: Management zahradních a krajinářských úprav Název tématu: Vertikální zahrady v exteriéru a interiéru Rozsah práce: cca stran textu, fotodokumentace, skici a náčrtky Zásady pro vypracování: 1. Prostudujte dostupnou literaturu zabývající se vertikálními zahradami v exteriéru a interiéru. Pozornost zaměřte na definování pojmů, porovnání pěstebních systémů, charakteristiku pěstebních podmínek stanoviště, požadavky na vlastnosti rostlin, doporučené sortimenty rostlin. Vymezte rozdíly a specifika vertikálních stěn v interiéru a v exteriéru. Získané informace logicky utřiďte a kriticky vyhodnoťte. 2. Vypracujte metodiku hodnocení již realizovaných vertikálních stěn v interiéru a v exteriéru v podmínkách střední Evropy. Pomocí navržené metodiky vyhodnoťte co nejvíce realizovaných stěn. 3. Na základě získaných výsledků terénního šetření doporučte metodický postup zakládání vertikálních stěn v exteriéru v podmínkách střední Evropy, vhodný sortiment rostlin k výsadbám a technologii údržby. 4. Pro vybraný modelový objekt (bude doporučen při první konzultaci) vypracujte návrh venkovní vertikální stěny na úrovni projektové dokumentace k realizaci stavby. Seznam odborné literatury: 1. VIALARD, N. -- BLANC, P. -- VIALARD, M. Jardinons a la verticale Jardinons a la verticale. Paris: Rustica, s. ISBN BLANC, P. -- LALOT, V. -- NOUVELL, J. Le mur vegetal : De la nature a la ville. Neuilly-sur-Seine: Lafon, s. ISBN BLANC, P. -- LALOT, V. The vertical garden : from nature to the city. New York: W.W. Norton, s. ISBN Zelené fasády - sborník referátů. Odborný jednodenní seminář kol.. SZKT, Praha. Praha: SZKT, 2011.

5 OBSAH 1. Úvod Cíl práce Literární přehled Historie ozelenění fasád Současnost Způsoby ozelenění fasád Systémy spojené s volnou půdou pnoucí rostliny Nesamopnoucí rostliny Samopnoucí rostliny Výhody a omezení použití pnoucích dřevin Rozdíly mezi pnoucími rostlinami a vertikálními zahradami Systémy nespojené s volnou půdou - vertikální zahrady Rozdíly vertikálních zahrad v interiéru a exteriéru Pěstební systémy vertikálních zahrad Stanovištní podmínky vertikálních zahrad Sortiment rostlin a jejich požadované vlastnosti Údržba vertikálních zahrad Životnost vertikálních zahrad Význam vertikálních zahrad Metodika hodnocení vertikálních zahrad Základní údaje Číslo vertikální zahrady Termín hodnocení Lokalizace Rok realizace

6 4.1.5 Celková plocha Použití vertikální zahrady Podmínky stanoviště Nadmořská výška Orientace ke světovým stranám Průměrná roční teplota Režim návštěvnosti Světelné podmínky Vegetace Pěstitelská skupina rostlin Sortiment rostliny a jejich stav Barevné řešení vertikální zahrady Pěstební systém Modulární systémy Plošné konstrukce Udržovací péče Zásoba živin Závlahový systém Interval zavlažování Závěrečné zhodnocení Poznámky Výsledky hodnocení vertikálních zahrad Základní údaje Podmínky stanoviště Vegetace Pěstební systém Udržovací péče

7 5.6 Závěrečné hodnocení Návrh exteriérové vertikální zahrady Diskuze Závěr Souhrn a resume, klíčová slova Seznam použité literatury a pramenů Literatura Internetové zdroje Ústní sdělení Seznam obrázků, tabulek a grafů Přílohy Příloha A Příloha B

8 1. Úvod Vertikální zahrady jsou novým trendem v použití rostlin především ve městech, kde není dostatek místa pro zeleň nebo atraktivním doplňkem mnohých interiérů. Mezi nejvýznamnější průkopníky vertikálních zahrad patří bezesporu francouzský botanik a vědec Patrick Blanc. V příznivějších klimatických podmínkách než jsou podmínky střední Evropy, se vyskytují velmi zdařilé exteriérové realizace převážně Patricka Blanca. Tvorba vertikálních zahrad v těchto podmínkách je usnadněna vyššími průměrnými ročními teplotami. To se jednak odráží ve výběru sortimentu rostlin, ale i v následné údržbě. V České Republice se pohybuje průměrná roční teplota vzduchu v rozmezí 5,5 až 9 C (Wikipedie, 2013) a v ostatních státech střední Evropy je to podobné. Proto zkušenosti s realizací exteriérových vertikálních zahrad jsou velmi malé. Přesto každým rokem přibývá nadšenců, kteří se nebojí investovat do takovýchto projektů. Krásné je to, co funguje v souladu s přírodou Patrick Blanc 8

9 2. Cíl práce Cílem práce je prostudovat dostupnou literaturu, která se zabývá vertikálními zahradami v exteriéru a interiéru. Pozornost zaměřit na definování pojmů, porovnání pěstebních systémů, charakteristiku pěstebních podmínek stanoviště, požadavky na vlastnosti rostlin, a také doporučené sortimenty rostlin v podmínkách střední Evropy. Součástí je také vymezit rozdíly a specifika vertikálních zahrad v interiéru a exteriéru. Na základě získaných informací je cílem vypracovat logicky utříděnou a kriticky vyhodnocenou literární rešerši. Dalším cílem této diplomové práce je vypracování metodiky hodnocení již realizovaných vertikálních zahrad v interiéru a exteriéru v podmínkách střední Evropy. Pomocí navržené metodiky vyhodnotit alespoň 10 realizovaných stěn. Na základě výsledků získaných z terénního zkoumání, doporučit metodický postup zakládání vertikálních stěn v exteriéru v podmínkách střední Evropy, včetně vhodného sortimentu rostlin a technologie údržby. Pro vybraný modelový objekt-areál ZF Mendelu v Lednici vypracovat návrh venkovní vertikální stěny na úrovni projektové dokumentace k realizaci stavby. 9

10 3. Literární přehled Pojmy vertikální zahrady, vertikální stěny, zelené stěny, živé stěny nebo zelené fasády lze označit, jako názvy pro pěstování rostlin umístěných vertikální rovině, díky kterým se zakrývají stěny či sloupy různých objektů. Rubačová (2008, str. 6) je definuje pod názvem vertikálně situované rostlinné výsadby, které dle použitých taxonů lze aplikovat do interiéru i exteriéru. V této práci budou nadále označovány, jako vertikální zahrady. S myšlenkou vertikálních zahrad přišel francouzský botanik Patrick Blanc, kterému je věnována kapitola 3.2. Zkušenosti vertikálních zahrad v našich klimatických podmínkách jsou zatím malé, oproti vertikálním zahradám v interiérech. Zdánlivým konkurentem mohou být popínavé rostliny, které lze kromě mechových stěn považovat za předchůdce vertikálních zahrad 3.1 Historie ozelenění fasád Potřeba ozelenit stěny nebyla v minulosti tak intenzivní jako dnes, ale přesto se setkáváme s různými formami použití, které sahá hluboko do historie. Jsou to právě pnoucí rostliny, jejichž historie sahá až do Starověku, Olšan (2011, str. 1) uvádí, že písemné zmínky o pěstování révy vinné se datují až do doby okolo 3500 let př. n. l. Nejstaršími ikonografickými prameny jsou nástěnné malby v hrobkách. Ve starověkém Řecku a Římě se používala réva vinná a břečťan k popnutí různých pergol, které lemovaly cesty. Olšan (2011, str. 5) dále uvádí, že v období Antiky, se také používal břečťan pro popnutí kmenů platanů. V období Středověku byla oblíbená vinná réva, vysazovaná na osluněných zdech. V zahradách pozdního Středověku (Franci, Anglie, Nizozemí a střední Evropa) se u zdí zahrad rostliny vyvazovaly k opěrným konstrukcím připevněných na zeď. Nejčastěji se jednalo o ovocné dřeviny. Tento typ pěstování rostlin se německy označoval jako tzv. Mauerspaliere. Olšan (2011, str. 1) uvádí, že v době Baroka klesal zájem použití pnoucích rostlin v kompozici. Pnoucí dřeviny byly vysazovány ke stavbám a prvkům pouze malé zahradní architektury. Například podél spodní části vysokých zelených stěn a živých plotů byly zřizovány 10

11 plůtky, jež mohly být přizdobeny pnoucími rostlinami. Sortiment nebyl příliš široký, používaly se hlavně loubince, růže, zimolezy, břečťany a hrachory. Konečně od první poloviny 19. století (období neoklasicismu a romantismu) nalezly pnoucí dřeviny v přírodně krajinářských zahradách a parcích větší uplatnění. Dominující se stala vzrůstná pnoucí odrůda růže Rosa x francofurtana, která se rychle rozšířila v celé střední Evropě. Tato rostlina byla použita hlavně k popínání loubí a později byla vytlačena novými odrůdami pnoucích růží. Do tohoto období lze dále zařadit břečťan, loubinec, podražec. Druhá polovina 19. Století byla značně ovlivněna teoretickými pracemi německých zahradních architektů a praktiků Gustava Meyera a Hermanna Jägera. V Jägerově spisu jsou vyčerpávajícím způsobem vyloženy vlastnosti a možnosti použitých popínavých rostlin, dřevin i letniček. Právě díky zvýšenému zájmu o pnoucí dřeviny rostl i sortiment opěrných konstrukcí. Jäger důkladně popisuje různé typy opěrných konstrukcí i zahradních staveb. Popínavé rostliny jsou jednou z možností ozeleňování fasád, kdy samotné rostliny nejsou vyjmuty ze svého přirozeného prostředí. Dle pramenů (Lambertini, Leenhardt, Ciampi, 2007 str. 38; Rubačová 2008 str. 9) lze uvést, že poprvé, kdy rostliny byly přesunuty do nepřirozeného prostředí, odkázané na neustálý přísun vody a živin jsou Visuté zahrady Babylónské, označované také Visuté zahrady Semiramidiny (viz Obrázek 1). O jejich existenci však neexistují nezvratné důkazy. Zahrady popisovali zejména starořečtí historikové, mimo jiné Strabón a Diodóros Sicilský (Wikipedia, 2001). Podle zmíněných popisů byly zahrady zavlažovány prameny vody, které stékaly dolů po hradbách a zavlažovaly tak všechny rostliny. Obrázek 1 Visuté zahrady Babylónské Zdroj: ( 11

12 3.2 Současnost Myšlenka vertikálních zahrad, které jsou známé už z dnešní doby vznikla v 30. letech minulého století. První svislou zahradu v Rio de Janeiru společně založili Le Corbusier a brazilský zahradní architekt Roberto Burle Marx (Bydlení, 2011). Avšak, jako hlavního průkopníka vertikálních zahrad lze bezesporu považovat francouzského botanika a vědce Patricka Blanca (nar. 1958). Patrick Blanc se mnoho let specializoval na subtropické lesy a zaznamenal, že spousta rostlin dokáže růst na skalách, větvích téměř bez půdy, a kterým stačí voda a v ní obsažené minerály. Na základě tohoto principu, tento systém využil i pro své vertikální zahrady. Daňková (2007, str. 7) uvádí, že v době, kdy patentoval interiérovou vertikální zahradu před jejím vystavením v roce 1988 v Cité des Sciences et des Techniques de la Villete, měla za sebou již 15 let vývoje a pokusů. Základem myšlenky bylo vědomí, že rostliny ke svému vývoji nutně nepotřebují půdu a mohou žít pouze díky světlu, dokonce umělému a vodě s živinami. Po roce 1991 začal s prvními pokusy vytvořit exteriérovou stěnu složených z rostlin schopných snášet klimat mírných šířek. Na základě těchto pokusů byl v roce 1993 přizván k účasti ve 3. ročníku zahradního festivalu v Chaumont-sur-Loire. Sestavil tu několik venkovních stěn, na kterých testoval přibližně 300 druhů rostlin. Zde poprvé vzbudil velký zájem veřejnosti a jeho koncept vertikální zahrady se tak stal revoluční. V České republice lze dle Pejchal (2011, str. 1) jako předchůdce vertikálních zahrad považovat skalku vytvořenou před více než 40 roky v Botanické zahradě a arboretu Mendelu v Brně (Obrázek 2). Vertikální zahrady známé především díky P. Blanca se v tuzemsku začaly objevovat v posledních třech letech se zaměřením hlavně do interiéru, avšak žádné relevantní prameny nezmiňují, která vertikální zahrada byla založena jako první. Podle Burian (2013, ústní sdělení) by se mohlo jednat o střešní zahradu u obchodního domu Praha Anděl, založenou v roce 2003, jejíž část má tak strmý sklon, že už lze hovořit o exteriérové vertikální zahradě (viz Obrázek 3). Další pokusy o vertikální zahrady ve venkovním prostoru jsou spíše amatérské a jsou důkazem toho, že Česká republika teprve čeká na vývoj. 12

13 Obrázek 2 Vertikální skalka v Botanické zahradě a arboretu Mendelu, Brno 2012 Zdroj: (foto autor) Obrázek 3 Carrefour u obchodního domu Anděl, Praha 2011 Zdroj: (Samuel Burian) 13

14 3.3 Způsoby ozelenění fasád Zelené fasády představují energeticky úsporný obvodový plášť budov, který je šetrný k životnímu prostředí. Možností, jak vymezit způsoby ozelenění fasád je celá řada (Burian, 2011 str. 3, Pfoser, 2010 a Köhler, 2010, Rubačová, 2008, stránky 6-9). Nejvíce se lze ztotožnit s klasifikací dle Pejchal (2011, str. 1-2), který uvádí systémy spojené s volnou půdou, (pomocí samopnoucích či nesamopnoucích lián) a nespojené s volnou půdou (vertikální zahrady). Systémy, které nejsou spojené s volnou půdou, dále dělí na systémy policové, modulární a plošné. Rovněž uvádí kombinací obou způsobů, viz Obrázek 4. Obrázek 4 Systémy pro ozeleňování stěn Zdroj: (ilustrace autor) Systémy spojené s volnou půdou pnoucí rostliny Jedná se o systémy, kde jsou rostliny vysazovány přímo do půdy v blízkosti fasády. Používají se samopnoucí a nesamopnoucí rostliny (liány), které patří do skupiny pnoucích rostlin. Burian (2011, str. 1) definuje pnoucí rostliny jako botanicky nesourodou skupinu, kterou spojuje zvláštní strategie konkurenčního boje o světlo. Rostou velmi rychle a nestačí si vytvořit dostatečně pevnou rostlinnou osu ( výhony ). Proto musí využívat pro svůj růst nějaké opory. Pnoucí rostliny nacházíme, jak mezi bylinami letničkami i trvalkami, tak také mezi dřevinami. Významným faktem je 14

15 schopnost pnoucích dřevin přijímat tvar opěrné konstrukce (objektu, na kterém rostou) a tím se stávají nejplastičtějším rostlinným prvkem schopným dotvářet prakticky libovolné hmoty. Pnoucí dřeviny jsou velmi rozmanité co do vzrůstu, textury, nároků na stanoviště i co do způsobu, jakým se přidržují podkladu. V literatuře se setkáváme především s klasifikací dle Burian (2011, str. 1), ale Pejchal (2011, stránky 2-3) je rozděluje přehledněji (viz Obrázek 5). Obrázek 5 Rozdělení pnoucích rostlin Nesamopnoucí rostliny Zdroj: (Pejchal, 2011) Pejchal (2011, str. 2-3) uvádí následující formy pnutí. Ovíjivé-přichicují se ovíjením stonku kolem opory (např. Lonicera caprifolium, Visteria sinensis, Thunbergia alata, Humulus lupulus). Pravotočivé (Visteria floribunda) Levotočivé (Visteria sinensis) Úponkaté-přichycují se k opoře úponky. Ovíjením jejich ramen (Vitis vinifera, Parthenicissus vitacea, Clematis vitalba, Lathyrus odoratus, Cobaea scandens). Pomocí příchytných terčíků (Parthenocissus tricuspidata, Partehenocissus quinquefolia). 15

16 Vzpěrné-přichycují se Bočními výhony (Rosa canina); Ostny (Rubus fruticosus), trny (Lycium barbarum); Listy (Tropaeolum majus) Samopnoucí rostliny Kořenující (Hedera, Campsis, Hydrangea, Schizophragma) Úponkaté (Parthenocissus) Burian (2011, str. 3) vymezuje hlavní rozdíly mezi rostlinami samopnoucími a nesamopnoucími, tedy těmi, které potřebují pro svůj růst opěrnou konstrukci. Viz Tabulka 1. Tabulka 1 Rozdíly pnoucích dřevin PNOUCÍ DŘEVINY SAMOPNOUCÍ NA OPĚRNÉ KONSTRUKCI Minimální pořizovací náklady (v jednotkách Velké pořizovací náklady (v řádu desítek až korun na 100m2 plochy) stovek korun na 100m2 plochy) Velmi úzký sortiment použitelných rostlin Široký sortiment použitelných rostlin Neomezené možnosti tvarování, možnost Jen plošné pokrytí tvorby solitér Podle okolností vyšší náklady na údržbu Minimální náklady na údržbu Zdroj: (Burian, 2011) Výhody a omezení použití pnoucích dřevin Burian (2011, str. 11), také uvádí hlavní výhody a omezení použití pnoucích rostlin. Viz níže Tabulka 2. 16

17 VÝHODY Náklady na pořízení jsou minimální, oproti technickým řešením řádově nižší. Úplná nezávislost na energetických zdrojích. Pnoucí dřeviny využívají sluneční energii a nepotřebují napojení na žádné energeticjé sítě. "Autoreparační" schopnost. Poškozené nebo zaprášené listy se každý rok pravidelně obdovují. Ochrana vůči sprejerům. Dynamika proměn a esteticka v průběhu celého roku i v dlouhodobém horizontu. Tabulka 2 Výhody a omezení pnoucích dřevin OMEZENÍ Problematické využití na velmi vysokých objektech. Obtížná regulovatelnost výkonu (při deštivém počasí v létě bude prakticky stejný jako za slunného dne). Nedefinované parametry účinnosti (stanovit přesné technické parametry přírodního řešení je nemožné). Postupný nástup požadovaného efektu v řádu několika let. Zdroj: (Burian, 2011) Rozdíly mezi pnoucími rostlinami a vertikálními zahradami Vertikální zahrady a pnoucí rostliny představují dva velké způsoby, jak ozelenit fasádu. Obě dvě skupiny mají své výhody a nevýhody. V exteriéru převládají spíše výhody pnoucích rostlin, protože jejich využití je jednodušší a mnohem lacinější. Sortiment rostlin je užší, ale zato v našich klimatických podmínkách spolehlivější. V interiéru převládají v našich podmínkách bezpochyby vertikální zahrady, které přináší novou kvalitu prostředí. Technické problémy jsou zde lépe snesitelné než v exteriéru (například porucha závlahy). Burian (2011, str. 13) přehledně rozdělil hlavní rozdíly mezi pnoucími rostlinami a vertikálními zahradami, viz Tabulka 3. Tabulka 3 Rozdíly mezi pnoucími dřevinami a vertikálními zahradami Pnoucí dřeviny Náklady na pořízení jsou řádově nižší, nejvýše v řádu stokorun na 1 m 2 Úplná nezávislost na energetických zdrojích, nenáročná péče, vyrůstají z malé, dobře dostupné plochy na terénu Vysoký přínos pro energeticky úspornou architekturu Pomalý nástup účinku Výškové omezení Primárně do exteriéru Omezená tvářnost (tvorba kompozic) Vertikální zahrady (interiér/exteriér) Vysoké pořizovací náklady, až v desítkách tisíc na 1m 2 závislé na energetických zdrojích (čerpadla), nutná pravidelná péče, výškové práce Malý přínos pro energeticky úspornou architekturu Téměř okamžitý účinek Teoreticky neomezená výška Primárně do interiéru (v našich podmínkách) Vysoká tvářnost Zdroj: (Burian, 2011) 17

18 3.3.2 Systémy nespojené s volnou půdou - vertikální zahrady Systémy, kde rostliny nejsou spojené s volnou půdou, dále jen vertikální zahrady, jsou novým způsobem ozelenění fasád. Definice vertikálních zahrad uvádí mnoho autorů (Blanc 2008; Burian, 2011; Pejchal, 2011; Westbrook 2007), avšak nejjasněji vymezená se zdá dle Rubačová (2008, str. 6), tedy vertikální zahrady jsou vertikálně situované rostlinné výsadby, které dle použitých taxonů lze aplikovat do interiéru i exteriéru. Venkovní a vnitřní vertikální zahrady jsou založené na podobném principu, ale přesto se od sebe liší, proto následující kapitula pojednává o zásadních rozdílech Rozdíly vertikálních zahrad v interiéru a exteriéru Pěstování rostlin v interiérech 1 na vertikálních stěnách je v našich podmínkách osvědčenější způsob než v exteriérech 2. Je to především díky příznivým teplotám, které příliš nekolísají. Rostliny rostou mnohem spolehlivěji, důkazem jsou u nás současné realizace především firmy Němec-Luxusní povrchové úpravy (viz Obrázek 6) nebo společnost Matouš Hydroponie s.r.o. Jaké jsou rozdíly mezi vertikálními stěnami v interiéru, a exteriéru porovnává Tabulka 4 a Obrázek 7. Tabulka 4 Hlavní rozdíly vertikálních zahrad v interiéru a exteriéru INTERIÉR sortiment pokojových rostlin téměř vždy umělé osvětlení teplota příliš nekolísá častěji závlahový systém s uzavřeným obvodem EXTERIÉR sortiment exteriérových rostlin (především trvalky, nízké keře, polokeře) umělé osvětlení téměř není potřeba velké výkyvy teplot během roku častěji závlahový systém s otevřeným obvodem Zdroj: (Burian, 2011) 1 Interiér-logicky uspořádaný vnitřní prostor určený na uspokojování biologických, společenských, kulturních a výrobních potřeb člověka (Malá Československá encyklopedie, 1986, str. 426) 2 Exteriér-vnějšek, zevnějšek, volné prostranství, volný prostor mimo uzavřený objekt (Malá Československá encyklopedie, 1986, str. 385) 18

19 Obrázek 6 Realizace firmy Němec-Luxusní povrchové úpravy s.r.o., Praha 2013 Zdroj: (foto autor) Obrázek 7 Porovnání vertikální zahrady v exteriéru a interiéru Zdroj: (Zdroj: ( upraveno dle autora) 19

20 Interiéry lze rozdělit podle světelných podmínek (upraveno dle Matouš, 2013; Neugebauerová, 2012, Kuťková, 2009, str. 3) na: interiéry velmi světlé - jsou to interiéry s velkou prosklenou plochou, díky které je vnitřní prostředí velmi světlé a teplé, rostliny v těchto prostorách více transpirují a zvyšují vzdušnou vlhkost, tyto interiéry mají přibližně intenzitu světla mezi luxů 3 ; interiéry světlé - vyhovují prakticky většině rostlin, počet luxů se pohybuje mezi ; interiéry tmavé - přísun světla je velmi omezen, rostliny, které je možné v těchto interiérech pěstovat, mají původní stanoviště v podrostu tropických lesů, intenzita světla klesá pod 400 luxů. Dále je podstatné pro vertikální zahrady dělení dle teploty v zimě, které Kuťková (2009, str. 4) vymezuje na: Teplé interiéry - vysoká a vyrovnaná teplota v průběhu dne a noci C nebo vysoká teplota s malým kolísáním teploty mezi dnem a nocí. Do této kategorie patří především tropické taxony vegetující v nižších patrech rostlinné formace (vhodné rostliny: Dieffenbachia seguinea, Dracaena sanderiana, Guzmania hybridy, Phalaenopsis hybridy, Schefflera elegantissima); Temperované interiéry (poloteplé) - v zimním období temperované interiéry dosahují teplot C, někdy klesají až na 12 C. Spodní teplotní hranice na druhy subtropického pásma působí velmi příznivě na rozdíl od hranice horní, jejichž překročení je pro rostliny nežádoucí. Pro tyto interiéry jsou vhodné taxony vegetující ve vyšších polohách tropického pásma a teplejších oblastech subtropického pásma (vhodné rostliny: Chamaedorea elegans, Chamaedorea seifrizii, Dracaena deremensis, Dracaena fragrans, Ficus pumila); Studené interiéry - v zimním období teploty kolem 5-10 C, tyto interiéry jsou vhodné pro taxony pocházející ze subtropických oblastí, mnohé z nich výrazný pokles teplot v zimním období pro svůj růst přímo vyžadují (vhodné rostliny: Asplenium scolopendrium, Plectranthus fruticosus, Pteris cretica). 3 LUX-(lx) je jednotka intenzity osvětlení. Jedná se o osvětlení způsobené světelným tokem 1 lumenu (lm) dopadajícím na plochu 1 m², intenzita osvětlení se měří pomocí tzv. luxmetru (Wikipedia, 2001). 20

21 Z výše uvedeného vyplývá, že je potřeba buď respektovat nároky rostlin nebo interiéry upravovat tak, aby bylo vhodným prostředím pro rostliny. Nedostatek světla lze nahradit umělým osvětlením, které díky svému složení zajistí fotosyntetický proces v rostlinách. Němec (2011) uvádí, že používá metalhalogenidové výbojky nebo halogenidové žárovky, kde je nutné počítat s 30 až 100 watty na metr čtvereční, v závislosti na druhu rostliny a svítit jimi alespoň osm hodin denně. Firma Azalea s.r.o. (2012) doporučuje vzdálenost mezi rostlinami a umělým osvětlením 70 cm. Pro instalaci umělého osvětlení je nezbytné připravit samostatný přívod elektrického proudu z hlavního jističe k vertikální zahradě. Příklady umělého osvětlení viz Obrázek 8. Obrázek 8 Možnosti umělého osvětlení Zdroj: (Němec, 2013) Pěstební systémy vertikálních zahrad Pěstební systémy vertikálních zahrad lze jednoduše rozdělit do dvou skupin, na pěstební systémy bez použití substrátu a s použitím substrátu. Vertikální zahrady s použitím substrátu jsou mnohem častější než první skupina a lze je najít v různých modifikacích. Zásadní rozdíly se týkají v použitém substrátu a jeho uchycení. V literatuře se příliš nesetkáváme s detailní klasifikací pěstebních systémů, částečně o nich pojednává (Dostálová 2011, str. 3; Burian 2011, str. 2; Katlenbach 2008, str.6), avšak nejvíce se lze přiklonit k rozdělení a definicí dle Pejchal (2011, stránky 1-2): 21

22 Policové systémy mají na stěně předvěšené nádoby či koryta, ve kterých se rostliny pěstují obdobným způsobem jako tzv. mobilní zeleň v terestrické úrovni či na plochých střechách. Tomuto způsobu ozelenění proto není dále věnována pozornost. Modulární systémy umožňují pomocí prefabrikovaných prvků zavěšovaných na nosnou konstrukci celoplošně pokrýt stěnu, na kterou mohou být instalovány s předem v nich předpěstovanými rostlinami, v případě potřeby mohou být i poměrně snadno vyměňovány (Pejchal M., 2011, stránky 1-2). Prostředím pro rostliny jsou nejčastěji: Kazety, panely či fasádní koše jsou synonyma pro systémy složené z kovového či umělohmotného pletiva, vyplněné pěstebním substrátem. V této práci budou dále označovány jako kazety. Za pěstební substrát lze označit buď materiál vyráběný v produkčním zahradnictví v hydroponických systémech (kamenná vlna, recyklované textilie, formaldehydová pěna, mech a kokosové vlákno), nebo se využívají obdobné materiály, jako pro extenzivní ozeleňování střech, především jednovrstevné stavby (drobný štěrk z porézních vulkanických materiálů a recyklovaných cihel, drcená zrna expandovaného jílu) (Pejchal M., 2011, stránky 1-2). Nosná konstrukce se většinou skládá ze závěsných profilů, které jsou přímo přišroubované k fasádě. Kazety mohou být z různých materiálů, nejčastěji z hliníkových. Povrch těchto systémů se dodává v různých barvách a samotné kazety se vyrábí buď na míru, nebo podle konkrétního tvaru a podmínek konstrukce. Tyto systémy jsou velice odolné proti působení klimatických vlivů, UV záření, mrazu a větru. Výsadba rostlin probíhá dvěma způsoby. Jedna z možností je rostliny předem předpěstovat v kazetách, nebo je vysadit až přímo na místě. Některé firmy (Optigrün, 2011, str. 1) umožňují volbu obou způsobů. Rostliny, které jsou snadno vyměnitelné, jsou většinou vysazovány do malých košíků, kde skrz ně mohou prorůstat do celého kazetového systému. Rubačová (2008, str12) uvádí omezení použití dřevin a bujně rostoucích rostlin, avšak výrobci nikoliv. Kapkový zavlažovací systém je používán nejčastěji a výhodou je, že lze v případě potřeby nezávisle na sobě odmontovat a vyměnit. Mezi nevýhody lze zařadit celkové zatížení (průměrně 83 kg na m 2 ), částečně omezené rozměry kazet a nižší životnost. Naopak výhodou je snadná se stavitelnost, rychlá výměna či opravy a menší závislost rostlin na kontinuální dávce živin. 22

23 Každý výrobce má na tyto systémy svůj patent, a jinou vzhledovou formu kazet. Obrázek 9 a Obrázek 10 zobrazují alespoň některé. Obrázek 9 Detail kazetového systému firmy Optigrün Zdroj: (Burian, 2011) Obrázek 10 Patentovaný kazetový systém Greenbox Zdroj: ( 23

24 Substrátové desky z modifikovaných pěnových hmot či minerálních vláken (Pejchal M., 2011, stránky 1-2). Se substrátovými deskami se častěji setkáváme u střešních zahrad. Žlabové systémy vyplněné obvykle substrátem obdobných vlastností jako při extenzivním ozeleňování střech (Pejchal M., 2011, stránky 1-2). Tyto systémy jsou vhodné především pro výrazně suchovzdorné rostliny (rod Sedum). Porézní povrchy stěn jako bezprostřední nosné médium pro rostliny. Nejčastěji se používají keramické či kamenné desky (travertin) (Pejchal M., 2011, stránky 1-2). Mezi tento systém lze zařadit tzv. přímé ozelenění, které je novinkou v pěstebních systémech vertikálních zahrad. Tento způsob ozelenění přednesl Ing. Burian na odborném semináři o zelených fasádách v Brně Jedná se o speciální úpravu fasády, kde není použita konstrukce. Rostliny rostou přímo na fasádě. Takovouto fasádu tvoří dvě vrstvy betonu. Jedna část se skládá z vnitřní nosné vrstvu betonu, druhá je vyplněna substrátem, který tvoří prostředí pro rostliny. Tento systém nepotřebuje závlahu, ale sortiment rostlin je omezený (např.: Campanula sp., Thymus praecox, Sedum sp., Asplenium scolopendrium, A. trichomanes). Systém vyvinula Univerzita technologie v Holandsku (Delft University of Technology), kde se nadále rozvíjí. Viz Obrázek 11. Obrázek 11 Betonové panely v botanické zahradě Delft University od Technology Zdroj: ( 24

25 Plošné konstrukce mají vegetační prostory sestavené alespoň částečně z materiálů dodávaných na běžné metry. Rostliny do nich mohou být vysazovány až po jejich instalaci na stěně a případná výměna jejich částí je (poměrně) komplikovaná (Pejchal M., 2011, stránky 1-2). Nejčastějšími variantami jsou: Textilní systémy jsou založené na principu hydroponie 4, které mají obvykle dvě vrstvy syntetické vysoce nasákavé textilie (plsti), které jsou připevněny na nenasákavou plastovou nosnou desku. Textilie představují vegetační nosnou vrstvu, které mohou být z materiálu, který má vhodnou pórovitost, nasákavost či neutrální ph. Nejčastějším příkladem textilního systému je známý Mur Végétal 5 od Patricka Blanca. Ostatní výrobci mají princip podobný. Konstrukční část bývá vyrobena z oceli, která tvoří nosné sloupy s horizontálními a vertikálními příčkami. Tyto nosné sloupy se buď kotví přímo do zdi budov, nebo v určité vzdálenosti do země. Rubačová (2008, str. 16) dodává, že při vyšší velikosti jak 3 metry, je nutná výztuha a větší profil nosných sloupů. Na tuto konstrukci se dále připevňuje izolace nejčastěji z plastového materiálu. Vegetační vrstvu tvoří dvojitá vrstva nasákavé plsti, jejíž syntetický původ zabraňuje jejímu tlení, a tím prodlužuje životnost rostlinné stěny. Na tuto vrstvu se připevňují rostliny, kde hustota je podle Rubačová (2008, str. 18) odvislá od rostlinného druhu a intenzity rozrůstání, ale obecně lze uvést ks na m 2. Sortiment rostlin není tak omezený jako u kazetového systému, lze zde použít i dřeviny a bujně rostoucí rostliny. Závlaha je formou kapkového zavlažovacího systému rozvedena pomocí hadic do celého systému, kde buď pomocí vlhkostních čidel, nebo časovače je spouštěna. Spolu s vodou koluje i dávka živin, jejíž složení bývá utajováno. Závlahový obvod může být otevřený nebo uzavřený. Více viz kapitola Nevýhodou těchto systémů je, že v našich podmínkách ve venkovním prostoru vymrzají, takže jsou spíše vhodnější do interiérů. Při výpadku závlahového systému rychleji odumírají rostliny a obecně rostliny mají díky této bez substrátové technologie vysoké nároky na výživu. 4 Hydroponie-jedná se o metodu pěstování rostlin v živném roztoku, bez použití zemního substrátu. Mezi nesporné výhody hydroponického pěstování rostlin patří zejména dobrá snášenlivost alergiky, rychlejší růst a zakořenění (Hydroponie, 2013). 5 Mur Végétal-rostlinná stěna, patentovaný systém Patricka Blanca (Mur Vegetal, 2009) 25

26 Výhodou naopak se, že jsou rozměrově neomezené a mají podstatně nižší celkovou nosnost (průměrně 30 kg na m 2 ) než těžké kazetové systémy a dlouhodobou životnost (průměrně 30 let). Jak už bylo uvedeno, nejznámější textilní systémy známe od P. Blanca (Obrázek 13), které ovšem velmi vymrzají (Obrázek 14). P. Blanc ale tento problém komentuje, že při výpadku rostlin se dají nahradit jednoduše novými. V tuzemsku se setkáváme s textilními systémy u firmy Matouš Hydroponie s.r.o., která se soustřeďuje jen do interiérů. Příklad takovéto vertikální zahrady zobrazuje Obrázek 12. Obrázek 12 Realizace firmy Matouš Hydroponie s.r.o., Praha 2013 Zdroj: (foto autor) 26

27 Obrázek 13 Pohled na realizaci P.Blanca, Wells 2012 Zdroj: (foto autor) Obrázek 14 Detail realizace P.Blanca, Wells 2012 Zdroj: (foto autor) 27

28 Systémy z textilie a substrátu, představují jakýsi kompromis mezi (spolehlivějšími, ale těžkými) kazetovými systémy a (méně spolehlivými, ale lehkými) textilními systémy. V systémech textílie a substrátu se může objevovat klasický půdní substrát, rašeliník, minerální substrát (láva) nebo skelná (kamenná) vlna. Substrát je na povrchu kryt netkanou textilií se štěrbinami nebo kruhovými otvory pro výsadbu rostlin. Co se týče celkové konstrukce a upevnění, ztotožňuje se ve velké míře s textilními systémi, rozdíl je hlavně v substrátu, který je uložený ve štěrbinách, kruhových otvorech či v kapsách. Tyto systémy jsou spolehlivější v exteriérových podmínkách střední Evropy. Ve venkovních prostorech je více uplatnitelný, předevšim v mrazech, kdy substrát chrání rostliny před úhynem. Mezi zdařilé realizace v podmínkách střední Evropy lze zařadit rakouskou společnost 90 DE GREEN. Detail jejich vertikální zahrady viz Obrázek 15. Obrázek 15 Detail realizace 90 DE GREEN, Tulln, 2012 Foto: (autor) 28

29 V České republice se setkáváme s tímto pěstebním systémem u ne příliš zdařilých realizací Zuzany Klusové (Obrázek 15 a Obrázek 16). Její systém tvoří dvě geotextílie, přičemž vnější tvoří kapsičky pro rostliny s půdním substrátem. Horní polovina vertikální zahrady je tvořena smícháním půdního substrátu se zeolitem a spodní část je smíchána s keramzitem. Obrázek 16 Exteriérová vertikální zahrada Zuzany Klusové, Praha 2013 Zdroj: (foto autor) 29

30 Stanovištní podmínky vertikálních zahrad Orientace ke světovým stranám Pejchal (2011, str. 3) uvádí, že orientace ke světovým stranám podstatně modifikuje světelné a tepelné poměry, výrazně ovlivňuje i působení větru na rostliny. Ve spojení s vertikalitou a dalšími vlastnostmi pěstebního media dochází především u stěn orientovaných ke slunci k extrémním hodnotám a výkyvům teploty. Uvedené skutečnosti nepřímo ovlivňují zásobování kultivačního media vodou a vodní režim rostlin. Obzvláště plně osluněné stěny se tak vyznačují extrémními podmínkami. Rostliny na nich musí být výrazně odolné, jak k vysokým teplotám a slunečnímu úpalu, tak zimnímu poškození. Pro bezpečnost jejich použití je žádoucí i tolerance vůči suchu. Naznačené poměry na stěnách orientovaných k jihu prakticky vylučují smysluplné použití stálených listnatých dřevin a totéž platí do značné míry i o použití stálezelených či polostálezelených trvalek. Na stěnách odvrácených od slunce jsou možnosti většího použití stálezelených listnatých dřevin výrazně omezené. Důsledkem uvedeného je skutečnost, že se (doposud) téměř nerealizují stěny orientované k jihu Zásobování rostlin vodou a živinami Většina pěstebních systémů vertikálních zahrad je zásobena vodou spolu s živinami pomocí kapkové závlahy. Kapková závlaha se ale často ucpává, což u bez substrátových pěstebních systémů přináší velké problémy v kořenovém prostoru až úplný úhyn rostlin. U větších vertikálních zahrad se setkáváme s automatizovaným systémem, který si pomocí čidel spouští závlahu či pomocí počítače hlásí případné poruchy. Nebo se setkáváme s automatizovaným systémem, u kterého se programuje interval závlah. Tento interval není vůbec jednoduché sladit. Profesor Pejchal na odborném semináři v Brně 2012 uvedl, že celý jeden rok trvalo, než se podařilo sladit závlahu exteriérové vertikální stěny P. Blanca v Rakousku-Wells. U vertikálních zahrad je třeba si uvědomit, že nelze přistupovat ke každému použitému sortimentu individuálně, proto je vhodné vybírat rostliny s podobnými nároky na vodu a živiny. Pejchal (2011, str. 2) uvádí, že z dlouhodobějšího hlediska se žádný systém neobejde bez dodávky živin, realizovatelné (až na žlabové systémy) jen tzv. hnojivou 30

31 závlahou. Jistou výjimku představují pouze systémy s porézními povrchy, i jejich vegetaci však přiměřené hnojení prospívá. Důležité je v této souvislosti i ph nosného media, dané jak vlastnostmi substrátu, tak zálivkové vody a v ní obsažených hnojiv. Podobně jako u zásobování vodou je i v tomto případě prakticky nemožný individuální přístup k jednotlivým taxonům rostlin. Způsob závlahy lze rozdělit do dvou obvodů (upraveno dle Němec, 2013 str. 2-3, Katlenbach, 2008, str. 1456). Otevřený obvod je systém, který je napojen na vodovod a kanalizaci. S takovýmto obvodem se setkáváme spíše u exteriérových vertikálních zahrad, kde je místo pro odtok vody při přemíře zavlažování a prostor pro umístění technologie. Uzavřený obvod je systém, který není napojen na vodovod a kanalizaci, tedy spíše v interiérech, kde nemusí být tolik místa pro odtok přebytečné vody a umístění technologie. V praxi to vypadá tak, že pod vertikální zahradou je umístěna dostatečně velká nádržka, do které se přilévá voda spolu s živinami. Existuje i varianta, že nalévání vody do nádržky může mít automatické dopouštění, avšak to už vyžaduje napojení na přívod vody. Ekologickým řešením uzavřeného (ale i otevřeného) obvodu je využití srážkové vody (viz Obrázek 17). Takovýto systém předvedli tehdejší studenti P.Mannaerts a M. de Geus na Delftské Univerzitě Technologíí v roce V praxi se s podobným řešením můžeme setkat u společnosti Optigrün. 31

32 Obrázek 17 Schéma závlahového systému závislého na srážkové vodě Zdroj: (Katlenbach, 2008) Sortiment rostlin a jejich požadované vlastnosti U vertikálních zahrad nelze příliš brát ohled na vlastnosti rostlin. Některé potřebují více vody, některé méně, jiné zase více světla a naopak. Zde nelze příliš přistupovat individuálně. Výběr taxonů pro interiérové vertikální zahrady je odvislý od světelných a teplotních podmínek, které popisuje kapitola Dále také záleží na volbě pěstebního systému, kde v přítomnosti substrátu výběr taxonů není příliš ovlivněn. U hydroponických pěstebních systémů Rubačová (2008, str. 46) doporučuje používat epifyty 6 (rostliny z čeledi Orchidaceae, Bromeliaceae, Araceae, Begoniaceae, Piperaceae a další) a litofyty 7, tedy rostliny, které pro svůj růst vyžadují jen několikamilimetrový substrát. Výběr rostlin pro exteriérové vertikální zahrady závisí na klimatických podmínkách prostředí, volbě pěstebního systému, orientaci ke světovým stranám a 6 Epifyty jsou organismy rostoucí na žijících rostlinách, ale vyživující se samostatně, tj. ani částečně na nich neparazitující (Wikipedia, 2001) 7 Litofyty jsou rostliny rostoucí na obnažených skalách. Prvotně se jedná o různé řasy, sinice a lišejníky, které postupně zvětrávají horninu. V druhé fázi se zde mohou uchytit i mechy, které příznivě působí na další osidlování těchto ploch 32

33 respektování vlastností rostlin. To vše je těžké skloubit, a vyhovět tak všem požadavkům. Pro exteriérové vertikální zahrady lze použít běžně jako pěstitelské skupiny rostlin trvalky, dřeviny, jakou jsou keře a polokeře a dokonce i dvouletky. Letničkové vertikální zahrady jsou sice zajímavou myšlenkou, ale těžko realizovatelnou. Použití dvouletek (viz Obrázek 18 a detail Obrázek 19) na vertikálních zahradách jsou zajímavou myšlenkou, ale zatím raritou. Obrázek 18 Vertikální zahrada s použitím dvouletek, Čína Zdroj: (Jana Petruchová, 2013) 33

34 Obrázek 19 Detail osázení vertikální zahrady, Čína Zdroj: (Jana Petruchová, 2013) Současné zkušenost s pěstováním rostlin na vertikálních zahradách ve střední Evropě jsou malé. Proto zaručený sortiment, který bude prosperovat v našich podmínkách, nelze s jistotou definovat. Tabulka 5 doporučený sortiment, který vychází především z průzkumu vertikálních zahrad prof. Pejchala, který v roce 2011 cestoval po realizacích střední Evropy, a dále je doplněn o sortiment, který byl uveden na mezinárodním sympoziu v roce 2011 ve Stuttgartu. Pejchal (2011, str. 4) uvádí, že při výběru rostlin pro vertikální zahrady v exteriéru v podmínkách střední Evropy se lze inspirovat zkušenostmi s pěstováním rostlin ve štěrbinách a spárách skalek a suchých zídek a vyzkoušet by se měly i některé domácí rostliny z biotopů, které alespoň zčásti připomínají podmínky vertikálních zahrad. 34

35 Tabulka 5 Doporučený sortiment rostlin pro exteriérové vertikální zahrady a podmínky střední Evropy Trvalky Alchemilla mollis Iberis semp. 'Snowflakes' Bergenia cordifolia 'Purpurea' Liriope muscari Brunnera macrophylla 'Niger' Mentha pulegium Calamintha Ophiopogon japonica Ceratostigma plumbaginoides Ophiopogon planiscapus 'Nigrescens' Corydalis cheilanthifolia Polyonum bistorta 'Superbum' Corydalis lutea Polypodium vulgare Cylindrica imperata Sedum acre Dianthus deltoides Sedum album 'Coral Carpet' Dianthus superbus Sedum album 'Murale' Euphorbia myrsinites Sedum floriferum 'Weihenstephaner Gold' Filipendula vulgaris Sedum hispaicum 'Minus' Fragaria sp. Sedum hybridum 'Immergrunchen' Geranium cantabrigiense Sedum kamtschaticum Geranium macrorrhizum Sedum lydium Geranium macrorrhizum Sedum pulchellum Hemerocallis hybriden Sedum reflexum Hemerocallis sp. Sedum sexangulare Heuchera brizoides Sedum sexangulare Heuchera americana Sedum spurium Heuchera micrantha Sedum spurium 'Fuldaglut' Heuchera 'Palace Purple' Sedum spurium 'Coccineum' Heuchera x brizoides 'Coral Cloud' Sedum spurium 'Summer Glory' Hosta hybride 'Golden Tiara' Sedum stoloniferum Hylotelephium cv. Tiarella cordifolia Hypericum cerastioides Tiarella 'Spring Symphony' Keře/polokeře Berberis thunbergii Ligustrum vulgare Berberis verruculosa Lonicera nitida 'Elegant' Buddleja alternifolia Lonicera nitida 'Maigrun' Cotoneaster dammerii Perowskia atriplicifolia Deutzia gracilis Physocarpus opulifolius Elaeagnus (různé odrůdy) Pyracantha sp Euonymus alatus Rubus odoratus Hydrangea arborescens Spiraea nipponica Hypericum 'Hidcote' Symphoricarpos orbiculatus Ilex crenata 'Covexa' Symphoricarpos x doorenbosii Juniperus horizontalis Weigela sp. Kerria japonica 35

36 Trávy Carex hachijoensis Carex morrowii Carex ornithopoda 'Variegata' Carex oshimensis 'Evergold' Carex pendula Festuca glauca Hakonechloa macra 'Aureola' Luzula nivea Molinia (různé odrůdy) Pennisetum (různé odrůdy) Stipa (různé odrůdy) Kapradiny Blechnum capense Blechnum spicant Cyrtomium falcatum Dryopteris filix-mas/ femina Phyllitis scolopendrium Polypodium vulgare Polystichum setiferum Polystichum setiferum 'Divisilobum' Byliny Calamintha sp. Gypsohphila (různé odrůdy) Lavendula (různé odrůdy) Mentha (různé odrůdy) Rosmarinus (různé odrůdy) Salvia officinalis Teucrium chamaedrys Thymus carnosus Thymus citriodorus 'Aureus' Údržba vertikálních zahrad Údržba vertikálních zahrad závisí na potřebě konkrétních druhů rostlin a spočívá v odstraňování odumřelých částí rostlin, výměně rostlin, kontrole vlhkosti, kontrole zavlažovacího zařízení, doplnění živin. Intenzita údržby je především u exteriérových vertikálních zahrad v jednotlivých ročních obdobích různá. Cena za následnou údržbu se může pohybovat velmi vysoko, příkladem je interiérová vertikální zahrada P. Blanca v Bratislavě (cca 100 m 2 ), kde údržba stojí 1100 /měsíc při intervalu údržby jednou za měsíc, v počtu 10 pracovníků (ANON, 2012) Životnost vertikálních zahrad Životnost vertikálních zahrad může být dlouhodobá. Záleží na výběru pěstebního systému a následné údržbě. Životnost se může pohybovat substrátových systémů kolem 15 let, kdežto u hydroponických až 30 let. 36

37 Význam vertikálních zahrad Kromě estetického významu a zvyšování kvality prostředí kde žijeme, mají vertikální zahrady v interiéru příznivé tepelně izolační vlastnosti. Do jisté míry tak snižují i náklady na topení v zimě a klimatizaci v létě. Rostliny v interiéru mají významný potenciál při čištění vzduchu a na základě toho Burian (2011, str. 8) uvádí, že v Kanadě tak začali vznikat klimatizační systémy, do kterých je jako filtr zařazena vertikální zahrada označována Bilowall (viz Obrázek 20). Rostliny jsou pěstovány v panelech, kterými prochází vzduch dál rozváděný vzduchotechnikou. Škodliviny obsažené ve vzduchu se rozpouštějí v půdní vodě, absorbují se v substrátu a půdní mikroflórou dochází k jejich biodegradaci. Obrázek 20 Schéma uspořádání interiérové vertikální zahrady Biowall Zdroj: ( Vertikální zahrady v exteriéru mohou sloužit i jako protihlukové stěny. Burian (2011, str. 8) vysvětluje, že francouzská firma Canevaflor vyrábí panely složené z drátěných košů (viz Obrázek 21). Složení substrátu v drátěných koších se upravuje podle sortimentu použitých rostlin a substrát je v koši fixován textilním obalem. Stěny firma vyrábí v několika modifikacích včetně volně stojících (oboustranných) stěn, které slouží jako protihlukové bariéry (Obrázek 22). Za tím účelem je uvnitř vložené pevné jádro zvyšující protihlukové účinky a firma garantuje hodnoty neprůzvučnosti v 37

38 kategorii B3 a zvukové pohltivosti v kategorii A3. Podle ČSN EN :1997 jsou to nejvyšší kategorie. Zejména uváděná zvuková pohltivost je extrémní (20dB). Obrázek 21 Schéma panelu drátěných košů Zdroj: ( Obrázek 22 protihluková stěna firmy Canevaflor Zdroj: ( Mezi další významy a tedy i výhody lze zařadit: ochrana proti sprejerům, zvýšení rozmanitosti rostlinných druhů ve městě, prostor pro život nejenom flóry ale i fauny, vázání CO 2, tvorba kyslíku, ochrana před smogem, možnost využití na vysokých objektech a rychlý nástup požadovaného efektu. To vše je ale samozřejmě za cenu 38

39 vysokých nákladů na realizaci a provoz, a také ve většině případů závislost na energetických zdrojích. 39

40 4. Metodika hodnocení vertikálních zahrad Jeden z cílů diplomové práce, je provést průzkum vertikálních zahrad ve střední Evropě a na přehledné mapě výsledek interpretovat. Na základě zjištěných informací vybrat a navštívit alespoň 10 vertikálních stěn v exteriéru a interiéru v podmínkách střední Evropy. Díky získaným výsledkům z terénního průzkumu bude doporučený metodický postup zakládání vertikálních stěn v podmínkách střední Evropy, vhodný sortiment rostlin a technologie údržby. Výsledky hodnocení vertikálních stěn budou zaznamenány do tabulky včetně fotografií. Pokud nebude možné některý atribut vyhodnotit, bude označený tímto symbolem!. Údaje budou zapisovány slovně, formou zkratek, vylučovací metodou nebo delší popisek bude uveden v poznámce. Na základě terénního průzkumu bude vytvořena přehledná mapa se zobrazením navštívených vertikálních zahrad včetně označení exteriérových a interiérových vertikálních zahrad. Po vyhodnocení všech atributů bude vytvořen návrh vertikální zahrady, kde na základě získaných výsledků terénního šetření bude doporučen metodický postup zakládání vertikálních stěn v exteriéru v podmínkách střední Evropy, včetně vhodného sortimentu rostlin a technologii údržby. 40

41 4.1 Základní údaje Číslo vertikální zahrady Uvádí se v římských číslicích. Čísla chronologicky seřadit podle času, kdy byla vertikální zahrada navštívena od první navštívené po poslední. (Pro dobrý přehled číslování v tabulkách, uvádět vždy nad řádkem I. Základní údaje.) Termín hodnocení Uvádí přesné datum, kdy byla stěna navštívena a to formou zápisu den, měsíc, rok Lokalizace Lokalizace uvádí název objektu, kde se vertikální stěna nachází a přesnou adresu. Architekt/ Realizační firma Uvádí název architekta a název firmy, kterou byla stěna realizována Rok realizace Rok ukončení realizace Celková plocha Uvádí se v m Použití vertikální zahrady Uvést zda se vertikální zahrada nachází v interiéru nebo exteriéru. 4.2 Podmínky stanoviště Nadmořská výška Exteriérové vertikální stěny: přesný údaj bude uveden v m. n. m., změřit pomocí speciálních hodinek. Interiérové vertikální stěny: neuvádí se, není podstatná Orientace ke světovým stranám Exteriérové vertikální zahrady: U tohoto atributu bude využito zkratek v následujícím formátu. 41

42 S-sever, J-jih, V-východ, Z-západ, SV-severovýchod, SZ-severozápad, JV-jihovýchod, JZ-jihozápad Interiérové vertikální zahrady: neuvádí se, není podstatná Průměrná roční teplota Exteriérové vertikální zahrady: uvádí se ve stupních Celsia. Interiérové vertikální zahrady: neuvádí se, není podstatná Režim návštěvnosti PŘ-veřejnosti přístupný objekt bez omezení OM-časově omezený přístup N-objekt nepřístupný, pouze po domluvě Nehodící se škrtnout Světelné podmínky Exteriérové vertikální zahrady: PS plné slunce (znamená to, že v době, kdy paprsky Slunce dopadají na vertikální zahradu, žádný okolní objekt na ni nevrhá stín). P polostín (znamená to, že v době, kdy paprsky Slunce dopadají na vertikální zahradu, méně jak na 60% z celkové její plochy dopadá stín okolními objekty). ST stín (znamená to, že v době, kdy paprsky Slunce dopadají na vertikální zahradu, více jak na 60% z celkové její plochy dopadá stín okolními objekty). Nehodící se škrtnout. Interiérové vertikální zahrady: Zhodnotit, zda vertikální zahrada má zabudované umělé osvětlení. ANO NE Nehodící se škrtnout. 42

43 4.3 Vegetace Pěstitelská skupina rostlin Uvádí se pěstitelská skupina rostlin dle následujících zkratek. Nehodící se škrtnout. T-trvalky K-keře TK-kombinace trvalek s keři INT-interiérové rostliny Sortiment rostliny a jejich stav Interiérové realizace: Do tabulky s hodnocením vypsat ke každé vertikální zahradě nejčastěji se vyskytující se rody. Exteriérové realizace: Do zvláštní tabulky, která je mimo celkového hodnocení vypsat dohromady pro všechny exteriérové realizace sortiment rostlin. Taxony, které nejsou možné s přesností určit, jsou označeny otazníkem?. Pokud je taxon hodnocený na hranici stupnice, do závorky se uvést další číslo, příklad 1 (2). Taxony vždy řadit dle abecedy. Hodnocení taxonů rozdělit na trvalky a dřeviny. Do výsledků uvést seznam rostlin, které mají uspokojivou vitalitu, méně uspokojivou a neuspokojivou. Pro hodnocení taxonů je využita a upravena stupnice dle Pejchal (2011). 1 rostliny vitální; 2 rostliny se zřetelně sníženou vitalitou, ještě přijatelných vlastností; 3 rostliny s velmi nízkou vitalitou až mrtvé, již nepřijatelných vlastností Barevné řešení vertikální zahrady Hodnotí se u vertikálních zahrad exteriérových i interiérových. P-vertikální zahrada barevně pestrá (více jak 30% z celkové plochy zaujímají rostliny atraktivní květem nebo listem). 43

44 M-vertikální zahrada barevně monotónní (méně jak 30% z celkové plochy zaujímají rostliny atraktivní květem nebo listem). Nehodící se škrtnout. 4.4 Pěstební systém Uvést do jaké skupiny patří pěstební systém, který byl použit pro realizaci vertikální zahrady. Vždy vybrat pěstební systém z následující kategorie. Podrobný popis systémů je uveden v kapitole Nehodící se škrtnout Modulární systémy Kazety Substrátové desky Žlabové systémy Porézní povrchy stěn Plošné konstrukce Textilní systémy Systémy z textilie a substrátu Porézní povrchy stěn 4.5 Udržovací péče Zásoba živin Slovy okomentovat, zda živiny jsou koncentrované spolu se závlahou a při každém zavlažování jsou do vertikální zahrady aplikovány, či se dodávají pouze v určitých intervalech Závlahový systém U=uzavřený systém O=otevřený systém Nehodící se škrtnout. 44

45 4.5.3 Interval zavlažování Uvést dobu (v minutách) a počet opakování za den nebo slovy okomentovat, zda je závlaha spouštěna pomocí čidel, tedy zavlažuje se dle potřeby. 4.6 Závěrečné zhodnocení Celkový stav vertikálních zahrad bude uveden po vyhodnocení všech předchozích atributů. Závěrečné hodnocení bude uvedeno zvlášť pro exteriérové a zvlášť pro interiérové vertikální zahrady. 1 Vertikální zahrada ve velmi dobrém stavu, maximálně 5 % z celkové stěny tvoří výpadky rostlin nebo rostliny odumírají. 2 Vertikální zahrada v horším stavu, na první pohled nejsou znatelné výpadky rostlin, maximálně však výpadky rostlin tvoří 15% z celkové plochy vertikální zahrady. 3 Vertikální zahrada ve špatném stavu, na první pohled velmi znatelné výpadky rostlin, které tvoří maximálně 40% z celkové plochy. 4 Vertikální zahrada v dezolátním stavu, výpadky rostlin tvoří více jak 40% z celkové plochy. Do tabulky zapsat číslo hodnocení. 4.7 Poznámky V poznámce se uvádí případné další komentáře a poznatky, které nemohly být zahrnuty do výše uvedené metodiky. 45

46 5. Výsledky hodnocení vertikálních zahrad Záměrem diplomové práce bylo posoudit na základě terénního průzkumu alespoň 10 vertikálních zahrad ve střední Evropě. Průzkumy probíhaly během roku 2012 a začátkem roku Celkem bylo navštíveno 19 vertikálních zahrad v těchto zemích: Česká Republika, Rakousko, Slovensko a Maďarsko. Pro lepší orientaci byla vytvořena internetová mapa, dostupná na následujícím odkaze: db28d&msa=0. Mapa vyobrazuje vždy popis architekta či realizační firmy a přesnou adresu, kde se vertikální zahrada nachází. Zelené značky zobrazují interiérové realizace a modré exteriérové realizace. Červené číslice zobrazují pořadí, kdy byly vertikální zahrady navštíveny a jsou totožné s číslováním v tabulkách. V této práci je zobrazen náhled mapy, viz Obrázek 23. Vertikální zahrady byly posouzeny ve všech příkladů jen jednou. Obrázek 23 Náhled mapy navštívených vertikálních zahrad Zdroj: ( b28d&msa=0) 46

47 Výsledky hodnocení byly zaznamenány do tabulek, které jsou umístěny v příloze spolu s obrazovou dokumentací. Atributy, které nebylo možné ohodnotit, jsou označeny následujícím vykřičníkem!. Další výsledky terénního průzkumu jsou rozděleny do jednotlivých částí. 5.1 Základní údaje Jak už bylo výše zmíněno, na základě terénního průzkumu, bylo během roku 2012 a 2013 navštíveno celkem 19 vertikálních zahrad. Z toho celkem 11 bylo interiérových a 8 exteriérových. Tabulka 6 zobrazuje přehled všech vertikálních zahrad, které byly zkoumány, včetně pořadového čísla a umístění v exteriéru a interiéru. Tabulka 6 Přehled všech navštívených vertikálních zahrad číslo vertikální Autor a lokalizace vertikální zahrady Interiér/Exteriér zahrady 1 Patrick Blanc (Vídeň) Exteriér 2 90 degreen (Tulln) Exteriér 3 Patrick Blanc (Wells) Exteriér 4 Patrick Blanc (Wells) Interiér 5 Balázs Duronelly (Budapešť) Exteriér 6 Balázs Duronelly (Budapešť) Exteriér 7 Patrick Blanc (Bratislava) Interiér 8 Matouš Hydroponie s.r.o. (Trnava) Interiér 9 Ing. Zuzana Klusová (Praha) Exteriér 10 Luxusní povrchy NĚMEC s.r.o. (Praha) Interiér 11 Jardins de Babylone (Praha) Interiér 12 Jardins de Babylone (Praha) Interiér 13 Luxusní povrchy NĚMEC s.r.o. (Praha) Exteriér 14 Luxusní povrchy NĚMEC s.r.o. (Praha) Exteriér 15 Luxusní povrchy NĚMEC s.r.o. (Praha) Interiér 16 Luxusní povrchy NĚMEC s.r.o. (Praha) Interiér 17 Matouš Hydroponie s.r.o. (Praha) Interiér 18 Matouš Hydroponie s.r.o. (Praha) Interiér 19 Luxusní povrchy NĚMEC s.r.o. (Praha) Interiér 47

48 Rok realizace: Celkem 9 z 19 všech hodnocených vertikálních zahrad byly založeny v roce Celkový počet vertikálních zahrad dle roku realizace zobrazuje Graf 1. Graf 1 Celkový počet vertikálních zahrad dle roku realizace počet vertikálních zahrad rok rok rok Celková plocha: Graf 2 zobrazuje přehled všech realizací od největší plochy po nejmenší. Největší navštívená vertikální zahrada je exteriérová realizace Patricka Blanca ve Vídni (č. 1), která měří přibližně 600 m 2. Graf 2 Rozdělení vertikálních zahrad dle plochy (v m2) 48

49 Použití vertikální zahrady: Údaje o umístění vertikální zahrady v interiéru nebo exteriéru zobrazuje Tabulka 6 a komentováno v kapitole Podmínky stanoviště Nadmořská výška: Údaje jsou zaznamenány u exteriérových realizací. Nejvýše umístěná vertikální zahrada je ve výšce 315 m. n. m. Jedná se o realizace v Praze- Luxusní povrchy NĚMEC s.r.o. (č. 13 a 14). Nejníže položená vertikální zahrada je sortimenální zahrada Tulln (č. 2) ve výšce 170 m. n. m. Přehled všech hodnocených realizací zobrazuje Graf 3. Graf 3 Přehled exteriérových vertikálních zahrad dle nadmořské výšky Orientace ke světovým stranám: Údaje jsou hodnoceny u exteriérových realizací a výsledky zobrazuje Graf 4. Z průzkumu překvapivě vyplynulo, že nejvíce jich je orientovaných na stranu jižní, která představuje pro rostliny extrémní podmínky. Jedná se o objekty v Budapešti (Balázs Duronelly-č.5), v Praze (Ing. Klusová č. 9) a v Praze (Luxusní povrchy NĚMEC s.r.o. -č. 14). U vertikálních zahrad č. 9 a č. 14 to není vhodné řešení, ale u vertikální zahrady č 5 tyto podmínky vyhovují, protože sortiment rostlin je zastoupen pouze rodem Sedum, kterému vyhovují tyto jižní osluněné strany. 49

50 Graf 4 Orientace exteriérových vertikálních zahrad ke světovým stranám Průměrná roční teplota: Údaje jsou zaznamenány u exteriérových realizací a výsledky zobrazuje Graf 5. V nejteplejších oblastech s průměrnou roční teplotou 11 C se nachází realizace č. 5 a 6, tedy v Budapešti. Naopak nejchladnější průměrnou roční teplotu má Vídeň, kde se nachází vertikální zahrada č. 1. V tomto případě to není nevýhodou, protože objekt je umístěn v proluce mezi domy, která vytváří příznivější teplotní podmínky. Graf 5 Průměrná roční teplota v oblastech exteriérových vertikálních zahrad Režim návštěvnosti: Údaje jsou hodnoceny u exteriérových a interiérových vertikálních zahrad. Celkem 13 vertikálních zahrad mají omezený režim, tedy otevírací dobu, kdy je možné navštívit je. Další tři realizace jsou volně nedostupné. Jedná se o objekty v různých firmách, kde je třeba se s oprávněnými osobami domluvit. Zbývající 3 vertikální zahrady jsou volně přístupné v jakoukoliv dobu. Podrobné informace jsou uvedeny v příloze. 50