Diagnostika výukových obtíží u žáků v základní škole pro nedoslýchavé v Kyjové

Transkript

1 ŠKOLY PRO MLÁDEŽ S PORUCHAMI SLUCHU A ŘEČI Diagnostika výukových obtíží u žáků v základní škole pro nedoslýchavé v Kyjové Alena Janků Cílem speciálně pedagogické diagnostiky na škole je zjištění úrovně školních vědomostí a výchovy žáka. Tato diagnostická činnost je záležitostí speciálního pedagoga, který je nejvíce kompetentní posoudit, do jaké míry zvládlo postižené dítě předepsanou látku. Jako realizátor výchovy a vzdělávání má nejlepší předpoklady jak kvalifikační, tak i pracovní, aby objektivně stanovil úroveň vědomostí sluchově postižených žáků. Je to dané i tím, že zná především rozsah i obsah učiva pro příslušný ročník a věk žáka. Při speciálně pedagogické diagnostice používáme metody, pomocí kterých můžeme zjistit stupeň vychovatelnosti a vzdělavatelnosti postiženého žáka. Na základě toho pak můžeme realizovat výchovný cíl. Jsou to metody zaměřené zejména na zjištění úrovně školních vědomostí, úrovně řeči, úrovně motoriky, lateralitu, úrovně zručnosti a návyků, chování ve škole i na internátě, to vše v dialektické spojitosti s dosavadním vývojem dítěte po stránce biologické, psychické i sociální. Nyní se chci zaměřit na metodu zjišťování úrovně školních vědomostí. Při zjišťování úrovně školních vědomostí sledujeme zejména, jaká je úroveň vědomostí žáka ve vztahu ke stavu sluchu, k délce školní docházky, ke školní zralosti, k vyučovací metodě v daném předmětu a zájmům žáka, k vybavenosti speciálními učebními pomůckami při vyučování, ke spolupráci rodiny se školou, k rodinnému zázemí. Diagnostika žáka není v našem pojetí pouze jednorázovou záležitostí při jeho zařazování do školy, ale chápeme ji jako permamentní součást výchovně vzdělávacího procesu. Učitel a vychovatel sluchově postiženého žáka nejen vychovává a vzdělává ale též nepřetržitě diagnostikuje a diagnózu usměrňuje podle získaných výsledků výchovně vzdělávacího procesu. Stanovili jsme si mezníky, kdy kolektivně vyhodnocujeme diagnostické poznatky a vzájemně se o diagnostickém závěru informujeme v pedagogických radách. Je to vždy za pět měsíců po přijetí žáka do školy, pak na konci každého školního roku a na konci povinné školní docházky upřesňujeme ještě závěrečnou diagnózu, SPECIÁLNÍ PEľJAGOGIKA C. 3, ROC. 1990/91 133

2 která je nezbytným předpokladem pro jeho zařazení do adekvátní profesionální přípravy. Při rozboru školní úspěšnosti a neúspěšnosti jsme zjistili řadu zajímavostí, především ve zvládnutí učiva. Klasifikaci považujeme za důležitou diagnostickou pomůcku: je součástí diagnostiky, nikoliv však jedinou a rozhodující pro stanovení diagnózy. Dbáme, aby učitel známkoval žáka průběžně a pravidelně, aby výsledná známka odpovídala úrovni jeho vědomostí. Kritériem je klasifikační řád pro základní školy. V šedesátičlenném kolektivu žáků naší školy jsme na základě rozboru klasifikace prospěchu za první pololetí tohoto školního roku ( ) zjistili, že žáci mají různé schopnosti a různou výkonnost obdobně, jak tomu bývá u žáků slyšících v základních školách. Prospěli všichni žáci a průměrná známka na škole ze všech předmětů byla 2,5. Z rozboru vyplývá, že nejslabší prospěch byl v matematice, vlastivědě, v českém jazyku, přírodovědě, ruském jazyku v předmětech, které jsou náročné po stránce jazykového vyjadřování a vyžadují velkou zásobu slov s logickou hodnotou (v matematice jsou obtížné slovní příklady). Podle dosažené průměrné známky na škole jsme seřadili obtížné předměty od nejtěžšího k nejlehčímu v tomto pořadí: 1. Nejtěžší je matematika 2. a dále vlastivěda 3. český jazyk 4. přírodověda 5. ruský jazyk 6. fyzika 7. prvouka 8. chemie 9. matematicko-fyzikální praktika 10. zeměpis 11. občanská nauka 12. dějepis 13. přírodopis 14. psaní 15. hudební výchova 16. pracovní vyučování 17. výtvarná výchova 18. tělesná výchova průměrná známka 2,97 2,93 2,89 2,68 2,66 2,64 2,62 2,48 2,25 2,18 2,12 2,11 2,10 1,99 1,82 1,60 1,37 1,11 Podrobným rozborem výsledků klasifikace jsme zjistili, že ve školní práci jsou rozdíly i podle pohlaví. Zatímco u děvčat se výkonnost drží spíše při obvyklém prů- 134 SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C 3. noe 1990/91

3 měru, jsou u chlapců větší výkyvy směrem nahoru i dolů. Výsledky jsme porovnali v prvních třech nejobtížnějších předmětech matematice, vlastivědě, českém jazyku". Průměrná známka u chlapců u děvčat v matematice 3,09 2,75 ve vlastivědě 3,33 2,95 v českém jazyku 2,95 2,96 Toto zjištění souhlasí už s dříve známou skutečností, že chlapci vůbec jsou postihováni více než děvčata různými anomáliemi, chorobami a vadami. (Sovák, Nárys speciální pedagogiky str. 109). Rozborem výsledků klasifikace jsme dále zjistili, že na úspěšnou práci ve škole nemá rozhodující vliv stupeň ztráty sluchu, ale nadání. Konkrétně: Žákům jsme zadali v matematice a českém jazyku testy, které jsou sestavené týmem odborníků při OPS. Tyto testy jsou určené základním školám v okrese a v naší praxi je tedy můžeme považovat za normativní. Žákům 7., 8., 9. ročníku jsme zadali tři testy v matematice a tři testy v českém jazyku. Porovnejme nyní výsledky klasifikace ve vztahu ke ztrátě sluchu. Nejprve v matematice, potom v českém jazyku. Jméno žáka ročník ztráta sluchu známky z testů v matem, v č. j. R. M žák 8. roč. P = 85,8% L = 76,2% R. P., žák 9. roč. P = 93,5% L = 89,2% pozn. R. M žák 8. roč. P = 74% L = 74,3% F. M žák 7. roč. P = 100% L = 100% * R. N., žákyně 7. roč. P = 60% L = 57% A. S., žákyně 9. roč. P = 60,7% L = 77,8% * Poznámka: * čili horší sluch, ale známka lepší " čili horši sluch, prakticky na hranici hluchoty, ale lepší známka Praxí se potvrzuje, že především stupeň nadání nedoslýchavého žáka má rozhodující vliv na výsledky školní práce, nikoliv stupeň jeho sluchové ztráty. SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C. 3. ROC

4 Úspěšnou žákovu práci ovlivňuje také zájem o domácí četbu. Pozorováním a dotazem u žáků jsme zjistili, že pravidelně a rádo čte doma a v internátě 25 % žáků, občas čte 35 % žáků, vůbec nečte 40 % žáků. Zjistili jsme, že žáci, kteří rádi a pravidelně čtou, mají lepší slovní zásobu a logicky přesnější vyjadřovací schopnosti, rozumově jsou vyspělejší a patří do lokality žáků s nejlepším prospěchem. Konkrétně do této skupiny patří např.: A. S., žákyně 9. ročníku, průměrný prospěch 1,06 A. S., žákyně 8. ročníku, průměrný prospěch 1,70 P. D., žák 7. ročníku, průměrný prospěch 1,23 Naše zkušenosti potvrzují, že při zvýšené rodinné a školní péči mohou i žáci s těžkou ztrátou sluchu (tj db) úspěšně plnit učební osnovy základní školy pro nedoslýchavé. Dobrá spolupráce rodiny s učitelem velmi kladně ovlivňuje stupeň žákovy školní úspěšnosti. Např. A. S., žákyně 9. roč., má ztrátu sluchu P = 60,7 %, L = 77,8 %. Pečlivou domácí výchovou a také soustavným procvičováním učiva i v rodině, dosahuje vyznamenání. Naproti tomu V.., žák 5. roč., má ztrátu sluchu P = 64 /o, L = 64 %. Třebaže sluchová ztráta není tak velká jako v prvním případě, nedosahuje vzhledem ke skoro stejným rozumovým předpokladům takových školních výsledků. Průměrný prospěch má 2,3 (Čj. 3, VI. 4, Př. 3, M. 2, Hv 2, Vv 2, Pv 3, Tv 1). Praxí se tedy potvrzuje i v našich podmínkách, že dítě výchovně zanedbávané (opomíjené) z nesprávného postoje rodiny, nemá takový zájem o učení, ani zdravou ctižádost a snahu po uplatnění. Při škole je internát s kapacitou 54 lůžek, tedy většina žáků přes týden v něm bydlí a na sobotu a neděli odjíždí domů k rodičům. Ponechejme nyní stranou svého času zvlášť diskutované rčení, že rodina, třeba i špatná, je pro výchovu dítěte lepší nežli internát, byť i dobrý". Zatím je skutečností, že z důvodů především dopravních, tj. pro velkou vzdálenost rodiny od školy se nemůže speciálně výchovná péče řešit jinak nežli pobytem na internátě. Nyní jde o otázku, v kterém věku je zapojování do dětského kolektivu nejvhodnější, a to z hlediska jeho socializace v novém prostředí. Sledujeme tuto otázku při diagnostické činnosti také z důvodu školní prosperity dítěte. Dlouhodobým pozorováním dětí i zkušenostmi zjišťujeme, že přizpůsobivost na vlivy změněného sociálního prostředí je největší právě u dětí nejmenších, tj. v našich podmínkách 3 61etých. Podstatně se začíná zmenšovat po devátém roce; u těchto 136 SPECIÁLNÍ - rtľoagogika C. 3, ROĎ. 1993/01

5 dětí je speciální adaptabilita ztížená, nemohou se dlouho sžít s novým prostředím. Na psychiku dětí příznivě působí pravidelné návštěvy rodiny vždy o sobotách a nedělích. Jistota v rodinném zázemí kladno ovlivňuje jejich pracovní úspěšnost. Na závěr chci říci, že o školní úspěšnosti nedoslýchavého žáka rozhoduje mnoho faktorů, z nichž jsem uvedla jen některé. Chci zdůraznit, že diagnostická činnost je vysoce náročná a odpovědná i pro zkušeného, erudovaného surdopedagoga, který má schopnost diagnostikoval na základě vědeckých poznatků a odborných zkušeností. Poruchy řeči u nedoslýchavých dětí Helena Kuchařová Řeč je charakteristickým znakem mezilidské komunikace. Tato řeč není vrozená, je pracně získávaná, přičemž záleží na mnoha faktorech. Jedním z nejdůležitějších faktorů je sluch. Je-li poškozen, dochází k nevývinu řeči nebo k deformaci řeči. Jde-liale o nedoslýchové děti, řeč se vyvíjí spontánně, ale opožděně a přitom deformované a je různým způsobem porušena. Zjištěné poruchy řeči u nedoslýchavých dětí na naší škole Z celkového počtu 60 žáků máme 11 žáků s relativně dobrou řečovou úrovní. To znamená, že řeč je srozumitelná, vybudovaná po formální i obsahové stránce. Jen zřídka se objevují menší nepřesnosti ve výslovnosti sykavek, intonaci a melodii věty a ve skloňování a časování. Obsahově je řeč rozvinuta do té míry, že jsou tito žáci schopni verbální komunikace se slyšícími bez zjevných problémů. Tab. 1. Frekvence řečových problémů na ZŠ pro nedoslýchavé v Kyjově Druh řečové poruchy Frekvence % dyslálie 49 81,6 opožděný vývoj řeči 18 30,0 huhňavost 5 8,3 mluvní neurózy 1 0,6 agramatlsmus 49 81,6 celkem žáků ,0 Z tabulky je zřejmé, že nejčastější poruchou řeči u nedoslýchavých dětí je dyslálie (patlavost). SPECIÁLNÍ PEľJAGOGIKA C. 3, ROC. 1990/91 137