Božena Němcová. Divá Bára. Umělecký text Výňatek:

Transkript

1 Božena Němcová Divá Bára Umělecký text Výňatek: Bára dosáhla patnácte let a žádné děvče v celé dědině nemohlo se jí rovnat v síle a velikosti. Tělo její bylo hrubých kostí, silných svalů, přitom ale pravidelných forem. Mrštná byla jak pstruh. Pleti byla tmavohnědé, dílem od přirozenosti, dílem od slunce i větru, neboť si nikdy, ani v parném létu nezastřela tvář, jako to vesnická děvčata dělávala. Hlava zdála se veliká, ale to dělala množství vlasů, černých jak havran, dlouhých, ale hrubých jako žíně. Čelo měla nízké, krátký tupý nos, ústa trochu velká a vyšpulené pysky, ale zdravé, červené jako krev. Zuby široké, silné, ale čisté. Nejpěknější u ní bylo oko; a právě proto musela od lidí posměch snášet. Spílali jí, že má oči buličí. Velké měla oko, neobyčejně veliké modré jak charpa, obrostlé dlouhou černou řasou. Nad okem klenulo se husté černé obočí. Když se Bára škaredila, podobala se její tvář obloze, černými mraky zatažené, z nichž se jen kousek oblohy modralo. Ona se ale málo kdy škaredila, leda když jí chasa nadávala, že má buličí oči, to jí oči hněvem sršely a mnohdy se až k pláče pustila. Jakub ale vždy jí říkal: Ty hloupá, co si z toho děláš, já mám také velké oči. A nechsi jsou buličí, však to není nic zlého; vždyť se ta němá tvář umí na člověka mileji podívat než ti tam! Analýza uměleckého výňatku: Na začátku knihy, autorka nám seznamuje s hlavní postavou Bárou. Jedná se o její vnější charakteristiku. Archaické a zastaralé výrazy (nechsi, škaredila-také negativně zabarvené slovo,..) Velké množství přirovnání (mrštná jako pstruh, vlasů černých jako havran, jako žíně, ústa červená jako krev) Přímá řeč Neumělecký text Výňatek: Dramatik Milan Uhde a skladatel Miloš Štědroň na sebe nedávno upozornili úspěšnou inscenací Leoš aneb Tvá nejvěrnější v Divadle Husa na provázku. Jejich novou hru Divá Bára, napsanou podle námětu Boženy Němcové, uvedlo nyní v premiéře Městské divadlo v Brně. O inscenaci režiséra Juraje Nvoty hovoří ve své recenzi brněnský spolupracovník Mozaiky David Kroča. Hostující režisér Juraj Nvota se pokusil využít dramatičnosti muzikálové adaptace a postavil ji do kontrastu s idylickým koloritem dějiště. Na jedné straně arogance a pijácká vulgarita vesničanů, na straně druhé lyrický tanec pasoucích se hus či ovcí. Až baletní choreografie Hany Litterové balancuje na hraně vážnosti a parodie, scéna Tomáše Rusína napomáhá folklorní atmosféře čistými tvary i přírodními materiály a kostýmy Zuzany Štefunkové-Rusínové si pohrávají s jednoduchou charakterotvornou stylizací. Předně je ovšem Nvotova inscenace vybavena silnou obrazností, která dovoluje pojmout Bářino strašení Správce, její tanec v dešti nebo věznění v umrlčí komoře jako vizuálně působivé jevištní metafory. Herecky inscenaci dominuje typově přesná Andrea Březinová v titulní roli. Její Bára je živelná dívka, která se nebojí davu ani předsudků. Březinová podává také solidní pěvecký výkon, což tentokrát neplatí o všech účinkujících. Nejistot v intonaci je až překvapivě mnoho, a to i u herecky zvládnutých kreací, jako je například citlivý Ondřej v podání Vojtěcha Blahuty.

2 Mezi herecké opory inscenace se řadí Jan Mazák v úloze chladnokrevného Faráře a Igor Ondříček jako Starosta, jenž hájí spravedlnost ve světě, v němž řečeno jeho slovy dobro chcípá, neboť chytlo ptačí chřipku. Divá Bára na jevišti Hudební scény vyznívá jako vydařený pokus o návrat romantického muzikálu s folklorní stylizací, který zvláště na brněnském jevišti má svou dlouhou tradici, sahající až k legendární Baladě pro banditu. Autorská dvojice Uhde a Štědroň to je zkrátka stále sázka na jistotu. Analýza neuměleckého textu: Jedná se o recenzi (poznáme podle typických výrazů a cizích slov-inscenace, jeviště, herci atd) Autor recenze se věnuje všem aspektům důležitých pro tvorbu hry baletní choreografii, kostýmům, scéně Vyzdvihuje silnou obraznost představení a přesvědčivý výkon představitelky titulní role. Ostatním hercům vytýká nejistotu ve intonaci (zpěvu). Na závěr hodnotí inscenaci jako úspěšnou, neboť spolupráce Uhde a Štědroně je zárukou dobrého výsledku. Městské divadlo tak navázalo Boženou Němcovou na muzikálovou legendu Balada pro banditu. V citaci ze hry se objevuje: dobro chcípá, neboť chytlo ptačí chřipku je dobře zřejmá aktualizace narážka na současnou situaci, zároveň je to jistá ironie DIVÁ BÁRA první vydání 1856 literární druh: epika vesnická povídka povídka kratší vyprávění s jednoduchou zápletkou časově i místně sevřenou, v níž vystupuje pouze několik postav, jejichž charakter se nevyvíjí. (Často konec s pointou). Slavní pisatelé povídek: Jan Neruda Povídky malostranské anotace: Vesnická povídka vypráví o neohrožené dívce Báře, která je jiná než ostatní. Právě proto ji lidé nemají rádi a straní se jí a všemožně ji pomlouvají. Bára je však hodná, dobrosrdečná, předsudky lidí a strach z neznámých věcí a víra v pověry jsou však silnější. Bára pomáhá Elšce zbavit se nechtěného nápadníka, pana správce. Bára využije toho, že pan správce je strašpytel a převlékne se za strašidlo a vystraší ho. Ve vesnici se na to však brzy přijde a Bára musí za trest přečkat noc v márnici. Vesničané si myslí, že ji tím potrestají, ale Bára strach nemá. Jen ji mrzí, že je lidmi nemilována, jenom kvůli tomu, že je jaká je upřímná, čistá. Z márnice vyvede Báru myslivec, požádá ji o ruku a Bára se za něj provdá. Postavy: Bára silná, nebojácná, přímá, odvážná, svobodomyslná, hodná, citlivá, prostá, vděčná a dobrosrdečná dívka, nespravedlivě pomlouvána a urážena lidmi, kteří doopravdy neví, jaká je nechtějí ji ani poznat, neboť se od ostatních dívek příliš odlišuje. Má vlastní hlavu, je samostatná a mnozí jí vyčítají divokost, nepoddajnost a tvrdohlavost. Dávají ji za vinnu i věci, za které nemůže (obviní ji, že uhranula dobytek) Elška neteř panna faráře, milá, hodná, něžná, křehká, krásná dívka. Přítelkyně Báry, obdivuje její sílu, nebojácnost.

3 Jakub pastýř, otec Báry, mlčenlivý, zamračený, hodný, naučil Báru mnoha dovednostem, např. plavat Správce starý, ošklivý, bojácný strašpytel věřící na pověry, bohatý Myslivec hrdý, krásný, statečný, spravedlivý Panna Pepinka Stejně jako v Babičce je zde zobrazen typický ráz venkova, uvažování vesničanů, i když v Divé Báře se jedná spíše o kritický realismus (kritika společností, její povrchnosti, omezenosti pověrami, předsudky). Prvky romantismu hrdinka stojí mimo společnost, protože je jiná. Různé zvyklosti: Házení věnečku do potoka, aby dívky zjistily, jak daleko se vdají od svého domova. Víra v to, že existuje polednice, která matkám podstrčí místo vlastního potomka divé dítě Kompozice a jazykové prostředky Kniha je rozdělena do tří kapitol, je napsána spisovným, v současnosti již zastaralým jazykem s typickými vesnickými výrazy. Chronologická kompozice. Kulturně historický kontext Božena Němcová ( ) životopis rozená Barbora Novotná, později Panklová (po nevlastním otci, matčině příteli Panklovi) Narodila se ve Vídni, následně se přestěhovala do Ratibořic u České Skalice. Později se k nim připojila i Boženina babička Marie Magdalena Novotná, která byla předlohou její slavné novely. Velmi Barunku ovlivnila, ačkoli se tvrdí, že si ji Božena ve svém díle příliš zidealizovala. V 17 letech byla Božena provdána za českého vlastence Josefa Němce. Měli spolu 4 děti, 3 hochy a 1 děvče. Syn Hynek zemřel. V čase smutku a největší bídy a nemoci se Němcová vrátila do dětství a psala Babičku. Její manželství však nebylo šťastné. Němec byl o mnoho starší, výbušné povahy, a neměl pochopení pro zájmy a přání své ženy. V manželství dost trpěla. Proto utíkala do světů svých příběhů, psala pohádky, psala o svém dětství. Často se stěhovali, neboť Němec pracoval jako celní úředník Božena Němcová se díky osobnímu půvabu, přirozenému talentu a společenské angažovanosti stýkala s mnoha představiteli české kultury a představiteli vlastenecké inteligence, do jejichž společnosti pronikla během svého pobytu v Praze v létech Tato léta jsou dobou jejího velkého duševního a vzdělanostního vývoje. Na Chodsku ( ) Němcová zase přišla do styku s lidovým světem a tradicemi, venkovský lid si ji velmi oblíbil. 1 1 Citace z:

4 Onemocněla v době, kdy začala psát Babičku. Finanční nouze a zdravotní stav ji donutila vrátit se k manželovi. Ten ji odvezl do Prahy kde zemřela na tuberkulózu. Její život skončil tělesným i životním vyčerpáním bídou a prací. Podobně jako George Sandová měla několik milenců, lásku hledala jinde než u manžela, se kterým se neshodli ani na výchově dětí. Byla výraznou osobností jak literární, tak společenskou. Když zemřel Karel H. Borovský, položila na jeho rakev trnovou korunu, jako symbol utrpení že byl utrápen systémem Rakouské monarchie. Národní obrození přicházelo s novými impulsy. Ženy se začaly více zapojovat do společenského života Božena byla na svou dobu volnomyšlenkářská, ale byla také velmi nadaná a talentovaná, ačkoli se jí žádného velkého vzdělání nedostalo. V mládí byla velice krásná, někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Božena Němcová byla nemanželskou dcerou hraběnky Kateřiny Zaháňské či spíše její sestry Dorothey. Mnoho okolností tomu nasvědčuje, neboť Dorothea odložila svou nemanželskou dceru. Nezvyklá je i vzhledová a charakterová podobnost. Kateřina Zaháňská měla k Panklovým velmi vřelý vztah, zato Božena se svou údajně pravou matkou Terezii Panklovou moc dobře nevycházela. Proto existují domněnky, že byla nemanželskou dcerou, kterou Panklovi pouze vychovávali. Dalším faktem, který podporuje tuto teorii je Boženin vyšší věk, mohla by se narodit již roku 1816 či 1817 místo oficiálního data Literární vědci se touto teorií raději moc nezabývají. Božena Němcová byla např. velmi podobná své mladší sestře. Její původ tak zůstává nejasný. DÍLO: Její první díla byly básně:slavné ráno, Ženám českým, Moje vlast. Podobně jako K.J. Erben sbírala lidovou slovesnost a umělecky ji ztvárnila a vtiskla do svých děl. Nešlo jí o zachycení původní podoby, ale o vlastní převyprávění lidové pohádky (důležitá byla rovnost všech lidí, spravedlivá vláda a vítězství mravních hodnot nad silami zla) Národní báchorky: Sůl nad zlato, O dvanácti měsíčkách, O perníkové chaloupce, Princezna se zlatou hvězdou na čele, Jak Jaromil k štěstí přišel, Potrestaná pýcha (Pyšná princezna), Čertův Švagr (S čerty nejsou žerty), Bajaja, O bílém hadu. V publicistice se věnovala zejména črtám 2, v nichž se svěřovala se zkušenostmi pobytu na Chodsku a na Slovensku. Měla cit, pro vyjádření venkova, láskyplně hovořila o venkovanech, pracovala pro vzájemné sblížení českého a slovenského národa. (Napsala také Slovenské pohádky a pověsti.) V prvních povídkách soustřeďovala děj především kolem jedné postavy Baruška, Divá Bára, Karla, které zosobňují typy vesnických dívek, které dovedou překonat různé nástrahy. Divá Bára byla zfilmována roku 1949 v režii Vladimíra Čecha, v hlavní roli zazářila herečka Vlasta Fialová. Jedná se o úspěšnou adaptaci, kde se podařilo věrně zachytit dobovou atmosféru. V Babičce (1855) přímo příkladně ztělesňuje dobrotu, laskavost, moudrost, přímočarost a činorodost. V pozdějších povídkách se B. Němcová snažila o širší záběry ze života (Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí, Chyže pod horami, Dobrý člověk). Ve všech svých dílech Božena Němcová hledá dobrého člověka, jenž by dokázal překlenout společenské protiklady a šířil by kolem sebe životní optimismus a klad. Plnohodnotnou součást jejího díla tvoří i její korespondence. Osud B. Němcové jako téma i symbol se stal inspirací F. Halasovi (Naše paní Božena Němcová), J. Seifertovi (Vějíř Boženy Němcové) i dalším naším známým spisovatelům a umělců. 2 Drobný prozaický žánr na pomezí umělecké literatury a publicistiky. Vypravěč autor v ní zachycuje sled výjevů z života, různá pozorování, přičemž se nesnaží rozvíjet fabuli a vytváře pevnou kompozici. Vznik v konec 18.stol, pěstovali ji autoři romantismu i realismu (Sandová, Neruda, Čapek, Hašek..)

5 Božena Němcová je stejně jako jedni z nejvýznamnějších osobností na bankovkách. 70. léta 18.stol. - polovina 19. stol. NÁRODNÍ OBROZENÍ snahy o lepší postavení českého národa a jeho kultury v rámci rakouské monarchie i evropské kultury cíl: vytvořit spisovný český jazyk. Spisovatelé psali některá díla v duchu romantismu. Božena Němcová se narodila již do doby, kdy bylo Národní obrození v rozkvětu, do 4. etapy Dělení NO do 4 etap: 1. obranná (klasicismus, osvícenství), 2. čj je schopen vyrovnat se jazykům vyspělých kultur (preromantismus), 3. zaktuálnění literatury (romantismus, biedermeier), 4. dočasné potlačení národních snah (Bachův absolutismus). Literatura byla historickými souvislostmi těžce postižena (revoluce), došlo k hlubokému zlomu v dosavadním literárním vývoji, romantický životní pocit byl postupně nahrazován realistickým zobrazováním skutečnosti (((VÝVOJ NO Na konci 18. století vznikla česká divadla v Praze, např. divadlo Bouda na Koňském trhu dnes Václavském náměstí. Divadelní život organizoval V. Thám. Cílem bylo rozšířit a zpopularizovat češtinu mezi všechny vrstvy obyvatelstva. V. M. Kramerius založil v Praze vydavatelství Česká expedice pro díla české literatury. Na počátku 19.stol. Pak vychází Zevrubná mluvnice jazyka českého od J. Dobrovského (psaná německy) Slovesnost Josef Jungmann učebnice obsahující teorii literatury s čítankou V Praze uvedena premiéra hry se zpěvy Fidlovačka od skladatele F. Škroupa na text Josefa Kajetána Tyla, zazněla v ní píseň Kde domov můj?, která se roku 1918, po založení Československé republiky, stala národní hymnou))) r první vydání básně Máj K.H. Mácha vrcholné dílo českého romantismu (inspirace lordem Byronem). (Karel Jaromír Erben ) básnická sbírka Kytice, Prostonárodní písně a říkadla Karel Havlíček Borovský ( ) epigramy 3 věnované církvi, králi, vlasti, múzám, světu próza: Obrazy z Rusi, homoristickosatirické básně: Tyrolské elegie 4, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra Seznámila se sestrami Rottovými, s Karolínou Světlou a Sofií Podlipskou. r první vydání Babičky Boženy Němcové Tvorba Boženy Němcové se v mnohém podobá sestrám Brontëovým či George Sandové. V popředí stojí emancipované hrdinky, které se svým přístupem k životu a chováním vymykají společnosti. Stejně jako Charlotte Brontëová vtiskla své zážitky z nešťastného dětství a povolání vychovatelky do románu Jane Eyerová, tak Božena Němcová otiskla své dětství do Babičky. Paralela v životě George Sandové a Boženy Němcové je v tom, že obě opustily své manžely, u kterých nenašly lásku ani pochopení, a snažily se žít bez nich. Obě také svým vlastním životem demonstrovaly názor: Žena má právo na vlastní citový život (i mimo manželství). Obě byly také spisovatelkami bojujícími za práva žen. George Sandovou k Čechám pojily její studie o významných historických osobnostech (Jan Žižka, Prokop Holý), proslavila se zejména díky svému bohémskému způsobu života. Jako první žena nosila kalhoty na veřejnosti i kouřila. Jinak psala feministické romány (Valentýna, Indiána, Lélie...) 3 Epigram = krátké veršované satirické básně 4 Elegie = žalozpěv

6 Jacob a Wilhelm Grimmové ( ; ) němečtí filozofové a spisovatelé, úzce spolupracovali v řadě oborů. Věhlasu dosáhli právě svým sběratelským úsilím na poli lidové slovesnosti. Jejich záměrem bylo proniknout k čistým pramenům lidové poezie, poněvadž věřili, že se v nich jako v pozůstatcích mýtů projevuje nejen duch lidu, ale i božský duch. Proto se ve svých Pohádkách věnovali postavám ze všech společenských vrstev a šťastný konec nenacházeli jen v bohatství a úspěchu, ale i ve štěstí v skromném všedním životě. Zlo bylo vždy neúprosně a někdy i velmi krutě trestáno. V jejich pohádkách hrají velkou roli i zvířata (Grimmové byli přesvědčeni o bratrství všech tvorů). Hans Christian Andersen ( ) Dánský prozaik a pisatel pohádek. Stejně jako Božena Němcová je nesmrtelný díky svým pohádkám. Stejně jako ona pocházel z chudších poměrů. (Císařovy nové šaty, Ošklivé kačátko) Zdroj: Labyrint literatury, PL Marušky Vašků z r. 2012, wikipedie,