Jak funguje Evropská unie

Transkript

1 Evropská dokumentace Jak funguje Evropská unie Průvodce občana institucemi EU Evropská unie

2 Vydáno ve všech oficiálních jazycích Evropské unie: angličtině, dánštině, finštině, francouzštině, italštině, němčině, nizozemštině, portugalštině, řečtině, španělštině a švédštině a dále v češtině, estonštině, litevštině, lotyštině, maďarštině, maltštině, polštině, slovenštině a slovinštině. Evropská komise Generální ředitelství pro tiskové publikace a komunikace Publikace B-1049 Brusel Rukopis dokončen v červnu 2003 Ilustrace na obalu: Evropský parlament Katalogizační údaje jsou zařazeny na konci této publikace Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2004 ISBN Evropská společenství, 2004 Reprodukce je povolena s uvedením zdroje. Printed in Germany VYTIŠTĚNO NA PAPÍRU NEOBSAHUJÍCÍM CHLÓR

3 Jak funguje Evropská unie Průvodce občana institucemi EU

4 Obsah Seznámení s Evropskou unií 3 Smlouvy a rozhodovací proces 5 Evropský parlament: hlas lidu 10 Rada Evropské unie: hlas členských států 14 Evropská komise: prosazování společného zájmu 20 Soudní dvůr: prosazování práva 25 Evropský účetní dvůr: zhodnocení vašich peněz 28 Evropská centrální banka: dohled nad eurem 30 Evropský hospodářský a sociální výbor: hlas občanské společnosti 32 Výbor regionů: hlas místních samospráv 34 Evropská investiční banka: financování projektů EU 36 Evropský ombudsman: prošetření vašich stížností 38 Agentury 40 Pohled do budoucnosti 46

5 Seznámení s Evropskou unií Za pouhé půl století své existence dosáhla Evropská unie (EU) význačných úspěchů. Zajistila mír mezi členskými státy a prosperitu pro své občany. Vytvořila společnou evropskou měnu (euro) a jednotný trh bez hranic s volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. EU se rozrostla ze šesti na patnáct zemí a připravuje se přijmout tucet dalších. Stala se obchodní velmocí a vedoucí světovou silou v oblastech jako např. ochrana životního prostředí či rozvojová pomoc. Za svůj úspěch EU z velké části vděčí své jedinečné podstatě a způsobu, jakým funguje. EU totiž není federací jako Spojené státy americké. Není ani pouhou mezivládní organizací jako OSN. Země, které tvoří EU (její členské státy ), zůstávají nezávislými suverénními národy, ale sdružují svoji suverenitu, aby získaly sílu a světový vliv, kterého by žádný z nich sám nemohl dosáhnout. Sdružování suverenity v praxi znamená, že členské státy delegují některé ze svých rozhodovacích pravomocí na evropské instituce, které byly vytvořeny proto, aby rozhodování o konkrétních věcech společného zájmu mohlo probíhat demokraticky na evropské úrovni. Existují tři hlavní rozhodovací instituce: Evropský parlament, který zastupuje občany EU a je jimi přímo volen; Rada Evropské unie, která zastupuje jednotlivé členské státy; Evropská komise, která se stará o ochranu zájmů Evropské unie jako celku. 3

6 Jak funguje Evropská unie Tento institucionální trojúhelník vytváří politiky a právo (směrnice, nařízení a rozhodnutí), které jsou platné v celé EU. Pravidla a postupy, které musí instituce dodržovat, jsou uvedeny ve smlouvách odsouhlasených členskými státy, prezidenty a ministerským předsedy a ratifikovaných jejich parlamenty. V zásadě platí, že nové zákony EU navrhuje Komise, ale přijímá je Parlament a Rada. Soudní dvůr prosazuje vládu evropského práva a Účetní dvůr kontroluje financování aktivit Evropské unie. Celý systém doplňuje pět dalších orgánů: Evropský hospodářský a sociální výbor zastupuje občanskou společnost, zaměstnavatele a zaměstnance; Výbor regionů zastupuje regionální a místní orgány; Evropská centrální banka odpovídá za evropskou měnovou politiku; Evropská investiční banka financuje investiční projekty EU; Evropský ombudsman chrání občany EU a organizace před neoprávněnými administrativními zásahy. Navíc byly vytvořeny specializované agentury pro provádění některých technických, vědeckých nebo řídících úkolů. Tato brožura nabízí souhrnný přehled o tom, co každá instituce nebo agentura dělá a jak funguje. Jejím cílem je sloužit jako užitečný průvodce současným rozhodovacím systémem EU. 4

7 Smlouvy a rozhodovací proces EU je založena na čtyřech smlouvách: Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), jež byla podepsána 18. dubna 1951 v Paříži, vstoupila v platnost 23. července 1952 a jejíž platnost vypršela 23. července 2002; Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS), jež byla podepsána 25. března 1957 v Římě a vstoupila v platnost 1. ledna 1958; Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom), jež byla podepsána v Římě společně se Smlouvou o EHS. Tyto dvě smlouvy se často označují jako Římské smlouvy. Když se použije termín Římská smlouva, má se na mysli pouze Smlouva o EHS; Smlouva o Evropské unii (EU), která byla podepsána v Maastrichtu dne 7. února 1992 a která vstoupila v platnost 1. listopadu První tři z těchto smluv vytvořily tři Evropská společenství, tj. systém společného rozhodování o uhlí, oceli, jaderné energii a dalších hlavních sektorech ekonomik členských států. Instituce společenství vytvořené pro řízení tohoto systému byly sloučeny v roce 1967, kdy vznikla jediná Komise a jediná Rada. například v oblastech obrany a nebo v oblasti justice a vnitra. Doplněním těchto forem mezivládní spolupráce k existujícímu komunitárnímu systému vytvořila Maastrichtská EVROPSKÁ UNIE EHS navíc ke své hospodářské roli postupně přibralo široké spektrum odpovědností, včetně sociální a regionální politiky a politiky ochrany životního prostředí. Protože již nešlo o čistě hospodářská společenství, čtvrtá smlouva (Maastricht) EHS prostě přejmenovala na Evropské společenství (ES). Maastrichtská smlouva rovněž zavedla nové formy spolupráce mezi vládami členských států Oblast Společenství (většina oblastí společných politik) Společná zahraniční a bezpečnostní politika SMLOUVY Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech Evropská unie je založena na svých smlouvách. Její tři pilíře představují odlišné politické oblasti s různými rozhodovacími systémy. 5

8 Jak funguje Evropská unie smlouva novou strukturu se třemi pilíři, které jsou jak politické, tak ekonomické. To je to, co se nazývá Evropská unie (EU). Smlouvy jsou základem všeho, co Evropská unie dělá. Kdykoliv musí být smlouvy revidovány či doplněny, dochází k tomu na zvláštní konferenci vlád členských států EU (na tzv. mezivládní konferenci neboli IGC Intergovernmental conference). Smlouvy byly doplňovány s každým novým rozšířením EU. Navíc byly smlouvy přibližně každých deset let měněny s cílem reformovat instituce EU a přenést na ně nové oblasti působnosti na úroveň EU. Jednotný evropský akt (JEA) byl podepsán v únoru 1986 a vstoupil v platnost 1. července Doplnil Smlouvu o EHS a vydláždil cestu pro dokončení jednotného trhu. Amsterodamská smlouva byla podepsána 2. října 1997 a vstoupila v platnost 1. května Zpřehlednila Smlouvy o EU a ES přiřazením čísel (namísto písmen) článkům Smlouvy o EU. Smlouva z Nice, podepsaná dne 26. února 2001, vstoupila v platnost 1. února Dále upravuje původní smlouvy a zefektivňuje institucionální systém EU tak, aby mohl účinně fungovat po přistoupení nové vlny členských států v roce Rozhodování na úrovni Evropské unie zahrnuje různé evropské instituce, zejména: Evropskou komisi; Evropský parlament; Radu Evropské unie. Ideje, které vedly k vytvoření Evropské unie, byly poprvé zveřejněny dne 9. května 1950 v projevu Roberta Schumana (francouzského ministra zahraničních věcí). Proto se každým rokem slaví 9. květen jako Den Evropy. 6

9 Tři rady : která je která? Je snadné si splést jednotlivé evropské orgány zvlášť když se jmenují tak podobně jako tyto tři rady. Evropská rada Tato rada zahrnuje hlavy států a vlád (tj. prezidenti nebo ministerští předsedové, případně obojí) všech zemí EU a předsedu Evropské komise. Evropská rada se v zásadě schází čtyřikrát do roka, aby se shodla na celkové politice EU a projednala dosažený pokrok. V Evropské unii je to orgán s rozhodovací pravomocí na nejvyšší politické úrovni, proto se její zasedání často nazývají summity. Rada Evropské unie Dříve známa jako Rada ministrů, tato instituce se skládá z ministrů vlád všech zemí EU. Rada se schází pravidelně, aby přijímala usnesení k dílčím problémům a schvalovala evropskou legislativu. Podrobnější popis její práce je uveden v další části této brožury. Rada Evropy Tato rada není institucí EU. Je to mezivládní organizace, jejímž cílem je (mimo jiné) chránit lidská práva, podporovat kulturní různorodost Evropy a bojovat pro sociálním problémům, jako jsou rasové předsudky a nesnášenlivost. Byla vytvořena v roce 1949 a jedním z jejích počátečních úspěchů bylo přijetí Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Aby občané mohli uplatňovat svá práva podle této úmluvy, ustavila Rada Evropy Evropský soud pro lidská práva. Rada Evropy má nyní 45 členských států včetně 15 zemí Evropské unie a její sídlo je v Palais de l Europe ve Štrasburku (Francie). Evropská komise navrhuje novou legislativu, jednotlivé právní normy ale schvaluje Rada a Parlament. Ostatní instituce také hrají svoji roli v konkrétních oblastech, jak bude podrobněji vysvětleno později. Pravidla a postupy pro rozhodovací proces v EU jsou stanoveny ve smlouvách. Každý evropský zákon je založen na konkrétním článku smlouvy, na nějž se odvolává jako na právní základ legislativy. Existují tři hlavní postupy pro schvalování nových zákonných norem EU: konzultace; souhlas; spolurozhodování. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá ve způsobu vzájemného působení Parlamentu a Rady. V rámci konzultačního postupu Parlament pouze sděluje svůj názor. V rámci spolurozhodovacího postupu sdílí Parlament skutečnou moc s Radou. Evropská komise musí při přípravě návrhu nového zákona vybrat odpovídající postup. Rozhodnutí bude v zásadě záviset na právním základě návrhu jinými slovy na článku Smlouvy, na němž se zakládá. Tyto tři postupy jsou podrobněji popsány níže: 1. Konzultace V rámci konzultačního postupu předkládá Komise svůj návrh jak Radě, tak Parlamentu, ale je to Rada, kdo oficiálně konzultuje Parlament a ostatní orgány, například Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, jejichž stanoviska jsou nedílnou součástí rozhodovacího procesu EU. 7

10 Jak funguje Evropská unie V některých případech je konzultace povinná, protože to vyžadují smlouvy a návrh se nemůže stát zákonem, dokud k němu Parlament nevydá své stanovisko. V jiných případech je konzultace nepovinná a Komise pouze navrhuje, aby Rada Parlament konzultovala. Ve všech případech může Parlament: návrh Komise schválit, zamítnout jej, nebo požádat o doplnění. Pokud Parlament požádá o doplnění, zváží Komise všechny změny, které Parlament navrhuje. Jestliže přijme jakýkoliv z těchto návrhů, pošle pozměněný návrh Radě. Rada přezkoumá pozměněný návrh a buď jej přijme v původním znění, nebo jej dále pozmění. Při tomto postupu, tak jako ve všech ostatních případech, pokud Rada pozmění návrh Komise, musí tak učinit jednomyslně. Oblasti spadající do konzultačního postupu jsou: policejní a soudní spolupráce v trestních věcech; změna smluv; diskriminace na základě pohlaví, rasy či etnického původu, náboženství nebo politického předsvědčení, tělesného postižení, věku či sexuální orientace; občanství EU; zemědělství; vízová, azylová, přistěhovalecká a jiné politiky spojené s volným pohybem osob; doprava (pokud je pravděpodobné, že bude mít výrazný dopad na určité regiony); pravidla hospodářské soutěže; daňové uspořádání; hospodářská politika; posílená spolupráce tj. úprava, která skupině členských států umožňuje spolupracovat v určité oblasti, které se ostatní státy zatím nechtějí účastnit. V některých oblastech, například u daní, musí být rozhodnutí Rady jednomyslné. 2. Souhlas Postup souhlasu znamená, že Rada musí před přijetím některých velmi důležitých rozhodnutí získat souhlas Evropského parlamentu. Postup je stejný jako v případě konzultací s tou výjimkou, že Parlament nemůže návrh změnit: musí jej buď přijmout nebo zamítnout. Přijetí ( souhlas ) vyžaduje absolutní většinu odevzdaných hlasů. Oblasti, v nichž se používá postup souhlasu: určité úkoly Evropské centrální banky; změna statutů Evropského systému centrálních bank/evropské centrální banky; Strukturální fondy a Kohezní fond; jednotný volební systém pro volby do Evropského parlamentu; některé mezinárodní dohody; přistoupení nových členských států. 3. Spolurozhodování V rámci spolurozhodovacího postupu se Parlament a Rada vzájemně dělí o legislativní pravomoc. Komise zašle svůj návrh oběma institucím. Každá z nich si návrh přečte a projedná jej ve dvou čteních. Pokud se Parlament a Rada na návrhu neshodnou, je předložen tzv. dohodovacímu výboru, složenému ze stejného počtu zástupců Rady a Parlamentu. Zasedání výboru a probíhající diskuse se rovněž účastní zástupci Komise. Jakmile dosáhne výbor shody, je text odeslán do Parlamentu a do Rady ke třetímu čtení tak, aby mohl být nakonec přijat jako zákon. Podrobnější popis spolurozhodovacího postupu : 8

11 Návrh Komise Evropskému parlamentu a Radě Stanovisko Parlamentu: Komise pozměňuje svůj návrh Rada schvaluje všechny navrhované změny Parlamentu a přijímá zákon. Parlament schvaluje návrh. Rada může zákon přijmout. Rada zaujímá na základě kvalifikované většiny společný postoj. Komise vydává sdělení ke společnému postoji. Parlament zkoumá společný postoj Rady. Parlament schvaluje společný postoj nebo nepodniká žádné kroky. Parlament absolutní většinou zamítá společný postoj Rady. Zákon je zamítnut. Parlament absolutní většinou navrhuje změny. Zákon je přijat. Stanovisko Komise Rada neschvaluje všechny pozměňovací návrhy Parlamentu. Předseda Rady společně s předsedou Parlamentu svolá dohodovací výbor. Komise se podílí na jeho práci. Rada schvaluje všechny pozměňovací návrhy Parlamentu. Zákon je přijat. Dohodovací výbor dospěje k dohodě. Parlament a Rada absolutní a kvalifikovanou většinou přijímají zákon. Pokud ho jedna z těchto dvou institucí neschválí, zákon není přijat. Dohodovací výbor nedospěje k dohodě. Zákon není přijat. Oblasti, v nichž se používá spolurozhodovací postup: nediskriminace na základě národnosti; právo na stěhování a usazování; volný pohyb pracovních sil; sociální zabezpečení pro migrující pracovníky; právo na založení společnosti; doprava; vnitřní trh; zaměstnanost; celní spolupráce; boj proti sociálnímu vyloučení; rovné příležitosti a rovné zacházení; realizace rozhodnutí týkajících se Evropského sociálního fondu; vzdělávání; odborná příprava; kultura; zdraví; ochrana spotřebitele; transevropské sítě; realizace rozhodnutí týkajících se Evropského fondu regionálního rozvoje; výzkum; životní prostředí; průhlednost jednání; předcházení a boj proti podvodům; statistika; zřízení poradního orgánu pro ochranu údajů. 9

12 Jak funguje Evropská unie Evropský parlament: hlas lidu Základní údaje Úloha: Příští volby: červen 2004 Schůze: zákonodárná instituce EU, přímo volen občany měsíční plenární zasedání ve Štrasburku, schůze výborů a další zasedání v Bruselu. Adresa: Plateau du Kirchberg, B.P. 1601, L-2929, Luxembourg. Telefon: (+352) Internet: Poslanci Evropského parlamentu (EP) nezasedají v národních blocích, ale v celoevropských politických skupinách (frakcích), které sdružují všechny hlavní politické strany působící v členských státech EU. Počet křesel za politickou skupinu k 1. dubnu 2003 Politická skupina Zkratka Počet křesel Evropská lidová strana (křesťanští demokraté) a Evropští demokraté EPP-ED 232 Strana evropských socialistů PES 175 Evropská liberální, demokratická a reformní strana ELDR 52 Evropská sjednocená levice/severská levice zelených EUL/NGL 49 Zelení/Evropská svobodná aliance Zelení/EFA 44 Svaz pro Evropu národů UEN 23 Evropa demokracií a odlišností EDD 18 Nezařazení NA 31 Celkem 624 Počátky Parlamentu sahají do padesátých let a období vzniku zakládacích smluv. Od roku 1979 byli poslanci Evropského parlamentu voleni přímo občany, které zastupují. Parlamentní volby se konají každých pět let a každý občan EU, který je zaregistrován jako volič, má právo se těchto voleb účastnit. Proto Parlament vyjadřuje demokratickou vůli 380 milionů občanů Evropské unie a zastupuje v jednáních s dalšími institucemi EU jejich zájmy. 10

13 Kde Parlament sídlí? Evropský parlament pracuje ve Francii, Belgii a Lucembursku. Měsíční plenární zasedání, jichž se účastní všichni poslanci EP, se konají ve Štrasburku (Francie) kde je sídlo Parlamentu. Schůze parlamentních výborů a jakákoliv další plenární zasedání se konají v Bruselu (Belgie), zatímco Lucembursko je domovem administrativních úřadů ( generální sekretariát ). Co Parlament dělá? V roce 2002 byl předsedou Evropského parlamentu zvolen Pat Cox. Počet křesel podle jednotlivých států (v abecedním pořadí podle názvu země v jejím vlastním jazyce) Belgie Bulharsko 18 Kypr 6 6 Česká republika Dánsko Německo Řecko Španělsko Estonsko 6 6 Francie Maďarsko Irsko Itálie Lotyšsko 9 9 Litva Lucembursko Malta 5 5 Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko 36 Slovensko Slovinsko 7 7 Finsko Švédsko Velká Británie Celkem (max.) Parlament plní tři hlavní úlohy: 1. Sdílí s Radou pravomoc schvalovat zákony. Tento přímo volený orgán tak pomáhá zaručovat demokratickou legitimitu evropského práva. 2. Vykonává demokratický dohled nad všemi institucemi EU a zejména nad Komisí. Má pravomoc schvalovat nebo zamítat jmenování komisařů a má právo odvolat Komisi jako celek. 3. Sdílí s Radou pravomoc nad rozpočtem EU, a proto může ovlivňovat výdaje EU. Na konci procesu přijímání rozpočtu ho přijímá nebo zamítá jako celek. Tyto tři úlohy jsou podrobněji popsány dále. 1. Zákonodárná pravomoc Nejběžnější postup pro přijímání (tj. schvalování) legislativy EU je spolurozhodovací postup (viz kapitola Smlouvy a rozhodovací proces). Tento postup staví Evropský parlament a Radu do rovnocenné pozice a zákony schválené v rámci tohoto postupu jsou společnými akty Rady a Parlamentu. Používá se pro legislativu v celé řadě oblastí. U řady dalších návrhů musí být Parlament konzultován a jeho souhlas se vyžaduje pro určitá důležitá politická či institucionální rozhodnutí. Parlament také dává podněty pro novou legislativu tím, že přezkoumává každoroční 11

14 Jak funguje Evropská unie pracovní program Komise, zvažuje, jaké nové zákony by byly vhodné, a žádá Komisi o předkládání návrhů. 2. Demokratický dohled Parlament vykonává demokratický dohled nad jinými evropskými institucemi, a to několika způsoby. Za prvé, při jmenování nové Komise Parlament nejprve vede rozhovory se všemi případnými novými členy a s předsedou Komise (nominují je členské státy). Komisaři nemohou být jmenováni bez souhlasu Parlamentu. Za druhé, Komise je Parlamentu politicky odpovědná a Parlament může přijmout návrh na odvolání, kterým požaduje její hromadnou rezignaci. Obecně platí, že Parlament vykonává kontrolu prostřednictvím pravidelných kontrolních zpráv, které mu Komise předkládá (všeobecné zprávy, zprávy o naplňování rozpočtu, uplatňování práva Společenství, atd.). Navíc poslanci EP pravidelně kladou Komisi ústní a písemné dotazy. Členové Komise navštěvují plenární zasedání Parlamentu a schůze parlamentních výborů a udržují tak nepřetržitý dialog mezi těmito dvěma institucemi. Parlament může rovněž vykonávat demokratickou kontrolu prověřováním žádostí od občanů a vytvářením dočasných vyšetřovacích výborů. Konečně se Parlament aktivně účastní každého summitu EU (zasedání Evropské rady). Při zahájení každého summitu je předseda Parlamentu vyzván, aby vyjádřil názory a postoje Parlamentu ohledně aktuálních záležitostí a bodů na pořadu jednání Evropské rady. 3. Pravomoc kontroly nad veřejnými financemi O každoročním rozpočtu EU rozhoduje Parlament společně s Radou EU (viz níže). Parlament jej projednává ve dvou následných čteních a rozpočet nevstoupí v platnost, dokud nebyl podepsán předsedou Parlamentu. Parlamentní výbor pro rozpočtovou kontrolu (COCOBU) sleduje, jak je rozpočet naplňován a Parlament každým rokem rozhoduje o tom, zdali schválí způsob nakládání s rozpočtem ze strany Komise pro předchozí finanční rok. Tento schvalovací proces se technicky označuje jako udělení absolutoria. Parlament rovněž sleduje práci Rady: poslanci EP kladou Radě pravidelně písemné a ústní dotazy a předseda Rady navštěvuje plenární zasedání a účastní se důležitých rozhovorů. Parlament těsně spolupracuje s Radou v určitých oblastech, jako jsou společná zahraniční a bezpečnostní politika a soudní spolupráce, dále na některých záležitostech společného zájmu, jako jsou azylová a přistěhovalecká politika a opatření v boji proti drogám, podvodům a mezinárodnímu zločinu. Předsednická země (ta země, která právě předsedá Radě) nepřetržitě Parlament o všech těchto záležitostech informuje. 12

15 Jak je organizována činnost Parlamentu? Práce Parlamentu se dělí do dvou hlavních fází: Příprava na plenární zasedání. Provádí ji poslanci EP v různých parlamentních výborech, které se specializují na konkrétní oblasti činnosti EU. Záležitosti určené k rozpravě jsou rovněž projednávány politickými skupinami. Plenární zasedání samotné. Plenární zasedání, jehož se účastní všichni poslanci EP, se obvykle konají ve Štrasburku (jeden týden v měsíci) a někdy v Bruselu (dva dny). Na těchto zasedáních Parlament prověřuje navrhovanou legislativu a hlasuje o pozměňovacích návrzích předtím, než dospěje k rozhodnutí o textu jako celku. Další položky programu jednání mohou zahrnovat sdělení Rady nebo Komise nebo otázky týkající se vývoje v Evropské unii nebo jinde ve světě. Přímo volení zástupci občanů EU se schází ve Štrasburku, kde projednávají a hlasováním přijímají celoevropskou legislativu, která se dotýká každého. 13

16 Jak funguje Evropská unie Rada Evropské unie: hlas členských států Základní údaje Úloha: zákonodárná instituce EU, zastupuje členské státy Členové: jeden ministr z každé členské země EU Předsednictví: rotuje každých šest měsíců Zasedání: v Bruselu (Belgie), s výjimkou dubna, června a října, kdy jsou zasedání v Lucemburku Adresa: Rue de la Loi/Wetstraat 175, B-1048 Brussels Telefon: (+32-2) Internet: ue.eu.int Rada je hlavním rozhodovacím orgánem EU. Podobně jako Evropský parlament i Rada byla založena zakládacími smlouvami v padesátých letech 20. století. Zastupuje členské státy a jejích zasedání se účastní jeden ministr za každou vládu členského státu EU. Účast konkrétních ministrů na konkrétním zasedání závisí na záležitostech, které jsou projednávány. Pokud má Rada například projednávat záležitosti životního prostředí, zasedání se bude účastnit ministr pro životní prostředí z každé země EU a rada bude označována za Radu pro životní prostředí. Vztahy EU se zbytkem světa má na starosti Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy. Tato sestava Rady má navíc širší odpovědnost za všeobecné politické záležitosti, proto se jejích zasedání účastní takový ministr nebo státní tajemník, kterého si každá vláda sama zvolí. Dohromady tedy existuje devět různých sestav Rady: Všeobecné záležitosti a vnější vztahy Ekonomické a finanční záležitosti (Ecofin) Justice a vnitřní věci Zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele Konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl a výzkum) Doprava, telekomunikace a energetika Zemědělství a rybolov Životní prostředí Vzdělávání, mládež a kultura. Nicméně Rada zůstává jednou jedinou institucí. Každý ministr v Radě je zmocněn rozhodovat za svoji vládu. Jinými slovy, podpis ministra je podpisem celé vlády. Navíc je každý ministr v Radě odpovědný svému národnímu parlamentu a občanům, které parlament zastupuje. Tím se zajišťuje demokratická legitimita rozhodnutí Rady. Co Rada vlastně dělá? Rada má šest klíčových úloh: 1. Schvalovat evropské právo. V mnoha oblastech schvaluje legislativu společně s Evropským parlamentem. 2. Koordinovat všeobecné hospodářské politiky členských států. 14

17 3. Uzavírat mezinárodní smlouvy mezi EU a jedním či více státy nebo mezinárodními organizacemi. 4. Společně s Evropským parlamentem schvalovat rozpočet EU. 5. Rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU (SZBP: další podrobnosti viz níže) na základě směrů stanovených Evropskou radou. 6. Koordinovat spolupráci mezi národními soudy a policejními silami v trestních věcech (viz kapitola Justice a vnitřní věci ). Většina těchto povinností se týká tzv. oblasti Společenství tj. oblasti činnosti, ve které se členské státy rozhodly sdružit svoji suverenitu a delegovat rozhodovací pravomoci na instituce EU. Tato oblast je prvním pilířem Evropské unie. Ovšem dvě poslední odpovědnosti se týkají hlavně oblastí, v nichž členské státy své pravomoci nedelegovaly, ale prostě spolu spolupracují. Tato forma spolupráce se nazývá mezivládní spoluprací a pokrývá druhý a třetí pilíř Evropské unie (tj. SZBP a policejní a justiční spolupráci v trestních věcech). Činnost Rady je podrobněji popsána dále. 1. Legislativa Většina legislativy EU je přijímána společně Radou a Parlamentem (viz kapitola Rozhodování v EU ). Platí pravidlo, že Rada jedná pouze na základě návrhu Komise a Komise má obvykle povinnost zajistit správné uplatňování legislativy EU, jakmile byla schválena. 2. Koordinace hospodářských politik členských států Země EU se rozhodly, že chtějí, aby celková hospodářská politika byla založena na těsné spolupráci mezi hospodářskými politikami jednotlivých členských států. Tuto koordinaci provádí ministři hospodářství a financí, kteří společně tvoří Radu pro hospodářské a finanční záležitosti (Ecofin). 3. Uzavírání mezinárodních dohod Každým rokem uzavírá Rada (tj. oficiálně podepisuje) řadu dohod mezi Evropskou unií a nečlenskými zeměmi stejně jako s mezinárodními organizacemi. Tyto dohody mohou zahrnovat široké oblasti, jako například obchod, spolupráci a rozvojovou pomoc, nebo se mohou zabývat konkrétními záleži- Ministři ze všech zemí EU se schází v Radě, aby přijímali společná rozhodnutí o politikách a legislativě EU. 15

18 Jak funguje Evropská unie tostmi, například textilem, rybolovem, vědou a technikou, dopravou, apod. Rada může navíc uzavřít s členskými státy EU úmluvy v takových oblastech, jako jsou daně, obchodní právo nebo konzulární ochrana. Úmluvy se mohou rovněž zabývat spoluprací v oblasti justice a vnitřních věcí (viz dále). 4. Schvalování rozpočtu EU Roční rozpočet EU podléhá společnému schválení ze strany Rady a Evropského parlamentu. Pokud se tyto dvě instituce nedohodnou, pravidla dovolují Radě, aby přijala konečné rozhodnutí o povinných výdajích (hlavně zemědělské výdaje a náklady vyplývající z mezinárodních smluv uzavřených s nečlenskými zeměmi EU), zatímco Parlament má poslední slovo v nepovinných výdajích a také při konečném schvalování rozpočtu jako celku. 5. Společná zahraniční a bezpečnostní politika Členské státy se podílejí na rozvoji Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Zahraniční politika, bezpečnost a obrana jsou ale záležitosti, nad nimiž si jednotlivé členské státy EU zachovávají nezávislou kontrolu. V těchto oblastech nedošlo ke sdružení jejich národní suverenity, proto zde Parlament a Evropská komise hrají pouze omezenou úlohu. Ovšem země EU mohou mnoho získat tím, že budou v těchto otázkách spolupracovat a Rada je hlavním fórem, na němž se tato mezivládní spolupráce uskutečňuje. Aby měla EU možnost reagovat účinněji na mezinárodní krize, rozhodla Evropská rada (na summitu v Helsinkách v prosinci 1999) o vytvoření sil rychlého nasazení tvořených až příslušníky ozbrojených sil, které by bylo možné rozmístit během 60 dnů a udržovat v činnosti po dobu nejméně jednoho roku. Reuters / Danilo Krstanovic V lednu 2003 zahájila činnost Policejní mise Evropské unie v Bosně a Hercegovině, která převzala civilní stránku krizového managementu od mírových jednotek OSN. Akci tohoto druhu řídí a koordinuje Rada Evropské unie. 16

19 Nejedná se však o evropskou armádu. Vojáci budou nadále příslušníky národních ozbrojených sil a budou podléhat národnímu velení a jejich úloha bude omezena na plnění humanitárních a záchranných úkolů, budou se podílet na udržování míru a plnit další úlohy při řešení krizových situací. Pro zajištění politické kontroly a strategického řízení během krizí se Evropská rada na summitu v Nice v prosinci 2000 rozhodla vytvořit nové stálé politické a vojenské struktury v rámci Rady Evropské unie: Politický a bezpečnostní výbor (PSC); Vojenský výbor Evropské unie (EUMC); Vojenský štáb Evropské unie (EUMS) složený z vojenských odborníků přidělených k sekretariátu Rady členskými státy. Vojenský štáb Evropské unie spadá do vojenské podřízenosti Vojenského výboru Evropské unie, kterému pomáhá. Musí například zajistit, že: soudní rozsudek vynesený v jedné zemi EU ve věci rozvodu nebo svěření dítěte do péče je uznáván ve všech ostatních zemích EU; vnější hranice EU budou pod efektivní policejní kontrolou; celníci a policie si budou vyměňovat informace o pohybu podezřelých osob, zneužívání drog nebo pašování lidí; žadatelé o azyl budou hodnoceni a posuzováni stejným způsobem v celé EU, aby se zabránilo zneužívání rozdílů v azylovém řízení mezi jednotlivými členskými zeměmi EU. Tyto záležitosti, které jsou společně označovány jako justice a vnitřní věci, řeší ministři spravedlnosti a vnitra, kteří společně jednají v rámci Rady pro justici a vnitřní věci. V roce 2002 byly vytvořeny dvě agentury k plnění konkrétních technických a vědeckých úkolů v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jsou to: Evropský institut pro bezpečnostní studie ( se sídlem v Paříži, Francie Družicové středisko Evropské unie ( se sídlem Torrejón de Ardoz, Španělsko. 6. Justice a vnitřní věci Drogy, terorismus, mezinárodní podvody, pašování osob a sexuální zneužívání dětí jsou problémy, které evropské občany velmi znepokojují. Jedná se o trestnou činnost přesahující hranice a efektivně ji může zvládnout pouze přeshraniční spolupráce. Pokud má Evropa tyto problémy vyřešit a poskytnout všem svým občanům rovný přístup k občanské spravedlnosti v rámci EU, musí národní soudy, policejní síly, celní úředníci a přistěhovalecké služby všech zemí EU navzájem spolupracovat. 17

20 Jak funguje Evropská unie Jak je organizována činnost Rady? Coreper V Bruselu má každý členský stát EU stálý tým ( zastoupení ), který jej zastupuje a brání jeho národní zájmy na úrovni EU. Vedoucí každého zastoupení je fakticky velvyslancem své země v EU. Tito velvyslanci (známí jako stálí zástupci ) se schází jednou týdně v rámci Výboru stálých zástupců (Coreper). Úkolem tohoto výboru je připravit práci Rady s výjimkou zemědělských záležitostí, které řeší Zvláštní výbor pro zemědělství. Coreperu pomáhá řada pracovních skupin sestavených z úředníků z národních administrativ. Předsednictví Rady Předsednictví Rady se pravidelně mění každých šest měsíců. Jinými slovy, každá země EU střídavě odpovídá za program Rady a předsedá všem zasedáním po dobu šesti měsíců, prosazuje legislativní a politická rozhodnutí a dojednává kompromisy mezi členskými státy. Generální sekretariát Předsednictví Rady má k dispozici generální sekretariát, který připravuje a zajišťuje hladké fungování práce Rady na všech úrovních. V roce 1999 byl generálním tajemníkem Rady jmenován Javier Solana. Je rovněž vysokým představitelem pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a v této funkci pomáhá Radě navrhovat a realizovat politická rozhodnutí. Rovněž se jménem Rady zapojuje do politického dialogu s nečlenskými zeměmi EU. Generálnímu tajemníkovi asistuje náměstek generálního tajemníka odpovídající za řízení generálního sekretariátu. Kolik hlasů připadá na členský stát? Rozhodnutí Rady je přijímáno na základě hlasování. Čím je počet obyvatel členského státu vyšší, tím více hlasů má. Počet hlasů ale není důsledně proporční: je totiž upraven ve prospěch zemí s menším počtem obyvatel. Rotace předsednictví pro období 2003 až 2006 je následující: 2003 první pololetí: Řecko druhé pololetí: Itálie 2004 první pololetí: Irsko druhé pololetí: Nizozemsko 2005 první pololetí: Lucembursko druhé pololetí: Velká Británie 2006 první pololetí: Rakousko druhé pololetí: Finsko Pokud se má například během druhé poloviny roku 2006 sejít Rada pro životní prostředí, bude jí předsedat finský ministr životního prostředí, protože Finsko bude v té době předsedající zemí. Javier Solana jako šéf zahraniční politiky EU jedná jménem Evropy na mezinárodní scéně. 18

21 Do 1. května 2004 mohou jednotlivé země uplatnit tyto počty hlasů: Německo, Francie, Itálie a Velká Británie 10 Španělsko 8 Belgie, Řecko, Nizozemsko, Portugalsko 5 Švédsko a Rakousko 4 Dánsko, Irsko, Finsko 3 Lucembursko 2 Celkem: 87 Od 1. května 2004 (když k EU přistoupí nové členské státy) do 31. října 2004 budou platit přechodná ujednání, která povedou ke změně váhy hlasů. Od 1. listopadu 2004 budou moci jednotlivé země odevzdat tyto počty hlasů (včetně nových členských států): Německo, Francie, Itálie a Velká Británie 29 Španělsko a Polsko 27 Nizozemsko 13 Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko a Portugalsko 12 Rakousko, Švédsko 10 Dánsko, Irsko, Litva, Slovensko a Finsko 7 Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko 4 Malta 3 Celkem: 321 Hlasování kvalifikovanou většinou Nejběžnějším hlasovacím postupem v Radě je tzv. hlasování kvalifikovanou většinou. To znamená, že k přijetí návrhu je nutno získat podporu stanoveného minimálního počtu hlasů (podrobnosti jsou uvedeny níže). Ovšem v některých mimořádně citlivých oblastech, jako například SZBP, daně, azylová a přistěhovalecká politika, musí být rozhodování Rady jednomyslné. Jinými slovy, každý členský stát má v těchto oblastech právo veta. Jednomyslného souhlasu se těžko dosahuje již mezi 15 zeměmi: v rozšířené Unii s 27 nebo více členskými státy to bude prakticky nemožné. Pokud by se EU snažila postupovat podle současných pravidel, mohlo by dojít k jejímu ochromení nebyla by nadále schopna jednat v mnoha důležitých oblastech. Smlouva z Nice proto změnila pravidla a umožnila Radě přijímat usnesení hlasováním kvalifikovanou většinou v celé řadě oblastí, které dříve vyžadovaly jednomyslnost. Do 1. května 2004 bude minimální počet hlasů požadovaný pro dosažení kvalifikované většiny představovat 62 z celkového počtu 87 hlasů (tj. 71,3 %). Po dobu šesti měsíců od 1. května 2004, kdy k EU přistoupí nové členské státy, budou platit přechodná ustanovení. Od 1. listopadu 2004 bude kvalifikované většiny dosaženo splněním dvou podmínek: vyslovením souhlasu nadpoloviční většiny členských států (v některých případech bude nutná dvoutřetinová většina členských států) a odevzdáním minimálního počtu 232 hlasů pro návrh, což je 72,3 % z celkového počtu (přibližně stejný procentuální podíl jako v minulém systému). Navíc může jakýkoliv členský stát požádat o potvrzení, že hlasy ve prospěch návrhu představují nejméně 62 % celkového počtu obyvatelstva Unie. Jestliže se zjistí, že tomu tak není, rozhodnutí nebude přijato. 19

22 Jak funguje Evropská unie Evropská komise: prosazování společného zájmu Základní údaje Úloha: Členové: výkonný orgán EU a iniciátor legislativních návrhů 20: po dvou z Francie, Německa, Itálie, Španělska a Velké Británie; jeden z každého dalšího členského státu Funkční období: pět let ( , ) Adresa: Rue de la Loi / Wetstraat 200, B-1049 Brussels Telefon: (+32-2) Internet: europa.eu.int/comm Komise je politicky nezávislou institucí, která představuje a obhajuje zájmy EU jako celku. Představuje hnací sílu v institucionálním systému EU: navrhuje legislativu, politiky a programy činnosti a je zodpovědná za realizaci rozhodnutí Parlamentu a Rady. Stejně jako Parlament a Rada byla i Evropská komise založena v padesátých letech 20. století zakládacími smlouvami EU. Kdo je Komise? Termín Komise se používá ve dvou významech. Zaprvé označuje členy Komise tj. tým 20 mužů a žen jmenovaných členskými státy a Parlamentem pro řízení instituce a přijímání rozhodnutí. Za druhé termín Komise označuje instituci samotnou a její zaměstnance. Neformálně jsou členové Komise označováni jako komisaři. Všichni zastávali v zemích svého původu politické funkce a mnozí z nich byli ministry vlád, ale jako členové Komise jsou zavázáni jednat v zájmu Unie jako celku a nepřijímat od národních vlád žádné pokyny. Nová Komise je jmenována každých pět let a to do šesti měsíců od voleb do Evropského parlamentu. Postupuje se následovně: vlády členských států se společně dohodnou na tom, koho jmenují novým předsedou Komise; jmenovaný předseda Komise vybírá na základě diskusí s vládami členských zemí ostatních 19 členů Komise; nově zvolený Parlament poté vede se všemi 20 členy pohovory a následně se vyjadřuje ke Komisi jako celku (tzv. kolegiu). V případě, že je navržená Komise takto schválena, může se své funkce ujmout v lednu následujícího roku. Funkční období současné Komise trvá až do 31. října Jejím předsedou je Romano Prodi. Komise zůstává politicky odpovědná Parlamentu, který má pravomoc ji odvolat přijetím návrhu na odvolání. Komise se účastní všech zasedání Parlamentu, kde musí vysvětlit a obhájit své politiky. Pravidelně také odpovídá na písemné a ústní dotazy předkládané poslanci EP. 20

23 Předseda komise Romano Prodi je nadšeným diskutérem vysvětluje, co jeho instituce dělá a naslouchá názorům občanů EU. Oboustranná komunikace je zásadní pro sbližování Evropy a Evropanů. Každodenní práci Komise vykonávají úředníci, odborníci, překladatelé, tlumočníci a sekretářské síly. Jedná se o přibližně evropských úředníků. Může se zdát, že je to hodně, ale ve skutečnosti je to méně, než je počet zaměstnanců magistrátů většiny středně velkých měst v Evropě. Nejedná se o anonymní byrokraty, ale o obyčejné občany pocházející ze všech zemí EU, kteří byli vybráni na základě náročných zkoušek a kteří společně pracují na vybudování silné a úspěšné Evropské unie. Úředníci Komise podobně jako personál v jiných orgánech EU jsou vybíráni prostřednictvím Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO): europa.eu.int/epso. Kde Komise sídlí? Sídlo Komise je v Bruselu (Belgie), má ale také kanceláře v Lucemburku, reprezentace ve všech zemí EU a delegace v mnoha hlavních městech po celém světě. Co dělá Komise? Evropská komise má čtyři hlavní role: 1. navrhovat Parlamentu a Radě legislativu; 2. řídit a realizovat politiky EU a rozpočet; 3. prosazovat evropské právo (společně se Soudním dvorem); 4. reprezentovat Evropskou unii na mezinárodní úrovni, například při vyjednávání smluv mezi EU a dalšími zeměmi. 21

24 Jak funguje Evropská unie 1. Navrhování nové legislativy Podle Smlouvy přísluší Komisi právo zákonodárné iniciativy. Jinými slovy, pouze Komise je odpovědná za vypracování návrhů nové evropské legislativy, které předkládá Parlamentu a Radě. Cílem těchto návrhů musí být ochrana zájmů Unie a jejích občanů a ne zájmů konkrétních zemí či odvětví. Před předložením jakýchkoliv návrhů musí vzít Komise na vědomí nové skutečnosti a problémy vzniklé v Evropě a musí zvážit, zda-li je legislativa EU tím nejlepším způsobem, jak je vyřešit. Proto je Komise v trvalém kontaktu se širokým spektrem zájmových skupin a se dvěma poradními orgány Evropským hospodářským a sociálním výborem (složeným z představitelů zaměstnavatelů a odborových svazů) a Výborem regionů (složeným z představitelů místních a regionálních orgánů). Rovněž se zajímá o stanoviska národních parlamentů a vlád. Komise navrhuje kroky na úrovni EU pouze v případě, kdy se domnívá, že problém nelze efektivněji vyřešit činností na národní, regionální nebo místní úrovni. Tento princip řešení věcí na nejnižší možné úrovni se nazývá principem subsidiarity. Pokud však Komise dojde k závěru, že je zapotřebí legislativy EU, připraví návrh, který podle jejího přesvědčení bude problém efektivně řešit a uspokojí nejširší možný rozsah zájmů. Aby byly technické podrobnosti návrhu správné, konzultuje Komise s odborníky, kteří vytváří různé výbory a pracovní skupiny. 2. Realizace politik EU a rozpočtu Jakožto výkonný orgán Evropské unie odpovídá Komise za řízení a realizaci rozpočtu a politik a programů EU přijatých Parlamentem a Radou. Většina skutečné práce a výdajů se uskutečňuje prostřednictvím národních a místních úřadů, ale Komise odpovídá za dohled nad nimi. Příkladem politiky, kterou Komise aktivně řídí, je politika hospodářské soutěže: Komise sleduje kartely a fúze a dbá na to, aby členské státy EU nedotovaly průmysl způsobem, který by narušoval hospodářskou soutěž. Příklady programů EU řízených Komisí sahají od programu Interreg a URBAN (vytváření přeshraničních partnerství mezi regiony a pomoc při obnově upadajících městských oblastí) až po program Erasmus (celoevropské výměny studentů). Komise nakládá s rozpočtem za bedlivého dohledu Účetního dvora. Obě instituce mají za cíl zajistit dobré finanční řízení. Evropský parlament uděluje Komisi absolutorium za realizaci rozpočtu pouze tehdy, když je spokojen s výroční zprávou Účetního dvora. 3. Prosazování evropského práva Komise působí jako strážce smluv. To znamená, že Komise odpovídá společně se Soudním dvorem za zajištění správného uplatňování práva EU ve všech členských státech. Pokud Komise zjistí, že země EU nejedná v souladu s evropským zákonem, a tudíž neplní své právní závazky, podnikne Komise všechny kroky k nápravě situace. Nejprve zahájí právní proces nazývaný postup v případě porušení práva. V jeho rámci je vládě zaslán oficiální dopis, v němž se uvádí, proč se Komise domnívá, že příslušná země porušuje právo EU, a stanoví se v něm konečný termín pro doručení podrobné odpovědi Komisi. 22

25 Pokud se tímto postupem nepodaří záležitost napravit, musí Komise záležitost předat Soudnímu dvoru, který má pravomoc uložit postih. Soudní rozsudky jsou závazné jak pro členské státy, tak i pro instituce EU. 4. Zastupování EU na mezinárodní scéně Evropská komise je důležitým mluvčím Evropské unie na mezinárodním scéně. Umožňuje 15 členským státům hovořit jedním hlasem na mezinárodní fórech, jakým je například Světová obchodní organizace. Komise rovněž zodpovídá za vyjednávání mezinárodních dohod jménem EU. Jako příklad může sloužit dohoda z Cotonou, která stanoví podmínky důležitého obchodního partnerství a pomoci mezi EU a rozvojovými zeměmi v Africe, Karibiku a Tichomoří. Jak je organizována činnost Komise? Je na předsedovi Komise, aby rozhodl o tom, který komisař bude odpovídat za určitou oblast politik, a také o případném přerozdělení uvedených odpovědností (bude-li to nutné) v průběhu funkčního období Komise. Předseda je rovněž oprávněn se souhlasem Komise požadovat odstoupení komisaře. Tým 20 komisařů (rovněž známý jako Kolegium ) se schází jednou týdně (obvykle ve středu) v Bruselu. Jednotlivé body programu jednání předkládají komisaři odpovědní za danou oblast politiky a Kolegium o ní rozhoduje kolektivně. Zaměstnanci Komise pracuje v 36 odděleních známých jako generální ředitelství (GŘ) a služby (například právní služby a překladatelské služby). Každé GŘ odpovídá za konkrétní oblast politik a řídí ho generální ředitel, který je podřízen jednomu z komisařů. Legislativní návrhy Komise ve skutečnosti navrhují a připravují GŘ, ale tyto návrhy se stanou oficiálními pouze v případě, že je přijalo Kolegium na svém pravidelném zasedání. Postup je přibližně následující: Předpokládejme například, že Komise uzná potřebu vypracovat legislativní normu EU, která by zabránila znečišťování evropských řek. Generální ředitelství pro životní prostředí vypracuje návrh na základě rozsáhlých konzultací se zástupci evropského průmyslu Evropská unie je předním světovým dárcem rozvojové pomoci včetně pomoci na vzdělávání a výstavbu škol. 23

26 Jak funguje Evropská unie a zemědělců, ministerstvy životního prostředí v členských státech a s organizacemi pro ochranu životního prostředí. Navrhovaná legislativa bude poté projednána se všemi příslušnými odděleními Komise a podle potřeby doplněna. Následně ji zkontroluje právní služba a kabinety komisařů (osobní političtí spolupracovníci). Jakmile je návrh zcela připraven, generální tajemník jej zařadí na pořad jednání následujícího zasedání Komise. Na této schůzi vysvětlí komisař pro životní prostředí svým kolegům a kolegyním, proč je tato legislativa navrhována. Ti ji následně projednají. Pokud dospějí ke shodě, Kolegium návrh schválí a dokument je odeslán do Rady a Evropského parlamentu k posouzení. Jestliže dojde mezi komisaři k neshodám ohledně návrhu, předseda je požádá, aby o něm hlasovali. Pokud je pro návrh 11 nebo více z 20 členů, je návrh přijat. Od té doby bude mít bezpodmínečnou podporu všech členů Komise. Velikost budoucí Komise Země s největším počtem obyvatelstva vždy reprezentovali dva komisaři, všechny ostatní pak jeden komisař. Pokud by se měl tento systém udržet i po rozšíření EU, byla by Komise příliš velká na to, aby mohla pracovat. Již od 1. května 2004, kdy k EU přistoupí deset nových členských států, bude deset nových komisařů (což zvýší celkový počet na 30). Proto od okamžiku, kdy se úřadu ujme Komise na funkční období 2004 až 2009 (dne 1. listopadu 2004), bude každou zemi zastupovat pouze jeden komisař. Jakmile dosáhne Unie 27 členských států, rozhodne o maximálním počtu komisařů Rada na základě jednomyslného hlasování. Musí jich být méně než 27 a jejich státní příslušnost bude určena rotačním systémem, který bude absolutně spravedlivý ke všem zemím. Členové Evropské komise pochází ze všech zemí EU, ale jsou nezávislí na národních vládách. Schází se jednou týdně a jednají o politikách EU a navrhují novou evropskou legislativu. 24

27 Soudní dvůr: prosazování práva Základní údaje Úloha: vydávat právní rozsudky v předložených případech Soudní dvůr: jeden soudce z každé země EU, 8 generálních advokátů Soud první instance: jeden soudce z každé země EU Funkční období: členové obou soudů jsou jmenováni na obnovitelné funkční období šesti let Adresa: Plateau du Kirchberg, L-2925, Luxembourg Telefon: (+352) Internet: curia.eu.int Soudní dvůr Evropských společenství (často uváděný prostě jako Soudní dvůr ) byl vytvořen na základě Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli v roce Jeho úkolem je zajistit, aby legislativa EU (známá jako právo Společenství ) byla vykládána a aplikována stejným způsobem v každém členském státě. Jinými slovy to znamená, že bude vždy shodná pro všechny strany a za všech okolností. Soudní dvůr má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy, institucemi EU, podniky a fyzickými osobami. Soud se skládá z jednoho soudce z každého členského státu tak, aby byly zastoupeny všechny právní systémy členských států EU. I po rozšíření bude na každý členský stát připadat jeden soudce, ale aby se zachovala efektivnost Soudního dvora, bude moci zasedat jako Velký senát tvořený pouze 13 soudci namísto toho, aby se vždy musel scházet na plenárním zasedání, jehož se budou účastnit všichni soudci. Soudnímu dvoru pomáhá osm generálních advokátů. Jejich úkolem je zastupovat oprávněné názory týkající se případů předkládaných soudu. Musí tak činit veřejně a nestranně. Soudci a generální advokáti jsou buď bývalí členové nejvyšších národních soudů nebo vysoce kompetentní právníci, na jejichž nestrannost lze spoléhat. Jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států. Každý je jmenován na dobu šesti let, poté mohou být znovu jmenováni na jedno či dvě další funkční období v délce tří let. Na pomoc Soudnímu dvoru při řešení tisíců případů, které jsou k němu podávány, a z důvodu lepší právní ochrany občanů, byl v roce 1989 vytvořen Soud první instance. Tento soud (který je přičleněn k Soudnímu dvoru) odpovídá za vynášení rozsudků v určitých druzích případů, zejména u žalob podávaných soukromými osobami a v případech týkajících se porušení pravidel hospodářské soutěže mezi podniky. Soudní dvůr a Soud první instance mají každý svého předsedu, kterého volí jeho kolegové soudci na tříleté funkční období. 25

28 Jak funguje Evropská unie Soudní dvůr zajišťuje, že se každému dostane spravedlivého zacházení podle práva EU. Každá země EU je zastoupena jedním soudcem. Co dělá Soudní dvůr? Soudní dvůr vynáší rozsudky v případech, které jsou k němu podávány. Existují čtyři nejběžnější typy případů: 1. žádosti o předběžné opatření; 2. řízení o neplnění závazku; 3. řízení o zrušení; 4. řízení o nečinnosti. 1. Žádosti o předběžné opatření Soudy v každé zemi EU odpovídají za zajištění toho, že právo EU bude v dané zemi řádně uplatňováno. Existuje však nebezpečí, že by soudy v různých zemích mohly vykládat právo EU různými způsoby. Aby se tomu zabránilo, je tu postup při vydání předběžného opatření. To znamená, že pokud má národní soud jakékoliv pochybnosti o výkladu či platnosti práva EU, může a někdy musí požádat Soudní dvůr o radu. Tato rada se vydává ve formě předběžného opatření. 2. Řízení o neplnění závazku Komise může toto řízení zahájit, pokud má důvod k přesvědčení, že členský stát neplní své závazky podle práva EU. Tato řízení mohou být rovněž vyvolána jiným členským státem. V každém případě Soudní dvůr zkoumá obvinění a vynáší svůj rozsudek. Obviněný členský stát, pokud je samozřejmě shledán vinným, musí ve věci sjednat okamžitou nápravu. 26

29 3. Řízení o zrušení Jestliže je kterýkoliv členský stát, Rada, Komise nebo (za jistých okolností) Parlament přesvědčen, že je konkrétní zákon EU protiprávní, může požádat Soudní dvůr o jeho zrušení. Tato řízení o zrušení mohou také využívat soukromé osoby, které chtějí, aby Soudní dvůr zrušil konkrétní legislativní normu, protože se jich přímo a nepříznivě dotýká jakožto fyzických osob. Jestliže Soudní dvůr shledá, že dotčený zákon nebyl správně přijat nebo není správně založen na smlouvách, může zákon prohlásit za neplatný. 4. Řízení o nečinnosti Smlouva vyžaduje, aby Evropský parlament, Rada a Komise přijímaly určitá rozhodnutí za určitých okolností. Pokud tak nečiní, členské státy, jiné instituce Společenství a (za jistých okolností) fyzické či právnické osoby mohou podat stížnost k soudu tak, aby toto porušení bylo oficiálně zaznamenáno. Jak je organizována činnost Soudu? Případy jsou podávány do podatelny a ke každému případu je přiřazen konkrétní soudce a generální advokát. Postup, který následuje, se dělí do dvou etap: první je písemná část a poté následuje část ústní. V první etapě dotčené strany předkládají písemná stanoviska a soudce přidělený k případu sestavuje zprávu, která shrnuje tato stanoviska a právní pozadí případu. Z této zprávy generální advokát, jemuž je případ přidělen, sestavuje své vlastní závěry. Ve světle těchto závěrů soudce připravuje návrh rozhodnutí, který předkládá ostatním členům Soudního dvora k přezkoumání. Poté přichází druhá etapa veřejné slyšení. V zásadě se odehrává před celým Soudním dvorem (na plenárním zasedání ), ale slyšení může také probíhat před senáty složenými z tří či pěti soudců v závislosti na důležitosti či složitosti případu. Na slyšení právní zástupci stran přednesou své řeči před soudci a generálním advokátem, kteří je mohou vyslýchat. Generální advokát poté zveřejní své závěry a soudci se odeberou k poradě a vynesou svůj rozsudek. Na rozsudcích Soudního dvora se usnáší většina a jsou vyhlašovány na veřejném slyšení. Odlišné názory nejsou zveřejňovány. 27