Žalobce: Statutární město Jihlava, se sídlem Magistrátu Masarykovo nám. 1, Jihlava, IČ , není zapsáno v obchodním rejstříku,

Transkript

1 Společníci JUDr. Radek Ondruš JUDr. Aleš Ondruš Advokátní koncipienti Mgr. Petr Vytopil JUDr. Marta Nedvědová Mgr. Miroslav Šianský Spolupracující advokáti Mgr. Marcela Štraitová Mgr. Martin Bílý Mgr. Petra Vrábliková společná advokátní kancelář JUDr. Radek Ondruš advokát V Brně dne 11. ledna 2016 sp.zn. A 2266 Městský soud v Praze pracoviště Hybernská Hybernská Praha 1 ke sp.zn. 10 A 172/2015 Žalobce: Statutární město Jihlava, se sídlem Magistrátu Masarykovo nám. 1, Jihlava, IČ , není zapsáno v obchodním rejstříku, právně zastoupeno JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, Brno, Bubeníčkova 502/42 Žalovaný: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 3, Praha Žaloba na zrušení rozhodnutí ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS-2014 Replika žalobce k vyjádření žalovaného a sdělení žalobce soudu

2 Dvojmo Přílohy: 1. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp.zn. 2 Afs 23/ rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp.zn. 7 As 35/ rozhodnutí Ministerstva vnitra č.j. MV /ODK-2015 ze dne (vše v kopiích) I. Podáním ze dne se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS- 2014, jímž jmenovaný zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne č.j. MV /ODK-2013 (dále též prvostupňové rozhodnutí ), kterým bylo rozhodnuto tak, že se ruší výrok I., II. a III. správního rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, ze dne , č. j. KUJI 63081/2013, sp. zn. OOSČ 467/2013 OOSC/22, a věc se vrací krajskému úřadu k projednání, a to z důvodu nicotnosti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, ze dne , č. j. KUJI 63081/2013, sp. zn. OOSČ 467/2013 OOSC/22. II. Dne byl žalobci doručen přípis nadepsaného soudu č.j. 10 A 172/ ze dne , jímž soud poučil žalobce o přidělení věci senátu 10 A, o možnosti uplatnit námitku podjatosti relevantních soudních osob, o možnosti soudu rozhodnout o věci samé bez jednání, a současně přiložil stejnopis vyjádření žalovaného ze dne ke správní žalobě. III. Žalobce tímto soudu sděluje, že nenamítá podjatost žádné z relevantních soudních osob.

3 Žalobce dále soudu v zákonné lhůtě sděluje, že nesouhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení ústního jednání. K podání žalovaného ze dne , označenému jako vyjádření žalovaného k žalobě, uvádí žalobce následující. IV. Žalovaný v čl. I. bodech 1 až 8 svého vyjádření obsáhle konstatuje průběh správního řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a také komentuje souvislosti řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. K tomu žalobce uvádí, že v části, v níž žalovaný konstatuje průběh správního řízení, se nejedná o jeho obranu, a v části, v níž nově komentuje souvislosti řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, se jedná o nepřípustnou novotu, která je z tohoto důvodu v tomto řízení irelevantní. V. Žalovaný v čl. I. bodu 9 svého vyjádření připouští, že jeho rozhodnutí ve věci v prvním i ve druhém stupni bylo kvalitativně odlišné od jeho předcházejícího rozhodování, současně však tuto odlišnost odůvodňuje výhradně chybností jeho předcházejícího právního názoru. Žalobce nezpochybňuje, že každý se může mýlit, a že je žádoucí v omylu nesetrvávat, zvláště když se jedná o mocenské rozhodování orgánů státní moci. Současně však žalobce žalovanému vytýká, že při minimálním odůvodnění samotného napadeného rozhodnutí nelze odkaz na změnu názoru správního úřadu posoudit jinak, než jako absenci řádného odůvodnění změny rozhodovací praxe správního úřadu, která je sama o sobě porušením zákonné povinnosti správního úřadu, kterou zákonodárce výslovně povýšil na základní zásadu činnosti správních úřadů. VI. K žalobnímu bodu, který spočíval v tom, že Žalobce vytýká odůvodnění prvostupňového a potažmo shodně též napadeného rozhodnutí to, že pojednává o smlouvě o založení odpůrce jako svazku obcí a jejích částech a právně je hodnotí, aniž by žalovaný posoudil, zda je smlouva o založení odpůrce jako svazku obcí a stanovy

4 odpůrce jako její součást platná jako právní úkon, aniž by posoudil, zda je vůbec smlouvou veřejnoprávní, proč a jakého druhu, zda je žalobce smlouvou o založení odpůrce jako svazku obcí, resp. stanovami odpůrce, vázán, v jakém rozsahu, a kterým zněním stanov (ve znění kterého dodatku), aniž by obsah smlouvy o založení odpůrce jako svazku obcí a stanov jako její součásti posoudil a uvedl, která její konkrétní část je veřejnoprávní a která soukromoprávní, aniž by uvedl, jakými úvahami se při tomto posouzení obsahu smlouvy o založení odpůrce a jeho stanov řídil, a aniž by teprve na tomto základě učinil právní závěr o soukromoprávní povaze rozhodných částí předmětné smlouvy či stanov. Žalovaný nezjišťoval a proto ani nezjistil, zda je žalobce vázán všemi dodatky a přílohami stanov odpůrce, když podmínkou takové vázanosti žalobce jako obce je vyjádření souhlasu s nimi právně relevantním způsobem, tj. na základě usnesení zastupitelstva, které jediné v této věci tvoří vůli žalobce jako obce, žalovaný v čl. I. bodu 10 svého vyjádření toliko konstatoval, že žalobce směšuje smlouvu o založení svazku obcí a jeho stanovy, a že sám žalobce navrhl stanovy Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko jako důkaz. Ve svém vyjádření k žalobě (stejně jako i samotném napadeném rozhodnutí) tak žalovaný zcela pomíjí a ponechává bez vypořádání jemu nepříjemné žalobní body (a předtím i odvolací důvody). Žalobce trvá na tom, že bylo povinností žalovaného v jím vedeném řízení ex officio posoudit důvody případné absolutní neplatnosti smlouvy o založení Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko jako právního úkonu, popř. jeho závaznosti pro účastníka řízení, a odkazuje přitom na právní názor Nejvyššího správního soudu, podle něhož ani v ryze veřejnoprávním rámci přezkumu není vyloučeno, aby se orgán dohledu (stěžovatel) zabýval rovněž otázkami typicky soukromoprávními, jako je například určitost, potažmo platnost právních úkonů, neboť podle 57 odst. 1 správního řádu si správní orgán může učinit úsudek o otázce, jíž nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto (tzv. předběžná otázka), s výjimkou úsudku o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu, a to proto, že [a]ť už je to správní orgán nebo (jako tomu bylo v nyní posuzovaném případě) správní soud, kdo si o otázce určitosti, respektive platnosti právního úkonu (zde rozhodnutí o vyloučení žalobce z další účasti v zadávacím řízení) učiní úsudek sám, musí mít na zřeteli, že závěr o neurčitosti právního úkonu, který má za následek jeho neplatnost podle

5 39 občanského zákoníku, činí z povahy věci irelevantními následné úvahy o tom, zda tento úkon vyhovuje požadavkům jiného právního předpisu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp.zn. 2 Afs 23/2013. Předmětnou vadu napadeného rozhodnutí by nemohlo překlenout dokonce ani případné shodné prohlášení účastníků správního řízení podle ust. 141 odst. 4 věta poslední s.ř., neboť platnost či neplatnost smlouvy a jiných právních úkonů nejsou skutkovým stavem ale právním posouzením. Důkaz: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp.zn. 2 Afs 23/2013 VII. Žalovaný v čl. I. bodu 11 svého vyjádření argumentuje proti žalobě srovnáním, tedy právním příkladem. Kromě absence jakékoliv relevance srovnání či příkladů při právním posuzování jakékoliv věci jakýmkoliv orgánem žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp.zn. 7 As 35/2013, ve kterém jmenovaný soud kromě jiného konstatoval, že Za situace, kdy by měl majetkoprávní spor mezi vlastníkem infrastruktury a jinými osobami ohrožovat veřejný zájem na zajištění činností v samosprávné působnosti obce, v daném případě provozování vodovodů a kanalizací, je nutno přiznat zásadní důležitost nespornému projevu vůle vlastníka infrastruktury. Jeho právo k zařízení, které má být provozováno, je totiž vyšší kvality, než je tomu u ostatních osob, neboť podle ust. 6 odst. 2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích je vlastník vodovodu nebo kanalizace vždy osobou oprávněnou k vydání povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace (zvýraznil žalobce). Nejvyšší správní soud takto dal jednoznačně přednost veřejnému zájmu na zajištění činností v samosprávné působnosti obce (v daném případě provozování vodovodů a kanalizací) před soukromoprávním zájmem provozovatele i svazku obcí na zisku z tohoto provozování. Právní úprava provozování vodovodů a kanalizací a její veřejnoprávní povaha má tedy podle právního názoru Nejvyššího správního soudu významné místo při posuzování právních vztahů spojených se členstvím obce ve svazku obcí založeném za účelem provozování vodovodu nebo kanalizace a s následným vypořádáním po ukončení členství.

6 Důkaz: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp.zn. 7 As 35/2013 VIII. Žalovaný v čl. I. bodu 12 svého vyjádření argumentuje na podporu napadeného rozhodnutí tím, že vyplývá z 77 odst. 1, 159 odst. 1, 169 a 141 odst. 1 správního řádu a 7 odst. 1 občanského soudního řádu, jak je uvedeno v bodu VI. Přitom jediný odkaz na právní ustanovení v souvislosti s posouzením stěžejní otázky soukromoprávní či veřejnoprávní povahy smlouvy o založení svazku obcí, byl v prvostupňovém rozhodnutí tento: Z tohoto důvodu mu nezbývá než uzavřít, že Krajský úřad nebyl příslušný v přezkoumávané věci vůbec rozhodovat, když veřejnoprávní smlouva ve smyslu ust. 159 odst. 1 správního řádu může obsahovat prvky soukromoprávní i veřejnoprávní, přičemž příslušnost správních úřadů dle ust. 169 správního řádu náleží jen ve vztahu k té části veřejnoprávní smlouvy, která vykazuje veřejnoprávní prvky. Takový odkaz rozhodně není možno považovat za uvedení právního ustanovení, podle kterého byla tato otázka posouzena, a již vůbec ne za úvahu, jíž se žalovaný při výkladu této právní normy řídil, když tyto požadavky klade na správní rozhodnutí a jeho odůvodnění ust. 68 odst. 3 s.ř. IX. Žalovaný v čl. I. bodu 13 svého vyjádření argumentuje proti žalobě v části odkazu žalobce na zákonnou právní úpravu vypořádání podílu obce ve svazku obcí jako jednoho z důvodů veřejnoprávní povahy této úpravy tím, že na svaz dopadají vzhledem k jeho založení v roce 1993 ustanovení starého zákona o obcích (pod číslem 367/1990 Sb.), který tuto povinnou součást nestanovil a navíc na rozdíl od současné úpravy umožňoval převod vlastnického práva na svazek. Tomuto právnímu posouzení věci vytýká žalobce jeho nesprávnost, která spočívá v absenci použití na věc příslušné právní úpravy. Podle ust. 151 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb. v aktuálním znění

7 Svazky obcí podle tohoto zákona jsou i zájmová sdružení právnických osob založená pouze obcemi podle ustanovení 20f a násl. občanského zákoníku, která do 31. prosince 2001 splní podmínky stanovené v 50 a 51 tohoto zákona. Podle ust. 51 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. v aktuálním znění Obec je návrhem smlouvy podle 46 odst. 2 písm. a) a b) vázána ode dne jeho schválení zastupitelstvem obce do dne stanoveného pro přijetí návrhu smlouvy, pokud jiná obec, které je návrh smlouvy určen, jej neodmítne před uplynutím lhůty pro přijetí návrhu. Podle zákona č. 128/2000 Sb. v aktuálním znění se tedy zájmová sdružení právnických osob založená pouze obcemi podle ustanovení 20f a násl. občanského zákoníku, což je případ i Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, jak vyplývá z úvodu smlouvy o jeho založení i jeho stanov, transformovala na svazky obcí podle zákona č. 128/2000 Sb., a to tak, že členské obce svazků obcí znovu schválily smlouvu o založení svazku obcí, již dříve uzavřenou v režimu jiného zákona (zákona č. 40/1964 Sb.), a to ve lhůtě do , když obligatorní součástí této nově schvalované smlouvy byl v režimu cit. zákona č. 128/2000 Sb. i stanovy svazku obcí. Žalovaný vědomě a účelově pomíjí také právní úpravu, účinnou v době založení Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, když v jiném svém správním rozhodnutí konstatoval, že stanovy byly obligatorní součástí smlouvy o založení svazku obcí ( Rozhodnutí zastupitelstva o členství obce ve svazku zahrnovala rozhodnutí (schválení) smlouvy o vytvoření svazku obcí a textu stanov (srov. k tomu 20i odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb.), viz rozhodnutí Ministerstva vnitra č.j. MV /ODK ze dne ). Důkaz: rozhodnutí Ministerstva vnitra č.j. MV /ODK-2015 ze dne Apelace žalovaného na to, že X.. žalobce, jakožto správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení na zastoupení advokátem, neboť schopnost a povinnost hájit vlastní rozhodnutí na soudě je v takovém případě integrální součástí řádného výkonu státní správy, k němuž je takový správní orgán dostatečně vybaven vlastními kvalifikovanými pracovníky,

8 a proto by žalobce neměl mít nárok na náhradu nákladů soudního řízení správního, uvádí žalobce následující. Argumentace žalovaného se míjí s objektivní realitou. Žalobce není správní orgán, jak nesprávně tvrdí žalovaný, ale v řízení vystupuje jako obec, tedy právnická osoba veřejného práva. Správním úřadem je v daném řízení žalovaný. Žalobce v řízení také nehájí vlastní rozhodnutí při výkonu státní správy, jak nesprávně tvrdí žalovaný, ale napadá rozhodnutí žalovaného, vydané při jeho výkonu státní správy. Vlastní rozhodnutí při výkonu státní správy tedy v daném řízení hájí žalovaný. XI. Žalobce tak na podané žalobě trvá a navrhuje, aby jí Městský soud v Praze vyhověl. podepsáno elektronicky zaručeným elektronickým podpisem Statutární město Jihlava v zastoupení na základě plné moci JUDr. Radkem Ondrušem, v.r. advokátem Na vědomí: Krajský úřad Kraje Vysočina Žižkova Jihlava k č.j. KUJI 63081/2013 ze dne , sp. zn. OOSČ 467/2013 OOSC/22