Contact for further information about this collection Preface Interview with Bozena Ruzickova
|
|
- Aneta Danuše Ševčíková
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Preface The following oral history transcript is the result of a videotaped (audio taped) interview with [ N ], conducted by [ N ] on [DATE] on behalf of the United States Holocaust Memorial Museum. The interview took place in [CITY] and is part of the United States Holocaust Memorial Museum's collection of oral testimonies. Rights to the interview are held by the United States Holocaust Memorial Museum. The reader should bear in mind that this is a verbatim transcript of spoken, rather than written prose. This transcript has been neither checked for spelling nor verified for accuracy, and therefore, it is possible that there are errors. As a result, nothing should be quoted or used from this transcript without first checking it against the taped interview. Interview with Bozena Ruzickova
2 Interview with Bozena Ruzickova Page 2 Question: Tak pani Růžičková, napřed se představte. Answer: No, tak já sem Růžičková Božena. Rozená sem , štvrtýho ledna. Q: A kde ste se narodila? A: Sobotka. Q: V Sobotce. Vzpomínáte si něco ze svýho mládí a dětství? A: No, tak my zme neměli pěkný mládí, pani. Q: Tak eště jednou, pani Růžičková. A: No. Tak já sem Božena Růžicková, narozena sem , leden. A narodila sem se v Sobotce. Q: Aha. Tak kolik Vás bylo dětí? A: Nás bylo devět, pani. Q: Devět, aha. A: Jedno umřelo a osum jich zůstalo. Jedno umřelo a sedum jich zůstalo v koncentráku. Q: K tomu se ještě dostaneme. Zatim. A bydleli ste s maminkou a tatínkem? A: Maminkou a s tatínkem. My zme mali maringorku a tatínek dělal kotle. Q: Aha. A: A jezdili sme po světě, že jo. Takže tatínek nás dycky nějak živil, no. Ale to víte, to víte jak to bylo dříve za republiky, že jo. Q: A děti. A: No někdy sehnal práci a někdy ji nesehnal, že jo. Q: Ale měl řemeslo svoje. A: No ale svoje řemeslo měl. Q: Ano. Takže stálý byt ste neměli někde?
3 Interview with Bozena Ruzickova Page 3 A: Ne. Q: Ne. Aha. Takže ste, mohla ste chodit do školy, když ste takhle jezdili po republice? A: Ani jeden zme nechodili do školy. Q: Aha. A: To víte, tatínek koukal, aby vydělal peníze. Takže sme byli chvíli tadyhle a chvíli tamhle. Q: A když ste byli větší, tak ste trošku pomáhali tatínkovi? A: No tak to zme pomáhali, to zme museli pomáhat. Q: Ano. A co ste dělali, abyste mu pomohli? Při tý jeho práci? Nebo něco. A: No tak když tatínek udělal ty kotle, tak my zme je zase čislili, aby byli čistý. Q: Aha. Ano. Setkali ste se někdy s nějakym nepřátelstvim ze strany Českých občanů, obyvatel? A: Ale jo pani. Byly doby aj špatný. Všecky nebyly dobrý. Q: No řekněte trošku blíž. A: No když sme někam přijeli, že jo, tak nás už zase hnali pryč odtamtud. Q: Někde. A: Takže zme zase museli jít dál, no. Q: Ale tatínka potřebovali, když dělal ty kotle. To dělal do továrny? A: No to dělal pro soukromníci, víte. Q: I do domácnosti? A: Do domácnosti a třeba, třeba řezníkovi. Lebo, kdo ho potřeboval. Q: A to ste dělali celou dobu až dokud nepřišli potom ty lety? Do tý doby ste normálně pracovali? A: No pak nás usadili.
4 Interview with Bozena Ruzickova Page 4 Q: Co Vás? Usadili? A: Usadili, že sme nemohli jezdit. Q: A kdy to asi bylo? Kolik Vám bylo asi roků? A: Kolik mě mohlo bejt roků. Q: Už ste byla větší? A: No, když mě brali do koncentráku tak esi mě tak bylo 17 roků, víc mi nebylo. Q: Ano. A: A. Q: Tak to nevzpomínejte. To nevadí, když to nevíte. A: No. Q: Takže ste se usadili a bydleli ste někde v domě? A: Ne, bydleli sme v maringotce, jo. A za Německa nás roztrkali. Já sem měla snoubence a nás dali do Lobše, to je tajdle u Mělníka, za Boleslavou. Q: Ano. A: No a tam sme bydleli, já už přesně nevim jak dlouho. A pak nás vodtamtud brali. Q: A tam ste byla s tim Vašim snoubencem? A: Ano. Q: Samy dva ste tam už byli? A: No samy dva sme tam byli. No a když nás brali, tak sem byla v jinym stavu. Q: Aha. Jestě sem se Vás chtěla zeptat, když Vás bylo tolik dětí, Vy ste byla mezi staršíma, mladšíma, nebo. A: Já sem byla nejstarší. Q: Vy ste byla nejstarší. Tak ste se musela starat o děti taky, viďte.
5 Interview with Bozena Ruzickova Page 5 A: No tak, to víte, že sem se musela starat. Že maminka na všecko taky nestačila, že jo. Q: Aha. A jak to bylo, když Vás potom vzali do těch let. Jak to probíhalo? A: No, tak jak to probíhalo. Takhle to probíhalo, pani. Vodvezli nás, to nás všechny naložili. Kde byli usazený, jako vod nás, Romové jo, tak dycky přibírali do vlaků. Q: Do vlaků. A: Ano. A to zme jeli do tech Let, to byl celej vlak, jo. Q: A co Vám řekli, když pro Vás přišli? A: No, neřekli vůbec nic. Q: Jenom řekli, Poďte, poďte,sbalte se? A: Sbalte se a deme. Q: A kdo pro Vás přišel? A: No pro nás přišli česky. Q: Četníci? A: Četníci, jo. A vodvezli nás do těch Let. No a tam zme přijeli. Q: To bylo tak někdy v roce 1942? A: To tak nějak 1942, ano. No teď nás naložili do aut, z toho vlaku a vodvezli náš do tech Let. Q: Aha. V tom vlaku, to byl osobní vlak? A: To byl osobní vlak. Ale to Vám pak řeknu dál, až když zme jeli v tom Německu, tak nás nakládali do tech prasečáků. Q: Ano. A: No, tak zme tam přijeli a teď zme koukali, že jo. No tak nás hned zebrali a ostříhali nás do hola. Q: Už tady v Letech?
6 Interview with Bozena Ruzickova Page 6 A: V Letech, jo. A byl tam řiditel, ten druhý den nás nechal nastoupit. Q: To byl četník? Ten ředitel? Nebo kdo to byl? A: To byl. Q: Četník to byl? A: Já nevim, já nevim, ale vím, že to byl ředitel, jako nade tým. Q: Nad celým tím táborem. A: Nad celým tím táborem. A řek nám, Brána se před Váma vodevřela, brána se za Váma zavřela, a vodtaď nemáte žádnej návrat. No tak to víte, to zme koukali. Q: To ste se lekli. A jak to vypadalo? A: Ten tábor? Q: Ano. A: To byl velikej tabor, to byly takový dřevěný baráky kolem dokola. Q: Nevíte kolik asi jich bylo? A: Nevim. Q: Ne, tak ne. A: To si přesně nepamatuju. No. Q: A jak to vypadalo v těch barácích? A: No to byly postele nade sebou. Q: Nad sebou. A: Nade sebou. No a kolik nás tam asi mohli nastrkat? To že zme spali jeden na druhym. Q: Nějakou deku ste měli? Nějakou pokrývku? A: No tak, takový deky sme měli. Q: To ste dostali od nich.
7 Interview with Bozena Ruzickova Page 7 A: To sme dostali. Q: Směli ste si vzít něco s sebou? A: To co. Q: Co ste udrželi v ruce. A: Co sme udrželi v ruce. Q: V ruce, jo. A: Jinýho nic. -- No a chodili sme pracovat do lomu, jo. Chlapi poslali pracovat po sedlákách dělat. A my zme chodili do lomu, do lesa pracovat, tam zme museli těžce pracovat. No a jenom tam byli tydle ty česky četníci, ale pod vedením zase to bylo Německa, že jo. Q: Ano. A: To, voni teďka řikaji, že Češi, Češi. Ale kdo to dal. Q: Samozřejmě, vymysleli to Němci a nařídili to Němci. A: A nařídili to, jo. A v kuchyni byl Pešek, teď si klidně užívá důchod. Q: To byl Čech? A: To byl Čech, ten byl v kuchyni. Voni tam všecky byli dobry. Q: Aha. A: Ten Vás bral hlava, nehlava. To byl zabiják. -- A malým dětum, z veky, takový, takovejdle krajíček chleba a půlitr mlíka. A co fasovali máslo a takový věci, to si všechno voni nechali až jim to tam schnilo. Q: Zkuste si vzpomenout, co ste jedli vod rána do večera. A jakým způsobem ste si pro to chodili, nebo jak to bylo? A: No, to zme museli jít do fronty. A von stál před tou kuchyní, tendle ten Pešek, co měl pod mocí tu kuchyň.
8 Interview with Bozena Ruzickova Page 8 Q: Ano. A: A kerej se postavil špatně, tak už měl takovej bejčák a z bejčákem to bral hlava nehlava. Jesi to byli děti, jesi to byli velký, jemu to bylo jedno. Ale, když já už si nevzpomínám co zme tam měli, co zme tam měli za to žrádlo. Q: No tak, měli ste hlad? A: No pani, a kolik hladu sme měli. Ne malej, ale velkej. To zme dostali jenom tak málo. Esli to bylo půlitr, tak to bylo všecko, tři brambory, třeba schnilý. Tak eště ste s toho vyhodila. A jo, a davali nám takovej jako špenat, ale to nebylo snad ani špenat, protože to bylo samej písek. A zadělaný s tou nejhorší moukou. Takový, zaplať Pán Bůh. Q: Aha. Ani v neděli, nebo v so, nebylo něco lepšího? A: Ne, ne, ne. Q: Pořád stejně. A: Pořád stejně. Q: A všichni každý den chodili do práce? A: No, kerý. Q: I dospělý? A: I dospělý, to sme chodili do práce. A někerý, kerá už byla starší, kerá už byla stará a už nemohla, tak jí nechali na baráku. Q: Aha. A: No a já sem zrovna byla v jinym stavu. A pak se mě tam narodila holka. Q: Takže Vy ste byla už ve vysokym stupni těhotenství? A: Ano.
9 Interview with Bozena Ruzickova Page 9 Q: Tak k tomu ještě potom přijdem. Teď budeme eště, takže Vy ste taky musela chodit do práce s tim bříškem? A: No jo. Q: Ano. A: Do lomu a do lesa. Q: Vy ste lámaly kámen? Nebo sbíraly jenom něco, nebo? A: Ne, měly zme takový palice a musely sme rozbijet ten kámen. A to bylo těžký, že jo. Q: Těžký. A: No a teďka eště, Dělejte, dělejte, neflákejte se. Q: A to Vás ti četníci Vás tam hlídali? A: Jo, jo. Q: Voni Vás tam taky odvedli ráno? A: Ano, ano. Q: Aha. A přes poledne Vám tam nedali jíst? A: No To zme dělaly, když já už si to nepamatuju, do kolika hodin zme dělaly. Pak zem přišly do lágru, no a to zme si šly pro to žrádlo. Q: Aha. A taky Vás někdy počítali na takovym apelu? I tady v Letech ano? A: Ano. Q: Bylo tam hodně dětí? A: No, moc, moc. Když já už si to všecko tak nepamatuju, že jo. Q: Samozřejmě. A: Ale hodně jich bylo. Q: A Vy ste tam byla i s tim snoubencem Vašim?
10 Interview with Bozena Ruzickova Page 10 A: No a toho dali na práci po sedlákách. Chlapi dali na práci, takže my zme chodily do toho lomu a do toho lesa. Q: Aha. A: Jo. Q: A jak to bylo, jak ste bydleli? Vy ste byly ženy zvlášť, nebo s muži dohromady? A: Ne, ne, ne zvlášť. Q: A děti byli taky zvlášť? A: Děti byli na takovym velkym baráku. Q: Ano, a kdo s o ně staral? A: No to zase, zase se staraly ty ženský, co tam byly v tom koncentráku, vo ty děti. Ale to víte, toho jídla dostali málo, že jo, no a tak co. Teď tam v prostředku bylo vysázený zelí, tak ty děti si utíkali to zelí utrhnout, a jak je viděli, no tak už hned utíkali a mlátili je. Q: Jak se to potom stalo, když ste začala rodit? To Vás odvezli na nějakou marodku, nebo. A: No tam byla jedna marodka. A brala to vode mě, taková, vod nás, taková starší pani. Q: Která to uměla. A: Kerá to uměla. Q: Byla to porodní babička. A: No, no. Q: Nebo, už to někdy dělala. A: Ale někdy to dělala, no. Q: A proběhlo to u Vás bez komplikací? A: No tak, proběhlo to bez komplikací, proběhlo to dobře. Q: Mohla ste kojit?
11 Interview with Bozena Ruzickova Page 11 A: Pani, toho kojení tam bylo moc málo, protože toho jídla co Vám dali, toho půlitr mlíka, co ste to měla a ty šlachotiny. Q: A to děťátko přežilo? A: Nepřežilo dlouho. Když já si přesně nepamatuju, jak dlouho žilo. Nepřežilo, protože děti tam moc dlouho nevydrželi. Tak jako nepřežila ta holčička. Q: Dostala nějakou nemoc, nebo hlady? A: No tam se pak objevilo tyfus, já sem ho pak taky měla. To Vám pak taky řeknu. Q: A co ste, co to, co to bylo, byl to chlapeček, nebo holčička? A: Holka. Q: A co dostávala jíst, nebo co ste jí dávala, když ste měla málo mléka? A: No co sem jí mohla dávat. Narozený dítě, co ste jí mohla dát. Akorát toho mála. Q: Ano. Tak řikáte, a mohla ste potom si trošičku odpočinout po tom porodu? A: No akorát pani, co sem byla na tej marodce. A to, já nevim jesi sem tam byla tejden, nebo jak dlouho. To už taky přesně nevim. Q: A pak ste zas hned šla do práce? A: A hned sme šly do práce. Q: Dítě ste měla s sebou? A: A díte mi hlídala jedna stará pani, kerá jako byla na tom lágru. Q: Ano. A: Lenže ty děti tam moc dlouho nevydrželi. Q: A jak vypadala ta marodka, to byl zvláštní barák? A: No tak tam byly asi dvě nebo tři postele. A v noci nás ještě hlídal ten, ten četník. Q: Ano.
12 Interview with Bozena Ruzickova Page 12 A: Tam, na tej marodce. Q: A kdo tam léčil? Byl tam nějakej lékař, chodil tam nějaký? A: Ale vůbec žádnej. Vůbec žádnej lékař tam nechodil. Tam neexistoval doctor. Q: A když ste chodily do toho kamenolomu, byl tam taky nějaký mistr? Nebo kdo Vám poroučel co mate dělat? A: Ano, ano, mistr tam byl. A dva četníci s nama chodili. Q: A ten mistr, to byl člověk z vesnice, nebo taky od Vás? A: Ne, to byl z vesnice člověk. Q: A jak se k Vám choval? A: No tak Von nakázal co máme dělat, že jo, protože zase mu, řekli ty esembáci, aby nám řek, co máme dělat, co máme robit a tak dále. Takže. Q: Aha. A když se někomu zdálo, že někdo špatně pracuje, byl nějak potrestán? A: Tak to pani, to voni měli takové bejčáky a. -- Vidíte jakdle mě rozbil kloub. Q: Ano. A muži tam byli na jinym baráku? Nekteří byli u sedláků a spat chodili do tábora? A: Ne, spali u tech sedláků. Q: Aha. Ale Vy ste řékala, že kromě toho kamenolomu ste pracovala ještě někde jinde. A: V lese. Q: V lese. A co ste tam dělala? A: No tak tam sme kácely stormy. Q: Samy ženy? A: Samy ženy. Kácely stormy a pak sme to řezaly a davaly do metru. Q: To byla strašně těžká práce.
13 Interview with Bozena Ruzickova Page 13 A: No tak to Vám teda řeknu. Q: Aha. A večer, když ste se potom vrátili a něco ste snědli. Tak jednak nevim, už sem se Vás ptala teď nevim, ještě Vás potom ještě počítali, jestli ste všichni, nebo něco? A: No jó. To nás vždycky počítali. Aj když sme přišli do práce. Q: Ano. A: Tak to nás vodpočítali, no a pak sme musely dělať. Q: A pak, když ste měli volno, když ste se vrátily. A: No. Q: Tak to ste si hned lehly, nebo ste si trošku povídaly, zazpívaly. A: No, tak. Q: Kdo tam byl ještě z Vaší rodiny? Vaši rodiče a ostatní děti tam taky přišli? A: Moje rodiče tam nebyli. Ty přímo, tajdel vod Hradiště, ty přímo šli do Světima. Nás vodvezli, jo, a voni ještě nějakou chvíli byli doma rodiče. To Vám pak ještě řeknu. Já sem, já přesně nevim jak sem, jo. Počkejte.-- Von tam měl nasázenou zeleninu, ten ředitel, kolem baráku. A k tomu rybníku to mohlo bejt tak dva kilometry. Tak nás dal postavit do takovýho štrůdlu a z toho rybníku, kbelíkama s vodou sme museli podávat jeden druhýmu a zalejvat tu jeho zeleninu jeho, co tam měl. Q: Ano. A: Ale já přesně nevim, jak sem tam dlouho byla. Q: Ale, já se ještě. Rodiče ste říkala, že tam nebyli. A sourozenci taky ne? A: Sourozenci taky ne, voni taky šli. Q: Všichni šli rovnou do Osvětimi. A: Rovnou do Osvětimi.
14 Interview with Bozena Ruzickova Page 14 Q: Aha. Přes to Brno, nebo. To nevíte? A: To nevim. Q: Měli ste možnost vodtamtať třeba někomu napsat, nebo dostat zprávu? Nebo se s někym sejít, moch tam za Váma někdo přijít? A: Tam žádnej nemoch přijít, pani, protože to všude hlídali. Q: Aha. A: Jo. Ale já nevim, jak sem tam dlouho byla, a mě se podařilo vodtamtud utíct. Q: Tak to nám musíte popsat. A: No, tak to Vám teda popíšu. Tak sem šla na bránu, tak sem si řikala. Q: To ste šla z práce, jako když ste byla v práci? Nebo jak byste se jinak dostala? A: No přišly sme z lesa, že jo a pak sem si řikala, To už je jedno. Mě už to bylo jedno, jesi mě zabijů lebo nezabijů, to už mě bylo jedno. Tak sem šla na bránu a voni se mě ptali, kam du. A my zme tam měli na tech barákách kamna, že sme si tam mohli topit. Tak já mu řikám, že du do lesa pro to dřevo. A von řikal, Běžte. No a tak sem šla a sbirala sem to dřevo na nářuč, že jo. A teď sem se furt koukala dozadu, jesi za mnou kouká, ale nekoukal, jo. No a teď sem se dostala vod něj kus, vod toho tábora, do toho lesa. Tak dřevo sem tam zahodila a utikala sem. A já sem to tam neznala, že jo, tak ten směr sem šla, jak sme jeli tim vlakem tam. Tak řikám, tady ten směr sme asi jeli tam. A teď sem Vám otočila a koukám a úplně se mě to udělalo před vočima, že za mnou utikali. Tak sem se skovala před smrček. A čekala sem, jesi jako to. Ale koukám nikdo žádnej, úplně tak se mě to jako, viděla sem to. No a tam bylo jedno město, nevim co to bylo za město a hlásili tam, že osobní vlak na Prahu. Tak sem skočila do toho vlaku, do záchodu a zamkla sem se. A dostala sem se až do tej Prahy. Q: A měla ste jízdenku, nebo jak ste jela?
15 Interview with Bozena Ruzickova Page 15 A: Jízdenku sem neměla žádnou, protože sem neměla peníze. Q: Peníze. A: No a přijela sem do Prahy a co teď, že jo. Tak teď sem poslouchala jak hláseji vlaky, kam jednou. No a tendle ten zrovna jel, tam ten směr, kde byli rodiče, eště že jo. Q: A kde byli rodiče? A: Rodiče bydleli tajdle za Hradištěm, Neveklovice to byla taková vesnice, tam měli maringotku. No a tak sem zase šla do toho vlaku do toho záchodu a zamkla sem se zase. A dostala sem se až do toho Hradiště a vod tamtud sem šla pěšky. No a teď přijdu domu a voni koukaji, no ty mě nemohli poznat. A brečeli, ježiš marja. No, ale já sem tam nemohla zůstat u rodičů. Napakovali mě s jídlem, ustrojili mě a já sem musela jít do lesů. Takže sem chodila po lese. Q: Jak dlouho? A: To právě, mě už začínal ten tyfus a to já si nepamatuju, jak dlouho já sem chodila po tech lesech, jo. To, to hlásili v rádiu ty a ty, co. Q: Utekli. A: Utekli. Q: Hledali Vás, jo? A: Hledají mě. Takže já sem se nemohla nikde ukázat. Q: A to ste věděla, nebo ste si to myslela, že Vás budou hledat? A: No. A pak sem se zase šla podívat domu, že jo. Takle ze zdálky a maminka řikala, že můj ten snoubenec ještě s jednim kamarádem taky utekli, vod tech sedláků utekli. Takže, já si nepamatuji za jak dlouho sme se sešli. Sešli sem se, jo, no a hned do lesů. No ale teď sme
16 Interview with Bozena Ruzickova Page 16 potřebovali jíst. A kde, co? Tak já Vam řeknu praudu, večer šli, dycky a zebrali někde nějakou slepici. Co bych řikala, že ne. Q: A byli ste jenom Vy dva, nebo ještě někdo byl u toho? A: Ne. Tři sme byli. Von s tim kamarádem utek a já sem byla. Ale já sem na sobě už cítila, že sem taková malátná, že sem úplně nemohla. Tak když sem byla v tom lese, a kdyby mě tam někdo zabil, tak sem neveděla vo ničem. Právě, že já si tak nepamatuju, jak dlouho,potom. Q: No to nevadí, jak to bylo dlouho. Ale co potom, když ste onemocněla, když už ste nemohla chodit? A: No. Tak maminka řiká, skovali mě, že jo. Maminka řiká, Nedá se nic dělat bratrovi, Musíš s ní jít k doktorovi. No tak k doktorovi šlo se mnou, no a ten se na mě podíval ten doctor a řiká, Okamžitě do nemocnice. A to už sem byla taková, úplně, jak bych Vám řekla, že sem chvílema nevěděla vo sobě. A to si pamatuju, že v tý nemocnici byl stromek, tak to museli být Vánoce. Q: Vánoce 42 asi. A: Ano. No a já nevim, jak sem tam byla dlouho. A pak sem zase věděla, že jedu autem, jo, ale zase sem spadla do takovýho bezvědomí, lebo já nevim co to bylo a odvezli mě do Železnýho Brodu, do další nemocnice. A tam sem se probrala za tejden, za tejden. A já sem neměla silu, měla sem na posteli zvonek a já sem neměla silu ho zmačknout. No a byl tam doktor, to byl tak dobrý doktor. Když já už taky přesně nevim, jak sem tam byla dlouho. No a teďka Vám Teď ste si sedla a úplně se s Vama všecko točilo. Tak hned sem si musela, vlasy mě slezly. A teď jedna pani řiká, Ružičková, máš tady pod voknem návštěvu. Tak
17 Interview with Bozena Ruzickova Page 17 sem se držela postelich a dostala sem se k tomu voknu, no a to byl muj snoubenec. Se tam přišel podívat, a tam někde esembák byl skovanej a tam ho chytli a odvedli ho. Q: No. A: A maminka mě pak poslala dopis, že jich vezou a že neví kam. Q: Takže voni vzali v tý době Vaší rodinu i Vašeho snoubence. A: No. Q: Von byl s nima ve spojení, nebo u nich dokonce bydlel. A: Ano. Q: Aha. A: A tak už věděli, že sem tam, že jo ty esembáci. Tak furt na doktora, aby mě vydal. A doctor řek, že mě vydat nemůže, že bych nakazila druhý lidi. A to mě pak sestra řikala, Já sem si jí z toho nejhoršího dostal a já ji těm gestapákům do ruky nedam. Ale co to bylo platný, musel mě dat. Ale nevím, za jak dlouho. Tak mě vodvezli do Jičína na gestapo, tan sen byla si tak možná tři měsíce, lebo kolik. Q: Vě věznici někde, nebo kde? A: Ve věznici. A pak mě vodvezli na Pankrác. Tam sme měli soud za 14 dní na Pankráci. Q: Měli, kdo ještě? I rodiče? A: Ne, já, můj snoubenec a ten jeho kamarád. Q: Ano. A: A byli sme souzeni v v Pečkárně, tam to bylo největší. No tak teď to vystaňte, vyslyšte rozsudek, pan státní Vám navrhuje všem smrť. No a teďka, ty dozorci, Jé taková prej mladá, vždyť je to škoda. No tak, že sme byli, dycky byli takový přestávky, samý hákový kříže měli. Tak mě pak dali šest roků cvokhauzu, po trestě dodaná do koncentráku.
18 Interview with Bozena Ruzickova Page 18 Q: A jako Vy ste se odvolali, nebo měli ste nějakýho. A: Ne, ne. Q: Přidělili Vám nějakýho. A: Ne, ne, ne. Q: Nic. Sami si to rozmysleli. A: Sami. Q: Tak šest roků káznice. A: No, šest roků káznice a po trestě zase dodaná do koncentráku. A můj snoubenec a ještě ten jeho kamarád, ty byli popravený v Praze. Q: Byli. Aha. A takže po tom soudu Vás hned odvezli? A: No asi tak za 14 dní a to už nás zase nakládali do těch prasečáků. A dyš sme jeli jo. Q: A to ste šli přímo na tu dráhu, nebo ste byli někde před tim soustředěnim? A: No, vodtamtuď nás vozili na tu. Q: Z tý káznice, z tý věznice, z tý. A: Ne. Q: Z tý pečkárny, nebo z. Na Karláku ste byli nebo kde. A: Na Pankráci. Q: Na Pankráci. A: A s Pankráce potom po soudě, asi za 14 dní, nás vozili do těch prasečáku. To nás bylo hodně, moc. Q: A jenom cikány, nebo i jiný vězně? A: No, ale i jiný tam taky byli, taky tam byli jiný. Q: A většina byla Romů?
19 Interview with Bozena Ruzickova Page 19 A: No tak, moc, moc jich bylo. Ale Češi tam taky nějaký byli. No a to sme jeli, mohli sme ject tak tři neděle. A to třeba zase bombardovali, tak sme museli čekat až to spravěji. Pak náv vodvezli do, do Brénen, tam taky tak bombardovali. Pak eště do nějakéch město, nevim jak se menovali, a nakonec nás odvezli do toho Javoru. Q: To bylo v Německu? A: To bylo v Německu. Q: Javor? A: Voni tomu řikali Javor Obr Šlejzie, voni tomu řikali Javor Obr Šlejzie. Q: Aha. A: A já už přesně nevim, jak tam sem byla dlouho. To už Vám jako, přesně. Q: A to byl tabor, nebo to byla věznice, nebo co to bylo? A: To byla věznice, ale veliká. Tam byli Francouzi, Poláci, no všelijakej národ. Tam se dělali pro tydlely vojáky, rukavice, svetry a takový věci. Q: Vy ste to taky dělala? A: Já sem to taky dělala. Q: Co ste dělala, šila ty rukavice, nebo? A: Šila, šila. Druhý to dělali na tech strojích, ale já sem to šila. Q: Ručně. A: Ručně hodně šili. Q: To bylo jako každej dělal kousek nebo? A: No, třeba. Dostala ste dvě ty rukavice, tak ste je musela dát dohromady, že jo. Q: Dvě, dva nastřižený kusy, který ste sešila. A: No, no. Ale dyš já už Vám nepovim, jak sem tam byla dlouho.-- Pak k nám přišel farář.
20 Interview with Bozena Ruzickova Page 20 Q: Počkejte, ale trošku se tady zastavte, i když nevíte. Jakej tam byl režim, bylo to tam horší než v těch Letech? A: No tak v tech Letech bych řekla, že to bylo horší. Q: Horší. A: Horší. Tady sme aspoň dostali půlitr tej omáčky, tak ty dvě, tři brambory a asi takle tlustej krajíček chleba a takovou tu meltu, lebo co to, nevim. Q: A kolik Vás asi tak bylo v tej cele? A: Jé, pani moc, moc. Q: A byli ste tam taky smíšená společnost? A: Jo. Tam byli Francouzi, Poláci. Q: Ale Vy ste byla ze ženama jenom. A: Jo, jenom ze ženama. Tam nebyli chlapi, tam byly jenom ženský. Q: A jak ste si rozuměli? Vzájemně jak ste si rozuměli? A: No tak pani, já sem si asi tak nikoho nevšímala. Q: Aha. A: Já sem si koukala udělat tu svoju práci. Q: Měla ste aspoň nějakou přítelkyni, nebo někoho, s kým ste se mohla podělit o starost? A: Ne, neměla pani. To víte. Q: A tam Vám dali nějaký vězeňský šaty, nebo ste byli v tom, v čem Vás chytli? A: Ne. Vězeňský šaty, dřeváky nám dali a takový ty vězeňský, ty pruhovaný šaty nám dali. A pak přišel falář a kázal nám, že proděláme pochod smrti. Že kdo to vydrží, že se bude mít dobře a kdo to nevydrží, tak že. Tak ve tři hodiny a to, to sme zase utíkali před frontou, s nama utíkali.
21 Interview with Bozena Ruzickova Page 21 Q: A to bylo? A: Někde šla fronta a voni nás vždycky spakovali. Tak to, to nás bylo moc. A to bylo sněhu, to každej si moch vzít dvě deky, ale to je žádnej neunes. Já sem jednu musela zahodit a byla sem ráda, když sem unesla jednu. A to sme mohli jít, to sme šli vod rána až do noci. A šli s náma Němky a tydle Rusáci, co se dali k Němcům. Dvě Rusky a. Q: Vlasovci? Ta vlasova armáda? A: Jo, jo. Dvě Rusky a jeden chlap. A ten když se vožral, tak to bylo zvíře. Co Vám mam povídat. To sme šli, asi ve tři hodiny sme to, a do večera sme šli, tam byla taková rozbitá cihelna, tak nás tam všecky dal do té cihelny. Ale bylo nás tam moc. Pak třeba někde sehnal nějakou kůlnu, takže sme šli asi tak měsíc. Q: A měli ste co jíst? A: No, pani. Druhý tahali vůz, že jo. Třeba řekněme, uvařili hrách, takovou hrachovou polívku a kousek chleba. A ty druhý tahali vůz, jo. A ten chlap, ten vlasovec, kerá nemohla, tak ji vodstřelil v vodtáhli jí do a šlo se dál. A já už sem úplně Vám byla vyřízená, já sem nemohla. Tak sem si sedla na sníh a řikám, Ať už mě vodstřelí. A von přišel ke mě a řiká. A já řikám, Já už nemůžu. Tak mě takhle vzal za krk a vyhodil mě na ten vůz. Q: Aha.
22 Interview with Bozena Ruzickova Page 22 Q: Tak pani Růžičková, my sme skončili, jak už ste byla úplně odevzdaná. A ten, to byl Němec, že Vás někdo hodil na ten vůz? A: No. To byl Rusák. Q: Ten Rus, to byl ten vlasovec, ano. A: Jo. No a to sme. To dycky našel večír, to sme chodili celej den kolikrát, a dycky našel tam, někde ve stodole nějaký místo, tam nás nastrkal. A potom to sme mohli jít tak měsíc, ten pochod smrti, měsíc. A pak nás naložili to tech prasečáků a vodvezli nás do té Brémen, jo. Tam sme byli asi tři neděle, tam bombardovali, tam eště se u nás skovávali vojáci německý, jak bombardovali. A pak nás odvezli, kam nás to vodvezli. Do takovýho. Q: A v tom Brémen, tam Vás vysadili, nebo to ste pořád pokračovali. A: Tam sme byli asi tři neděle. Q: A to byl tábor, nebo taky věznice? A: Ne, to byla věznice. Z tech Brémen nás vodvezli do To byl tábor takovej malej, to nevim, jak se menovalo. Q: Aha. Bylo to poblíž někde? Jeli ste dlouho? A: To už si taky nepamatuju. A pak nás vodvezli do toho, toho v tech prasečákách, že jo. Do toho Hamburku, tam sme byli asi tak tejden, tam taky bombardovali. Pak nás vodvezli z toho Hamburku do toho Líbeku, jo. Tam sme byli v kostele, asi 14 dní a pak nás dali tam do té věznice. Q: V Libeku. A: V Libeku. A to já už Vám nepovim, jak sme tam dlouho byli. A šli sme na vycházku a ženský a už žensky řikaly, že slyšely frontu. No tak nás nechala na tej vycházce asi půl
23 Interview with Bozena Ruzickova Page 23 hodiny, zavřeli nás zpátky. A pani to byla radost, asi za hodinu. Vodevřeli se dvéře a vojáci. Tak mi zme jim naskákali na krky. Q: Jaký to byli vojáci v tom Libeku? A: Jeden byl Francouz a ten druhej byl Angličan. Americká armáda nás osvobodila. Tak pani to byli chvíle. To všecky ste, to ste slyšela, Kde domov můj, jak zpívaj. Tam jich bylo zase moc. No tak pak nás ze sanitkama vodváželi do lágru, tak nám tam hned dali prostěradla čistý, deky čistý, jo. Teď tam do tej kuchyně vozili prasata, telata. A taky tam byli lidi pani, který se najedli a kerý taky zaplatili smrtí. A já sem jednu porci sem snědla třeba na čtyřikrát. Protože ten žaludek byl staženej, že jo. Q: Tak to ste rychle prošla kudy ste šli, ale trošičku se do tý doby ještě vrátíme. Vod tý chvíle, co Vás hodil na ten vůz. A: No. Q: Tak už ste na tom voze dojela až na to nádraží, kde Vás pak naložili? A: Ne, ne. Q: Nebo ste ještě pak musela jít pěšky? A: To ještě sme šli pěšky a to už já si přesně nepamatuju, že jo. To nás zase dal do takovej kůlny, to dycky. Q: Dycky ste v noci přenocovali. A: No, kde, kde sme přenocovali. A brzo ráno už sme zase museli jít. Q: Jestlipak ste se při té cestě setkali s německými obyvateli v těch městečkách? A: Ale jo pani, protože sme chodili přes ty vesnice. Q: A dali Vám třeba trochu vody, nebo něco.
24 Interview with Bozena Ruzickova Page 24 A: Ne. Ale potkávali sme Němci, vojáci jak utíkali. A tam jako říkali těm Němkám, že za tři neděle je po válce. Takže já sem se to dozvěděla zase vod tech Němek, že jo. Q: Takže ste měla už určitou naději. A: Takže, jako ta naděje tam. Zase sem si řikala, no tak snad, snad tam ta naděje bude, že. Q: V jakém ste byla stavu? A: No pani, co Vám mám povídat. Já sem byla hubená. Jídlo dohromady žádný, no tak ze čeho ste mohla bejt, že jo. To úplně hrozný. Q: A ten doprovod, ty chodili s Vámi, nebo na tom voze jeli? A: Pěšky, pěšky s nama chodili. Q: Aha. A teď v těch, a teď ste přišla do té věznice v těch Brémách. Tam ste byli, pořád ste byli ti stejní lidé, co ste přijeli tim vlakem? Pořád ste byli stejní lidé pohromadě. A: No, ano. Jo a to Vám ještě chci říct, teď sem na to zapoměla. Tam v té Brémách, jo, já sem měla takhle prsty, že sem je nemohla voddělat vod sebe. A takhle s pusou mi to dělalo. Tak to asi bylo vod nervů. A eště s jednou sem byla na té cele a koukaly sme se, jak bombardujou. Tam byla rovina, že ste viděla, jak lítaji letadla, jak letadlo sestřelený, jo. A my Vám sedíme na tom vokně. A ta vrátnice mohla bejt vodtuď, kde byli ty nejhlavnější Němci. My sme byli jako řekněme tady, a ta vrátnice mohla bejt tak, takové 30 minut. A to letadlo kroužilo, a my sme koukali na to letadlo, jak házelo bombu. A jak jí hodil, tam kde byli ty Němci, tak ten tlak nás hodil dolu z toho vokna a dveře se úplně roztrhli. A tím pádem, jak sem se lekla, jo, jak sem se lekla, tak tým pádem. Q: Se to spravilo. A: Se to spravilo, tak to Vám chci říct.
25 Interview with Bozena Ruzickova Page 25 Q: Ale Vy ste říkala, že ste byla eště s jednou pani na cele. Ale to ste byly jenom po dvou na cele, nebo Vás tam bylo plno? A: Tady s toudle s tou, sem já byla. Q: Samy dvě. A: Samy dvě. A tamty byly zase tam. Q: Tak to musela bejt obrovská věznice, když se Vás tam tolik naskládalo. A: Moc. Tam se pod zemí dělalo, pro vojáky munice. V tech Brémech. Q: Ale Vy už ste tam nepracovali. A: Ne. Q: Jo. A tamti hlídači v té věznici, to všechno byli Němci. A: Němci všechno. Q: To byli bachaři němečtí. Nikdo, už se blížil konec války, nestalo se Vám, že někdo se k Vám trochu už slušněji zachoval, třeba už proto, aby si udělal aliby. A: Ne, ne pani. To jako sem nezažila. Q: Ne. A pořád ste byli všichni pohromadě? Smíšenej transport to byl? A: Ano. Q: Takže ste dnes skončili. A: No zaplať pánbůh. Q: Ne, neskončili sme ještě. Ještě dlouho sme neskončili. A: Ješiš marja. Q: Říkala ste, že ste potom v tom Libeku byli osvobozeni. A: Ano. Q: Tak to taky trošičku popište, jak to bylo. Napřed přišli dva jenom vojáci?
26 Interview with Bozena Ruzickova Page 26 A: Dva vojáci. A pak pro nás přijeli asi za hodinu, ze sanitkama nás odváželi. A já sem koukám, naši češký vojáci. Já sem s toho byla úplně vyšinutá. Kde se tam vzali? A já počitám, že to asi byla ta Svobodova armáda. Q: Anebo anglická armáda, že jo. A: Ale. Q: Byli to, že jo. A: Ale perfektně česky mluvili. No a vodvezli nás do toho tábora, že jo. Q: Do nějakýho takovýho už sběrnýho nebo repatriačního, jo. A: No, no, no. A tam sme byli asi 14 dní a pak nás převzalo červenej kříž švédskej. Q: Aha. A: Tak sme tam byli v jednom baráku, tak sme dostávali balíky. Co dostávali vojáci pětikilový. Q: A léčili Vás trošku? A: Jo. Q: Tam už se Vám dařilo dobře. A: Tam byl doctor, tam Vás prohlíd, že jo. Q: Už byl konec války, nevzpomínáte si? A: No to už. Q: Pro Vás ano, ale nevíte jestli to bylo v dubnu, květnu. A: V květnu. Q: V květnu. A: Asi myslim sedmýho května, myslim.
27 Interview with Bozena Ruzickova Page 27 Q: Já Vám připomenu jeden tabor jesi ste náhodou nezapomněla. V Bergenbelzenu ste nebyla? A: Pani já sem, s nama chodili hodně, ale to víte, já neumim číst a psát, že jo, tak já nevim. Q: Ne já jenom, že kolem toho Hamburku, že ste se tam tak loudali. A: No, no, no. Q: Tak sem si myslela jesi náhodou, tak to nic. Tak ten červený kříž Vás vzal potom pod péči. A: No. Q: A co bylo? A: No co bylo. Tak se o nás starali, kuchyň tam byla, vařilo se tam, že jo. Byli zme pak v kasárnach tam. No a asi za měsíc, no asi za měsíc, nás vodváželi do Prahy. Q: Aha. Čim? Autama nebo vlakem? A: Autama, autama. Q: Nákladnim nebo autobusem? A: Ne, nákladní vlaky. Q: Nákladní vlaky nebo vozy? Nákladní auta nebo vlaky? A: Auta, auta. No a tam sme přišli na tu, do Prahy, tam nás dali do tej repatientky. No tam sme dostali každej 500 korun, tu repatientní legitimaci. No a já sem se jela podívat domu, jesi se někdo vrátil. No a lidi mi řikali, že se nikdo nevrátil. Q: Vy ste se jediná z celý Vaší rodiny zachránila? A: Já jediná, ze celý rodiny jenom já sem se vrátila. Q: No a jak ste se, jak ste to přijala?
28 Interview with Bozena Ruzickova Page 28 A: No, no, to víte, jak sem to přijala. To víte, jak mi bylo, že jo. A teď když sem přišla, kde byli rodiče a řikali, žádnej se nevrátil. No a pak sem si vzala manžela, jo, ten byl také v koncentráku. Q: Hned brzy po návratu? A: No. Po válce, že jo. Q: Po válce. Hned brzo, když ste se vrátila. A: No. Tak sem si vzala manžela, no a tak sem měla toho syna, co je v Liberce s nim. Q: A toho už ste před tim znala? A: No tak trochu sem ho znala. Q: Ano. A: Jeho žena taky zůstala v koncentráku aj jeho dítě. Tak sme se jako znali. Tak sme si řikali, no co. Tak sem měla s nim toho syna, co je v Liberce. A, když já nevim v kolikátym to bylo roce, měl taky ňákou mrtvici, no tak zemřel. A pravě sem včera byla. Q: A chlapec byl ještě malej? A: No, to už nebyl malej. Kolik mu mohlo bejt, takovejch 19. Q: A jak ste se živili potom? Syn Vám pomáhal nebo? A: No manžel chodil do práce, že jo. Q: No když potom manžel zemřel? A: No tak já sem chodila do práce a syn taky chodil do práce. Q: A čim, kam ste chodila? A: Já sem chodila do Plastimatu, tam sem uklízela, tam sem se nadřela pani. Co Vám mam povídal. Když sem chtěla, abych měla trošičku měla důchod, tak sem dělal jeden a půl vcelku. A dělala sem tam 25 roků. A pak.
29 Interview with Bozena Ruzickova Page 26 Q: A jak ste se dostala do toho Liberce, s manželem? A: No s manželem. Q: Ano. Von tam, tady žil? Von byl z Liberce? Nebo ste se rozhodli, že. A: No, ale my zme se rozhodli do Pohraničí, že jo. Protože byty taky, co. No tak sme pravě prijeli do toho Liberce. Q: A čim byl manžel? Nebo čim. A: No manžel byl dělník. Von nebyl vyučenej. Q: Tak pracoval taky tady v Liberci. A: Pracoval, ano. Dělal v textilárně u města, dělal. Syn dělal u tramvajich. Q: Pak už to bylo lepší. A: Pak už to, zaplať Pán Bůh. Q: Setkala ste se s nějakym nepřátelstvim vod lidí? A: Ne. Q: Ani ne. A: Ne. Q: Eště sem se Vás chtěla na jednu věc zeptat, Vy ste tam na jednom místě říkala, když ste šli tim pochodem smrti. A: No. Q: Že už ste byla tak zoufalá. A: No. Q: Že ste už nechtěla žít. A: Že sem si sedla už aby mě vodstřelil. To mě už to bylo jedno. To už Vám pak je všecko jedno.
30 Interview with Bozena Ruzickova Page 30 Q: A Vy ste si, bylo Vás přece hodně, pomáhali ste si trošku vzájemně? A: Ale vždyť voni všecky nemohly, pani. Ty sotva šly. A když Vám řikám, která byla starší a nemohla jít, tak ju vodstřelil a vodtáhl ji do dolíka a šlo se dál. Q: A tyhle vlasovci, jak Vás strážili, jak se k Vám chovali? K Vám se zachoval výborně. A: No tak ten chlap, ten se teda zachoval ke mě dobře, to jako vopravdu. Asi štyry Němky s náma šly, dvě ty Rusky a von, ten chlap. Že mě vzal a hodil mě na ten vůz, že jo. Takže já sem měla dvakrát vo vlásek jenom. To bolo vo vlásek. Q: A jak ste procházeli těma různýma věznicema, to ste nechodili do práce. A: Ne. Q: Ne. A: Protože to třeba ste přivezli Vás tam, tejden ste tam byla a už nás šibovali jinam. Q: Ano. Vlastně Vás strkali před frontou, vlastně Vás potřebovali někam uklidit. A: No, no, no. Přesně tak. Q: Já vzpomínám, jesi sme ještě si vo těch letech neměli si něco říct. To sme trošičku prošli. Vzpomínáte Vy si na nějakou příhodu, která by stála za to, aby byla zaznamenaná? Řikala ste vo těch dětech, že tam brali to zelí. A: No. Q: Tak je potrestali taky, když je chytli? A: No, dyť utíkali a mlátili je s klackama, ty četníci co, co tam byli, no. Q: Děti taky, ty starší co tam byli, taky museli chodit do práce? A: No tak Co byli ty vejreskové, co jim bylo tak 12, 13 roků tak museli taky dělat, že jo. To zase chodili po těch sedlákách, sbírali brambory a na poli dělali, no a tak dále.
31 Interview with Bozena Ruzickova Page 31 Q: Měli ste možnost večer po práci vzájemně mezi sebou setkat, pokud tam měli lidi třeba rodinu? A: Ale jo. Q: Děti a rodiče a tak. A: To jo, to jo. Ale když ste přišla z práce, tak ste byla ráda, že ste sebou praštila. Protože ste byla z tej práce unavená jak. Q: Dozvěděla ste se po válce, kam se dostali Vaši rodiče? A: Ne. Q: Ne. Nikdo to nevěděl. A: To nevěděl. To víte, jak přišli do Osvětima, tak tam jim dávali do plynu, že jo. Q: Jestli přišli do Osvětima. A: Tam vesměs Židi a cigáni, to jako. Q: A Vy ste před tim, než Vás. A: No už to bude. Q: Než Vás odvedli. A: No. Q: Poprvé, jako když Vás vzali do těch Let, počítali ste s něčim takovym, že se něco takovýho může stát? A: No to, to sme právě nepočítali. Q: Vůbec. To bylo blesk z čistýho nebe. A: To, to byl blesk ano z čistího nebe, to sme pani nepočítali. To dybysme bejvali počítali, tak bysme bejval. Q: Někam zdrhli.
32 Interview with Bozena Ruzickova Page 32 A: Zdrhli bejval. Q: Ale stejně ste se zachovala statečně a asi ste si tim zachránila život, protože jbyste se bývala dostala do Osvětimi. A: No, no, přesně tak pani. Q: Já Vám zatim mockrát děkuju. A: No ovšem. Q: Třeba ještě se na Vás někdo přijde zeptat. DALŠÍ TÁZAJÍCÍ! X: Já sem se chtěla zeptat ještě, na ten tábor v Letech. A: No. X: Mluvila ste o tom veliteli tábora, nevzpomenete si, jak se jmenoval? A: Já si akorát jenom pamatuju, co byl v kuchyni, že se menoval Pešek. Ale na tamty se nepamatuju. X: Dobře, tak nevzpomínáte si méno. Ale mohla byste třeba si, když si uvědomujete, že tam byl nějaký velitel, co dělal a jak se choval k vězňům? A: No, špatně. Tam, co tam byli, tak se všecky chovali špatně k věznim, moc špatně. Jídlo tam bylo špatný, to. X: Vzpomněla byste si třeba na nějakou konkrétní příhodu, jak třeba ten velitel ubližoval vězňům, nebo co dělal špatnýho? A: Víte, vono už, vono už je to tak dlouho a člověk už si to taky všecko nepamatuje. Ale vždyť Vám řikám, že všecky tam byli špatný. A jak něco to, tak Vás mlátili hlava nehlava. X: A za co třeba trestali?
33 Interview with Bozena Ruzickova Page 33 A: No za co. To, dá se říct, že voni trestali za všecko. Třeba, když sme chodili do toho lomu, do tej práce nebo do lesa. A když ste si malinko chtěla odpočinout, tak přišel a praštil Vás. Koukejte dělat. No. X: A čim Vás praštil? A: No voni měli takový klacky. X: Vy ste řikala, že Vás zranil, jak se to stalo? A: No. X: Ještě to ukažte tu ruku. A jak se Vám to stalo? A: No s klackem mě dal přes ruku. X: A za co? A: Řezali sme dřevo, jo. A já sem tu ruku měla takhle a touhle sme řezali. No a von tajdle mě praštil přes. X: Zničeho nic? A: Jo, řikal, Dělejte, dělejte. A praštil mě, vidíte, že mě rozříz ten. X: No a když ste měla to zranění, co ste potom s tim dělala? A: No nic, co ste s tim mohla tam dělat. Tam ste nemohla nic dělat. X: Neošetřili Vám to aspoň? A: Ale v žádnym případě. Tam ani doktor nebyl. X: A jak ste si to Vy sama léčila třeba? A: No tak, já sem si to neléčila nijak. Akorát sem cejtila, že mě to bolí, že jo. No a pak po čase mě to nebolelo, že jo. Ale jinak. X: A chodila ste pořád stejně do práce. A vzpomněla byste si třeba ještě, ti další vězni co tam s Váma byli, jak třeba je trestali, nebo jaké ste tam viděla tresty?
34 Interview with Bozena Ruzickova Page 34 A: No tak tam, tam trestali všecky, ty vězni, ty vězňové co zme chodili do lomu a tam do toho lesa. Tam trestali, to nebyla vyjímka. Jeden jak druhej. X: Stalo se, že třeba někoho ubili k smrti? A: No tak to. Jednoho, ale starýho dědečka vytáhli ho na takovej kůl nahoru, teď sem si vzpomněla, nechali ho tam asi dvě hodiny a pak ho vodvezli. X: Nevíte kam? A: Ale nevim kam. X: A to ještě žil, když ho vodvezli? A: No. Asi dvě hodiny byl na tom kůlu. X: A za co ho tam pověsili? A: No to já nevim, to už nevim. X: Vzpomente si pani Růžičková, kde ten kůl stál? A: No tak, tajdle byla kuchyň jo a ten kůl stál tajdle, tajdle v těch místech. X: A ještě něco. A: To co Vám řikám, to je všecko úplná pravda. X: Já Vám to věřim. A: To je úplná pravda. X: A zažila ste, že tam ještě někoho věšeli takhle? A: Ale. Víte, vono už to, čověk už taky paměť už nemá takovou, že jo. Děli se tam věci hrozný. A ty, co nás hlídali, ty ty četníci, ty skurvenci jedni, šlak aby je trefil. Ty, ty nám dali. Lebo, teď mi řekněte tendle ten Sládek, co von má proti nám. Ten aby byl, aby měl moc, tak to by byl druhej Hitler, druhej Hitler. X: A pani Růžičková, stalo se někdy, že ti četníci, že taky nějak obtěžovali děvčata?
35 Interview with Bozena Ruzickova Page 35 A: Jo to, to si nevzpomínám, to nevim. X: A co třeba ti dozorci z vězňů, ti tak zvaní kápové. Vzpomínáte si na takový? A: No tam přišli z Německa tři, ale byli to Romové. X: Jak se menovali? A: Jo to nevim. X: To nevadí, tak povídejte dál. A: A ty s náma taky chodili do toho lesa a dávali na nás pozor. Protože ty esembáci, že jo, ty si tam sedli, pěkně si koukali a voni nás honili, ty kápové. Ale jak se menovali, to nevim. X: A to byli taky Romové? A: To byli taky Romové. X: No a. A: Ale z Německa, z německy byli. X: A nesnažili se Vám tak nějak pomoct nějak, když byli taky Romové? A: Ne. X: Byli zlý na Vás? A: No, že by byli hodní, to se nedá říct, to jako se nedá říct. To víte, všecko už si já si taky všecko perfektně nepamatuju. X: A jak bydleli tady ti, ti Romové z toho Německa, bydleli zvlášť? A: No, voni měli takovou, jednu světnici. Tam voni spali a my sme spali jinde. X: A měli, ještě nějaký další výsady? Kromě tady toho bydlení, měli ještě v něčem to lepší než Vy, jako ostatní vězňové? A: No, to už já si nevzpomínám na to. To nevim. X: Co třeba jídlo?
36 Interview with Bozena Ruzickova Page 36 A: No špatný. Jídlo teda tam bylo špatný. Dostala ste tři brambory, ty byli ještě schnilý, dostala ste, voni tomu řikali špenát, ale byl to samej písek zamíchaný s tou moukou a to eště ste dostala málo. Takovejdle krajíček chleba, takle silnej ste dostala, no a to bylo všecko. X: Nedostával tam někdo lepší porce, neměl tam někdo takový postavení lepší? A: No to já si nepamatuju. Děti dostávali z tej veky takle slabej krajíček chleba, půlitr mlíka, to bylo všecko. X: Vy ste říkala, že to jídlo všecko nerozdávali, že tam zůstalo. Jak ste se to dozvěděla? A: To, kdo mě to říkal. Někdo mě to řikal. Já už nevim kdo. Že prej tam měli sklep udělanej, máslo a všecko prej tam v těch sklepách měli. A voni to nedali dětům, ale nechali si to v těch sklepách. X: To ste se dověděla až po válce. A: To sem se dověděla po válce. X: Potom ste řikala taky, že se Vám tam narodila holčička. A: No, to už sem řikala pani. X: Ano. A když zemřela, tak kam tu holčičku pohřbili? A: No, tak tam udělali díru, že jo. A řekněme třeba, když jich bylo víc a umřeli tam, tak tam udělali díru, polili je vápnem a zaházelo se to. X: A Vy ste u toho byla? A: No. Koukala sem. X: Mohla ste u toho být? A: No dál sem byla, tak to víte, jak mi bylo. X: Potom by mě zajímalo, jesi byste si mohla na ten tábor vzpomenout. Jak to vypadalo, jaký tam byl třeba plot. Nebo jak to bylo chráněný proti tomu, aby vězni nemohli utíkat?
37 Interview with Bozena Ruzickova Page 37 A: Kolem toho byli potaženy takový dráty pichlavý, no. X: A jak to bylo vysoký? A: No jak to mohlo bejt vyskoký, tak půl metru vod tech, vod tech baráků. To přesně nevim. X: No, bylo to třeba vyšší než Vy, ty ploty? A: No tak to určitě, to víte že jo. X: A v noci třeba hlídal tam někdo, chodil tam někdo? A: No jo, no dyť jo. X: A kolik pak jich tam chodilo hlídat? A: Vono jich tam bylo hodně, ale kdybych já věděla kolik jich tam bylo. Ale hodně jich tam bylo, to vím. X: A byli tam třeba taky psi na hlídání? A: Na ty psy já si teda nepamatuju. No voni to stačili sami vohlídat, to byli pěkný psi. X: A v noci, když byla tma, svítilo tam třeba světlo, v tom táboře jako venku, na tom prostranství? A: V prostředku. X: V prostředku. A bylo to hodně osvětlený? Že byl tam byl každý vidět, kdyby tam šel? A: No tak to víte, že jo. To bylo hodně osvětlený. X: A nepokusila ste se někdy vyjít večer z toho baráku? A: (smích) X: Proč? A: Protože sem se bála. X: A nevite, pokusil se o to někdo, třeba? A: Nevim, každý byl rád, když sebou praštil.
38 Interview with Bozena Ruzickova Page 38 X: A jak ste se tam umývali? A: No jak. Nahnal nás do rybníku všecky. Tam byl asi kilometr a půl. Tak nás tam děti, ženský všecky nahnal do toho rybníku a tam sme se umyli. X: I muži zároveň? A: Ne, jenom děti a ženský. X: A jak často ste takhle chodili k tomu rybníku? A: Tak 14 dní. X: Po 14 dnech? A: Tak po 14 dnech. X: A mezi tím, ste měli možnost se aspoň trošku se někde umýt? A: No tak ste si vzala trošku vody a vošmrdlala ste se. X: A voda tam byla volně k mání jako? A: Jo. X: A z čeho se brala ta voda? Byla tam studna? A: Takovej vodovod tam byl, udělanej vodovod. X: A u toho vodovodu byly nějaký koryta? A: Jedno koryto tam bylo. X: A tam ste mohli kdykoli ste chtěli jít. A: No. X: Co třeba, když se chtělo někomu na záchod, mohl jít kdykoliv? A: To už todle jako, to mě vyšlo z hlavy todle to. (smích) X: A co tam bylo pani Růžičková v těch letech nejhorší, kdybyste si měla vzpomenout. Nebo jaká příhoda třeba?
39 Interview with Bozena Ruzickova Page 39 A: No tak nejhorší tam bylo to žrádlo, to mlácení, jo. Že sme museli dělat jako blbci a jídlo dohromady žádný. A eště ne Vás křičeli jak, jak to, Dělejte, dělejte. No a když ste nemohla, tak eště Vám dali. Takže z moci ste dělala, no. X: A když se dostaneme potom dál, jak ste uprchla a pak Vás zase chytili a byla ste na té Pečkárně. Jesi byste si mohla vzpomenout, jak to tam probíhalo. A: V tej Pečkárně? No měli zme soud vod devíti hodin až do večera do šesti. To si přesně pamatuju. Samý hákový kříže, ty co tam byly. To byl takovej velikánskej sál. No a pak nakonec, že pan státní nám navrhuje všem smrť. A pak ty dozorci řikali, Jé, taková mladá. A to. No a ke konci myho snoubence a eště toho kamaráda vodsoudili na smrt a mě dali šest roků cvochthauzu a po třestě dodaná do koncentráku. X: Ale já sem myslela ještě před tím soudem, když ste tam byla zavřená na té cele. Tak byla ste s někym na té cele? A: Jo. X: A s kym ste tam byla? A: Češky tam byly, ženský- X: A kolik Vás asi bylo? A: No tak na tej malý cele nás tam bylo asi tak pět. X: A za co tam byly ty ostatní ženy? Nebavila ste se s nima? A: Byla tam jedna továrnice, ta. To nevim za co tam byly. To víte, mohla ste udělat nějakou maličkost a hned Vás sebrali, že jo. X: A jak se tam k Vám chovali v té Pečkárně?
40 Interview with Bozena Ruzickova Page 40 A: No, no.. No jak Vám řikám, furt nás vysléchali, furt nás vysléchali. No a potom, ty dostali smrt a já sem dostala todle. X: Takže Vy ste byla i u výslechu před tim soudem. A: No. X: A kolikrát asi? A: Jo, to kdybych já si pamatovala. X: A jak to u toho výslechu probíhalo, na co se Vás ptali? A: No tajdle v Jičíně tam, tam bylo Gestapo, že jo. Tam s tej nemocnice mě vodvezli do toho to. A Ty mě přímo řekli, Ty dostaneš roky, ale voni dva budou takle. Ale byli to česky Čechy, u gestapáku co byli. X: A v té Pečkárně, u toho výslechu, s Váma mluvili take Češi nebo Němci? A: Němci, ale byl tam jeden překládač a ten nám to jako překládal. X: A bili Vás třeba taky u toho výslechu? A: No ne. X: Ne. A: Ne. X: A potom ste říkala, že Vás vzali do nějakýho tábora u města Brémy. Co to bylo za tabor? A: To byl takovej malej tabor, pak nás vodvezli Brémy. X: Kdybyste si mohla vzpomenout ještě, tady u toho zůstaneme chvilku. Jak ten tábor vypadal? A: No kolem dokola baráky, ty ostnatý dráty, že jo. Tam sme byli asi tejden lebo 14 dní. Pak náv vodvezli do toho... Ježič marja.
41 Interview with Bozena Ruzickova Page 41 X: Řikala ste nějaký Javor. A: No tam sem byla. Tam nás pak vodvezli do toho Javoru, že jo. A já nevim, jak dlouho sem tam byla. Vodtamtuť sme dělali ten pochod smrti, z toho Javoru. Drážďany. X: U Drážďan? A: Drážďany. X: Nebo přímo v Drážďanech? A: Přímo v Drážďanech a pak nás vodvezli do toho Javoru. A to sme jeli asi tři neděle lebo 14 dni v tech prasečákách. X: A v těch Drážďanech ste bydleli kde? A: No tam sme byli ve věznici. X: Ve věznici. Přímo ve městě. A tam s Váma dělali co v té věznici? A: No tak přišla dozorkyně, a řikala nám, že voni sou v jednom kuse 14 dní nekrytí a že nám nemůžou pomoct. X: Takže Vás nechala v té věznici? A: Jo. A bombardovali, až nás vyhazovalo takle nahoru, ten tlak. Protože zase Němci měli ty protiletadlový ty, tak střileli po těch letadlech. X: A ta věznice byla někde v poschodí nebo byla někde v podzemí? A: V poschodí. X: V poschodí. A dávali Vám tam taky jídlo nějaký? A: No, tak s tim jídlem to je. Kousíček marmelády, kousek chleba. X: A co Vám řekli, co s Váma bude, proč Vás tam drží? A: No to Vám neřekli, to Vám vůbec nic takovýho neřekli. X: A byli s Váma ještě nějací další Romové?
42 Interview with Bozena Ruzickova Page 42 A: No abych Vám pravdu řekla, já sem mezi, mezi tema druhejma byla sama. X: A jaký tam byli ještě další národy? A: Ježiš marja. Francouzi, Poláci, Rusáci.... Ale všelijaký, to ani si človek nepamatuje, bylo jich moc. X: Tak dobře, a odsud ste šla potom kam? Na ten. Conclusion of interview. End of tape 1
Scénář. Otázka: Jak jste prožil své mládí?
Scénář Otázka: Jak jste prožil své mládí? Pan Hylena: Bylo to takový zajímavý, teda, opravdu a jde o to, že nás bylo 8 dětí doma. Já jsem prostřední. Narodil jsem se v Křivsoudově, 45. A potom jsme se
Příběhy našich sousedů. Božena Klusáková. Scénář k hlasové reportáži. Zpracovali: žáci z 9. A Tereza Záhrobská, Marie Součková, Daniel Bromberger
Příběhy našich sousedů Božena Klusáková Scénář k hlasové reportáži Zpracovali: žáci z 9. A Tereza Záhrobská, Marie Součková, Daniel Bromberger Pedagogické vedení: Mgr. Radka Hodačová Škola: ZŠ Jana Ámose
Interview with Jan Holomek
Contact reference@ushmm.org for further information about this collection Interview with Jan Holomek March 8, 1997 The following transcript is the result of a recorded interview. The recording is the primary
Tak jestli byste nám mohla povyprávět o svém dětství. Co si pamatujete, jak jste žili?
Rozhovor s pamětnicí A. D., nar. 27. 8. 1924 Tak jestli byste nám mohla povyprávět o svém dětství. Co si pamatujete, jak jste žili? No, tak bydleli jsme v Třemošný na Orlíku. No, tam jsem chodila do školy
Napsal a nakreslil : SZLIN (Kata Szép)
16 16 Napsal a nakreslil : SZLIN (Kata Szép) Čečensko chtělo být nezávislé na Rusku. To se nepodařilo smírnou cestou, a tak v r.1994 začala první čečenská válka. 17 60 000 ruských vojáků vtáhlo do Čečenska.
Stopy totality- pan Jiří Šoustar
Stopy totality- pan Jiří Šoustar Mládí Narodil se 21.dubna 1925 v Bobrové. Chodil do obecné školy v Bobrové. Jeho otec se jmenoval Cyril Šoustar. Pracoval jako pekař. Jeho matka Jindřiška Šoustarová pracovala
Člověk musí žít tak, podle toho na co má a jaké má podmínky. Zdena Freundová
Člověk musí žít tak, podle toho na co má a jaké má podmínky. Zdena Freundová Zpracovali: Rozálie Matějková, Kateřina Pecáková, Marie Havelková a Natalia Al-Imamová Pedagogické vedení: Jiří Šrail Škola:
Paměťnároda. Helena Medková
Paměťnároda Helena Medková 1946 Narodila se v roce 1946 v Praze. Její rodiče ji již od malička vedli k hudbě. Hrála na klavír a její sestra na housle. Studovala na konzervatoři a poté na Akademii múzických
POKUS PRVNÍ. Život je drama
POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny
Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap
JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se
Korpus fikčních narativů
1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod
Deník mých kachních let. Září. 10. září
Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém
Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka
Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.
Interview with Marketa Holomkova. June 21, 1997
Interview with Marketa Holomkova Marketa Holomkova 2 Question: Tak pani Holomkova, řeknete, jak se menujete, kdy a kde ste se narodila? Answer: V Uherským Brodě. Q: A jak se jmenujete? A: Holomkova. Q:
PES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je?
PES V NEBI Muž putoval se svým psem. Věděl, že už je mrtvý a směřuje k nebi. V tom okamžiku se před ním zjevila nádherná zlacená brána a u ní stál a usmíval se fousatý stařík v bílé kápi. Dobrý den, povídá
Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.
Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve
Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33
V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,
Velké a malé příběhy moderních dějin
Gabriela Juříčková Zpovídaní mé babičky Boženy Žižkové, narozené v roce 1939 Autorka: Gabriela Juříčková Už by nechtěla vrátit komunisty, přitom všude jinde pořád slyším, jak prý tehdy bylo líp. Datum
Interview with Ladislav Stockinger March 12, 1997
Interview with Ladislav Stockinger Interview with Ladislav Stockinger Page 2 Question: Pane Štokingr, kdybyste mohl říct, jak ste strávil dětství, v jaké rodině ste se narodil, co dělali Vaši rodiče, kolik
Ludmila Kubíčková rozená Třesohlavá - Hluboš (*1928)
Zpracovali: Burdová Monika, Havlíčková Zuzana, Kraftová Anna, Pečenka Tomáš, Šíp Josef Pedagog: Mgr. Romana Křížová Škola: Základní škola, Příbram VII, Bratří Čapků 279 Ludmila Kubíčková rozená Třesohlavá
Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých
Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo
Základní škola Jeseniova
Scénář Život za druhé světové války, aneb dospívání v koncentračním táboře Vypráví paní Hana Trávová My, žákyně Základní školy Jeseniova z Prahy 3, jmenovitě Michaela Staňková, Veronika Martinů, Tereza
Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová
Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Seznámení s autorem: Na okraj bych se Vám ráda představila. Mé jméno je Barbora Koppová a bydlím nedaleko Prahy. Ke psaní jsem se dostala z povinnosti. Snažila
O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1.
O ČEM JE KNIHA Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. Kapitola,,Děti, budu Vám vyprávět příběh. řekla Tereza,,A co? řekly obě děti.,,budu
Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.
Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,
Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?
Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.
A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37
A l b a t r o s Alena Čálková Borůvky na prodej Alena Čálková i l u s t r o v a l a a n n a m a s t n í k o v á Borůvky na prodej A l b a t r o s Alena Čálková, 2015 Illustrations Anna Mastníková, 2015
Contact for further information about this collection
United States Holocaust Memorial Museum. Rozhovor s Marií Kotrbáčkovou RG 50.675.0040 Dobrý den. Dobrý den. Můžete mi říct prosím, jak se jmenujete? Kotrbáčková Marie. A vaše rodné jméno? Za svobodna?
Interview with Marie Ondrasova. June 20, 1997
Interview with Marie Ondrasova Interview with Marie Ondrasova Page 2 Question: Pani Ondrášová, řekněte nám jak se menujete a kdy a kde se narodila. Answer: Marie Ondrášová narozená prvního první 26, Tvorovice
1 NA CHALUPU, KAM NECHCI
1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka
Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?
Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se
Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam
FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala
Petra Soukupová. K moři
Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda
Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?
Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově
To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.
1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech
Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno
Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka
Příběhy pamětníků 2015
Příběhy pamětníků 2015 Foto: Vypracovali: Vladimír H., Michael Jiří K., Adéla K., Edit K., Veronika O., žáci ZŠ Brána Nová Paka pod dozorem p. učitelky Lenky Čančíkové. Edit 1- ÚVOD a dětství: Znělka pořadu
Obsah MILOST. Milost je projevem Boží lásky k nám. UCTÍVÁNÍ. Oslavujeme Boha za to, že se o nás laskavě stará. SPOLEČENSTVÍ
Obsah MILOST Milost je projevem Boží lásky k nám. 1. Máš přednost 9 2. Veliká bouřka 13 3. Žena u studny 17 4. Snídaně s Ježíšem 21 UCTÍVÁNÍ Oslavujeme Boha za to, že se o nás laskavě stará. 5. Kdykoli
Je mi padesát. Přestože, alespoň v to
KAPITOLA PRVNÍ: Tak jsem tady Je mi padesát. Přestože, alespoň v to doufám, mám ještě spoustu let před sebou, ráda bych formou této knihy Se sestrou Danuškou poprvé u fotografa. Řekl, ať nemrkám, ale ne
United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995
poznejbibli biblické příběhy pro děti
Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,
Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018
Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018 Zpracovala: Naděžda Kalábová Žil byl jeden skřítek a jmenoval se Jurda.
na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla
Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho
Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z
Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z tým: Ondřej Bednárik, Vojta Deliš, Jan Hlavsa, Ondřej Chalupka, Šimon Kuchynka, Jana Roubová zleva: O. Chalupka, O. Bednárik, Jarmila Erbanová,
KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ
KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Hurá na Prahu a její věže! Jednoho letního dne se plyšový medvěd Karamel vydal na cestu z Londýna do Prahy. V učebnici vlastivědy četl, že tam mají přesně sto věží. Moc
22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková
22. Základní škola Plzeň Až já budu velká Třída: 7. B Datum: 8. 12. 2008 Jméno: Kamila Šilhánková V pěti letech jsem onemocněla zánětem ledvin a ležela jsem v nemocnici u svatého Jiří. Byla tam veliká
Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi
Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této
NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO
NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO Tamara Čopová Jiří Čechák Natálie Havlová Filip Wlodarczyk a Mgr. Zdeněk Brila Náš žákovský tým osmé třídy Základní a mateřské školy Jaroslava Seiferta
Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla
podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má
http://collections.ushmm.org Contact reference@ushmm.org for further information about this collection Interview with Marie Krisofova March 9, 1997
Interview with Marie Krisofova Marie Krisofova page 2 Question: Dobře, začneme. Řekněte nám, prosím, něco o svých rodičích, o své rodině, jak jste žili, kde jste žili, kde jste se narodila a kdy. Answer:
Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -
Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti
Musely jsme, byly dvě holky. Jedna musela venku pomoct hospodařit jeden tejden a ta druhá byla v kuchyně. Jít na pole, krmit dobytek.
Scénář k rozhlasové nahrávce Paní Hermina Musilová, rozená Schebestová, se narodila 3. dubna 1928. ve Stonařově. Tehdy byl Stonařov převážně německou obcí, jen asi čtvrtinu obce tvořili obyvatelé české
Tým : Jáchym Novák Lucie Holotová Veronika Veselá Nicole Foltánová Aneta Fajfrová. Radek Krejný
Tým : Jáchym Novák Lucie Holotová Veronika Veselá Nicole Foltánová Aneta Fajfrová Radek Krejný Jak se asi žilo malým holkám v době 1. republiky a za Protektorátu Čechy a Morava? O tom nám vyprávěla paní
Jak Mach a Šebestová vyléčili Kropáčkovi angínu
Jak Mach a Šebestová vyléčili Kropáčkovi angínu Úkol: Přečtěte text, přiřaďte k jednotlivým odstavcům správné nadpisy.... Jednou ve škole řekla paní učitelka dětem: Děti, zítra půjdeme do ZOO, doneste
Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici
Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči
Náš Domov 21/2016. Leden 2016
Náš Domov 21/2016 Leden 2016 1 Leden narozeniny budou slavit Tarantová Věra 03.01.1924 92 let Jarolímková Anežka 12.01.1929 87 let Ekr Jiří 16.01.1931 85 let Nosek Miloslav 19.01.1933 83 let Vojtěchová
Jediné dovolené, o kterých vážně chci něco slyšet, jsou ty, co se NEPOVEDLY. To mi potom aspoň není líto, oč jsem přišel.
PROSINEC Neděle Když vám někdo vypravuje o své dovolené, nejhorší je, že se musíte tvářit, jako byste měli radost S NÍM. Nikdo totiž nestojí o to, poslouchat vyprávění o zábavě, kterou sám NEZAŽIL. ZíV
ewrc.cz Fotky žloutnou, vzpomínky ne... Autor: Jiří Seliger, :21 Skutečná příhoda mých přátel ze Švédska při Rallye Bohemia 1992.
Fotky žloutnou, vzpomínky ne... Autor: Jiří Seliger, 7. 9. 2010 10:21 Skutečná příhoda mých přátel ze Švédska při Rallye Bohemia 1992. Před mnoha roky k nám na rallye jezdili soutěžáci ze Švédska a já
m.cajthaml Na odstřel
m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny
Contact for further information about this collection
United States Holocaust Memorial Museum. Rozhovor s Růženou Höllingerovou RG 50.675.0039 Dobrý den. Dobrý den. Můžete mi prosím říct celé vaše jméno, jak se jmenujete? Růžena Höllingerová Kdy jste se narodila?
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.
Cesta za Vaším pokladem tedy ebookem ;)
Cesta za Vaším pokladem tedy ebookem ;) Krásný den, V momentě, kdy jste se rozhodli napsat svůj ebook, ocitli jste se najednou na cestě. Tato cesta může být jednoduchá, bezproblémová a úžasná a možná dokonce
Interview with Karel Vrba. March 8, 1997
Interview with Karel Vrba Interview with Karel Vrba Page 2 Question: Pane Vrba, kdybyste povyprávěl, jak ste strávil dětství, kde ste se narodil. Answer: No tak to všechno vim. To si pamatuju, pač sem
PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová
PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý
MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE
MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR
Školní výlet do Norska
Školní výlet do Norska 16.5. 2017 Jsem nemusel jít do školy. Odlétali jsme do Norska. Na letišti v Praze si nás převzaly paní učitelky. Rozloučili jsme se s rodiči a šli se připravit na nástup do letadla.
narodil se nám syn, jmenuje se Josef."
1 1928 J. Č.: " Narodil jsem se 18. května roku 1928 v Roztokách u Jilemnice v Podkrkonoší.Tak k 18. květnu je v kalendáři bylo napsáno: Otelila se nám Bělka, narodil se nám syn, jmenuje se Josef." 1938
děkuji Vám, že jste mi
Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.
... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,
... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,
Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5
Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,
to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.
1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím
Výborně! Těším se na setkání
Výborně! Těším se na setkání zítra! Ahoj, jmenuji se Sema! Přišla jsem do Maďarska před několika měsíci, před nedávnem jsem začala řídit křesťanské společenství, které jsme založili s mými krajany. 143
Interview with Marie Prochazkova June 22, 1997
Interview with Marie Prochazkova Marie Prochazkova Page 2 Question: Answer: No ale, nas nebraly ty holky ciganske len mě a eště jednu, ale ta taky. Q: Tak jo paní Procházková, představte se. A: No, já
mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:
Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat
Příběhy našich sousedů
Příběhy našich sousedů Josef Hlaváček Scénář k audioreportáži Vypracovali: Adéla Boháčová, Kristýna Komeštíková, Julie Marečková, Anežka Neprašová, Tereza Vlčková Vyučující: Mgr. Martin Dvořák Škola: Gymnázium
Příběhy našich sousedů
Příběhy našich sousedů Lenka Bártová Scénář k rozhlasové reportáži Zpracovali: žáci 9. třídy - Veronika Zouharová, Martina Jedlánková, Sára Řeháková, Nikola Peterková, Samuel Bartoníček, Filip Strnad Pedagogické
Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál
Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál
Antonyj ANTONYJ SUROŽSKIJ ( )
ANTONYJ SUROŽSKIJ (1914-2003) se narodil jako syn ruského diplomata ve švýcarském Lausanne. Ke křesťanství se obrátil, když mu bylo 15 let, vystudoval medicínu a stal se lékařem. V roce 1939 složil mnišské
Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi.
Básničky pro holky Malujeme vajíčka, pro bratrance, pro strýčka. To nejhezčí tatínkovi, taky jedno dědečkovi. Ještě klukům ze školky, žádná nejsou pro holky. Však vajíčka z čokolády, máme i my holky rády
proč máma brečela to je velká záhada k večeři jsme měli topinky.
Tlusťoch karel Na dveře dnes klepal tlusťoch karel chodí k nám jednou týdně na návštěvu vždycky houkne na mámu ať jde k němu do auta máma si povzdechne vezme kabelku drží ji jako kdyby to byla ryba co
Antonín Pachl se svou třídou ve školním roce 1938/1939
TONDO, UTÍKEJ! Byl slunečný zimní den, pondělí 18. prosince 1939. Děti ze Zlína šly tak jako vždy do školy, do Komenského měšťanské školy. Nikdo z nich však netušil, že by se dnes mohlo stát něco neobvyklého.
č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ
č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ 1. září je den, který nemá většina dětí moc ráda. Každý ví, proč. Jasně. Začíná škola. I pro Vojtu. První cesta po prázdninách do školy byla pro Vojtu
I. FOTOAPARÁT, PSÍ JÍDLO, NAKLADAČ, KAMION, PRAČKA
V pátek 3. 12. 2010 chodili u nás na škole čerti. Čerti se první hodinu učili a druhou se začali chystat. Nejdřív šli do třetí a čtvrté třídy. Chlapci i děvčata řekli pěkné básničky, ale někteří se opravdu
MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza
MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo
Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.
Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL VY_32_INOVACE 137 Téma vyučovací jednotky: LITERÁRNÍ VÝCHOVA POHÁDKA KOUZELNÁ KAREL JAROMÍR ERBEN HRNEČKU, VAŘ PŘIPOMEŇME SI: Lidová pohádka = je pohádka, která nemá jasného autora
S dráčkem do pravěku
S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.
Příběhy našich sousedů
Příběhy našich sousedů Růžena Šorejsová Scénář k rozhlasové reportáži Vytvořili: studenti kvarty Pavel Rak, Jan Dlask, Václav Fanta, Hynek Schwarzer Pedagogické vedení: Petr Mazánek Gymnázium Mnichovo
JAK SE MARTÍNEK ZTRATIL
JAK SE MARTÍNEK ZTRATIL M ta ta, mta ta, mta ta hraje hudba u velikého kolotoče. Prásk, prásk střílí puška na střelnici. Tutú, tutú houká holčička na trumpetu s třásněmi. A těch lidí! Martínku, drž se
Jan pak nechával lidi sestupovat do Jordánu a křtil je vodou z řeky. To znamenalo: Čiňte pokání a polepšete se. Jednoho dne přišel k Janu Křtiteli tak
JEŽÍŠ ZAČÍNÁ UČIT Ono období v životě Ježíše Krista, které se začíná jeho odchodem z Nazaretu a končí jeho smrtí na kříži, nazýváme veřejný život Kristův. Říkáme veřejný život protože Ježíš strávil ony
ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])
ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a
Anna Čtveráková. Střípky z žití
1 Anna Čtveráková Střípky z žití 2 Seznamka na pohřbu Zemřel nám šéf po dost dlouhé nemoci a já jsem se měla výhledově stát jeho nástupkyní. Jely jsme s kolegyněmi na pohřeb a já jsem byla pověřena pronést
Rozhovor k životu Karla Reinera mezi pamětnicí Doris Grozdanovičovou a Sebastianem Foronem. Uskutečnil se 26.6.2011 před Terezínskými hradbami.
Rozhovor k životu Karla Reinera mezi pamětnicí Doris Grozdanovičovou a Sebastianem Foronem. Uskutečnil se 26.6.2011 před Terezínskými hradbami. Přeložila Doris Grozdanovičová: Doris Grozdanovičová byla
ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45
ALBATROS Miloš Macourek Adolf Born Mach a Šebestová ve škole Mach a Šebestová ve škole MILOŠ MACOUREK ADOLF BORN Albatros Miloš Macourek heir, 1982 Illustrations Adolf Born, 1982 ISBN 978-80-00-02867-5
Interview with Jan Holomek
Interview with Jan Holomek March 8, 1997 Jan Holomek Contact reference@ushmm.org for further information about this page collection 2 Question: Dobře, tak začneme. Nás velice zajímá, jak jste žili před
Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.
Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem
*** Jaký byl Váš život v Mongolsku, než jste se rozhodl jet pracovat do Evropy?
Abstrakt: leden 2008 O tom, že jste v Česku nelegálně, nemusíte ani vědět. Rozhovor s mongolským migrantem Marie Jelínková Rozhovor s migrantem, který přijel z Mongolska na dlouhodobé pracovní vízum před
ozdobami- koule, řetězy z popcornu atd.
ozdobami- koule, řetězy z popcornu atd. Štědrý den u nás doma O. Polcar Už od rána jsme s mojí sestřičkou Zuzankou čekali na Ježíška. Maminka řekla, že musíme počkat do večera. Celý den jsme byli oba hodní.
Bible pro děti představuje. Narození Ježíše
Bible pro děti představuje Narození Ježíše Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot Upravili: E. Frischbutter; Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible