AKTUALIZACE STÁTNÍ ENERGETICKÉ KONCEPCE ČESKÉ REPUBLIKY

Transkript

1 AKTUALIZACE STÁTNÍ ENERGETICKÉ KONCEPCE ČESKÉ REPUBLIKY Praha prosinec 2014

2 Obsah: 1 POSLÁNÍ A RÁMEC STÁTNÍ ENERGETICKÉ KONCEPCE METODIKA TVORBY A REALIZACE SEK SOUČASNÝ STAV ENERGETIKY ČR A HLAVNÍ TRENDY JEJÍHO VÝVOJE V NÁSLEDUJÍCÍCH DESETILETÍCH Současná situace a stav tuzemské energetiky Vnější a vnitřní podmínky ovlivňující českou energetiku Klíčové výstupy SWOT analýzy KONCEPCE ENERGETIKY ČR DO ROKU Strategické cíle energetiky ČR Axiomy, indikativní ukazatele a cílové hodnoty k roku Strategické priority energetiky ČR Priorita I Vyvážený energetický mix Priorita II Úspory a energetická účinnost Priorita III Infrastruktura a mezinárodní spolupráce Priorita IV Výzkum, vývoj a inovace Priorita V Energetická bezpečnost KONCEPCE ROZVOJE VÝZNAMNÝCH OBLASTÍ ENERGETIKY A OBLASTÍ S ENERGETIKOU SOUVISEJÍCÍCH Elektroenergetika Plynárenství Přeprava a zpracování ropy Výroba a dodávka tepla Doprava Energetická účinnost Výzkum, vývoj, inovace a školství Energetické strojírenství a průmysl Vnější energetická politika a mezinárodní vazby v energetice NÁSTROJE NA PROSAZOVÁNÍ SEK Nástroje v oblasti legislativní Nástroje v oblasti výkonu státní správy Nástroje v oblasti fiskální a daňové Státní energetická koncepce 2

3 6.4 Zahraniční politika Nástroje v oblasti vzdělávání a podpory vědy a výzkumu Výkon vlastnických práv státu k energetickým společnostem s majetkovou účastí České republiky Komunikace a medializace OČEKÁVANÝ VÝVOJ ENERGETIKY ČR DO ROKU 2040 DLE OPTIMALIZOVANÉHO SCÉNÁŘE Základní vstupy do modelu Optimalizovaný scénář vývoje energetiky do roku Vývoj a struktura konečné spotřeby energie Vývoj a struktura konečné spotřeby energie v domácnostech Vývoj a struktura konečné spotřeby energie v dopravě Vývoj a struktura primárních energetických zdrojů (PEZ) Vývoj a struktura OZE na primárních energetických zdrojích Primární energetické zdroje vs. konečná spotřeba energie Vývoj a struktura hrubé výroby elektřiny Vývoj a struktura hrubé výroby elektřiny z OZE Vývoj a struktura spotřeby elektřiny Vývoj a struktura dodávek tepla ze soustav zásobování teplem Ukazatele bezpečnosti Ukazatele konkurenceschopnosti Ukazatele udržitelnosti SEZNAM ZNAČEK A ZKRATEK SEZNAM GRAFŮ, TABULEK A OBRÁZKŮ Státní energetická koncepce 3

4 1 Poslání a rámec Státní energetické koncepce Hlavním posláním Státní energetické koncepce (dále též SEK) je zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR, a to za konkurenceschopné a přijatelné ceny za standardních podmínek. Současně musí zabezpečit nepřerušené dodávky energie v krizových situacích v rozsahu nezbytném pro fungování nejdůležitějších složek státu a přežití obyvatelstva. Dlouhodobou vizí energetiky ČR je spolehlivé, cenově dostupné a dlouhodobě udržitelné zásobování domácností i hospodářství energií. Takto vymezená vize je shrnuta v trojici vrcholových strategických cílů energetiky ČR, těmi jsou bezpečnost konkurenceschopnost udržitelnost. Jednou z nejvýznamnějších charakteristik současného vývoje energetiky v globálním měřítku je vysoká míra nejistot dalšího vývoje z hlediska politického a ekonomického, rozvoje technologií a požadavků na ochranu životního prostředí a klimatu. Strategickou odpovědí na výzvy v sektoru energetiky je efektivní využití domácích energetických zdrojů a surovin, nutnost komplexního pohledu na dodávky všech forem energie a celý řetězec od výroby/produkce až ke spotřebě a zajištění dostatečné diverzifikace zdrojů, surovin a přepravních tras. Neméně důležité je aktivní zapojení ČR do formulování zásadních rozvojových energetických strategií v mezinárodním kontextu a využívání nástrojů pro efektivní prosazování národní energetické politiky a využití mezinárodních poznatků vědeckého a technologického poznání. Státní energetickou koncepcí formuluje vláda České republiky politický, legislativní a administrativní rámec ke spolehlivému, cenově dostupnému a dlouhodobě udržitelnému zásobování energií. Státní energetická koncepce je ve smyslu zákona 1 strategickým dokumentem vyjadřujícím cíle státu v energetickém hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje, včetně ochrany životního prostředí, sloužícím i pro vypracování územních energetických koncepcí. Státní energetická koncepce k naplnění dlouhodobé vize stanovuje strategické cíle energetiky ČR a definuje strategické priority v horizontu stanoveném zákonem a současně na období, ve kterém je obvykle zajištěna ekonomická návratnost investic do všech typů zdrojů a sítí a ve kterém lze ještě rozumně předvídat základní charakteristiky budoucího vývoje. Investice do výstavby nových zdrojů zajišťují energetické společnosti a rozhodování plně vychází z očekávané návratnosti investic. Stát může prostřednictvím svých nástrojů ovlivnit chování investorů v omezené míře a způsobem slučitelným se soutěžním právem. Státní energetická koncepce musí poskytnout nejen dlouhodobou orientaci, ale i nezbytnou flexibilitu pro nový technický a ekonomický vývoj. 1 Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon) Státní energetická koncepce 4

5 Zásobování energií je v současné době založeno na tržních principech. Zásadním problémem trhu s energií jsou vysoká rizika spojená s rychlými změnami evropské legislativy a nestabilní tržní signály vyvolané řadou tržních deformací a prosazováním politických cílů. Dosavadní vývoj vede až k situaci, kdy investoři vyhledávají pouze výstavbu zdrojů s garantovanými (dotovanými) cenami. Investice do zdrojů i sítí tak de facto řídí státní pobídky a nikoliv trh. Tržní vývoj bez korekcí ze strany státu za těchto podmínek směřuje k nevyrovnanému zdrojovému mixu s řadou strategických a systémových rizik pro budoucnost. Z tohoto důvodu řada států v EU přistupuje k různým intervencionistickým opatřením zaměřeným na zajištění dostatečných regulačních výkonů nebo pro zajištění výstavby nových zdrojů pro pokrytí spotřeby. Tyto intervence, především ve formě kapacitních mechanismů vztažených na nabízenou kapacitu (MW), by doplňovaly velkoobchodní trh (MWh). V případě, že budou zaváděny jednostranně na národní úrovni bez regionální nebo celounijní koordinace, povedou k dalšímu narušení fungování vnitřního trhu a mohou mít závažné důsledky pro propojené národní trhy bez těchto podpor. Evropský trh s elektřinou je v současné době na rozcestí. Stávající model trhu energy only market předpokládá, že trh zajistí jak krátkodobou optimalizaci (efektivní alokaci potřebné produkce mezi existující kapacity), tak i dlouhodobé investiční signály pro výstavbu nových kapacit. Tento model byl finálně nastaven před cca 10 lety v roce 2003, kdy došlo ke kodifikaci modelu založeného na přístupu třetích stran k sítím TPA (předchozí rámec z roku 1996 umožňoval ještě model jediného kupujícího). Výrazná míra tržních deformací v odvětví ale tuto druhou funkci tržního modelu prakticky paralyzovala. V rozporu se záměrem dokončení vnitřního trhu s elektřinou založeného na tomto modelu se prosazují různé podoby státních intervencí, které mají na jedné straně prosadit politické a strategické záměry (podpora OZE, regulace cen elektřiny, přednostní práva přístupu, zákazy některých typů zdrojů apod.), na straně druhé pak řešit důsledky těchto tržních deformací (kapacitní platby, Contract for Difference, strategické rezervy apod.). Evropská komise tedy prosazuje dokončení modelu, kterému kroky členských států brání. Další vývoj bude směřovat buď k dokončení vnitřního trhu a návratu k Energy Only Market odstraněním tržních deformací, nebo k oddělení trhu s energií a kapacitami a vytvoření samostatného mechanismu poskytujícího signály pro investice. V současné době není zřejmé, jak bude budoucí model vypadat. Pokud dojde ke změně, bude to již třetí tržní model, který byl v průběhu 20 let implementován a nemusí být pro následujících 20 let konečný. Energetická strategie státu tedy musí být formulována tak, aby věcně definovala strategické cíle, dílčí strategie a žádoucí cílový stav (spotřeba, distribuce, výroba, řízení, havarijní procedury) bez ohledu na převládající tržní model. Nástroje k dosažení cílového stavu budou pak upřesňovány ve vazbě na momentální organizaci sektoru. Strategie vychází z konkrétních přírodních, ekonomických a sociálních podmínek České republiky v kontextu vývoje v Evropě a formuluje základní strategické cíle v souladu s dlouhodobou energetickou strategií Evropské unie zaměřenou na dekarbonizaci, vysokou bezpečnost dodávek a konkurenceschopné ceny energie. Permanentní změny legislativy na evropské i národní úrovni znejišťují investory, jejichž ochota investovat do energetiky je nyní malá. Pro zlepšení situace je nezbytné především vymezit a odsouhlasit věcné směřování dalšího rozvoje energetiky, schválit střednědobé Státní energetická koncepce 5

6 a dlouhodobé cíle a priority a stabilizovat systém legislativy realizující tyto cíle. A to jak na národní, tak na evropské úrovni. Hlavním cílem je zajistit stabilní a předvídatelné podnikatelské prostředí, efektivní státní správu a dostatečnou a bezpečnou infrastrukturu. Přímé finanční podpory či další fiskální stimuly jsou pouze doplňujícím a věcně i časově omezeným nástrojem, který musí být vždy hodnocen z hlediska všech dopadů na ceny energie, fungování trhu, na státní rozpočet i na stabilitu celého odvětví. V rámci přípravy dokumentu bylo za účelem vyjádření budoucího vývoje energetického sektoru v ČR zkoumáno na základě bilančního modelu spektrum možných alternativních scénářů. Ty vycházely ze změny vstupních parametrů (nikoli však axiomů) bilančního modelu, plynoucích z hierarchizace vrcholových strategických priorit: bezpečnost udržitelnost konkurenceschopnost. Výsledkem je stanovení koridorů, které vymezují přijatelný směr vývoje mixu primárních energetických zdrojů a hrubé výroby elektřiny v ČR. Koridorové vymezení koncepce je tedy nástrojem pro kvantifikaci možné variability výsledků modelu (tedy především struktury a výše primárních energetických zdrojů (PEZ) a hrubé výroby elektřiny), v závislosti na předem stanované hodnotě vstupních parametrů ve variantním vyjádření. Státní energetická koncepce 6

7 2 Metodika tvorby a realizace SEK V první fázi tvorby SEK byla provedena analýza stávajícího energetického systému a byly stanoveny hlavní trendy vývoje energetiky, poptávky po energii, disponibility jednotlivých PEZ, energetického mixu a potenciálu jeho vývoje do budoucnosti a problematika energetické infrastruktury. Metodologicky se jedná o klasickou SWOT analýzu silných a slabých stránek české energetiky, včetně důsledků historických rozhodnutí v rámci energetické politiky (kapitola 3.1), i o identifikaci potenciálních příležitostí a hrozeb plynoucích z predikce vývoje vnitřních a vnějších podmínek ovlivňujících energetický sektor v České republice. Komplexní rozbor vnějších a vnitřních podmínek ovlivňujících českou energetiku v dlouhodobém časovém horizontu, které bylo možné v současnosti identifikovat, obsahuje kapitola 3.2. Z vnějších podmínek jsou to zejména globální soupeření o primární zdroje energie, liberalizace trhu s energií v EU a vytvoření jednotného trhu, postupný přesun kompetencí z členských států na evropskou úroveň, globalizace propojující národní energetické trhy s evropskými a světovými, energetická a klimatická politika EU, tlak na snižování emisí, integrace trhů s energií napříč Evropou a vědecko-technologický vývoj. Z vnitřních podmínek jsou to zajištění spolehlivosti dodávek energií, obnova zastaralé a budování nové síťové infrastruktury, významná role a tradice energetiky, dominantní role průmyslu v domácím hospodářství, snižující se zásoby disponibilního uhlí, převážně pozitivní vnímání jaderné energetiky ze strany veřejnosti, omezený potenciál obnovitelných zdrojů energie, rozvinuté soustavy zásobování tepelnou energií, nutnost splnit závazky ČR v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, unikátní tranzitní poloha země, stárnutí zdrojové základny a energetické infrastruktury i technické inteligence. Kapitola 3.3 pak představuje souhrnný přehled výstupů ze SWOT analýzy. Ve druhé fázi tvorby SEK bylo na bázi široké diskuse odborníků, která probíhala od roku 2007 ustavením tzv. Pačesovy komise, definováno státní zadání pro oblast energetiky, které je obsaženo v kapitole 4 Koncepce energetiky ČR do roku 2040, tj. vrcholové strategické cíle pro celý energetický sektor, metriky a cílové hodnoty pro jejich vyhodnocování (kapitola 4.1). Z nich bylo odvozeno pět klíčových dlouhodobých priorit (kapitola 4.3) a dílčí rozvojové strategie jednotlivých oblastí sektoru energetiky a navazujících sektorů. Kapitola 5 Koncepce rozvoje významných oblastí energetiky a oblastí s energetikou souvisejících tak obsahuje vize, hlavní rozvojové záměry a doplňkové cíle pro celkem 8 oblastí. Primární strategické zadání 2 pro SEK vychází z dokumentu Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, zpracovaného Radou vlády pro udržitelný rozvoj a schváleného vládou ČR usnesením vlády č. 37 ze dne 11. ledna Jeho hlavním cílem je zlepšení života současné 2 V případě zpracování a schválení Hospodářské strategie ČR bude přirozeně tento dokument zohledněn v následujících aktualizacích a vyhodnocováních Státní energetické koncepce. Mezitím s ohledem na jeho neexistenci vychází SEK z dílčích sektorových strategií. Státní energetická koncepce 7

8 generace i generací budoucích cestou vytvoření udržitelných komunit schopných efektivně využívat zdroje a odblokovat ekologický a sociální inovační potenciál nutný k zajištění ekonomické prosperity, ochrany životního prostředí a sociální soudržnosti (s. 11). Zadání pro SEK obsahuje jednotlivé priority a cíle v prioritních osách strategické vize udržitelného rozvoje ČR. Jedná se mimo jiné o cíle snižování zdravotních rizik souvisejících s negativními faktory pro životní prostředí; podpory podnikání a zvyšování konkurenceschopnosti; zvyšování energetické účinnosti a ekonomické efektivity dopravy, snižování rizikových emisí z dopravy; zajištění energetické bezpečnosti státu a zvyšování energetické a surovinové efektivity hospodářství; podpory rozvoje lidských zdrojů; podpory vzdělávání, výzkumu a vývoje; účinnějšího prosazování strategického a územního plánování a o cíl ochrany krajiny jako předpokladu pro ochranu druhové diverzity a národních závazků v oblasti snižování emisí skleníkových plynů (cíl 4). Ve druhém kroku vycházelo zadání z konkrétních existujících oborových strategií a koncepcí Národní akční plán ČR pro energii z obnovitelných zdrojů na roky , Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR ( ), Exportní strategie ČR ( ), Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejích zdrojů, Státní politika životního prostředí ČR ( ), Dopravní politika ČR pro období s výhledem do roku 2050 a Bezpečnostní strategie ČR ( ), přičemž jsou současně zohledňovány i další aktuálně připravované strategické dokumenty. Zároveň by SEK měla být podkladem pro navazující strategické dokumenty, jako jsou Politika územního rozvoje a Dopravní politika. Ze Státní politiky životního prostředí ČR ( ) vyplynulo několik strategických zadání pro SEK, především s ohledem na ochranu a udržitelné využívání zdrojů, včetně ochrany přírodních zdrojů, ochranu a udržitelné využívání půdního a horninového prostředí; ochranu klimatu a zlepšení ovzduší, snižování emisí skleníkových plynů, podporu efektivního a vůči přírodě šetrného využívání OZE a energetických úspor; ochranu přírody a krajiny s posílením ekologických funkcí krajiny. Schéma vzájemné provázanosti jednotlivých strategických a koncepčních materiálů na úrovni ČR 3 znázorňuje následující obrázek. 3 Nejedná se o komplexní výčet všech strategických dokumentů a akčních plánů na úrovni ČR. Státní energetická koncepce 8

9 Vrcholové zadání Sektorové strategie Akční plány Obrázek č. 1: Schéma provázanosti strategických a koncepčních materiálů Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR (2010) Politika územního rozvoje ČR (2008) Strategie regionálního rozvoje ČR ( ) Politika ochrany klimatu v České republice (2010) Surovinová politika ČR (1999) Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR ( ) Exportní strategie ČR ( ) Dopravní politika ( ) Plán odpadového hospodářství (2014) Státní politika životního prostředí ČR ( ) Bezpečnostní strategie ČR (2011) Politika druhotných surovin ČR (2013) Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku (2003) Státní energetická koncepce Národní akční plán implementace inteligentních sítí Národní akční plán čisté mobility Národní akční plán energetické účinnosti Národní akční plán ČR pro energii z obnovitelných zdrojů Akční plán pro biomasu Akční plán rozvoje jaderné energetiky v ČR Státní energetická koncepce 9

10 Zároveň SEK respektuje již přijaté závazky ČR vůči mezinárodním organizacím a EU (zejména klimaticko-energetické cíle EU k roku 2020). Ve třetí fázi tvorby SEK bylo provedeno energetické modelování zaměřené na tvorbu vnitřně konzistentních scénářů možného budoucího vývoje české energetiky s důrazem na energetické úspory, ekonomickou efektivnost a maximální ekologickou přijatelnost a se zohledněním vymezeného rámcového strategického zadání z kapitol 4 a 5. Modelování probíhalo na úrovni tří vzájemně provázaných modelů postihujících sektor domácností, souhrnnou energetickou bilanci ČR a národní hospodářství v kontextu strategického zadání z kapitol 4 a 5 při respektování základních axiomů (kap. 4.2), které vymezily mantinely modelování pro jednotlivé scénáře. Energetický sektor je extrémně citlivý na vývoj vnějšího prostředí (ekonomika, globální politická situace, změny legislativně regulatorního rámce v ČR a EU, pokrok v oblasti R&D&D, atd.). Proto bylo v rámci přípravy SEK pro vyjádření budoucího zamýšleného vývoje energetického sektoru v ČR zkoumáno spektrum možných alternativních scénářů, v nichž byly zachovány základní axiomy koncepce. Tato analytická práce vedla k vymezení zamýšlených koridorů pro mix primárních zdrojů energie a hrubé výroby elektrické energie (kap. 4.2). V průběhu přípravy Státní energetické koncepce byly rámcově zkoumány i extrémní scénáře, které však byly odmítnuty, protože hrubým způsobem narušují tři základní strategické cíle. Tyto extrémní scénáře tedy nejsou reálnou alternativou Státní energetické koncepce a jako takové nejsou v koridorech obsaženy. Koridory jsou uvedeny v kapitole 4.2 Axiomy, indikativní ukazatele a cílové hodnoty do roku Rámec vstupních parametrů je vymezen zachováním vyváženosti tří strategických cílů koncepce energetiky - bezpečnosti, konkurenceschopnosti, udržitelnosti. Tudíž jakýkoliv mix energetických zdrojů obsažený v rámci koridorů primárních energetických zdrojů a hrubé výroby elektřiny (viz kap. 4.2), je přijatelný na poli volného energetického trhu a vzhledem k nejistotám v oblasti vývoje technologií, energetické legislativy EU a vývoji trhu. Pokud by měl tržní vývoj české energetiky vybočit z nastavených koridorů, bylo by možné z hlediska státu při realizaci Státní energetické koncepce uvažovat o státní intervenci. Koridorové vymezení Státní energetické koncepce tak umožňuje dostatečnou flexibilitu pro reakci na dynamický vývoj vnitřních a vnějších podmínek. Státní energetická koncepce je tedy ve výsledku předkládána jako jedno-variantní s tím, že uvažuje vyvážený mix zdrojů s přednostním využíváním domácích primárních zdrojů a udržením dovozní závislosti na přijatelné úrovni. Cílový stav podílů jednotlivých primárních energetických zdrojů a zdrojů pro výrobu elektrické energie je navržen v procentuálních koridorech s definovaným minimem a maximem pro jednotlivé druhy PEZ a zdrojů výroby elektrické energie. Navržené koridory vyjadřují variantnost koncepce a implicitně v sobě zahrnují nutnou dávku flexibility s ohledem na vysokou míru nejistoty. V rámci modelování byl dále vymezen tzv. optimalizovaný scénář, který nejlépe odpovídá vyváženému naplňování trojice strategických cílů i strategických záměrů státu pro jednotlivé dílčí oblasti ASEK. Optimalizovaný scénář je tak vymezen zajištěním spolehlivých, bezpečných a k životnímu prostředí šetrných dodávek energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR, za konkurenceschopné a přijatelné ceny za standardních podmínek, a to vyváženým mixem zdrojů s přednostním využíváním domácích primárních zdrojů a udržením dovozní závislosti Státní energetická koncepce 10

11 na přijatelné úrovni. Vychází z přesně kvantifikovaných vstupních předpokladů a vyrovnaného naplňování trojice vrcholových strategických cílů při předpokládaném rozvoji jednotlivých energetických technologií (včetně vývoje jejich nákladů) a směřování domácí i evropské klimaticko-energetické a průmyslové politiky. Zároveň se předpokládá realizace všech dílčích strategických cílů a opatření avizovaných v tomto dokumentu. Nicméně, jedná se pouze o ilustrativní scénář, jak by se za takovéto kombinace vstupních předpokladů měla ideálním (zamýšleným) směrem česká energetika vyvíjet. Optimalizovaný scénář vývoje české energetiky, včetně svých jednotlivých vstupních předpokladů a klíčových ukazatelů, je obsažen v kapitole 7. A v poslední čtvrté fázi byl definován postup a byly vymezeny nástroje pro realizaci Státní energetické koncepce (viz kapitola 6). Státní energetická koncepce 11

12 3 Současný stav energetiky ČR a hlavní trendy jejího vývoje v následujících desetiletích 3.1 Současná situace a stav tuzemské energetiky Tuzemská energetika prošla dlouhodobým vývojem. Česká republika učinila za poslední léta v oblasti energetiky znatelný pokrok. OECD oceňuje zejména úsilí českého státu ve zlepšování energetické politiky a politiky ochrany klimatu, pokrok v zajištění ropné a plynové bezpečnosti, významný posun v liberalizaci trhu s elektřinou a přínos pro rozvoj trhu s elektřinou v celém středoevropském regionu. Současně je však ČR povinna implementovat politiky týkající se především energetické účinnosti. Česká přenosová soustava je silně propojena se všemi sousedními státy. Souhrnná disponibilní přenosová kapacita dosahuje v poměru k maximálnímu zatížení ČR více než 35 % v exportním a 30 % v importním směru, dále tranzituje narůstající výkon ve směru sever/jih, odpovídající až 30 % maximálního zatížení ČR. Pokrok ČR učinila také v oblasti zmenšování dopadů energetiky a průmyslové výroby na životní prostředí. Je však třeba mít na paměti, že pro životní prostředí ČR a zdraví obyvatel nejsou klíčovým ukazatelem emise CO 2. Snižování emisí CO 2 je zejména politickým závazkem EU a návazně ČR a neovlivňuje přímo zdraví obyvatel ČR. Tím kritickým faktorem jsou naopak lokální emise polétavého prachu, které absorbují škodlivé chemické látky a v koncentrované podobě se dostávají do organismu. Vedle nich především emise SO 2 a NO x. Tyto emise zatěžují zdraví obyvatel rozhodující měrou a jsou vyvolány zejména (lokálním) neefektivním spalováním tuhých paliv, včetně části biomasy, a dopravou. Spotřeba primárních energetických zdrojů je v České republice z téměř 50 % pokryta domácími zdroji. Ukazatel dovozní energetické závislosti ČR (včetně zahrnutí jaderného paliva) dosahuje tedy okolo 50 % a patří tak k nejnižším v celé EU. To je v situaci celosvětového důrazu na energetickou bezpečnost jedna ze silných stránek tuzemské energetiky. Současný průměr EU se pohybuje na úrovni cca 60 %. Česká republika je plně soběstačná ve výrobě elektřiny a tepla. Struktura zdrojů elektřiny je stabilní. Nejvýznamnější změnou v posledním desetiletí byla výstavba jaderné elektrárny Temelín. V důsledku podpory obnovitelných zdrojů energie v uplynulých letech se zvýšil podíl jiných obnovitelných zdrojů než vodních elektráren, ale zatím i při vysokých dotacích nedokázal nahradit významnější část fosilních zdrojů. Podíl výroby tepla z domácích paliv dosahuje okolo 60 % a v soustavách zásobování teplem více než 80 %. V ČR je dobře zavedená kombinovaná výroba elektřiny a tepla, přičemž ve velkých a středních zdrojích činí podíl kogenerace necelých 70 % z celkové hrubé výroby tepla. Podíl kogenerační výroby tepla na celkové výrobě tepla (včetně decentralizovaných zdrojů bez domácností) však činí necelou polovinu. Předností kogenerační výroby je vysoký stupeň využití energie paliva. V kogeneraci je zároveň vyráběno % hrubé výroby elektřiny. Prioritou dalšího vývoje je efektivnější využití vyrobeného tepla i elektřiny. Většina soustav zásobování teplem používá jako palivo domácí hnědé a černé uhlí. Teplárny s kogenerační výrobou, vedle výtopen malého výkonu, také představují nejefektivnější využití biomasy a současně se tím z hlediska technicko-ekonomického řeší přijatelná úroveň koncentrace emisních škodlivin. Státní energetická koncepce 12

13 Velmi rozvinutá rozvodná síť zajišťuje bezpečné dodávky elektřiny s vysokou spolehlivostí zásobování. Rozhodující část zdrojů a sítí je ovšem 35 a více let stará a vyžaduje rozsáhlou obnovu a modernizaci. Tato obnova bude muset být provedena v následujících letech. Spolu s obnovou a modernizací půjde i o adaptaci na nové technologie a připravenost na další technologický rozvoj jak na straně zdrojů, tak i spotřeby. Značné finanční a věcné nároky bude vyžadovat adaptace sítí zejména na úrovni nízkého napětí umožňující další rozvoj malých výrobních zdrojů elektřiny. Hlavní podíl na celkových primárních zdrojích tvoří aktuálně stále tuzemské zdroje energie, a to díky vysokému využití domácího hnědého a černého uhlí při výrobě elektřiny. České energetice dominují uhelné zdroje, které dodávají, jako zdroje základního zatížení, téměř 60 % elektrické energie a velkou část tepla prostřednictvím dálkového vytápění. Uhlí je v ČR využíváno též pro individuální vytápění. Rozhodující část výrobních zdrojů v oblasti tepla a elektřiny z uhlí se blíží hranici ekonomické a fyzické životnosti. I přes některé ekologické aspekty využití uhlí není tato domácí surovina v horizontu SEK v plné míře nahraditelná, a to z bezpečnostního i ekonomického hlediska. Zejména proto musí být dalším cílem energetické politiky zajištění moderní vysoce účinné technologie jejího využívání. Spotřeba hnědého a černého uhlí- bude v horizontu SEK se snižující se disponibilitou postupně klesat. Snižování podílu uhlí na výrobě elektřiny a tepla v ČR by v dlouhodobém horizontu mělo být plynulé a mělo by být provedeno takovým způsobem, aby se zbývající uhelné zásoby využívaly co nejefektivnějším a nejekologičtějším způsobem. Prioritně ve zdrojích s co nejvyšší účinností, a to jak v kogenerační, tak i kondenzační výrobě. Neefektivní spalování uhlí s extrémně nízkou účinností není žádoucí, a proto je cílem tuto činnost znevýhodnit. Pokles podílu tuzemských zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů povede nezbytně k rozvoji nízkouhlíkových zdrojů základního i špičkového zatížení a také k mírnému nezbytnému růstu dovozu energetických surovin. Cílem SEK je dlouhodobé udržení výše dovozní energetické závislosti ČR nepřesahující 65 % do roku 2030 a 70 % do roku Druhým významným zdrojem energie v České republice, využívaným v současné době hlavně pro výrobu elektřiny, jsou jaderné zdroje. Ty nyní dodávají přes 33 % vyráběné elektřiny. Jaderné zdroje jako takové se obvykle budují mimo hustě osídlené oblasti a produkují elektrickou energii v základním zatížení. Pravidelný špičkový provoz, ač technicky možný a aplikovaný i některými státy (Německo, Francie), není z ekonomického hlediska (nízké variabilní palivové náklady a vysoké fixní investiční náklady) smysluplný a v mnohých případech je také limitovaný provozními parametry. Dlouhá životnost, vysoký faktor využití, spolehlivý, levný a předvídatelný provoz jsou typickými vlastnostmi jaderných zdrojů. Nezanedbatelnou strategickou výhodou je vysoká koncentrace paliva, což umožňuje, na rozdíl od všech ostatních zdrojů, možnost vytvoření strategických zásob na několik let provozu. Výkon jaderných elektráren, objem počáteční investice a zejména délka investičního horizontu je předurčuje jen pro velké a dlouhodobé investory. Nízké palivové náklady se ale stávají nespornou cenovou výhodou jaderných zdrojů po uplynutí doby umoření počáteční investice. Variabilita cen paliva (tedy především cen uranu a obohacování) se promítá do cen produkované elektrické energie výrazně méně než u fosilních zdrojů, a proto je i cena energie z jaderných zdrojů lépe předvídatelná. Jaderné Státní energetická koncepce 13

14 zdroje používají velmi vyspělé technologie. S tím souvisí delší doba výstavby, potřeba velmi kvalifikovaného personálu pro projektování, konstrukci i provoz, a především silný nezávislý státní jaderný dozor. Jaderná bezpečnost, jejíž rizika vychází z vysoké koncentrace energie v jaderném zdroji a radiačních rizik, musí být zajištěna nejen stavem technologií, ale i schopnostmi personálu, a to v každém okamžiku provozu. V ČR fungují dvě jaderné elektrárny v Dukovanech a v Temelíně. Investičně jsou jaderné zdroje velmi náročné, proto jsou nejvíce citlivé na stabilitu politického a ekonomického prostředí, o kterou Státní energetická koncepce usiluje. Tato oblast je též velmi citlivá z hlediska mezinárodních vztahů. V časovém horizontu Státní energetické koncepce je v závislosti na predikci bilance výroby a spotřeby aktuální dostavba dalších jaderných bloků s výrobou přibližně 20 TWh do roku 2035, prodloužení životnosti stávajících čtyř bloků v elektrárně Dukovany (na 50 až 60 let) a později případná stavba dalšího bloku v horizontu odstavování jaderné elektrárny Dukovany. Jaderná energie by dlouhodobě mohla přesáhnout 50% podíl na výrobě elektřiny a nahradit tak významnou část uhelných zdrojů. Současně je žádoucí, aby se začala významněji využívat část produkované tepelné energie z jaderných zdrojů k vytápění větších městských aglomerací. Pro případné pokračování využívání jádra i v delším časovém horizontu je nezbytné také prozkoumat, a podle potřeby i připravit, lokality pro budoucí další jaderné elektrárny po roce Dalším významným energetickým zdrojem je v ČR zemní plyn, využívaný pro výrobu elektřiny nebo pro dálkové i individuální vytápění. Přímé užití zemního plynu pro vytápění využívá cca 27 % domácností. Většina soustav zásobování teplem založených na zemním plynu je závislá na dodávkách zemního plynu bez možnosti přechodu na alternativní zdroj. Tato část zásobuje teplem cca 10 % obyvatelstva. Současný podíl plynu na výrobě elektřiny je přibližně 2,5 %. Spotřeba plynu se za posledních deset let snížila o 20 %, a to přes nárůst počtu odběratelů o cca 800 tisíc. Je to především v důsledku zateplování objektů a využívání účinnějších spotřebičů, dále snižování některých druhů průmyslové výroby a v neposlední řadě vývoje ceny plynu pro domácnosti. Některé plynové zdroje jsou vhodné pro vykrývání špiček ve spotřebě a dále také nestability v provozu některých obnovitelných zdrojů energie (fotovoltaických a větrných). Vzhledem k ekologickým vlastnostem plynu a k technickým vlastnostem plynových spalovacích elektráren je vhodné směřovat využití plynu do zdrojů společné výroby elektřiny a tepla (kogenerace a mikrokogenerace) s vysokou účinností i pro poskytování podpůrných služeb v elektroenergetice. Významným sektorem využití zemního plynu je doprava, kde bude střednědobě sloužit k náhradě části kapalných paliv. Celkový podíl plynu na energetickém mixu by měl tedy stoupnout. Bezpečnost a spolehlivost dodávek plynu je závislá na jejich stabilitě, dostatečně rozvinutém systému pro dopravu plynu a kapacitě zásobníků plynu, jejichž význam se zvyšuje právě v případě výpadku dodávek. Značnou část celkové roční spotřeby plynu lze, díky dostatečné kapacitě tuzemských zásobníků plynu, skladovat přímo na území České republiky. Pokud se jedná o oblast dodávek plynu, je tuzemská spotřeba prakticky stoprocentně závislá na dovozu této energetické komodity. Dominantním dodavatelem zůstává Ruská federace, doplněná Norskem a v posledním období se zvyšuje i objem plynu získaný obchodováním na spotových trzích v rámci EU. Česká republika již učinila a v současnosti činí řadu opatření pro zajištění plynové bezpečnosti významná část dodávek plynu je importována na základě Státní energetická koncepce 14

15 dlouhodobých kontraktů, a to z diverzifikovaných zdrojů, a k dispozici jsou i diverzifikované dopravní cesty, včetně dodávek zemního plynu z Ruské federace. Naše plynárenská soustava je technicky vyspělá, výrazná je především její tranzitní funkce. Disponuje rozsáhlým systémem zásobníků plynu a propojením se soustavami sousedních zemí (Spolková republika Německo, Slovensko, Polsko), což se pozitivně projevilo i v případech omezení a přerušení dodávek zemního plynu z Ruské federace přes území Ukrajiny, kdy nebylo nutné jakýmkoliv způsobem omezovat dodávky konečným zákazníkům. Převažující směr mezinárodní přepravy plynu byl dlouhodobě na ose východ/západ, kde vstupní kapacita plynovodů z východu je 51 mld. m 3 /r, ze západu celkem 29 mld. m 3 /r. Od dokončení výstavby plynovodu Gazela v roce 2012 (s kapacitou 30 mld. m 3 /rok) je přes území ČR přepravován plyn především v ose sever/jih, s tím, že je přepravován plyn z plynovodů Nord Stream a OPAL plynovodem Gazela dále do SRN a Francie. Velký význam pro bezpečnost a spolehlivost zásobování tuzemských zákazníků má především skutečnost, že plynovod Gazela je v několika uzlech propojen s přepravní soustavou ČR, což v případě opakování dřívějších problémů s dodávkami přes Ukrajinu, může zajistit alternativní zásobování. V roce 2011 byla také dokončena stavba prvního česko-polského plynovou STORK I s roční kapacitou 0,5 mld. m 3. Prioritou je rozšíření česko-polského propojení pomocí druhého plynovodu STORK II s celkovou roční kapacitou až 6,5 mld. m 3, který je součástí severojižního koridoru ve střední a východní Evropě a zároveň obdržel status projektu společného zájmu (PCI). Další variantní plynovody jsou Moravia, BACI a Oberkappel. Zásobníky plynu mají v současnosti kapacitu 3,442 mld. m 3 (cca % tuzemské roční spotřeby) a těžební výkon mezi 55 mil. m 3 /den (počátek zimy) a 33 mil. m 3 (konec zimy). Vzhledem k předpokladu nárůstu využívání zemního plynu je třeba zajistit jeho bezpečnou a diverzifikovanou dopravu. Spotřeba ropy se s výjimkou využití v dopravě nezvyšuje (významné však je i její využití v chemickém průmyslu), pro výrobu tepla (topné oleje) v ČR činí jen cca 2 %. Naproti tomu v některých zemích západní Evropy byly v minulých letech pro otop domů využívány topné oleje až ve výši 50 %. Vzhledem ke zpřísnění emisních limitů nelze očekávat stimul na další zvyšování spotřeby ropy. V sektoru dopravy nicméně bude ropa ještě řadu let dominovat, a proto je třeba zajistit dostatečné a diverzifikované cesty pro její dovoz. Český ropný sektor byl plně liberalizován ještě před vstupem ČR do EU. Tuzemské rafinérské společnosti byly privatizovány a obchod s ropnými produkty se plně řídí podmínkami trhu. 4 Stát tak může prostřednictvím legislativy ovlivňovat pouze některé oblasti ropného hospodářství ČR, např. výši a strukturu nouzových zásob ropy a ropných produktů. Je však ve strategickém zájmu ČR udržet určitou minimální úroveň zpracování ropy v ČR trvale. Český stát si ponechává ve svém vlastnictví dvě významné společnosti odvětví. První je společnost MERO ČR, a.s., která vlastní a provozuje ropovody Družba a Ingolstadt-Kralupy- Litvínov (prostřednictvím své dceřiné společnosti provozuje i německou část ropovodu IKL) 4 V oblasti fungování rafinérských společností se často uplatňuje přepracovací režim, který má určitá specifika. Státní energetická koncepce 15

16 na území ČR a centrální tankoviště ropy u Kralup nad Vltavou, kde se nachází i úložiště nouzových zásob ropy ČR. Druhou je společnost ČEPRO, a.s., která vlastní a provozuje tuzemský produktovodní systém spojující potrubím sklady a střediska ČEPRO s rafineriemi v Litvínově, v Kralupech nad Vltavou a rovněž se Slovenskem, a dále vlastní a provozuje významné skladovací kapacity na pohonné hmoty. I v oblasti dodávek ropy je Česká republika téměř ze sta procent závislá na dovozu (tuzemská těžba se pohybuje okolo 3 % roční spotřeby); dominantní zůstávají dodávky z Ruské federace. K diversifikaci dovozu došlo roku 1995, kdy byl do provozu uveden ropovod IKL, který napojuje ČR na ropovod TAL (Transalpine pipeline), přivádějící ropu z ropného terminálu v italském Terstu. Ropovodem IKL k nám proudí zejména nízko-sirné, tzv. sladké ropy, které jsou zpracovávány v rafinérii Kralupy. V posledním období je však tento ropovod výrazně využíván i pro dopravu ropy z Ruské federace. To vede k tomu, že podíl obou ropovodů na dodávkách ropy do České republiky je již v současnosti takřka vyrovnaný. Importní kapacita ropovodu Družba z východu je cca 10 mil. t/rok a ropovodu IKL ze západu cca 11 mil. t/rok. Skladovací kapacita Centrálního tankoviště ropy, využívaného pro skladování nouzových zásob ropy, činí 1,55 mil. m 3 v rámci reálných podmínek. Objem nouzových zásob ropy a ropných produktů přesahuje předepsaných 90 dní jak podle předcházející metodiky vycházející z průměrné domácí spotřeby, tak podle nové metodiky vycházející z čistých dovozů (Směrnice Rady 2009/119/ES). Obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou v podmínkách ČR nefosilní přírodní zdroje energie, tj. energie vody, větru, slunečního záření, pevné biomasy a bioplynu, energie okolního prostředí, geotermální energie a energie kapalných biopaliv. Hrubá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů se v roce 2010 podílela na tuzemské hrubé spotřebě elektřiny 8,3 %. Národní indikativní cíl tohoto podílu byl pro Českou republiku stanoven na 8 % v roce Podíl hrubé výroby tepelné energie z OZE se na celkové výrobě tepelné energie pohybuje zhruba okolo 8 %. Státní energetická koncepce je v souladu s Národním akčním plánem České republiky pro energii z OZE a snaží se o to, aby bylo ve sledovaném horizontu zajištěno plné využívání potenciálu biomasy stanoveného Akčním plánem pro biomasu a bylo v souladu s požadavky ochrany životního prostředí a zajištění potravinové bezpečnosti. Biomasa je jediným dodatečným a ve větším rozsahu dostupným systémovým obnovitelným zdrojem energie v ČR pro potřeby teplárenství. Ostatní formy obnovitelných zdrojů jsou z technických a jiných důvodů (sociálně-environmentálních) pro účely teplárenství omezené. Geotermální energie má v ČR zatím neověřený potenciál 5, který však může být podle předběžných analýz významný. Využívání geotermální energie je také zatím spojeno s vysokými náklady. Energie větru a vody není pro teplárenství vhodná a využití sluneční energie nemá dostatečný potenciál pro centralizované dodávky tepla. Očekává se narůstající význam využití bioplynu především v zemědělství. Obecně je podpora biomasy prorůstové 5 Stanovení potenciálu pro využití geotermální energie na území ČR bude předmětem zpracování vyhledávací studie, která vymezí lokality vhodné pro využití tohoto obnovitelného zdroje. Státní energetická koncepce 16

17 opatření z pohledu českých výrobců. Úspora produkce skleníkových plynů je u biomasy realizována s nejnižším nákladem na cenu uspořené tuny CO 2. Některé zdroje uvádí, že další druhy emisí, vznikající při spalování biomasy (zejména polétavý prach), jsou v některých případech vyšší než při spalování zemního plynu, ale dokonce i než při spalování uhlí. Proto je nezbytné zajistit, aby byl rozvoj spalování biomasy realizován technologiemi minimalizujícími tuto zátěž. V případě velkých spalovacích zdrojů (P inst v desítkách a stovkách MW) je spalování biomasy možné z pohledu úspory domácího uhlí, resp. snížení emisí při splnění nároků moderního a nejekologičtějšího způsobu spalování. Emise ze spalování biomasy jsou u těchto velkých zdrojů řešeny systémově, neboť tato kategorie výroby je již dnes vybavena příslušnými technologiemi čištění vypouštěných spalin a jejich odprášení apod. Bylo by vhodné specifikovat formu využití biomasy tak, aby se neprohluboval přímý konkurenční boj o vstupní surovinu mezi sektorem energetiky a sektory dřevozpracujícího průmyslu, papírenství a celulózy. U středních zdrojů (P inst v jednotkách MW) je třeba primárně podporovat plynové kogenerační zdroje zapojené do sítí vysokého napětí (podpora decentrální výroby do sítí vysokého napětí). Jedná se o nejčistší způsob výroby elektřiny a tepla a při stávající podpoře výroby elektřiny i ekonomicky udržitelnou variantu. Spalování biomasy pro výrobu tepla ve zdrojích této kategorie je žádoucí umísťovat tam, kde není připojení k plynárenské síti nebo k elektrizační soustavě nebo tam, kde je v blízkém okolí dostatečný potenciál biomasy a již existující soustavy zásobování teplem. Malé zdroje (P inst stovky kw) je třeba podporovat výběrově, neboť tyto stávající zdroje na uhlí mají nejnižší účinnost a největší vliv na imise znečišťujících látek. Jako variantní řešení se nabízí využití malé plynové kogenerace nebo peletové kotelny tam, kde je to vhodné. Zdroje na úrovni domácností není vhodné, s ohledem na neúměrnou administrativní náročnost, podporovat systémově. Efektivnější je však přímá investiční podpora obyvatelstva, například pro výměnu spalovacího zdroje, která může zajistit i kontrolu nad žádoucí technologickou úrovní zařízení a emisemi. Do roku 2020 se Česká republika zavázala, že 13 % hrubé konečné spotřeby energie bude kryto z OZE. Takto formulovaný cíl se střetává s dalšími požadavky, jako jsou environmentální normy ochrany ovzduší, vody a půdy a dodržení podílu deficitu státního rozpočtu na HDP menším než 3 %. Problémem se pak stává konkurenceschopnost EU vůči ekonomicky vyspělým či dynamicky se rozvíjejícím státům s nižšími náklady na výrobu energie či nižšími závazky a požadavky na ochranu klimatu, případně i ovzduší a obecně životního prostředí (USA, Čína, Indie, Brazílie). I přes veškerou nejistotu týkající se společné politiky EU po roce 2020 ČR vyvine úsilí splnit za přijatelných podmínek požadavek týkající se spotřeby energie z obnovitelných zdrojů ve výši 13 %. Tohoto cíle nelze v této chvíli dosáhnout bez podpory, která by měla být nízká, flexibilní, postupně utlumovaná a v dalším období cílená na ekonomicky a technologicky perspektivní zdroje. I v oblasti OZE musí vývoj směřovat k tržním mechanismům vzájemné konkurence různých zdrojů a technologií. V případě ekonomicky neúměrné zátěže při plnění požadavku na cíl pro obnovitelné zdroje existují i doplňující Státní energetická koncepce 17

18 řešení. Například statistické převody z jiných členských států, možné společné projekty v zahraničí apod. V situaci, kdy např. zdroje v Německu zatěžují neúměrně naše sítě, by bylo takové řešení naopak dobrým příkladem mezinárodní spolupráce, kdy jeden stát, který má vhodnější podmínky pro rozvoj OZE, staví zdroje, a druhý stát, který má příhodnou geografickou polohu, posiluje infrastrukturu, aby mohl celý region spolehlivě fungovat, přičemž země s nadměrnou instalací zdrojů by se měly podílet na nákladech v regionu, kde se projeví problémy s kapacitou sítí. Dlouhodobě se v Česku využívají vodní zdroje. Jejich možnosti jsou už však v současné době do značné míry vyčerpány a jejich podíl, který je v současné době kolem 3 %, se už nebude zásadně zvyšovat. Důležitá je pružnost těchto zdrojů, které mohou vykrývat kolísání intermitentních zdrojů. Několik přečerpávacích elektráren, které máme, jsou jedinými zdroji v ČR akumulačního typu. Spolu s ostatními vodními zdroji, za předpokladu dostatečného stavu vody, jsou zdroji pro špičkovou spotřebu. Jisté možnosti jsou ve formě malých zdrojů a několika potenciálních větších přehrad, které by měly být postupně využity. Česká republika má vzhledem ke svým geografickým a klimatickým podmínkám relativně omezené možnosti využití větrné a solární energie. Oblasti s pravidelným, dostatečně silným a stabilním větrem jsou relativně omezené a nacházejí se spíše v horských přírodních i chráněných oblastech. Využití sluneční energie pro výrobu elektřiny vzhledem k nepřiměřené podpoře zaznamenalo prudký nárůst. Tento nárůst naráží na limity sítí a ochranu zemědělské půdy a vyústil v omezení nákladů na podporu. V budoucnu bude především možné a vhodné využít solární energii jako zdroj malých výkonů na budovách. Negativa nepřiměřených dotací se v nedávné době projevila u nás i v dalších evropských státech, přičemž jejich vlády situaci již postupně řeší. Při případném nahrazování ropy biopalivy je potřeba pečlivě sledovat efektivitu celého cyklu jejich výroby. Dále je nutné zajistit, aby konkurencí s potravinami biopaliva neohrožovala potravinovou bezpečnost České republiky a aby biomasa vyprodukovaná v ČR našla uplatnění v domácí energetice. Geotermální energie má v ČR zatím neověřený potenciál, a to jak v oblasti vytápění a klimatizace, tak v oblasti výroby elektřiny. Tento potenciál však může být podle předběžných analýz významný. Ekonomicky opodstatněné využití geotermální energie v širším měřítku v podmínkách střední Evropy bude případně záležitostí vzdálenější budoucnosti. Nevyužitý potenciál pro náhradu uhlí má i energetické využívání odpadu. Energetické využívání účelově selektovaného komunálního odpadu přináší nezanedbatelný efekt. Jedná se o potenciální náhradu primárních energetických zdrojů (ve smyslu výroby elektrické energie a tepla) a zároveň se řeší i odstranění nevyužité složky odpadu. Ve světě jsou k dispozici vyspělé technologie, vyhovující všem technickým i environmentálním požadavkům současnosti. Směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů stanoví pro členské státy požadavek na snížení množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu (dále jen BRKO ) ukládaného na skládky. Z celkové hmotnosti BRKO produkovaných v roce 1995 bylo třeba snížit množství, které je ukládáno na skládky do roku 2006 na 75 % (množství vyprodukovaného BRKO v roce 1995), do roku 2009 na 50 % a do roku 2016 na 35 % této Státní energetická koncepce 18

19 hodnoty. Česká republika využila možnosti odložení těchto cílů o čtyři roky pro ty státy, které v roce 1995 ukládaly na skládky více než 80 % komunálních odpadů. V závazném právním předpisu definuje hierarchii nakládání s nimi, přičemž na první místo klade prevenci vzniku odpadů, poté jejich opětovné používání a recyklaci následovanou energetickým využitím. Plnění tohoto závazku se v ČR doposud nedaří zcela naplňovat a napomoci jeho splnění je i jedním z cílů Státní energetické koncepce. Nyní připadá na jednoho obyvatele ČR zhruba 500 kg komunálních odpadů ročně 6, ve starých zemích EU je to kg za rok. Produkce odpadů roste s ekonomickou silou obyvatelstva. Přestože existují efektivní, dlouhodobě ověřené technologie pro energetické využívání směsných komunálních odpadů, jsou v ČR provozována pouze tři zařízení energetického využití odpadů se zpracovatelskou kapacitou 654 tis. tun ročně. V roce 2012 pak bylo vyprodukováno přes 2,9 mil. tun směsného komunálního odpadu, přičemž většina tohoto odpadu byla umístěna na skládky. Skládkuje se zde cca 60 % komunálního odpadu 7, přitom jsou v EU země, ve kterých se neskládkuje vůbec, nebo téměř vůbec. Odpad se tam materiálově a energeticky využívá téměř beze zbytku. V žebříčku evropských zemí ve skládkování patří ČR 17. místo. V roce 2012 bylo v zařízeních pro energetické využití odpadu (ZEVO) provozech energeticky využito 11,8 % z celkové produkce směsného komunálního odpadu. 8 Dnešní stav techniky i legislativy zaručuje vysokou účinnost transformace energie (např. při kombinované výrobě) a kontrolovanou velmi nízkou emisní koncentraci celé řady škodlivin. Obnovitelným zdrojům bude v příštích letech náležet stále větší role, ale podle řady zahraničních studií (např. IEA) a i v souladu s energetickými strategiemi významných členských zemí EU, se počítá s tím, že ještě minimálně dvě až tři desetiletí se bude jednat o doplňkový zdroj, který neřeší hlavní energetickou spotřebu, ale je vhodný pro malé a v některých případech střední odběratele. Je zapotřebí pohlížet na obnovitelné zdroje energie jako na rozptýlený, decentralizovaný zdroj, který snižuje závislost na dovozu a ve většině případů je šetrný k životnímu prostředí. Pojem obnovitelný zdroj energie nicméně neznamená automaticky, že se jedná o ekologický zdroj. Dalším omezením jsou rozpočtové možnosti České republiky. Naše země se v rámci snahy o splnění cíle pro využití obnovitelných zdrojů energie dostala do nesnadné situace, kdy vyšší výrobu z těchto zdrojů částečně dotuje. Zdroje na toto financování musí pak získávat různými způsoby a většina z nich vede k znevýhodňování českých (především energeticky intenzivních) firem z pohledu konkurenceschopnosti a má dopady do sociální stability. Program podpory, ať už v oblasti výroby energie i úspor, nemůže překračovat finanční a tím i sociální možnosti státu. 6 Statistická ročenka životního prostředí České republiky (CENIA, MŽP) 7 V roce 2012 představoval podíl komunálních odpadů odstraněných skládkováním (D1, D5, D12) 54 % z celkové produkce komunálních odpadů. 8 Statistická ročenka životního prostředí České republiky (CENIA, MŽP) Státní energetická koncepce 19

20 Účelná podpora či sankce by měly být využity pro prosazování základních cílů Státní energetické koncepce. Těmi je už zmiňovaný postupný přechod od uhlí k jiným zdrojům, zlepšení ekologických podmínek snížením emisí polétavého prachu a aerosolů a docílení efektivních úspor energií. Stát bude usilovat o to, aby systém subvencí a daní byl co nejjednodušší, nejsrozumitelnější a hlavně dlouhodobě stabilní, vyvážený a finančně únosný. Zásadou by mělo být to, že prostředky získané pomocí emisních povolenek nebo jiným finančním zatížením ekologických negativ energetických zdrojů budou prioritně využity k posílení energetických úspor a snížení ekologických dopadů produkce energií, včetně financování nákladů spojených s již existujícími dotacemi OZE. Pro elektroenergetiku a plynárenství je důležitá také dopravní koncepce, a to zejména z následujících důvodů: Důvody bilanční. Nástup využití CNG pro dopravu a později i elektromobilitu je nutné zabezpečit příslušným dovozem zemního plynu resp. výrobou elektřiny. Důvody síťové. Nejde jen o infrastrukturu pro nabíjecí stanice elektromobilů a čerpací stanice CNG, ale i o řízení akumulace s ohledem na stabilitu sítě. Důvody bezpečnostní. V pojetí EU tvoří doprava a energetika oblasti evropské kritické infrastruktury, které se musí vzájemně zajišťovat. Jako velmi vhodná oblast se jeví příměstská doprava, a to jak kolejová, tak i možné obnovení trolejbusů, nebo částečné nahrazování motorové nafty a automobilových benzínů zemním plynem. Jsou místa k tomu vhodná, s budoucím odběrem elektřiny a plynu je nutno počítat dopředu. V ukazatelích energetické náročnosti se ČR v současnosti nachází nad průměrem EU27. Toto postavení odpovídá tradiční průmyslové orientaci ČR a pozici členských zemí nově přijatých do EU v letech 2004 a Z hlediska spotřeby energie na obyvatele i z hlediska spotřeby elektřiny na obyvatele se ČR nachází zhruba v průměru zemí EU. Přetrvává relativně vysoký podíl tuhých paliv v konečné spotřebě a nízká účinnost užití elektřiny v konečné spotřebě zejména pro elektro-teplo a chlazení. Relativně významný potenciál úspor existuje v oblasti snižování energetické náročnosti budov a rozvoji pasivních budov. Ovšem i v této oblasti je třeba počítat s investičně a časově náročným vývojem. Strukturu průmyslu nelze měnit rychle či nerozvážně a náš vývoz je do značné míry postaven na strojírenství, které bude vždy spotřebovávat hodně energie. 9 Technologický vývoj, a to zejména v oblasti obnovitelných zdrojů, je sice velmi rychlý, ale odhad doby, ve které budou nové technologie plně konkurenceschopné a ve které bude vyřešena možnost efektivní akumulace energie, je stále vysoce spekulativní. Výrazná 9 Ukazatele energetické a elektroenergetické náročnosti se mohou zlepšovat nebo zhoršovat nejen v souvislosti se změnami spotřeby energie, případně elektřiny, ale také se změnami celkových hodnot, k nimž jsou vztaženy, tedy HDP, HPH, případně produkce. Státní energetická koncepce 20