FUA TUL PETR KRATOCHVÍL ed. CESTY DO RAKOUSKA A SLOVINSKA

Transkript

1 FUA TUL PETR KRATOCHVÍL ed. CESTY DO RAKOUSKA A SLOVINSKA

2 recenzent: Radek Suchánek Technická univerzita v Liberci, 2014 ISBN CESTY DO RAKOUSKA A SLOVINSKA

3 ÚVOD Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci byla založena v roce Přes své mládí je považována za jednu z nejlepších architektonických škol v České republice. Vyrostla na tradici avantgardy šedesátých let, kdy se nedaleko Liberce realizovala skvělá stavba televizního vysílače s hotelem na vrchu Ještěd. Dnes na fakultě studuje 200 studentů v oboru architektura a urbanismus a 100 studentů v oborech design prostředí a vizuální komunikace. Fakulta nabízí čtyřleté bakalářské programy a dvouleté navazující magisterské programy. Do této školy jsem vstoupil před sedmi lety a nyní jako její děkan prosazuji takový program, který by její budoucí zaměření více vyhranil, otevřel ji světu a zapojil ji do globálního dění. K tomu by nám mohl mimo jiné dopomoci i projekt ARCHITEKTURA MIMO CENTRA. Naše fakulta pro to má veškeré předpoklady: - od své přiměřené velikosti, kdy povědomí o společném díle a nadšení z něj je rychle infiltrováno všemi směry každému z nás, - přes existenci naší společné učebny, pracovny, kreativního prostoru, kde všichni pracujeme a kde proudící myšlenky nemusí překračovat žádné tlusté zdi, - až po společného ducha školy, který je všemi vnímán a je hnacím impulzem veškeré naší tvořivosti a zdravé rivality, probouzení fantazie, chuti objevovat a především radosti z naší tvorby. Prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci INTRODUCTION The Faculty of Art and Architecture of the Technical University in Liberec was established in Although new, it is considered to be one of the best architecture schools in the Czech Republic. It grew on a tradition of the avant-garde of the 1960 s, when a brilliant construction of the TV tower and hotel was built on the top of Ještěd Mountain near Liberec. Number of students reached 200 at the architecture and urbanism department and 100 students at the environmental design and visual communication. The faculty offers 4-year bachelor programmes and 2-year master programmes. I started working at this university seven years ago, and now as a dean I support a programme that will make the faculty more visible, open it to the world, and integrate it into the global events. The programme ARCHITECTURE OUTSIDE THE CENTRES is one of the projects that should help us make our goals happen. Our faculty has all the necessary preconditions: - it is of the appropriate size that enables to share the awareness of the common work and enthusiasm for it spreads among all of us rapidly; - we have a common classroom, study, creativity supporting space, in which we all work and the ideas do not have to penetrate any thick walls; - there is a common spirit of the school, which is perceived by everybody and which is the driving stimulus of all our creativity, healthy rivalry, imagination, urge to discover, and first of all, of the joy of our creation. Prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek Dean of Faculty of Art and Architecture of the Technical University in Liberec 4 5

4 O PROJEKTU ARCHITEKTURA MIMO CENTRA V médiích oslovujících jak odbornou, tak laickou veřejnost je významná architektura nejčastěji asociována s velkými realizacemi ve světových metropolích a ekonomicky silných regionech. Pozornost je upřena především na spektakulární díla, působící nejen svojí architektonickou podstatou, ale také (a často hlavně) svými fyzickými a finančními rozměry. S nimi jsou spojena zpravidla jména velkých mezinárodních hvězd, hýčkaných mediálním světem. Tento zkreslený dojem pak snadno získávají i studenti architektury při listování časopisy či brouzdání na internetu. V reálném světě ale existuje široká škála staveb a jiných objektů různého zaměření, jež vznikající v podstatně skromnějších podmínkách, a přesto, či právě proto nepostrádají sílu a působivost. Často jsou zasazeny do periferních lokalit nebo do čistě přírodních souvislostí. Na své okolí proto reagují bezprostředněji než jejich slovutnější a okázalejší protějšky. Je možno je číst mnohem snadněji a získávat z nich zřetelná poučení a inspiraci. Jejich tvůrci často nepřitahují zájem medií, a o to více si zaslouží povšimnutí a prostor pro prezentaci vlastních názorů. Projekt Budování partnerství a rozvoj spolupráce v oblasti architektury mimo tradiční centra se snaží tuto situaci analyzovat a napravit. Je první prací takovéhoto zaměření, rozsahu a finančního rozměru na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Fakulta na tomto projektu spolupracuje s ostatními projektovými partnery občanským sdružením Architectura, společností SPEV a architektonickými kancelářemi Kamil Mrva a Knesl+Kynčl. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Prof. Ing. arch., Akad. arch. Jiří Suchomel Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci ABOUT THE PROJECT ARCHITECTURE OUTSIDE THE CENTRES In media that address both professional and non-professional audience, distinguished architecture is most often associated with large constructions in big world cities and in economically strong areas. The attention is primarily focused on spectacular works, that impress not only by their architectural essence, but also (often mainly) by their physical and financial dimensions. These projects are usually associated with media-pampered names of international stars of architecture. This is also the impression that students of architecture get when they browse magazines and Internet. However, in real world, there is a large number of buildings and constructions of various purposes, that are created in incomparably unostentatious conditions and in spite of that (or sometimes because of that) they do not lack potency and great impressiveness. They are often set in peripheral locations or purely natural context. That is why they react more naturally to their surroundings than their more prestigious and splendorous counterparts. They can be perceived more easily and one can gain a distinct learning and inspiration from them. Although their creators often do not draw the attention of media, they and their points of view deserve to be presented and seen. The project Maintaining partnership and development of co-operation in architecture outside the traditional centres is trying to analyse and improve the situation. It is the first project of this orientation, extent and size of the budget at the Faculty of Art and Architecture of Technical University in Liberec. The faculty co-operates with other partners on the project i.e. association Architectura association, SPEV association, and architectonic studios Kamil Mrva and Knesl+Kynčl. The project is co-financed by European Social Fund and state budget of the Czech Republic. Prof. Ing. arch., Akad. arch. Jiří Suchomel Faculty of Art and Architecture of the Technical University in Liberec 6 7

5 O CESTÁCH V RÁMCI PROJEKTU Jaká je motivace lidí pro život mimo centra a jak na tyto potřeby může architektura reagovat? Jak v oblasti architektury funguje vztah mezi centrem a periferií v dnešní době propojených sítí a globalizovaných vztahů? Je pro vznik kvalitní architektury mimo centra důležitá vazba na centrum? Jaká je role architektonických osobností a jejich vazba k místu? Jakou roli hraje architektonické školství, je-li nějaké v daném regionu? Jaký vliv mají architektonické soutěže v jednotlivých zemích či oblastech na kvalitu a celkovou úroveň architektury mimo centra? Odpovědi na tyto a řadu dalších aktuálních otázek spojených se současnou architektonickou produkcí v regionech mimo tradiční centra se pedagogové a studenti Fakulty umění a architektury TUL vydali hledat na cestách po mnoha evropských zemích i mimo Evropu. Mapování, tedy návštěvy kvalitní regionální architektury, rozhovory s místními architekty praktikujícími mimo hlavní centra (s nimiž jsme se vždy před cestami snažili navázat kontakt) i rozhovory s uživateli navštívených staveb, to vše přispělo k vytvoření ucelenějšího obrazu o vývoji výstavby mimo centra za posledních dvacet let za dobu, na kterou se tento projekt zaměřuje. Vlastní cesty a návštěvy realizací jsou pro architekta nezastupitelné a pro kritické zhodnocení staveb zásadní. Mediální obraz staveb může ze své podstaty poskytnout pouze neúplné informace. A ty bývají navíc často zkreslené například tím, že vady na kráse tohoto obrazu jsou odstraněny, vypuštěny. Média také většinou nedokážou postihnout širší kontext stavby, dodat dostatek informací pro vlastní zhodnocení vzájemného působení stavby a okolní zástavby nebo krajiny, stejně tak nezaznamenají ani vliv času, podnebí či uživatelů na stárnutí stavby. Realizace se mediálně prezentují ještě čerstvé, nepoužité a nezabydlené, ale svou kvalitu je architektura schopna obhájit až časem a obýváním. Protože záměrem tohoto výzkumného projektu je srovnání kvality regionální architektury v jednotlivých zemích, zejména ve vztahu východní Evropy a postkomunistických zemí a Evropy západní, zavedli jsme dělení realizací podle velikosti sídel, v nichž se nacházejí. Tyto kategorie jsou čtyři: 1/ města sídla zhruba o velikosti až obyvatel, 2/ malá města až 5000 obyvatel, 3/ vesnice 5000 až 500 obyvatel a 4/ solitéry v krajině. V realitě je ovšem přechod mezi jednotlivými kategoriemi tak plynulý, že je těžké mezi nimi vést jasnou hranici, proto je přiřazování realizací z přechodových zón víceméně závislé na pocitovém vnímání toho kterého sídla. Mgr.A. Zdenka Němcová Zedníčková, Ph.D. Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci 8 9

6 ON THE TRIPS WITHIN THE PROJECT What is the people s motivation to live outside centres, and how can architecture react to those needs? How does the relationship between a centre and periphery work today, in the age of interconnected networks and globalized relationships? Is a link to centres important for formation of good architecture? What is the role of personalities in architecture and their link to a particular place? What is the role of architecture schools, if there is any in a respective region? What is the influence of public competitions in individual countries or regions on the quality and overall level of architecture outside centres? Teachers and students of the Faculty of Art and Architecture of TUL set off to find the answers to these and other relevant questions on current architectural production in regions outside traditional centres on their trips to a number of European and non-european countries. Mapping, visiting places of quality regional architecture, interviews with local architects working outside traditional centres (with whom we had tried to make contacts before the trips), and interviews with users of the visited buildings contributed to forming a comprehensive image of architectural development outside centres during the past 20 years, a period the project focuses at. The trips and visits of actual buildings are irreplaceable for an architect and they are essential for critical assessment of constructions. The image in media can inherently provide only incomplete information. This information is often misleading, e.g. the imperfections of the image are removed or omitted. The media usually cannot demonstrate a larger context of the building, bring enough information necessary for assessment of the relation between the building and the surrounding and/or landscape, and the media do not record the influence of time, climate and users on the aging of the building. Works of architecture are presented in the media as new, unused, and uninhabited, while architecture can defend its quality only after certain time and usage. As the aim of this research project is to compare the quality of regional architecture in various countries, especially between Eastern post-communist Europe and Western Europe, we defined sorting of presented buildings by the size of settlements, in which they are. There are four categories: 1) Towns settlements from 50,000 to 100,000 inhabitants; 2) Small towns 5,000 to 50,000 inhabitants; 3) Villages 500 to 5,000 inhabitants; and 4) Solitaires in landscape. In reality, however, the categories blend fluently, so it is rather difficult to draw a clear line in between them. So the sorting broadly depends on feelings and sensations a particular settlement gives to an observer. Mgr.A. Zdenka Němcová Zedníčková, Ph.D. Faculty of Art and Architecture of the Technical University in Liberec 10 11

7 O CESTÁCH DO RAKOUSKA A SLOVINSKA České země, Rakousko a Slovinsko měly ve své historii mnoho společného, a to i v dějinách moderní architektury. Z vídeňské Wagnerovy školy vyšli architekti, kteří se na počátky 20. století stali zakladateli moderní architektury v rámci tehdejší monarchie, k níž všechny tři země patřily. Jozip Plečnik mezi oběma válkami formoval zároveň novou tvář Pražského hradu i své Lublaně. Přestože železná opona v tomto prostoru po válce na dlouho přervala přirozené vztahy, přece jen liberálnější režim v tehdejší Jugoslávii umožnil už v sedmdesátých a osmdesátých letech intenzivnější kontakty slovinských a rakouských architektů. Jistě na tom měl zásluhu i ve Vídni žijící slovinský architekt Boris Podrecca, který také tehdy pomáhal uvést Plečnikovo lublaňské i pražské dílo do povědomí mezinárodní veřejnosti. I kontakty českých architektů s Rakouskem se začaly obnovovat krátce před rokem 1989 například účastí v soutěži na novou vládní čtvrť v St. Pöltenu. A po otevření hranic odjela řada mladých architektů na první zahraniční stáže právě do ateliérů svých rakouských kolegů. Zakládá tato společná minulost a pozdější nitky vzájemných vztahů něco, co bychom mohli označit jako regionální středoevropská architektura? Takovou otázku si kladla mimo jiné i mezinárodní konference ve Zlíně v roce Asi nejradikálnější odmítnutí představy, že střední Evropa je dosud reálnou kulturně-geografickou jednotkou, tehdy vyslovil vídeňský teoretik Jan Tabor: Jde pouze o zbožné přání některých dějepisců kultury a architektury, kteří vycházejí z romantických představ. A obdobně Andrej Hrausky zdůrazňoval pochopitelnou snahu slovinských architektů využít konce rozděleného světa a rychle se zapojit do celosvětového architektonického vývoje bez limitů nějakých regionálních specifik; přesto i Hrausky připomněl, že reálný vývoj je vždy místními podmínkami nějak ovlivněn. Jak tomu skutečně je a kam se architektura Rakouska a Slovinska posunula během posledního období po roce 2000, měly mapovat tři cesty, které sem v roce 2013 podnikli pedagogové a studenti Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Cesty obecně prokázaly neobyčejně vysokou úroveň architektury v obou navštívených zemích. Samozřejmě že i zde je patrný velký rozptyl mezi stavebními díly aspirujícími na architektonickou kvalitu a spíše tradicionalistickým stavěním nebo komerční produkcí. Podíl těch velmi dobrých či dokonce mimořádných staveb je však výrazně vyšší než u nás. Důležitým přínosem bylo i poznání hlubších podmínek, které vznik takových kvalitních děl umožňují. Tyto podmiňující okolnosti nám zčásti osvětlili naši partneři při konkrétních rozhovorech v jednotlivých stavbách nebo je bylo možné vyčíst ze získaných doplňujících informačních zdrojů. V Rakousku k takovým pozitivním motivacím patří nepochybně i propracovaná politika stavební kultury, vtělená do dokumentu Baukulturreport 2006, resp a uplatňující se jak na celostátní, tak na regionální úrovni. Důležitá je také existence výrazných ohnisek tvorby a teoretického uvažování o architektuře, jaké se již před časem etablovalo v Grazu kolem tamní Fakulty architektury a takzvaného Domu architektury (Haus der Architektur). Podobná ohniska dobré architektury později vznikla i v dalších spolkových zemích, a nelze tedy říci, že vývoj rakouské architektury je jednosměrně ovlivňován vzory z Vídně. Důležité impulzy vycházejí také z Innsbrucku a promítají se mimo jiné i do radikálně nové architektury četných lyžařských středisek; stejně tak zajímavou oblastí je dlouhodobě Vorarlberg. Přes tuto různorodost architektonické scény Rakouska by šlo jen sotva definovat nějaké regionální tendence, projevující se i v rovině stylové a formální. Řada architektonických ateliérů je sice úzce spjata s určitou oblastí, pro niž častěji projektují, ti ambicióznější však záhy překročí nejen hranice kraje, ale i státu, stejně jako je zde hojně zastoupena tvorba zahraničních architektů. Totéž platí o situaci ve Slovinsku. To sice patrně ještě trpí jistou ekonomickou stagnací po konfliktech při rozpadu bývalé Jugoslávie, na druhé straně je zde velmi silné a dlouhodobé propojení domácí architektury s mezinárodním vývojem. Takzvaná Lublaňská škola soustřeďující se kolem profesora Ravnikara již v šedesátých letech dokázala propojovat domácí plečnikovskou tradici s impulzy ze zahraničí, zejména se skandinávskou architekturou. Důležitou roli otvírání dveří na západ sehrál v osmdesátých letech architekt Boris Podrecca, žijící ve Vídni, který svým mladším slovinským kolegům pomohl získat jméno v zahraničí. Na tuto tradici navazuje i dnešní nejmladší generace, která je mnohem otevřenější mezinárodním aktuálním tendencím a její kreace jsou také mnohem častěji publikovány v zahraničních odborných časopisech, než je tomu u architektury české. Do architektury ve Slovinsku se také zpětně promítá i to, jak mnoho Slovinců (nejen architektů) má zkušenost práce v zahraničí. Ateliéry jako Bevk Perović arhitekti nebo OFIS arhitekti jsou dnes již mezinárodně proslulé a možnost zhlédnout jejich tvorbu byla velkým obohacení pro všechny účastníky cesty. Petr Kratochvíl Zdroje: Ludvík Ševeček, Ladislava Horňáková (eds.), Středoevropská architektura Central European Architecture Zlín Petr Šmídek, Současná slovinská architektura. (Dizertační práce). Brno Michael Syszkowitz, Renate Ilsinger, Architektur_Graz. Graz

8 Linz Hudební divadlo Terry Pawson, 2013 CESTA 2/7 3/ Jan Hendrych, Jiří Janďourek, Zdeňka Němcová Zedníčková Lienz Obchodní centrum Mpreis Machné Architekten, 2003 LINZ wien GROSSGLOCKNER Lienz Hotel Am Domplatz Hohensinn Architektur,

9 Kaiser Franz Josefs Höhe / Grossglockner Hochalpenstrasse Pozorovatelna Krystallis Swarovski, Herwig Ronacher, Andrea Ronacher architekten Ronacher, 1998 LIeNZ Dölsach Archeologický park Aguntum Moser Kleon Architekten, 2005 Glocknerhaus / Grossglockner Hochalpenstrasse Přístavba restaurace k původní horské chatě Ruth Walder a Stefan Traninger 2004 Assling Vitalpinum prodejna přírodní kosmetiky a zahrada lor.architektur Wolfgang Oberstaller, Stephan Lanzinger, Grosskirchheim / Döllach Sportovní a rekreační centrum R. Suntinger, 2013 Sillian Obchodní centrum Mpreis Machné Architekten,

10 Lembach Obermühl Palírna Stoaninger Mühlviertler Destillation Hammerschmid,Pachl, Seebacher Architekten, 2012 CESTA 14/9 28/ Jiří Suchomel, Martin Šaml BREGENZ LINZ wien Luftenberg Kůlna pro Eckera a Abu Zahra Hertl Architekten, 2010 Ottensheim Obecní úřad SUE Architekten, 2010 lublaň Steyr Kostel sv. Františka Riepl Riepl Architekten, 2001 PIRAN 18 19

11 Steyr Firemní budova pro Die Besorger Agentur Hertl Architekten, 2010 Rattenberg Škola Daniel Fügenschuh, 2011 Kronstdorf Dům Aichinger Hertl Architekten, 2010 Innsbruck Horská dráha Nordkettenbahn, stanice Zaha Hadid Architects, 2007 Hinterstoder Víceúčelový sál Hösshalle Riepl Riepl Architekten, 2002 Doren Základní škola Cukrowicz Nachbaur Architekten, 2003 Kramsach, Mariatal Zemská zvláštní škola s internátem Architekten, 2007 Bregenz Muzeum Vorarlbergu Cukrowicz Nachbaur Architekten,

12 Andelsbuch Prodejní centrum Werkraum Bregenzerwald Peter Zumthor, 2012 Bregenz Koncertní a kongresové centrum, Dietrich/Untertrifaller Architekten, 2006 FuSSach Jachetní přístav Rohner, Baumschlager Eberle, 2000, 2008 silnice Dornbirn Ebnit Most Schanerloch Marte.Marte Architekten, 2005 Altach Islámský hřbitov Altach, Bernardo Bader, 2011 Wolfurt Budova firmy Lagertechnik Baumschlager Eberle, 1994 Zwischenwasser Rozšíření hřbitova a rozlučková místnost Marte.Marte Architekten, 2002 Dafins Rodinný dům s věží pro tři dcery Marte.Marte Architekten,

13 Rankweil Muzeum v přírodě Römervilla Marte.Marte Architekten, 2005 Sölden Zážitkové muzeum průsmyku Timmelsjoch Architekt Werner Tscholl, 2010 Sankt Gerold Obecní centrum Cukrowicz Nachbaur Architekten, 2009 Laterns Horská chata Marte.Marte Architekten, 2011 Silnice Montafon Lorüns Most pro pěší a cyklisty Marte.Marte Architekten, 2010 Stubaier Gletscher Vyhlídková plošina TOP OF TIROL na Stubaiském ledovci, Mount Isidor, 3210 m Aste architecture, 2008 Sankt Anton am Arlberg Dolní stanice lanové dráhy Galzigbahn driendl*architects,

14 Jesenice Administrativní centrum Studio Kalamar, 2012 Izola Sociální bydlení OFIS Arhitekti, 2003 Bled Veslařské centrum na jezeře Bled multiplan arhitekti, 2010 Piran Úprava náměstí Tartinijev Trg Boris Podrecca, 1989 Ljubno ob Savinji Vzpomínkový park generála Maistera Bruto Landscape Architecture, 2007 Nova Gorica Dentální studio Stamboldžioski, Enota, 2010 Podpeč Venkovské domy OFIS arhitekti, 2010 Livek nad Kobaridem Horské rekreační středisko Nebesa Klanjscek architects,

15 Škofja Loka Kontejner s kancelářemi, skladem a obchodem, OFIS Arhitekti, 2009 Stopiče Sportovní hala Jereb in Budja arhitekti, 2011 Perovo, Kamnik Rodinné domy Razgledi Perovo Dekleva Gregorič arhitekti, 2011 Trebnje Mateřská škola Vrtec Mavrica, Princic and Partners, 2011 Teharje Rozlučková kaple na hřbitově, Arhitektura Krušec, 2007 Trebnje Dům pro seniory Bevk Perović arhitekti, 2008 Kidričevo Mateřská škola a dostavba školy, Kajuhova 10 A, Mojca Gregorski, Ajda Vogelnik Saje, 2008 Srebrniče Hřbitov Vodopivec+ Ogrin+Gazvoda

16 Murska Sobota Ekonomická škola Rok Benda, Primož Hočevar, Mitja Zorc, 2007 Langenlois Vinařské centrum Loisium, Steven Holl, 2003 Kremže Plavební centrum a centrum Wachau Architekten Najjar & Najjar, 2011 Grafenegg Venkovní scéna v zámeckém parku, Schloss Grafenegg the next ENTERprise architects, 2007 Kremže Dunajská univerzita Dietmar Feichtinger Architects, 2005 Kremže Muzeum karikatur Gustav Peichl, 2001 Gosdorf Rozhledna Murturm, Architekt: terrain:loenhart&mayr, 2010 Mistelbach Dům Bílý monolit Lostinarchitecture,

17 Eisenstadt Kulturní a kongresové centrum Pichler&Traupmann, CESTA 20/9 27/ Petr Kratochvíl, Filip Šenk, Eliška Málková, Lucie Pavlištíková St. Margarethen Festivalový areál v římském lomu AllesWirdGut, 2008 EISENSTADT GRAZ St. Margarethen Farní školka Halbritter+Halbritter, 2008 KLAGENFURT MARIBOR lublaň Trausdorf Vinařství Esterhazy Anton Mayerhofer, Pichler & Trupmann,

18 Lackenbach Dostavba zámku AllesWirdGut / 3:0 Landschaftsarchitektur, 2008 Graz Dům hudby a hudebního divadla Mumuth UNStudio, 2008 Raiding Koncertní síň Franze Liszta Josef Hohensinn, 2006 Graz Dům umění Sir Peter Cook, Colin Fournier, 2003 Deutsch Schützen Wohnothek Ratschen Pichler&Traupmann, 2011 Graz Přístavba kláštera víceúčelová hala (refektář) Günther Domenig 1977 Neuhaus Muzeum Liaunig Querkraft Architekten, 2008 Trofaiach Rodinný dům H YES Architecture,

19 Leoben Hlavní náměstí Boris Podrecca, 1999 Maribor Tržnice Rok Benda, Primož Hočevar a Mitja Zorc, Leoben Dětské školka a školní družina Josefinum Nussmüller Architekten, 2009 Maribor Fotbalový stadion Ljudski vrt OFIS arhitekti, Bad Radkersburg Společenské centrum Gangoly & Kristiner, 2009 Maribor Lékařská fakulta Boris Podrecca, 2013 Mačkovci Vinařství Marof Studio Kalamar, Maribor Sociální bydlení Poljane Bevk Perović arhitekti,

20 Podčetrtek Lázně s hotelem a sportovní hala Enota, Lublaň Rozšíření a renovace městského muzea OFIS arhitekti Celje Městská tržnice Arhitektura Krušec, 2009 Krašnja Kaple OFIS arhitekti Lublaň Obytný komplex OFIS arhitekti 2003, resp Lublaň Trojmostí Jože Plečnik, Lublaň Studentské koleje Bevk Perović architekti 2006 Vitanje Evropské kulturní centrum pro vesmírné technologie Dekleva Gregorič arhitekti, Sadar +Vuga, OFIS arhitects, Bevk Perović architekti,

21 Brdo pri Kranju Kongresové centrum Brdo Bevk Perović arhitekti, Klagenfurt Pasivní bytové domy Klaura Kaden + Partner Architekten, 2006 Brezje Úprava náměstí s venkovním oltářem Maruša Zorec 2008 Klagenfurt Technologické centrum Edgar Eger, Toralf Fercher, Manfred Güldner, 2005 Klagenfurt Nové náměstí Boris Podrecca, 2008 Steindorf Steinhaus Günther Domenig,

22 42 VYBRANÁ MÍSTA

23 MĚSTO

24 Klagenfurt ( obyvatel), Korutany, Rakousko Úprava Nového náměstí Boris Podrecca ( ) foto: Miram Kambič Klagenfurt, hlavní město rakouské spolkové země Korutany, je až šestým největším městem Rakouska. Přes svou dlouhou historii bylo dlouho bezvýznamným tržním místem, jehož rozvoj nastal až v 16. století, kdy jeho správu od císaře převzaly korutanské zemské stavy. Tehdy také bylo město rozšířeno a za dřívějšími hradbami založeno i Nové náměstí. Některé z původních renesančních staveb jsou zde dosud zachovány, nejdůležitějším svědkem doby založení je však monumentální kašna s drakem z roku 1593, který je i součástí městského znaku. Náměstí prošlo v minulosti několika úpravami. Tu poslední navrhl architekt Boris Podrecca, rodák z Bělehradu (1940), který však již svá studia absolvoval ve Vídni. Jeho práce lze dnes najít po celé Evropě a jako pedagog působil i v zámoří na Harvardově univerzitě. Vedle mnoha novostaveb a rekonstrukcí historických budov zaujímají v jeho tvorbě velmi významné místo právě projekty veřejných prostorů, jak nových, tak upravovaných. K těm nejzajímavějším patří Tartiniho náměstí ve slovinském Piranu, kde prostřednictvím vložené elipsy v dlažbě vtiskl jasný řád předtím poněkud beztvarému prostoru. Také v Klagenfurtu je na Novém náměstí zřetelně zdůrazněno geometrické uspořádání prostoru. Zde ovšem navazuje na pravidelnou šachovnicovou osnovu okolní zástavby z doby renesančního založení. Tu podtrhují přesné linie stromořadí podél delších stran náměstí, vysázeného z pětašedesáti pečlivě zastřihávaných platanů, světlé žulové pásy rovnoběžně členící tmavší žulovou dlažbu i noční osvětlení tryskající ke korunám stromů z linie bodových světel v zemi. V ose tohoto podélného tvaru tvoří protipól dračí kašny rovněž výrazná socha Marie Terezie. Navzdory této vševládnoucí geometričnosti je náměstí zároveň příjemným pobytovým místem. Volná plocha uprostřed prostoru bývá využívána pro masovější události (náměstí bylo rekonstruováno v souvislosti s mistrovstvím Evropy ve fotbale, hraném i v Klagenfurtu), zatímco stinná místa s lavičkami pod stromy nabízejí intimnější posezení. A s těmito pobytovými funkcemi je skloubeno i praktické řešení omezené dopravy po obvodě a zajímavé vstupy do podzemního parkoviště. /PK/ Než dojde řada na stavební dílo, říká Podrecca ve své úvaze O potřebě a nezbytnosti veřejného prostoru, je třeba dešifrovat a osvojit si místo. Urbánní místa dnes více než kdy předtím vyvolávají protikladné a silné obranné mechanismy. Hluboké časové vrstvy s postavami čekajícími na interpretaci na jedné straně a mediální a marketingové obchodní strategie na straně druhé vytvářejí substrát, nad nímž se architektura musí prosazovat. Sémantika tohoto metatextu, resp. náš celkový veřejný prostor potřebuje vyjasnění, aby bylo možné obnovit vztah mezi stavebním dílem a městským prostorem. 46 MĚSTO 47

25 Boris Podrecca o Novém náměstí v Klagenfurtu: Tam původně byly staré nemocné stromy. Velké štěstí bylo, že si místní lidé uvědomili, jak jsou nemocné a nebezpečné. Vždyť v naší kulturní oblasti pokácet starý strom je hrozný zločin, za který by vás dav mohl zlynčovat. Nové stromy, které jsme tam nechali vysázet, budou ořezávány do geometrického obrazce. Nebudou tak vysoké, takže architektura na náměstí, která je docela pěkná, bude konečně také vidět. Lidé si nakonec uvědomili, že tam mají vynikající stavby. /z rozhovoru s Filipem Šenkem/ Zdroj: Matthias Beck, Boris Podrecca; Offene Räume. Wien New York building.php?id=35094&sid= at/index.php?inc=projectlocation&id=2182 BORIS PODRECCA o archikultuře, historii a současnosti Archikultura Vyrostl jsem v Terstu. Stále žiju jak v Benátkách, tak ve Vídni. Pohybuji se v prostředí této střední Evropy a rád zde zanechávám stopy. Jako řada dalších, třeba literát Claudio Magris nebo Boris Pahor, vynikající romanopisec, dbám o tradici tohoto místa. Mohl bych to nejlépe pojmenovat tak, že nedělám architekturu, ale archikulturu. Snažím se být součástí něčeho, naplňovat identitu této oblasti s bezpočtem historických vrstev. Vždycky to bylo pomezí osmanského světa, byzantského světa a římského světa. Zde se kultury potkávají, proto říkám, že dělám spíše archikulturu než architekturu. Historie V otázce kontextuality mám trochu spory se svými kolegy z Holandska. Záleží ale na konkrétním místě. Pokud tam už historické vrstvy jsou, držím se jich. V Benátkách bych nikdy nepostavil dekonstruktivistickou explozi. To by prostě nebylo moudré v místě s tak silnou identitou. Když vnímám konkrétní místo, určuje základní parametry a předpoklady a já se snažím odpovědět, vést dialog pracuji kontextuálně. Současně je ale řada míst, kde musím pracovat kvůli investorovi, míst, která mohou být zničená nebo prázdná jako Sahara. Pak se obejdu bez historie. Ano, obecně se o historii zajímám, připravil jsem výstavy Wagnera a Plečnika, kterého jsem pro svět objevil výstavou v Centre Pompidou. Zajímá mě přirozeně i česká historie, konkrétně třeba Janák, Gočár a Kotěra. To byli skvělí lidé. Někdy je ale lépe tohle všechno zapomenout. Někdy dokonce musíte otce zabít, abyste mohl vyjádřit představy a prostory, které nosíte v hlavě. Současnost Dnes žijeme v době, která je jakýmsi mostem mezi průmyslovou a telematickou dobou. Telematická doba je globální. Žijete se svým počítačem neustále připojen a propojen s transatlantickým světem. Nakonec ale jste úplně sám, je to sociology pojmenováno jako teror intimity. Architektura musí podněcovat holistický, celostní zážitek, působit na všechny smysly. Proto my architekti v této začínající telematické době musíme v lidech podněcovat emoce ve všudypřítomné šedi nebo dekonstruktivistickém chaosu. Nedělat architekturu jako značku. Pokud jdete po Los Angeles, architektura na vás mává ušima, abyste se zastavil a utratil padesát dolarů. Ve střední Evropě musíme dbát o naši nádhernou tradici. Je to množství historie, množství národů a náboženství. My nejsme ani Atlanta, ani Detroit, ani Kuala Lumpur. Co mi dává sílu, je střední Evropa, a tu chci uchovat. Architekt v dnešní době Jsou tři velmi důležité parametry. Za prvé se musíte dívat, kde pracujete. Petrarca kdysi řekl, aby mu zavázali oči a odvedli ho ze Sieny do jiného města. Podle vůně místa prý pozná, kde zrovna je. Města mívala charakteristické vůně, ale to je dnes pryč. Všude máme vůni McDonaldů. Zpátky k tomu místu. Musíte si všímat, jaké je, zda je to městské prostředí zničené, nebo funkční, jak zde funguje život. Za druhé musíte samozřejmě uspokojit ty, kteří vás platí. Máte ohromnou finanční odpovědnost. Tu malíř, sochař, spisovatel ani skladatel nemá. Třetí je hypotetická odpovědnost za lidi, kteří budou žít ve vašich prostorech, i když budete už pod zemí. Pokud dbáte těchto tří bodů, děláte dobrou práci pro společnost. /z rozhovoru s Filipem Šenkem/ 48 MĚSTO 49

26 Maribor ( obyvatel), Slovinsko Lékařská fakulta Boris Podrecca (2013) Na pravém břehu řeky Drávy vznikla jedna z jejích nových výrazných dominant, Lékařská fakulta Univerzity Maribor. Kromě výuky se v ní má i provádět výzkum, což je již čitelné z hmoty budovy, která je rozdělena na dvě části. Mezi nimi je terasa, která nabízí studentům i vědcům možnost pohledu na panorama starého města na protějším břehu řeky. Odtud vede lávka jako pupeční šňůra dolů, k promenádě vedoucí podél vody. Zůstává zde však otázkou, zda architekt neměl více pracovat s břehem řeky, než jen k němu přivést lávku. Stavba je totiž výrazným prvkem celého nábřeží na břehu protilehlému ke starému jádru města. Vzhledem k tomu, že právě nábřeží na straně historického centra prochází viditelnou rekonstrukcí, mohla být nová univerzitní stavba moderní odpovědí na kultivaci nábřeží. U hlavního vchodu z jižní strany studenty vítá nápis v latině, který v českém překladu zní Co jsme zaseli, sklízíme, co dáváme, dostáváme. Dále pak vcházíme do prvního patra univerzitní části, kde se nachází učebny. V nejvyšších patrech nalezneme kanceláře a místnosti pro studenty, v suterénu máme možnost vstoupit do knihovny. Prostoru knihovny dominuje prosklená oválná čítárna, která je prosvětlená velkým světlíkem. Fasáda v několika barevných odstínech, která je tvořena transparentními a smaltovanými panely, přitahuje pozornost již z dálky. Zároveň vytváří nepřehlédnutelný odraz, který se promítá i na hladinu Drávy. Fakulta byla založena před deseti lety a jako mladé škole ji záhy přestaly vyhovovat stávající prostory a bylo přijato rozhodnutí o výstavbě nové budovy. Kromě nových místností pro výuku, katedry a další náležitosti školy pak bylo možné i navrhnout výzkumné centrum. Nyní je možné rozšířit fakultu z lidí v ročníku na Jak růst této univerzitní instituce, tak nesporná péče, věnovaná architektonické úrovni jejího nového sídla, svědčí o ambicích tohoto druhého největšího města Slovinska a patrně i o snaze přiblížit se významu hlavního centra země Lublani. /LP/ Zdroj: 50 MĚSTO 51

27 Maribor ( obyvatel), Slovinsko Fotbalový stadion Ljudski vrt OFIS arhitekti, Rok Oman, Špela Videčnik ( ) Druhé největší město Slovinska má silnou sportovní tradici, hraje se zde na nejvyšší úrovni házená, basketbal a fotbal. Nedaleko města jsou například také známé lyžařské areály. V roce 1998 město Maribor vypsalo soutěž na nový fotbalový stadion pro místní Nogometni Klub Maribor, který patří dlouhodobě mezi nejlepší týmy v zemi. Jeho účast v evropských pohárech vyvolala nutnost rekonstrukce místního stadionu. V architektonické soutěži zvítězil návrh velmi mladého lublaňského ateliéru OFIS. Od soutěže k dokončení nového multifunkčního stadionu v centru města uběhlo téměř deset let. Zadání soutěže znělo: vycházet z již existující stavby staršího stadionu s výrazným a odvážným obloukem betonového zastřešení hlavní tribuny z šedesátých let minulého století od modernistického architekta Borise Pipana. OFIS arhitekti při návrhu zastřešení všech tribun na tento dominantní oblouk dlouhý téměř 130 metrů a vysoký místy přes 18 metrů přímo navázali. Výsledná dynamická linie obchází stadion kolem dokola, místy se přímo dotýká základny. Zvlněná linka klesá v rozích se vstupy do areálu. Tvar tribun obklopujících fotbalové hřiště je řešený s ohledem na kvalitu výhledu z každého místa hlediště. Není zde jediný sloup, který by bránil ve výhledu z jakéhokoli místa hlediště. Celý stadion září klubovými barvami, především při večerních zápasech se prosklený ochoz nové tribuny stává z vnější strany nepřehlédnutelným městským prvkem. Současné řešení fotbalového stadionu jasně podtrhuje lokální návaznost, drží se předchozí stavby, která sice vycházela z přesvědčení architektonického výrazového univerzalismu, ale v Mariboru vytvořila silné architektonické dědictví. Zvlněná základní forma plynule navazuje také na okolní krajinný ráz s kopci posetými vinohrady. Obdobně důležitý jako stadion samotný je i nově zformovaný veřejný prostor kolem stadionu. Díky poloze v blízkosti městského centra se tak předpolí stadionu může stát pevnou součástí struktury veřejného života Mariboru. Stadion je snadno dostupný městskou dopravou, takže prostor kolem nemusí být obětován na rozlehlá parkoviště, i když může stadion pojmout sedících diváků. /FŠ/ Zdroje: Kyong won Suh, Design Document Series 34 OFIS_open files 98-11, Seoul 2011 Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec (edd.), OFIS arhitekti, Ostrava MĚSTO 53

28 54 MĚSTO 55

29 Maribor ( obyvatel), Slovinsko Sociální výstavba Poljane Bevk Perović arhitekti (2007) Na předměstí města Maribor vzniklo sociální bydlení za přispění Bytového fondu města Maribor i Bytového fondu Slovinska. Velikost bytových domů těžko může reagovat na okolní zástavbu, když z jedné strany pozemku sousedí se čtvrtí rodinných domů, z další strany za porostem se skrývá průmyslová hala a přes rušnou silnici, která je jen pár metrů od bytovek, nalezneme atletický stadion s pokračováním řad rodinných domů. Přesto architekti při zpracování zakázky byli omezeni místem, a to především přísným urbanistickým plánem pro danou lokalitu, který musel být splněn do posledního bodu. Musíme připomenout, že se jedná o veřejnou zakázku, kde jedním z hlavních kritérií je cena, aby budoucí byty byly dostupné pro sociálně slabší skupiny obyvatelstva. Takto vznikly čtyři jednoduché hmoty o šesti podlažích. Dvě mají více věžovitou formu, další dvě více podélnou. Byty jsou poskládány okolo jedné středové komunikace, avšak jejich dispozice nejsou po typologické stránce nějak výjimečné. Dále se nachází v útrobách domů společné prostory pro jejich obyvatele, které mají nahradit chybějící veřejné prostory v blízkém okolí. Některé jsou díky umístění uvnitř hmoty kryté, jiné jsou navrženy jako velké otevřené střešní terasy. Všechny tyto prostory zabírají výšku dvou pater. Hmotu domů člení jak tyto společné prostory, tak i oranžové balkony, které dodávají sídlišti dynamičtější povahu. Díky tomu, že se barva nachází na balkonech, které jakoby visí na domech, rozbíjí obyčejnou monotónnost šedých kvádrů. Vnitřní členění celého bloku je možné přečíst z fasády. Byty jsou naznačeny vyskládanými dřevovláknitými deskami, kdežto stropní desky jsou přiznány horizontálními pásy. Nejvíce je možné diskutovat o funkci společných prostor v domech. Z dálky působí jako předimenzované místnosti na sušení prádla. Zůstává zde otázkou, zda architekt na úkor těchto ideologicky motivovaných objemů neměl vytvořit další byty či zvětšit společné komunikace a přivést do nich přirozené světlo. /LP/ Zdroje: MĚSTO 57

30 58 MĚSTO 59

31 MENŠÍ MĚSTO 60 MENŠÍ MĚSTO 61

32 Leoben ( obyvatel), Štýrsko, Rakousko Mateřská školka, jesle a družina Josefinum Nussmüller Architekten, Nová budova jeslí, mateřské školky a školní družiny se nachází nedaleko centra města Leoben, v klidné části nábřeží řeky Mur. Leoben leží asi 50 km jihozápadně od Grazu, je druhým největším městem Štýrska a sídlem hornické Montanuniversität, kterou dnes navštěvuje přes 3000 studentů. Za posledních dvacet let zde bylo postaveno poměrně velké množství architektonických realizací. K nejvýraznějším z nich patří například oprava hlavního náměstí (Boris Podrecca), budova Červeného kříže a filiálka GKK (Yes Architecture) nebo generální rekonstrukce poslucháren Montanuniversität (Gangoly & Kristiner). Mezi tyto projekty se řadí i dvojice staveb realizovaných na popud místního starosty a faráře z kostela sv. Františka Xaverského studentské centrum s kaplí a budova mateřské školky. Obě stavby zaštítilo sdružení Josefinum fungující již od konce 19. století jako centrum mládeže pod farností sv. Františka Xaverského. Dvoupatrová budova mateřské školky se terasou i okny otevírá do dvora s dětským hřištěm směrem k řece Mur. Její břeh leží od hranic pozemku jen několik málo metrů. Leitmotivem návrhu je Noemova archa, jejíž předobraz se promítá jak v interiéru, tak v exteriéru stavby. Podobenství s lodí je patrné hlavně při příchodu od řeky. Fasáda se zde stáčí do oblouku, v přízemí jsou umístěna kruhová okna a prvním patro je odsazeno do pozadí, aby poskytlo prostor terase podepřené sloupy, které evokují lodní stožáry. Z druhé strany školku tvoří tři samostatné pravoúhlé bloky, které naznačují vnitřní uspořádání. Nad nimi se nachází vstup do druhého patra budovy, jenž je propojen s terasou a stejně jako ona plně zastřešen. Ze dvora sem vedou dřevěné schody. Uvnitř je budova rozdělena podle funkcí do několika celků. V přízemí se nacházejí jesle pro děti od 16 měsíců a mateřská školka pro děti starší tří let. Mateřská školka je dále dělena do pěti tříd, z nichž každá má vlastní místnost. V přízemí jsou ještě umístěny společné prostory dílna, jídelna, šatny a tělocvična, jež zabírá jeden ze zadních bloků. Vchod vede ze dvora přes vstupní aulu. Prostory jsou v přední části osvětleny okny v zadní pak prosklenými stěnami mezi jednotlivými bloky. První patro patří školní družině. Uvnitř se nachází další tělocvična, samostatná jídelna a čtyři oddělené třídy. Interiér je zmenšený o plochu terasy, která obchází celou čelní část a poskytuje tak příjemný venkovní prostor. Různorodé prostory a jejich vzájemné propojení působí, především v přízemí, jako velké dětské hřiště, které může nabízet stále nové objevy a překvapení. Konstrukčně je celá budova řešena jako dřevostavba. /EM/ Zdroje: MENŠÍ MĚSTO 63

33 64 MENŠÍ MĚSTO 65

34 Lienz Dölsach ( obyvatel), Tyrolsko, Rakousko Archeologický park Aguntum Moser Kleon Architekten, Nedaleko od tyrolského města Lienz se nachází unikátní areál bývalé římské osady Aguntum. Starověké město bylo založeno na principu klasického římského castra a bylo vybudováno v prvním století našeho letopočtu především kvůli těžbě železa, mědi, zinku a zlata. Vyrostlo v údolní nivě, v závěru údolí řeky, na křižovatce cest. Místo je obklopeno horami, které chránily území od severu a západu. V raných časech křesťanství zde bylo biskupství. V současné době zde probíhá rozsáhlý archeologický výzkum, postupně jsou odkrývány stopy staveb, celý areál je zpřístupněn a provozován jako archeologický park. Nejvýraznější dominantou areálu, jehož rozloha neustále narůstá podle toho, jak zde probíhají archeologické práce, je především ústřední tmavý kubus novodobá interpretace původního zastřešení atriového domu stojícího na samotné křižovatce základních os města: carda a decumana. Další novodobé stavby budova muzea s užitnou plochou 1300 m 2 a věž rozhledny stojící opodál jsou stejně jako zmíněný kubus dílem architekta Thomase Mosera. Kortenová fasáda muzea umístěná na severní straně budovy směrem k silnici cituje uspořádáním svých plátů plán atriového domu. Jižní strana je naopak prosklená, otevřená výhledu do lužního lesa, který areál obklopuje. Současně pojednaný je i informační systém, který návštěvníka areálem provází. Stejně jako vyrovnávací lomená rampa jsou i popisy jednotlivých částí města provedené v kortenu. Odlišně se projevuje jen několikaúrovňová věž, jejíž konstrukce je vyrobená z červeně natřené oceli. Z podest rozhledny, jež svým tvarem připomíná písmeno A (snad A jako Aguntum), je možné zkoumat rozsah a uspořádání římského města z ptačí perspektivy. Návštěvníkům se tak nabízí pohled na nízké kamenné zdi, které tvořily základy původních honosných budov soukromých domů uspořádaných v rámci předměstí, ale i v centru situovaných veřejných staveb lázní, paláce a několika kaplí. Čitelné jsou i brány uvozující hlavní městské osy, stejně jako linie hradeb, které město obepínaly. Všechny novodobé zásahy se jasně odlišují od historických nálezů. Jasné geometrické formy, použité materiály (plech, beton, korten, dřevo) a jejich střídmá barevnost dávají vyniknout nálezům a kontrast mezi starým a novým umocňuje zážitek návštěvníka. /JH/ Zdroj: 66 MENŠÍ MĚSTO 67

35 68 MENŠÍ MĚSTO 69

36 Kremže ( obyvatel), Dolní Rakousy, Rakousko Plavební centrum a centrum světového dědictví Wachau Architekten Najjar & Najjar, 2011 Wachau je turisticky významná část dunajského údolí mezi Melkem a Kremží, známá historickými památkami a výtečnými bílými víny. Město Kremže a oblast Wachau mají statut kulturního dědictví UNESCO. Stavba na břehu Dunaje, vzešlá z architektonické soutěže, je míněna jako brána do oblasti Wachau, zároveň ovšem funguje také jako vstupní brána z lodí do města. Kromě vlastního přístaviště s pokladnami nabízí informační centrum, výstavní plochu, restaurační zařízení a také velkorysý, z části zastřešený venkovní veřejný prostor. Dominantním prvkem centra a vlastní bránou je subtilní střecha překonávající vzdálenost osmdesáti metrů mezi koncovými podporami. Z dálky viditelné křídlo se vznáší nad vstupním prostorem a pavilonem informačního centra a restaurace. Jeho trojúhelníkový průřez s ostrými hranami a hladký, hliníkem obložený povrch elegantně ukrývají vnitřní mohutnou ocelovou příhradovou konstrukci. Pět subtilních, téměř nepostřehnutelných ocelových sloupků, prostupujících pavilon, napomáhá redukovat skutečný rozpon střechy na konstrukčně únosný rozměr. Působivý architektonický efekt je založen na vtipné tvarové a konstrukční rozvaze, která je charakteristická i pro jiné práce této autorské dvojice. /JS/ Zdroj: 70 MENŠÍ MĚSTO 71

37 Lackenbach (1084 obyvatel), Burgenland, Rakousko Dostavba zámku AllesWirdGut / 3:0 Landschaftsarchitektur, Renesanční zámek Esterházyů byl v polovině 16. století přestavěný z původního vodního hradu. Vedle soukromých nepřístupných křídel, kde sídlí lesní správa, obsahuje i části přístupné veřejnosti. Jeho vnitřní nádvoří a přilehlý zámecký park nabízejí silný prožitek kultivované přírody a možnost seznámit se s rozmanitými druhy dřevin. Veřejně využívaný je i hospodářský trakt areálu s výstavou rovněž věnovanou přírodě. Atraktivita místa i řada akcí pořádaných v areálu zámku sem přiváděly stále více návštěvníků a vyvolaly nutnost stavebních úprav. Architektonickou stránkou projektu byl pověřen ateliér AllesWirdGut, na zahradních a parkových úpravách se podílel ateliér 3:0 Landschaftsarchitektur. Architektonická intervence zahrnovala jednak méně nápadnou rekonstrukci některých vnitřních prostor, kde vznikl i menší koncertní sál a společenská místnost, pronajímatelná pro různá jednání a menší konference. Viditelnějším zásahem bylo postavení nového vstupu do komplexu, který je určen pro veřejnost. I tento nový apendix byl však vyřešen citlivě a v logice prostorové skladby celého areálu: Tak jako je hospodářský trakt předsazen před vlastní zámek, před nímž vymezuje uzavřené nádvoří, je i nová vstupní budova předsazena před hospodářské křídlo, od něhož je oddělena úzkým dvorkem. V této nové části je kromě pokladny i malá kavárna a prodejna suvenýrů. Konstrukce vstupní budovy je ze dřeva, skleněné stěny jsou místy plně průhledné a místy zaručují stínění dík textilní tkanině, vložené mezi lepené tabule skla. Objekt působí velmi subtilně a historické stavby se dotýká jen dvěma prosklenými spojovacími chodbami. Tyto kontrastní moderní materiály jsou ještě jednou v exteriéru zámku decentně připomenuty v kovových a skleněných schůdcích pro separátní vstup do zmíněných jednacích prostor. Zvláštní péči si vyžádala úprava zámeckého nádvoří, kde roste řada vzácných a starých stromů. Charakter arboreta zdůraznila nová lávka po jeho obdélníkovém obvodu, která má kolísavou výšku nad terénem a umožňuje tak pozorovat arboretum z různých perspektiv. K novým vizuálním efektům patří i zrcadlení parku a průčelí zámku v hladině nově vytvořeného bazénu. Idyličnost místa nijak nepřipomíná, že nedaleko odtud v téže obci stál za války koncentrační tábor pro maďarské Romy, jichž zde zahynulo přes dvě stě. /PK/ Zdroje: AllesWirdGut. Wien MENŠÍ MĚSTO 73

38 Bad Radkersburg (1384 obyvatel), Štýrsko, Rakousko Společenské centrum Gangoly & Kristiner, Nové společenské centrum vzniklo dostavbou tří památkově chráněných domů z počátku 17. století v samotném centru Bad Radkersburgu. Malé městečko ležící na hranicích mezi Rakouskem a Slovinskem se může pyšnit bohatou historií sahající až do první poloviny 13. století. Památková péče patří k jeho dlouhodobým prioritám, o čemž svědčí Evropská zlatá medaile za ochranu historických památek již z roku K rozhodnutí začlenit nové společenské centrum přímo do jádra města a nezastavovat tak další plochy v okolí došlo v roce 1998 po štýrské zemské výstavě, kdy bylo znovu definováno a zrekonstruováno hlavní náměstí. Roku 2003 byla na návrh budovy vypsána vyzvaná architektonická soutěž. Tu vyhrál štýrský ateliér Gangoly & Kristiner. Původní duo architektů, které spojuje studium na Technické univerzitě Graz, se dalo dohromady před šesti lety. Nyní vedou úspěšný ateliér, jenž má ve svém portfoliu, kromě jiných realizací, i několik oceněných rekonstrukcí či dostaveb jak v Grazu, tak jeho širším okolí. Dostavba kulturního centra je uzavřena ve dvoře tří renesančních budov a z náměstí je naprosto neviditelná. Vstup do zastřešeného foyer v přízemí vede skrze nenápadnou prosklenou recepci umístěnou v zaklenutém podchodu jednoho z historických domů. Z foyer míří nově vystavěné schody do horních dvou pater, kde je zachováno původní loubí, kterým se vstupuje do menších zasedacích místností ve starých částech budovy nebo do dvou koncertních sálů nacházejících se v nové vestavbě. Zasedací místnosti jsou s centrálním prostorem vizuálně propojeny původními arkádami, které jsou nově zasklené. Zvláštním elementem v celé stavbě je světlo. To vstupuje do prostoru střešními světlíky, pod nimiž je okamžitě tlumeno svislými závěsy z bílé látky. Budova tak získává příjemnou, zklidňující atmosféru. Interiér byl upraven ve spolupráci s grafikem Walterem Bohatschem. Barva centrální haly je přizpůsobena staré zástavbě, zatímco barva sálů odpovídá jejich odlišným účelům (černá pro elektrofonické produkce, divadlo a kino, bílá pro komorní hudbu a zpěv). Zvenku jsou objemy vestavby rozčleněny do několika výškových bloků, což spolu s barvou kortenové fasády pomáhá k splynutí s tradiční zástavbou, jejíž střechy jsou většinou pokryty cihlovými taškami. Stavba byla jako zdařilá rekonstrukce oceněna několika evropskými cenami (GerambRose 2012, Best Architects Award 2010, nominace na Cenu Miese van der Rohe 2011). /EM/ Zdroje: MENŠÍ MĚSTO 75