Vliv masáží na výkon sportovce ve fotbale

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Vliv masáží na výkon sportovce ve fotbale Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Vypracoval: Prof. Ing. Václav Bunc, CSc. Petr Marek Praha duben 2013

2 Prohlašuji, že jsem závěrečnou (bakalářskou/diplomovou) práci zpracoval/a samostatně a že jsem uvedl/a všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce, ani její podstatná část, nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze dne podpis diplomanta

3 Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny. Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis:

4 Poděkování děkuji Prof. Ing. Václavu Buncovi, Csc. za odborné vedení diplomové práce.

5 ABSTRAKT Název: Vliv masáží na výkon sportovce ve fotbale. Cíl práce: Charakterizovat a zjistit vliv pasivní regenerace na výkon fotbalisty v tréninku. Charakterizovat použitou metodu a zjistit subjektivní vnímání zkoumaného souboru po cílené regeneraci. Zjistit, zda cílená regenerace v našem případě sportovní masáž, povede k lepším výsledkům v měřených testech. Metody: V našem případě jsme použili metodu analýzy a metodu komparace. Metodu analýzy jsme aplikovali v rozboru v jednotlivých testech a metodu komparace v části porovnávání dvou zkoumaných souborů v jedné technické disciplíně. Použili jsme motorické testy, test člunkového běhu 4 x 10 m, jako testu rychlostně obratnostních schopností, test skoku dalekého z místa, jako testu explozivně silových schopností dolních končetin a škálování pro zjištění subjektivních pocitů únavy. Výsledky: Aktivní regenerace, v našem případě masáž, má vliv na zlepšení subjektivních pocitů únavy v testu škálování a na zlepšení výkonu rychlostně obratnostních schopností v motorickém testu člunkového běhu 4 x 10 m. Výkon explozivně silových schopností dolních končetin v motorickém testu skoku dalekém z místa se takřka nezměnil po aktivní regeneraci tedy masáži. Klíčová slova: Regenerace, trénink, vliv masáže, výkon fotbalisty.

6 ABSTRACT Title: Effect of massage on an athlete's performance in football. Problem: Characterize and determine the effect of passive regeneration performance in football training. Characterize used method and determine subjective perception of the examined group targeted after regeneration. Determine whether targeted regeneration in our case sports massage leads to better results in the timed tests. Methods: In our case, we used the method of analysis and method comparison. Analysis method we used in the analysis of individual tests and the method of comparison in the comparison of the two test sets in a technical discipline. We used motor tests, test the shuttle run test 4 x10m as rapid dexterity skills test long jump from places such as the ability to test explosive power of the legs and scaling of the subjective feelings of fatigue. Results: Active regeneration in our case massage affects the improvement of subjective feelings of fatigue in test scaling and to improve the performance of rapid dexterity skills in motor tests shuttle run 4 x 10m. Power explosive leg strength abilities in motor tests long jump from place to barely changed after tive regeneration thus massages. Key words: Regeneration, training, effect of massage, performance of football player.

7 OBSAH 1. ÚVOD ZÁTĚŽ, STRES, ÚNAVA REGENERACE SIL Prostředky regenerace Pedagogické prostředky Psychologické prostředky Fyzikální prostředky Regenerace a zátěž (intenzita) Regenerace po zatížení (členění regeneračních forem) Pasivní regenerace Aktivní regenerace Časná regenerace Pozdní regenerace Regenerace sil v jednotlivých obdobích tělovýchovného procesu VÝVOJ, HISTORIE A SOUČASNOST MASÁŽÍ VLIV MASÁŽÍ NA LIDSKÝ ORGANISMUS Vliv masáží na kůži Vliv masáží na podkoží Vliv masáží na klouby Vliv masáží na svaly Vliv masáží na krevní a mízní oběh Vliv masáže na nervový systém Vliv masáží na látkovou přeměnu a vylučování ÚČINKY MASÁŽÍ Mechanické účinky Fyziologické účinky Reflexní účinky Psychologické účinky MASÁŽNÍ PROSTŘEDKY Druhy masážních přípravků Mýdla

8 7.1.2 Pudry Lihové prostředky Oleje, masti, krémy Emulzní prostředky Přístroje a mechanické pomůcky pro masáž KONTRAINDIKACE MASÁŽÍ Kontraindikace celková Kontraindikace částečná Kontraindikace částečná u nemocných či poraněných HYGIENICKÉ ZÁSADY MASÁŽE Hygiena prostředí masáže Hygiena masírovaného Hygiena práce maséra SPORTOVNÍ MASÁŽ JAKO PROSTŘEDEK REGENERACE SPORTOVCŮ Definice sportovní masáže CÍLE SPORTOVNÍ MASÁŽE DRUHY SPORTOVNÍ MASÁŽE Masáž přípravná Masáž pohotovostní Masáž přípravná mezi výkony Masáž odstraňující únavu Masáž sportovně léčebná ZÁKLADNÍ MASÉRSKÉ HMATY Tření Hnětení Roztírání Tepání Chvění Pohyby v kloubech VYUŽITÍ MASÉRA V PRAXI SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI VÝZKUMNÁ ČÁST

9 16.1 Cíle práce Hypotézy Úkoly práce Metodika práce Metody Charakteristika zkoumaného souboru Sběr dat VÝSLEDKY DISKUZE ZÁVĚRY...62 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...63 PŘÍLOHY

10 1. ÚVOD Téma své závěrečné diplomové práce jsem si zvolil na základě svých znalostí a proto, že v daném oboru pracuji, pohybuji se v něm několik let a zajímá mě proto vliv, účinek a perspektiva mé práce, tedy vliv masáží na sportovce. Je to podle mého názoru velmi důležitá a dnes již ne tak opomíjená složka, zejména oblíbená nejen v regeneraci tedy po výkonu sportovce, ale i jako součást předzávodní přípravy a v neposlední řadě i během sportovního výkonu. Při současných maximálních výkonech na hranicích lidských možností ve vrcholovém sportu, jde často i o poškození zdraví. Proto je nezbytné sportujícímu tělu dopřát dostatek možností na regeneraci sil. Z tohoto důvodu se budu tímto tématem zabývat. Proto je zapotřebí o daném tématu, o možnostech regenerace a vůbec vlivu všech ozdravných procesů, znát mnoho informací k tomu aby se tato složka stala nedílnou součástí sportovce, která mu usnadní dosáhnout vrcholných cílů. K vyřešení problému je zapotřebí se hlouběji dostat do problematiky tématu masáží a anatomie člověka pomocí odborné literatury, zkušeností od samotných masérů i vědeckých poznatků a studií. Nejdůležitější složka jsou samotné pocity sportovců po masáži a jejich výkonu, tedy stále se jich ptát na jejich aktuální pocity, cítění a stav. Tuto složku totiž nevynahradí žádné knihy, ani studie, protože každý sportovec je originál a na každého působí masáž zcela jiným účinkem. Dalším důležitým faktorem je opakovaně zkoušet různé druhy a metody masáží a zapisovat si účinky jak podle pocitů sportovce před a po výkonu, tak dělat různé odborné studie a testy co se uvnitř těla, tedy se svaly, laktátem atd. děje. Aby sportovec podal dobrý výkon, dosáhl úspěchů a met nejvyšších, musí nejen tvrdě trénovat, ale musí také pravidelně regenerovat. Mezi ně pak patří právě uvolnění svalů pomocí již zmiňované masáže. Jak je již známo, před výkonem, během, ale i po něm si sportovec žádá rychlé a účinné uvolnění, či přípravu svalů, protože jeho svalovina je vystavena mnohonásobně většímu zatížení a vypětí, než svaly člověka v běžném životě. Proto se pravidelnými masážemi často předchází nepříjemným úrazům svalů, šlach, kloubů, které mnohdy vrcholového sportovce vyřadí z vrcholové kariéry na několik měsíců,či může zapříčinit skončení jeho profesionální kariéry. Důležitost masáží pro sportovce pro zlepšení jejich výkonu svědčí i poznatky, že masáž 10

11 patří k nejstarším léčebným prostředkům v historii lidstva. 11

12 2. ZÁTĚŽ, STRES, ÚNAVA Regenerace je používána tam, kde byl organismus zasáhnut stresem a únavou. Pro pochopení významu použití regeneračních procedur je důležité pochopení vzniku únavy. Každá činnost vyvolává únavu. Únavu lze chápat jako důsledek psychofyzické zátěže, kdy dochází k postupnému ubývání výkonnosti. Je závislá na zdravotním stavu sportovce, a na druhu a kvalitě činnosti a na prostředí, v němž se činnost děje. Základní známkou únavy je postupné snižování výkonnosti. K tomu přistupují poruchy koordinace, poruchy psychomotorické, změny psychických reakcí, nápadné jsou změny mimického svalstva i drobných svalů v podobě třesu, také je patrná odezva ve vnitřním prostředí, např. v acidobazické rovnováze svalového metabolismu. Všechny známky únavy nejsou vždy viditelné, ale první viditelný příznak je již předpokladem pro nutný regenerační zásah. (Javůrek, 1982.) Podle Javůrka (1982) dělíme proces únavy na centrální a periferní. Centrální únavu, která vzniká do jisté míry nezávisle na svalu vyčerpání nebo snížením funkce buněk centrálního nervového systému. Periferní únava pramení přímo z únavy svalu, je např. způsobena vyčerpáním energetických zásob, glykogenu, ztrátou elektrolytů, nahromaděním laktátu, ztrátou vody. ( Javůrek, 1982.) Klid je určitý ustálený stav organismu, kolem kterého neustále probíhá řada akcí a reakcí, ovšem v rámci tolerovaného rozptylu. Mluvíme tedy o klidové homeostázi. V případě, že některá z funkcí vybočí z této tolerované oblasti, okamžitě dojde k mobilizaci řady obranných pochodů, jejichž úkolem je tuto odchylku napravit. Jakékoliv působení jakéhokoliv faktoru, který naruší klidovou homeostázu, jmenujeme zátěží. Vyvolané obranné a napravující mechanismy nazýváme stresem. Příčinu, který stres vyvolala nazýváme stresorem. (Srovnej s Jirka, 1991.) Jednotlivé stresory mohou mít nejrůznější charakter, mohou to být všechny vlivy, které naruší současnou úroveň homeostázy, se stávají stresorem v okamžiku, kdy dosáhnou určité dostatečně veliké rušivé intenzity. Mohou to být infekce, úraz, jiná onemocnění, chlad, teplo, hlad, žízeň, nadměrná tělesná zátěž, a mnoho dalších. Důležité však je, že každý stresor nemusí být měřitelný či hmatatelný, kdy stresorem mohou být nejrůznější psychické a citové vlivy, přesáhnou-li určitou intenzitu, kterou je schopen jedinec 12

13 tolerovat. Mluvíme tedy o emočních stresorech poruchy spánku, strach, vztek, pocit nedostatku času, pocit odpovědnosti, zklamání. (Srovnej s Jirka, 1991.) V našem případě se bude jednat o stresor nadměrné tělesné zátěže (trénink, závod), kterým budou hráči vystaveni. Při zpětném pohledu na zdaleka nikoliv úplný výčet stresorů vidíme, že stresorem se může stát jakýkoliv děj a jakákoliv situace, která je dostatečně intenzivní nebo má dostatečně intenzivní odraz v organismu. Cítí-li organismus toto působení jako rušivé, ihned spouští celou stresovou reakci se všemi jejími důsledky (obr. 1). ( Srovnej s Jirka,1991.) Zotavení může probíhat s vyloučením fyzické aktivity zotavovaného, kdy se jedná o pasivní odpočinek. Pasivní relaxace, neboli spánek, je nejběžnější formou pasivního odpočinku. Kromě toho sem řadíme koupele, masáže, saunování, slunění, působení tepla a jiných fyzikálních prostředků. Pokud k procesu urychlení zotavení využijeme nějaké pohybové aktivity, jedná se o aktivní odpočinek. (Havlíčková a kol., 2003.) Cílenou masáží na poškozené místo můžeme snížit bolest svalu. Pokud provedeme masáž poškozeného místa svalu (např. hamstringu) do 48 hod. po poranění, dosáhneme snížení intenzity bolesti, avšak nezlepšíme tím funkci svalu. (Int. 1.) 13

14 Tabulka č 1: Základní fáze stresové reakce (Jirka, 1991) 14

15 3. REGENERACE SIL Jak uvádí Jirka (1991) regenerace sil zahrnuje v sobě veškerou činnost, která je zaměřena k plnému a rychlému zotavení všech tělesných i duševních procesů, jejichž klidová rovnováha byla nějakou předcházející činností posunuta do určitého stupně únavy. V našem případě se bude jednat o činnosti sportovního charakteru v oblasti fotbalu, kterým budou hráči vystaveni. Regenerace sil není soustředěna do období po skončení zátěže, ale prolíná trvale naší činností. Současná kvalita výkonů ve všech sportovních odvětvích vyžaduje dokonalé zajištění celého komplexu podmínek, na nichž je dokonalá a úspěšná příprava přímo i nepřímo závislá. (Jirka, 1990.) Práce únava zotavování Z uvedeného vztahu vyplývá, že regenerační pochody prolínají celým životem každého člověka. Uspořádání normálního životního rytmu a denního režimu nesportujícího člověka dává většinou dostatek časového prostoru na odpovídající pasivní i aktivní regeneraci. Ovšem v režimu komplexní přípravy sportovců zaujímá péče o regeneraci podstatně významnější místo než v režimu nesportujících občanů, u sportovců je situace odlišná zejména proto, že jejich tréninkový i závodní výkon se velmi často pohybuje na hranici metabolických i psychických možností. Snaha o dosažení maximálních výkonů vyžaduje odlišný přístup. Vyžaduje důkladnější přístup k otázkám regenerace sil. (Jirka, 1990.) Dosahování max. výkonů, které se pohybují stále blíže nám neznámé hranici lidských možností, vyžaduje dokonalé využití všech forem činnosti, které mohou vést k dalšímu přirozenému zvyšování výkonnosti. Kvantitu tréninkové přípravy nelze zvyšovat do nekonečna. Časový faktor můžeme částečně rozšířit zkrácením úseků mezi jednotlivými tréninkovými jednotkami. Tuto možnost však nemůžeme uplatnit bez dokonalé a účelné komplexní regenerace, která by zkrátila trvání nejnutnějšího zotavení, aby další realizace tréninkové jednotky byla jednak vůbec možná a jednak účelná, tj. aby vedla opravdu ke zvyšování výkonnosti a nebyla jen slepou zátěží bez vlivu na očekávaný postupný růst adaptace. Podle současných zkušeností a odborných názorů je možno důsledným používáním odpovídajících regeneračních prostředků zvýšit intenzitu 15

16 tréninkového procesu až o 15 %. (Jirka, 1990.) Správně prováděná regenerace má vliv na psychické vlastnosti, na techniku pohybu a dokonalost dynamických stereotypů, na kvalitu, velikost i použitelnost síly, na celkový zdravotní stav, na momentální psychickou situaci a v neposlední řadě i na úroveň motivace. Vhodnými regeneračními metodami se také prokazatelně snižuje počet makrotraumat i mikrotraumat a počet chronických poškození plynoucích z maximálního zatížení až přetížení. Komplexní regenerací kladně ovlivňujeme většinu složek, na nichž je výkon závislý. Stranou pochopitelně zůstávají genetické vlastnosti, zevní podmínky, výstroj a výzbroj. Postihuje-li účelná regenerace tak drtivou většinu složek každého výkonu, musí být péče o její kvalitu i kvantitu v popředí zájmu každého trenéra. (Jirka, 1990.) Významnou roli v regeneraci hraje problém adaptace. Víme, že opakuje-li se v pravidelných intervalech stejný podnět, stejné intenzity, každý organismus se na tento podnět adaptuje a postupně na něj přestává reagovat. Z toho tedy vyplývá, že při delším používání stejné metodiky nebo stejných regeneračních procedur, se uplatní tento návykový efekt a účinnost používané metody se začne snižovat. Tuto sníženou reaktibilitu je nutno včas rozpoznat a jednotlivé metody v určitých časových odstupech střídat. (Jirka, 1991.) 3.1 Prostředky regenerace Pedagogické prostředky Plně v kompetenci trenéra Různorodost podmínek a tréninkového zatížení Tréninkový plán Správná vazba tréninkových cyklů a biorytmy Výchova sportovce k dennímu režimu Psychologické prostředky Emoční a psychické napětí 16

17 Aktivace a psychická odolnost Redukce vnitřních konfliktů Mezilidské vztahy Sugesce a autosugesce Autogenní trénink Hypnoterapie Fyzikální prostředky Elektroterapie Magnetoterapie Fototerapie Mechanoterapie MASÁŽE manuální klasická masáž reflexní masáž sportovní masáž přístrojová ultrasonoterapie Termoterapie Hydroterapie Kombinovaná léčba (Int. 2.) 17

18 3.2 Regenerace a zátěž (intenzita) Regenerace úzce souvisí a je závislá na předchozí pohybové zátěži, zejména tedy na její intenzitě. Proto musíme pochopit vliv intenzity zátěže na regeneraci, abychom mohli poskytnout sportovci adekvátní zotavení po zátěži, tedy její velikosti. Zotavení z aerobního typu pomalu vznikající únavy trvá déle než z anaerobní únavy. Resyntéza svalového glykogenu může trvat až dva dny, jaterního až tři dny. V této době je žádoucí zvýšená dodávka sacharidů. Rychlost resyntézy je nejvyšší v prvních hodinách po skončení cvičení vlivem zvýšené hladiny inzulinu v krvi. Měl by převládat pasivní odpočinek. Zotavení z anaerobního typu rychle vznikající únavy je charakterizována rychlou resyntézou svalového ATP a CP. Jaterní glykogen je resyntetizován do dvou dnů bez nutnosti zvýšeného příjmu cukrů potravou. Hlavním zdrojem pro opětovnou tvorbu glykogenu je LA. Měla by převládat aktivní forma odpočinku. Mírná pohybová aktivita zvyšuje průtok krve zatěžovanými svaly a vede k rychlejšímu odstraňování zplodin metabolismu. (Int.3.) Urychlení regenerace v těchto 2 typech je dobré zesílit vhodně zvolenou masáží. Obecně platí, že po jakékoliv náročné intenzivní pohybové aktivitě, kdy tělo je zcela vyčerpané z již aerobního či anaerobního charakteru, není vhodná masáž. Masáž provádíme min. po 3 hodinách, či druhý den. Únavu nízké až střední intenzity lze zmírnit vhodnou regenerační masáží ihned po skončení zátěže. 3.3 Regenerace po zatížení (členění regeneračních forem) Regenerace sil je biologický proces, který má za úkol vyrovnat a obnovit reverzibilní pokles funkční schopnosti jednotlivých orgánů nebo celého organismu.(riegerová a kol. 2003, str. 82.) Podle Jirky (1990), je regenerace trvalý proces, který je vlastní každému organismu a je neoddělitelnou součástí života každého jednotlivce. Jakákoliv činnost vede vždy k větší či menší únavě a každá únava si vyžaduje určitou dobu a určité metody k postupnému zotavení. Snažíme se o použití všech dostupných metod, které mohou tyto zotavovací procesy urychlit. Hošková, B. a kol. (2000) dělí regeneraci na pasivní a aktivní, z hlediska časového 18

19 vztahu k zátěži,pak na regeneraci časnou a pozdní Pasivní regenerace Pasivní regenerace je přirozená činnost organismu bez vnějšího zásahu, probíhající již v průběhu zátěže a po zátěži, která směřuje k návratu vychýlených funkcí a hodnot vnitřního prostředí k původní rovnováze, případně na biologicky výhodnější úroveň tzv. superkompenzací. Základní formou je odpočinek v klidu a spánek. ( Hošková, B. a kol ) Jak uvádí Jirka (1990) při pasivní regeneraci dochází k likvidaci metabolické acidózy, k obnově zásob energetických substrátů v buňkách, k vyrovnávání hospodaření s vodou, k přesunům iontů draslíku do buněčných struktur a sodíku do mezitkáňových prostorů, vyrovnávání vzniklých teplotních změn, k postupné likvidaci všech rozpadových látek (katabolitů) nebo k jejich postupnému vylučování, dochází k průběžné reparaci poškozených buněčných struktur, k vyrovnávání elektrických potenciálů v nervové tkáni, ke zintenzivnění činnosti zažívacího a vylučovacího systému, vyrovnávání humorálních změn. Byla-li aktivita příliš intenzivní nebo dlouhotrvající, navozuje CNS ochranný útlum, aby umožnil jednotlivým systémům dokonalé postupné zotavení, resp. aby zabránil poškození, tedy všechny pochody v organismu se postupně uzpůsobí tak, aby bylo dosaženo výchozího stavu, aby byla likvidována vzniklá únava a aby organismus byl plně připraven k další aktivitě Aktivní regenerace Aktivní regenerace představuje všechny plánovitě aplikované činnosti a prostředky, které urychlují přirozený proces zotavení po zátěži.(hošková, B. a kol ) Hlavním účelem aktivní regenerace je tedy urychlení zotavovacích procesů, což nám sekundárně otevírá možnost zvýšeného tréninkového úsilí a tím možnost dosažení kvalitnějších sportovních výkonů. Potřebu aktivní regenerace nemusí sportovec vždy pociťovat, ani si ji nemusí uvědomovat. Nebude si ji uvědomovat tehdy, kdy aktuální stav jeho organismu a úbytek sil nepřekročí ještě práh vědomí, tj. když úroveň adaptace na požadovaný výkon bude vyšší nebo bude rovna velikosti zátěže. V žádném případě neplatí, že sportovec potřebuje aktivní regeneraci až tehdy, kdy si její potřebu začíná 19

20 uvědomovat a kdy ji začne také subjektivně pociťovat. Přitom tato potřeba mohla již dlouho působit, aniž by překročila práh vědomí. (Jirka, 1990.) Časná regenerace Je podle Jirky (1990), součástí každodenního režimu, neustále musí prolínat tréninkovým procesem nebo na tento proces bezprostředně navazovat. Jejím hlavním cílem je rychlá likvidace akutní únavy. Pro přesnější indikaci jednotlivých procedur se dělí na dvě fáze: I. fáze trvá 90 min. bezprostředně po skončení zátěže, II. fáze od konce I. fáze do začátku dalšího zotavení Pozdní regenerace Je součástí přechodného tréninkového období, kdy se týká celkové fyzické i psychické regenerace po skončení hlavního závodního období, tj. po skončení sezony, často nazývána jako rekondice. V žádném případě se ale nejedná o úplný klid, jde zase o aktivní formu, kdy ale intenzita je podstatně nižší než v přípravném a hlavním období. Hlavním účelem je udržet výkonnost na požadovaném stupni, zotavit se z předchozí téměř celoroční náročné tělesné činnosti a zároveň relaxovat psychicky, těmto účelům nejlépe vyhovuje lázeňský rekondiční pobyt, kdy se setkává sportovec s jinými činnostmi a denním režimem, vhodné zvláště v přímořských krajinách. (Jirka, 1990.) Rekondiční pobyty mají tyto 3 hlavní úkoly: 1. účelné fyzické zotavení a psychickou relaxaci od sportovní disciplíny nebo sportovního odvětví, 2. případné doléčení následků drobných poranění a škod z přetížení, 3. udržení dostatečně vysoké úrovně zdatnosti, nebo-li trénovanosti. 3.4 Regenerace sil v jednotlivých obdobích tělovýchovného procesu V celoročním režimu se plánuje zatížení sportovce v souladu se zotavením. Křivka průběhu tréninkových jednotek, včetně objemu, intenzity a tréninkových prostředků, musí odpovídat způsobu a době zotavení. Do plánu regenerace se začleňují i mimořádná 20

21 zatížení, zejména mezinárodní mistrovské soutěže. (Javůrek, 1982.) V přípravném období sportovec systematicky rozvíjí potřebné tělesné a duševní schopnosti. Síly regeneruje před zátěží formou předehřátí, tzn. rozcvičením či pohotovostní masáží, po zátěži poté kompenzační pohybovou činností a využitím dalších regeneračních metod, jako např. masáží odstraňujích únavu. Během tréninkového týdne se v regeneraci užívají i náročnější prostředky a metody, jako sauna apod., v tomto období se do režimu vkládá i celý regenerační týden, v němž vedle běžných regeneračních postupů, užívaných denně či týdně, se uplatňuje i střídání jiných pohybových činností, změna klimatu a místa pobytu. (Srovnej s Javůrek, 1982.) K vyladění vrcholné závodní formy se do regenerace kromě masáží zařazují i významná podráždění různého typu ve vhodných podmínkách (změny podnebí, tréninkových podmínek) a to s důrazem na duševní vyrovnanost závodníka, masáže zde hrají také významnou roli, kdy se dá pomocí masáží ladit duševní stav sportovce. V závodním období je třeba udržet dobrý stav duševní a tělesné odolnosti na nároky soutěží. Proto se při regeneraci musí přihlížet k termínovanému plánu soutěží. V přechodném období lze věnovat regeneraci sil i několik týdnů. Nejlépe probíhá v jiném prostředí, např. týdenní rehabilitační zájezdy (lázně, rekondiční pobyty apod.) ( Srovnej s Javůrek, 1982.) 21

22 4. VÝVOJ, HISTORIE A SOUČASNOST MASÁŽÍ Slovem,masáž označujeme takovou činnost, při které působíme zpravidla rukama na povrch těla a snažíme se přitom vyvolat v těle určité změny. (Jánošdeák, 1976, str. 10) Původně se masáž používala jako léčebný a všeobecně zdravotní prostředek, potom jako prostředek osvěžení a odstranění únavy, v neposlední řadě také jako prostředek přípravy na vyšší tělesný či sportovní výkon. (Jánošdeák, 1976.) Masáž vznikla už ve starověku jako výsledek lidské zkušenosti, kdy si člověk třel poraněná místa, aby si tím zmírnil bolest. Takto dospěl k poznání, že masáž je vhodným prostředkem při léčení a doléčování následků poranění, kterým byl při svém převážně loveckým způsobem života vystavovaný. Od nejstarších dob se masáž uplatňovala i proti odstraňování únavy, což potvrzují i zkušenosti mořeplavců a cestovatelů. (Jánošdeák, 1976.) Nejstarší zprávy o masáži pocházejí z Egypta, kde již před pěti tisíci lety pomocí rytmického tření a hnětení zmírňovali bolest. Rozvíjela se ovšem i v mnoha jiných zemích, také na dálném východě, odkud se přenesla do Evropy ve formě vysoce ceněných a dodnes vyhledávaných metod. Samotný původ slova masáž lze rovněž vystopovat v hluboké historii. Kolébkou masáže ve sportu se totiž stalo starověké Řecko, a právě v řeckém massé nacházíme základ slova, podobně jako v arabském mass nebo latinském massa. Všude mělo stejný význam původně tvárná hmota, přeneseně tvarovati, hňísti. (Hošková, 2000.) Důkazem velmi dávné existence masáže jsou např. písemné zprávy obsažené v čínském kanone Nei Tching Sou Wen, které pocházejí z období asi 3700 let před naším letopočtem a v Konfuciových knihách. I v Indii se využívala masáž už v nejstarších dobách. V krajinách Dálného východu (Čína, Indie, Japonsko Korea) se masáž pokládala za součást denní hygieny lidí. (Jánošdeák, 1976.) Za praotce sportovní masáže ve starověku právem označujeme římského Claudia Galéna, lékaře gladiátorů. C. Galenus pokročil ve sportovní masáži tak dalece, že již rozeznával druhy sportovní masáže: té poskytované před výkonem (pohotovostní, možná přípravné) říkal frictio (tření), masáž odstraňující únavu nazýval 22

23 apoterapeutickou. (Riegerová a kol., 1995.) Masáž po staletí přežívala v různých zemích v rozličných podobách. Ovšem masáž podporující sportovní výkon, bez které se starověcí atleti neobešli, se v novodobé éře sportu objevuje již ve specifické podobě. Kolem roku 1900 převzali Američané prvky švédské a finské masáže, upravili je v techniky vhodné pro sport a s úspěchem je použili na olympijských hrách v roce (Hošková, 2000.) Zakladatelem moderní sportovní masáže v Evropě je ruský emigrant Zabludowsky, který působil na univerzitě v Berlíně. Jeho publikace byly oporou a zdrojem poučení většiny evropských autorů, zabývající se sportovní masáží v první polovině 20. st. (Riegerová a kol, 1995.) Na území Čech a Moravy se první publikace o masáži objevila v roce Základem našeho pojetí byly techniky zpracované Zabludowskym, které ve třicátých letech uváděl do praxe Cmund. Avšak ani jeho snaha, ani přednášky MUDr. Jaroše, které zahájil v roce 1928, nepřinesly očekávanou odezvu mezi sportovci. Až po 2. sv. válce se sportovní masáž stává součástí vzdělávacích tělovýchovných kurzů. (Hošková, 2000.) Jak uvádí Hošková (2000), sportovní masáž se stala povinným studijním předmětem na FTVS a na školách zdravotnického zařízení. Velkou měrou se o její uplatnění jako výukového předmětu a o její popularizaci zasloužili MUDr. Josef Kvapilík, MUDr. Ján Jánošdeák a K. Žaloudek. Výukou sportovní masáže se kromě uvedených institucí zabývá řada soukromých škol, jejíž úroveň je rozdílná, stejně jako rozsah poskytovaného školení. Vždy však musí být získané osvědčení maséra vázáno na stanovené teoretické i praktické vědomosti a dovednosti. (Riegerová a kol., 1995.) V současné době je masáž velmi populární nejen ve výkonnostním sportu, ale také v různých formách léčebných a rekreačních aktivit. 23

24 5. VLIV MASÁŽÍ NA LIDSKÝ ORGANISMUS Masáž ve sportu je velmi oblíbeným a prakticky nejpoužívanějším prostředkem regenerace. Masáž můžeme charakterizovat jako působení mechanických hmatů na lidské tělo. Jde o jakési umění dotyku ruky maséra na těle masírovaného s osvěžujícím, stimulujícím nebo léčebným záměrem. Masáž ve sportu má obvykle připravit sportovce k podání určitého výkonu, urychlit nebo zdokonalit zotavení po sportovním výkonu nebo v průběhu tréninku, využívá se rovněž k doléčení některých zranění. (Hošková, B. a kol ) Masáž také působí na tělesný a duševní stav velmi kladně. Zlepšuje podmínky zejména pro svalovou a kloubní činnost. Rovněž se uplatňuje při zotavení po nemoci či úrazu, vhodně zvolená a citlivá masáž má velmi příznivý účinek na organismus. Masáž působí bezprostředně především na povrch těla. Účinkem masérských hmatů dochází k překrvení a tím k začervenání a zrudnutí kůže. Zvyšuje se podstatně výživa kožních buněk a zlepšuje se jejich činnost. Je všeobecně známo, že masáží pěstěná pokožka se stává vláčnou, je pružnější a pevnější, a proto nepodléhá tolik torbě vrásek. Je také odolnější vůči povětrnostním vlivům, slunci, dešti, mrazu apod., masáž má dobrý vliv i na klouby, zejména na zvyšování nebo udržování jejich pohyblivosti. Uplatněním masérských hmatů na pohybově zanedbaném kloubu lze přispět k urychlenému vstřebávání všech přebytečných a odpadových látek, které jsou příčinami zvýšené únavy, ale i obtíží a bolestí. Masáží se kloub uvolňuje a rozsah kloubní pohyblivosti se zvětšuje. Také doléčování poúrazových stavů kloubů se stává masáž nezbytným pomocníkem. Urychluje odstranění bolestí a zlepšuje kloubní pohyblivost. Masáž působí na celkové zlepšení krevního a mízního oběhu. Usnadňuje též odtok zplodin, které vznikají ve svalech po tělesné námaze, a tím se urychluje odstraňování pocitu únavy. Je známo, že působením masáže na povrch těla lze příznivě působit i na orgány v hloubce. Masáž má vliv i na nervovou soustavu. Mírná, pomalá a lehká masáž uklidňuje, rychlá s nepravidelným tempem, vydatnější intenzitou a prováděná všemi směry působí dráždivě. (Kvapilík, 1991.) Jak uvádí Hošková, (2000) masáž kladně ovlivňuje: Prokrvení, zlepší se jím přívod kyslíku a potřebných výživových látek tkáním 24

25 Odstranění únavových látek a zplodin látkové výměny Svalové napětí Centrální nervový systém Psychické napětí Kloubní pohyblivost 5.1 Vliv masáží na kůži Kůže je prvním orgánem na který masáž působí. Účinky masáže jsou mnohostranné. Při masáži se kůže především zahřívá a prokrvuje, kdy právě zvýšení teploty má pro sportovní činnost praktický význam. Chlad naproti tomu výkon snižuje a podporuje vznik poranění, kdy si je třeba uvědomit, že chlad působí nejen na kůži ale i se nepříznivě odráží na prokrvení svalů. Při masáži se odlupují z povrchu kůže odumřelé buňky pokožky, zlepšuje se kožní dýchání a tím se uvolňuje vyústění kožních a mazových žláz. Lépe promaštěná kůže lépe odolává působením vlhka. Při pravidelné masáži dochází ke zlepšení výživy kůže v důsledku prokrvení a dochází tak ke zlepšení stavu kůže a zvýšení její fyziologických funkcí, zejména jako ochranu kůže jako orgánu před vnějšími fyzikálními a mechanickými vlivy a orgánu regulace tělesné teploty. Kůže je pevnější a pružnější, což je pro sportovce důležité díky neustálému vystavení jejich pokožky fyzikálním a mechanickým vlivům. Velmi důležité je reflexní ovlivnění rozšíření cév, ale i působení chemické, prostřednictvím histaminových látek (srovnej s Jánošdeák, 1976). 5.2 Vliv masáží na podkoží Mechanickým působením masáže se zrychluje krevní a mízní oběh. Ulehčuje se odtok přebytečné vody a metabolických látek v nich obsažených z mezibuněčných prostor do cév a cévami k vylučovacím orgánům (srovnej s Jánošdeák, 1976). 5.3 Vliv masáží na klouby Masáží můžeme příznivě působit na stav tkání okolo kloubů, odstraňovat otoky, usazeniny solí, pěstovat pružnost kloubních pouzder a udržovat tak dobrý pohybový 25

26 rozsah kloubu (srovnej s Jánošdeák, 1976). 5.4 Vliv masáží na svaly Je známé, že při masáži se otevírá vlásečnice a množství krevních vlásečnic, které jsou jinak za klidových podmínek zavřené. Pro porovnání se uvádí, kdy na jeden plošný milimetr svalového průřezu je za klidových podmínek otevřených kapilár, a po masáži je to až Otevření těchto vlásečnic je dosáhnuto reflexním působením a také pomocí histaminových látek. Otvíráním vlásečnic se zlepšuje přívod výživných látek a kyslíku, tím se zlepšují podmínky pro svalovou činnost. Kdy všechny fyzické výkony jsou právě na prokrvení svalů značně závislé. Proto je masáž před výkonem velmi důležitá a aplikuje se před rozcvičením, eventuálně v jeho rámci. Masáž má velmi dobré účinky na svalový tonus. U oslabených svalů se vhodnou masáží zlepší kontrakční schopnost a ve svalech napnutých dosáhneme uklidňující masáží uvolnění. Samozřejmě správně indikovanou masáží lze snadno odstranit svalovou únavu.(srovnej s Jánošdeák, 1976). V této studii vědci zjistili, že masáž nemá vliv na odplavování kyseliny mléčné ze svalů, ale že masáž podporuje chemické signály snižující zánět a podporuje růst svalových buněk. (Int. 4.) 5.5 Vliv masáží na krevní a mízní oběh Všechny změny, které v důsledku masáže vznikají, se dějí právě prostřednictvím krevního a mízního oběhu. Tento vliv lze chápat především v úzké souvislosti s celkovým působením masáže na lidský organismus. Ze samotného krevního oběhu ovlivňuje masáž jeho periferní část cévy, ale i též centrální část srdce. V oblasti cév pozorujeme především změny na vlásečnicích, které se při masáži otvírají a rozšiřují. Krevní oběh se v nich zvětšuje, což příznivě ovlivňuje výživu příslušných buněk a tkání. Mechanické posouvání krve v žilách a mízy v mízních cévách je při masáži též důležité. Tím, že podpoříme odtok krve z periferií, se sníží odpor pro proudění krve, a tím dochází k menšímu namáhání srdce. Reflexně také zlepšuje odtok přebytečné krve z vnitřních oblastí organismu, dochází tak ke vhodnému rozdělení krve v organismu. Srdce je ovlivněno reflexně. Podle charakteru a druhu masáže se to projevuje bud 26

27 dráždivě nebo uklidňujícím efektem a ovlivňuje jednak frekvenci srdce, tak velikost systolického objemu. Další změnu můžeme pozorovat v přechodném zmnožení červených krvinek po masáži. Masáž svým účinkem na krevní a mízní oběh je vhodným prostředkem pro zlepšení tělesného stavu sportovců a to jednak v přípravě na výkon a tak i při zotavování po výkonu (srovnej s Jánošdeák, 1976). 5.6 Vliv masáže na nervový systém Tento vliv je velmi důležitý, protože je hlavním řídícím systémem v organismu člověka. Jeho prostřednictvím se příjmají informace z vnitřního i vnějšího prostředí a také se v něm zpracovávají. Při masáži dochází k dráždění receptorů, které se přenáší dostředivými nervovými drahami do mozku, kde vyvolává reakce projevující se ve změnách v samotném centrálním nervovém systému a také ve změnách v činnosti v ostatních systémech organismu. Správné střídání a dráždění a útlumu centrálního nervového systému je hlavním předpokladem pro dobrou činnost organismu. Umožnuje podávat vysoký výkon, udržovat ho a chránit před zraněním. Masáží větších svalových skupin ploch lze v důsledku dráždění velkého počtu receptorů účelně působit na procesy kůry mozkové a dynamiku jejich změn. Právě vhodným výběrem hmatů lze bud zesilovat nebo utlumovat v centrálním nervovém systému. Dobrý průběh korových procesů se může příznivě projevit i na duševní činnosti. Zvláštním způsobem se na centrální nervový systém projevuje únava, vyplývající z intenzivní svalové činnosti. Každá intenzivní dlouhotrvající činnost způsobuje vznik únavy. Potom vznikne útlum v mozkové kůře projevující se poklesem výkonnosti. Úlohou útlumu je chránit nervové buňky před poškozením, kdy během něj probíhá zotavení těchto buněk. Masáží můžeme prohloubit útlum a tím urychlit zotavení buněk. Kromě reflexního působení masáže, který pokládáme za hlavní, musíme vzpomenout i nepřímý účinek masáže na periférní nervy. Mírná masáž snižuje vodivost nervů a intenzivní dráždivá masáž vodivost zvyšuje. Závěrem můžeme říci, že účinek masáže na nervový systém je velmi důležitý. Představuje více celkových změn než lokálních. Výsledné změny vyvolané v organismu prostřednictvím masáže budou záviset na druhu a stupni podráždění a na stavu masírované osoby (srovnej s Jánošdeák, 1976). 27

28 5.7 Vliv masáží na látkovou přeměnu a vylučování Tím, že masáž zlepšuje prokrvení, se zvyšuje i rozsah metabolických pochodů. Pozorováním se zjistilo zvýšení dusíkatých látek a celkové zlepšení procesů asimilácie a dále také zvýšení potřeby kyslíku po masáži přibližně o %. Se zvýšením látkové přeměny velmi úzce souvisí vylučování odpadových produktů metabolismu. Zvýšení vylučování moči po výkonu je již dlouho známé a může činit až 60 %. Obecně můžeme říci, že zde převažuje celkový účinek na organismus nad lokálním účinkem, který pozitivně ovlivňuje tělesný stav člověka a jeho disponovanost na výkon (srovnej Jánošdeák, 1976). Časopis The Journal of Alternative and Complementary Medicine píše, že 45minutová švédská masáž má vliv na imunitu člověka. Již při a také po masáži dochází k významným změnám v počtu lymfocytů v krvi. Dochází ke zvýšení počtu bílých krvinek, které hrají velkou roli v obraně organismu před onemocněním. (Int. 5.) 28

29 6. ÚČINKY MASÁŽÍ mechanické fyziologické (někdy používán termín biochemické) reflexní psychologické Tabulka č 2: Možné účinky masáže (Hošková a kol., 2010). Možné účinky masáže Biomechanické účinky Fyziologické účinky Neurologické účinky Psychologické účinky Mechanický tlak na tkáně Změny ve tkáni nebo v orgánu Reflexní stimulace Zlepšení vnímání tělesných pocitů Adheze tkáně Poddajnost svalu Rozsah kl. Pohybu Pasivní tuhost Aktivní tuhost Prokrvení Prokrvení kůže Aktivita parasympatiku Relaxační hormony Stresové hormony Nervosvalová excitabilita Bolest Svalová tenze nebo spasmus Relaxace Úzkostlivost Účinky sportovní masáže jsou reflexní, které se projevují i v nemasírovaných částech těla, biomechanické - v masírovaných částech těla uvolňují látky histamického charakteru s vazodilatačním účinkem v kůži a podkoží a v neposlední řadě mechanické, způsobující urychlení transportu zplodin metabolismu (Riegerova, 2003). Jirka (1990) pokládá při masáži za nejdůležitější a rozhodující reflexní účinek masáže, kdy dochází k dráždění nejrůznějších receptorů umístěných v kůži, podkoží a pří hluboké masáži i ve šlachách, kloubech a svalech. Podle mého názoru a dosavadní 10leté praxe jsou důležité všechny složky, kdy nelze upřednostnit jednu či druhou, tedy u každého sportovce budou mít jiný, nestejně velký 29

30 dopad na regeneraci. Např. u psychicky labilnějších sportovců je důležitý zejména psychologický účinek masáže, kdy psychickým uvolněním a odbourání stresu pomocí masáže dosáhneme i uvolnění stažených svalů a celkový pozitivní regenerační dopad a zvýšení výkonu. 6.1 Mechanické účinky Mechanické účinky masáže se projevují jako výsledek působení tlaku a pohyby rukou na tělo. To povzbuzuje žilní a mízní (lymfatickou) drenáž a dodá pružnosti povrchovým tkáním (Hošková, 2000). Podle Jirky (1990) mechanický účinek všeobecně vyvolává zrychlení průtoku, z toho lze dedukovat, že touto cestou může být urychleno odplavování rozpadových produktů a tak dojde k normalizaci vnitřního prostředí unavených prosáknutých svalů dříve. 6.2 Fyziologické účinky Fyziologická odezva se projeví ve zrychlení krevního oběhu a následně ve zvýšení metabolismu, např. kyseliny mléčné. Větší cirkulace pomáhá překonávat potíže způsobené otoky a městnáním krve, neboť masáž napomáhá k normálnímu návratu žilní krve k srdci (Hošková, 2000). 6.3 Reflexní účinky Reflexní účinky masáže jsou procesy, které jako odezva různých forem doteku jsou přenášeny k orgánům aferentními nervovými vlákny a zpět k jinému orgánu eferentními nervovými vlákny. Reflexní odezvy vedou k rozsáhlé reakci organismu, např. k tělesnému uvolnění či nabuzení a zrychlení krevního oběhu (Hošková, 2000). Jak uvádí Kvapilík (1991), masáží lze tlumit či podráždit hluboké kožní receptory, přes ně lze reflexně ovlivňovat i centrální nervovou soustavu a tato pak může mít zpětně vliv na ostatní orgány těla. Podle Riegerové a kol. (2007) účinek na nervový systém pokládáme za nejdůležitější a rozhodující. Při masáži jsou drážděny receptory umístěné v kůži, podkoží, ve svalech, šlachách i kloubech. Z receptorů poté přichází do mozku velké množství informačních vzruchů, které dále CNS zpracovává a dává pokyn výkonným orgánům prostřednictvím 30

31 odstředivých drah. Rozsah a charakter periferních změn záleží na technice a způsobu provedení. Každému míšnímu segmentu odpovídá určitá oblast na povrchu kůže, tzv. Headové zóny (viz. Obr. 1.). Přes tuto oblast potom můžeme působit nejen na určité svalové skupiny, ale i na určité orgány, které jsou inervovány právě ze stejného segmentu proto znalost těchto zón by měla být pro dobrého maséra znalostí (Riegerová a kol. 2007). Obrázek 1. Headovy zóny (Jirka, 1990) V CNS pak dochází k určité iridiaci vzruchů, takže jsou ovlivňována i okolní centra. Pomocí masáže lze upravovat vegetativní ladění. Správné střídání podráždění a útlumu v CNS je hlavním předpokladem dobré činnosti organismu. Umožnuje podávat vysoký výkon, udržovat pracovní výkonnost a chránit před únavou (Riegerová a kol., 2003). 6.4 Psychologické účinky Každý sportovní masér ví, že svýma rukama působí nejen na tělesný, ale i duševní stav sportovce. Proto je důležité neopomenout tuto stránku a zmínit pár základních informací o psychologickém efektu masáží. Psychologicky můžeme masáž definovat jako působení dotekovými (taktilními) podněty s cílem pomoci klientovi. Tato oblast komunikace se nazývá haptika. Člověk je velmi vnímavý k taktilním podnětům. (Kvapilík a kol. 1992, str. 126) 31

32 Dotekové podněty úzce souvisí s citovou oblastí člověka, které jsou prostředky neverbální haptické komunikace, které demonstrují citový význam taktilních podnětů, a které si musí masér neustále uvědomovat při své práci. Svou činností nepůsobí jen na svaly, ale komunikuje s celou jeho osobností. Klient díky tomu získává k masérovi určitý emoční vztah, jehož hlavním znakem je větší míra vřelosti a důvěrnosti. Z tohoto momentu pak vychází značný psychologický vliv, který masér může na svého klienta mít. (Srovnej s Kvapilík a kol., 1992.) Podle (Hošková, 2000) psychologický efekt souvisí s nejcitlivějším lidským smyslem, hmatem. Pomocí masáže lze vyladit psychiku, navodit uvolnění nebo nabuzení. Účinek masáže je závislý především na působení jednotlivých masérských hmatů, jejich směru, intenzitě, rychlosti, vlastním provedení a vlivu pomocných masážních prostředků, dále i na vlivu prostředí, kde se masáž provádí, na momentálním stavu masírovaného i maséra. Uvedené účinky masáže působí současně a odezva v organismu je vždy komplexní. (Kvapilík, 1991.) Jak uvádí výzkum Americké kliniky Oregon, kde byli testováni sportovci, má sportovní masáž významný vliv na zlepšení nálady a snížení stresu. Také byla zjištěna menší hladina kortizolu v krvi. (Int. 6.) 32

33 7. MASÁŽNÍ PROSTŘEDKY Nedílnou součástí masérského vybavení jsou masážní prostředky. Pokud jsou vhodně vybrány a použity, zvýší účinnost masáže. Usnadňují práci maséra při aplikaci některých technik (tření, hnětení a roztírání) a mohou obsahovat i některé účinné látky. Masážní prostředek by měl mít tyto vlastnosti: klouzavost a snadnou odstranitelnost po masáži. Samozřejmě nesmí drhnout, dráždit a vyvolávat alergické reakce. Výběr masážních prostředků může ovlivnit i okolní teplota, zvláště je-li masáž prováděna venku. V chladu některé tuhnou a hůře se roztírají, v horku naopak může dojít k opačné situaci, prostředky mění svoje skupenství, jsou tekutější. V posledních letech se na trhu objevuje celá řada známých i neznámých výrobků od různých výrobců a distributorů. Při výběru doporučujeme velkou opatrnost, protože ne vždy vysoká cena zaručuje vysokou kvalitu. Je nutné si všímat složení přípravku (na kvalitním výrobku je vždy vyznačeno na etiketě), deklarovaných účinků použité látky a doby trvanlivosti. Ani informace o tom, že byl testován není bezvýznamná. U neznámého výrobce se budete zajímat i o to, zda používá farmaceuticky čisté suroviny a farmakologicky účinné látky. Je věrohodnější, pracuje-li s moderní výrobní technologií umožňující i výrobu léčiv. Roli jistě hraje i to, zda jde o tradičního výrobce s tradiční ochrannou známkou, na které mu záleží. S přípravkem musí být spokojen masér i masírovaný. Přípravky musí být opatrně vybírány a nezapomínat na to, že kůže je vstupní branou infekce. (Hošková, 2000.) 7.1 Druhy masážních přípravků Druhy masážních přípravků (Hošková, 2000) mýdla pudry lihové prostředky oleje, masti, krémy emulzní prostředky 33

34 7.1.1 Mýdla Mýdla používáme toaletní s vyšším obsahem tuku, aby tolik neodmašťovala kůži, přesto citlivou pokožku dráždí. K masáži je používáme při koupeli nebo v dosahu vody. Jejich nevýhodu je nestálá klouzavost, voda se totiž velmi rychle odpařuje (Hošková, 2000). Jak uvádí Jánošdeák (1976) odpařování vody vyvolává současné ochlazování těla a proto v prostorách nedostatečné vytápěných se použití mýdla k masáži nehodí. Další nevýhodou je, že při styku s vodou uvolňuje alkálie, které kůži velmi vysušují a dráždí. U citlivých osob dochází až k poškození. Abychom se takto nežádoucím účinkům vyhnuli, je třeba při masáži upřednostňovat především mýdla odtučněná nebo neutrální Pudry Pudry umožnují menší klouzavost, nejsou vhodné pro tření a roztírání, navíc mohou dráždit kůži s nadměrným ochlupením. Kůži většinou vysušují, což může být výhodné třeba při pocení, ale mohou tvořit žmolky, které drhnou na chlupech a mohou vyvolat záněty chlupových váčků (Hošková, 2000). Podle Jánošdeáka (1976) se pudry používaly dříve, dnes se zásypy při masáži používají zřídkakdy. Po masáži je třeba smýt teplou vodou a mýdlem Lihové prostředky Lihové prostředky jsou tekuté a vhodné pro krátkodobou masáž. V lihu je možné rozpouštět řadu účinných látek. Líh se rychle odpařuje a ochlazuje pokožku (Hošková, 2000). Jak uvádí Jánošdeák (1976) lihové prostředky slouží jako čistící prostředek, upravují stav kůže a zlepšují fyziologické funkce, vyvolávají též pocit svalového uvolnění a celkového tělesného osvěžení. V praxi je často používaná a velmi oblíbená metoda. 34

35 7.1.4 Oleje, masti, krémy Oleje jsou ve sportovní masáži využívány méně než emulze. Udržují kůži vláčnou, avšak méně kvalitní vytvářejí na jejím povrchu mastnou a neprodyšnou vrstvu. Na některé masážní oleje (ořechový) bývají lidé alergičtí. Oleje také zvyšují potivost. Krémy a gely s obsahem léčivých látek lze s výhodou využít při sportovně léčebné masáži (Hošková, 2000) Emulzní prostředky Emulze se zdají být pro sportovní masáž stále nejvhodnější. Výborný skluz, nenarušuje fyziologické funkce kůže (dýchání kůže, pocení, termoregulaci). Je snadno smyvatelná i bez mýdla. Obsahuje i dezinfekční prostředky, které chrání tělo před infekcí. Máme několik druhů (zahřívací, ochlazující, neutrální, uvolňující). (Jánošdeák 1976.) Pro masáže sportovců před výkonem se používají nejčastěji emulze (hřejivé, chladivé, neutrální) popř. lihové prostředky (sportovky). Méně se často používají oleje, které zanechávají neprodyšnou vrstvu na pokožce a těžce se smývají. Na druhu stranu ovšem platí, že i relaxační sportovní masáže můžou vonět, kdy použijeme různé druhy aromaterapeutických olejů, samozřejmě ve správném ředění. Na masáže regenerační, relaxační tedy po výkonu jsou vhodné oleje, masti, krémy. Aromaterapeutické oleje vhodné pro sportovní masáže: Bazalkový olej uvolňuje svalové křeče. Bergamotový olej tiší bolest a osvěží. Kafrový olej prohřívá a působí proti křečím. Heřmánkový olej se může použít na drobnější poranění. Levandulový olej zklidní a pomáhá při bolesti. Mátový olej pomáhá namoženým svalům a kloubům. Hřebíčkový olej uvolňuje svalové napětí a prohřívá. 35

36 7.2 Přístroje a mechanické pomůcky pro masáž Jednou z možností jak nahradit sportovního maséra je využití různých masážních přístrojů. Takovýto způsob masáže může jen stěží nahradit osobu maséra. Na druhé straně je nezbytné znát též některé přednosti masážních přístrojů jako jsou zejména: 1. nezávislost na sportovním masérovi, 2. masážní přístroj se neunaví, 3. možnost libovolné délky masáže, 4. nezávislá volba částí těla k masáži. K záporům takového druhu masáže patří především to, že některé části těla se nedají dosti dobře masážním přístrojem masírovat. Nelze také použít všechny druhy masérských hmatů. Tyto přístroje umožňují v podstatě jenom jeden hmat, a to chvění neboli vibrace. (Int. 7.) 36

37 8. KONTRAINDIKACE MASÁŽÍ Kontraindikace znamená zákaz nebo nevhodnost. Vždy musíme mít na paměti, že v některých případech může být masáž nevhodná až nebezpečná, nebo může přispět k obnovení předešlých zdravotních komplikací (Hošková, 2000). 8.1 Kontraindikace celková Kontraindikace celková zásadně nemasírujeme na celém těle (Hošková, 2000). při vyčerpání a po nadměrné tělesné zátěži po akutním zranění pohybového aparátu (pauza min. 48 hod.) při zánětu svalů při poruchách krevního oběhu při bakteriálních onemocněních kůže při virových onemocněních při horečnatých stavech při nádorových onemocněních ihned po jídle (pauza 2 hod.) 8.2 Kontraindikace částečná Kontraindikace částečná - vynecháváme pouze určitá místa (Hošková, 2000). Zásadně nemasírujeme oblasti: místa, kde jsou přímo pod kůží hrany nebo trny kostí oblast třísel, podkolenní, podpažní a loketní jamky prsní bradavky u mužů celé prsy u žen pohlavní orgány břicho při menstruaci a jakýchkoliv bolestech 37

38 plísňová onemocnění (zvláště nohy) kožní poranění bradavčité útvary oblasti se zvětšenými žilami 8.3 Kontraindikace částečná u nemocných či poraněných Jak uvádí Kvapilík a kol. (1992) jedná se o zákaz masáže krajin těla, které jsou postiženy záněty (vředy, plísňové choroby apod.) a kožními poraněními (odřeniny, rány, bodnutí hmyzem, uštknutí hadem, pokousání zvířetem apod.). Zásadně se nemasírují hnědé bradavčité útvary, vyhýbáme se i místům s výrazně zvětšenými žilami. Nemasírují se ani následky úrazů (výrony apod.) neboť by se mohlo léčení ještě prodloužit. Absolutní zákaz je použití masáže při jakýchkoliv bolestech břicha.(srovnej s Kvapilík a kol. 1992). Doporučení (Hošková, 2000): zjistit zdravotní stav masírovaného zvážit vhodnost masáže vybírat masážní prostředek nejasnosti konzultovat s lékařem 38

39 9. HYGIENICKÉ ZÁSADY MASÁŽE K maximálnímu efektu sportovní masáže přispívá také dodržování určitých hygienických zásad. 9.1 Hygiena prostředí masáže Místnost pro sportovní masáž má být vzdušná, světlá a příjemně působící. Pokud jsou v místnosti elektrické přístroje, musí jejich instalace odpovídat bezpečnostním normám. Místnost má být dostatečně prostorná a větratelná. Teplota místnosti by se měla pohybovat mezi stupni C. Osvětlení je nejvhodnější přirozené. Měla by být k dispozici i místnost se sprchou. Okolo masírovacího stolu má být alespoň jeden metr široký prostor umožňující přístup minimálně ze tří stran. Nesmí chybět lékárnička pro první pomoc. Velkou výhodou je další místnost vedle masérny sloužící k odpočinku po masáži. Masérské stoly pro sportovní masáž musí být velmi pevné. Nejlépe se osvědčují stoly s kovovou kostrou. Jsou asi cm vysoké a mají podpěrku pro hlavu. Povrch stolu by měl mít vrstvu molitanu pokrytého umývatelným materiálem. (Int. 7.) 9.3 Hygiena masírovaného Základním hygienickým požadavkem masáže je čistota. Před masáží požadujeme, aby masírovaná osoba byla omyta teplou vodou a mýdlem pod sprchou. Teplá voda odstraní znečištění kůže a kromě toho ji prokrví, což zvyšuje účinek masáže. Masírovaného zabalíme do prostěradla a masírujeme vždy obnažené části těla. Nejvhodnější doba k masáži je před hlavními jídly. Nikdy nemasírujeme ihned po jídle. (Int. 7.) 9.4 Hygiena práce maséra Sportovní masér musí být patřičně proškolen, aby přispíval ke zlepšování zdravotního stavu sportovců. Nikdy nesmí svým jednáním sportovce poškodit. K tomu musí mít potřebné zdravotní a hygienické znalosti. Masér musí být zcela zdráv. Musí dodržovat osobní hygienu i hygienu svého oblečení, které je lehké a nejlépe bílé barvy. (Int. 7.) 39