Svět RNA a bílkovin. Sestřih pre-mrna. Sestřih pre-mrna. SESTŘIH pre-mrna. Trans-sestřih. Zrání pre-mrna. Posttranskripční modifikace
|
|
- Silvie Holubová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Zrání pre-mrna Posttranskripční modifikace Vytvoření čepičky (capping) Polyadenylace Sestřih Editace Svět RNA a bílkovin SESTŘIH pre-mrna ální sestřih ální sestřih 1
2 Sestřih (splicing) Vystřižení intervenujících sekvencí (intronů) následované spojením odpovídajících částí kódující oblasti (exonů) Kvasinky Introny v 235 z 6000 genů Obratlovci a rostliny Introny v % všech genů Významný podíl na regulaci genové exprese Lidské buňky -40% genů Rostliny - zatím asi 5% genů M E C H A N I S M U S Typické geny a rekordy Savci Delší introny: Často několik kb 3-10 intronů / gen ozprostřených v oblasti nt Kratší exony: cca 300 nt Rostliny Kratší introny: nt, průměrně 150 nt Může být až 40 / gen Delší exony Lidský gen pro dystrofin 78 intronů: 99.4 % délky genu Pre-mRNA: nt / 79 exonů mrna: nt Drosophila; gen pro Down syndrome cell adhesion molecule: teoreticky až isoforem Rozpoznání místa sestřihu Sestřihové signály Rozpoznání místa sestřihu Sestřihové signály Nutné kroky při sestřihu: 1. Rozpoznání místa sestřihu 2. Excize intronu 3. Ligace exonů Pravidlo GT-AG Obratlovci Pravidlo GT-AG Konsensus 5 -místa sestřihu Dinukleotid GU 5 -CAG GUAAGUA-3 Rozpoznán U1 snrna Konsensus místa větvení Většinou nukleotid A 5 -UACUAAC-3 Nejprve rozpoznáno SF1 (BBP) Vazba U2 snrna Konsensus 3 -místa sestřihu Nejméně konzervovaný 5 -C/U/AAG G-3 Pyrimidinový trakt rozpoznán U2AF kooperativní rozpoznávání místa větvení (SF1) a 3 -SS (U2AF) Účast tří konsensus sekvencí místa větvení, pyrimidinového traktu a 3 -SS 2
3 Rozpoznání místa sestřihu - Sestřihové signály Nekonsensuální introny Odchylky od pravidla GT-AG: Introny AT-AC Konsensus sekvence 5 -SS: 5 - ATATCCTT-3 Místo větvení: 5 -CCTTRACCY-3 3 -SS: 5 -YAC -3 Rozpoznány minoritními snrnp snrnp U11 a U12 Rostliny nižší míra konsensu 5 SS, 3 SS a místa větvení polypyrimidonový trakt nahrazen sekvencemi bohatými UA U důležitější než A Rozdílné zastoupení bazí: Introny bohaté AU, exony bohaté GC Sestřih minoritními U12 spliceosomy Mechanismus analogický klasickému sestřihu Homology: U1 snrna U11 snrna U2 snrna U12 snrna U4 snrna U4atac snrna U6 snrna U6atac snrna U5 snrna v obou typech Existuje částečná funkční zastupitelnost obou typů spliceosomů Pomocné sestřihové signály mimo vlastní místa sestřihu Konsensus sekvence krátké a nedokonale komplementární Pomocné signály zesilovače, supresory, nukleotidové složení intronů a exonů Nutnost nalézt všechny introny a exony vystřihnout introny na správných místech Definice exonů a intronů Zesilovače (enhancers) Stimulují sestřih, nt od míst sestřihu Exonové i intronové Rozpoznávány SR proteiny (splicing factor-related proteins) Dvě RS domény Arg-Ser dipeptidové repetice Zeslabovače (suppressors) Váží hnrnp bílkoviny - PTB (polypyrimidine tract-binding proteins) či hnrnp A Nukleotidové složení intronů a exonů Dvouděložné rostliny Obsah AT: exony (50%) X introny (>70%) Oligo(U) řetězce v intronech Savci - Oligo(G) řetězce v intronech Chybné rozpoznání signálů: nevystřižení intronu intron skipping přeskočení exonu exon skipping použití kryptického 5 -SS Rozpoznávání intronů/exonů jako párů správně vzdálených vzájemně odpovídajících míst sestřihu Párování SS přes intron Párování SS přes exon 3
4 Definice exonů a intronů Definice exonů a intronů Čepička - analog 5 -SS prvního exonu CBP (20+80 kda) interaguje s U1 snrnp Poly(A) řetězec - analog 3 -SS posledního exonu PABP (33 kda) interaguje s U5 snrnp Predikce sestřihu in silico odhalí cca 80% míst sestřihu snrnp Bílkovinné faktory U1 snrnp U2AF (U2 association factor) U2 snrnp SR bílkoviny 70K hnrnp protein BBP/SF1 (Branching point-binding protein) UBP (Uridylate-specific RNA-binding hnrnp-like protein) ální sestřih Malé jaderné RNA a RNP Obecné funkce Interakce s pre-mrna a spolu navzájem prostřednictvím interakcí RNA-RNA Kostra pro přepravu a asociaci specifických spliceosomálních bílkovin Katalytické centrum spliceosomu 4
5 Primární a sekundární struktura snrna Obecně krátké: nt Primární sekvence vysoce konzervativní Primární a sekundární struktura snrna Dvě skupiny snrna 1) U1, U2, U4, U5, U11, U12 a U4atac snrna 2) U6 a U6atac snrna Sekundární strukturní elementy ještě konzervativnější Určité úseky primární sekvence téměř 100% konzervativní jednořetězcové úseky 1) RNA-RNA interakce (snrna:mrna a snrna:snrna) 2) vazebná místa bílkovin RNA-RNA interakce ve spliceosomu Klíčové pro správné zformování a funkci spliceosomu 4 typy interakcí 1. Intramolekulární interakce v rámci jedné U snrna 2. Intermolekulární interakce snrna / pre-mrna U1 snrna - 5 -SS U2 snrna - Místo větvení U6 snrna - 5 -SS U5 snrna - konce exonů 3. Intermolekulární interakce snrna / snrna U4/U6 snrna U6 snrna - U2 snrna Bílkovinné sestřihové faktory mimo snrnp CBP (cap-binding protein) 2 podjednotly, kda usnadnění navázání U1 snrnp k 5 -místu sestřihu definice prvního (5 -) exonu PABP (poly(a)-binding protein) 33 kda interakce s U5 snrna definice posledního (3 -) exonu DExD/H-box RNA helikasy řada bílkovin změna konformace RNA 4. Intramolekulární interakce v rámci pre-mrna 5
6 DExD/H-box ATP-dependentní RNA helikasy Bílkovinné sestřihové faktory mimo snrnp U2AF (U2 auxiliary factor) - esenciální sestřihový faktor; kda p65: N-terminální RS doména, 3 RRM domény, vazba k polypyrimidin. traktu p35: neváže se k RNA, nejasná úloha BBP (kvasinky) / SF1 (člověk) 75 kda, vazba k místu větvení a U2AF N-terminální KH doména (RNA-protein) C-konec bohatý prolinem (protein-protein) Součást U5 snrna 8 různých RNA helikas potřebných pro správný průběh jediného procesu - důkaz důležitosti strukturálních změn RNA během sestřihu pre-mrna SR bílkoviny jedna či více N-terminálních RRM domén C-terminální RS (Arg-Ser) doména regulace fosforylací serinu vazba k zesilovačům sestřihu UBP1 (Uridylate-specific RNA-binding hnrnp-like protein), rostliny vazba k AU-bohaté oblasti intronu 3 RBD domény definice intronu, zprostředkování vazby U snrnp k intronu Tri-snRNP model asociace/disociace spliceosomu ální sestřih Komplex E commitment complex fosforylace defosforylace 6
7 Modely formování spliceosomu ální cyklus Tri-snRNP model Původní a obecně přijímaný Tetra-snRNP model HeLa buňky isolován komplex U2/U4/U6 snrnp párování U2/U6 stabilizuje vazbu U4/U6 U2 součástí komplexu E savců isolovanéha za jemných podmínek Penta-snRNP (Holospliceosome) model (2002) holospliceosom isolován z kvasinkového extraktu při nízkých koncentracích solí Katalytické jádro spliceosomu Katalytické jádro spliceosomu velice pravděpodobně ribozym Přímé důkazy neexistují Nepřímé indicie: 1) Závislost první i druhé transesterifikační reakce na kovovém iontu (Mg ++ ) 2) Popsání slabé katalytické aktivity in vitro v trimolekulárním komplexu (2001) Jen RNA: U2 snrna, U6 snrna, fragment RNA hoologní k místu větvení Reakce analogická první transesterifikační reakci 0.15% za 24 hodin při plné saturaci U2 i U6 snrna Fosfát vážící Mg ++ Místo 2,3,5 -fosfotriesterové vazby s A v místě větvení Párování k 5 -SS U6 intramolecular stem-loop 3) Větvící A tvoří 2,3,5 -fosfotriesterovou vazbu s A a G u 5 -konce U6 ISL 4) Uracil U80 v U6 ISL (intramolecular stem-loop) váže hořečnatý ion Párování k místu větvení Formování terciálních interakcí mezi U6 a U2 snrna (pseudoknot) 7
8 ální sestřih Nezbytná součást genové exprese Významný regulační krok Člověk - 40 % genů ( podle EST / genů ) Arabidopsis - zatím asi 5 % genů ( podle EST / genů ) Variabilní užití potenciálních míst setřihu Komplexní transkripční jednotka Jedna pre-mrna může dát vzniknout mnoha zralým mrna Mnoho bílkovin může být kódovanáno jedním genem Základní typy alternativního sestřihu Zapomenutý intron Konkurující 3 místa sestřihu Konkurující 5 místa sestřihu Alternativní promotory Alternativní polyadenylační místa Kazetovité exony Vzájemně se vylučující exony Mechanismus alternativního sestřihu Neexistuje jednotný mechanismus Rozpoznání konstitutivních a alternativních míst sestřihu nízký stupeň konzervace regulační sekvence i sekvence míst sestřihu krátké a degenerované malý informační obsah snad čím blíže konsensu, tím silnější místa sestřihu Sestřihové zesilovače/supresory SR bílkoviny - definice exonů, vazba k zesilovačům sestřihu hnrnp bílkoviny (PTB, hnrnp A1) - většinou inhibitory sestřihu Sekundární struktura pre-mrna Poměr koncentrací a aktivit jednotlivých obecných a specifických sestřihových faktorů Komplexní proces - kombinace pozitivně a negativně působících faktorů 8
9 genu pro Dscam Nezbytná součást genové exprese Významný regulační krok Člověk - 40 % genů ( podle EST / genů ) Arabidopsis - zatím asi 5 % genů ( podle EST / genů ) Variabilní užití potenciálních míst setřihu Komplexní transkripční jednotka Jedna pre-mrna může dát vzniknout mnoha zralým mrna Mnoho bílkovin může být kódovanáno jedním genem Drosophila gen pro DS cell adhesion molecule (DSCAM): teoreticky až isoforem Funkční kategorizace alternativně stříhaných genů Funkční důležitost alternativního sestřihu Člověk (75 % genů) Signalizace Stres Regulace genové exprese Receptory Přenos signálů Transkripční faktory Produkce zcela rozdílných produktů jednoho genu Člověk: calcitonin (CT) X calcitonin gene-related peptide (CGRP) a polyadenylace CT/CGRP genu Štítná žláza - exon 4 -> 32 aa CT (hormon, hladina Ca v krvi) Neurony-Vystřižení exonu 4 -> 37 aa CGRP (vasodilatátor) Arabidopsis (většina genů) Regulace genové exprese Receptory Přenos signálů Transkripční faktory Stres Příklady rostlinných alternativně sestříhaných stresových genů Rýže: dvě mitochondriální bílkoviny Společný exon 1 - mitochondriální lokalizační signál Exon 2 - mt ribosomální protein S14 (RPS14) Exon 3 - podjednotka B mt sukcinát dehydrogenasy (SDHB) vznik: integrace původně mitochondriálního genu rps14 do intronu jaderného genu sdhb 9
10 Funkční důležitost alternativního sestřihu genu slo Vyjmutí či náhrada funkčních domén bílkovin Modulární struktura bílkovin, různé domény s různou funkcí Transkripční faktory - DNA vazebná a aktivační doména Lokalizace bílkovin Rozdílnábuněčná lokalizace stejné bílkoviny Změna nepřekládaných oblastí (UTR) ovlivnění translatability, stability a lokalizace mrna v cytoplasmě Drosophila: mrna pro ferritin - přítomnost / absence IRE Zpětnovazebná smyčka kvasinková ribosomální bílkovina L32 vazba k vlastní pre-mrna, inhibice sestřihu, narušení ORF, syntéza nefunkční bílkoviny genů pro neurexiny Další příklady komplexních transkripčních jednotek Fibroblast growth factor receptor 2 (savci) Vzájemně se vylučující exony mění vazebnou specificitu Neural cell adhesion molecule (mozek krys) Variable alternatively spliced exon (VASE) RUBISCO activase (rostliny) Obě aktivují RUBISCO, jen delší je regulována změnou redox potenciálu α-tropomyosin (krysy) 9 isoforem s rozdílnou buněčnou specificitou 2 alternativní promotory (A), 2 páry vzájemně se vylučujících exonů (B), řada alternativních míst polyadenylace (C) 10
11 ální sestřih Široce rozšířený zejména organely Protista (Kinetoplastida, Euglena) Hlísti, ploštěnci, obratlovci Každý exon kódován jinou RNA pre-mrna PTM (pre-transsplicing molecule) dříve SL RNA (spliceleader RNA) = Často spolu s alternativním sestřihem Časté u parazitů; vznik různých antigenních determinant ální sestřih Fylogeneticky značně rozšířené 1) rrna, trna, mrna Mitochondrie, plastidy Protista, houby, rostliny 2) mrna Eubacteria Dosud neobjeveny u Archebakterií - ribozymy Mobilní genetické elementy Mitochondriální genom: Arabidopsis 23 Marchantia 25 Chloroplastový genom Euglena 155 (40% genomu) Délka intronů: Variabilní; 389 nt kb bez ORF většinou kb (dle přítomnosti ORF) ORF cca nt stejný jako u spliceosomů snad jejich evoluční předchůdci teorie vzniku snrnarozpadem intronů II. typu 11
12 intronů II. typu Kofaktor Transesterifikace Hydrolýza Definice míst sestřihu Součást katalytickéha jádra ORF Nejkonzervovanější, Ribozym? Obsahuje nukleofil (A) Hydrolýza - alternativnízpůsob prvním nukleofilem voda, výsledkem lineární intron snad evoluční předchůdce transesterifikace Sekundární struktura intronů II. typu Bílkoviny účastnící se sestřihu intronů II. typu mobilní genetické elementy Kódované intronem (doména IV) maturasa stabilizace konformace intronu reversní transkriptasa endonukleasa twintrony Kódované jádrem RNA vazebné bílkoviny RNA helikasa RNA chaperony aa-trna synthetasy sestřihové faktory často společné se spliceosomálním sestřihem Retrohoming Bílkovina kódovaná intronovým ORF reversní transkriptasa endonukleasa Ribozym (intronová RNA) Retrotransposice 12
13 mobilní genetické elementy mobilní genetické elementy ální sestřih Fylogeneticky značně rozšířené Eukaryota,viry, Eubakterie, bakteriofágy Dosud neobjeveny u Archebakterií Abundantní zejména v mtdna hub - ribozymy zrychlení reakce krát 1) rrna, trna, mrna Mitochondrie, plastidy Protista, houby, rostliny 2) trna, mrna Eubacteria, bakteriofágy 3) rrna jádro Protista, houby 4) mrna Mitochondrie Živočichové (Žahavci) Jederná pre-23s rrna z Tetrahymena thermophila (413 nt) Mobilní genetické elementy 13
14 Primární a sekundární struktura intronů I. typu Sekundární struktura intronů I. typu Velice jednotná a komplexní sekundární a terciální struktura Délka nt Mohou obsahovat ORF Maturasa Stabilizace terciální struktury Endonukleasa Mobilita intronů Takřka žádná konzervace primární nukleotidové sekvence Upstreamexonkončí U Intronkončí G Čtyři téměř konzervované oblasti: P, Q, R a S Extrémní konzervace sekundární struktury Vlásenky (P) se smyčkami (L), pseudoknoty, jednořetězcové oblasti (J) Substrátová doména Vlásenky P1, P10 (začátek a konec intronu) a P2 IGS - internal guide sequence, párování s konci exonů Katalytické jádro Domény P4-P6 a P3-P7 Dvě téměř rovnoběžbé dvoušroubovice, mezi nimi substrátová doména Intron I. typu intronů I. typu Mechanismus podobný klasickému spliceosomu Dvě transesterifikační reakce Prvním nukleofilem volný guanosin Nevzniká laso, ale lineární intron První a druhý krok představují přímý a zpětný chod téže reakce (i intron končí G) Jen jedno katalytické jádro Jen jedna funkční konformace Statická struktura Cirkularizace intronu Mobilita - nejen vystřižení, ale i homing Závislost na přítomnosti dvojmocných kovových iontů Zaujetí správné funkční konformace (folding) Mg ++, Mn ++, Ca ++, Sr ++ Účast při vlastní sestřihové reakci (donor/akceptor protonů) Takřka výhradně Mg ++ 14
15 Další reakce katalyzované ribozymy I. typu Retrohoming Reverzní sestřih -> reverzní transkripce -> rekombinace (integrace do genomu) Cirkularizace intronu Transesterifikace či hydrolýza fosfoesterových vazeb Ligace RNA (ligasa) Analogie I. kroku: Endonukleolytické štěpení RNA a DNA (endonukleasa) Hydrolýza aminoacylesterů (aminoacylester hydrolasa) není hydrolýza fosfoesterové vazby! Analogie II. kroku: Polymerace RNA (polymerasa) Přenos nukleotidů (nukleotidyltransferasa) ální sestřih I. typu I. typu Didymium iridis (Myxomycetes) Naegleria gruberi (Amoeboflagellata) Podobnost: životní cyklus, buněčná morfologie, organizace rdna (extrachromozomální, Di 20 kb lineární, Ng 14 kb cirkulární) Intron I ( mt) Nejmenší známý ribozym I. typu Hydrolytickéštěpení dvou interních míst v RNA Ne sestřih, ale vyštěpení ORF z twintronu v rrna genech v konzervovaných částech rdna Intron II Klasický ribozym I. Typu Sestřih twintronu ORF - homing endonukleasa Mobilita twintronu Intron ribozym I. typu kb ORF (75O nt) homing endonukleasa Horizontální přenos: Přítomnost v tak evolučně vzdálených organismech jen v extrachromozomální DNA 15
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
Svět RNA a bílkovin. RNA svět, 1. polovina. RNA svět. Doporučená literatura. Struktura RNA. Transkripce. Regulace transkripce.
RNA svět, 1. polovina Struktura RNA Regulace transkripce Zrání pre-mrna Svět RNA a bílkovin Sestřih pre-mrna Transport a lokalizace RNA Stabilita RNA Doporučená literatura RNA svět Alberts B., et al.:
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Stavební kameny nukleových kyselin Nukleotidy = báze + cukr + fosfát BÁZE FOSFÁT Nukleosid = báze + cukr CUKR Báze Cyklické sloučeniny obsahující dusík puriny nebo pyrimidiny
Syntéza a postranskripční úpravy RNA
Syntéza a postranskripční úpravy RNA 2016 1 Transkripce Proces tvorby RNA na podkladu struktury DNA Je přepisován pouze jeden řetězec dvoušroubovice DNA templátový řetězec Druhý řetězec se nazývá kódující
ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv
Urbanová Anna ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv strukturní rysy mrna proces degradace každá mrna v
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce Nukleová kyselina gen základní jednotka informace v živých systémech,
Proteiny Genová exprese. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
Proteiny Genová exprese 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Bílkoviny (proteiny), 15% 1g = 17 kj Monomer = aminokyseliny aminová skupina karboxylová skupina α -uhlík postranní řetězec Znát obecný vzorec
DUM č. 10 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 10 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 26.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Procesy následující bezprostředně po transkripci.
Bílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
Přenos genetické informace: Centrální dogma. Odstranění intronů sestřihem RNA
Transkripce a úpravy RNA Osnova přednášky Přenos genetické informace: Centrální dogma Proces genové exprese Transkripce u prokaryot Transkripce a úpravy RNA u eukaryot Přerušované geny u eukaryot: exony
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika Aby mohl mnohobuněčný organismus efektivně fungovat, je třeba, aby se jednotlivé buňky specializovaly na určité funkce. Nový jedinec přitom
Centrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
Funkční specializace dnes: nukleové kyseliny uchovávají genet. informaci bílkoviny mají strukturní a katalytickou fci
Evoluce RNA Funkční specializace dnes: nukleové kyseliny uchovávají genet. informaci bílkoviny mají strukturní a katalytickou fci Po určité období měl obě funkce jeden typ sloučenin, RNA - informační i
Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie
Centrální dogma molekulární biologie ukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Transkripce D R Translace rotein Mendel) Replikace 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 nukleové kyseliny
Struktura, vlastnosti a funkce nukleových kyselin, DNA v jádře, chromatin.
Struktura, vlastnosti a funkce nukleových kyselin, DNA v jádře, chromatin. Nukleové base - purinové a pyrimidinové Ribonukleosidy - base + ribosa Deoxyribonukleosidy base + 2 - deoxyribosa Nukleotidy,
Svět RNA a bílkovin. ZRÁNÍ pre-mrna. Úrovně regulace genové exprese eukaryot. C-terminální doména. Zrání pre-mrna. Posttranskripční modifikace
Úrovně regulace genové exprese eukaryot Svět RNA a bílkovin ZRÁNÍ pre-mrna Zrání pre-mrna Vytvoření čepičky (capping) Sestřih Editace C-terminální doména CTD platforma 1. Regulace aktivity RNAP II Defosforylovaná
přepis genetické informace z DNA do RNA, při které DNA slouží jako matrice pro syntézu RNA. Reakci katalyzuje RNA-polymeráza (transkriptáza)
Transkripce přepis genetické informace z DNA do RNA, při které DNA slouží jako matrice pro syntézu RNA. Reakci katalyzuje RNA-polymeráza (transkriptáza) Zpětná transkripce (RT) - přepis genetické informace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace Figure 4-3 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Figure 4-4 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Figure 4-5 Molecular
Genetika zvířat - MENDELU
Genetika zvířat DNA - primární struktura Několik experimentů ve 40. a 50. letech 20. století poskytla důkaz, že genetický materiál je tvořen jedním ze dvou typů nukleových kyselin: DNA nebo RNA. DNA je
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny
eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy molekulární a buněčné biologie Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Genetický aparát buňky DNA = nositelka genetické informace - dvouvláknová RNA: jednovláknová mrna = messenger
Přednáška kurzu Bi4010 Základy molekulární biologie, 2016/17 Transkripce DNA a sestřih
Přednáška kurzu Bi4010 Základy molekulární biologie, 2016/17 Transkripce DNA a sestřih Jan Šmarda Ústav experimentální biologie, PřF MU Genová exprese: cesta od DNA k RNA a proteinu fenotyp je výsledkem
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti buněk skladovat,
Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
6) Transkripce. Bakteriální RNA-polymeráza katalyzuje transkripci všech uvedených typů primárních transkriptů (na rozdíl od eukaryot).
6) Transkripce Transkripce bakteriálního genomu Jde o přenos genetické informace z DNA do RNA. Katalyzuje ji enzym RNA-polymeráza (transkriptáza). Další názvy:dna-řízená RNApolymeráza, DNA-řízená RNA-nukleotidyltransferáza,
Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.
Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc. Další vyučující: Ing. l. Večerek, PhD., Ing. L. Hanusová, Ph.D., Ing. L. Tothová Předpoklady: znalosti
Bakteriální transpozony
Bakteriální transpozony Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza (transpozáza) = enzym
DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 11 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 30.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Princip genové exprese, intenzita překladu
Molekulární biologie. 4. Transkripce
Molekulární biologie 4. Transkripce Transkripce (přepis) genetické informace z DNA do RNA Osnova 1. Transkripce (prokaryotického) bakteriálního genomu 2. Transkripce eukaryotického genomu 3. Posttranskripční
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace Figure 6-2 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) replikace Figure 4-8 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid
Molekulární lární genetika Nukleové kyseliny DeoxyriboNucleic li Acid RiboNucleic N li Acid cukr (deoxyrobosa, ribosa) fosforečný zbytek dusíkatá báze Dusíkaté báze Dvouvláknová DNA Uchovává genetickou
Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin
Mendelova genetika v příkladech Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin Ing. Petra VESELÁ Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován
REKOMBINACE Přestavby DNA
REKOMBINACE Přestavby DNA variace v kombinacích genů v genomu adaptace evoluce 1. Obecná rekombinace ( General recombination ) Genetická výměna mezi jakýmkoli párem homologních DNA sekvencí - často lokalizovaných
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA MITOSA - fáze: Profáze - kondensace chromosomů - 30 nm chromatine fibres vázané na matrix Rozpad Metafáze - párové ( sesterské ) chromatidy - vázané centromerou, seřazené
Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 6. Struktura nukleových kyselin Ivo Frébort Struktura nukleových kyselin Primární struktura: sekvence nukleotidů Sekundární struktura: vzájemná poloha nukleotidů
Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky
Buněčný cyklus Replikace DNA a dělení buňky 2 Regulace buněčného dělení buněčný cyklus: buněčné dělení buněčný růst kontrola kvality potomstva (dceřinných buněk) bránípřenosu nekompletně zreplikovaných
VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
GENETIKA. zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů
GENETIKA zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů Dědičnost: schopnost organismů uchovávat informace o své struktuře a funkčních schopnostech a předávat je svým potomkům Proměnlivost (variabilita) je
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Majeská Čudejková 3. Proteosyntéza Centrální dogma molekulární biologie Rozluštění genetického kódu in vitro Marshall Nirenberg a Heinrich Matthaei zjistili,
Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Biosyntéza nukleových kyselin. VY_32_INOVACE_Ch0219.
Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu: Název projektu: Číslo a název klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0211 Zlepšení podmínek
REGULACE TRANSLACE. 1. Translační aparát TRANSLAČNÍ APARÁT. 1. Translační aparát iniciační faktory
1. Translační aparát a) mrna + mrna-vazebné bílkoviny b) trna c) aminokyseliny d) ribosomy e) regulační bílkoviny translační faktory f) translační kompartmenty REGULACE TRANSLACE TRANSLAČNÍ APARÁT 1. Translační
DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
Struktura a organizace genomů
CG020 Genomika Přednáška 8 Struktura a organizace genomů Markéta Pernisová Funkční genomika a proteomika rostlin, Mendelovo centrum genomiky a proteomiky rostlin, Středoevropský technologický institut
NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:
NUKLEOVÉ KYSELINY Deoxyribonukleová kyselina (DNA, odvozeno z anglického názvu deoxyribonucleic acid) Ribonukleová kyselina (RNA, odvozeno z anglického názvu ribonucleic acid) Definice a zařazení: Nukleové
Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny
Obecná genetika Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny Doc. RNDr. Ing. Eva PALÁTOVÁ, PhD. Ing. Roman LONGAUER, CSc. Ústav zakládání a pěstění lesů LDF MENDELU
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
ukleové kyseliny Replikace Transkripce, RA processing Translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti
jedné aminokyseliny v molekule jednoho z polypeptidů hemoglobinu
Translace a genetický kód Srpkovitý tvar červených krvinek u srpkovité anémie: důsledek záměny Srpkovitý tvar červených krvinek u srpkovité anémie: důsledek záměny jedné aminokyseliny v molekule jednoho
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis
TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis Mikrotubuly Formace heterodimerů α/βtubulinu Translace α a β -tubulin monomerů chaperonin c-cpn správný folding α-tubulin se váže na TFC B a β na TFC
Globální pohled na průběh replikace dsdna
Globální pohled na průběh replikace dsdna 3' 5 3 vedoucí řetězec 5 3 prodlužování vedoucího řetězce (polymerace ) DNA-ligáza směr pohybu enzymů DNA-polymeráza I DNA-polymeráza III primozom 5' 3, 5, hotový
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Translace, techniky práce s DNA
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Translace, techniky práce s DNA Translace překlad z jazyka nukleotidů do jazyka aminokyselin dá se rozdělit na 5 kroků aktivace aminokyslin
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN Translace - překlad genetické informace z jazyka nukleotidů do jazyka aminokyselin podle pravidel genetického kódu. Genetický kód - způsob zápisu genetické informace Kód Morseovy
Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)
RNAi Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor) Místo silné pigmentace se objevily rostliny variegované a dokonce bílé Jorgensen pojmenoval tento fenomén
Struktura biomakromolekul
Struktura biomakromolekul ejvýznamnější biomolekuly proteiny nukleové kyseliny polysacharidy lipidy... měli bychom znát stavební kameny života Proteiny Aminokyseliny tvořeny aminokyselinami L-α-aminokyselinami
NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
Translace (druhý krok genové exprese)
Translace (druhý krok genové exprese) Od RN k proteinu Milada Roštejnská Helena Klímová 1 enetický kód trn minoacyl-trn-synthetasa Translace probíhá na ribosomech Iniciace translace Elongace translace
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
Struktura a funkce nukleových kyselin
Struktura a funkce nukleových kyselin ukleové kyseliny Deoxyribonukleová kyselina - DA - uchovává genetickou informaci Ribonukleová kyselina RA - genová exprese a biosyntéza proteinů Složení A stavební
1. Napište strukturní vzorce aminokyselin E a W a vzorce guanosinu a uracilu
Test pro přijímací řízení magisterské studium Biochemie 2018 1. Napište strukturní vzorce aminokyselin E a W a vzorce guanosinu a uracilu U dalších otázek zakroužkujte správné tvrzení (pouze jedna správná
Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku
Hořčík Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Příjem a pohyb v rostlině Příjem jako ion Mg 2+, pasivní, iont. kanály Mobilní ion v xylému i ve floému, možná retranslokace V místě funkce vázán
REPLIKACE A REPARACE DNA
REPLIKACE A REPARACE DNA 1 VÝZNAM REPARACE DNA V MEDICÍNĚ Příklad: Reparace DNA: enzymy reparace nukleotidovou excizí Onemocnění: xeroderma pigmentosum 2 3 REPLIKACE A REPARACE DNA: Replikace DNA: 1. Podstata
6. Nukleové kyseliny
6. ukleové kyseliny ukleové kyseliny jsou spolu s proteiny základní a nezbytnou složkou živé hmoty. lavní jejich funkce je uchování genetické informace a její přenos do dceřinné buňky. ukleové kyseliny
Přípravný kurz z biologie MUDr. Jana Kolářová, CSc. témata 1 Mgr. Kateřina Caltová témata 3-5 doc. PharmDr. Emil Rudolf, Ph.D. 2 + 6-10 materiály k
Přípravný kurz z biologie MUDr. Jana Kolářová, CSc. témata 1 Mgr. Kateřina Caltová témata 3-5 doc. PharmDr. Emil Rudolf, Ph.D. 2 + 6-10 materiály k přípravnému kurzu: stránka Ústavu lékařské biologie a
1. Napište strukturní vzorce aminokyselin D a Y a vzorce adenosinu a thyminu
Test pro přijímací řízení magisterské studium Biochemie 2019 1. Napište strukturní vzorce aminokyselin D a Y a vzorce adenosinu a thyminu U dalších otázek zakroužkujte správné tvrzení (pouze jedna správná
Nukleové kyseliny. Jsou universální složky živých organismů. Jsou odpovědné za uchování a přenos genetické informace.
Nukleové kyseliny Jsou universální složky živých organismů. Jsou odpovědné za uchování a přenos genetické informace. Richard Vytášek 2012 Nukleové kyseliny objeveny v 19.století v mlíčí (rybí sperma) a
Nukleové kyseliny Milan Haminger BiGy Brno 2017
ukleové kyseliny Milan aminger BiGy Brno 2017 ukleové kyseliny jsou spolu s proteiny základní a nezbytnou složkou živé hmoty. lavní jejich funkce je uchování genetické informace a její přenos do dceřinné
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky
Úvod do studia biologie Základy molekulární genetiky Katedra biologie PdF MU, 2011 - podobor genetiky (genetika je obecnější) Genetika: - nauka o dědičnosti a proměnlivosti - věda 20. století Johann Gregor
VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)
Chemie nukleotidů a nukleových kyselin Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky) NH 2 N N báze O N N -O P O - O H 2 C H H O H H cukr OH OH nukleosid nukleotid Nukleosidy vznikají buď syntézou
Transpozony - mobilní genetické elementy
Transpozony - mobilní genetické elementy Tvoří pravidelnou součást genomu prokaryot i eukaryot (až 50% genomu) Navozují mutace genů (inzerční inaktivace, polární mutace, změny exprese genů) Jsou zodpovědné
a) Primární struktura NK NUKLEOTIDY Monomerem NK jsou nukleotidy
1 Nukleové kyseliny Nukleové kyseliny (NK) sice tvoří malé procento hmotnosti buňky ale významem v kódování genetické informace a její expresí zcela nezbytným typem biopolymeru všech živých soustav a)
RNA molekuly. Analýza genové exprese pomocí cytometrických (a jiných) metod. Analýza exprese a funkce microrna. Úrovně regulace genové exprese
Analýza genové exprese pomocí cytometrických (a jiných) metod Studium exprese a funkce microrna Eva Slabáková, Ph.D. Bi9393 Analytická cytometrie 12.11.2013 Oddělení cytokinetiky Biofyzikální ústav AVČR,
Svět RNA a bílkovin. Transkripce. Transkripce TRANSKRIPCE. Úrovně regulace genové exprese eukaryot
Úrovně regulace genové exprese eukaryot Svět RNA a bílkovin TRANSKRIPCE Transkripce Transkripce DNAvazebné bílkoviny DNAvazebné bílkoviny 1 DNA dependentní Katalyzuje chemicky téměř stejnou reakci jako
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
Intracelulární Ca 2+ signalizace
Intracelulární Ca 2+ signalizace Vytášek 2009 Ca 2+ je universální intracelulární signalizační molekula (secondary messenger), která kontroluje řadu buměčných metabolických a vývojových cest intracelulární
-nukleové kyseliny jsou makromolekulární látky, jejichž základní stavební jednotkou je nukleotid každý nukleotid vzniká spojením:
Otázka: Molekulární základy dědičnosti Předmět: Biologie Přidal(a): Mulek NUKLEOVÉ KYSELINY -nositelkami genetické informace jsou molekuly nukleových kyselin tvořené řetězci vzájemně spojených nukleotidů,
Chemická reaktivita NK.
Chemické vlastnosti, struktura a interakce nukleových kyselin Bi7015 Chemická reaktivita NK. Hydrolýza NK, redukce, oxidace, nukleofily, elektrofily, alkylační činidla. Mutageny, karcinogeny, protinádorově
Evoluční genomika. Eduard Kejnovský. Kapitola II.: Relikty světa RNA
Evoluční genomika Eduard Kejnovský Kapitola II.: Relikty světa RNA Svět RNA co bylo dříve DNA nebo proteiny? RNA je genetický materiál i katalyzátor postuloval Crick 1968 katalytická aktivita RNA (Cech
Molekulární biotechnologie č.8. Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách
Molekulární biotechnologie č.8 Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách Eukaryontní buňky se využívají v případě, když Eukaryontní proteiny syntetizované v baktériích postrádají biologickou
Regulace enzymové aktivity
Regulace enzymové aktivity MUDR. MARTIN VEJRAŽKA, PHD. Regulace enzymové aktivity Organismus NENÍ rovnovážná soustava Rovnováha = smrt Život: homeostáza, ustálený stav Katalýza v uzavřené soustavě bez
Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace
Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace Centrální dogma Nukleové kyseliny Fosfátem spojené nukleotidy (cukr s navázanou bází a fosfátem) Nukleotidy Nukleotidy stavební kameny nukleových
Odvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni
Otázka: Molekulární genetika a biologie Předmět: Biologie Přidal(a): Tomáš Pfohl Odvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni Zakladatel klasické genetiky - Johan Gregor Mendel
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.
Toxikodynamika toxikodynamika (řec. δίνευω = pohánět, točit) interakce xenobiotika s cílovým místem (buňkou, receptorem) biologická odpověď jak xenobiotikum působí na organismus toxický účinek nespecifický
MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT
Informační makromolekuly MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT Funkce a syntéza informačních makromolekul Regulace metabolické aktivity Nukleové kyseliny Proteiny Pořadí monomerních jednotek nese genetickou informaci
6. Nukleové kyseliny a molekulová genetika
6. Nukleové kyseliny a molekulová genetika Obtížnost A Odhadněte celkové nukleotidové složení dvouvláknové DNA, u níž bylo experimentálně stanoveno, že ze 100 deoxynukleotidů tvoří průměrně 22 deoxyadenosin-5
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2010 Jan Pazdera 1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Metody studia vyjádření
POLYPEPTIDY. Provitaminy = organické sloučeniny bez vitaminózního účinku, které se v živočišném těle mění působením ÚV záření nebo enzymů na vitaminy.
POLYPEPTIDY Provitaminy = organické sloučeniny bez vitaminózního účinku, které se v živočišném těle mění působením ÚV záření nebo enzymů na vitaminy. Hormony = katalyzátory v živočišných organismech (jsou
TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE
TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE 1) Důležitým biogenním prvkem, obsaženým v nukleových kyselinách nebo ATP a nezbytným při tvorbě plodů je a) draslík b) dusík c) vápník d) fosfor 2) Sousedící nukleotidy