Veselí nad Moravou středověký hrad v říční nivě

Transkript

1 Veselí nad Moravou středověký hrad v říční nivě Miroslav Plaček Miroslav Dejmal a kolektiv Vydáno s podporou grantového projektu GA ČR P405/11/1729 Brno 2015

2 ARCHAIA BRNO o. p. s. Veselí nad Moravou středověký hrad v říční nivě Vydavatel: Archaia Brno o. p. s. Adresa redakce: Bezručova 15, Brno brno@archaiabrno.cz Tel.: Odpovědný redaktor: Mgr. Miroslav Dejmal, doc. Ing. PhDr. Miroslav Plaček Technická redakce: Bc. Lucie Černá, Mgr. Lenka Sedláčková Recenzenti: prof. PhDr. Josef Unger, CSc., doc. PhDr. Pavel Vařeka, Ph.D. Překlad anglického resumé: Mgr. Pavel Košař Jazyková korektura: Bc. Lucie Černá, Mgr. Dana Zapletalová, Mgr. Irena Ženožičková Sazba a grafická úprava: Archaia Brno o. p. s. Návrh obálky: Černá a fialová s. r. o. Obálka: Plán zámku a zámecké zahrady z roku 1748, sig. HVa38, uloženo v Městkém muzeu ve Veselí nad Moravou. Tisk: Tiskárna Didot, spol. s. r. o. Náklad: 700 ks Součástí publikace je datový nosič (DVD) Brno 2015 ISBN:

3 Obsah OBSAH 1. Úvod 4 2. Přírodní prostředí (Lenka Lisá, Aleš Bajer) 6 3. Historie 3.1 Historie hradu, panství a kolonizace Veselska (Miroslav Plaček) Veselí v novověku (Miroslav Plaček) Vývoj hradů jihovýchodní Moravy do konce 14. století (Miroslav Plaček) Terénní výzkum 4.1 Archeologický výzkum v letech (Miroslav Dejmal) Středověký objekt ve východním křídle zámku (Radim Vrla) Geofyzikální průzkum (Michal Vágner) Přírodovědný výzkum 5.1 Sedimentologie lokality (Lenka Lisá, Aleš Bajer, Miroslav Dejmal) Mikromorfologie (Lenka Lisá) Petrografie stavebních hmot (Aleš Bajer) Petrografie keramiky (Jan Petřík, Karel Slavíček, Lenka Sedláčková) Dendrochronologické datování (Michal Rybníček, Tomáš Kolář) Analýza dřevěných artefaktů a konstrukcí (Romana Kočárová, Hanuš Vavrčík, Petr Kočár, Michal Rybníček, Tomáš Kolář) Rostlinné zbytky (Petr Kočár, Romana Kočárová) Pylová a fytolitová analýza (Libor Petr) Zvířecí kosti a další archeozoologický materiál (Zdeňka Sůvová) Fyzikálně-chemické analýzy a konzervace usní (Gabriela Vyskočilová, Alois Orlita, Jiří Příhoda) Environmentální záznam širšího okolí lokality (Libor Petr, Aleš Bajer, Lenka Lisá) Shrnutí výsledků přírodovědných analýz (Petr Kočár, Lenka Lisá, Romana Kočárová, Libor Petr, Zdeňka Sůvová, Aleš Bajer, Hanuš Vavrčík, Michal Rybníček, Tomáš Kolář) Hmotná kultura 6.1 Středověká keramika (Lenka Sedláčková) Soubor novověké keramiky ze zámku (Jiří Pajer) Stavební keramika (Miroslav Dejmal) Kovové artefakty (Petr Žákovský, Jiří Hošek) Dřevěné artefakty (Aleš Hoch) Kožené artefakty (Aleš Hoch) Textilní artefakty (Aleš Hoch, Zdenka Kuželová, Gabriela Vyskočilová) Kostěná a parohová industrie (Aleš Hoch, Zdeňka Sůvová) Středověké a renesanční sklo (Hedvika Sedláčková, Dana Rohanová) Mince (Kamil Smíšek) Závěr (Miroslav Dejmal, Miroslav Plaček, David Merta) Literatura resumé Barevné obrazové přílohy Datový nosič (DVD) s přílohami k jednotlivým kapitolám 1

4

5 Přírodovědný výzkum 5.4 Petrografie keramiky Jan Petřík Karel Slavíček Lenka Sedláčková V rámci zpracování veselské keramiky jsme se pokusili využít i vybrané přírodovědné analýzy, jejichž úkolem bylo alespoň v základní rovině odpovědět na některé otázky spojené s keramologickým výzkumem. Za tímto účelem bylo vybráno 16 vzorků (tab. 1), které pocházejí výhradně ze situací 2. poloviny 13. století jakožto nejpočetnější složky celého veselského keramického souboru. Tyto vzorky na jedné straně reprezentují běžnou, resp. nejčastěji se objevující hrnčinu, na druhé straně byly vybrány i vzorky, které se ze souboru již na první pohled zcela vymykaly, zároveň ale skýtaly příslib možného řešení dalších okruhů otázek. První skupinu reprezentují 3 vzorky grafitové keramiky (vz. 1 3) a 5 vzorků keramiky písčité (vz. 4 8). Druhou skupinu pak 7 vzorků opatřených glazurou (vz ) a jeden vzorek keramiky slídové (vz. 9). Hlavním cílem analýz byla základní charakteristika keramického materiálu a předběžná identifikace odlišných produkčních skupin. 1) Zároveň jsme chtěli ověřit i oprávněnost třídění do makroskopicky vyčleněných keramických tříd. Keramická mikropetrografie Ve výzkumu keramických surovin mají výsadní postavení optické metody, především polarizační mikroskopie/keramická mikropetrografie, která umožňuje identifikaci minerálů a hornin (obecně např. Quinn 2013, Gregerová a kol. 2010). Interakce viditelného procházejícího nebo odraženého světla s minerálem umožňuje jeho identifikaci. Jejich rozlišení je důležité z hlediska poznání technologie výroby a provenience materiálu. Leštěné výbrusové preparáty o mocnosti 30 µm byly pozorovány v procházejícím světle polarizačního mikroskopu modelu Olympus BX 51 a Motic PM 28. Mikrofotodokumentace byla provedena fotoaparátem Canon 40D. Pro deskripci byl použit upravený systém podle P. Quinna (2013). V některých případech byla použita terminologie a metodika M. Gregerové a kol. (2010). 1) Produkční skupinu chápeme jako keramiku s určitou jednotou použitých surovin a technologie výroby. Tab. 1: Základní makroskopické charakterisktiky vybraných vzorků. Vzorek Inv. č. Druh nádoby Mikropetrografická skupina Keramická třída Barva matrix (makroskopicky) Barva glazury (Munsellova škála) /117 zásobnice A 120 tmavě šedá není /11 zásobnice A 120 tmavě šedá není /140 zásobnicový hrnec A 120 tmavě šedá není /783 hrnec B2 110 šedá není /22 hrnec B1 110 šedá není /179 hrnec B1 130 šedá není /3 hrnec B2 110 šedá není /18 hrnec B1 130 šedá není /17 hrnec C 170 šedá není /5 džbán E 135 šedá olivově hnědá (2.5Y 4/6) /67,68 džbán D /8 džbán E 141 oranžová s šedým jádrem oranžová s šedým jádrem temně červená, žlutočervená (10R 3/3, 5YR 4/6) temně červená (10R 3/3) /93 džbán D 136 světle šedá tmavě červenohnědá (5YR 3/2) /62 miniatura F1 141 oranžová žlutočervená (5YR 4/6) /1 miniatura F2 181 bílá tmavě červenohnědá (2.5YR 2.5/3) /15 džbán G 181 bílá tmavě žlutohnědá, žlutohnědá (10YR 3/4, 10YR 5/8) 102

6 Petrografie keramiky Obsah minerálů a zrnitostní charakteristiky jsou uvedeny v tab. 2 a obr. 1. Na základě zjištěného složení a zrnitosti byly prostřednictvím shlukové analýzy vzorky rozčleněny do devíti skupin (obr. 2, obr. B10). Mikrostrukturní a mikromorfologické charakteristiky mikropetrografických skupin jsou uvedeny v tab. 3 a charakteristiky výpalu v tab. 4. Skupina A (grafitová keramika, vz. 1 3) Skupina A odpovídá keramické třídě makroskopicky označované jako grafitová keramika v našem případě keramické třídě 120. Vzorky 1 a 2 pocházejí ze zásobnic, vzorek 3 ze zásobnicového hrnce. Z pohledu neplastické složky se jedná o špatně vytříděnou keramiku s vysokým podílem hrubozrnné frakce. Velké úlomky hornin a minerálů jsou jak zaoblené, tak ostrohranné. Neplastická složka se v nejvyšší míře skládá z grafitových hornin (rul a metakvarcitů) a samotného grafitu. V menší míře jsou zastoupeny sedimenty (pískovce, prachovce, prachové břidlice) a metamorfity (ruly, křemence). Z minerálů byly zjištěny křemen, alkalické živce, biotit, muskovit a amfibol. Výpal proběhl v redukčním prostředí v rozmezí teplot C (biotit je nepleochroický, organika vyhořelá). Matrix je homogenní, černá a tmavě šedá. Mikrostruktura vzorků je paralelní. Mikropetrograficky jsou si vzorky 1 a 3 podobné. Vzorek 2 se od zbylých dvou liší charakterem keramického těsta. Navíc obsahuje příměs jiného druhu hlíny. Odlišuje se také tím, že neobsahuje železité závalky. Povrchová úprava v podobě engoby, zmiňovaná v literatuře často u zásobnic (např. Fusek Spišiak 2005, 293; Procházka Peška 2007, ), nebyla zjištěna. Pouze vzorek 3 mohl být v prostoru odpovídajícímu ústí nádoby přetřen velmi tenkou vrstvou hlíny s jinou zrnitostí. Obecně lze však konstatovat, že načervenalé zbarvení je způsobeno nejspíše částečným vystavením oxidačnímu žáru. Ve vzorku 2 byly zjištěny protáhlé jílovité závalky podobné surovině vzorků 15 a 16. Jedná se zřejmě o relikty jílu, který byl přidáván jako přísada do keramické hmoty, jež pak nebyla zcela zhomogenizována. Pokud byl tento jíl přidáván i do vzorků 1 a 3, tak jeho přítomnost není vinou homogenizace opticky zjistitelná. Zrnitostní distribuce, vytřízení aplastik a především ostrohrannost grafitových hornin svědčí o intencionálním přidávání tohoto materiálu do keramické hmoty. Provenience grafitové suroviny může být tedy odlišná od zbytku keramické hmoty a je proto nezbytné diskutovat původ jednotlivých složek zvlášť. Základní materiál zkoumaných vzorků obsahuje oválné valounky křemene a klastických sedimentárních hornin: prachovců, dobře vytříděných pískovců a velmi špatně vytříděných pískovců nebo drobů. Ty zřejmě představují spolu s částí prachové a jílovité frakce hlínu, do které byly přidávány další zjištěné suroviny. Přítomnost klastických sedimentárních hornin dává usuzovat na sedimenty řek Moravy, Opavy, nebo také Svratky. Vedle toho je přítomen také amfibol, který se vyskytuje v metabazitové zóně brněnského batolitu. Otázka provenience tedy zůstává otevřená a mohla by být podrobněji řešena srovnáním s dalšími referenčními vzorky a detailní mikrochemickou analýzou. Grafitová surovina se obvykle vyskytuje v metamorfovaných horninách. Nejbližší výskyt metamorfovaných hornin s grafitem se nachází v oblasti moravika západně Brna (svratecká klenba), případně západně Kremsu (dyjská klenba) a moldanubika západní Moravy. Ze vzdálenějších grafitových surovin lze uvažovat také o surovinách z Hrubého Jeseníku, kde byl zdokumentován výskyt grafitových hornin v prostoru velkovrbenské skupiny (Čech 2011, 18). Četné ostrohranné úlomky dají usuzovat na umělé drcení/mletí/roztloukání grafitových hornin k použití jako ostřivo pro keramické těsto. Nádoby této keramické skupiny byly buď vyráběny ve zdrojové oblasti hornin použitých jako ostřivo, nebo docházelo pouze k transportu této suroviny do oblasti výroby. Určení provenience grafitové suroviny použité na výrobu keramiky je otázka často diskutovaná, avšak zatím bohužel nevyřešená (např. Fusek Spišiak 2005, , ; Goláňová 2014, ). Spolehlivé určení původu nepřinesly ani analýzy grafitové suroviny získané přímo na archeologických lokalitách (Čech 2011, 57). Skupina B (keramika písčitá, vz. 4 8) Keramika této skupiny náleží makroskopicky vyčleněným keramickým třídám 110 (vz. 4, 5 a 7) a 130 (vz. 6, 8). V rámci skupiny B byly vyděleny dvě skupiny (B1 a B2). Skupině B1 náleží vzorky 5, 6 a 8. Keramiku této skupiny je možné označit za písčitou se středním vytříděním. Neplastickou složku tvoří zaoblené úlomky převážně kvarcitů a křemene. Z úlomků hornin jsou v menší míře zastoupeny klastické sedimenty (pískovce, prachovce), mikritové a sparitové vápence a ruly. Z minerálů jsou dále zastoupeny alkalické živce, které převažují nad plagioklasy, v malé míře pak biotit, muskovit, turmalín a grafit. Keramika této skupiny prošla výpalem, který nedosáhl 900 C. Vzorky 5 a 6 byly páleny v redukčním prostředí, vzorek 8 v oxidačním. Matrix vzorků této skupiny je homogenní, světle až tmavě hnědá, s paralelní až lentikulární mikrostrukturou. Skupinu B2 tvoří vzorky 4 a 7. Také keramika této skupiny je písčitá, středně vytříděná se zaoblenými zrny neplastické složky, která je tvořena převážně kvarcitem a křemenem. Dále byly identifikovány úlomky pískovců a mikritových vápenců, pouze minimálně úlomek ruly, prachovitého jílovce 103

7 Přírodovědný výzkum Tab. 2: Mikropetrografické semikvantitativní vyjádření zrnitosti s četností úlomků minerálů a hornin a vytřídění neplastické složky. Vzorek Psefity Psamity Aleurity Pelity Vytřídění Grafitová rula Grafitový metakvarcit Rula Rohovec Metakvarcit Kvarcit Pískovec Prachovec Prachová břidlice Prachový jílovec Mikrit Sparit Křemen Grafit Alkalický živec Plagioklas Biotit Muskovit Amfibol Turmalín a grafitového metakvarcitu. Pro tuto skupinu je důležitá přítomnost rohovce, který je ovšem zastoupen minoritně. Z úlomků minerálů jsou zastoupeny alkalické živce převažující nad plagioklasy, muskovit, biotit a amfibol. Technologicky se vzorky této skupiny blíží skupině B1. Oba vzorky byly vypáleny v redukčním prostředí teplotou nižší než 900 C. Matrix je homogenní, šedá, s paralelní mikrostrukturou. Skladba neplastické složky keramiky obou skupin se shoduje s kvartérními fluviálními sedimenty řeky Moravy (Dolníček a kol. 2008, 9). Je tedy možné předpokládat zdrojovou oblast této keramiky právě v povodí Moravy. Úlomek grafitového metakvarcitu ve vzorku 7 mohl být spolu s úlomkem ruly ve vzorku 4 transportován přítoky Moravy z oblasti silezika v keramické surovině se tedy nacházel spíše přirozeně. Otázka, zda se jedná o místní keramiku, či zda leží zdrojová oblast výše či níže po toku, zůstává otevřená. Jedním z cílů analýz bylo ověření oprávněnosti vyčlenění keramické třídy 130 vůči třídě 110. Přestože vzorky 4 a 7 určené jako třída 110 vytvářejí skupinu B2, tak vzorek 5 stejné keramické třídy vytvořil skupinu se vzorky 6 a 8, které jsme zařadili ke třídě 130. Výsledky analýz tedy ukázaly, že třídy 110 a 130 si jsou z hlediska mikropetrografie velmi podobné. Skupina C (keramika slídová, vz. 9) Vzorek 9 reprezentující slídovou keramiku (třída 170) je středně zrnitý s převažujícím ostrohranným slídovým ostřivem (muskovitu je více než biotitu). Ostatní součásti neplastické složky jsou zaoblené. Z úlomků hornin jsou zastoupeny úlomky rul a křemenců. V minimální míře je přítomen mikritový vápenec. Kromě slíd je v menší míře zastoupen křemen, grafit, alkalické živce a plagioklasy. Vzorek 9 prošel redukčním výpalem mezi 700 a 800 C (biotit je slabě pleochroický). Matrix je nehomogenní, tmavě hnědá se silně paralelní mikrostrukturou. Množství slídy napovídá, že byla do keramického těsta přidávána záměrně, je tedy nutné uvažovat o původu této suroviny zvlášť. Nelze ovšem vyloučit, že keramická hmota vznikla přímo z horninové zvětraliny bohaté na slídu. V základním materiálu lze mezi aplastiky kromě úlomků metamorfovaných hornin, které nejspíše představují křemenem bohaté polohy ze svorů (jenž byly použity jako surovina slíd), rozlišit fragmenty granitoidů a prachového jílovce. Na souvislost s granitoidy poukazuje i vysoké zastoupení živců. Je proto možné, že provenience této skupiny je podobná jako v případě skupiny D. Pro validaci určení by ovšem bylo nutné analyzovat 104

8 Petrografie keramiky Obr. 1: Graf Bertinovy matice prvků, které byly použity ke shlukové analýze. Obr. 2: Shluková analýza na základě výsledků mikropetrografické analýzy. 105

9 Přírodovědný výzkum Tab. 3: Mikrostrukturní a mikromorfologické charakteristiky mikropetrografických skupin. Mikrostruktura: p paralelní; mp mírně paralelní; sp silně paralelní. Homogenita/heterogenita: h homogenní; n nehomogenní. Zaoblení: o ostrohranné; z zaoblené. Skupina Mikrostruktura Matrix [%] Barva matrix Homogenita/heterogenita Póry [%] Usměrnění pórů Protáhlé špičaté kanálky Kanálky s kulatým průřezem nebo bublinky Bublinky Kanálky Prstencvovité póry Fe nodule Jíl. nodule Ostřivo [%] Hrubší ostřivo (>2mm %vol) Jemné ostřivo (15μm 0.2mm%vol) Zaoblení A mp 40 B1 l 40 černá, tmavě šedá tmavě (6) a světle (8) hnědá h 20 X X X vz. 1 a 3 vz o h 20 X X z B2 l 40 šedá h 20 X X z C p 45 tmavě hnědá n 15 X X z, o: slídy D sp 40 šedá, hnědá n 15 X X X X z E p 40 hnědá h 20 X X vz , 30: vz. 5 20, 10: vz. 5 z F1 p 45 oranžová h 10 X X z F2 p 60 světle žlutošedá h 15 X z G p 45 světle šedá h 15 X z více vzorků. Slídy jsou důležitým horninotvorným minerálem vyvřelých a metamorfovaných hornin, především svorů. Do klastických sedimentů přechází pouze částečně. Je tedy nutné hledat zdrojovou oblast slídového ostřiva v regionu s výchozy krystalinika (moravikum, brunovistulikum, silezikum, moldanubikum). Přesnější určení však zatím není možné. Z předchozích výzkumů vyplývá (Procházka Peška 2007; Gregerová a kol. 2010), že slídová keramika nalézaná v Brně běžně obsahuje úlomky hornin a minerálů, které nebyly v předloženém vzorku rozpoznány (např. svory, mylonity a kataklazity, granáty, amfiboly). Vzorek 9 navíc obsahuje úlomek mikritového vápence a zrna grafitu. Obecná charakteristika tedy teplota výpalu, množství neplastické složky, převaha muskovitu nad biotitem, nepřítomnost hornin brněnského masivu jinak na tento vzorek dobře sedí. Úlomky rul obsažené v brněnské slídové keramice se shodují s bítešskými rulami, které jsou doprovázeny lupínky grafitu. Nabízí se tedy hypotéza o původu slídové suroviny pro zkoumaný vzorek právě v místě výchozů bítešské ruly. Je však nutné mít na paměti, že jeden výbrus nese pouze neúplnou informaci o složení. Není vyloučeno, že keramická nádoba, kterou vzorek 9 zastupuje, horninové klasty důležité pro brněnskou slídovou keramiku obsahuje. Póry jsou orientované odlišně (horizontálně) oproti ostatním vzorkům, což by mohlo souviset s jinou formovací technikou (rychlý kruh?). Pro identifikaci konkrétní formovací techniky by byla nutná aplikace transversálních a tangenciálních řezů s makroskopickým průzkumem větší kolekce nádob. Další informace může přinést studium rentgenových snímků nebo tomografie. S odlišnou formovací technikou by mohlo souviset i použití slídy. Skupina D (glazovaná keramika s granitoidy, vz. 11, 13) Tato skupina je reprezentována vzorkem 11, který zastupuje keramickou třídu 141, a vzorkem 13, odpovídajícím třídě 136. Z makroskopického hlediska se tedy jedná o dva odlišné vzorky. 106

10 Petrografie keramiky Jedná se o glazovanou keramiku s velmi špatně vytříděnou neplastickou složkou, která je tvořena převážně zrny granitoidních hornin a křemenců. Z minerálů převažuje křemen. V menší míře jsou zastoupeny alkalické živce, plagioklasy, biotit, muskovit a amfibol. Maximální teplota výpalu se pravděpodobně pohybuje v rozmezí C (biotit je nepleochroický, organika v redukčním prostředí vyhořelá). Výpal keramiky této skupiny byl určen jako oxidačně redukční. Matrix je nehomogenní s paralelní mikrostrukturou. V případě vzorku 13 je základní hmota dosti nehomogenní s protáhlými špatně ohraničenými šmouhami, což svědčí o míchání odlišných keramických surovin. Těsto obsahuje železité závalky. Na základě hojnosti živců lze předpokládat, že surovinou byl nezpevněný klastický sediment derivovaný z granitoidních hornin. V úvahu přichází sprašový materiál, tégl, nebo spíše povodňová hlína z oblastí s výchozy granitoidních hornin. Taková kritéria splňuje např. brněnský batolit. Je třeba vzít v potaz, že vzorek 11 obsahuje stopy grafitu. Skupina E (glazovaná jemnozrnná keramika nevytříděná, vz. 10, 12) Tato skupina je reprezentována vzorkem 10, který zastupuje keramickou třídu 135, a vzorkem 12, odpovídajícím třídě 141. Z makroskopického hlediska se tedy jedná o dva odlišné vzorky. Keramiku skupiny E reprezentuje poměrně jemnozrnné zboží se špatně vytříděnou neplastickou složkou, která je z úlomků hornin zastoupena pouze kvarcity a metakvarcity, z minerálů v největší míře křemenem. Stopově byly zachyceny fragmenty prachovitých jílovců nebo jílovitých břidlic (vz. 10 jednoznačně, vz. 12 nejednoznačně) a úlomky metamorfované horniny (vz. 12). Dále jsou přítomny ve středním množství slídy (více muskovitu než biotitu) a v menším množství živce (alkalické živce převažují nad plagioklasy). Ve vzorku 10 se nacházejí drobné zóny odlišné jílovité hlíny, která se podobá jílovitým příměsím ze vzorku 2. Keramika této skupiny byla pálena v redukčně oxidačním prostředí při teplotách nižších než 900 C. V případě vzorku 12 lze uvažovat o teplotách pod 800 C, protože v některých pórech jsou dosud dochované zbytky organické hmoty, přestože atmosféra výpalu byla ve sledované části vzorku oxidační. Matrix je homogenní, hnědé barvy a s paralelní mikrostrukturou. Provenience této skupiny je obtížně určitelná. Přítomnost klastických sedimentárních hornin nevylučuje sedimenty řek Moravy a Opavy, nebo jejich přítoků. Oba toky mají totiž ve svém povodí horniny metamorfované i klastické sedimenty flyšového vývoje. Otázka provenience by mohla být podrobněji řešena metodou laserové ablace nebo WDX, eventuálně srovnáním s dalšími referenčními vzorky. Skupina F (glazovaná jemnozrnná vytříděná keramika, vz. 14, 15) Tato skupina je reprezentována vzorkem 14, který zastupuje keramickou třídu 141, a vzorkem 15, odpovídajícím třídě 181. Z makroskopického hlediska se tedy jedná o dva odlišné vzorky. V rámci této skupiny byly vyděleny dvě skupiny (F1 a F2). Skupinu F1 určuje vzorek 14, který je glazovaný, jemnozrnný se středním vytříděním neplastické složky. Úlomky hornin nebyly identifikovány žádné. Z minerálů jsou přítomny pouze křemen a muskovit ve středním množství. Alkalických živců, plagioklasů a biotitu je méně. Tento vzorek prošel oxidačním výpalem s maximální teplotou v rozmezí C. Výše teploty byla určena podle optických vlastností biotitu. Matrix je homogenní, oranžová s paralelně usměrněnou mikrostrukturou. Otázku provenience nelze optickými metodami vyřešit. Skupina F2 je reprezentována vzorkem 15. Tato keramika je glazovaná a velmi jemnozrnná. Středně vytříděná neplastická složka se skládá pouze z malého množství křemene a alka Tab. 4: Charakteristiky výpalu mikropetrografických skupin; r redukční, o oxidační. Skupina Atmosféra Intenzita výpalu Poznámka A r, o. přežah biotit nepleochroický, ale ještě bez vitrifikace B1 r (6), o (8) pod 900 bez vitrifikace B2 r pod 900 bez vitrifikace C r slabě pleochroický biotit D or biotit nepleochroický, ale ještě bez vitrifikace E or (10, 12) pod 900 bez vitrifikace F1 o slabě pleochroický biotit F2? 1000 lokálně vitrifikováno G? bez vitrifikace, biotit nepleochroický 107

11 Přírodovědný výzkum Tab. 5: Výsledky SEM EDX chemických mikroanalýz. Hodnoty jsou přepočteny na 100% sumu oxidů. Analýza Sample Vzorek Na 2 O MgO Al 2 O 3 SiO 2 SO 3 K 2 O CaO TiO 2 FeO SnO 2 PbO 1 10 glazura 0 0 3,54 14, ,64 41,68 38, hmota 0,87 1,24 16,34 70,02 0 3,2 1,04 1,08 6, glazura 0, ,925 20, ,845 0, , , hmota 0,79 1,09 12,53 78,6 0 2,13 0,98 0,71 3, glazura 0 0 5,29 27,98 0 0, , , hmota 0,79 1,4 14,98 74,72 0 2,31 0,94 0,79 4, glazura 1,41 0 3,63 19,44 0 1,54 0,74 0 3,8 0 69, hmota 0,45 0,77 13,99 78,31 0 2,56 0,78 1,2 1, glazura 0,56 0,785 6,715 35,94 0 1,325 2,39 0 1, , hmota 1,77 1,42 14,67 71, ,01 0 3, glazura 0 0 5, ,64 1,35 0 3, , hmota 0 0,89 24,96 67,67 0 2,69 0,9 1,26 1, glazura 0 0 7,61 15, ,69 0 1, , hmota 0 0,67 26,5 65,82 0 1,45 2,85 1,03 1, hmota 0 5,29 19,84 56,35 1,96 3,48 2,64 0,87 9, hmota 0,265 1,015 11,63 80,29 0 2,22 1,145 0,35 3, Tab. 6: Normativní zastoupení minerálů přepočtené na sumu 100 %. Ab albit; An anortit; Pl plagioklas; Q křemen; Mm montmorillonit; Ill illit; Chl chlorit; Kn kaolinit; Cc kalcit; Dl dolomit; Ank ankerit; Ht hematit; Rt rutil; Gy sádrovec; Fsp živec; Pel jílové minerály. Vzorek Ab An Pl Q Mm Ill Chl Kn Cc Dl Ank Ht Rt Gy Pel 5 1,085 0,115 1,2 60,07 4,535 22,96 2,765 4,61 0,67 0 2,73 0,12 0, , , ,05 24,93 5,72 1,69 0, ,82 3,97 59, , ,03 2,34 47,86 4,39 0 0,46 0 0, , , ,78 1,54 35,77 1,39 0, , , ,28 0,24 2,52 54,1 5,87 26,46 0 7,41 0,21 0 2,26 0 1, , ,77 0,08 0,85 43,28 23,74 23,73 0 2, ,41 1,91 0, , ,49 0,26 2,75 52,25 16,72 22,04 0 1, ,45 1,03 0, , ,11 0,75 7,86 42,4 0 33,06 13,1 0,79 1,26 0, , ,16 lických živců. Keramické těsto pro výrobu tohoto vzorku bylo pravděpodobně připraveno z materiálu s určitým podílem kaolinitu. Výpal proběhl za vyšších teplot, pravděpodobně v rozmezí C. Matrix je slinutá a lokálně jsou patrné známky počáteční vitrifikace. Atmosféru výpalu nebylo možné určit. Matrix je homogenní, světle žlutošedá s paralelně uspořádanou mikrostrukturou. Otázku provenience nelze optickými metodami vyřešit. Lze však konstatovat, že převládající surovinou jsou jílové minerály, jako např. kaolín. Přesnou determinaci by umožnila analýza XRD, ale odhad může upřesnit i analýza chemického složení (viz níže Analýza chemického složení SEM EDX). Skupina G (glazovaná jemnozrnná kaolínová keramika, vz. 16) Vzorek 16, který byl makroskopicky zařazen do třídy 181, se svojí zrnitostní charakteristikou podobá vzorku 15 (skupina F2) keramika je velmi jemnozrnná a středně vytříděná, 108

12 Petrografie keramiky ovšem s větším podílem neplastické složky. Ve vzorku 16 bylo možné rozeznat zaoblené úlomky hornin s převahou mikritového vápence. V menší míře byly identifikovány granitoidní horniny, rohovce, křemence a prachovité břidlice. Mezi úlomky minerálů převažuje křemen a muskovit, dále jsou zastoupeny alkalické živce, plagioklasy a biotit. Keramika této skupiny prošla pravděpodobně výpalem s maximální teplotou v rozmezí C (biotit není pleochroický, matrix není vitrifikovaná). Jako v předchozí skupině se v keramické hmotě může nacházet určité množství kaolinitu. Samotná matrix je homogenní, světle šedá s paralelně uspořádanou mikrostrukturou. Otázku provenience nelze optickými metodami vyřešit. Lze však konstatovat, že převládající surovinou jsou jílové minerály jako např. kaolinit. Přesnou determinaci by umožnila analýza XRD, ale odhad může upřesnit i analýza chemického složení (viz níže Analýza chemického složení SEM EDX). Analýza chemického složení SEM EDX Elektronová skenovací (rastrová) mikroskopie v kombinaci s energo disperzní mikroanalýzou jsou metody založené na interakci dopadajícího svazku urychlených elektronů se vzorkem. Analýza může být zaměřena na bod nebo plochu o velikosti tisícin milimetrů, a proto lze odděleně zkoumat aplastické součásti i základní hmotu (Gregerová a kol. 2010, 34). Vzorky byly analyzovány na skenovacím elektronovém mikroskopu JEOL 6490 na Ústavu geologických věd PřF MU. Na přístroji byly pořízeny snímky v režimu zpětně odražených elektronů a u všech glazur a vybraných keramických hmot byla provedena semikvantitativní chemická mikroanalýza. Naměřená data byla následně pro potřeby srovnání převedena na normativní složení pomocí softwaru MINLITH (Rosen et al. 2000). Všechny výsledky chemických mikroanalýz spolu se snímky vzorků v režimu zpětně odražených elektronů jsou zobrazeny v Příloze 5.4 na DVD. Hodnoty přepočtené na oxidy jsou zobrazeny v tab. 5. Data získaná EDX analýzou plošky pojiva ve výbrusu byla převedena na normativní zastoupení minerálů (tab. 6). Ze srovnání normativního minerálního složení vyplývá, že vzorek 3 je oproti ostatním vzorkům bohatý na živce a jílové minerály, zatímco vzorek 5 obsahuje nejvíce křemene (obr. 2). Karbonáty jsou zastoupeny minimálně, mírně zvýšené jsou jen v případě vzorku 16 (obr. 2). Zajímavé je srovnání normativního složení jílových minerálů, které dokládá použití kaolínu jako suroviny v případě vzorků 15 a 16 (obr. 4). Pro analýzu glazur byla zvolena metoda SEM EDX, protože umožňuje bodově určit jejich chemické složení, které je ukazatelem použitých surovin a technologií. Výsledky analýz ukazují, že všechny zkoumané glazury jsou křemito olovnaté (tab. 5), dle klasifikace (Tite et al. 1998, 245) odpovídají poli vysoko olovnatých glazur (obr. 5). V jednom případě byla zjištěna přítomnost ciničitého kaliva (vz. 10). Nažloutlé až nazelenalé barvy souvisí s přítomností železa (tab. 5) a redukčními nebo oxidačními podmínkami. Vzorky jsou si dosti podobné s výjimkou vzorku 10 s ciničitým kalivem a vzorku 14, který má mírně odlišné složení (více alkálií, více vápníku a hořčíku). Analýza glazur ručním rtg fluorescenčním spektrometrem Vzhledem k reltivně vysokému množství glazované keramiky byl pro orientační analýzu prvkového složení použit ruční XRF analyzátor Innov X Delta s 4W s Rh anodou a 25mm 2 silikonovým drift detektorem. Tento přístroj umožňuje nedestruktivní a rychlou analýzu, která proto mohla být aplikována na všechny glazované nádoby a jejich zlomky. Vzorky byly měřeny přístrojem v továrním nastavení a bez zohlednění vhodných standardů, takže koncentrace stanovených prvků mají spíše kvalitativní charakter. Získaná data především doplňují informace o složení glazur, které nebyly zkoumány metodou SEM EDX. Všech 19 analyzovaných vzorků pravděpodobně odpovídá křemito olovnatým glazurám a v případě vzorku 10 byla potvrzena přítomnost menšího množství ciničitého kaliva (tab. 7). Nově byla u vzorků X9 a X11 zjištěna přítomnost mědi, která ve zjištěných koncentracích musela být přidána za účelem zabarvení glazury do zelena. Závěr Na základě mikropetrografického rozboru byly zkoumané vzorky rozděleny do devíti skupin s odlišnými technologickými a provenienčními charakteristikami. Místní keramické produkci nejspíše odpovídá písčitá keramika mikropetrografické skupiny B (vz. 4 8), jejíž skladba neplastické složky se shoduje s kvartérními fluviálními sedimenty řeky Moravy (Dolníček a kol. 2008, 9). Tato skupina keramiky náleží nejčastěji zastoupeným keramickým třídám na lokalitě (tř. 110 a 130), jejichž domácí původ byl předpokládán. Provenience vzorků grafitové keramiky skupiny A nebyla s jistotou stanovena, neboť keramika je složena z více surovin. Vedle grafitové horniny a kaolínu (nejspíše v případě vz. 2) je rozeznatelné složení základního materiálu, ve kterém jsou přítomny úlomky klastických sedimentárních hornin a amfibolu. Mimo tyto vzorky byl amfibol zjištěn ve vzorcích 4 a 13, což sice neozřejmuje provenienci vzorků skupiny A, ale přináší příslib možného stanovení provenience pomocí mikroanalýz tohoto minerálu. V případě vzorků grafitové 109

13 Přírodovědný výzkum Obr. 3: Ternární diagram ilustrující normativní zastoupení jílových minerálů s živci (PelFsp), karbonátů (Carsd) a křemene (Q). Obr. 4: Ternární diagram ilustrující normativní zastoupení Illitu (Ill) a kaolinitu (Kn) s chloritem, montmorillonitem (Chl.Mm.Srp). 110

14 Petrografie keramiky keramiky byla řešena i v posledních letech diskutovaná povrchová úprava v podobě engoby (Fusek Spišiak 2005, 293; Procházka Peška 2007, ). Její přítomnost na povrchu grafitové keramiky nebyla jednoznačně potvrzena, pouze vzorek 3 mohl být v prostoru odpovídajícímu ústí nádoby přetřen velmi tenkou vrstvou hlíny s jinou zrnitostí. Obecně lze však konstatovat, že načervenalé zbarvení je způsobeno nejspíše částečným vystavením oxidačnímu žáru. Slídová keramika skupiny C (vz. 9) makroskopicky silně upomíná na keramiku brněnské oblasti a díky publikovaným analýzám s ní mohla být i srovnána (např. Procházka Peška 2007, ; Gregerová a kol. 2010, ). Množství slídy zjištěné v keramice této skupiny napovídá, že byla do keramického těsta přidávána záměrně. Je tedy nutné uvažovat o původu této suroviny zvlášť. Zdrojovou oblast slídového ostřiva lze nalézt v regionech s výchozy krystalinika (moravikum, brunovistulikum, silezikum, moldanubikum). Nabízí se hypotéza o původu slídové suroviny pro zkoumaný vzorek právě v místě výchozů bítešské ruly. Je tedy zřejmé, že k otázce, zda by slídová keramika z Veselí mohla být brněnským importem, se nelze vyjádřit jednoznačně. Větším počtem vzorků byla věnována pozornost glazované keramice (skupiny D G), jejíž počátky jsou pro moravské prostředí osvětleny zatím jen poskrovnu. Na základě dostupných studií lze jen na okraj shrnout, že od 2. poloviny 13. století se vedle miniaturních polévaných nádobek nečetně objevují i větší užitkové tvary džbánů a konvic. Zdá se, že tato svým zjevem nepřehlédnutelná keramika se již velmi brzy početněji objevuje v prostředí severní Moravy, zvláště na Opavsku (Šikulová 1985, ; Procházka Hložek 2014, ; Kouřil Wihoda 2003, ; Skalická 2012, 34 35), ale i v hornoslezské oblasti (Rzeźnik Stoksik 2011, ). Právě v tomto prostoru je pak uvažováno jedno z možných produkčních center této keramiky. Na základě provedených analýz se nelze k původu vzorků vyjádřit s jistotou, neboť téměř všechny byly natolik jemnozrnné, že optickými metodami nebylo možné určit minerály a horniny indikující původ materiálu. Pouze v případě skupiny E (vzorky 10 a 12) se podařilo zachytit několik fragmentů hornin, které umožňují méně detailní určení. Přítomnost klastických sedimentárních hornin nevylučuje sedimenty řek Moravy a Opavy, nebo jejich přítoků. Oba toky mají totiž ve svém povodí nejen horniny metamorfované, ale i klastické sedimenty flyšového vývoje. Analýza chemického složení základní hmoty přinesla zajímavé výsledky. Normativní složení (obr. 3) potvrdilo domněnku, že vzorky 15 a 16 jsou Obr. 5: Ternární diagram s poměry SiO 2, PbO a Na 2 O+MgO+Al 2 O 3 +K 2 O+CaO+FeO. Vše normalizováno ve škále

15 Přírodovědný výzkum tvořeny surovinou obsahující kaolin. Těžené zdroje kaolínu se v prostoru Moravy omezují pouze na Znojemsko a Vidnavsko, v minulosti probíhala těžba také na západním okraji Českomoravské vrchoviny (Starý Sitenský Hodková 2011, 112). Budoucí měření většího množství vzorků by pravděpodobně pomohlo definovat hlavní skupiny glazované keramiky podle chemického složení. Chemická analýza metodou SEM EDX ukázala, že všechny analyzované glazury jsou křemito olovnaté, dle klasifikace (Tite et al. 1998, ) odpovídají vysoko olovnatým glazurám. V jednom případě byla zjištěna přítomnost ciničitého kaliva (vz. 10). Cínem kalená keramika byla nejspíše vynalezena během 9. století v irácké Basře, odkud se rozšířila do islámského světa a přes Španělsko dále do Evropy (Mason Tite 1997, 41 58). Ve 13. století se objevují cíničité glazury v Itálii, kde je zaznamenána nejstarší písemná zmínka o jejich použití po 30. letech 14. století (Parmelee 1948). Ostatní křemito olovnaté glazury zkoumané metodou SEM EDX odpovídají svým chemickým složením glazurám ze západního Malopolska (Auch 2012, ), Dolního Saska (Römer Strehl et al. 2004, 77 91) a Slezska (Rzeznik Stoksik 2011, 474). V regionálním kontextu ovšem tyto glazury příliš neodpovídají nízkoolovnaté alkalické glazuře na džbánu nalezeném v Brně a datovaném do 2. poloviny 13. století, případně počátku 14. století (Procházka Hložek 2014, ). Nažloutlé až nazelenalé barvy olovnatých glazur souvisejí s přítomností železa a redukčními nebo oxidačními podmínkami. Doplňkově byly některé glazury zkoumané metodou SEM EDX a všechny glazury bez těchto analýz zkoumány ručním rtg fluorescenčním spektrometrem. Kromě potvrzení přítomnosti cínu v glazuře vzorku 10 bylo u vzorků X9 a X11 zjištěno relativně vyšší zastoupení mědi, která byla použita k zabarvení glazury do zelena (tab. 7). Vrcholně středověká keramika ze sledované oblasti dosud nebyla archeometricky zkoumána. Zcela tak postrádáme srovnávací materiál. Představené analýzy jsou z tohoto hlediska pilotním výsledkem, který by měl poskytnout alespoň malý základ pro další studium. Vzorek Inv. č. Si Cu Sn Pb / ,82 242, , , / , , , / , , , / ,64 421, , , / , , , , / , , ,37 X1 1185/ ,5 155,4 2997, ,94 X2 290/ ,41 160, , ,25 X3 2278/ , , ,04 X4 2255/ , , ,99 X5 1162/ , , ,97 X6 252/ , , , ,01 X7 2255/ , , ,62 X8 2269/ ,16 109, , ,48 X9 2170/ , , , ,54 X10 257/ ,79 565, , ,43 X / , , , ,99 Tab. 7: Koncentrace vybraných chemických prvků [ppm] stanovených ručním rtg fluorescenčním spektrometrem. 112

16 Barevné obrazové přílohy Skupina A vzorek 1 vzorek 2 vzorek 3 Skupina B1 vzorek 5 vzorek 6 vzorek 8 Skupina B2 Skupina C vzorek 4 vzorek 7 vzorek 9 Skupina D Skupina E vzorek 11 vzorek 13 vzorek 10 vzorek 12 Skupina F1 Skupina F2 Skupina G vzorek 14 vzorek 15 vzorek 16 Obr. B10: Snímky výbrusových preparátů v procházejícím polarizovaném světle v PPL (levá část) a XPL (pravá část). 372