SÁM SOBÌ PSYCHOLOGEM 2

Transkript

1

2

3

4 PhDr. Tomáš Novák SÁM SOBÌ PSYCHOLOGEM 2 Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, Praha 7 tel.: , fax: jako svou publikaci Odpovìdná redaktorka Mgr. Hana Vaøáková Sazba a zlom Radel Vokál Poèet stran 192 Vydání 1., 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo fotobanka Allphoto ISBN

5 Hodný a zlý Rodiè Vnitøní kritik zbytnìní zlého Rodièe Nejmenujete se náhodou Richard? Komunikace není legrace aneb Aperitiv neshody Hry, které hrajeme sami se sebou, abychom neporušili ideální obraz o sobì samém Racionalizace Mechanizmus kyselých hroznù Vytìsnìní Podobné mechanizmy Hry, které hrajeme sami se sebou, abychom se svým zpùsobem potrápili aneb Sebemrskaèské hry Dobøe už bylo Rady starého bycha aneb Kdybych byl býval Nikdo mì nemá rád Všichni mi ubližují / s alternativou Nikdo mi nerozumí Jak z toho ven Co konkrétnì mohu dìlat Mobbing Bossing Stalking Dotazník zjišťující mobbing Proè dnes? Test: Jsem hvìzda, nebo èerná ovce? Kdo je odolnìjší? Syndrom vyhoøení Co proti vyhoøení? Test: Jak jste na tom s vyhoøením?

6 Vymezení termínu asertivita Základy asertivní ideologie Jak se chová asertivní èlovìk? Asertivní ano a ne prosazování oprávnìného požadavku a odmítání toho, co nechceme Asertivní obligace a selektivní ignorování Volné informace Pochvala a kritika Jak umlèet neoprávnìného kritika Typy asertivity Šestkrát ryze asertivnì Test: Jste asertivní? Test míry asertivity v partnerském vztahu Test: Jste asertivní, nebo jednáte jinak? Orientaèní obecné schéma pro nácvik asertivity Na závìr úvah o asertivitì Cesty mohou být rùzné Test: Potøebujete AT? Test: Jste náš èlovìk? Zásada: Relaxaci je nutné cvièit uvolnìní, ne napìtí Než zaèneme cvièit AT Aktivace po cvièení AT Co je napìtí Co je uvolnìní Co je koncentrace Vyladìní na nácvik AT Nácvik stop techniky Vlastní nácvik AT Východisko a první cvièení TÍHA Druhé navazující cvièení TEPLO Tøetí navazující cvièení DECH Ètvrté navazující cvièení SRDCE Páté cvièení TEPLO V BØIŠE Závìreèné cvièení CHLADNÁ HLAVA (ÈELO) Nacvièený AT a nìkteré jeho varianty AT jako ouvertura ke spánku Zrychlená instrukce již nacvièeného AT

7 Varianta expres pro velmi pokroèilé Relaxace pomocí dechových cvièení Všechno dobré je k nìèemu zlé Hádka jako vize krize Typy krizí a hádek Zelený strom života Otazníky proti støetùm Co nás zøejmì nemine Z èeho lze v partnerském vztahu slevit, co je možné ještì tolerovat? Každý pøece ví, že Vìno z rodiny Test: Povìz mi, zrcadlo, kdo je mi nejbližší! A. Pøíbuzenská síť výsek rodokmenu B. Soustøedné kružnice blízkosti C. Žebøík z podpalubí až ke strážnímu koši Test: Dokážete pøedcházet hádkám a krizím svého manželství? 153 Test: Koledujete si ve vztahu o problém? Test: Chcete si v manželství skuteènì užít hádek, krizí i tìžkého stresu? Test: Máte na manželství s partnerem, který je kazí? Subtest Subtest Subtest Iluze, nebo vrcholná šance lidství?

8 Judo proti tìm, kdo to s námi myslí nejlépe na svìtì Základy laického poradenství

9 Jednoho dne v roce 1992 se ozval telefon. Volal redaktor nakladatelství Grada s nabídkou, která se neodmítá. Zná èlánky, které jsme s Vìrou Capponi uveøejnili v èasopisech, a rád by, kdybychom pro Gradu napsali knihu. Téma nechá na nás. Mìlo by to být nìco z praktické psychologie. Co? To, co nás nejvíc zajímá. Mì v té dobì nejvíce zajímala asertivita, obranné mechanizmy a mezilidské hry transakèní analýzy, jakož i vliv depresí na partnerské vztahy a konflikty. Vìra v praxi celý život ráda øešila klasickou otázku psychologie kdo jsem, odkud pøicházím a kam jdu, zabývala se tím, jak klienti hledají sebe sama, lákaly ji problémy komunikace i intelektu. S vlastním intelektem ostatnì mìla potíže. Napøíklad pøi pøijímacích zkouškách ke studiu psychologie musela opakovat vyšetøení IQ ještì s jiným testem. Ten pùvodní, který vyplòovali všichni uchazeèi vèetnì jí, zvládla tak rychle a bez chyby, že to vyvolávalo podezøení na podvodné jednání. I další test zcela mimoøádnì vysoké IQ potvrdil. Mimochodem o èlenství v Mense, elitním klubu osob s vysokým IQ, nikdy nemìla zájem. Mimoøádnì velké IQ mùže mít každý psychouš Samo o sobì není IQ nic, øíkávala. Již v oné první knížce, obdobnì jako v sedmi dalších, které jsme do jejího úmrtí spolu napsali, bylo rozdìlení jasné. Capponi øešila spíše intelektuální, filozofické problémy a já byl za praktika. Též jsem hlídal termín odevzdání. Ona pøemýšlela, zvažovala, cizelovala text. Èas nebyl jejím pánem. Chtìla napsat nìco skvìlého. Zda to bude, nebo nebude otištìno, pro ni podstatné nebylo. Já psal, podle jejího názoru, nìkdy rychleji, než myslel. Oba jsme se snadno shodli na názvu prvotiny Sám sobì psychologem. Hlad po literatuøe tohoto druhu byl v té dobì veliký. Knížka se stala bestselerem. Desítky tisícù výtiskù a nìkolik vydání v èeštinì a zhruba také tolik knih ve vydání ruském i bulharském potìšilo. Kdo z autorské dvojice vymyslel název Sám sobì psychologem, nelze urèit. Vytvoøili jsme jej spoleènì. Má jakousi svéráznou pøitažlivost. Pozdìjší vedoucí katedry 9

10 psychologie na Fakultì sociálních studií MU v Brnì docent Z. Vybíral v knize Psycholog radí: Poraïte si sami (Práh, Praha 1994) mu dokonce vìnoval Pøedmluvu k moravskému vydání. Uvìdomil si, že právì nìco takového chtìl napsat sám. Jen v prvním okamžiku si myslel, že jsme mu samozøejmì nechtì vypálili rybník. Již v druhém okamžiku trauma brilantnì pøeznaèkoval, zracionalizoval a na názvu nenechal takøíkajíc nit suchou. Hle, i to je návod k øešení problémù, až si budete chtít poradit sami. Èas plynul a spolupráci ukonèila ca. Ca jako karcinom. Diagnóza rakoviny u Vìry Capponi. Na smrtelném loži dìlala ještì poslední korekturu nového vydání jedné z knížek. Do telefonu už jen sípala To víš, odborné jméno mám jen jedno. Nemohu ti tu korekturu nechat, ještì bys ji odbyl To byl náš poslední rozhovor a rozlouèení. Od té doby vím, že slova jsou jen slova. Obsah jim dává kontext, mimoslovní projev i to, co o druhém víme. Psal jsem pak sám a posléze s dalšími spoluautorkami a s jedním spoluautorem. Pùvodnímu modelu kráska a zvíøe, tedy filozofující, text do hloubky promýšlející žena a praktik, vìcný, ponìkud povrchní muž zn. žerty, pøíklady, bonmoty, jsme se posléze nejvíce pøiblížili v publikaci Pravda a lež v manželství. To s prim. MUDr. D. Šamánkovou. Škoda že tato spolupráce nebyla opakovaná. Paní primáøka odešla za svou psychiatrickou vìdou do Anglie. Nicménì spoleènì napsanou knihu považuji v dané množinì za jednu z nejlepších. Každá autorská kooperace mìla svá specifika, inspiraèní hodnotu i kouzlo. Dík za ni patøí dále abecednì H. Drinocké, B. Dvoøáèkové, Z. Gabrielovi, R. Hajnové, M. Hargašové, Y. Kudláèkové, A. Pokorné, B. Prùchové. Do této skupiny patøí i E. Gbelcová, byť oficiálnì spoluautorkou nikdy nebyla. Èas plynul a já shledal, že pøíští knížka, jež mi v Gradì vyjde, bude padesátá. Víc než tucet dalších vyšel v jiných nakladatelstvích. 10

11 Rodiè souhrn zásad v mé osobnosti jednoznaènì øíká, že v nejlepším se má pøestat. Co jsem opravdu chtìl, již jsem øekl nebo alespoò mìl øíci. Dítìti, které též obsadilo èást oné osobnosti, to je líto. Psaní taková krásná zábava a hraèka. Známý britský psycholog profesor Eysenck již pøed lety napsal, že proti úzkosti, kterou pøináší moderní doba, lze bojovat sexem, jídlem a autogenním tréninkem. Souhlasím. Velmi si vážím a kladnì reaguji na všechny tøí komodity. Psaní bych do této léèebné skupiny zaøadil též. Efekt je srovnatelný, zdravotní rizika malá. Ostatnì mnoho lékaøù mi již doporuèovalo abych zhubl, ale žádný, abych psal ménì. Tìžko tomuto hlasu nenaslouchat, když píši rád a spolu s plaváním považuji tuto èinnost za nejlepší relaxaci. Dospìlý v mém já vše zvážil a dospìl k závìru, že by bylo rozumné shrnout to nejlepší z oné množiny do jednoho svazku. Stranou ponechám publikace specifické ty, jež mají alespoò èásteènì ambice uèebnic, tj. práce Sexuologický slovník, Partnerské a rodinné poradenství, Pøedrozvodové a rozvodové poradenství, Hromadné poradenství, Pøedmanželské poradenství a Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi. Jejich inspiraèní zdroje souvisí s výukou poradenství, prací s klienty a výcvikem komunikace s prvky asertivity a transakèní analýzy, jak je druhé desetiletí praktikuji na Fakultì sociálních studií MU a Filozofické fakultì MU v Brnì. To, co v publikaci naopak najdeme, jsou zejména základy transakèní analýzy, autogenního tréninku, asertivity a lehce, skuteènì jen velmi lehce cynické rady Evy a Adama. Ať si o nich myslí, kdo chce, co chce, ale ony fungují. Název Sám sobì psychologem 2 se pro publikaci urèenou laické veøejnosti nabízí s odvoláním na velmi úspìšnou jednièku. Mému já to ale, zdá se, nestaèí. S tou jeho vzájemnì se ovlivòující dále zmínìnou trojèlenkou to nìkdy bývá k nevydržení. Rodiè, onen souhrn dobrého vychování, se jen tak snadno uspokojit nedá. Mentorsky zvedne prst a pøipomíná: Na poèátku devadesátých let nebyl problém knihy prodat. Však jsi také vydal tu nìco tam tu nìco onde. 11

12 Ale teï, v èasech pøedkrizových a krizových, to je kumšt. Je to tìžší než knihu napsat. Dítì si vzpomene na Renèínùv obrázek. Dvojice milencù a za ní v køoví slangovì øeèeno šmírující typické renèínovské postavièky. Jedna z nich øíká: Ne, my nejsme úchylní. My jenom máme radost, když všechno funguje. Vždy píši rychle, rychle se textu zbavuji, neboť mám již další plán. Bájeèné je, když se pak o cestu ke ètenáøi a vše ostatní stará nìkdo jiný. Dospìlý zváží mé zážitky s rùznými nakladatelstvími. Racionálnì konstatuje, že nakladatelství Grada je z mého pohledu oáza pohody a serióznosti na ponìkud turbulentním knižním trhu. Vše, co mnì tam bylo kdy slíbeno, bylo v domluveném termínu a ochotnì splnìno. K tomu bonus vlídné jednání, dùvìra nevyžadující pøedem z knihy 30 stran na ukázku a pak uvidíme a tolerance k mé, øeknìme ehm ne zcela dokonalé písemné úpravì. Být znovu relativnì mladým autorem, plným nápadù, obrátím se na Gradu. Není mi jasné, která z etáží mé osobnosti pøedchozí vìtu napsala. Rodiè? Do jisté míry. Serióznost pøedevším. Dospìlý? Do znaèné míry. Po komplexním posouzení kvality servisu, serióznosti nakladatelství a výše honoráøe mi ji racio doporuèí. Dítì? Urèitì také. Dobrá, korektní spolupráce má prvky zajímavé hry, psát znamená tak trochu hrát (si). Než se ony tøi složky dohodnou, bývá to ovšem leckdy problém. Tøeba právì teï. Rodiè se na mne škaredí, prý dopadnu jako brankaø Dominik Hašek, který právì zaèíná pøedtím již tuším ètyøikrát uzavøenou kariéru v hokeji. Dítì si dìlá legraci, pokøikuje a pitvoøí se Když už nejsi Dominátor, vždy mùžeš být Grafomátor a Novoformátor. Racionální složka osobnosti Dospìlý dí: Nové knihy již psát nebudeš. Bude-li šance na nové vydání již vydaného a rozebraného, doplníš to o novinky a upravíš. 12

13 Legendární jednièka Sám sobì psychologem se od ostatních našich knih ponìkud odlišuje. Mimo jiné obsahuje jakési psychologické a filozofické minimum. V knize jde o dosažení souladu sama se sebou a života mezi lidmi. Jednoduše øeèeno jde o to, jak žít snáze a lépe. Evropa vsadila na rozum. Ne vždy staøí Øekové ti jej respektovali, ale až francouzští encyklopedisté padli pøed rozumem doslova alespoò na kolena. Suverenita lidského rozumu! Svìtlo rozumu pøekoná tmu nevìdomosti! Rozum zajistí neustálý pokrok lidstva! Pro rozum neexistují neøešitelné problémy! Rozum nezná meze uplatnìní! Tehdy zaèal vývoj, který má za následek boom vìdy a moderních technologií. Má to ale chybièku lidstvo v pøepychu svého vývoje není štìstím bez sebe, ale máme dùvody být vážnì znepokojeni. Pøesto stále drtivá vìtšina lidí považuje rozum za vrchol lidství. Náš školský systém je nastaven tak, že upøednostòuje rozum. Dìti jsou tøídìny podle toho, jestli jsou chytré. Nikoho až tak nezajímá emoèní inteligence, sociální inteligence, pohybová inteligence, schopnost øešit každodenní problémy, pøípadnì spolehlivost, cílevìdomost, èestnost nebo tøeba motivace èi schopnost používat svùj mozek v situaci, kdy skuteènì o nìco jde, nebo jde dokonce o všechno. Vznikl mytický test IQ a po desítkách let výzkumù a mìøení se zjistila skuteènì závažná vìc: že nìkteøí lidé jsou ménì a jiní více inteligentní. Coby bonus pøidám následující historku. Pøinejmenším je pìknì vymyšlená. Jde o test inteligence. Zamyslete se nad pøíbìhem, který umožní otestovat u vás nejen intelekt, ale i schopnost jeho tvoøivého využívání. Nuže: Sleènì X zemøela matka. Na pohøbu si povšimla, že její sestru doprovází atraktivní muž. Zaujal ji, leè nemìla možnost se s ním seznámit. Co uèiní? I krystalicky èistému intelektu prý svìdèí odpovìï: zabije sestru. Bude mít jistotu, že se na dalším pohøbu s oním pánem setká a navíc jí ubude konkurentka. Krystalicky èistý intelekt není odborný termín. Vyhovuje jako nadsázka pro rázné, rádoby racionální øešení, naprosto nepøihlížející k sociál- 13

14 nímu kontextu a dalším souvislostem. To pak mùžete mít IQ tøeba kolem dvou stovek a pomùže vám leda tak do vìzení. Z testu IQ obvykle nelze vyvozovat témìø nic, co by odpovídalo skuteènému modelu životních situací. Podle výzkumu v USA nebyl napøíklad objeven žádný vztah mezi tvoøivostí a inteligencí. Snad èásteènì to platí u matematikù. Rozdíl není v inteligenci, ale v osobnostních vlastnostech: tvoøiví lidé jsou aktivnìjší, mají vìtší sebedùvìru, jsou tolerantnìjší, orientovaní pozitivnì, nezávislí na hodnocení jiných, spoléhají na vlastní hlavu, ale pøedevším hojnì využívají intuicí. Každý máme v sobì tøináctou komnatu, která u vìtšiny lidí zabírá podstatnì vìtší prostor než ta èást domu, která je nám dostupná. Co tam všechno je? Všechno, co se nám stalo od okamžiku, kdy jsme byli poèati. Je tam všechno, co jsme vymetli z celého domu protože se nám to nehodilo, nebo se toho bojíme, nebo nevíme co s tím. Ale jsou školy, které tvrdí, že tam je také geneticky zakotvena kulturní zkušenost všech pøedcházejících generací tzv. archetyp. Mùže tam být také zanesena zkušenost z minulých životù, jak tvrdí buddhizmus. Je tam tma a v ní je ukryto neuvìøitelnì mnoho informací. Je tìžké se tam dostat, je to témìø absolutní trezor. Navíc je obtížné ony zkušenosti a informace popsat protože dìje se tam odehrávají beze slov. Vìdomí je prostor, kdy víme, a víme, že víme. Podvìdomí nevíme, ale otázkou nebo vzpomínkou si vybavíme. Nevìdomí je stav, kdy nevíme, a nevíme, že nevíme. Jak mùže vypadat tzv. klasická klasifikace èástí naší duše: Id Ono Dítì Ego Já Dospìlý Superego Nadjá Rodiè 14

15 Dítì je spontánní a tvoøivé. Také ponìkud svéhlavé, egoistické. Potìší, pobaví, ale nìkdy mùže být i neomalené. Rodiè je omezující a pøikazující. Vše ví nejlépe a jednoznaènì vám sdìlí, co jste zase neudìlali podle jeho pøedstav a jak špatnì dopadnete. Dospìlý se snaží výše zmínìnou dvojici rozumnì porovnat. Vyvodit z jejich názorù pouèení a serióznì rozhodnout co a jak. Dítì je to, co chci, a to, co cítím. Rodiè to je soubor pøíkazù, které mi vtiskli rodièe, posílen o sociální tlak okolí. Sem patøí zvyky, obyèeje, nepsané, ale tradované zásady. Pokud máme silného Rodièe, je velké riziko, že nás budou trápit výèitky svìdomí. Cítíme silné úzkosti, napìtí, jsme podráždìní, pod tlakem. Ve vyhranìné podobì trpíme depresemi. Nìkteré zážitky, reakce, formy chování jsou natolik silné, že si s nimi v daném kontextu nevíme rady. Neumíme je zpracovat, nebo si dokonce vùbec nedovolíme je zpracovat odklízíme je do podvìdomí. Pokud je to extrémnì silná nebo dlouhodobì pùsobící záležitost, nelze se jí jen tak zbavit. Døív nebo pozdìji se vrací, a to spodními proudy a nehlídanými cestami. Nìkdy pravda v pøestrojení, napøíklad v tzv. øeèi tìla. Výrazná a ovšem nìkdy i tragická bývají rùzná psychosomatická onemocnìní od infarktu pøes zvýšené pocení až po alergie. Dalším zpùsobem, jak snížit a do ztracena odvádìt celkové napìtí mezi Dítìtem a Rodièem, jsou tzv. hry. Nìkteré hry hrajeme sami se sebou, jiné s lidmi kolem sebe. Cílem je dobrý pocit z toho, že následujeme svùj životní scénáø neboli životní program, který jsme se pod nátlakem rodièù i Rodièe rozhodli celoživotnì realizovat. To se stalo v dobì, kdy nám bylo ménì než šest let. V zásadì chceme vytvoøit jakýsi ne-li ideální, pak snad optimální obraz o sobì samém. Komunikace trolejového sbìraèe: Trolejový sbìraè je odborný termín pro kladky, jimiž trolejbus odebírá z drátù elektrický proud. Když jsou tyto kladky rovnobìžné, vùz jede bez problémù. Když se pøekøíží nebo jedna 15

16 z nich spadne, je zle. Obdobnì obvykle funguje komunikace v páru. To pokud jsou šipky znázoròující komunikaèní výmìny mezi jednotlivými etážemi Já u osoby jedna i dvì rovnobìžné. Zdá se, že Rodiè se domluví s Rodièem, Dospìlý se dohodne s Dospìlým a Dítì i Dítì si docela pìknì pohrají. Ve skuteènosti je to ale složitìjší. Dítì a Dítì nezaplatí nájem, Dospìlý a Dospìlý pro samou racionalitu zapomenou na cit a Rodiè také není jako Rodiè. A: Bolí mne hlava i v krku, kašlu, mám teplotu. Vypadá to na chøipku. B: Jejda, holubièka nám stoná! Já ti rozestelu postel a hned si jdi lehnout. Horký èaj s citronem a medem bude za chvilku. Jenom co ti ho podám, tak skoèím do lékárny pro coldrex. Chudáèku mùj, nechceš také šátek na krk? A nìjaké èasopisy, aby ti to kurýrování lépe ubíhalo. Jo a nìjaké ovoce, vitaminy. Hned je pøinesu. A mìla bys chuť na trošku pudinku nebo snad hovìzí polévku? Jen si rychle lehni, ať nakonec ještì nechytíš zápal plic. C: To je neuvìøitelné, zase budeš nemocná! Kolikrát jsem ti øíkal, že se máš nechat naoèkovat proti chøipce. Ale milostpaní ne. To jsi byla moc chytrá, že se blíží pandemie, na kterou je oèkování krátké! Kdepak, holèièko, podle zprávy hlavního hygienika je u nás epidemie zcela banální chøipky, které bylo možné oèkováním plnì pøedejít. Ty si ovšem poradit nedáš. Víš vùbec, kolik taková neschopnost stojí? Napøed si nadìláš dluhy a pak jsi samá nemocenská. Tedy vùbec bych se nedivil zamìstnavateli, kdyby se s takovou pracovnicí rozešel. Teï bolí milostpaní hlava z chøipky, ale pak tì bude bolet z hledání práce. Pøi tvé nemocnosti tì totiž hned tak nìkdo nezamìstná. B i C promlouvají jako Rodiè. Jistì není tøeba vysvìtlovat, který z nich je hodný a který zlý. Vše ale není až tak jednoduché, jak se to zdá na první pohled. Bylo by zjednodušující prohlásit, že hodný má A rád, myslí to s ní dobøe a obraznì øeèeno cedil by pro ni krev. To vše èiní zlatý coby pravý opak zlého zloducha. Oba, jak B, tak C mohou mít k A 16

17 velmi hluboký, kladný vztah. Projev a samozøejmì i dopady výrokù se ale diametrálnì liší. Teoreticky je dokonce možné, že hodný rodiè se jen do ochranitelsko-pozitivní role stylizuje. Pøedstírá ji a ve skuteènosti by A nejradìji podtrhnul koberec, kterým vystrojil její cestu. Nu a zlý brbla by ve skuteènosti pro A v pøípadì potøeby cedil krev. Možná ovšem s vyèítavým komentáøem: Ojojojoj, já to øíkal, nakonec budu muset pro tebe cedit krev V bìžných podmínkách, mezi nìž patøí i banální onemocnìní, se lze se zlým Rodièem vyrovnat. To samozøejmì jak v pøímém kontaktu, kdy napøíklad partner zastává takovou nebo onakou roli, tak i v pøímém pøenosu, kdy jsme jeden èi druhý pøístup pøijali. Jiná situace nastává v depresi (tj. v chorobném smutku, skleslosti, napìtí, nerozhodnosti, s útlumem psychických i fyzických procesù, ztrátou zájmù a sebevìdomí ). To je ta pravá chvíle, kdy nás zlý Rodiè a zároveò velký vnitøní kritik ovládne a drtí takøíkajíc do ètvereèku. Cítíme se pøimìøenì jeho projevu a neuvìdomujeme si, jak úèelovì pøehání. Prohlubuje naše obavy, nutí nás dìlat i to, co nechceme, zraòuje a likviduje poslední zbytky našeho sebevìdomí. Zlého Rodièe mùže dostat do role velkého vnitøního kritika a obraznì øeèeno utrhnout ze øetìzu i malièkost. Ján Praško a Hana Prašková v knize Co dìlat s velkým vnitøním kritikem (Psychiatrické centrum Praha, 1995) uvádìjí nìkolik typických druhù situací (spouštìèù), na které mnoho lidí reaguje málem, jako by šlo o život, a posléze se cítí velmi špatnì. Jde o spouštìèe deprese. Velký vnitøní kritik v jejich osobnosti prostì (opìt) triumfuje, když: nás nìkdo podceòuje nebo považuje za nìco horšího; nás nìkdo kritizuje èi neschvaluje to, co dìláme; nìkdo nedocení, jak se snažíme, obìtujeme, jak pomáháme; udìláme více práce, než za kolik se nám dostane uznání; 17

18 * v nìèem selžeme, udìláme chybu èi udìláme nìco ménì dobøe, než jsme si pøedstavovali; neudìláme nìco, co jsme považovali za nutné udìlat, nebo neøekneme nìco, co bylo nutno øíci, anebo pokud udìláme èi øekneme nìco, co jsme nemìli; se vìci vyvíjejí jinak, než oèekáváme; jsme nespravedlivì obvinìni z nìèeho, co jsme neudìlali. K tomu lze pøipomenout, že deprese se zdaleka ve všech fázích svého vývoje neprojevuje jen patickým smutkem, který vede k jistému stažení se do soukromí. Zejména v poèáteèních (nebo naopak sice nepøíliš intenzivních, ale dlouhodobì pùsobících) fázích patøí deprese a agrese mezi jablka z jednoho stromu. Typická pro postižené je snaha zahnat (pøesnìji možná øeèeno pøerazit ) depresi agresí. Dalším typickým a velmi problematickým pokusem s tím nìco udìlat je pøepíjení nepøíjemného stavu alkoholem. Tyto postupy ponìkud pøipomínají efekt škrabání si svìdícího ekzému. V daném okamžiku subjektivnì pomohou, stav ovšem zhoršují. V análech historie je psáno: Richard III., poslední z dynastie Yorkù, žil v letech Po smrti Eduarda IV. byl v roce 1483 regentem svého synovce Eduarda V. Své poruènictví a správcovství øešil svéráznì. Svého svìøence nechal uvìznit a posléze zavraždit i s jeho mladším bratrem. Poté pøevzal vládu. Že se z ní dlouho netìšil, je již vìc jiná. V psychologii termín syndrom Richarda III. vystihuje stav pøetrvávání a následného pøenosu zatrpklosti, neukojené ctižádosti, pocitù zklamání, nespokojenosti a s ní spojeného napìtí. Dotyèný prožil zejména v dìtství urèitá trápení. Je zøejmì nespokojen jak sám se sebou, tak i se svým okolím. Podle sebe soudí i tebe. Bývá schopen výraznì agresivního jednání. 18

19 Za víc než pùl tisíciletí mravy znaènì zjemnily. Však se také syndrom Richarda III. nemusí projevovat v celé své hrùze. Mùže jím být postižen i èlovìk, který by kuøeti neublížil. Jen jeho Rodiè jako by byl stále ve vleku zatrpklé nespokojenosti a agrese. Je mimoøádnì nevlídný a dává to znát. Na rozdíl od pomìrù ve staré Anglii si jej prostì nemusíme pøipustit k tìlu. Než naslouchat Richardu III., to je lépe øíci si v duchu stop a myslet na nìco jiného. V mezilidských vztazích kalí vodu existence tzv. mýtù. Jde o pøesvìdèení v nìmž se snoubí pravda, zbožná pøání, idealizované pøedstavy, fráze, jakož i psychologické obrany sebe samého. Mýty mohou být u dvou lidí stejné a narážet na sebe. Mohou být odlišné a také na sebe narážet. Mezi mýty namátkou patøí: Mluvíme jen slovy: Opak je pravdou. Více sdìlujeme mimoslovnì. Jde o projevy, které nevnímáme. Nejèastìji gesta, ale také tón hlasu i nuance podprahového lidského pachu. V pøípadì mimoslovní øeèi tìla se pracuje v podstatì s náznakem a s velkým rizikem špatného pochopení. Dezinterpretace vyvolá u špatnì chápající strany rozladu, ta nezùstane protìjšku utajena a roztáèí se spirála. Ilustraci nabízí dílo, jehož autorem je Desmond Morris, jeden ze znalcù mimoslovních projevù nahé opice. Vytvoøil atlas Body Talk. Kresbami je v nìm znázornìno 654 pohybù a gest s informací o významu, zpùsobu provedení, kontextu a výskytu. Napøíklad jemný poklep poplácání je v øadì zemí považovaný za projev pøátelství až nìžného, leckde a leckým je naopak vnímán jako urážka. Dále napøíklad škrabání s významem jak rozpakù, tak reakce na konfliktní situaci. Ale pozor, staèí nepatrný posun poškrábání na bradì a význam podle Morrise sdìluje: Žvaníš nesmysly. Namátkou dále ze zmínìného pramene: hlava podepøená pod bradou. 19

20 Morris pøíslušný obrázek vysvìtluje jako projev nudy, já bych jej ale vnímal jako projev soustøedìného naslouchání. Neshodneme se mnohokrát, napøíklad dále: ruka zakleslá za zátylek. Podle slavného autora jednoznaènì zlobím se, já bych podobné gesto vysvìtloval jako snahu soustøedit se, možná rozpaky, ale také pokus zvládnout bolest od krèní páteøe. Podobnì u nejslavnìjšího gesta minulého století véèka. Pùvodnì je zaèal užívat v roce 1941 Winston Churchill v podobì ukazováèek s prostøedníèkem znázoròuje písmeno V, dlaò je obrácena dopøedu. Leè pozor, pokud je dlaò obrácena smìrem k tìlu, jde o gesto symbolizující urážku. Srovnatelná aféra nastala pøi inauguraci druhého funkèního období prezidenta George W. Bushe. Mnoho televizních divákù (podle seriózní zprávy ÈTK z ) vidìlo prezidenta i jeho ženu, jak vzdávají poctu satanovi. Ve skuteènosti gestem zvaným rohy jen vzdávali poctu sportovnímu týmu dlouhorohých býkù z Texaské univerzity. Fanoušci onoho týmu povzbuzují své hochy voláním: Naberte je na rohy! ( Hook em horns! ) ÈTK pøevzala i fotografii Reuters. Na ní se Bush rozjaøenì smìje a zcela nenápadnì u natažené levièky napøahuje ukazováèek a prsteníèek. Vedle nìj manželka Laura s vlídnì unylým úsmìvem pozvedá paži, též s nataženým ukazováèkem a prsteníèkem. Jak tisková kanceláø dodává v severských zemích je toto gesto populární zejména mezi pøívrženci deathmetalových a blackmetalových kapel. V Itálii symbolizuje parohy mužù, kterým je nevìrná žena. Bylo by vskutku žertovné, kdyby Bush junior upadl u svých rodièù v podezøení, že si vzal metalistku, neb stìží si pøedstavit nìkoho této hudbì vzdálenìjšího, než je paní Laura. Stejný pár asi o mìsíc pozdìji pøistál v Bratislavì pøi pøíležitosti summitu s ruským prezidentem Putinem. Úsmìvy, bøeskná dechovka, podávání rukou, leè pozor: Bush i paní Laura si pøi potøásání rukama s místními celebritami ponechávají na rukou rukavice. U obou jde o výrobky fortelné, nic do plesu. Odborníci na dobré chování konstatují, že podle evropského dobrého tónu jde o sdìlení: Štítím se vás, obávám se, že se od vás mohu dotykem nakazit! Samozøejmì vìdí, že Bushovi nemìli nic takového na mysli. Lidé pateticky pøipomínají, že jiná z hvìzd našeho vìku, první manželka prince Charlese lady Diana, si pøi návštìvì hospicu pro umírající na AIDS své jemné rukavièky svlékla a nemocným spontánnì podávala ruce 20

21 a hladila je po tváøi. A svìt se toèí dál. Dovedete si pøedstavit, jak by v mnohé èeské rodinì, byť ponìkud ménì významné, než je rodina Bushova, bylo rozmazáno ono rukavicové trauma? Staèí omylem nepodat ruku, nepozdravit u vrbièek a malér je zde. V pøípadì øeèi tìla je možné zalistovat v atlasech. Pokud se týká rodinných mýtù, atlasy, lépe øeèeno sofistikované uèebnice, nejsou pøíliš dostupné a proti nim stojí drtivá tradice psychologického kutilství. To nám našeptává: Když se ti nìco nelíbí je nutno si to s protìjškem vyøíkat (mýtus vyøíkávání si problémù). Což o to, bylo by to pìkné. Kdyby to bylo možné. Vyøíkávání je obvykle záležitost velmi citovì podbarvená. Každá replika protistrany dopadá na explozivní plochu našeho vlastního vnímání. Na vìci nic nemìní to, že jsme pøesvìdèeni, že budeme zcela klidní. Nastává boj, byť tøeba vedený s rádoby korektním úsmìvem. Ludwig Wittgenstein, rakouský logik a filozof, napsal neobyèejnì krátkou, ale velmi podnìtnou esej, jež by mìla být pøímo heslem mnoha rodin. Zní: O èem nelze mluvit, o tom je tøeba mlèet. Ne že by ona témata byla tabu tak jako kdysi v pravìku, kdy vyslovení znamenalo smrt, leè jsou pøinejmenším ožehavá. Máme dvì možnosti. Buï jít hlavou proti zdi a opakovanì zabøedávat do stále výraznìjších konfliktù, nebo o daném tématu mlèet a zùstat tak alespoò duchovnì s filozofem. Mýlí se ovšem ten, kdo z výše uvedeného usoudí, že nejlépe bude mlèet vždy a všude. Pøesnìji vymezeno s tchyní je nejlépe vést tichou domácnost (mýtus mlèeti zlato). Naráží na skuteènost, že je sice možné mlèet, leè nemožné je nekomunikovat. Po celou dobu mlèení bude protìjšek zvažovat proè právì jeho potkalo takové neštìstí. Tiché domácnosti èi vyhýbání se komunikaci jsou pøece jen pomìrnì netypické. To žel nelze øíci o pøesvìdèení pravdou nelze nic pokazit (mýtus upøímnosti). Nezohledòuje skuteènost, že lhát se sice nemá, ale mnohdy není tøeba sdìlovat celou pravdu, ale dávkovat ji s ohledem na to, co protìjšek snese. Výroky typu: Stárneš, Tloustneš, Tohle ti nesluší, Co je to za pøedpotopní kabát nejsou naplnìním odkazu mistra Jana Husa, ale spíše netaktností. 21

22 Charakteristiky nákupu mohou být v nìkteré rodinì vnímány jako obdivné,v jiné rodinì jsou naopak velkým faux pas. Namátkou: To je z antikvariátu mùže znamenat obdivnou poznámku o loveckém štìstí, nebo jinde degradující diskvalifikaci. Podobnì i glosa Vidím, že jsi byla v second handu dnes úspìšná atd. Zeť jedné z našich klientek, vysokoškolsky vzdìlaný, pøinejmenším prùmìrnì vydìlávající muž je v rodinì proslulý svou zálibou v prohlížení popelnic. Mnohé jinými obèany vyhozené pøedmìty pak pøinášel domù, opravoval a chlubil se svým umem. Zahájit s ním rozhovor na téma, co zase našel v popelnici, je zcela pøimìøené a jeho sluchu milé. Zkuste ale takhle zaèít dialog s nìkým jiným a zpláèete nad výdìlkem. V této souvislosti malou pøipomínku o doporuèené lhùtì konzumace. Vìnovat nìkomu prošlé potraviny je chyba vždy i když jsme bonboniéru schovávali tìch pár let pro zvláštì významné jubileum, patøí do popelnice bez nadìje na vzkøíšení. I v upøímných výrocích platí, že to, co jednou øekneme, obtížnì bereme zpìt. Spíše lze oèekávat, že výrok nabobtná až do sfér, jež jsme nemìli na mysli. Též platí tentokrát nikoli mýtus, ale Murphyho zákon: Cokoli øekneme, mùže být špatnì pochopeno. Míra konfliktù v bìžné rodinì je pomìrnì znaèná. Pohádají se manželé, dìti a rodièe, dìti mezi sebou, napìtí z podobných, obvykle drobných støetù brzy opadne. V rozporu s touto zkušeností je mýtus nezbytnosti trvalé jednoty názorù pokud se se snachou (tchyní) na nìèem neshodneme, je to vždycky špatné. Bývá to zaèátek konce dobrých vztahù. Ve skuteènosti je tomu jinak, zlá je jen nezvládnutá neshoda. Pokud rozdílné názory dokážeme pøijmout jako vyzvání na cestu ke kompromisu, pak mohou mít význam kladný. Jen nelze podlehnout prvotnímu šoku typu: Už to zaèíná, ta se ale pìknì vybarvuje. Výèet mýtù budiž zakonèen mýtem korunovaného rodinného nedorozumìní. Takovým je mýtus oslovení maminko. Nutno pøedeslat, že právo rozhodnout o tom, jak bude ve dvojici oslovována, má osoba, jež se honosí tzv. spoleèenskou pøedností, tj. starší má onu pøednost pøed mladším, žena pøed mužem, nadøízený pøed podøízeným, uèitel pøed žákem. Je tedy zcela v souladu se spoleèenskými pravidly pokud tchynì, snaše èi zeti jas- 22

23 nì sdìlí, jak si pøeje být oslovována. Je výhradnì na ní, pokud takto vyžádá oslovení køestním jménem, slovem maminko, nebo chce-li dejme tomu i pøíjmením ve spojení s paní. Korunované nedorozumìní mívá dvì roviny: 1. Ten, kdo do rodiny pøichází, by mìl správné oslovení vystihnout a užívat, aniž by byl na nì pøedem upozornìn. 2. Druhou rovinou je mylné pøesvìdèení, nìkdy pøímo presumpce viny : Když mì pøíchozí spontánnì neosloví maminko, tak mì nemá rád(a). Omyl! To, že mladým nejde oslovení maminko vùèi tchyni snadno z úst, pramení nejèastìji z rozpakù. Vùbec nemusí jít o jakousi glorifikaci pokrevní matky. Nìkdy právì naopak oslovení maminko mùže být zároveò vzpomínkou na èasto i závažné problémy a spory s vlastní matkou. Rada, jak jednu z až pøekvapivì zapeklitých oblastí komunikace s tchyní prosvìtlit, je jednoduchá a znovu ji zopakujeme: Starší generace: poskytnout jasnou informaci co a jak chci. Mladší generace: dbát na spoleèenskou pøednost. Pokud je maminka vyžadována a nám mladým nejde jaksi pøes rty, nezbývá než si právì toto oslovení nacvièit doma pøed magnetofonem a zrcadlem. Mechanizmus, kdy si pro své ospravedlnìní musím najít racionální a nenapadnutelné dùvody nebo motivy k tomu, abych mohl udìlat to, co chci, ale nemìl bych. Nebo dùvody, které mi umožní neudìlat to, co se mi nechce èi neumím. Pøíklady: Nechci být doma se ženou, protože mi leze na nervy tak zaènu zùstávat v práci déle, budu si nevìdomky nabírat více práce, objektivnì jí pak skuteènì mám hodnì. Vše mohu samozøejmì zdùvodnit: 23

24 Potøebujeme pøece peníze, je krize, musím se snažit udržet si místo Nechce se mi chodit na angliètinu nemám èas, angliètina mi bezprostøednì k nièemu nepomùže, nejsem nadaný na jazyky. Student neudìlal zkoušku nemìl jsem èas, musel jsem pracovat na charitativním projektu nebo tøeba zajišťovat opravu v bytì (sice jen poslední dny a na zkoušku jsem mìl tøi mìsíce, ale...). Racionalizace je o to složitìjší ba pøímo rafinovanìjší, že mnohdy si racionalizujeme vìcmi pravdivými. Bývají nadhodnocovány, pøeceòovány a zbyteènì absolutizovány. Jde o obelhávání sebe samého, byť tøeba podpoøené racionálními argumenty. Stanovím si cíl. Nedaøí se mi jej dosáhnout. Je pro mì obtížné si pøiznat, že jsem se pøecenil, nebo spletl, eventuálnì i prohrál. Byl by to velmi nepøíjemný zážitek, mohl by vést k výrazným depresím a pocitùm neúspìchu. Já si ale radìji namluvím, že ona hodnota, o kterou jsem pùvodnì velmi usiloval, vlastnì žádnou hodnotou není. Pøíklady: Já jsem tu pozici vlastnì ani nechtìl není o co stát, èlovìk je vìènì na cestách a co z toho, ona ani ta firma není nic moc. Dívka mne nechce stejnì je nìjaká divná, ostatnì ženským nelze vìøit. Peníze prohrané v kartách peníze nejsou všechno, hlavnì že jsem zdravý. Nestaèí? Lze i pøitvrdit. Peníze jsou zkáza lidstva. Vlastnì je ani nechci mít. Udìlal jsem hloupou chybu v šachové partii nechal jsem soupeøe vyhrát. Jsem vlastnì dobrodìj. 24

25 Mám silnou zátìž, se kterou si opravdu nevím rady, cítím se ostudnì, poníženì, zavrženíhodnì, prostì jakkoli negativnì. Proto onu pøíèinu jednoduše vytìsním z vìdomí do nevìdomí. Výsledek je ten, že o ní opravdu nevím, a kdyby mi nìkdo nìco podobného naznaèil, do krve se s ním pohádám, že to tak není. Pøíklady: Nenávidím svou matku. Bojím se, že budu alkoholik. Mám strach, že bych mohl být své ženì nevìrný. Jsem ochoten pohádat se do krve, že ono trauma nepøichází v úvahu. Prostì to není, neexistuje a nemùže to tak být. Pøesun. Pøesunu své negativní emoce na jiného èlovìka na dceru, na dìti ve škole, na prodavaèku, na psa, na øidièe protijedoucího auta. Ztráta pamìti. Prostì zapomenu na to, co jsem udìlal, vymažu to z pamìti. Modifikací je také výbìrová hluchota nebo slepota nevidím, že pes dìlá nejen v podstatì tolerovatelný nepoøádek, ale že napadá i malé dìti, což mùže mít fatální dùsledky, a to jak pro ony dìti, tak pro mne jako majitele i pro existenci zvíøete samého. Pøeslechl jsem, co mi øekl øeditel v práci, bylo to opravdu hodnì nepøíjemné. Na rovinu, já opravdu a skuteènì poctivì nevím... Že se to vám nemùže stát, neboť v zamìstnání máte øeditelku a peèlivì si její slova zapisujete? Dobrá, nelze to vylouèit. V manželské poradnì se ale opakovanì setkávám s muži, kteøí neslyšeli desítky vážných varování, které jim rùznými formami komunikace sdìlila partnerka. Jsou pøesvìdèeni, že jejich manželství bylo šťastné až do chvíle velkého tøesku daného stávajícím konfliktem. Ženy bývají v tomto smìru daleko citlivìjší a vnímavìjší. 25

26 Projekce. Pøipisování svých vlastností druhým lidem nìkdy kladných, mnohdy ovšem záporných. Jsem dobrosrdeèný a nikomu bych neublížil, všichni jsou pøece takoví. To je samozøejmì varianta naivní, ale svým zpùsobem sympatická. Jsem darebák a mým cílem je stoupat pøes mrtvoly Kdepak já, to èlovìk èlovìku je vlkem. Já jsem lepší, než jsou oni. Když jiným pøipisuji své negativní vlastnosti, mùžu je oprávnìnì kritizovat, mùžu se zlobit, pomlouvat to vše bezpeènì neohrozím sám sebe. Trestám za své chyby druhé a ještì se mi pøi tom uleví. Pøi nadávání a pomlouvání, stìžování si vlastnì poøád mluvím o sobì. Hry, které mì utvrdí, že nestojím za nic to je mùj zisk, poslouchám matku (nìkoho dospìlého), která pøesnì tohle o mnì tvrdila, když jsem byl malý. Podobnì se snažím získat pozornost negativním zpùsobem (operovali mi ruku, podívejte se!) opìt mechanizmus, který mì nauèili v dìtství: nedostalo se mi pozornosti, když bylo všechno v poøádku, nikdo si mì nevšímal, bylo mi smutno, zaèal jsem zlobit, øvát, plakat, rozbíjet, padat a už u toho byli všichni a ptali se, trestali, peèovali. Je vìdecky prokázáno, že i špatný kontakt je lepší než žádný. Jinými slovy, pro dítì je lepší, když jej rodièe trestají, bijí, zesmìšòují, než kdyby si jej nevšímali vùbec. Všechno dobré už je dávno pryè. Je to samozøejmì nesmysl. Kontrovat vùèi nìmu lze okøídleným výrokem M. Plzáka: Trvale šťastný dokáže být jen imbecil. Dobré pøichází po chvilkách, v øeknìme zralém vìku, nená- 26

27 padnì. S klienty poradny jsme vytvoøili Zákon tendence k prùmìru, zní: Vìci nedopadají nejhùøe ani nejlépe, jak možno. Realisticky lze oèekávat výsledek na úrovni prùmìru až mírného nadprùmìru. Je docela dobøe možné, že jsme kdysi udìlali chyby. Možná to byly chyby podstatné. Chyba je jen chyba. Kvílením nad ní nic nezmìníme ani nenapravíme. Víte, že je to docela možné? Chcete-li mít jistotu, že vás v tomto složitém svìtì bude mít nìkdo rád, nezbývá než si poøídit psa. A ani to ještì ke všemu není patøièná záruka. Takovému psovi, aby nás miloval a pouze s námi nesoupeøil o pozici ve smeèce, je tøeba se vìnovat. Ostatnì ani vìnovat se jaksi po svém nestaèí. Je nutno respektovat urèité zásady. Jsou obecnì platné, i když s nimi tøeba nesouhlasíme. To vše mùže být inspirací ve vztahu k lidem. Vždycky mám ze všeho nakonec výhodu mám depresi, cítím se mizernì a tak se jdu tøeba nacpat do lednièky, nebo si mùžu dát sklenièku, koupím si nìco nového, nebo se cítím špatný cokoli, co je pro mì výhodné. Jak pro mì mùže být výhodné, že se cítím špatný? Zní to zdánlivì nesmyslnì, ale je to tak. Je to vzorec z dìtství. Pokud mi moje matka vtloukala do hlavy, že jsem budižknièemu, a já jsem tomu uvìøil, pak platí, že když se o 20, 30, 40 let pozdìji cítím jako budižknièemu, podvìdomì poslouchám pøíkazy rodièù a je mi dobøe. Chci být hodný chlapec. Chci poslouchat svoji matku. (V tìchto pasážích se samozøejmì nepíše o nièem jiném než o Berneho teorii her.) 27

28 Nauèit se mít myšlenky ve svých rukou já jsem ten, kdo si rozhoduje o svých myšlenkách a pocitech. Prostì jsem sám sebe soudcem. Napìtí je komplikace, je dùležité umìt se uvolnit relaxovat. Uvolním se jednoduchým cvièením. Patøí sem i zmìna prostøedí, tj. nìkam odjedu (hory, kolo atd.). Nejprve to bude obtížné, protože jsme plni neskuteèných nánosù a duševní špíny, ale èasem to pùjde. Navázat zase dialog se svou duší. Naslouchat svým vnitøním hlasùm a sledovat jejich pùtky v podobì Rodièe, Dítìte a Dospìlého. Vnímat vìci realisticky. Zaèít se uèit pracovat se svými myšlenkami. Hladit se sám, pokud nás nehladí nikdo jiný. Mítsenacotìšit.Tøeba jen drobnými radostmi pozvolna vysušovat a kultivovat toto slzavé údolí. Lidská psychika je dimenzována spíše na vrabce v hrsti než na holuba na støeše. Za rok budu umìt anglicky je holub na støeše. Dám si nanuk po dnešním zvládnutí jedné lekce je vrabec v hrsti. Namátkou cvièit relaxaèní cvièení. Chceme-li být styloví autor knihy z širokého spektra možností preferuje autogenní trénink. Jednoduchý a úèinný systém, o nìmž ještì bude øeè. Zaèít si psát prožitky deník. Pište, pište, rozumí se ovšem své úvahy, a to v soukromí. Sem nepatøí pro zadané, respektive pro jejich vztahy nebezpeèná sdìlení, ba dokonce ani vyznání na mobilech èi v PC. Nepomáhá ani mudrování na èetech. V rámci seriózního textu si mohu uspoøádat myšlenky, a to pøedevším sám pro sebe. 28

29 Vynikající metodou je tzv. rychlofilm mého dne. Pohodlnì ulehnout nebo usednout do køesla, uvolnit se tøeba nìkolika výdechy a nádechy, zklidnit se, zavøít oèi a v duchu si pustit film dne, který jsem prožil. Dívat se na nìj s nadhledem, jako by šlo o prožitky nìkoho jiného, které se nás bezprostøednì nedotýkají. Okolnosti totiž plynou a plynou a zase tolik se nedìje. Jde o to nevstupovat do onìch záležitostí víc, než je nezbytné. Mimo jiné tím posílíme pøístup Když èlovìk neví, zda se smát, nebo plakat, má volit to první. Od toho je již jen malý krok k dvojici, která mnohdy dokáže málem zázraky. Je to: Pozitivní pøeznaèkování a pochvalování sebe samého. V každé tragédii lze najít prvky nìèeho pozitivního. Pøinejmenším jsme pøišli o iluze a obdrželi od života nové výzvy. Jak název naznaèuje, v pozitivním pøeznaèkování jde o to vymìnit depresi a zoufalství za aktivitu s dùrazem na onu novou výzvu. Ctitelé hesel nebo formulek cvièených v rámci autogenního tréninku k tomu mohou opakovat slogan Dìlání nás zachrání. Nejde jen o lacinou propagandu. Staèí popsat bìžný, nemusí být ani pøíliš silný, depresivní stav. Aktivity je v nìm pramálo. Požadavek pochvalování sebe sama vychází z toho, že vìtšina lidí je sama na sebe pøíliš pøísná. Pøísný Rodiè v nás nám totiž namluvil, že jsme horší, než vypadáme, a že skromnost je pøísnost. To samo o sobì je zdrojem negativních myšlenek typu No anglicky se snad již domluvíš, ale francouzsky neumíš. Pøihlédneme-li k poètu jazykù, nemùžeme být sami se sebou spokojeni nikdy. A úkolù je v životì ještì víc než jazykù na svìtì. Negativní energie pøitahuje zase jen zápornou energii. A funguje to jako spirála narùstá a urychluje pohyb. Má to ale jeden háèek: spirála potøebuje spoustu energie. Tu si bude majetnicky rvát od nás. Lidé jsou mnohdy sami sobì zdrojem depresí a špatné nálady a to jen tím, že mají plnou hlavu vzpomínek na svoje nezdary v minulosti. Vládne jim nevlídný Rodiè, který se o to patøiènì postará. 29

30 Pozor, pozor, pozor, všechno zkusit nemusíme I když je to lákavé. Každé psychologické zamyšlení nad ostatními lidmi mùže vést k snaze o urèitou diagnózu i typologii. Pokud by zájemce pøece jen chtìl vystupovat jako amatérský psycholog, psychiatr, psychoanalytik, psychoterapeut, amatérský léèitel, nechť se se studiem nezdržuje. Doporuèujeme mu jiný postup: Je vhodné poøídit si bílý plášť, mùže být i tzv. chirurgický, tj. zapínaný vzadu. Vizitky s jakýmkoli textem za pár korun vytisknou velmi ochotnì kdekoli. Jen pozor, aby ve slovech na p zmínìných v úvodu bylo vždy y. Pøece jen to dìlá dobrý dojem. Dále je vhodné se seznámit se základy psychologické terminologie v rozsahu odpovídajícím jednomu roèníku èasopisu Ti, kdo chtìjí dokázat opravdu hodnì navíc, alespoò zbìžnì prolistují roèník èasopisu Psychologie dnes. Muži si nechají rùst plnovous nebo alespoò bradku. U žen to není nezbytné. Vous je u nich možný, ne však nutný. Pøed zrcadlem si nacvièíme hloubavý výraz. Možno dodat i nìkteré efektní gesto, tøeba pøemýšlivé pohlazení brady. Hojnì užíváme i nìkterá latinská rèení, napøíklad Venienti occurrite morbo (Èelit nemoci, hned jak pøichází). Nezapomeòme ani na slova empatie, frustrace, sublimace, kompenzace, saturace, komplex (oidipovský, Elektøin, kastraèní, ménìcennosti), kompulze, libido, pozitivní myšlení, asertivita atd. ty užívat èasto. Pamatujte, že svému klientovi musíte najít viníka, který mùže za všechno. Mùže to být napøíklad sex, shon moderní doby, traumata z dìtství, negativní zóny pod jeho lùžkem, mezilidské vztahy èi konzumace masa. S pacientem èi klientem mùžete rozmlouvat nebo ho pozorovat vestoje, vleže i v sedu. Tradici má tzv. psychoanalytické lehátko. Na nì pacienta položíme a sedneme si za jeho hlavu do køesla tak, aby nás nevidìl, když zíváme. Nejlépe je ovšem pacienta nepustit ke slovu, aby si uvìdomil, že narazil na odborníka. A nyní pozor, pøichází to nejdùležitìjší. 30

31 Jasnì, kategoricky a jednoznaènì øeknìte svému pacientovi, jak má žít. Komu je vše jasno, má o problém ménì. Vy pøece chcete problémy odstranit, nebo ne? Pokud zvolíte variantu poradenskou, lze doporuèit, abyste bedlivì vyslechli obì strany konfliktu a každé øekli, v èem jedná správnì a v èem se mýlí. Pak staèí jen potøást rukou a poslat úèet. Vše se napraví jaksi samo od sebe, neboť slovo odborníka dokáže pravé zázraky, a to do tøí dnù. Radìji nerozvádìjme, že pøedchozí vìtu by bylo záhodno ponìkud pozmìnit. Zázraky takto nenastanou do tøí dnù, ale spíše po tøi dny. Tak dlouho lidé obvykle dokážou jednat podle výše naznaèených slov odborníka. Tìm, kterým zmínìný postup nevyhovuje a nehodlají nic pøedstírat ani sobì, ani druhým, nabízíme tuto knihu. Všímá si podivínù, s nimiž to není lehké a kteøí to ostatnì ani sami nemají lehké. Oproti prvnímu vydání jejich spektrum rozšiøuje, a to o další svérázné osoby, s nimiž se setkáváme v manželské a rodinné poradnì. Není podstatné, že termín podivín je dnes již jen literární, pojem psychopat je odborníky vnímán jako pøekonaný. Domníváme se totiž, že v bìžném jazykovém povìdomí pro nìj platí totéž, co napsal psychiatr A. Lewis roku 1975 o jiné svéráznosti: Hysterie pøežije všechny pisatele svých nekrologù. Tedy nejen hysterie, ale i podivínství jsou vìèné. Tato publikace si všímá osvìdèených a použitelných psychoterapeutických postupù, jakož i zásad a postupù seriózního laického poradenství. Závìrem nabízí pohled do zrcadla a odpovìï na otázku, proè vlastnì chceme nìkomu pomáhat. Zbývá dodat, že v knize je zmínka o øadì osob nezøídka svérázné povahy èi nesnází. Vždy jde o kompilaci nìkolika osudù. Pokud nám dotyèní nìkoho pøipomínají, je to podobnost èistì náhodná. Když se ovšem v jejich pøíbìzích poznáváme sami, náhoda to není. Zøejmì máme s oním svérázem ledacos spoleèného, neboť se chováme podobnì. V další kapitole pøesuneme svoji pozornost ze soukromí do sféry pracovní. Na popis jistého druhu tam se nezøídka vyskytujícího trápení již dávno nestaèí termín šikana. Pøesnìjší a hlavnì diferencovanìjší je mobbing, bossing, stalking a syndrom vyhoøení. 31

32 Mobbing psychické týrání je systematický, cílevìdomý a pøedevším opakovaný pøevážnì psychický útok na urèitou osobu. Nejde v nìm napøíklad o bití, i když nìjaký ten štulec a jakoby žertovné šťouchnutí se zde objevit mùže. Využívá nadmìrné kritiènosti, zesmìšòování, drobných èi vìtších intrik. Postižení nedostanou ani to, naè mají nárok, a jsou nejrùznìjšími postupy na hranici legality nebo i za ní perzekvováni. Narušovány jsou sociální vztahy, sociální reputace a zdraví osoby. Následující forma pracovního týrání je otcem, nebo dokonce sponzorem mobbingu. Jde o bossing. Boss je pøedák, šéf, pohlavár. Pøidáme-li k tomuto slovu koncovku -ing, máme oznaèení pro týrání a pronásledování ze strany šéfa. Nejen mafiánský, ale i zcela usedlý boss (tøeba i v seriózním úøadì) má ohromné možnosti, jak podøízeným znepøíjemnit práci. Mùže je zesmìšòovat, pøidìlovat jim práci evidentnì pøekraèující jejich síly, nebo naopak poslat vysokoškoláka zametat dvùr. Vždy je vhodné pøihlédnout ke kontextu, napøíklad po návratu èeské polní nemocnice z Afghánistánu byl v tisku opakovanì pøetøásán rozkaz jejího šéfa. Ten pøikázal jednomu z lékaøù sbírat kameny v areálu nemocnice. Bylo to za trest pro urèitou lehkomyslnost ohrožující 32

33 život. Bossing mezi dùstojníky a lékaøi sám o sobì jako vystøižený. Faktem ovšem je, že se z mise vrátili všichni Èeši živi a zdrávi. Možná i proto, že nebylo zdravotníka, který by díky aféøe nevìdìl, co se v lepším pøípadì stane, když si na vycházku zajdete sám do zakázaných, mimoøádnì nebezpeèných ètvrtí. Obìti bossingu je možné pøipisovat rùzné chyby, zbavit ji rùzných výhod, neposkytovat jí prakticky žádné informace, ale pøedevším dát ostatním pracovníkùm najevo, že jde o mukla èi žukla (tj. muže èi ženu urèené k likvidaci, byť jen pracovní). Mobbing je pøehlednìjší pøinejmenším proto, že zde stojí proti sobì dvì zúèastnìné strany obvykle stejné kategorie. Bossing je pak agresí ze strany vedoucího, je rafinovanìjší, nebezpeènìjší a obtížnìji se lze dovolat spravedlnosti. Mnozí tvrdí, že kdo uteèe, ten vyhraje alespoò nad riziky psychosomatických chorob. Stalking je pronásledování opakovaným a stupòovaným obtìžováním. Je to forma psychického teroru, v níž pachatel zahrnuje obìť textovými zprávami, neopìtovanými vyznáními lásky, telefonáty tøeba i rádoby anonymními, kdy jen zazvoní a po zvednutí sluchátka položí. Zahrnout sem lze i rùzné formy špehování, stopování a jiného sledování. Pro ilustraci: Pan X se na první pohled zamiloval do sleèny Y. Ta o nìj nemìla zájem. Když žena øíká ne, myslí si ano, mylnì usuzoval X. Za pùl roku odeslal dámì svého srdce na 500 textových zpráv. Jeho úsilí bylo posléze ocenìno dvìma lety odnìtí svobody. 1 Stalking je od roku 2010 trestný èin. 1 Protože èeské právo trestný èin stalking do roku 2010 neznalo, zmínìný pan X dostal dvouletý trest odnìtí svobody za vydírání a násilí proti skupinì obyvatel a proti jednotlivci pozn. red. 33