Ústav religionistiky

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav religionistiky Bakalářská diplomová práce 2013 Zdeněk Kosour

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav religionistiky Religionistika Zdeněk Kosour Význam mýtických příběhů zaznamenaných v Knize hor a moří (Shanhaijing 山海經 ) Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Dušan Vávra, Ph.D.

3 2013 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Podpis autora práce

4 Zde bych chtěl poděkovat Mgr. et Mgr. Dušanu Vávrovi, Ph.D. za podporu a podnětné připomínky při vedení bakalářské práce.

5 Obsah Úvodní část... 1 Popis struktury práce... 2 Anotace literatury... 2 Mýty a mytologie... 4 Mýty a jejich funkce ve společnosti... 4 Čínská mytologie... 6 Prameny čínské mytologie... 7 Struktura textu Knihy hor a moří Autoři, místo a datum vzniku Knihy hor a moří Žánr příběhů o podivuhodném Centralizovaný sběr příběhů o podivuhodném Inspekční cesty Sběr předzvěstí Pravděpodobní autoři Knihy hor a moří Bytosti v Knize hor a moří Bytosti jako předzvěst Obětní rituály božstvům Podivná zvířata Božstva, posvátné hory a nesmrtelnost Nejvyšší božstvo Hora Kunlun Božstva Čtyř směrů Draci Královna Matka západu Nesmrtelnost Kniha hor a moří v pramenech za dynastie Han Závěr Použitá literatura Prameny Sekundární literatura... 42

6 Články v časopisech Chronologie 1 3. tisíciletí 18. století př. n. l. Dynastie Xia 夏 století př. n. l. Dynastie Shang 商 11. století 256 př. n. l. Dynastie Zhou 周 11. století 771 př. n. l. Západní Zhou 西周 př. n. l. Východní Zhou 東周 / 东周 př. n. l. Období Letopisů 春秋 př. n. l. Období Válčících států 戰國 / 战国 př. n. l. Dynastie Qin 秦 206 př. n. l. 220 n. l. Dynastie Han 漢 / 汉 206 př. n. l. 9 n. l. Západní Han 西漢 / 西汉 9 23 n. l. Dynastie Xin 新 n. l. Východní Han 東漢 / 东汉 n. l. Dynastie Wei (Tří království) 西晉 / 西晋 n. l. Západní Jin dynastie 西晉 / 西晋 Jednotky 2 li 0.415km Způsob psaní 1 Anne Cheng, Dějiny čínského myšlení, Praha: Dharmagaia 2006, str. XIV XV. 2 Denis Twitchett, John K. Fairbank (eds.), The Cambridge History of China, Volume I.: The Ch'in and Han Empires, 221 B.C. A.D. 220, Cambridge: Cambridge University Press 1986, str. XXXVIII.

7 V práci používám tradiční čínské znaky. Pro jejich přepis užívám pinyin, pouze v názvech citované literatury je ponechán systém původní. Pokud se nejedná o jména osob, zvýrazňuji přepis čínských znaků kurzivou. Jména božstev a podivuhodných bytostí podle vlastního uvážení překládám do češtiny nebo uvádím jména v pinyinu dle Strassbergova překladu Knihy hor a moří. Lidé nazývají některé věci podivuhodnými či strašnými a jiné běžnými a známými, ale netuší, proč tomu tak je. Jaký k tomu mají důvod? Věci nejsou podivuhodné samy o sobě,

8 vždy záleží na člověku, jak je interpretuje. Podivuhodnost je výsledkem lidského myšlení, věci ve své přirozenosti tuto vlastnost nemají. 3 Guo Pu 郭璞 ( n. l.) z předmluvy ke komentářům Knihy hor a moří 3 Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary: Guide through Mountains and Seas, London: University of California Press 2002, str. 17.

9 Úvodní část Abstrakt Mytologie je zajímavou součástí čínské kultury. Mýty v čínském prostředí vznikaly, vyvíjely se nebo zanikaly po mnoho století a jejich přenos byl omezen téměř výhradně na orální tradici. Současně s vývojem čínské kultury docházelo i ke změnám společenského významu mýtických příběhů. Přibližně od 4. stol. př. n. l. jsou mýty zaznamenávány v písemných pramenech. V tomto období již neměly mýtické příběhy zásadní společenskou důležitost ve smyslu zamýšlení se nad stvořením či řádem světa. Přestože se čínské mýty zachovaly většinou jen ve fragmentech, existuje několik souvislých textů s mýtickými příběhy a jedním z nich je Kniha hor a moří (Shanhaijing 山海经 ). Tato práce se zabývá významem Knihy hor a moří jako pramene mytologie v čínské kultuře. Jsou zkoumány důvody vzniku tohoto textu a společenský význam mýtických příběhů. Abstract Mythology is an interesting part of Chinese culture. Myths in the Chinese environment were created, developed or disappeared for many centuries and their transmission was limited almost exclusively on oral tradition. Simultaneously with the development of Chinese culture, there were changes in the social meaning of mythical stories. Myths have been approximately around the 4th century BC recorded into written sources. In this period there were no longer mythical stories with vital social importance in terms of reflection on the creation or order of the world. Although the Chinese myths are preserved only in fragments, we have a few relatively coherent sources with mythical stories. One of the most important is The Classic of Mountains and Seas (Shanhaijing 山海经 ). This work deals with the importance of The Classic of Mountains and Seas as a source of mythology in Chinese culture. This work finding reason for writing the book and investigate social significance of mythical stories. Klíčová slova Kniha hor a moří, Shanhaijing, čínské mýty, čínská mytologie, kult nesmrtelnosti, předzvěsti, příběhy o podivuhodném. 1

10 Popis struktury práce V úvodní části této práce jsou krátce nastíněny možné významy mýtů pro starověkou společnost, poté jsou vyjmenovány hlavní prameny čínské mytologie a jejich specifické vlastnosti. Druhá část popisuje hierarchickou strukturu kapitol a textu Knihy hor a moří. V dalším oddílu práce jsou určeni pravděpodobní autoři knihy a jsou zde zmíněny faktory, které mohly sepsání knihy ovlivnit. Následující oddíl se věnuje obsahové stránce Knihy hor a moří. Jsou zde rozebrány interpretace bytostí jako předzvěsti, obětní rituály božstvům a tzv. podivná zvířata. Rozsáhlejší část tohoto oddílu se věnuje nejznámějším božstvům, jejich sídlům a kultu nesmrtelnosti. V závěrečné části práce jsou uvedeny zmínky o Knize hor a moří v dobových pramenech. Anotace literatury Při psaní této práce jsem jako hlavní pramen Knihy hor a moří používal Strassbergův překlad A Chinese bestiary: Guide through Mountains and Seas. Jednotlivé odstavce překladu jsou komentované a přehledně číslované a jsou zde uvedeny názvy ve znacích a pinyinu. Dle potřeby jsem nahlížel i do překladu od Anne Birrell The Classic of Mountains and Seas. V tomto zdroji jsou bohužel původní čínské názvy přeloženy do angličtiny, což činí problémy při práci s další literaturou. Oba překlady obsahují v úvodní části cenný rozbor pramene. Jako třetí, doplňkový zdroj jsem používal online verzi Knihy hor a moří, dostupnou na portálu Chinese Text Project. Historický kontext starověké Číny jsem čerpal z Changovy knihy Early Chinese Civilization: Anthropological Perspectives. Tato kniha, přestože je staršího roku vydání, poskytuje základní vhled do historie starověké Číny. Loewův Faith, Myth and Reason in Han China přehledně informuje o rituálech, šamanech, státních kultech či interpretacích jako předzvěsti. Detailní informace o historických souvislostech, státních rituálech či starověké mytologii jsem čerpal z velmi rozsáhlých sborníků The Cambridge History of China, Volume I.: The Ch'in and Han Empires, 221 B.C. A.D. 220 a The Cambridge History of Ancient China: From the Origins of Civilization to 221 BC. Zcela zásadní sekundární literaturou o náboženském chování ve starověké Číně je rovněž rozsáhlý sborník Early Chinese Religion, Part One: Shang through Han (1250BC 220AD). Podivuhodnými bytostmi ve starověké čínské literatuře se zabývá Campanyho kniha Strange Writing: Anomaly Accounts in Early Medieval China. Zde je velmi detailně rozebrán tzv. literární žánr příběhů o podivuhodném, který zřejmě s Knihou hor a moří úzce souvisí. 2

11 Sterckxův The Animal and the Daemon in Early China z mnoha úhlů pohledu vysvětluje, jakým způsobem mohla být zvířata a podivné bytosti v tehdejší Číně chápána. Významným zdrojem informací o čínské mytologii je slovník autorů Yang a An Handbook of Chinese Mythology. Shrnuje záznamy o mýtických bytostech z různých pramenů, přičemž ke každé jednotlivé bytosti uvádí odkazy na zdroje a doporučenou literaturu. Anne Birrell ve své knize Chinese Mythology: An Introduction seřadila postavy čínských mýtů dle kategorií, jako např. hrdinové, legendární vládci, zázračná zrození, nesmrtelnost apod. Jednotlivé kapitoly obsahují v úvodní části přehledné zařazení tématu do kontextu starověké Číny. Předpokládané významy čínských mýtů pro tehdejší společnost jsou rozebrány ve Wangově Cosmology and Political Culture in Early China a Changově Art, Myth, and Ritual: The Path to Political Authority in Ancient China. 3

12 Mýty a mytologie Mýty a jejich funkce ve společnosti Mytologické systémy 4 můžeme nalézt snad u všech starověkých společností. Mýty byly šířeny v rámci společnosti a předávány dalším generacím. Skutečnost, že mýty přežívaly staletí, dle mého názoru potvrzuje jejich určitou důležitost, neboť v opačném případě by zřejmě byly mýtické příběhy zapomenuty. V čem tedy spočívá přitažlivost mýtů pro starověkou společnost? Na tuto otázku nebude snadné jednoznačně odpovědět. Důvodů a motivací, proč mýtické příběhy vznikaly, šířily se a byly dále předávány, zřejmě může být celá řada. Funkcí mýtů ve společnosti se zabýval McCutcheon, 5 a pokládám za vhodné stručně uvést několik způsobů, jak lze na tento fenomén pohlížet. Podle zřejmě nejstaršího přístupu mýty vysvětlují přírodní fenomény. Byly vytvořeny z potřeby popsat dosud nevysvětlené jevy a vytvořit ucelený systém popisující svět. Jiná teorie tvrdí, že mýtické příběhy jsou transformované příběhy historických osobností a jejich vyprávění představuje efektivní způsob, jak tyto informace zachovat. Podle dalšího názoru je mýtický příběh emotivní vysvětlení okolního světa, zcela závislé na pocitech a představách jednotlivce. McCutcheon zde cituje Joachima Wacha, který dokonce mluví o teoretickém projevu náboženské zkušenosti. Jiná teorie, vycházející z názorů S. Freuda, pokládá mýtus za prostředek duševní terapie. Podle Freuda slouží mýtický příběh k ventilaci úzkosti rodiče nad možným problematickým chováním potomků a zároveň jde o způsob, jak efektivně předávat vzory chování. Další teorie vychází rovněž z psychiky jednotlivce. Carl Jung a Joseph Campbell dle McCutcheona tvrdí, že mýtické příběhy jsou ve společnosti úspěšné proto, že obsahují podvědomě očekávané archetypy, jako je např. starý moudrý muž, Matka Země nebo nevinná panna. 6 McCutcheon dále zmiňuje teorii založenou na Levi Straussově strukturalismu, aplikovanému na mýtické příběhy. Podle Levi Strausse 7 lze v každém 4 Doslovný překlad slova mytologie znamená vyprávění příběhů. V této práci používám slovo mytologie ve významu skupiny mýtů, které jsou vzájemně provázány a tvoří ucelený systém. 5 Russell T. McCutcheon, Myth, in: Willi Braun, Russell T. McCutcheon (eds.), Guide to the Study of Religion, London: Continuum 2000, str Podle Campbella vytvářelo vyprávění Odysseova příběhu v tehdejší společnosti obdobné pocity, jako sledování televizních přenosů z astronautické mise Apollo na Měsíc ve společnosti současné. Podobným projevem očekávaných archetypů je úspěšnost filmové triologie Star Wars, kterou Campbell označil jako jednu z nejnovějších reinkarnací mýtických příběhů. 7 Václav Soukup, Dějiny antropologie, Praha: Karolinum 2006, str

13 mýtickém příběhu objevit skryté univerzální struktury, založené na logice binárních protikladů. Tyto struktury, zřejmě odpovídající strukturám lidského myšlení, jsou provázané napříč mytologickými systémy. Jiná teorie předpokládá, že mýtický příběh starověkému společenství prostě sděluje hlubokou, i když částečně zahalenou pravdu. Jak uvádí religionista W. Doniger: Mýtus je především příběh, který je uvěřen, uvěřen že je pravdivý a lidé v jeho pravdivost věří, přestože je zřejmé, že ve skutečnosti jde o lež 8 Obdobně archeolog a sinolog K. C. Chang tvrdí, 9 že mýtus je příběh obsahující něco posvátného, nadpřirozeného nebo mystického a je vypravěčem považován za reálný. Podle religionisty Tadeusze Margula tvoří mytologie civilizační prazáklad společenské organizace, světonázoru, ideologie a práva. 10 Mytologie podle něj zdůvodňuje systém společenských hodnot a pokud by kmen stojící na nižším stupni civilizace ztratil víru ve svoji mytologii, následoval by neodvratně rozklad společenství. Z výše uvedeného a jistě ne úplného výčtu je podle mě zřejmé, že funkce mýtů může být nastíněna pouze kombinací mnoha přístupů a teprve jejich sloučením vznikne přibližný, vícerozměrný obraz funkce mýtů v archaické společnosti. Je také vhodné si uvědomit, že každá společnost se v průběhu času vyvíjí. Mýtický příběh, pokud si má udržet svoji důležitost, by měl být aktualizován tak, aby odpovídal současným potřebám společnosti. Domnívám se, že na mýtus můžeme pohlížet jako na objektivní příběh, jehož obsah se téměř nemění, a na subjektivní význam příběhu, tedy na jeho interpretaci ve společnosti. Právě schopnost mýtického příběhu měnit význam je dle mého názoru klíčová pro jeho přežití. Pokud mýtus schopnost aktualizace ztratí, pravděpodobně přestane být pro společnost zajímavým a dojde k jeho zániku. Tento zánik nemusí nutně znamenat ztrátu příběhu. Mýtický příběh může být dále předáván např. pro pobavení, ale již bez hlubšího významu pro společnost. Společnost navíc nelze považovat za jednolitý celek s uniformními pohledy na mýtické příběhy. Pokud tedy hledáme význam příběhů s mýtickou tématikou, je třeba upřesnit, pro koho a v jakém časovém období má zkoumaný příběh daný význam. Zaměřme se nyní obecně na mytologii v kontextu čínské společnosti, neboť čínská mytologie, jak je uvedeno v následující kapitole, má oproti ostatním mytologiím starověkých společností svá určitá specifika. 8 Russell T. McCutcheon, Myth, str K. C. Chang, Early Chinese Civilization: Anthropological Perspectives, London: Harvard University Press 1976, str Zsuzsy Kulcsárová, Světové mytologie, Praha: Orbis 1972, str

14 Čínská mytologie Starověké mytologie se obyčejně skládají z vyprávění o bozích a hrdinech. Nejinak je tomu i v případě mytologie čínské. Stejně jako v jiných mytologiích, nalezneme i zde mýty o stvoření světa, mýty o bájných vládcích, mýtických zvířatech nebo o technologických průkopnících a vynálezcích. Ovšem čínská mytologie má i svá specifika, která je třeba mít při studiu čínských mýtů na zřeteli. Rozeberme si je podrobněji. Prvním specifikem je fragmentace pramenů. Čínské mýty nikdy nebyly systematizovány do jediného díla. Mýtické příběhy jsou moderními badateli typicky sestavovány z několika pramenů, přičemž v jednotlivých pramenech jsou mýty často zachyceny v jiných verzích. Podle významného odborníka na čínské mýty Yuana Kea 11 je tato fragmentace pramenů způsobena mimo jiné tím, že v čínské literární historii neexistuje postava podobná Homérovi či Hesiodovi, která by z lidových tradic vytvořila ucelenou kolekci mýtů. Druhou typickou vlastností čínských mýtů je jejich deeuhemerizace. Název je spojen s řeckým učencem Euhemerem ( př. n. l.), podle kterého byli současní bohové původně historické osobnosti a mýty jsou příběhy popisující dávné historické události. V čínském kontextu dochází k podobnému procesu, avšak v opačném směru. Původní božské bytosti byly v mýtických příbězích transformovány na historické vládce, kulturní hrdiny a technologické objevitele. Mýtický příběh je tedy procesem deeuhemerizace přepracován na záznam historické události. Tento proces ilustrují Yang a An 12 na anekdotě o Konfuciovi: Konfucius byl tázán, zda měl Žlutý císař doopravdy čtyři tváře, jak se traduje. Odpověděl, že to znamená, že Žlutý císař poslal správce do čtyř světových stran. Na problematiku převodu mýtů na historii se lze dívat i z druhé strany. Jak zmiňují Yang a An, 13 někteří učenci tvrdí, že čínské mytologické příběhy ve skutečnosti nikdy neexistovaly, že byly vždy jen historií a mýty z nich zpětně vytvořili až moderní badatelé ovlivnění západními přístupy. Dalším specifikem je přepisování čínských mýtů na zábavnou literaturu nebo využití původně mýtického příběhu pro podporu náboženství či filosofického systému. Reinterpretaci původního mýtu do taoistické filosofie lze ilustrovat na božstvu Hundun. V Knize hor a moří (Shanhaijing 山海經 ) se Hundun objevuje jako božstvo připomínající žlutý pytel 11 Lihui Yang, Deming An, Handbook of Chinese Mythology, Santa Barbara, Califournia: ABC Clio 2005, str Tamtéž, str Tamtéž, str

15 s červenou aurou. Má šest nohou, čtyři křídla a existuje v chaosu, bez tváře nebo očí 14 V Zhuangových Vnitřních kapitolách (Zhuangzi Neipian 莊子內篇 ) je Hundun zmíněn jako vládce Středu, kterému, chtěje se odvděčit za laskavosti, vyvrtali vládcové Severního a Jižního moře sedm otvorů: A řekli si: Všichni lidé mají po sedmi otvorech, jimiž vidí, slyší, přijímají potravu, dýchají, jenom on nemá žádný, pokusíme se mu je vyvrtat. Denně vyvrtali jeden otvor, a sedmého dne Chun tun zemřel. 15 Zatímco v prvním textu vystupuje Hundun jako božstvo původního chaosu, ve druhém je uveden již jako vládce, který je součástí příběhu vysvětlujícího taoistickou filosofii. Poslední charakteristickou vlastností čínských mýtů je problém jejich chronologie. Bodde tvrdí, 16 že až zarážející rozdíly mezi fragmentovanými prameny z dynastie Zhou a bohatě rozpracovanými mýtickými příběhy z dynastie Han svádějí k myšlence, že hanští učenci narazili na nové zdroje informací o čínských mýtech. K této skutečnosti uvádí Bodde zajímavou teorii Wolframa Eberharda, podle které fakt, že verze A daného mýtu se náhodně objevuje ve starším textu než B, neznamená nutně, že vývojově řečeno je verze A ranější nebo primitivnější Eberhard dle Boddeho dále tvrdí, že hanští učenci zřejmě využívali dlouhotrvající lidové ústní tradice mnohem více, než aristokraticky orientovaní učenci z období předcházejících. Prameny čínské mytologie Nejstaršími zdroji informací o čínské mytologii jsou věštebné nápisy na lopatkách velkých zvířat nebo želvích krunýřích a nápisy nebo motivy na bronzových nádobách. Tyto nálezy jsou datovány do období dynastie Shang a rané dynastie Zhou, avšak informace z nich získané jsou velmi stručné. Z období rané dynastie Zhou se dochovaly zmínky o mýtických příbězích v Knize dokumentů (Shujing 書經 ) nebo Knize písní (Shijing 詩經 ). Souvislejší texty zaměřené na mýtickou tématiku se začínají objevovat v pozdějším období dynastie Zhou, především v období Válčících států Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary: Guide through Mountains and Seas, London: University of California Press 2002, str Mistr Čuang, Vnitřní kapitoly, přel. Oldřich Král, Praha: Odeon 1992, str Derk Bodde, Mýty staré Číny, in: Samuel Noah Kramer (ed.), Mytologie starověku, Praha: Orbis 1977, 303:341, str Anne Birrell, Studies on Chinese Myth Since 1970: An Appraisal, Part 2, History of Religions 34, 1994, str

16 Významnými zdroji informací o čínské mytologii jsou výbavy hrobů z období mezi Válčícími státy a koncem dynastie Han. Hedvábný manuskript z Chu (Chu Boshu 楚帛書 ), 18 pocházející přibližně z roku 300 př. n. l., obsahuje popis stvoření světa a dvanáct ilustrací božstev spojovaných s ročními obdobími. Hedvábný svitek z Mawangdui (Mawangdui Boshu 馬王堆帛書 ), 19 objevený v hrobě z počátku dynastie Západních Hanů, byl zřejmě používán pro předpovědi a věštění. Svitek obsahuje ilustrace podivuhodných bytostí včetně jejich jmen, popisu vlastností a odpovídajících věštebných formulí. Dochované texty a ilustrace z těchto období bohužel velmi často zachycují jen fragmenty původního příběhu, což může být způsobeno jednak poškozením nosiče textu, nebo prostě tím, že byla zapsána jen část příběhu. Přesto existují tři relativně kompaktní zdroje čínské mytologie. V Písních z Chu (Chuci 楚辭 ), sepsaných kolem roku 300 př. n. l., respektive v jejich třetí kapitole Otázky nebes (Tianwen 天問 ), 20 je zaznamenáno přibližně sto osmdesát otázek k tehdy známým mýtům. Ačkoliv Otázky nebes neobsahují celý mýtický příběh, lze z nich čerpat cenné detaily, které v ostatních dochovaných pramenech nejsou uvedeny: Jestliže nebyl Gun schopen zmírnit potopu, proč dostal tento příkaz? Všichni říkali žádné strachy, nechme ho to zkusit a uvidíme, zda to dokáže. Kdy byla ptako želva spojena dohromady, jak Gun následoval její znamení? A pokud dokončil práci, proč byl nejvyšším božstvem potrestán? Dlouho ležel poblíž Péřové hory, proč se během tří let jeho tělo nerozložilo? Když Gun porodil ze svého břicha Yu, jak byl transformován? Yu byl pověřen stejným úkolem jako jeho otec. Jestliže navázal na jeho práci, v čem bylo jeho řešení jiné? Čím vyplnil vody povodně v místech, kde byly nejhlubší? Jak stanovil hranice devíti oblastí? Co vyhledával Okřídlený drak na zemi? Kde byly moře a řeky? Constance A. Cook, John S. Major, Defining Chu: Image and Reality in Ancient China, Honolulu: University of Hawaii Press 2005, str Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary, str Význam názvu kapitoly není zcela jednoznačný. Výraz Tianwen 天問 lze přeložit jako Otázky nebes nebo jako Otázky z nebe, tedy ve smyslu nebesa se ptají, případně naopak Otázky do nebe ve smyslu lidé se ptají. 21 David Hawkes, The Song of the South: An Ancient Chinese Anthology of Poems by Qu Yuan and Other Poets, London: Penguin Classics 1985, str

17 V první polovině období dynastie Západních Hanů byl pod patronací krále Huainanu Liu Ana 劉安 sepsán další významný zdroj mýtů, encyklopedické dílo Huainanzi ( 淮南子 ). Kniha je koncipována jako encyklopedie systematicky popisující celý tehdy známý svět a mýtické příběhy zde zaznamenané jsou z nám dostupných pramenů nejcelistvější: Yu použil kypící zeminu k zaplnění vod velké potopy, vytvořil veliká pohoří. Zformoval pustiny hory Kunlun a určil tím úroveň Země. Ve středu světa je zeď o devíti vrstvách, vysoká jedenáct tisíc li, sto čtrnáct dvojkroků, dvě stopy a šest palců. Na vrcholku hory Kunlun jsou pole s rostlinami vysokými třicet pět stop Třetím z klíčových pramenů čínské mytologie je právě Kniha hor a moří (Shanhaijing 山海經 ). Jednotlivé textové vrstvy pocházejí z období od Válčících států po zánik dynastie Han. Kniha informuje formou krátkých, geograficky řazených odstavců ve stylu průvodce 23 kromě jiného o božstvech a podivuhodných bytostech, se kterými se lze na popisovaných cestách setkat: Tři sta padesát li dále na západ je Nebeská hora. Je zde mnoho zlata a nefritu. Pramení zde Řeka odvahy, která dále pokračuje jihozápadně do Údolí horkých vod. Zde žije božstvo, jež vypadá jako žlutý pytel. Je zbarveno jako ohnivá rumělka. Má šest nohou a čtyři křídla. Nemá tvář ani oči. Umí zpívat a tančit. Je to velké božstvo Dlouhé řeky. 24 Přestože Knihu hor a moří počítáme k důležitým pramenům čínské mytologie, její zařazení do určitého literárního žánru je podle názorů moderních badatelů spíše problematické. Jak uvádějí Yang a An, 25 někteří učenci ji považují za geografickou příručku, jiní za knihu o božstvech a šamanech, podle jiných kniha ukazuje, jak primitivní představy měli tehdejší lidé o vnějším světě. Existuje i studie, podle které je Kniha hor a moří popisem starověkého kalendáře a s ním spojených rituálů. Campany považuje 26 Knihu hor a moří za jeden z prvních výskytů tzv. příběhů o podivuhodném, založený na fragmentech 22 John S. Major, Heaven and Earth in Early Han Thought: Chapters Three, Four, and Five of the Huainanzi, New York: State University of New York Press 1993, str Richard E. Strassberg překládá Shanhaijing 山海經 jako Průvodce po horách a mořích. 24 The Classic of Mountains and Seas, přel. Anne Birrell, New York: Penguin Classics 1999, str Lihui Yang, Deming An, Handbook of Chinese Mythology, str Robert F. Campany, Strange Writing: Anomaly Accounts in Early Medieval China, New York: State University of New York Press 1996, str

18 starověkých mýtů, přičemž význam knihy podle něj nelze jednoznačně určit. Rovněž Sterckx tvrdí, 27 že Knihu hor a moří nelze jednoznačně zařadit do jediné literární kategorie. Podle něj je kniha příručkou o nadpřirozenu a geografickým průvodcem. Důležitou součástí knihy je podle Sterckxe pojmenování podivuhodných bytostí včetně božstev a popis jejich funkce či využití. Také Fracasso uvádí, 28 že zařazení knihy je kontroverzní záležitost. Podle něj byla kniha v počátcích dynastie Han uznávána jako příručka pro předzvěsti. Fracasso dále zmiňuje, že v Historii dynastie Han (Hanshu 漢書 ) je kniha zařazena ve stejné kategorii jako knihy o geomancii a fyziognomii, a za pozdních Hanů byla uznávána jako geografický text. V podstatě tutéž informaci podává v předmluvě ke svému překladu Knihy hor a moří i Birrell. 29 Lewis zařadil Knihu hor a moří do kapitoly popisující encyklopedickou epochu čínské literatury a zmiňuje ji v souvislosti s geografickými texty Roel Sterckx, The Animal and the Daemon in Early China, New York: State University of New York Press 2002, str Riccardo Fracasso, Shan hai ching 山海經, in: Michael Loewe (ed.), Early Chinese Texts: A Bibliographical Guide, Berkeley: The Society for Study of Early China 1993, str The Classic of Mountains and Seas, str. XIII. 30 Mark Edward Lewis, Writing and Authority in Early China, New York: State University of New York Press 1999, str

19 Struktura textu Knihy hor a moří Text Knihy hor a moří je strukturován do pěti oddílů, které jsou dále rozděleny do celkem osmnácti kapitol obsahujících přibližně znaků. 31 Oddíl prvních pěti kapitol, označován jako Knihy pěti pohoří (Wuzangshanjing 五臧山經 ) nebo zkráceně Knihy hor (Shanjing 山經 ), je nejrozsáhlejší a zahrnuje více než znaků. Kapitoly tohoto oddílu se dále dělí na cesty, které jsou tvořeny řetězcem až několika desítek krátkých odstavců s popisy jednotlivých míst. Odstavce prvního oddílu mají koncepčně a lingvisticky jednotnou formu. Odstavec většinou začíná geografickým umístěním popisovaného místa, často vztaženým relativně k umístění uvedeném v odstavci předchozím. Některé odstavce obsahují také informaci o vodních tocích, výskytu využitelných nerostných surovin 32 a prostupnosti pohoří. Druhá polovina odstavce se věnuje popisu podivuhodné bytosti nebo božstva, které se v uvedeném místě nachází. Typicky je zde zmíněno její pojmenování, popisu zvuku, jež bytost vydává a její funkce nebo využití: Tisíc čtyři sta li dále na východ je pohoří Luwu. Ve vyšších partiích nerostou stromy ani keře a nachází se zde mnoho železa a minerálů. Řeka Zegeng, která zde pramení, pokračuje dále na jih, kde se vlévá do Vzdouvající se řeky. Žije zde bytost nazývaná Gudiao. Je to orel s rohem na hlavě, který vydává zvuk jako dítě. Pojídá lidi. 33 Druhý oddíl tvoří Pobřežní knihy (Haiwaijing 海外經 ) rozřazené do kapitol šest až devět. Třetím oddílem jsou Knihy moří (Haineijing 海內經 ) odpovídající kapitolám deset až třináct, čtvrtý oddíl tvoří Knihy divočiny (Dahuangjing 大荒經 ) s kapitolami čtrnáct až sedmnáct. Poslední oddíl je tvořen osmnáctou kapitolou a má název shodný s názvem 31 Počet znaků se mírně liší dle jednotlivých edic, Birrell uvádí znaků (The Classic of Mountains and Seas, str XV.), Fracasso uvádí přibližně znaků (Riccardo Fracasso, Shan hai ching, str. 357) a Strassberg uvádí znaků (Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary, str. 29). 32 Kovy, především měď, byly v období Válčících států strategickou vojenskou surovinou. V Komentáři pana Zuo (Zuozhuan 左傳 ) je pasáž datovaná do roku 548 př. n. l., kdy maršál státu Chu Wei Yan pořídil rozsáhlý geografický registr, který mimo jiné obsahoval informace o vzdálenostech a využitelných surovinách, viz Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary, str Tamtéž, str

20 celého třetího oddílu, tedy Kniha moří (Haineijing 海內經 ). Odstavce v druhém až pátém oddílu jsou psány volnějším stylem, který na rozdíl od prvního oddílu nedodržuje popsanou strukturu textu. Délka odstavců je velmi různorodá, od stručných, útržkovitých textů až po velmi dlouhé prozaické pasáže. Lokalizace místa nebo informace o nerostném bohatství jsou v těchto oddílech uvedeny jen výjimečně, řetězení míst do cest zcela chybí. Většinu obsahu odstavců tvoří popis božstev a podivných bytostí. Oddíl Číslo kapitoly Český název Název v pinyinu Název ve znacích I. oddíl Knihy pěti pohoří (Wuzangshanjing 五臧山經 ) II. oddíl Pobřežní knihy (Haiwaijing 海外經 ) III. oddíl Knihy moří (Haineijing 海內經 ) IV. oddíl Knihy divočiny (Dahuangjing 1. Kniha hor jih Nanshanjing 南山經 2. Kniha hor západ Xishanjing 西山經 3. Kniha hor sever Beishanjing 北山經 4. Kniha hor východ Dongshanjing 东山經 5. Kniha hor střed Zhongshanjing 中山經 6. Kniha pobřeží jih Haiwainanjing 海外南經 7. Kniha pobřeží západ Haiwaixijing 海外西經 8. Kniha pobřeží sever Haiwaibeijing 海外北經 9. Kniha pobřeží východ Haiwaidongjing 海外东經 10. Kniha moří jih Haineinanjing 海內南經 11. Kniha moří západ Haineixijing 海內西經 12. Kniha moří sever Haineibeijing 海內北經 13. Kniha moří východ Haineidongjing 海內东經 14. Kniha divočiny východ Dahuangdongjing 大荒东經 15. Kniha divočiny jih Dahuangnanjing 大荒南經 12

21 大荒經 ) 16. Kniha divočiny západ Dahuangxijing 大荒西經 17. Kniha divočiny sever Dahuangbeijing 大荒北經 V. oddíl 18. Kniha moří Haineijing 海內經 Tabulka 1: Názvy oddílů a kapitol Knihy hor a moří. Organizací kapitol a textu v Knize hor a moří se podrobně zabývala 34 Dorofeeva Lichtmann. Dle jejího názoru byla kniha, jejíž strukturu považuje za velmi propracovanou, dlouhodobě optimalizována tak, aby odpovídala tehdejším představám o struktuře světa. Pro ilustraci uvádím Dorofeeva Lichtmannin rozbor 35 cest z Knih pěti pohoří. Vertikální směr, spojovaný s osou nebes a sudými čísly, podle ní odpovídá čtyřem cestám v severní a jižní kapitole prvního oddílu. Obdobně horizontální směr, jenž představuje osu země a lichá čísla, odpovídá třem cestám v kapitole východní nebo západní. Násobek počtu cest ve vertikálním a horizontálním směru je dvanáct, stejně jako počet cest v páté, středové kapitole. Jak dále uvádí, 36 jednotlivé cesty se neprotínají a mají přibližně stejný směr. Zatímco severní a západní cesty směřují z centra do periferie, tedy na sever, resp. západ, jižní cesty míří na východ a východní cesty na jih. Dle Dorofeevy Lichtmann tato zdánlivá disproporce dobře koreluje s mýtem o globální katastrofě způsobené božstvem Gonggong. 37 Přesná poloha míst popisovaných v odstavcích Knihy hor a moří většinou není známa. Jak dále uvádí Dorofeeva Lichtmann, 38 mapa lokací Knihy hor a moří nebyla s největší pravděpodobností nikdy vytvořena, a pokud ano, nedochovala se. Existují studie, které se 34 Vera V. Dorofeeva-Lichtmann, Conception of Terrestrial Organization in the Shan Hai Jing, in: Bulletin de l'ecole française d'extrême-orient, Tome 82, 1995, str. 57: Tamtéž, str Tamtéž, str Podle rozšířené verze mýtu z období dynastie Han soupeřil Gonggong s božstvem Zhuangxu (nebo Zhurong, Di Ku či Shennong, podle různých verzí) a prohrál. Gonggong ve vzteku narazil do jednoho z nebeských pilířů, hory Buzhou, a poškodil ji natolik, že se země naklonila směrem k jihovýchodu. Tímto mýtem byl tradičně vysvětlován také směr toku hlavních čínských řek. Více v Lihui Yang, Deming An, Handbook of Chinese Mythology..., str Více o této problematice například Vera Dorofeeva-Lichtmann, Mapless Mapping: Did the Maps of the Shan hai jing Ever Exist?, in: Francesca Bray, Vera Dorofeeva-Lichtmann, Georges Métailié (eds.), Graphics and Text in the Production of Technical Knowledge in China: The Warp and the Weft, Leiden: Brill 2007, str. 217:

22 pokoušejí určit geografické umístění jednotlivých odstavců. Moderní badatel Wang Chengzu 王成組 při podrobném výzkumu geografie Knihy hor a moří došel k závěru, 39 že jednotlivé cesty Knih pěti pohoří spíše než geologickou stavbu pohoří sledují cesty povodí významných čínských řek. Autoři, místo a datum vzniku Knihy hor a moří Předmoderní editoři a komentátoři Knihy hor a moří většinou připisovali autorství knihy legendárnímu zakladateli dynastie Xia Velkému Yuovi 大禹 (zkráceně Yu 禹 ) a jeho ministrovi Yi 益, někdy uváděnému jako BoYi 伯夷. 40 Přiřčení autorství Knihy hor a moří Yuovi mohlo mít dva důvody. Buď považovali učenci Yuovo autorství za reálné, nebo se jednalo o obvyklý způsob zvýšení prestiže textu. 41 Moderní badatelé se vesměs shodují na tom, že Knihu hor a moří sepsalo několik dnes již neznámých autorů. Co se týče pravděpodobného místa vzniku Knihy hor a moří, uvádějí badatelé nejčastěji prostředí státu Chu. Strassberg rovněž připisuje 42 hlavní formování knihy území státu Chu, přičemž některé části textu mohou podle něj pocházet ze států ležících od Chu severně nebo západně, např. stát Qin. Terrien de Lacouperie jako první poukázal na to, že Kniha hor a moří obsahuje tři časově oddělitelné vrstvy. 43 První vrstvu, Knihy pěti pohoří, spojoval s obdobím dynastie Shang, Pobřežní knihy a Knihy moří, které podle de Lacouperia tvořily druhou vrstvu, datoval do období dynastie Zhou a zbývající třetí vrstva, obsahující Knihy divočiny a Knihu moří, byla dle něj sepsána v období po zániku dynastie Zhou. Moderní badatel Riccardo Fracasso 39 Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary, str Campany cituje předmluvu Liu Xinovy 劉歆 edice Knihy hor a moří, ve které jsou jako autoři uvedeni oba ministři Yi 益 a BoYi 伯夷, viz Robert F. Campany, Strange Writing, str Jedním z prvních, kdo Yuovo autorství zpochybnil, byl Yan Zhi Tui 顏之推 ( n. l.). Tui v textu Knihy hor a moří objevil geografické názvy používané až za dynastie Han a usoudil, že tyto názvy musely být přidány po destrukci literatury za vlády dynastie Qin. Více v Riccardo Fracasso, Shan hai ching, str Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary, str Riccardo Fracasso, Shan hai ching, str

23 uvádí, 44 že Knihy pěti pohoří jsou badateli nejčastěji řazeny do období Východních Zhou, přičemž ostatní části textu jsou datovány do období dynastie Han. Michael Loewe se domnívá, 45 že jednotlivé části Knihy hor a moří vznikly v rozmezí od období Válčících států po zánik dynastie Han. Campany předpokládá 46 vznik nejstarších vrstev v období Válčících států, vrstvy nejmladší datuje do období dynastie Han nebo později do období dynastií Wei nebo Jin. Strassberg udává 47 vznik Knihy hor a moří v rozmezí od 4. století př. n. l. do 1. století př. n. l. Pokud shrnu datace vzniku Knihy hor a moří dle jednotlivých badatelů, je zřejmé, že kniha obsahuje několik časově oddělených vrstev. Vznik nejstarších vrstev Knihy hor a moří je neostře ohraničen obdobím Válčících států, přičemž nejmladší vrstvy vznikly pravděpodobně do období dynastie Han a nebo krátce po jejím zániku. Žánr příběhů o podivuhodném Jak jsem již uvedl v předchozí kapitole, jsou autoři Knihy hor a moří neznámí. Můžeme se však pokusit nalézt texty, které jsou Knize hor a moří podobné formou obsahu a datem vzniku. Pokud budeme předpokládat, že autoři těchto textů a autoři Knihy hor a moří patří do stejné kulturní skupiny, může nám tento přístup nastínit pravděpodobné autory Knihy hor a moří. Za dynastie Han se začaly objevovat sborníky krátkých odstavců s příběhy o podivných bytostech, podobné Knize hor a moří. Campany tyto texty označuje jako žánr příběhů o podivuhodném a Knihu hor a moří řadí 48 k jeho nejranějším výskytům. Podle Campanyho 49 obsahují texty s příběhy o podivuhodném soubor relativně krátkých odstavců. Původní pořadí odstavců není známo, v textech vycházejících pravděpodobně z dřívějších pramenů bývají odstavce seřazeny nově, a to geograficky, dle náboženských systémů nebo morálních zásad. Campany dále uvádí, že styl textů žánru o podivuhodném odpovídá klasické próze bez rýmů, která sice není extrémně stručná, jako formy předchozí, 44 Tamtéž, str Michael Loewe, The Heritage Left to the Empires, in: Michael Loewe, Edward L. Shaughnessy (eds.), The Cambridge History of Ancient China: From the Origins of Civilization to 221 BC, Cambridge: Cambridge University Press 1999, 967:1032, str Robert F. Campany, Strange Writing, str Richard E. Strassberg, A Chinese bestiary, str Robert F. Campany, Strange Writing, str Tamtéž, str

24 ale zase není natolik rozsáhlá, jako formy vyvinuté později. Podivuhodný příběh nebývá dle Campanyho 50 zasazen do určitého historického období, chybí dobový kontext a další souvislosti. Campany dále uvádí, 51 že ve struktuře odstavců příběhů o podivuhodném se typicky objevuje pět základních módů, a to prostorové a taxonomické začlenění, názvosloví, identifikace vlastností (běžných nebo podivuhodných), způsob použití, funkce či interpretace bytosti jako předzvěst a různé dodatky. Porovnejme tedy Campanyho strukturu odstavců příběhů o podivuhodném s vybranými odstavci Knihy hor a moří: V Horách Založení žije pták, jehož tělo je složeno z kuřete se třemi hlavami, šesti očima, šesti nohami a třemi křídly. Jmenuje se Changfu. Jeho pozření je prevencí před spánkem. 52 Tři tisíce tři sta li dále na východ jsou Kuřecí hory. Na vrcholcích hor jsou bohatá naleziště kovů, v dolních partiích roste mnoho jemné rumělky. Pramení zde Černá řeka, která dále odtéká do moře směrem k jihu. Žije zde mnoho ryb Tuan. Jejich základní formou je kapr, který má prasečí štětiny a vydává zvuk jako prase. Pokud je spatřena, je to předzvěst velkého celosvětového sucha. 53 Pro přehlednost jsem Campanyho módy a údaje z odstavců Knihy hor a moří zpracoval do tabulky: 1. prostorové a taxonomické začlenění Hory Založení Kuřecí hory 2. názvosloví pták Changfu ryba Tuan 3. identifikace vlastností tělo je složeno z kuřete se třemi hlavami, šesti očima, šesti nohami a třemi křídly kapr, který má prasečí štětiny a vydává zvuk jako prase 4. způsob použití, funkce nebo interpretace jako prevence před spánkem předpověď sucha 50 Tamtéž, str Tamtéž, str Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary, str Tamtéž, str

25 předzvěst 5. různé dodatky výskyt kovů a rumělky Tabulka 2. Módy příběhů o podivuhodném Z uvedených citací z Knihy hor a moří je zřejmé, že se ve shodě s Campanyho definicí jedná o krátkou, geograficky řazenou prózu bez historického kontextu. Také z tabulky je patrné, že Campanyho struktura pěti módů velmi dobře odpovídá struktuře odstavců v Knize hor a moří. Z porovnání dle mého názoru vyplývá, že zařazení Knihy hor a moří k ranému žánru příběhů o podivuhodném je oprávněné. Campany dále uvádí, 54 že autory příběhů o podivuhodném v období pravděpodobného vzniku Knihy hor a moří mohou být rituální specialisté fangshi 方士. Ti shromažďovali znalosti o okultních a ezoterických záležitostech a v centru jejich pozornosti byl pravděpodobně kult nesmrtelnosti xian 仙. 55 Za dynastie Qin a Západní Han sehráli podle Bujarda 56 fangshi klíčovou úlohu při reformě státních rituálů. Bujard dále uvádí, 57 že když první císař dynastie Qin vykonal cestu na východ s cílem získat nesmrtelnost, byli v tomto regionu fangshi počítáni na desetitisíce. K nejznámějším propagátorům fangshi znalostí patřili dvorní knihovník Liu Xiang 劉向 (79 8 př. n. l.) a jeho syn a následovník Liu Xin 劉歆. 58 Důležité spojení Knihy hor a moří a fangshi specialistů je právě v osobě 54 Robert F. Campany, Strange Writing, str Harper tvrdí, že fangshi jsou přímo spojeni se vznikem kultu nesmrtelnosti, viz Donald Harper, Warring States Natural Philosophy and Occult Thought, in: Michael Loewe, Edward L. Shaughnessy (eds.), The Cambridge History of Ancient China: From the Origins of Civilization to 221 BC, Cambridge: Cambridge University Press 1999, 813:884, str Marianne Bujard, State and Local Cults in Han Religion, in: John Lagerwey, Marc Kalinowski (eds.), Early Chinese Religion, Part One: Shang through Han (1250BC 220AD), Leiden: Brill 2009, 777:812, str Marianne Bujard, State and Local Cults, str Liu Xin vytvořil imperiální knihovnu a zachránil mnoho textů z období před destrukcí psaných textů za dynastie Qin. Byl hlavním představitelem školy starověkých textů. Za krátkého panování dynastie Xin měl Liu Xin a jeho přívrženci významnou ideologickou roli. Více např. v Michael Loewe, A Biographical Dictionary of the Qin, Former Han and Xin Periods (221 BC AD 24), Leiden: Brill 2000, str

26 Liu Xina, který v roce 6 př. n. l. vytvořil její první známou edici. Velmi významným editorem Knihy hor a moří a příznivcem fangshi byl učenec Guo Pu 郭璞 59 ( n. l.). Předpokládejme tedy, že autory Knihy hor a moří byli specialisté fangshi. V následujících kapitolách si rozebereme, jakým způsobem mohli autoři knihy shromáždit informace pro její sepsání a jaké faktory jim mohly tuto práci usnadnit. Centralizovaný sběr příběhů o podivuhodném Odstavce Knihy hor a moří obsahují velký počet až těžko uvěřitelných podivuhodností, například lišku s devíti hlavami, 60 člověka se třemi těly 61 nebo sovu s lidskou tváří, opičím tělem a psím ocasem. 62 Takovéto bytosti zřejmě existovaly jen ve fantaziích a vyprávěních. Domnívám se, že autoři Knihy hor a moří nesbírali příběhy o podivuhodném jako očití svědci přímo v místech, které odstavce popisují. Pokud zavrhneme teorii, že byly příběhy vymyšleny, je docela dobře možné, že autoři sbírali podklady pro příběhy z lidových vyprávění nebo nahlíželi do již dříve sepsaných textů. Tyto texty mohly být shromážděny v rámci státem řízeného sběru příběhů o podivuhodném. Zaměřme se tedy na fenomén centralizovaného sběru podivuhodností jako možného zdroje autorů Knihy hor a moří. Inspekční cesty Pro vznik centralizovaného sběru podivuhodností ve starověké Číně byl klíčový světonázor, podle kterého úroveň civilizace postupně klesala s její vzdáleností od vládnoucího středu. V nejvzdálenějších oblastech žili dle těchto představ jen barbaři, nekulturní divoši a podivní tvorové. Vládnoucí centrum udržovalo se vzdálenými periferiemi určité kontakty či vztahy a jedním z projevů těchto vztahů byl systém pro rituální a ekonomickou výměnu 59 Guo Pu působil na dvoře Východní Jin dynastie. Byl to všestranný učenec, zabýval se taoistickou poezií, sbíral podivuhodné příběhy, propagoval rané mytologické a okultní texty, zabýval se také lexikografií starověké sémantiky a v neposlední řadě užíval praktiky a dovednosti dřívějších fangshi specialistů ve dvorní politice. Jeho edice Knihy hor a moří je doplněna velmi cennými komentáři, které byly zřejmě natolik zásadní, že po dalších více než tisíc let nevznikla jiná práce podobného rozsahu. Byl popraven generálem Wang Dunem 王敦 za předpověď jeho pádu v případě rebelie. Později byl mytologizován v taoistických textech. 60 Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary, str Tamtéž, str Tamtéž, str

27 (xunshou 巡守 ). 63 Dle tradice xunshou vykonal vládce typicky jednou za pět let inspekční cestu do blízkých i vzdálených periferií. Cílem těchto cest byla kromě upevnění politické moci vládnoucího středu také harmonizace světa, což v tehdejším pojetí mohlo znamenat také sběr podivuhodností, jejich (případné) pojmenování a zařazení do již existujících představ o struktuře světa. Cokoliv by zůstalo tajemné a nepopsané, mohlo být chápáno jako potenciálně nebezpečné. Pojmenování, popis podivných bytostí a jejich následné zapsání zřejmě vedlo k jejich alespoň částečnému ovládnutí. Toto Campany dokládá 64 příkladem z Huainanzi ( 淮南子 ), kde je popsáno, co se dělo po vynálezu čínského písma Cang Jiem: 65 Ode dne, kdy Cang Jie vynalezl psaní, Nebesa spustila déšť obilí a duchové [gui 鬼 ] vyli [jen] v noci. K původnímu textu doplnil podle Campanyho kolem roku 100 n. l. lexikograf Xu Shen 許慎 66 vysvětlující komentář: Duchové vyjí pouze v noci, protože se bojí, že by mohli být zaznamenáni v knihách. Campany dále rozšiřuje funkci pojmenování a popisu podivných bytostí. V případě božstev se dle něj může jednat o navázání kontaktu a získání možnosti přivolat božstva v nouzové situaci. Důležitost takovýchto záznamů zřejmě vedla k vytváření kolekcí podivuhodností a jejich ukládání u vládnoucího dvora. Vraťme se ale k inspekčním cestám. Nejstarší zmínka o inspekční cestě starověkých vládců byla objevena na věštebných kostech z pozdní dynastie Shang. 67 Mladší zmínku můžeme nalézt v textu Shundian 舜典, jedné z kapitol Knihy dokumentů (Shujing 書經 ) ze 4. století př. n. l. Zde je uvedeno, 68 že legendární vládce Shun 舜 absolvoval inspekční cestu do pohoří ve čtyřech světových směrech, jejím cílem bylo definovat hranice a uspořádat prostor. Marianne Bujard zmiňuje Robert F. Campany, Strange Writing, str Tamtéž, str Dle mýtu zapsaného v období Válčících států působil Cang Jie na dvoře legendárního Žlutého císaře. Studiem stop ptáků a zvířat, vzorů na želvích krunýřích a ptačího peří dospěl k objevu čínských znaků. Více např. v Lihui Yang, Deming An, Handbook of Chinese Mythology, str Xu Shen je znám především jako editor slovníku čínských znaků Shuowen 說文. 67 Robert F. Campany, Strange Writing, str Marianne Bujard, State and Local Cults, str Tamtéž, str

28 inspekční cestu prvního císaře dynastie Qin Sihuangdi 始皇帝, v rámci které byly vztyčeny imperiální stély na vrcholcích hor. Také v Knize hor a moří je přímo uvedena inspekční cesta, kterou vykonal legendární vládce Yu 禹. Cesta má formu odstranění potopy, což bylo zřejmě chápáno jako uvedení světa v řád, včetně následného uspořádání prostoru: Poté, co Gun porodil syna Yua, poručil Di Yuovi, aby dokončil práce na potopě. Následně byl [Yu] schopen definovat Devět provincií. 70 O Yuově inspekční cestě a rituální výměně zboží podle Campanyho 71 informuje rovněž Komentář pana Zua (Zuozhuan 左傳 ). Dle tohoto textu obdržel Yu od devíti periferních provincií ilustrace podivných bytostí a určité množství kovu, pravděpodobně bronzu. Z tohoto kovu dal vyrobit devět rituálních trojnožek (jiuding 九鼎 ) 72 vyzdobených předanými ilustracemi podivných bytostí. Záznam z Komentáře pana Zuo zachycuje podle Campanyho symbolický význam rituální výměny. Podřízená periferie dodala surový materiál v podobě kreseb a kovu a vládnoucí centrum je, vyrobením rituálních trojnožek, zařadilo do stávající struktury. Sběr předzvěstí Ke shromažďování příběhů, které dnes můžeme označit jako mytologické, zřejmě přispěl i centralizovaný sběr podivuhodností, jež byly dále interpretovány jako předzvěsti. V období pozdních Válčících států a za dynastie Západních Hanů byla legitimita vládců do jisté míry určována mandátem nebes (tianming 天命 ). Pokud nebyla ctnost vládců dostatečná, sesílala nebesa nebo božstva zvýšeným výskytem podivuhodností signál pro politickou změnu. Na sklonku dynastie Západních Hanů vedl podle Campanyho 73 zvýšený zájem vládních elit o předzvěsti ke vzniku literárního žánru o znameních a předzvěstech (chenwei 讖纬 ). Záznamy o podivuhodnostech byly ukládány ve dvorních knihovnách a následně interpretovány jako příznivé či nepříznivé předzvěsti. Pravidla 70 Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary, str Robert F. Campany, Strange Writing, str Rituální trojnožky (jiuding 九鼎 ) byly za dynastie Shang a Zhou uloženy u vládnoucího dvora a pravděpodobně byly součástí státních rituálů. V období unifikace za dynastie Qin byly dle tradice vhozeny do řeky na dnes již neznámém místě. 73 Robert F. Campany, Strange Writing, str

29 pro interpretace byly tvořeny z dříve zaznamenaných historických událostí. Zapisovány a interpretovány byly také lidové písně, 74 průběhy rituálů nebo formule pro zahánění duchů. Lewis uvádí, 75 že sucho, které v roce 3 př. n. l. sužovalo severovýchod tehdejší Číny, bylo interpretováno jako předzvěst konce dynastie Západních Hanů a bylo využito k převzetí moci Wang Mangem. 76 Jako předzvěsti mohly sloužit také neobvyklé a podivuhodné předměty, shromažďované následně v centrálních skladištích. Pravděpodobní autoři Knihy hor a moří Pokud shrneme informace z předchozích kapitol, získáme obraz pravděpodobných autorů Knihy hor a moří. Vzhledem k podobnosti textu Knihy hor a moří a textů žánru příběhů o podivuhodném se domnívám, že autoři knihy náleželi k vrstvě rituálních specialistů fangshi. Toto přiřazení dle mého názoru podporuje skutečnost, že autoři dvou významných edic Knihy hor a moří Liu Xin a Guo Pu jsou pokládáni za fangshi specialisty nebo za jejich příznivce. Autoři Knihy hor a moří pravděpodobně necestovali, a spíše využívali informací buď z ústní tradice, nebo z již dříve sepsaných textů. Zřejmě měli přístup ke státním archivům, kde byly podivuhodnosti řízeně shromažďovány a které mohly být cenným zdrojem pro sepsání knihy. K podivuhodnosti příběhů uložených ve státních archivech mohl přispět způsob jejich sběru. Podivuhodné příběhy byly zřejmě dopraveny do politického centra a tam byly dvorními učenci zapsány. Při tomto procesu pravděpodobně docházelo ke změnám příběhu nebo jeho kontextu, a to jak při prvotním sběru příběhu, tak i při jeho předávání zapisovatelům. Zapisovatelé příběhů, kteří stejně jako předpokládaní autoři Knihy hor a moří pravděpodobně do vzdálených periferií necestovali, neměli možnost si zpětně ověřit jejich pravost. Příčinou určité deformace příběhů mohla být také centralizace, která jinak byla motorem sběru těchto příběhů. Příběhy byly pravděpodobně tvarovány úhlem pohledu 74 Campany uvádí, že přibližně v roce 70. př. n. l. byla zřízena státní kancelář pro sběr písní a jejich interpretace. Ke zrušení kanceláře došlo roku 7. př. n. l. viz Tamtéž, str Mark E. Lewis, The Mythology of Early China, in: John Lagerwey, Marc Kalinowski (eds.), Early Chinese Religion, Part One: Shang through Han (1250BC 220AD), Leiden: Brill 2009, 543:594, str Wang Mang 王莽 byl úředníkem dynastie Han. Během své kariéry se dvakrát stal regentem nezletilých následníků trůnu. V roce 9 n. l. se zmocnil vlády a založil novou dynastii Xin. Dynastie však neměla dlouhého trvání a po Wang Mangově smrti v roce 23 n.l. zanikla. 21

30 vládnoucího středu, a mohla jim být, byť i podvědomě, vtiskována struktura světonázoru vládnoucího dvora. 22

31 Bytosti v Knize hor a moří V Knize hor a moří je zaznamenáno více než pět set božstev a podivuhodných bytostí. V následujících odstavcích se budu nejdříve zabývat bytostmi, které jsou interpretovány jako předzvěst. Dále se zmíním o obětních rituálech pro uctění skupin božstev, poté se budu věnovat bytostem, které lze označit jako podivná zvířata a na závěr se zaměřím na božstva, která lze nalézt i v jiných pramenech čínské mytologie, především v Huainanzi a Písních z Chu. Bytosti jako předzvěst V Knize hor a moří je celkem čtyřicet devět interpretací výskytu podivuhodné bytosti jako předzvěsti. Téměř všechny předzvěsti jsou zapsány v Knihách pěti pohoří, výjimku tvoří dvě uvedené v Knihách divočiny. Uveďme si příklad dvou předzvěstí: Žije tam mnoho ryb Tuan. Vypadají jako kapr, ale mají prasečí štětiny a vydávají zvuk podobný praseti. Pokud jsou spatřeny, je to předzvěst velkého celosvětového sucha. 77 Sedm set li dále na východ jsou Hadí hory Žije zde bytost podobná lišce, která má bílý ocas a dlouhé uši. Jmenuje se Si vlk. Jestliže je spatřena, čeká stát válečný konflikt. 78 Předzvěsti zapsané v Knize hor a moří lze rozdělit do čtyř základních kategorií podle typu předpovídané události. Jednotlivé kategorie jsou tvořeny zvláštními přírodními úkazy a přírodními katastrofami, válkou a s ní souvisejícími událostmi, všeobecným ohrožením a státními záležitostmi. Kategorie předzvěstí a četnost jejich výskytu jsem uvedl v tabulce 3. Nejčastěji předpovídanou událostí je sucho. V čínském vnitrozemském zemědělství, odkázaném na dostatek srážek nebo zavlažování z řek, mohlo dlouhotrvající sucho způsobit nedostatek potravin. Keightley uvádí, 79 že přibližně od roku 1000 př. n. l. se na území starověké Číny stává klima postupně sušším a chladnějším. Toto tvrzení dokládá záznamem z Bambusových análů (Zhushu Jinian 竹書紀年 ), kde je k období dynastie Západních Zhou několikrát uvedeno, že: řeky Han a Yangzi zamrzly a řeky Jing, Wei a Luo vyschly 77 Richard E. Strassberg, A Chinese Bestiary, str Tamtéž, str David N. Keightley, The Enviroment of Ancient China, in: Michael Loewe, Edward L. Shaughnessy (eds.), The Cambridge History of Ancient China: From the Origins of Civilization to 221 BC, Cambridge: Cambridge University Press 1999, 30:36, str