Důvodová zpráva. I. Obecná část. SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA 1. Základní identifikační údaje. Název návrhu zákona:

Transkript

1 Důvodová zpráva V. I. Obecná část SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA 1. Základní identifikační údaje Název návrhu zákona: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů. Zpracovatel / zástupce předkladatele: Ministerstvo dopravy (ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí) Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte: Implementace práva EU: Ano 2. Cíl návrhu zákona Základním cílem návrhu je implementace směrnice 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). Návrh se dotýká rozvržení pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců ve vnitrozemské vodní dopravě, evidence pracovní doby a vztahu navrhované právní úpravy k zákoníku práce. 3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1. Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ne Dopady se nepředpokládají Dopady na podnikatelské subjekty: Ano 3.3. Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): Ne Dopady se nepředpokládají. 3.4 Sociální dopady: Ne 3.5. Dopady na životní prostředí: Ne 1

2 A) Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace 1. Důvod předložení a cíle 1.1 Název Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů. 1.2 Definice problému Směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby stanoví obecné minimální normy, které se s výjimkou oblastí uvedených v čl. 20 odst. 1 (denní doby odpočinku, přestávka, týdenní doba odpočinku, délka noční práce) vztahují i na úpravu pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy. Jelikož v těchto pravidlech nejsou dostatečně zohledněny zvláštní pracovní a životní podmínky v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, je třeba specifičtějších pravidel podle článku 14 směrnice 2003/88/ES. Tato specifičtější pravidla jsou vtělena do právě transponované směrnice Rady 2014/112/EU, která by měla zajistit bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků v odvětví vnitrozemské vodní dopravy na vysoké úrovni. Směrnice Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, vznikla z dohody mezi Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). Usnesením vlády ze dne 14. prosince 2015 č o východiscích pro určení gesce ke směrnici Rady 2014/112/EU vláda uložila ministru dopravy převzít hlavní gesci ke směrnici a ministryni práce a sociálních věcí převzít spolugesci ke směrnici. Evropská unie si s ohledem na význam dopravy pro hospodářskou konkurenceschopnost stanovila za cíl podporovat způsoby přepravy, které jsou méně náročné na spotřebu energie, šetrnější k životnímu prostředí a bezpečnější. Vnitrozemská vodní doprava, jako způsob přepravy, který je šetrný k životnímu prostředí, má ještě volnou kapacitu a může udržitelným způsobem přispět k odlehčení evropských silnic a železnic. Vnitrozemská vodní doprava je vnitrostátní i mezinárodní forma přepravy, která se vyznačuje i přeshraničními aktivitami v evropské síti vodních cest. V oblasti evropské vnitrozemské vodní dopravy by se tedy mělo usilovat o to, aby se vytvořily stejnorodé rámcové podmínky pro trh práce v tomto odvětví a aby se zabránilo nekalé soutěži, která pramení z rozdílů v zákonné úpravě pracovní doby. Organizace práce je v tomto odvětví různá. Počet pracovníků a jejich pracovní doba na palubě se liší v závislosti na organizaci práce, na podniku, zeměpisné oblasti provozu, délce cesty a velikosti plavidla. Některé lodě jsou v provozu neustále, 24 hodin denně, a posádka pracuje na směny, některé lodě jsou v provozu zpravidla 14 hodin denně pět nebo šest dní v týdnu. V odvětví vnitrozemské plavby není pracovní doba pracovníka stejná jako provozní doba plavidla. Pro odvětví vnitrozemské vodní dopravy je specifické, že pracovníci na palubě lodi nejen pracují, ale mohou tam i bydlet. Je proto obvyklé, že na palubě tráví i dobu odpočinku. Mnozí pracovníci v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, zejména lidé více vzdáleni od 2

3 domova, pracují na palubě několik po sobě jdoucích dní, aby ušetřili čas nutný pro cestování a poté mohli několik dní zůstat doma nebo na jiném místě podle své volby. Je třeba konstatovat, že na pracovní zátěž v odvětví vnitrozemské vodní dopravy má vliv několik faktorů, např. hluk, vibrace, úprava pracovní doby. Je třeba přihlédnout i k dalším nárokům kladeným na členy posádky během noční služby na palubě, a to omezením maximálního přípustného počtu hodin noční práce a vhodnou organizací práce. Pracovní a životní podmínky na lodích pro osobní dopravu jsou jiné než u ostatních typů vnitrozemské vodní dopravy, a proto je na místě zavést zvláštní ustanovení. Rozdílné sociální prostředí, rozdílné provozní činnosti a sezónní charakter této dílčí oblasti odvětví evropské vnitrozemské vodní dopravy způsobují rozdíly v organizaci práce. Na uvedené změny a posuny na unijní úrovni přitom musí odpovídajícím způsobem reagovat i vnitrostátní právo v procesu implementace směrnice 2014/112/EU (transpoziční lhůta uplyne dne 31. prosince 2016). Je přitom třeba konstatovat, že směrnice 2014/112/EU stanoví pouze minimální normy ochrany a členské státy mají možnost zachovat nebo zavést příznivější ustanovení zajišťující vyšší úroveň ochrany pracovníků ve vnitrozemské vodní dopravě. Obdobně je tomu i v České republice, kdy je řada pravidel požadovaných unijním předpisem v pracovně právní oblasti pokryta stávajícím právním rámcem - zejména zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů. Předložený návrh zákona proto řeší jen poměrně úzkou množinu obligatorních ustanovení směrnice 2014/112/EU, která není vnitrostátními pracovně právními předpisy upravena buď vůbec, nebo nedostatečným způsobem ve vztahu k dotčené skupině pracovníků ve vnitrozemské vodní dopravě. Směrnice 2014/112/EU se vztahuje na mobilní pracovníky, kteří jsou zaměstnáni jako členové posádky nebo lodního personálu na palubě plavidla, jež je v provozu na území členského státu a používá se k obchodní vnitrozemské dopravě. Podnikatelé v odvětví vnitrozemské vodní dopravy nejsou pro účely této směrnice považováni za pracovníky, a to ani v případě, že mají status pracovníka ve vlastním podniku. 2. Návrh variant řešení V této oblasti byly hodnoceny varianty provedení transpozice směrnice 2014/112/EU a možný rozsah transpozice. Směrnice umožňuje zvolit, zda transponovat režim sezónní práce v oblasti osobní vodní dopravy či nikoli, neboť se jedná o fakultativní ustanovení. Jde tedy o následující varianty: Varianta 0: Neprovedení směrnice 2014/112/EU do vnitrostátního práva, tj. nezavádět zvláštní ustanovení o pracovních podmínkách na plavidlech vnitrozemské vodní dopravy. Varianta 1: Provedení směrnice 2014/112/EU do vnitrostátního práva bez zavedení sezónní práce v oblasti osobní vodní dopravy. Varianta 2: Provedení směrnice 2014/112/EU do vnitrostátního práva s využitím fakultativního ustanovení formou zavedení sezónní práce v oblasti osobní vodní dopravy. 3

4 3. Vyhodnocení nákladů a přínosů jednotlivých variant Varianta 0: Nulová varianta zachovává status quo, proto nebude znamenat žádné přímé náklady nebo přínosy pro dotčené subjekty. Nežádoucími náklady pro Českou republiku by se mohly stát sankce uložené Soudním dvorem Evropské unie z důvodu porušení povinnosti zajistit transpozici směrnice 2014/112/EU, která České republice vyplývá z členství v Evropské unii. (infringement procedure). Varianta 1: Jde o provedení transpozice směrnice 2014/112/EU bez zavedení sezónní práce v oblasti osobní vodní dopravy. Bude doplněno na základě konzultací s odbornou veřejností. Varianta 2: Jde o provedení transpozice směrnice 2014/112/EU se zavedením sezónní práce v oblasti osobní vodní dopravy. Bude doplněno na základě konzultací s odbornou veřejností. 4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnější varianty Po vyhodnocení nákladů a přínosů jednotlivých variant bylo stanoveno jejich pořadí: Varianta 1 Varianta 2 Varianta 0 S ohledem na bude doplněno na základě konzultací s odbornou veřejností.byla k dalšímu zpracování vybrána varianta Implementace a vynucování Implementace a vynucování navrhované právní úpravy bude probíhat v rámci výkonu dozoru nad provozováním vnitrozemské vodní dopravy a ukládání sankcí ze strany Inspektorátu bezpečnosti práce. 6. Přezkum účinnosti Přezkum účinnosti navrhované právní úpravy bude probíhat v rámci interních vyhodnocování výsledku kontrol v rámci příslušného státního dozoru. 7. Konzultace a zdroje dat Při přípravě návrhu právní úpravy transponující směrnici 2014/112/EU Ministerstvo dopravy využilo výstupů z konzultačního procesu s odbornou veřejností; konzultace probíhaly převážně písemnou formou (poskytnutí elektronických podkladů, shromáždění reakcí) od února do dubna Poskytnutá stanoviska byla vyhodnocena a v možné míře zapracována do předkládaného návrhu, přičemž subjekty oslovené v rámci konzultací jsou zahrnuty i do vnitřního připomínkového řízení. Do konzultačního procesu byli zapojeni mj. zástupci 4

5 největších zaměstnavatelů nákladní a osobní vnitrozemské vodní dopravy (ČSPL, a.s., Pražská paroplavební společnost, a.s.), Odborového svazu dopravy a orgánů veřejné správy (Státní plavební správa). Odborná veřejnost byla konzultována rovněž v rámci vnitřního připomínkového řízení (ostatní provozovatelé sdružení ve Svazu dopravy). 8. Kontakt na zpracovatele RIA Osoby, které zpracovaly závěrečnou zprávu z hodnocení dopadů regulace: Ing. Vojtěch Dabrowski, vedoucí oddělení vnitrozemské plavby, odbor drážní a vodní dopravy, Ministerstvo dopravy ČR, vojtech.dabrowski@mdcr.cz, tel.: Mgr. Judita Bašusová, referent oddělení vnitrozemské plavby, odbor drážní a vodní dopravy, Ministerstvo dopravy ČR, judita.basusova@mdcr.cz, tel.: B) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou České republiky, ústavními zákony a zákony České republiky. C) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. D) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie Navrhovaná právní úprava představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). Transpoziční lhůta směrnice 2014/112/EU uplyne 31. prosince Navrhovaná úprava je tedy v souladu s právem Evropské unie. E) Zhodnocení předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel a dopady na životní prostředí Bude doplněno na základě sběru dat v rámci konzultačního procesu s odbornou veřejností. 5

6 F) Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů Na zákaz diskriminace a na rovnost žen a mužů byl při zpracování materiálu brán ohled. Materiál se týká postavení fyzických osob, upravuje pracovně-právní podmínky zaměstnanců, tedy fyzických osob, na plavidlech vnitrozemské vodní dopravy. Postavení žen a mužů v oblasti, které se materiál dotýká je rovné. Ženy a muži pracují na plavidlech za rovných pracovních podmínek. Směrnice, která je navrhovanou právní úpravou transponována, jak již bylo řečeno na začátku, byla navržena a schválena právě s cílem zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců na plavidlech vnitrozemské vodní dopravy. Rovného postavení žen a mužů se netýká, taková ustanovení upravuje zákoník práce (odlišné zacházení, které reaguje na zvláštní zranitelnost žen související s těhotenstvím a mateřstvím). Materiál cílí svá opatření na obě skupiny, muže i ženy, stejně. Materiál má tedy neutrální dopad na rovnost žen a mužů. G) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů Navrhovanou právní úpravou dochází k rozšíření údajů ze základního registru obyvatel a z agendového informačního systému cizinců, které mají být v souladu s 48a zákona č. 114/1995 Sb. poskytovány Ministerstvu dopravy a Státní plavební správě Ministerstvem vnitra nebo Policií České republiky. Navrhuje se rozšířit výčet poskytovaných údajů o datum úmrtí a je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil. V případě agendového informačního systému cizinců se pak bude poskytovat datum úmrtí, popřípadě den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil. Uvedená změna je navrhována nad rámec transpozice 2014/112/EU, vychází nicméně z požadavků aplikační praxe. Státní plavební správa vydává průkazy způsobilosti vůdců plavidel a členů posádek, s čímž souvisí nutnost evidování těchto průkazů. V současné době Informační systém Státní plavební správy (dále jen IS SPS ), jehož součástí tato evidence je, splňuje podmínky významného informačního systému veřejné správy ve smyslu vyhlášky č. 316/2014 Sb. o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). Součástí IS SPS je i veřejný seznam Plavební rejstřík a rejstřík malých plavidel. IS SPS bude v nejbližší době v souladu s výzvou Ministerstva vnitra napojen na centrální registry. V souvislosti s touto skutečností, kdy IS SPS bude čerpat data uvedená v zákoně č. 114/1995 Sb. z těchto registrů, je nezbytné, aby mezi těmito údaji byl i údaj o smrti držitele průkazu vůdce či člena posádky plavidla, tak aby tento mohl být z evidence držitelů průkazů vydaných Státní plavební správou, po smrti vyřazen. V současné době dochází na základě novely zákona č. 114/1995 Sb. k plošné výměně všech průkazů způsobilosti vůdců a členů posádek plavidel vydaných Státní plavební správou do , čímž dojde k vyčištění této evidence. Je naprosto žádoucí, aby evidence po výměně průkazů dále netrpěla tím, že v ní zůstávají v platnosti průkazy způsobilosti, jejichž držitel zemřel. S ohledem na charakter poskytovaných údajů se nicméně riziko jejich zneužití nebo nechtěných zásahů do soukromí jeví jako velmi malé. 6

7 H) Zhodnocení korupčních rizik Jakákoli regulace, tj. jakékoli ukládání povinností, resp. omezování práv, a jejich vynucování orgány veřejné moci s sebou nese korupční riziko. Proto je při jejich zhodnocení namístě zaměřit se zejména na přiměřenost navrhované úpravy, stejně jako jejích jednotlivých institutů, ve vztahu k jejímu účelu, tj. na otázku, zda byl z dostupných prostředků způsobilých k dosažení daného účelu zvolen ten s nejmenším korupčním potenciálem. Pro daný účel jde o nezbytnou právní úpravu, tj. nelze jej dosáhnout mimoprávními prostředky. Rozsah ukládaných povinností odpovídá danému účelu, tj. nepředstavuje pro adresáty právní úpravy nadměrnou zátěž a nevyžaduje vynaložení nepřiměřených nákladů na přizpůsobení. Nedochází k excesivnímu rozšíření kompetencí orgánu veřejné správy. Jednoznačná právní úprava poskytuje větší míru právní jistoty a usnadňuje kontrolu nad aplikační praxí ze strany orgánů veřejné moci. Snižuje tedy reálný prostor pro korupci. Právní úprava obsahuje jasné vymezení práv a povinností všech dotčených orgánů a osob. Odchylky od stávajících, s povahou dané regulace souladných postupů (obsahujících i osvědčené kontrolní mechanismy a další prostředky eliminace korupčních rizik) mohou zvýšit korupční potenciál navrhované úpravy a je vždy žádoucí zvlášť posoudit jejich nezbytnost. Jednotlivé instituty navrhované úpravy jsou zakotveny do již existujícího režimu zákoníku práce. Nejsou zaváděny zcela nové instituty nekonzistentní s právními úpravami obdobného předmětu regulace. Všechny případné odchylky od stávajících analogických postupů jsou dostatečně odůvodněny odlišností navrhované úpravy. Navrhovanou právní úpravou nedochází k podstatnému zvětšení rozsahu povinností dotčených osob (a tím i zvýšení nákladů na jejich splnění). V dané oblasti nepředpokládá předkladatel korupci jako systémový jev. Rozhodování o právech a povinnostech jiných osob, resp. s jakýmikoli dopady výlučně na jiné osoby, vykazuje značný korupční potenciál již z podstaty věci. Proto je ve zhodnocení korupčních rizik nezbytné soustředit se na konkrétní aspekty příslušného rozhodovací procesu, jež jsou pro míru těchto rizik relevantní, tj. na ty, které usnadňují či ztěžují korupční jednání, popř. mají vliv na jeho odhalitelnost či nápravu jeho důsledků. Konkrétně jde zejména o vymezení subjektů s rozhodovací pravomocí (na úrovni příslušných orgánů či jednotlivých osob), kontrolovatelnost rozhodnutí, odpovědnost, efektivitu opravných prostředků. Je zřejmé, podle zákoníku práce, který orgán je příslušný v dané věci rozhodovat. Pravomoc tohoto orgánu, popř. i konkrétní rozhodující osoby, je k vydání rozhodnutí v jednotlivém případě nezávislá na jejich vlastní volbě i na volbě subjektu, o jehož postavení se rozhoduje. Není předem známo, která konkrétní osoba bude v jednotlivé záležitosti rozhodovat. Transparentnost výkonu veřejné moci, popř. nakládání s veřejnými prostředky, umožňuje veřejnou kontrolu nad příslušnou agendou a zvyšuje riziko odhalení případného korupčního jednání; výrazně tudíž přispívá ke snížení korupčních rizik. Navrhovaná právní úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že významnost korupčních rizik navrhované právní úpravy je extrémně nízká. 7

8 I. Zvláštní část K bodu 1 ( 1 poznámka pod čarou) Vzhledem k tomu, že předmětný návrh novely zákona transponuje do vnitrostátního právního řádu směrnici 2014/112/EU, dochází k doplnění referenčního odkazu, resp. poznámky pod čarou č. 1 o příslušný unijní předpis. K bodu 2 ( 2) Dochází k rozšíření definičního aparátu, které reflektuje začlenění nové pracovně právní problematiky do úpravy části VI zákona č. 114/1995 Sb. Aby se předešlo výkladovým nejasnostem, vymezují se v souladu s odst. 2 přílohy směrnice 2014/112/EU pojmy zaměstnanec ve vodní dopravě a den odpočinku. K bodu 3 ( 9 odst. 4) Návrh řeší definiční problém, kdy stávající úprava v 9 odst. 4 písm. b) definuje jako malé plavidlo, plavidlo jehož délka trupu nepřesahuje 20 m. Rezoluce EHK/OSN č. 24, o pravidlech plavebního provozu na vnitrozemských vodních cestách v Evropě (dále jen CEVNI ) však za malé plavidlo považuje pouze plavidlo s délkou trupu menší než 20 m. Ve stejném duchu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS uvádí, že se vztahuje na plavidla o délce L 20 m a více. Plavidlo s délkou přesně 20 m je tedy ve smyslu směrnice 2006/87/ES a CEVNI je považováno již za velké plavidlo, ale v naší právní úpravě spadá pod režim malých plavidel. Navrženou legislativně technickou úpravou se tak znění zákona dostane do souladu se směrnicí 2006/87/ES a mezinárodní rezolucí CEVNI. K bodu 4 ( 32c odst. 9) Návrh reaguje na nežádoucí stav, kdy v současné době není možné předávat informace z českého národního systému Říčních informačních služeb (dále jen RIS ) týkající se přepravovaného nákladu, místa počátku a cíle přepravy a rovněž data o poloze a pohybu plavidel automaticky orgánům dalších členských států EU, popř. Švýcarské konfederace. Toto nečinilo problémy v testovací fázi systému, nicméně za účelem umožnění plnohodnotného provozu je jednou ze základních podmínek umožnění mezinárodní výměny uvedených dat. Navrhovaný stav přinese následující pozitiva: - Provozovatel plavidla zadá údaje o realizované plavbě pouze jednou před jejím zahájením, data se automaticky ihned po jejich zadání předají správcům RIS ve státech, kterými plavidlo bude proplouvat. Odpadne tak nutnost opětovného zadávání stejných dat jedná se o významné snížení administrativní zátěže. - Umožnění mezinárodní výměny dat významným způsobem přispěje ke zkvalitnění plánování a koordinace plavebního provozu, a to včetně aspektů bezpečnosti plavby. - Dojde k umožnění automatického generování statistických dat opět se jedná o snížení administrativní zátěže provozovatelů vnitrozemské plavby. Navrhovaná právní úprava nebude spojena s personálními ani technickými náklady. Příslušná údržba bude řešena v rámci již v současné době probíhající údržby systému Říčních informačních služeb. 8

9 K bodu 5 ( 36b - 36e) Jedná se o provedení transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). K 36b Ustanovení 36b upravuje v souladu s odst. 3, 4 a 9 přílohy směrnice 2014/112/EU maximální délku pracovní doby pro zaměstnance ve vodní dopravě. Podle časového období se rozlišuje maximální pracovní doba denní, týdenní a roční. Odstavec 2 obsahuje speciální úpravu týkající se noční práce (odstavec 9 směrnice 2014/112/EU). K 36c Navrhovaná právní úprava provádí odst. 5 a 13 přílohy směrnice 2014/112/EU, pokud jde zvláštní úpravu doby odpočinku. V odstavci druhém je upravena možnost zaměstnavatele zkrátit nepřetržitý odpočinek zaměstnance mezi směnami v nouzových situacích za stanovených podmínek. Odstavec třetí obsahuje zvláštní úpravu nepřetržitého odpočinku v týdnu, a to poskytováním dnů odpočinku, které jsou nově definovány v 2 návrhu novely zákona. V souladu s unijní úpravou mohou zaměstnanci ve vodní dopravě odpracovat nejvýše 31 po sobě jdoucích dní, po kterých musí být zaměstnanci poskytnut odpočinek počítaný ve dnech odpočinku podle pravidel uvedených v písmenech a) až c) odst. 3. Po sobě jdoucí odpracované dny jsou rozděleny na tři úseky, přičemž v každém úseku se zaměstnanci přiznává za každý odpracovaný den určitý násobek dne odpočinku. Za 31 odpracovaných dní odpočinku tak zaměstnanci náleží minimálně 9,4 dne odpočinku. Odstavec pátý upravuje pravidla pro poskytování dnů odpočinku v případě, že zaměstnanci náleží v závislosti na odpracovaných dnech neúplný počet dní odpočinku. Dny odpočinku lze poskytnout pouze v celých dnech, tzn. v rozsahu 24 hodin po sobě jdoucích, úprava má zároveň zajistit, aby zaměstnanci byl den odpočinku poskytnut v přiměřené lhůtě potom, co na něj sečtením poměrných částí dne odpočinku vznikne nárok. Úprava doby odpočinku zaměstnance ve vodní dopravě je speciální ve vztahu k zákoníku práce, proto se ustanovení 90 a 92 zákoníku práce na tyto zaměstnance neuplatní. K 36d Ustanovení 36d upravuje v souladu s odst. 12 přílohy směrnice 2014/112/EU evidenci pracovní doby a doby odpočinku zaměstnance ve vodní dopravě. Odstavec 1 odkazuje na obecnou úpravu zákoníku práce obsaženou v 87. Kromě údajů uvedených v 87 odst. 2 zákoníku práce musí evidence pracovní doby u zaměstnanců ve vodní dopravě obsahovat ještě rozpis dnů odpočinku, jméno vůdce plavidla, poznávací znaky plavidla a případně jméno lodi. V souladu s unijní úpravou obsahují odstavce 2 a 3 pravidla pro kontrolu a potvrzování výpisu z evidence pracovní doby a dobu uchovávání tohoto výpisu. K 36e Ustanovení 36e upravuje vztah k zákoníku práce, který je obecnou právní úpravou. Zákoník práce se tedy v případě zaměstnanců ve vodní dopravě použije v rozsahu, v němž není nahrazen speciální úpravou novely zákona. 9

10 K bodům 6 a 7 ( 48a odst. 2 a 4) Navrhovanou právní úpravou dochází k rozšíření údajů ze základního registru obyvatel a z agendového informačního systému cizinců, které mají být v souladu s 48a zákona č. 114/1995 Sb. poskytovány Ministerstvu dopravy a Státní plavební správě Ministerstvem vnitra nebo Policií České republiky. Navrhovaná změna vychází z požadavků aplikační praxe. Státní plavební správa vydává průkazy způsobilosti vůdců plavidel a členů posádek, s čímž souvisí nutnost evidování těchto průkazů. V současné době Informační systém Státní plavební správy (dále jen IS SPS ), jehož součástí tato evidence je, splňuje podmínky významného informačního systému veřejné správy ve smyslu vyhlášky č. 316/2014 Sb. o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). Součástí IS SPS je i veřejný seznam Plavební rejstřík a rejstřík malých plavidel. IS SPS bude v nejbližší době v souladu s výzvou Ministerstva vnitra napojen na centrální registry. V souvislosti s touto skutečností, kdy IS SPS bude čerpat data uvedená v zákoně č. 114/1995 Sb. z těchto registrů, je nezbytné, aby mezi těmito údaji byl i údaj o smrti držitele průkazu vůdce či člena posádky plavidla, tak aby tento mohl být z evidence držitelů průkazů vydaných Státní plavební správou, po smrti vyřazen. V současné době dochází na základě novely zákona č. 114/1995 Sb. k plošné výměně všech průkazů způsobilosti vůdců a členů posádek plavidel vydaných Státní plavební správou do , čímž dojde k vyčištění této evidence. Je žádoucí, aby evidence po výměně průkazů dále netrpěla tím, že v ní zůstávají v platnosti průkazy způsobilosti, jejichž držitel zemřel. K čl. II (Účinnost) Účinnost zákona se navrhuje stanovit patnáctým dnem po jeho vyhlášení. 10