Úroveň znalostí nelékařských zdravotnických pracovníků v péči o potencionálního dárce orgánů. Dagmar Marčíková, DiS.

Transkript

1 Úroveň znalostí nelékařských zdravotnických pracovníků v péči o potencionálního dárce orgánů Dagmar Marčíková, DiS. Bakalářská práce 2016

2

3

4

5

6 ABSTRAKT Bakalářská práce je zaměřena na úroveň znalostí nelékařských zdravotnických pracovníků v péči o potencionální dárce orgánů na oddělení ARO. Teoretická část stručně popisuje historii týkající se diagnostiky smrti mozku a historii transplantací. V jednotlivých kapitolách se zabývá legislativou posmrtného odběru orgánů, popisuje základní znalosti anatomie a fyziologie mozku, objasňuje patofyziologické změny, které nastávají při mozkové smrti. Věnuje se popisu vyšetření diagnostiky mozkové smrti. Praktická část zjišťuje formou dotazníkového šetření znalosti nelékařských zdravotnických pracovníků v péči o potencionální dárce orgánů na oddělení ARO. Jednotlivé části zjišťují znalosti v oblasti legislativy posmrtného odběru orgánů, znalosti patofyziologických projevů smrti mozku a související péče o potencionální dárce orgánů. Praktická část dále zjišťuje úroveň psychické zátěže nelékařských zdravotnických pracovníků, kteří pečují o potencionální dárce orgánů. Klíčová slova: potencionální dárce orgánů, mozková smrt, diagnostika smrti mozku, péče o potencionálního dárce orgánů. ABSTRACT This bachelor thesis is focused on the level of the knowledge of non-medical employees in health care facilities in the care of potential organ donors in the Anaesthesiology and resuscitation department. The theoretical part briefly describes the history of diagnosis of brain death and the history of transplantations. In its chapters, the thesis is concerned by the legislation of post-mortem organ obtaining, describes basic knowledge of anatomy and physiology of brain, and clarifies pathophysiological changes that happen in brain death. It also deals with the description of exploration of diagnostics of brain death. The practical part examines, via a questionnaire survey, the knowledge of the non-medical healthcare facility employees in the care of potential organ donors in the Anaesthesiology and resuscitation department. The particular parts inquiry the knowledge of legislation in postmortem organ obtaining, the knowledge of pathophysiological expressions of brain death, and

7 related care of the potential organ donors. The practical part also finds the level of mental stress of the non-medical healthcare employees who look after the potential organ donors. Keywords: potential organ donor, brain death, diagnostics of brain death, care of a potential organ.

8 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité prameny uvedla v seznamu literatury dle platné normy. Prohlašuji, že odevzdaná verze bakalářské práce/diplomové práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totožné. Poděkování Děkuji PhDr. Petru Snopkovi, DiS. za cenné rady, podněty a připomínky při zpracovávání mé bakalářské práce. Děkuji všem respondentům za ochotu a čas, který věnovali vyplnění dotazníků. Poděkování patří také mé rodině za podporu při studiu.

9 OBSAH ÚVOD I TEORETICKÁ ČÁST KONCEPCE SMRTI MOZKU V HISTORICKÉM PŘEHLEDU VÝVOJ KONCEPCE SMRTI MOZKU DIAGNOSTIKA SMRTI V 19. STOLETÍ TRANSPLANTACE ORGÁNŮ HISTORIE TRANSPLANTACÍ TRANSPLANTAČNÍ ZÁKON Kontraindikace odběru tkání a orgánů od zemřelého dárce ANATOMIE MOZKU SLOŽENÍ NERVOVÉ TKÁNĚ, PŘENOS VZRUCHU Cévní zásobení mozku MOZKOVÁ SMRT A PATOFYZIOLOGICKÉ ZMĚNY PŘI MOZKOVÉ SMRTI Patofyziologické změny DIAGNOSTIKA MOZKOVÉ SMRTI Klinické vyšetření Instrumentální vyšetření PÉČE O POTENCIONÁLNÍHO DÁRCE ORGÁNŮ CÍLE PRÁCE II PRAKTICKÁ ČÁST METODIKA PRÁCE CHARAKTERISTIKA DOTAZNÍKU VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ A ZÍSKANÝCH DAT DISKUZE VÝSTUP PRO PRAXI ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH... 92

10 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 10 ÚVOD Oddělení života od smrti je stále diskutované téma. Nejen z hlediska duchovního, ale také z hlediska fyziologického. Smrt, slovo, které je vyslovováno s obavami a nepříjemnými myšlenkami, a zdá se, že by nemohlo být ani vysloveno v pozitivním smyslu. Přesto však mnoha lidem smrt přinese šanci a naději na život. Děje se tak v řadě případů při onemocnění, kdy jedinou možnou záchranou zdraví a života je přijetí orgánu právě od zemřelého člověka. Smrt tedy v tomto případě přinese na jedné straně povzbuzení a naději, na straně druhé zármutek a lítost nad ztrátou blízké osoby. S rozvojem medicíny dochází k prodlužování života, k možnosti prožít kvalitnější život i v případech těžkých onemocnění. Některá onemocnění s sebou přinášejí jako jediné řešení pro plnohodnotný život a pro možnost žít pouze transplantaci poškozeného orgánu. Poškozený orgán lze jen v nemnoha případech nahradit orgánem od žijícího dárce. Možnost využití darování více orgánů pro transplantace se nabízí od kadaverózních dárců. Téma péče o potencionální dárce orgánů je ve své složitosti propojené také s úctou k tělu a osobě dárce. Proto, aby bylo možné co nejlépe využít tkáně a orgány pro transplantaci, je nutná znalost péče o potencionální dárce orgánů. Péče lékařů, a také nelékařských zdravotnických pracovníků, může podpořit kvalitu darovaného orgánu. Takto je zachována nejen úcta k zemřelému dárci, ale také k příjemci, který doufá v naději na život, a v naději, že darovaný orgán bude natolik kvalitní, aby mohl zastat správnou funkci. Právě znalost péče o potencionální dárce orgánů značnou měrou může přispět k zachování správné funkce orgánů. Na základě uvědomění si těchto myšlenek jsem volila téma své bakalářské práce. Oblast péče o potencionální dárce orgánů sebou nese řadu legislativních opatření. V multidisciplinárním týmu je postavení nelékařských zdravotnických pracovníků na důležitém místě. Je žádoucí, aby pracovník, který se účastní péče o dárce orgánů, měl znalosti ve specifických oblastech zahrnujících nejen samotnou ošetřovatelskou péči o dárce a zajišťování stálosti fyziologických funkcí, ale také znalosti v oblasti legislativy či diagnostiky mozkové smrti. V neposlední řadě samotná péče o potencionálního dárce orgánů přináší jistou psychickou zátěž pro všechny členy ošetřovatelského týmu. Týká se to nejen smíření se s péčí o jedince, u nějž s jistotou víme, že zemře. Otázka zátěže se objevuje také při komunikaci s rodinnými příslušníky, kteří se musejí vyrovnat nejen se ztrátou blízké osoby, ale také s využitím orgánů blízkého člověka k transplantaci. Právě tato skutečnost by mohla být povzbuzením pro pozůstalé, blízké osoby.

11 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 11 Cílem práce bylo zjistit úroveň znalostí NLZP v péči o potencionálního dárce orgánů. Bakalářská práce se skládá z teoretické části, která se zabývá historií smrti mozku. Popisuje anatomii a fyziologii mozkové tkáně, patofyziologické procesy mozku spojené s mozkovou smrtí a jejich projevy a postupy při diagnostice smrti mozku. Nedílnou součástí je výčet legislativní problematiky spojené s dárcovstvím orgánů od zemřelého dárce. V praktické části je popsána metodika průzkumného šetření prováděná formou kvantitativního průzkumu, jejímž nástrojem je anonymní dotazník. V praktické části jsou uvedeny výsledky průzkumného šetření a jejich zhodnocení.

12 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 12 I. TEORETICKÁ ČÁST

13 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 13 1 KONCEPCE SMRTI MOZKU V HISTORICKÉM PŘEHLEDU Smrt je absolutní jistotou života. Otázky týkající se smrti patří mezi základní otázky lidské existence. Po celou svou historii se lidé snažili najít odpověď na konceptuální otázku definice smrti (co je její podstatou) a praktickou otázku diagnózy smrti (kdy a jak nastává a jak ji určit). Tyto snahy trvají dodnes a budou pokračovat i v budoucnosti (Kieslichová a kol., 2015, s. 27). Snahy zodpovědět otázky konečnosti lidského bytí se vyskytovaly již od dávných dob. Odpovědi na tyto otázky se odlišovaly na základě zkušeností jednotlivých kultur na zažitých rituálech a přesvědčeních. Lidé smrt v prehistorickém období určovali na základě zástavy funkce dýchání a srdeční činnosti. V různých kulturách se vyskytovalo odlišné vnímání smrti. S rozvojem lidstva docházelo k poznání různých dějů nejen v lidském těle, ale také přírodě. Významnou mírou se o nové objevy v oblasti anatomie zasloužila také egyptská civilizace. Základní anatomické znalosti byly nabývány zvláště při provádění mumifikací. O další přispění k rozvoji středověké i novověké medicíny se zasloužili antičtí badatelé, kteří dosáhli významných pokroků v poznání životně důležitých orgánů. Z dochovaných pramenů lze předpokládat znalost egyptské civilizace týkající se souvislostí mezi životem a přítomností dechu (Kieslichová a kol., 2015, s ; Porter, 2013, s. 54). 1.1 Vývoj koncepce smrti mozku Během dalšího vývoje civilizace i přes rozvoj poznatků o lidském těle docházelo k nesprávnému rozpoznání smrti. Je zaznamenána spousta případů, kdy lidé byli pohřbeni zaživa. V 16. století došlo k velkým pokrokům v oblasti fyziologie a anatomie. Povědomí o případech předčasných pohřbů vyvolávalo problém s nejasností diagnózy smrti (Kieslichová a kol., 2015, s. 32). Přítomnost smrti těla se většinou určovala pozorováním zástavy dýchání (někdy i srdce), což jistě poskytovalo prostor pro stanovení falešné diagnózy ( Kieslichová a kol., 2015, s. 33). Během 17. století dosáhl pokrok ve vědě velkého rozvoje, tomuto období je přisuzován název vědecká revoluce. V medicíně došlo k rozvoji poznatků nejen na poli fyziologie a anatomie v oblasti plic, srdce a mozku, zdokonalovalo se také poznání přítomnosti života či smrti. V roce 1628 anglický lékař William Harvey prokázal existenci krevního oběhu

14 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 14 a funkci srdce a na půdu medicíny tak přinesl velmi důležitý objev. Díky studiu anatomie nitrohrudních orgánů byl schopen popsat funkce plic a srdce a jejich vzájemnou spolupráci. Tento objev byl obrovským přínosem pro budoucnost medicíny. Významným lékařem zabývajícím se oblastí anatomie mozku byl Thomas Willis. Počáteční vědomosti anatomie a souvislosti funkcí mezi orgány zkoumal na zvířatech spolu s dalšími lékařskými kolegy. Velkým pomocníkem Willise byl Robert Hooke, který používal při své práci jednoduchý mikroskop, s jehož pomocí přispěl Willisovi k získání znalostí anatomie mozku (Kieslichová a kol., 2015, s ; Porter, Roy, s. 26). Rozvoj medicínských poznatků pokračoval v období 18. století spolu s rozvojem dalších vědních oborů. V průběhu tohoto století se objevovaly případy, které souvisely se špatně diagnostikovanou smrtí. Docházelo k předčasnému pohřbívání lidí, které bylo možné oživit. Tyto skutečnosti nabádaly lékaře k hlubšímu rozpoznání příznaků smrti jedince. Přechod mezi životem a smrtí byl z hlediska projevů organismu nejistý. Lékaři popisovali tzv. zdánlivou smrt, kdy stav jedince byl podobný smrti. Proto bylo nutné zaujmout přesnější stanoviska k projevům smrti a bylo nutné upřesnit definici a diagnostiku smrti. Známky smrti byly rozděleny na zdánlivé a absolutní. Tyto projevy byly v časné fázi stejné. U dotyčného jedince došlo k zástavě dýchání, dále zástavě srdeční činnosti, nebyl znatelný žádný pohyb těla a jedinec nereagoval ani na bolestivé podněty. Za nejjednoznačnější projev smrti byla považována hniloba. Absolutními příznaky smrti byly také oteklý černý obličej a skelné oči s dilatovanými zornicemi. Ke změně chápání konce jedince došlo v západní medicíně na podkladě změny definování smrti, kdy se smrt neurčovala na základě vymizení dechové aktivity (Kieslichová a kol, s ; Porter, 2013, 54). 1.2 Diagnostika smrti v 19. století S rozvojem resuscitace v 19. století nastala potřeba exaktnějšího rozlišení mezi smrtí zdánlivou (oživování zahájit, zatím nepohřbívat) a jistou (oživování již nezahajovat, možno pohřbít) (Kieslichová a kol., 2015 s. 47). Nejasné a nejisté postoje odborníků vyvolávaly pocity beznaděje a obav mezi laickou veřejností. V případě mylného stanovení diagnózy smrti, ať již po stránce pozitivní nebo negativní, znamenalo pro lékaře vznik vážných etických, společenských, odborných i právních důsledků. Odborníci, kteří se zabývali resuscitací, spojovali diagnózu smrti se zástavou funkcí životně důležitých orgánů. Aktivitu srdce bylo možné ověřit pohmatem tepu na

15 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 15 velkých artériích nebo auskultačně. Pozorováním dýchacích pohybů se sledovala funkce dýchání. Další používanou metodou bylo přikládání pírka nebo smotku vlny k dýchacím cestám, za účelem zachytit vydechovaný vzduch z pacienta. Úroveň vědomí byla testována za pomocí par amonných solí nebo jiných stimulačních metod, popřípadě aplikací elektrického proudu. Skotský lékař a fyziolog Alexander Philip Wilson ( ) ve svém díle An inquiry into the Nature of Sleep and Death vyjadřuje, že podstatou smrti je ztráta senzorických funkcí, která je společná se zástavou funkcí mozku a ztrátu všech ostatních funkcí lidského těla pak přičítá důsledku prvotní ztráty senzorických funkcí. Tuto teorii však nebylo možné v tehdejší době potvrdit vzhledem k technickým možnostem vyšetření mozku. Mezi další doporučení pro určení smrti mozku patřil poslech srdečních ozev fonendoskopem. Jednou z dalších diagnostických metod bylo měření tělesné teploty, jež mělo prokázat přítomnost metabolismu. Jiné diagnostické postupy používaly pozorování návratu krve v cévách po jejich stlačení a uvolnění. Pokud by došlo k naplnění cévy po stlačení, prokázala by se cirkulace krve v krevním oběhu. Další test spočíval v nitrožilním podání fluoresceinu, následně se sledovaly oční bulby, pokud došlo k zabarvení bulbů do zelena, jednalo se o potvrzení cirkulace krve ( Kieslichová a kol., 2015, s ). Všechny tyto testy sloužily spíše jako doplňující k fyzikálnímu vyšetření pulsu a dechu. Pro vyloučení omylu se doporučovalo provádět kombinaci nejspolehlivějších testů v počtu patnácti až dvaceti. Ke konci 19. století důvěra lékařů i společnosti v diagnostiku smrti značně posílila, žádný definitivní test na smrt však objeven nebyl. K výraznějšímu posunu byl totiž nutný další pokrok v poznání činnosti mozku (Kieslichová a kol. 2015, s. 49).

16 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 16 2 TRANSPLANTACE ORGÁNŮ Transplantace je speciální léčebný postup, který slouží k náhradě nefunkčního orgánu nebo tkáně. Pokud došlo k poruše orgánů nebo tkání, je možné nahradit tuto insuficientní část organismu zdravou tkání či orgánem z těla dárce. Pro pacienty s těžkým poškozením srdce, plic nebo jater se jedná o jedinou léčebnou metodu, zde je transplantace život zachraňujícím postupem (Adamus a kol., 2010, s. 256). Rozvojem lékařské vědy a poznatků o diagnostice smrti mozku v průběhu historie vedl ke vzniku samostatného oboru transplantologie. Jedná se o multidisciplinární obor, který zahrnuje problematiku legislativy týkající se transplantací, péči a přípravu pacienta k transplantaci, zajišťuje a koordinuje odběr tkání a orgánů, zahrnuje problematiku chirurgického řešení transplantací, pooperační péči, antirejekční a imunosupresivní léčbu (Třeška a kol., 2002, s. 16). Rozvoj klinické a experimentální medicíny v posledních letech nabyl velké dynamiky. Také obor transplantologie, související nejen s rozvojem chirurgických technik, ale také s rozvojem v oblasti organizační koordinace odběru orgánů, přinesl velké možnosti v transplantacích orgánů. 2.1 Historie transplantací Mezi nejstarší dochované zprávy o transplantacích patří poznámky o legendě, jež je spojena se sv. Kosmem a sv. Damiánem. Tito dva lékaři uskutečnili náhradu dolní končetiny muže, která byla postižena gangrénou za pomocí končetiny Egypťana, který právě zemřel. Došlo ke zhojení končetiny. Existují dochované zprávy ze 17. století, kdy byla provedena výměna kosti lebky vojáka, jež byla poraněna, za kost psí. Zprávy o pokusech transplantací alogenních (alogenní transplantace přenos tkáně nebo orgánu mezi jedinci stejného druhu) i xenogenních (xenogenní transplantace transplantace tkání mezi různými živočišnými druhy) jsou zaznamenány již v 19. století. V tomto století docházelo k prvním klinickým zkušenostem s transplantacemi a také k řadě experimentálních studií. V roce 1902 byla provedena vídeňským chirurgem Emerichem Ullmanem úspěšná transplantace u psa. V 19. století byly k transplantaci využívány převážně tkáně získané při chirurgických výkonech. K transplantaci byla často použita kůže, další záznamy vypovídají o keratoplastice (transplantace rohovky), dále byly využívány chrupavky a kosti. Využívání tkání od zemřelých dárců bylo výjimečné. V roce

17 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií byla provedena první transplantace kůže pro klinické účely od kadaverózního dárce. V 30. letech 20. století v bývalém SSSR započal transplantaci kadaverózní tkáně Filatov. Jako první byla použita rohovka, s odstupem času se využívaly i další tkáně (Kieslichová a kol., 2015, s ; Třeška a kol., 2002, s ). 2.2 Transplantační zákon Transplantace orgánů je rozsáhlá problematika, která s sebou nese nutnost dodržování legislativních ustanovení. Při provádění transplantací je nutné vědět, zda by pacient, který se stává potencionálním dárcem orgánů, souhlasil s posmrtným odběrem orgánů. Je rozhodnutím každého jedince, zda vyjádří souhlas či nesouhlas s posmrtným darováním orgánů. Dále se naskytuje otázka u nezletilých pacientů, nebo pacientů zbavených svéprávnosti, kdo za něj vydá toto rozhodnutí. Mnoho dalších otázek vyvstává s diagnostikou smrti mozku, která je prvotním předpokladem pro myšlenku odběru orgánů od kadaverózního dárce. V jednotlivých zemích se odlišují náhledy na odběry orgánů a tkání nejen od kadaverózního, ale i žijícího dárce. Tyto náhledy a postupy jsou ovlivněny náboženskými tradicemi, sociálními a kulturními zvyklostmi dané země. Na základě toho se také odlišují legislativní ustanovení pro odběry orgánů k transplantacím. V České republice do roku 2002 neexistoval samostatný zákon týkající se transplantací. Odběry orgánů a tkání za účelem transplantací podléhaly obecným legislativním ustanovením v zákonu o péči a zdraví lidu z roku Směrnice ministerstva zdravotnictví o mimořádném odnímání tkání a orgánů z mrtvých těl z roku 1984 upravovala problematiku týkající se odběrů orgánů a přenosu orgánů nebo tkání z mrtvých těl. V právních vymezeních chyběla definice, jak má lékař postupovat, aby zjistil, zda kadaverózní dárce souhlasí či nesouhlasí s posmrtným odběrem orgánů. Nebyl vytvořen systém vedení nesouhlasu s odběrem orgánů, ani souhrn koordinačních postupů týkající se transplantací. S rozvojem transplantací a stoupajícím počtem čekajících pacientů na darovaný orgán, bylo nutné vytvořit celek, který bude tuto problematiku komplexně a rozsáhle řešit. Pro úplnost odpovědí na tyto i další oblasti týkající se transplantace orgánů vznikl v České republice transplantační zákon č. 285/2002 Sb., který vymezuje jednotlivé právní předpisy (Baláž, Janek, Adamec, 2011, s. 19; Kieslichová a kol., 2015, s. 70; Třeška a kol., 2002, s ). Transplantační zákon představuje ucelený komplexní svazek, jeho obsah tvoří několik oblastí. Vymezuje jednotlivé pojmy transplantační problematiky. Udává jasný koncept, kdo je dárcem orgánů, možným dárcem orgánů, čekatelem, příjemcem. Popisuje další základní

18 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 18 obecné pojmy týkající se transplantace orgánů. Mezi základní témata obsažená v transplantačním zákoně patří: vymezení předmětu orgánu a tkáně, registrace osob čekající na transplantaci orgánů či tkání, registrační listinu osob nesouhlasících s posmrtným odběrem orgánů či tkání, působení koordinačního střediska. Stanovuje kontraindikace odběru orgánů a tkání, zahrnuje problematiku dokumentace, vymezuje pojem smrt. Určuje podmínky přípustnosti odběru orgánu na mezinárodní úrovni. Zahrnuje oblast odběru orgánů od živých i kadaverózních dárců, stanovuje kritéria pro diagnostiku smrti mozku. Dotýká se posouzení zdravotního stavu dárce orgánů, vzhledem k zamezení vzniku rizik příjemce. Zabývá se také zajištěním konzervace tkání a orgánů a zabránění poškození od začátku odběru orgánu či tkáně během transportu až do doby transplantace (Česko, 2002b, online). Zákon č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl novelizován dne 31. ledna Cílem novelizace zákona bylo zařadit do norem českého transplantačního zákona směrnici Evropského parlamentu a rady 2010/53/EU. Jedním z objektů úpravy bylo stanovení předpisů sloužících k zajištění kvality a bezpečnosti lidských orgánů určených k transplantaci. Změny tohoto zákona slouží mimo jiné k zabezpečení ochrany zdraví během transplantace, ve smyslu vyšetřování a darování orgánů. Je důležité zajistit, aby dárce, jemuž je odebrán orgán či tkáň, byl řádně vyšetřen tak, aby se zabránilo i co nejmenšímu riziku poškození příjemce. V souvislosti se zajištěním minimálního ohrožení příjemce orgánu je stanovena v 2 písmeno k, tzv. charakterizace dárce orgánu, která představuje zjištění všech důležitých a podstatných informací o charakteristických znacích dárce orgánu. Tuto charakterizaci vymezuje vyhláška č 114/2002 Sb. o zdravotní způsobilosti dárce. Dalším předmětem novelizace zákona byla změna definice smrti, kdy v původním znění dle 2 písmena e zákona č.285/2002 Sb. je stanoveno, že smrtí je nezvratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene. V upravené formě z ledna roku 2013 dle 2 písmena e je definice smrti upravena na znění, že smrtí je nezvratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene nebo nevratná zástava krevního oběhu (Česko, 2013, online) Kontraindikace odběru tkání a orgánů od zemřelého dárce Při provádění odběru orgánů nebo tkání se v České republice pracuje na základě předpokládaného souhlasu s odběrem orgánů určených k dárcovství. Toto rozhodnutí je podmíně-

19 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 19 no legislativní úpravou v zákoně o transplantacích. Pokud se pacient během svého života rozhodne, že nechce být dárcem orgánů, v případě své smrti, při možnosti stát se potencionálním dárcem, je možné, aby tuto skutečnost uvedl do seznamu v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Za předpokládaný nesouhlas s odběrem tkání nebo orgánů po své smrti se považuje také skutečnost, že pacient vyslovil během svého života před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem nesouhlas s posmrtným odběrem orgánů nebo tkání. Tato situace platí, pokud toto přání vyslovil ve zdravotnickém zařízení. V případě situace, kdy se jedná o pacienta nezletilého nebo právně zbaveného způsobilosti, je postup předpokládaného souhlasu stejný, zákonní zástupci mohou takto vyjádřit nesouhlas během života pacienta nebo po jeho smrti. Odebrání orgánů či tkání je v těchto případech kontraindikováno. Mezi další kontraindikaci odběru patří situace, kdy nelze na základě zhodnocení zdravotní způsobilosti vyloučit potencionální onemocnění nebo stav pacienta, kterým by mohlo být ohroženo zdraví nebo život příjemce. Pokud u pacienta není možné zjistit totožnost, podle legislativní úpravy je kontraindikován možný odběr tkání nebo orgánů. Za absolutní kontraindikace odběru je považováno maligní onemocnění, s výjimkou možnosti odběru při izolovaném nádoru mozku, karcinomu děložního hrdla in situ, izolovaný karcinom kůže. Při orgánovém onemocnění je možné transplantovat ostatní orgány, mimo postižený orgán. Relativní kontraindikací je remise maligního onemocnění v anamnéze trvající pět let, s výjimkou karcinomu prsu a melanomu, tato onemocnění se považují za absolutní kontraindikaci (Česko, 2002b, s ; Tomek a kol., 2014, s. 226).

20 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 20 3 ANATOMIE MOZKU Z anatomického pohledu můžeme rozdělit centrální nervový systém na mozek a míchu. Mozek (latinsky cerebrum) se nachází v lebeční dutině, je uložen v několika mozkových obalech. První z nich je dura mater tvrdá plena mozkomíšní tvořená hustým vazivem z kolagenu. Další je měkká plena arachnoidea neboli pavoučnice, která leží pod tvrdou plenou. Jeví se téměř bez cév, její součástí jsou však velmi jemné cévy, které slouží pro výživu své vazivové tkáně. Níže uložená je pia mater omozečnice, která je těsně spojena s povrchem CNS, mozkem a míchou. Na povrchu omozečnice jsou tepny a žíly, které prostupují do CNS. Mezi pavoučnicí a omozečnicí je prostor, v němž je přítomen mozkomíšní mok (Čihák, 2004, s ). Mozek je složen z několika částí velkého mozku (telencefalon), mezimozku (diencefalon), středního mozku (mezencefalon), mozečku (cerebelum), Varolova mostu a prodloužené míchy. Velký mozek dělíme na dvě mozkové hemisféry, pravou a levou. Mozkové hemisféry se skládají z jednotlivých mozkových laloků čelní, spánkový, týlní a temenní Na povrchu mozku jsou viditelné rýhy (sulcus) a závity (gyrus). Mozková tkáň je tvořena šedou a bílou hmotou. Šedá hmota, složená z větší části z těl nervových buněk, je uložena na povrchu mozku a tvoří mozkovou kůru. Výběžky nervových těl tvoří bílou hmotu mozku. Vevnitř mozku jsou uloženy čtyři mozkové komory. Čtvrtá mozková komora je uložena v místě zadního mozku, III. mozková komora má místo uložení v mezimozku. Postranní komory II. a I. jsou uloženy v hemisférách velkého mozku. Místo mezi komorami mozku a okolím mozku a míchy je vyplněno mozkomíšním mokem. Mozkomíšní mok (cerebrospinální likvor) obsahuje specializované buňky, cirkuluje v centrální nervové soustavě a vstřebává se zpětně do krevního oběhu (Ambler, 2011, s. 13; Vokurka, Hugo, 1998, s. 290). Prodloužená mícha (medulla oblongata) navazuje jako přímé pokračování hřbetní míchy. Je tvořena šedou a bílou hmotou. Šedá hmota značí nakupení neuronů, ale i glií. Bílá hmota představuje sestupná a vzestupná vlákna nervových drah. Na povrchu míchy jsou uloženy obaly pia mater a arachnoidea spinalis, které tvoří spinální vak. Pod arachnoideálním obalem protéká mozkomíšní mok. Ve středu míchy se nachází míšní kanálek, obklopený šedou hmotou ve tvaru motýla, která zde vytváří přední a zadní rohy míšní. V předních rozích míšních jsou uloženy buňky tvořící motorická vlákna míšních nervů. V zadních rozích míšních se nachází buňky, v nichž jsou zakončena senzitivní vlákna míšních nervů.

21 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 21 V prodloužené míše jsou umístěna jádra hlavových nervů a seskupení nervových jader. Z anatomického pohledu se mícha dopředu rozšiřuje a napojuje se do Varolova mostu (pons Varoli), který ve tvaru límce formuje spodní plochu míchy. Bazální část Varolova mostu obsahuje seskupení nervových buněk, jež vytváří jádra mostu (nuclei pontis). Tato jádra umožňují kontakt mezi mozkovou kůrou a kůrou mozečkových polokoulí. V horní části na prodlouženou míchu navazuje mozeček (cerebellum) (Mysliveček a kol., 2009, s. 7 8; Dylevský, 2010, s. 462). Na hřbetní míchu kraniálně pokračuje mozkový kmen truncus encephali (též truncus cerebri). Mozkový kmen tvoří prodloužená mícha, Varolův most a střední mozek. Mozkový kmen je v dorsální části spojen s mozečkem (Čihák, 2004, s. 241). 3.1 Složení nervové tkáně, přenos vzruchu Nervová soustava umožňuje kontakt mezi zevním prostředím a organismem. Je řídícím a integračním systémem organismu. Skládá se ze dvou hlavních buněčných typů: neuronů a glie (Dylevský, s. 432). Základní funkční i stavební jednotkou nervové soustavy je neuron. Je složen z buněčného těla, ze kterého odstupuje početná soustava výběžků. Axon neboli neurit je delší výběžek vedoucí vzruchy z nervové buňky a je v neuronu zastoupen vždy jeden. Vzruchy do nervové buňky jsou vedeny prostřednictvím několika menších výběžků zvaných dendrity. Neuron plní v nervové soustavě tři základní funkce. První funkce je tzv. trofická. Je nutná pro funkční výkonnost nervové buňky a strukturní neporušenost. Druhá funkce neuronu je schopnost tvořit a převádět vzruchy. Třetí základní funkce je sekreční a spočívá ve schopnosti uvolňovat neuroregulátory, chemické látky, mezi které patří neurotransmitery (acetylcholin, GABA, dopamin, katecholaminy), neuromodulátory (endorfiny, substance P) a neurohormony (vasopresin, angiotensin II). Nervový vzruch je tedy základní funkcí nervové soustavy. Jedná se o fyzikálně chemický děj, který je přenášen nervovými vlákny. Přenos vzruchu z jednotlivého neuronu na druhý se děje pomocí synapsí. Mezi jednotlivými neurony existuje štěrbinovité propojení, jednotlivé neurony se nedotýkají. Toto propojení se vyskytuje v podobě synapsí. Synapse tedy představuje kontakt dvou buněk, přičemž jedna buňka je vždy nervová. Vzruch je přiveden neuronem na synapsi formou elektrického potenciálu, který ovlivní uvolnění neuromediátoru. Mezi dvěma neurony probíhají synapse s přítomností tzv. synaptických váčků, v nichž se shromažďují neuromediátory. Neuromediátory jsou dále předány do synaptické štěrbiny, kde způsobí změnu propustnosti

22 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 22 v postsynaptické membráně. Na základě dané propustnosti membrány pro ionty draslíku, sodíku či chloridové ionty dochází ke vzniku podráždění, tzv. excitace nebo útlumu tzv. inhibice membrány, která je spojena s navazující nervovou buňkou (Ambler, 2011, s. 14; Čihák, 2004, s. 221). Kromě neuronů, obsahuje nervová tkáň také buňky podpůrné, gliové glie neboli neuroglie. V nervové tkáni rozlišujeme tři typy gliových buněk. Vyskytují se jako astrocyty, oligodendroglie a mikroglie. Tyto gliové buňky hrají určitou roli při výživě neuronů. Jako podpůrné buňky mají význam ve stavební podpoře neuronů, podílí se na stálosti iontů ve vnitřním prostředí a účastní se řízení metabolických pochodů v neuronu. Pomáhají také zajistit objemovou homeostázu v neuronu, a jejich nedílnou funkcí je účast na imunitních pochodech v nervové buňce prostřednictvím fagocytózy (Ambler, 2011, s. 40; Mysliveček, 2009; Dylevský, 2010, s ) Cévní zásobení mozku Neustále zajištěný přísun a průtok krve mozkem je velmi podstatný pro fyziologickou činnost centrální nervové soustavy. Porucha nebo zástava průtoku krve mozkem vede k nedostatečnému okysličení mozkové tkáně, která je velmi citlivá na přísun kyslíku. Hlavní přívod krve do mozku je zajištěn několika tepnami, které tvoří tzv. Willisův okruh. Willisův okruh circulus arteriosus cerebri je tvořen pravou a levou arterií carotis a pravou a levou arterií vertebralis spolu s dalšími tepnami (Čihák, 2004, s. 98, 310). 3.2 Mozková smrt a patofyziologické změny při mozkové smrti Patofyziologické procesy, které nastávají při mozkové smrti, lze označit jako komplexní složitý děj. Z důvodu nefunkční řídící centrální nervové soustavy dochází k selhávání jednotlivých tělních systémů a následnému rozvratu spolupráce mezi nimi. Mozková tkáň je velmi závislá na neustálém přísunu energie a kyslíku, není schopna vytvořit si zásobu energie a nedokáže pracovat na kyslíkový dluh. Za normálních podmínek je funkční systém cirkulační autonomie, jenž je schopen vybalancovat systémové cirkulační změny. Tkáň mozku je velmi citlivá na jakékoliv porušení, ať jde o traumatické důsledky, hypoxii či spontánní krvácení. Téměř na každé takovéto poškození mozek reaguje vznikem edému. Vzhledem k tomu, že je mozek uložen v pevném kostěném obalu a v případě zvýšení nitrolebního tlaku, který při mozkovém edému nastává, nemá možnost expandovat navenek. Při zvyšujícím se intrakraniálním tlaku, který je důsledkem edému mozku, dochází k omezení

23 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 23 perfuze mozkové tkáně. Následná hypoxie a nedostatek energie zapříčiňují zvětšování edému mozku. Stoupá zároveň intracerebrální i intrakraniální tlak, mozkové struktury se nevratně poškozují a dochází k vyhasínání jejich funkcí. Pokud hodnota nitrolebního tlaku (ICP) vzroste nad 20 mm Hg, jedná se o nitrolební hypertenzi, jejíž příčina spočívá v rozšíření kterékoliv složky intrakraniálního prostoru krve, mozkomíšního moku nebo mozkové tkáně (Baláž, Janek, Adamec, 2011, s. 39; Ševčík, Matějovič et al., 2014, s ). Jednou z posledních záchranných akcí poškozeného mozku je aktivace tzv. Cushingova reflexu, kdy ohrožený mozkový kmen způsobí náhlý nárůst systémového krevního tlaku na hodnoty nad 250 mm Hg systoly s cílem zachovat mozkovou perfuzi (Třeška a kol., 2002, s. 29). Složitě fungující systémy lidského organismu se snaží zachránit poškozený mozek. Tato fáze záchrany v případě destruktivního působení vysokého intrakraniálního tlaku na mozkovou tkáň v poslední etapě způsobí vznik tzv. okcipitálního kónusu, při němž nastane proniknutí mozkového kmene do foramen occipitale. Není již možný návrat zpět, tkáň mozku i mozkového kmene je nevratně poškozena z důvodu zástavy perfuze mozku. Přeruší se spojení mezi mozkem a míchou, k mozku nepřichází žádné dostředivé vzruchy z periferie, nastává areflexie nad C1. Dalším důsledkem je pokles tělesné teploty z důvodu výpadku funkce termoregulačního centra. Následkem nefunkčnosti dalších životně důležitých center nastává apnoe, která je ireverzibilní. Mozková aktivita je vymizelá, na elektroencefalografu není známek elektrické aktivity mozku. Zástava perfuze mozkové tkáně je prokazatelná mozkovou angiografií, kde lze vidět nepokračující průnik kontrastní látky mozkovými tepnami. Dochází k zániku členění mozkového povrchu a k destrukci mozkových komor. Jako důsledek zaniknutí mozkového kmene, postupně dochází ke kolapsu všech regulačních mechanismů organismu a během hodin nastává zástava oběhu (Třeška, 2002, s. 30). Vzhledem k tomu, že nervová soustava je řídícím centrem pro činnost všech orgánů, a to přímo pomocí nervových zakončení nebo nepřímo působením hormonů, při jejím poškození dochází k nestabilitě základních životních funkcí a k nestabilitě důležitých pochodů v organismu. Na základě těchto změn dochází k projevům mozkové smrti v mnoha systémech organismu.

24 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 24 Patofyziologické změny nastávají postupně v typickém sledu jako následek ischemie mozkového kmene. Dochází ke smíšené sympatické a vagové stimulaci, která se projevuje bradykardií, nepravidelným dýcháním a hypertenzí, označována je jako Cushingova odpověď nebo Cushingův reflex. Pokračující ischémie na kaudální prodlouženou míchu způsobí vzestup katecholaminů v séru, nastane tachykardie a hypertenze. Tento stav trvající méně než jednu hodinu je označován jako katecholaminová sympatická bouře. Vzhledem k tomu, že smrt mozku způsobí poškození endotelu generalizovaným zánětem, je ohrožena funkce možného štěpu (Kieslichová a kol., 2015, s. 188) Patofyziologické změny Hypertermie, často spolu s Cushingovým reflexem, nastává v rané fázi poruchy termoregulačního centra. Může se objevit brzy po sympatické bouři. Hypotermie, zapříčiněná taktéž destrukcí termoregulačního centra, vede k dalším důsledkům projevujícím se nestabilitou jednotlivých tělních systémů. Dochází k vasokonstrikci, ochablosti a snížené funkci myokardu, objevují se poruchy převodního systému srdečního, dochází k arytmiím. Při tělesné teplotě nižší než 33 C vzniká fibrilace síní, tělesná teplota pod 30 C vede ke komorové fibrilaci. Hypotermie dále způsobuje iontovou dysbalanci a zpomalení všech enzymatických pochodů. Nastává zhoršení ledvinných funkcí a snížení glomerulární filtrace se vznikem tzv. studené diurézy. Hypotermie zapříčiňuje nedostatečné uvolňování kyslíku do tkání, vzniká tkáňová hypoxie a nedostatečná schopnost metabolizovat podané látky. Dochází ke vzniku metabolické acidózy a koagulopatie. Hypertenze vzniká z důvodu zvýšeného intrakraniálního tlaku, kdy je snaha organismu zachovat perfuzi mozkové tkáně. Vzhledem k nestabilitě organismu a nefunkčnosti řídicího centra je možné vyvolat hypertenzi iatrogenně při farmakologické podpoře krevního oběhu. Hypotenze může být vyvolána následkem zvýšené ztráty vody při diabetes insipidus, další příčinou vzniku hypotenze je hypotermie. Porušení regulačních mechanismů způsobí hyperglykémii s vyvoláním osmotické diurézy a následně hypotenzi. Ztráty vody mohou být zapříčiněny i hypertermií. Při terapii edému mozku je možné přispět ke vzniku hypotenze aplikací hyperosmolárních roztoků a diuretik. Arytmie vznikají z důvodu iontové dysbalance, také ze sníženého intravaskulárního objemu. Poškození mozku má za následek poruchu funkce

25 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 25 převodního systému srdečního, typicky se vyskytují změny v úsek ST a T vlny na EKG. Na základě poruchy převodu vzruchů v sympatických vláknech vznikají bradykardie. Účinky atropinu jsou negativní z důvodu nefunkčnosti vagového tonu a samotné poškození myokardu vede vzniku arytmií. Diabetes insipidus vzniká následkem poškození hypofýzy při zástavbě tvorby adiuretinu. Adiuretin zajišťuje zpětné vstřebávání vody a kalia v distálních tubulech. Z tohoto důvodu dochází k polyurii za vzniku primární moči bohaté na vodu a kalium v množství litrů za 24 hodin. Plicní změny nárazové vyplavení katecholaminů může vést k přímému poškození plicní tkáně. V důsledku kardiovaskulárních změn nastává zvýšení tlaku v plicním kapilárním řečišti a poškození endotelu. Hematologické změny ischemické pochody vedou k nekróze mozkové tkáně, ta má za následek uvolnění tromboplastinu, který při poruše endotelu aktivuje koagulaci. Vytvářející se fibrinová depozita mohou zhoršit funkci orgánů po transplantaci (Kieslichová kol., 2015, s ; Třeška a kol., 2002, s ). 3.3 Diagnostika mozkové smrti Prokazování mozkové smrti podléhá legislativním stanovám dle zákona o transplantacích č. 285/2002, částka 103, díl 2, 10. Těmto stanovám také podléhá přípustnost odběru od zemřelého dárce a náležitosti zjištění smrti (Česko, 2002, s. 6054, 6070). V zákoně jsou stanovena povinná klinická vyšetření u potencionálních dárců orgánů pro transplantační účely s podezřením na mozkovou smrt. Klinická vyšetření provádějí dva na sobě nezávislí lékaři, přičemž alespoň jeden z těchto lékařů musí být specializovaně způsobilý v oblasti neurologie, neurochirurgie nebo v oboru anestezie a resuscitace. Dle změn v nově upravených zákonných stanovách je dostatečné provést jedno klinické vyšetření. Klinické vyšetření se provádí bez následného potvrzení diagnózy mozkové smrti u pacientů s jasně objektivně prokázanou těžkou strukturální infratentoriální lézí. Infratentoriální postižení znamená poškození hlavních struktur mozku, které leží pod mozečkovým tentoriem. Jedná se o mozkový kmen a mozeček. Po provedení klinického vyšetření je povinností vyplnit záznam do formuláře o protokolu ke zjištění smrti. Tato povinnost je stanovena vyhláškou MZ č. 114/2013 Sb. (Česko, 2016, s. 6; Tomek et al., 2014, s. 221).

26 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 26 Před diagnostikou mozkové smrti hodnotíme klinický stav pacienta. Pacient bývá hospitalizován nejčastěji na anesteziologicko-resuscitačním oddělení nebo na jednotce intenzivní péče, zde je možné pacienta napojit na umělou plicní ventilaci. Klinické stavy, při kterých lze zvažovat smrt mozku jsou: vymizelá spontánní dechová aktivita, apnoe, hluboké bezvědomí GCS Glasgow Coma Scale je rovno třem bodům (maximální počet bodů je 15), areflexie nad C1, kmenová areflexie, strukturální poškození mozkové tkáně, které je ireverzibilní. Klinické příznaky mohou být ovlivněny účinky anestetik, hypnotik a relaxancií. Z tohoto důvodu je nutné ponechat dostatečný časový interval pro odbourání jednotlivých farmak pro správný odečet reakcí při vyšetřování. Ovlivnění výsledků odečtu vyšetřovaných reflexů může být ovlivněno také hypotermií a metabolickým rozvratem, na což musíme před vyšetřováním pomýšlet. Před stanovením diagnózy mozkové smrti je nutné vyloučit reverzibilní příčiny poškození mozku, které mohou vykazovat příznaky podobné mozkové smrti. Jedná se o tyto stavy: intoxikace, relaxační a tlumivé působení léčiv, metabolický a endokrinní rozvrat, primární podchlazení (Adamus a kol., 2010, s. 258; Tomek et al., 2014, s. 221). Při intoxikaci různé etiologie (léky, alkohol, drogy) dochází ke změnám vědomí od lehkého poškození až po hluboké bezvědomí, které s sebou přinášejí také snížení respiračních funkcí, popřípadě apnoi, jsou ovlivněny kardiovaskulární funkce. Vzhledem k tomu, že pacientům mohou být podávány tlumivé a relaxačními léky, které ovlivňují hloubku vědomí a výbavnost reflexů, je nutné před započetím diagnostiky mozkové smrti zachovat dostatečný časový odstup pro odbourání tlumivých farmak. Taktéž při intoxikacích je důležité dodržet dostatečný časový interval pro odbourání samotné látky i jejich metabolitů podle metabolického rozpadu jednotlivých látek. Před odborným vyšetřením pro diagnostiku mozkové smrti je nutné ponechat 12 24hodinový interval od podání léčiv ovlivňujících nervosvalový přenos a tlumících činnost CNS. Validní možností pro ověření hladin farmak v krevním oběhu je odběr krve na jednotlivé lékové hladiny. Další možnou příčinou ovlivnění vědomí je hypotermie. Při poklesu tělesné teploty pod 32 C dochází k ovlivnění vědomí, zpomalení reflexů. Pokles tělesné teploty pod 25 C je považován za spodní hranici možnosti přežití organismu. Hypotermie prodlužuje

27 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 27 farmakokinetiku léků v důsledku zpomalení metabolismu, na což je nutné pomýšlet při aplikaci relaxačních a tlumivých léčiv. Hypotermie se vyskytuje jako jeden z příznaků poškození termoregulačního centra při smrti mozku, může být však následkem dlouhodobého pobytu v chladném prostředí. Na tuto skutečnost myslíme zvláště v souvislosti s přednemocniční anamnézou. Podchlazení vede k ovlivnění záznamu mozkové aktivity, hypotermie pod 18 C vede k úplnému vymizení EEG signálu. Hloubka vědomí může být ovlivněna endokrinním či metabolickým rozvratem. Reverzibilní příčinou postižení mozku může být renální selhání s urémií, hepatální selhání, těžká minerální dysbalance, hypoglykemické nebo hyperosmolární kóma, acidóza, proto před započetím diagnostiky mozkové smrti provádíme úpravu vnitřního prostředí. Dalšími možnými příčinami z endokrinních poruch může být myxedém a adrenokortikální syndrom (Baláž, Janek, Adamec a kol., 2011, s. 40, s ; Kieslichová a kol., 2015, s ). Mezi velmi časté příčiny mozkové smrti patří děje úrazové kraniocerebrální zranění, které mají destruktivní účinek na mozkovou tkáň. Pacient s neurochirurgickou diagnózou může přežívat delší dobu při fungování ostatních orgánů, i přes velké poškození mozkové tkáně. Dále se jedná o krvácení do mozku vzniklé na podkladě traumatu, oběšení a tonutí. Z neúrazových příčin jsou to stavy s anoxickým poškozením mozku, po kardiopulmonální resuscitaci, po intoxikacích. Dalšími příčinami jsou mozkové příhody ischemické a hemoragické. Pokud příčina smrti mozku není známá nebo je nejasná, pacient je dále observován (Adamus a kol., 2010, s. 258; Adamec, Baláž, Janek, 2011, s. 44; Tomek et al., 2014, s ) Klinické vyšetření Diagnostické postupy pro stanovení mozkové smrti dělíme na klinické postupy a postupy instrumentální pomocí zobrazovacích metod. Podle Kieslichové a kol. (2015, s. 156) je možné provést klinická vyšetření pouze v případě, že byly vyloučeny všechny nezvratné příčiny smrti mozku. Tato klinická vyšetření prokážou hluboké bezvědomí, nepřítomnost odpovědi na algické podněty, nepřítomnost dechové aktivity a nevybavení kmenových reflexů. Kmenové reflexy jsou fyziologické nepodmíněné reflexy. Vyšetření těchto reflexů tedy nevyžaduje spolupráci pacienta. Zhodnocení jejich funkcí přináší do diagnostického kritéria přínosné odpovědi o postižení mozkového kmene. Mezi kmenové reflexy řadíme korneální reflex, zornicový reflex, vestibulookulární, reakce na bolest motorická reakce na

28 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 28 bolestivý podnět způsobený v inervační oblasti hlavových nervů, okulocefalický reflex a kašlací reflex. Výbavnost kmenových reflexů je validní pouze pokud teplota tělesného jádra je nejméně 35 C (Kieslichová a kol., 2015, s , Tomek, 2014, s. 221). Korneální reflex jedná se o nociceptivní reflex (zprostředkuje podráždění receptorů vnímání bolesti). Vyvoláme jej drážděním rohovky sterilním tamponem, mimo zorné pole. Za fyziologických okolností vyvolá sevření víček. Pokud je přítomna při tomto vyšetření oboustranná areflexie, jedná se o velmi závažné poškození mozkového kmene (Ševčík, Matějovič et al., 2014, s. 979; Kieslichová a kol., 2015, s. 158). Zornicový reflex je výbavný za fyziologických podmínek, při osvitu zornic ostrým bodovým světlem vyvolá stažení pupil. Reflex se vyšetřuje v šeru. Při mozkové smrti je přítomna zornicová areflexie, šířka pupil zůstává stejná. U většiny pacientů s mozkovou smrtí jsou zornice mydriatické a nereagující. U menšího počtu případů se setkáváme s miotickými zornicemi, důležitou informací však je, že nejsou nikdy viditelné reakce na osvit. Neobjevují se žádné reakce na změnu intenzity světla ( Kieslichová a kol., 2015, s. 158). Vestibulookulární reflex vyšetřuje se po ověření průchodnosti zevních zvukovodů aplikací 20 ml ledové vody do zevního zvukovodu v průběhu sekund. Po dobu jedné minuty se sleduje pohyb očních bulbů k testované straně. Test tohoto reflexu se na zvukovodu druhé strany provádí nejdříve za pět minut. Při vyšetření je nutné provést anteflexi hlavy (30 ). Pokud nedoje ke stočení bulbů ani jednoho oka do jedné minuty po podráždění každého zvukovodu, potvrzuje nález vestibulookulární areflexii. Vyšetření je kontraindikováno v případě zlomeniny baze lební, ruptury bubínku, přítomnosti stagnace cerumenu. Test se na postižené straně neprovádí, je postačující jednostranný (Kieslichová a kol., 2015, s. 158; Adamus a kol. 2010, s. 259). Reakce na algický podnět reflex se vyšetřuje silným tlakem v oblasti obou kondyl čelistního temporomandibulárního kloubu. Při mozkové smrti se nevybaví žádná motorická odpověď v oblasti hlavových nervů na bolestivý podnět. Míšní reflexy mohou být výbavné. Za normálních podmínek by odpovědí na tento podnět byla grimasa či otevírání očí (Kieslichová a kol., 2015, s. 159; Adamus a kol. 2010, s. 259). Okulocefalický reflex provádí se rychlým otočení hlavy na stranu, sleduje se pohyb očních bulbů. Za fyziologických okolností dojde ke kontralaterálnímu pohybu očních bulbů. U pacientů s mozkovou smrtí zůstávají oční bulby fixovány v orbitě ve stejném, neměn-

29 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 29 ném postavení. Jedná se o okulocefalickou areflexii (Tomek et al., 2014, s. 221; Kieslichová a kol., 2015, s. 159). Kašlací reflex nebo motorická reakce na odsávání se vyšetřují pomocí odsávání z trachey, popřípadě z faryngu. Při mozkové smrti nedochází k žádným reakcím. Fyziologickou odpovědí na dráždění v tracheálním prostou by byl kašel, dráždění v orofaryngu by se projevilo dávivým reflexem (Kieslichová a kol, 2015, s. 159). Podle Adamuse a kol. (2010, s. 259) se vybrané klinické vyšetření vykonává dvakrát, opakovaně po čtyřech hodinách. Vyšetřující lékaři provedou záznam z vyšetření do Protokolu o stanovení klinické smrti mozku, následně, pokud je mozková smrt potvrzena, se přistupuje k provedení apnoického testu. Smyslem provedení apnoického testu je potvrzení nepřítomnosti spontánní dechové aktivity, při zvyšování parciálního tlaku oxidu uhličitého, po odpojení pacienta od ventilátoru. Během provádění apnoického testu je nutný neustálý monitoring fyziologických funkcí, zabezpečujeme prevenci hypoxie. Apnoický test Pacient je preoxygenován 100% kyslíkem po dobu 10 minut se zachováním hodnot minutového dechového objemu. Hodnotu frakce kyslíku zajistíme na přístroji pro umělou plicní ventilaci nastavením kyslíkové frakce na 100 %. Po deseti minutách se provede arteriální odběr krve na vyšetření krevních plynů. Pacient se odpojí od ventilátoru. Do trachey se napojí předem připravený katétr se zvlhčeným kyslíkem, průtok kyslíku je 6 7 l/ min. Délka trvání napojení kyslíku katétrem je závislá na toleranci pacienta. V případě, že před odpojením pacienta od ventilátoru byla přítomna hypokapnie, aplikuje se kyslík cévkou po dobu 10 minut, pokud je to možné. Následné odpojení pacienta od ventilátoru po 10 minutách vede k dosažení hodnoty PaCO 2, která stimuluje respirační neurony. V případě zachování respiračních neuronů by zvýšený PaCO 2 stimuloval dechové centrum a vedl by k dechové aktivitě. Během provádění testu nesmí saturace kyslíku klesnout pod 90 %. Pokud je přítomna mozková smrt, dojde ke zvýšení PaCO 2 o 20 mm Hg nebo na hodnoty vyšší nad původní hodnotu. Může také dojít k dosažení hraniční hodnoty PaCO 2 na 60 mm Hg. Mozkovou smrt potvrzuje nepřítomnost dechové aktivity během provádění testu. Výskyt kašle nebo zaznamenaná dechová aktivita, pohyby hrudníku vylučují mozkovou smrt. Pokud je test dobře tolerován a v případě normokapnie při začátečním odběru krevních plynů, je jeho trvání v rozmezí 8 10 minut. Následuje odběr na vyšetření krev-

30 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 30 ních plynů a vyhodnocení zjištěných parametrů. Při desaturaci kyslíkem pod 85 %, po dobu více než tří sekund může nastat oběhová nestabilita, která nereaguje na farmakologickou terapii. Při oběhové nestabilitě musí být test přerušen. Apnoický test není validní u pacientů s chronickou respirační insuficiencí, u nichž je tolerance na vyšší hodnoty PaCO 2 (Adamus a kol., 2010, s. 259; Kieslichová a kol., 2015, s. 160) Instrumentální vyšetření Po provedení klinických vyšetření smrti mozku je v České republice legislativně nařízené instrumentální vyšetření, které dokazuje nevratnost klinických známek mozkové smrti. V případě strukturní infratentoriální léze další diagnostické metody nejsou povinné, postačí klinické vyšetření. Mezi instrumentální metody uznávané v České republice patří: mozková perfuzní scintigrafie, počítačová tomografická angiografie, transkraniální dopplerovská sonografie, angiografie mozkových tepen a vyšetření sluchových evokovaných potenciálů (Kieslichová a kol., 2015, s ). Perfuzní scintigrafie mozku jedná se o vyšetřovací metodu, při které je podán intravenózní cestou radioizotop, lipofilní radiofarmakum, které proniká přes hematoencefalickou bariéru. Sleduje se záchyt radiofarmaka nebo jeho absence v mozkových tepnách. Mozková smrt je potvrzena, pokud se nevyskytuje intracerebrální perfuze. Při tomto vyšetření je vyšetřen regionální průtok mozku (Adamus a kol., 2010, s. 261; Seidl a kol., 2012, s. 348). Počítačová tomografická angiografie smrt mozku je tímto vyšetřením potvrzena tehdy, pokud chybí náplň intrakraniálních úseků mozkových tepen (Tomek et al., 2014, s. 222). Transkraniální dopplerovská sonografie (TCD Trans Cranial Doppler) jedná se o neinvazivní vyšetření, jehož podstatou je měření průtoku krve intrakraniálními tepnami. Novější metoda duplexní barevná transkraniální sonografie (TCCS Transcranial Colour Coded Duplex Sonography) při tomto vyšetření se zobrazuje průtok krve mozkovými tepnami a také strukturní přehled parenchymu mozkové tkáně. Pro vyšetření je důležité udržet hodnotu středního arteriálního minimálně 60 mm Hg, při systolickém tlaku nad 90 mm Hg. Stav, kdy je přerušena cirkulace krve mozkovými tepnami, je souběžný se smrtí mozku (Tomek et al., 2014, s ; Kieslichová a kol., 2015, s. 261).

31 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 31 Angiografie mozkových tepen (panangiografie) angiografické vyšetření je vyšetření cév po náplni kontrastní látkou. V případě diagnostiky smrti mozku se zjišťuje touto metodou průnik kontrastní látky mozkovými tepnami. Kontrastní látka může být podána cestou arteria femoralis comunnis, cévkou zavedenou do aortálního oblouku nebo nástřikem kontrastní látky do arteria karotis nebo vertebralis. Podmínkou správně provedeného vyšetření je, aby hodnota středního arteriálního tlaku byla minimálně 60 mm Hg. Angiografie při průkazu mozkové smrti musí poskytnout obraz extra i intrakraniálního řečiště od bifurkace karotických tepen. Potvrzení mozkové smrti je v případě, že se kontrastní látkou naplní nejdistálněji úsek přední mozkové tepny a úsek střední mozkové tepny. Průtok kontrastní látky do některé mozkové tepny nebo do části mozku může nastat v případě ztrátového zranění kalvy nebo po kraniektomii. V tomto případě není vyloučena smrt mozku, ale ani potvrzena. Doplňuje se jiná vyšetřovací metoda. Vyšetření se provádí pouze jednou a čas potvrzující nepřítomnost intracerebrální perfuze je momentem smrti pacienta (Kieslichová a kol., 2015, s ; Adamus a kol., 2010, s. 260). Sluchové evokované potenciály (BAEP) vyšetření je prováděno přednostně u pacientů po kraniektomii, u pacientů se ztrátovým zraněním kalvy, u nichž by nebylo možné potvrzení mozkové smrti angiografií nebo scintigrafií mozku. Vyšetření nesmí být provedeno při poranění sluchového ústrojí, a pokud nebyla přítomna ztráta sluchu alespoň na jedno ucho. Při vyšetření se používají speciální sluchadla. Do jednoho ucha jsou vysílány rytmické sluchové podněty s neměnnou hlasitostí, na základě těchto podnětů jsou stimulovány sluchové dráhy v mozkovém kmeni. Pokud je to možné, vyšetření se provádí oboustranně (Nevšímalová, Růžička, Tichý, et al., 2002, s ).

32 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 32 4 PÉČE O POTENCIONÁLNÍHO DÁRCE ORGÁNŮ Pacient s mozkovou smrtí je ve většině případů uložen na lůžková oddělení ARO nebo JIP. Péče o kadaverózního dárce orgánů s sebou přináší problematiku patofyziologických změn, které probíhají v organismu po mozkové smrti. Je nutné zabezpečit monitoraci pacienta a podporu vitálních funkcí. Při nestabilitě fyziologických funkcí je důležité, aby nedošlo k poškození případného transplantovaného orgánu. Podle Kieslichové a kol. (2015, s. 193, 197) patofyziologické procesy při mozkové smrti přinášejí strukturní i funkční změny všech orgánů. Brzká identifikace potencionálního dárce a stanovení smrti mozku zkracují dobu, po kterou jsou orgány vystavovány následkům nerovnováhy organismu, a tak přispívá k zajištění kvality orgánů a také ke zvýšení počtu odebraných orgánů k transplantaci. Kieslichová a kol. (2015, s. 197) dále uvádí, že péče o dárce je zároveň péčí o příjemce transplantovaného orgánu. Z tohoto tvrzení lze jasně vyvodit důležitost přehodnocení péče o kriticky nemocného pacienta, kdy snaha léčebně ovlivnit zbylou mozkovou funkci se mění na léčbu vedoucí k zajištění fyziologických hodnot v organismu vhodných k udržení funkčnosti všech orgánů možných pro transplantaci. Pro takovou léčbu platí tzv. pravidlo 100 systolický krevní je udržován na 100 mmhg, koncentrace hemoglobinu 100 g/l, hodinová diuréza 100 ml, parciální tlak kyslíku 100 mm Hg a glykémie rovna 100 % normálu. K základním terapeutickým postupům patří: péče o hemodynamiku a kardiovaskulární systém, péče o plicní funkce, předcházení vzniku infekce, kontrola glykémie a nutrice, sledování možného vzniku diabetes insipidus a změn ve vnitřním prostředí (Kieslichová a kol., 2015, s. 193; Tomek et al., 2014, s. 226). U pacienta s mozkovou smrtí monitorujeme elektrokardiografickou aktivitu, sledujeme abnormality srdečního rytmu. Důležité je sledování krevního arteriálního tlaku, vzhledem k možným výkyvům od normálu. Ukazatelem stavu objemu cirkulující krve je monitoring centrálního žilního tlaku. O funkčnosti ledvin a případném vzniku diabetes insipidus nás může informovat množství diurézy, proto hodnotíme hodinovou diurézu a bilanci tekutin. Z laboratorních vyšetření jsou důležité krevní odběry na krevní obraz, biochemické vyšetření krve a vyšetření koagulace. Sledujeme hodnoty krevních plynů, které spolu s monitorem respiračních funkcí vypoví o dostatečné funkci plic. V neposlední řadě pravidelně mě-

33 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 33 říme tělesnou teplotu, z důvodu možné hypotermie nebo hypertermie (Kieslichová a kol., 2015, s. 194). Pro monitoring vitálních funkcí využíváme u dárce orgánů invazivní zajištění. Pacient může mít zaveden arteriální katétr k soustavnému sledování krevního arteriálního tlaku, centrální žilní katétr pro měření CVT a možnost intravenózní aplikace léčiv. Zavedená močová cévka dovoluje sledovat hodinovou diurézu. Močová cévka může být vhodná spolu s umístěným teplotním čidlem k monitoraci tělesné teploty jádra. Nezbytné je zajištění dýchacích cest přes endotracheální nebo tracheostomickou kanylu a napojení pacienta na UPV. Nasogastrická sonda je dána na spád, pro odvádění žaludečního obsahu (Kieslichová a kol., 2015, s. 194). Rozšířená monitorace může být v podobě zavedení katétru do plicnice nebo jiné formy pro monitoraci hemodynamických parametrů pomocí Swan-Ganzova katétru, přístroje LIDCO nebo PICCO. Další metody monitorace mohou zahrnovat sledování saturace žilní krve kyslíkem SvO 2, kontrolní odběry laktátu, troponinu I každých 12 hodin, provedení ECHO vyšetření. Doplňující rozšiřující metodou může být koronarografie (Tomek et al., 2014, s. 227).

34 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 34 5 CÍLE PRÁCE Zjistit úroveň znalostí nelékařských zdravotnických pracovníků v oblasti péče o potencionálního dárce orgánů. Cíl 1 Zjistit úroveň znalostí nelékařských zdravotnických pracovníků v oblasti legislativy platné v ČR spojené s péčí o potencionálního dárce orgánů. Cíl 2 Zjistit úroveň znalostí péče o potencionální dárce orgánů ve specifických oblastech. Cíl 3 Zjistit úroveň psychické zátěže NLZP při péči o potencionálního dárce orgánů. Cíl 4 Zjistit, zda se s danou problematikou respondenti setkali během vzdělávání.

35 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 35 II. PRAKTICKÁ ČÁST

36 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 36 6 METODIKA PRÁCE Po promyšlení záměru bakalářské práce následovalo studium odborné literatury a dostupných informačních zdrojů. Průzkumné šetření bylo zaměřeno na nelékařské zdravotnické pracovníky na anesteziologicko-resuscitačním oddělení v Krajské nemocnici Tomáše Bati Zlín. Cílem průzkumného šetření bylo zjistit úroveň znalostí NLZP ve specifických oblastech při péči o potencionální dárce orgánů. Oblasti průzkumu se týkaly znalostí diagnostiky smrti mozku, patofyziologických změn při smrti mozku, legislativních ustanovení platných v ČR týkajících se posmrtného darování orgánů a úrovně psychické zátěže personálu pečujícího o potencionální dárce orgánů. Prvním krokem k zahájení šetření bylo získání souhlasu se sběrem dat. Souhlas s distribucí dotazníků byl poskytnut náměstkyní ošetřovatelské péče Krajské nemocnice Tomáše Bati, a. s. ve Zlíně Zlatuší Mihálovou a vrchní sestrou ARO Mgr. Terezií Koníčkovou. Celkem bylo distribuováno 64 dotazníků. Počet dotazníků byl připraven pouze pro NLZP na oddělení ARO. Počet NLZP pracujících na tomto oddělení činí 50 osob. Dotazníky byly přichystány také pro dalších 14 NLZP pracujících na částečné pracovní úvazky či dohody. Respondentům byla poskytnuta informace o využití výsledků průzkumu pro bakalářskou práci. Z celkového počtu 64 dotazníků bylo vyplněno 52, což je 81,25 %. Z těchto dotazníků byly tři vyřazeny pro neúplné vyplnění. Celkem bylo pro průzkumné šetření použito 49 dotazníků, což činí 76,56 %. 6.1 Charakteristika dotazníku Na základě průzkumných otázek byl vypracován dotazník vlastní rekonstrukce, složený z celkem 26 otázek. V dotazníku jsou zahrnuty otázky uzavřené, polootevřené a otevřené. Pro zajištění anonymity nebyly v dotazníku uvedeny otázky vztahující se na pohlaví a věk. Otázky č. 1 a 2 zjišťují dobu praxe na nynějším oddělení ARO a dobu praxe ve zdravotnictví. Otázky č. 3 a 4 se týkají vzdělání respondentů. Otázky č. 5 a 6 jsou zaměřeny na kontakt s potencionálním dárcem orgánů. Otázky zaměřené na legislativu č. 9, 11, 12, 14 a 22 se vztahují k cíli č. 1. Otázky týkající se znalosti péče o potencionální dárce orgánů ve specifických oblastech jsou č. 10, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21 a 23, vztahují se k cíli č. 2. Psychickou náročnost péče o potencionálního dárce vyjadřují otázky č. 24, 25, a 26, vztahují se k cíli č. 3. Dotazník je přiložen v Příloze P I.

37 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií Vyhodnocení výsledků a získaných dat Data získaná průzkumným šetřením byla zpracována a vložena do tabulek četností a grafů. Odpovědi byly vyhodnocovány v absolutních a relativních číslech. Absolutní četnost udává počet respondentů, kteří uvedli stejnou odpověď k dané otázce. Relativní četnost je uváděna v procentech a udává, kolik respondentů odpovědělo stejně na danou otázku z celkového počtu.

38 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 38 Položka č. 1: Vaše praxe ve zdravotnictví v letech: Tabulka č. 1: Praxe ve zdravotnictví Praxe ve zdravotnictví Absolutní četnost [n] Relativní četnost ,24 % ,65 % ,73 % Více 9 18,37 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Praxe ve zdravotnictví Relativní četnost 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% více Graf č. 1: Praxe ve zdravotnictví Z celkového počtu dotazovaných pracuje ve zdravotnictví ne déle než jeden rok šest respondentů (12,24 %), v rozmezí 2 5 let je to 16 respondentů (32,65 %), v rozmezí 6 10 let pracuje ve zdravotnictví 18 respondentů (36,73 %), více než 10 let pracuje ve zdravotnictví devět respondentů (18,37 %).

39 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 39 Položka č. 2: Vaše praxe na nynějším oddělení ARO Tabulka č. 2: Praxe na nynějším oddělení ARO Praxe na odd. ARO Absolutní četnost [n] Relativní četnost ,65 % ,78 % ,53 % Více 1 2,04 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Praxe na odd. ARO Relativní četnost 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 38,78% 32,65% 26,53% 2,04% více Graf č. 2: Praxe na nynějším oddělení ARO Z celkového počtu respondentů uvedlo 16 respondentů (32,65 %), že pracuje na nynějším oddělení ARO po dobu kratší než jeden rok, 19 (38,78 %) respondentů uvedlo, že zde pracuje v rozmezí mezi 2 5 lety, rozmezí mezi 6 10 lety uvedlo 13 respondentů (26,53 %), délku praxe na nynějším oddělení delší než deset let uvedl jeden (2,04 %) respondent ze všech dotázaných.

40 Střední zdravotnické vzdělání s maturitou DiS. - Všeobecná zdravotní sestra DiS. - Zdravotnický záchranář Bc - Všeobecná zdravotní sestra Bc - Zdravotnický záchranář Vysokoškolské vzdělání (Mgr.) Jiné UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 40 Položka č. 3: Vaše nynější dosažené vzdělání: Tabulka č. 3: Dosažené vzdělání Dosažené vzdělání Absolutní četnost [n] Relativní četnost Střední zdravotnické vzdělání s maturitou 5 10,20 % DiS. Všeobecná zdravotní sestra 10 20,41 % DiS. Zdravotnický záchranář 10 20,41 % Bc. Všeobecná sestra 15 30,61 % Bc. Zdravotnický záchranář 8 16,33 % Vysokoškolské vzdělání (Mgr.) 0 0,00 % Jiné 1 2,04 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Dosažené vzdělání relativní četnost 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 10,20% 20,41% 20,41% 30,61% 16,33% 0,00% 2,04% Graf č. 3: Dosažené vzdělání Z celkového počtu respondentů uvedlo jako dosažené vzdělání SZŠ s maturitou pět respondentů (10,20 %), DiS. v oboru všeobecná sestra 10 (20,41 %), DiS. v oboru zdravotnický záchranář 10 (20,41 %), bakalářské vzdělání v oboru všeobecná sestra 15 (30,61 %), bakalářské vzdělání v oboru zdravotnický záchranář uvedlo osm (16,33 %), vysokoškolské magisterské vzdělání nikdo (0,00 %) a jiné vzdělání uvedl jeden respondent (2,04 %).

41 Anestezie, intenzivní péče při NCONZO Jiná Žádná UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 41 Položka č. 4: Vaše specializace: Tabulka č. 4: Specializace Specializace Absolutní četnost [n] Relativní četnost Anestezie, intenzivní péče při NCONZO 24 48,98 % Jiná 0 0,00 % Žádná 25 51,02 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Vaše specializace Relativní četnost 100,00% 48,98% 51,02% 50,00% 0,00% 0,00% Graf č. 4: Vaše specializace Specializaci v oblasti anestezie či intenzivní péče uvedlo 24 respondentů (48,98 %), jiná specializace nebyla zastoupena žádným respondentem (0,00 %). Více než polovina respondentů, a to 25 (51,02 %) uvedla, že nemá žádnou specializaci.

42 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 42 Položka č. 5: Setkal/la jste se s potencionálním dárcem orgánů? Tabulka č. 5: Setkal/la jste se s potencionálním dárcem orgánů Setkal/la jste se s potencionálním dárcem orgánů Absolutní četnost [n] Relativní četnost Ano 35 71,43 % Ne 14 28,57 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Setkal/la jste se s potencionálním dárcem orgánů Relativní četnost 71,43% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Ano Ne 28,57% Graf č. 5: Setkal/la jste se s potencionálním dárcem orgánů Z celkového počtu respondentů uvedlo 35 (71,43 %) respondentů, že se setkalo s potencionálním dárcem orgánů, 14 (28,57 %) respondentů uvedlo, že se nesetkalo s potencionálním dárcem orgánů.

43 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 43 Položka č. 6: Pokud jste se setkal s potencionálním dárcem orgánů, uveďte kolikrát: Tabulka č. 6: Četnost setkání s potencionálním dárcem Četnost setkání s potencionálním dárcem Absolutní četnost [n] Relativní četnost 1x 7 20,00 % 2x 6 17,14 % 3x 6 17,14 % 4x 4 11,43 % 5x 1 2,86 % 6x 3 8,57 % 8x 3 8,57 % 10x 1 2,86 % 20x 1 2,86 % Nevím 3 8,57 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Četnost setkání s potencionálním dárcem 20,00% 20,00% 17,14% 17,14% Relativní četnost 15,00% 10,00% 11,43% 8,57% 8,57% 8,57% 5,00% 2,86% 2,86% 2,86% 0,00% 1x 2x 3x 4x 5x 6x 8x 10x 20x Nevím Graf č. 6: Četnost setkání s potencionálním dárcem Na tuto otázku odpovídali pouze ti respondenti, kteří předešlou otázku zodpověděli kladně, což je 71,43 % z celkového počtu. Jedenkrát se setkalo s potencionálním dárcem orgánů

44 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 44 sedm (20,00 %) respondentů, dvakrát se setkalo s potencionálním dárcem orgánů šest (17,14 %) respondentů, ve třech případech uvedlo setkání s potencionálním dárcem šest respondentů (17,14 %), z daného počtu respondentů. Čtyři (11,43 %) uvedli počet setkání s potencionálním dárcem čtyřikrát, pětkrát se setkal s potencionálním dárcem jeden (2,86 %) respondent, v šesti případech se setkali s potencionálními dárci tři (8,57 %) respondenti, dále tři (8,57 %) respondenti uvedli počet setkání s potencionálním dárci orgánů v osmi případech, desetkrát se setkal s potencionálními dárci orgánů jeden (2,86 %) respondent, dvacetkrát uvedl setkání s potencionálním dárcem orgánů jeden (2,86 %) respondent, přesný počet setkání s potencionálním dárcem orgánů nedokázali vyjádřit tři (8,57 %) respondenti. Z uvedených dat plyne, že největší počet zastoupených respondentů se setkal s potenciálním dárcem orgánů pouze jedenkrát

45 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 45 Položka č. 7: Setkal/la jste se při studiích s tématem péče o potencionálního dárce orgánů? Tabulka č. 7: Setkání s daným tématem při studiu Setkání s daným tématem při studiu Absolutní četnost [n] Relativní četnost Ano 20 40,82 % Ne 29 59,18 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Setkání s daným tématem při studiu Relativní četnost 59,18% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Ano 40,82% Ne Graf č. 7: Setkání s daným tématem při studiu S tématem péče o potencionální dárce orgánů se při studiích setkalo 20 (40,82 %) respondentů, 29 (59,18 %) respondentů se nesetkalo s daným tématem během studia.

46 ARIP - NCONZO Bc - Všeobecná sestra Bc - Zdravotnický záchranář VZŠ - Zdravotnický záchranář VZŠ - Sestra pro intenzivní péči UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 46 Položka č. 8: Pokud jste na předešlou otázku odpověděl/la kladně, uveďte prosím, v rámci jakého studia to bylo: Tabulka č. 8: Téma péče o potencionální dárce orgánů v rámci studia Studium Absolutní četnost [n] Relativní četnost ARIP NCONZO 7 35,00 % Bc Všeobecná sestra 4 20,00 % Bc Zdravotnický záchranář 3 15,00 % VZŠ Zdravotnický záchranář 5 25,00 % VZŠ Sestra pro intenzivní péči 1 5,00 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Téma péče o potencionální dárce orgánů v rámci studia Relativní četnost 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 35,00% 20,00% 15,00% 25,00% 5,00% 0,00% Graf č. 8: Téma péče o potencionální dárce orgánů v rámci studia Na tuto otázku odpovídali respondenti, kteří na předešlou otázku odpověděli kladně, to je 40,82 % z celkového počtu respondentů. Z daného počtu dotázaných se s tématem péče o potencionálního dárce setkalo sedm (35,00 %) respondentů během studia anestezie, intenzivní péče při NCONZO. S danou problematikou se setkali při studiu bakalářského studia v oboru všeobecná sestra čtyři (20,00 %) respondenti, při studiu bakalářského oboru

47 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 47 zdravotnický záchranář se setkali s daným tématem tři (15,00 %) respondenti, pět (25,00 %) respondentů uvedlo, že se setkalo s daným tématem během studia na vyšší zdravotnické škole v oboru zdravotnický záchranář, jeden (5,00 %) respondent uvedl studium dané problematiky na vyšší zdravotnické škole v oboru sestra pro intenzivní péči.

48 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 48 Položka č. 9: V České republice platí legislativní ustanovení týkající se posmrtného odběru orgánů. Vyberte správné odpovědi. Tabulka č. 9: Znalost legislativy posmrtného odběru orgánů Odpovědi Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) nesprávná odpověď 0 0,00 % b) správná odpověď 42 33,07 % c) správná odpověď 46 36,22 % d) nesprávná odpověď 2 1,57 % e) správná odpověď 23 18,11 % f) správná odpověď 14 11,02 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Znalost legislativy v oblasti dárcovství orgánů relativní četnost 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 0,00% a) nesprávná odpověď 33,07% b) správná odpověď 36,22% c) správná odpověď 1,57% d) nesprávná odpověď 18,11% e) správná odpověď 11,02% f) správná odpověď Graf č. 9: Znalost legislativy posmrtného odběru orgánů Na tuto otázku mohli respondenti odpovědět více odpověďmi, relativní četnost uvádí počet odpovědí vztažených na počet respondentů. Nesprávnou odpověď: a) každý jedinec v ČR musí za svého života vyjádřit souhlas s odběrem orgánů, neuvedl žádný respondent (0,00 %). Správnou odpověď: b) pokud jedinec nechce být dárcem orgánů po své smrti, musí se evidovat v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, uvedlo 42 (33,07 %) respondentů. Další možnou správnou odpověď c) v ČR se

49 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 49 nevyžaduje souhlas s posmrtným odběrem orgánů, každý je potencionálním dárcem orgánů, pokud za svého života nevyjádří nesouhlas s odběrem orgánů, uvedlo 46 (36,22 %) respondentů. Nesprávnou odpověď d) o posmrtném darování orgánů mohou rozhodnout pouze nejbližší příbuzní, zvolili dva (1,57 %) respondenti. Ve 23 případech (18,11 %) zvolili respondenti správnou odpověď e) pokud zemřelý vyslovil za svého života nesouhlas s odběrem orgánů v případě své smrti před svým ošetřujícím lékařem a jedním svědkem přímo ve zdravotnickém zařízení, toto rozhodnutí platí jako nesouhlas s odběrem orgánů, ve 14 případech (11,02 %) zvolili respondenti další možnou správnou odpověď f) pokud zákonný zástupce nezletilé osoby nebo zákonný zástupce osoby zbavené způsobilosti přímo ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem prohlásí, že nesouhlasí s odběrem orgánů, pak toto rozhodnutí platí jako nesouhlas. Celkový počet správných odpovědí byl 98,43 % ze všech možných odpovědí.

50 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 50 Položka č. 10: Mozkovou smrt je možné stanovit vyšetřením vestibulookulárního reflexu. Označte, jak se toto vyšetření provádí. Tabulka č. 10: Vyšetření vestibulookulárního reflexu Odpovědi Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) nesprávná odpověď 6 12,24 % b) nesprávná odpověď 6 12,24 % c) správná odpověď 21 42,86 % d) nesprávná odpověď 16 32,65 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Vyšetření vestibulookulárního reflexu relativní četnost 50,00% 40,00% 42,86% 32,65% 30,00% 20,00% 12,24% 12,24% 10,00% 0,00% a) nesprávná odpověď b) nesprávná odpověď c) správná odpověď d) nesprávná odpověď Graf č. 10: Vyšetření vestibulookulárního reflexu V této otázce mohli zvolit respondenti jednu správnou odpověď. Nesprávnou možnost a) do zevního zvukovodu se instaluje během s 10 ml ledového roztoku, po dobu 2 min. se sleduje pohyb bulbů ke straně podráždění, uvedlo šest (12,24 %) respondentů. Další nesprávnou odpověď b) do zevního zvukovodu se instaluje během s 20 ml roztoku o pokojové teplotě, po dobu 1 min se sleduje pohyb bulbů ke straně podráždění, zvolilo také šest (12,24 %) respondentů. Správnou odpověď c) do zevního zvukovodu se instaluje během s 20 ml ledového roztoku, po dobu 1 min se sleduje pohyb bulbů ke straně podráždění, zvolilo 21 (42,86 %) respondentů. Poslední nesprávnou odpověď d) do zevního zvukovodu se instaluje během s 20 ml ledového roztoku, po dobu 1 min se sleduje pohyb bulbů na opačné straně podráždění, uvedli respondenti v 16 případech (32,65 %).

51 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 51 Položka č. 11: Kdo provádí neurologické vyšetření stanovující mozkovou smrt? Tabulka č. 11: Kdo provádí neurologické vyšetření stanovující mozkovou smrt? Odpovědi Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) nesprávná odpověď lékař neurolog s atestací 16 32,65 % b) správná odpověď dva na sobě nezávislí lékaři, jeden z těchto lékařů je specializovaný v oblasti neurologie, neurochirurgie nebo v oboru anestezie a resuscitace c) nesprávná odpověď ošetřující lékaři pacienta na oddělení, kde je pacient hospitalizován, jeden z nich musí mít specializaci v neurologii 29 59,18 % 4 8,16 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování

52 a) nesprávná odpověď - lékař neurolog s atestací b) správná odpověď - dva na sobě nezávislí lékaři c) nesprávná odpověď - ošetřující lékaři pacientana na oddělení UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 52 Kdo provádí neurologické vyšetření, stanovující mozkovou smrt relativní četnost 60,00% 59,18% 50,00% 40,00% 32,65% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 8,16% Graf č. 11: Kdo provádí neurologické vyšetření, stanovující mozkovou smrt? Nejvíce 29 (59,18 %) respondentů odpovědělo správně, že diagnostiku mozkové smrti mohou provádět dva na sobě nezávislí lékaři, jeden z těchto lékařů musí být specializovaný v oboru neurologie, neurochirurgie nebo v oboru anestezie a resuscitace. Dalších 16 (32,65 %) respondentů odpovědělo nesprávně, že diagnostiku může provádět lékař neurolog s atestací. Další nesprávnou odpověď, že diagnostiku mohou provádět ošetřující lékaři pacienta na oddělení, kde je pacient hospitalizován, jeden z nich musí mít specializaci v neurologii, označili čtyři (8,16 %) respondenti. Ze získaných dat vyplývá, že nesprávné odpovědi byly zastoupeny menším počtem respondentů než správná odpověď.

53 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 53 Položka č. 12: Mohou se lékaři určující mozkovou smrt potencionálního dárce účastnit odběru orgánů a transplantace? Tabulka č. 12: Mohou se lékaři určující mozkovou smrt dárce účastnit odběru orgánů a transplantace? Odpovědi Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) nesprávná odpověď Ano 4 8,16 % b) správná odpověď Ne 27 55,10 % c) nevím 18 36,73 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Mohou se lékaři určující mozkovou smrt dárce účastnit odběru orgánů a transplantace? relativní četnost 55,10% 60,00% 50,00% 36,73% 40,00% 30,00% 20,00% 8,16% 10,00% 0,00% a) nesprávná odpověď - Ano b) správná odpověď - Ne c) nevím Graf č. 12: Mohou se lékaři určující mozkovou smrt dárce účastnit odběru orgánů a transplantace? Z celkového počtu dotázaných ve čtyřech (8,16 %) případech odpověděli nesprávně možností a), správnou odpověď b) zvolilo 27 (55,10 %) respondentů, možnost c) uvedlo 18 (36,73 %) respondentů.

54 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 54 Položka č. 13: Dalším vyšetřením, kterým je možné stanovit smrt mozku, je apnoický test. Jakým způsobem se tento test provádí? Tabulka č. 13: Jakým způsobem se provádí apnoický test? Odpovědi Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) nesprávná odpověď 7 14,29 % b) nesprávná odpověď 2 4,08 % c) nesprávná odpověď 19 38,78 % d) správná odpověď 21 42,86 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Jakým způsobem se provádí apnoický test? relativní četnost 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 14,29% 4,08% 38,78% 42,86% Graf č. 13: Jakým způsobem se provádí apnoický test? V této otázce mohli respondenti zvolit jednu správnou odpověď. Z celkového počtu respondentů zvolilo správnou odpověď d) pacient na řízené ventilaci je po dobu 10 min

55 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 55 preoxygenován 100% kyslíkem, poté se provede vyšetření krevních plynů ze vzorku arteriální krve, pacient se následně odpojí od ventilátoru, do dýchacích cest se zavede odsávací cévka napojená na zdroj 100% zvlhčeného kyslíku o průtoku 6 7 l/min po dobu 10 min, pokud je to možné, sledují se pohyby hrudníku, hodnoty saturace, odebere se krev na vyšetření hodnot krevních plynů, 21 (42,86 %) dotázaných. Nesprávnou odpověď a) pacient se odpojí od ventilátoru, do dýchacích cest se zavede odsávací cévka napojená na zdroj zvlhčeného 100% kyslíku o průtoku 6 10 l/min na počátku a po 8 10 min apnoického testu se odebere vzorek arteriální krve k vyšetření hodnot krevních plynů, sledují se pohyby hrudníku, hodnoty saturace, uvedlo sedm (14,29 %) respondentů. Další nesprávnou odpověď b) pacient je připojen k ventilátoru, na ventilátoru se nastaví oxygenace 100% kyslíkem na dobu 8 10 min, před nastavením 100% oxygenace a po 8 10 min se odebere vzorek arteriální krve k vyšetření hodnot krevních plynů, uvedli dva (4,08 %) respondenti. Poslední možnou nesprávnou odpověď c) pacient se odpojí od ventilátoru, do dýchacích cest se zavede odsávací cévka napojená na zdroj zvlhčeného 100% kyslíku o průtoku 6 10 l/min, na dobu 5 min, před začátkem a na konci testu se provede odběr vzorku arteriální krve k vyšetření hodnot krevních plynů, sledují se pohyby hrudníku, označilo 19 (38,78 %) respondentů.

56 a) mozková perfuzní scintigrafie b) měření perfuzního mozkového tlaku c) elektroencefalogr afie d) angiografie mozkových tepen e) vyšetření kmenových sluchových f) transkraniální dopplerovská sonografie g) CT angiografie UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 56 Položka č. 14: Po stanovení mozkové smrti, je nutné provést vyšetření prokazující nevratnost klinických známek smrti mozku. Označte všechna možná vyšetření, kterými je možné potvrdit nevratnost mozkové smrti. Tabulka č. 14: Klinická vyšetření Odpovědi Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) správná odpověď mozková perfuzní scintigrafie 31 23,66 % b) nesprávná odpověď měření perfuzního mozkového tlaku 12 9,16 % c) nesprávná odpověď elektroencefalografie 24 18,32 % d) správná odpověď angiografie mozkových tepen 7 5,34 % e) správná odpověď vyšetření kmenových sluchových evokovaných potenciálů f) správná odpověď transkraniální dopplerovská sonografie 15 11,45 % 18 13,74 % g) správná odpověď CT angiografie 24 18,32 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Klinická vyšetření relativní četnost 25,00% 23,66% 20,00% 18,32% 18,32% 15,00% 10,00% 9,16% 5,34% 11,45% 13,74% 5,00% 0,00% Graf č. 14: Klinická vyšetření

57 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 57 V této otázce měli respondenti označit všechna možná vyšetření, která potvrzují smrt mozku. Z dotazovaných respondentů 31 (23,66 %) uvedlo správnou odpověď a) že mozkovou perfuzní scintigrafií je možné potvrdit mozkovou smrt. Nesprávnou odpověď b) měření perfuzního mozkového tlaku označilo 12 (9,16 %) respondentů. Další nesprávnou odpověď c) elektroencefalografie, uvedlo 24 (18,32 %) respondentů. Správnou odpověď d) angiografie mozkových tepen uvedlo sedm (5,34 %) respondentů. Další možnou správnou odpověď e) vyšetření kmenových sluchových evokovaných potenciálů označilo 15 (11,45 %) respondentů. 18 (13,74 %) dotázaných uvedlo další správnou odpověď f) transkraniální dopplerovskou sonografii. Ve 24 (18,32 %) případech respondenti označili správnou odpověď g) CT angiografii. Celková četnost správných odpovědí je 72,51 % ze všech možných odpovědí.

58 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 58 Položka č. 15: Jaké nejčastější komplikace mohou u potencionálního dárce orgánů nastat? Označte všechny možné odpovědi. Tabulka č. 15: Nejčastější komplikace potencionálních dárců orgánů Odpovědi Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) nesprávná odpověď změny v krevním obraze 8 3,92 % b) nesprávná odpověď koagulopatie 12 5,88 % c) nesprávná odpověď hypertermie 3 1,47 % d) správná odpověď hypotermie 40 19,61 % e) správná odpověď arytmie 24 11,76 % f) nesprávná odpověď hypertenze 9 4,41 % g) správná odpověď hypotenze 41 20,10 % h) správná odpověď diabetes inspidus 17 8,33 % i) nesprávná odpověď infekce 7 3,43 % j) nesprávná odpověď hypovolémie 13 6,37 % k) nesprávná odpověď hypoventilace 12 5,88 % l) nesprávná odpověď iontová dysbalance 10 4,90 % m) nesprávná odpověď sepse 8 3,92% Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování

59 a) změny v krevním obraze b) koagulopatie c) hypertermie d) hypotermie e) arytmie f) hypertenze g) hypotenze h) diabetéz isipídus i) infekce j) hypovolémie k) hypoventilace l) iontová disbalance m) sepse UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 59 Nejčastější komplikace potencionálních dárců orgánů relativní četnost 25,00% 20,00% 19,61% 20,10% 15,00% 11,76% 10,00% 5,00% 5,88% 3,92% 1,47% 4,41% 8,33% 3,43% 6,37% 5,88% 4,90% 3,92% 0,00% Graf č. 15: Nejčastější komplikace potencionálních dárců orgánů V této otázce měli respondenti zvolit nejčastější komplikace vyskytující se u potencionálních dárců orgánů. Změny v krevním obraze uvedlo osm (3,92 %) respondentů. Jako nejčastější komplikaci považuje 12 (5,88 %) respondentů koagulopatii. Hypertermii uvedli tři (1,47 %) respondenti. Ve 40 (19,61 %) případech uvedli respondenti za nejčastější komplikaci hypotermii. Arytmie byla zastoupena 24 (11,76 %) respondenty. Devět (4,41 %) respondentů uvedlo hypertenzi. Hypotenze byla zastoupena 41 (20,10 %) respondenty. 17 (8,33 %) respondentů uvedlo diabetes insipidus. Infekci zvolilo sedm (3,43 %) respondentů. Hypovolémii uvedlo 13 (6,37 %) respondentů. Ve 12 (5,88 %) případech uvedli respondenti jako nejčastější možnou komplikaci hypoventilaci. Deset (4,90 %) respondentů označilo iontovou dysbalanci a osm (3,92 %) respondentů uvedlo sepsi. Z celkového počtu odpovědí je 59,80 % správných.

60 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 60 Položka č. 16: Označte hodnoty systolického krevního tlaku, které by měl mít potencionální dárce orgánů. Tabulka č. 16: Hodnota systolického krevního tlaku u dárců Hodnota systolického krevního tlaku u dárců Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) nesprávná odpověď mmhg 22 44,90 % b) správná odpověď 100 mmhg 27 55,10 % c) nesprávná odpověď pod 100 mmhg 0 0,00 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Hodnota systolického krevního tlaku u dárců relativní četnost 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 44,90% 55,10% 20,00% 10,00% 0,00% 0,00% a) mmhg b) 100 mmhg c) pod 100 mmhg Graf č. 16: Hodnota systolického krevního tlaku u dárců V této otázce respondenti uváděli hodnotu systolického krevního tlaku u potencionálního dárce orgánů 22 (44,90 %) respondentů se domnívá, že systolický krevní tlak by měl mít potencionální dárce v hodnotách mezi mmhg, 27 (55,10 %) respondentů označilo systolický krevní tlak v hodnotě 100 mmhg a žádný (0,00 %) z respondentů neoznačil hodnotu tlaku pod 100 mmhg. Nejvíce respondentů uvedlo správnou odpověď.

61 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 61 Položka č. 17: Označte hodnoty hemoglobinu, které by měl mít potencionální dárce orgánů. Tabulka č. 17: Hodnoty hemoglobinu Hodnoty hemoglobinu Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) správná odpověď 100 g/l 38 77,55 % b) nesprávná odpověď nad 120 g/l 11 22,45 % c) nesprávná odpověď pod 100 g/l 0 0,00 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Hodnoty hemoglobinu 77,55% relativní četnost 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 22,45% 0,00% a) 100 g/l b) nad 120 g/l c) pod 100 g/l Graf č. 17: Hodnoty hemoglobinu Hodnotu hemoglobinu 100 g/l označilo 38 (77,55 %) respondentů. Hodnotu hemoglobinu nad 120 g/l uvedlo 11 (22,45 %) respondentů. Hodnotu hemoglobinu pod 100 g/l neuvedl žádný (0,00 %) z respondentů.

62 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 62 Položka č. 18: Jakou hodinovou diurézu by měl mít potencionální dárce orgánů. Tabulka č. 18: Hodinová diuréza Množství diurézy Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) nesprávná odpověď 150 ml/hod. 0 0,00 % b) správná odpověď 100 ml/hod ,31 % c) nesprávná odpověď 80 ml/hod ,69 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Množství diurézy relativní četnost 70,00% 65,31% 60,00% 50,00% 40,00% 34,69% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 0,00% a) 150 ml/hod. b) 100 ml/hod. c) 80 ml/hod. Graf č. 18: Hodinová diuréza Hodnotu diurézy 150 ml/hod neuvedl žádný (0,00 %) z respondentů, jedná se o nesprávnou odpověď. Správnou hodnotu diurézy 100 ml/hod uvedlo 32 (65,31 %) respondentů. Další nesprávnou odpověď týkající se diurézy 80 ml/hod označilo 17 (34,69 %) respondentů.

63 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 63 Položka č. 19: Jakou tělesnou teplotu bychom měli u potencionálního dárce udržovat? Tabulka č. 19: Hodnoty tělesné teploty Hodnoty tělesné teploty Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) správná odpověď 36,1 37,0 C 32 65,31 % b) nesprávná odpověď 35,1 36,0 C 17 34,69 % c) nesprávná odpověď 34,0 35,0 C 0 0,00 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Hodnoty tělesné teploty relativní četnost 70,00% 65,31% 60,00% 50,00% 40,00% 34,69% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 0,00% a) 36,1 37,0 C b) 35,1 36,0 C c) 34,0 35,0 C Graf č. 19: Hodnoty tělesné teploty Správnou odpověď, že tělesná teplota dárce by se měla udržovat v rozmezí 36,1 37,0 C uvedlo 32 (65,31 %) respondentů. Nesprávnou odpověď hodnoty tělesné teploty v rozmezí 35,1 36,0 C označilo 17 (34,69 %) respondentů. Žádný z respondentů (0,00 %) neuvedl nesprávnou hodnotu tělesné teploty v rozmezí 34,0 35,0 C.

64 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 64 Položka č. 20: Uveďte, jaké invazivní zajištěním měl mít potencionální dárce orgánů. Tabulka č. 20: Invazivní zajištění Invazivní zajištění Absolutní četnost [n] Relativní četnost Permanentní močový katétr 41 22,28 % Centrální žilní kanyla 46 25,00 % Arteriální kanyla 41 22,28 % Orotracheální kanyla 46 25,00 % Nasogastrická sonda 4 2,17 % Periferní žilní kanyla 4 2,17 % Tracheostomická kanyla 2 1,09 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Invazivní zajištění 25,00% 22,28% 20,00% 15,00% 25,00% relativní četnost 25,00% 22,28% 10,00% 5,00% 0,00% 2,17% 2,17% 1,09% Graf č. 20: Invazivní zajištění Zde měli respondenti uvést dle vlastního uvážení, jaké invazivní zajištění má PDO mít. Permanentní močový katétr uvedlo 41 (22,28 %) respondentů. Centrální žilní kanyla byla zaznamenána 46 (25,00 %) a 41 (22,28 %) uvedlo arteriální kanylu, orotracheální kanylu 46 (25,00 %). Nasogastrickou sondu uvedli čtyři (2,17 %), periferní žilní kanylu čtyři (2,17 %) respondenti. Tracheostomická kanyla byla uvedena dvěma (1,09 %) respondenty.

65 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 65 Položka č. 21: Při mozkové smrti může dojít ke vzniku tzv. katecholaminové bouře. Označte odpověď, odpovídající příznakům této bouře. Tabulka č. 21: Příznaky katecholaminové bouře Příznaky katecholaminové bouře Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) bradykardie, hypotenze, snížení minutového srdečního výdeje, ve většině případů trvá několik málo minut b) tachykardie, hypertenze, vasokonstrikce, koronární vasokonstrikce, zvýšení minutového srdečního výdeje, ve většině případů netrvá déle než 1 hod c) arytmie A-V blokády, junkční rytmus, hypertenze, koronární vasokonstrikce, polyurie, ve většině případů trvá několik hodin 1 2,04 % 32 65,31 % 16 32,65 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování

66 a) bradykardie, hypotenze b) tachykardie, hypertenze, vasokonstrikce c) arytmie-a-v blokády, junkční rytmus UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 66 Příznaky katecholaminové bouře relativní četnost 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 2,04% 65,31% 32,65% Graf č. 21: Příznaky katecholaminové bouře Příznaky katecholaminové bouře v možnosti a) bradykardie, hypotenze, snížení minutového srdečního výdeje, ve většině případů trvá několik málo minut, byly označeny jedním (2,04 %) respondentem, jedná se o nesprávnou odpověď. Správná odpověď b) tachykardie, hypertenze, vasokonstrikce, koronární vasokonstrikce, zvýšení minutového srdečního výdeje, ve většině případů netrvá déle než 1 hod, byla označena 32 (65,31 %) respondenty. V posledním případě označilo za příznaky katecholamonivé bouře nesprávně možnost c) arytmie A-V blokády, junkční rytmus, hypertenze, koronární vasokonstrikce, polyurie, ve většině případů trvá několik hodin, 16 (32,65 %) respondentů.

67 a) intoxikace, účinek sedativ, relaxancií b) primární hypotermie c) metabolický a endokrinní rozvrat d) septické stavy e) psychické poruchy UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 67 Položka č. 22: Označte všechny možné stavy, které je dle platné legislativy nutné vyloučit před diagnostikou mozkové smrti. Tabulka č. 22: Stavy ovlivňující diagnostiku smrti mozku Stavy ovlivňující diagnostiku smrti mozku Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) intoxikace, účinek sedativ, relaxancií 42 29,17 % b) primární hypotermie 37 25,69 % c) metabolický a endokrinní rozvrat 15 10,42 % d) septické stavy 25 17,36 % e) psychické poruchy 25 17,36 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Stavy ovlivňující diagnostiku smrti mozku 29,17% relativní četnost 30,00% 25,69% 25,00% 20,00% 17,36% 17,36% 15,00% 10,42% 10,00% 5,00% 0,00% Graf č. 22: Stavy ovlivňující diagnostiku smrti mozku

68 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 68 Z celkového počtu dotazovaných uvedlo správně 42 (29,17 %) respondentů, že je nutné před diagnostikou smrti mozku vyloučit a) intoxikace, účinky sedativních relaxačních léčiv. Dalších 37 (25,69 %) respondentů označilo správně, že je nutné vyloučit b) primární hypotermii. Metabolický a endokrinní rozvrat v možnosti c) uvedlo správně 15 (10,42 %) respondentů. Nesprávnou odpověď septické stavy d) označilo 25 (17,36 %). Ve 25 (17,36 %) případech respondenti uvedli nesprávně e) psychické poruchy. Četnost správných odpovědí z celkového počtu odpovědí činí 65,28 %.

69 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 69 Položka č. 23: Jaká laboratorní vyšetření jsou nutná zajistit u potencionálního dárce orgánů před odběrem orgánů k transplantaci? Tabulka č. 23: Zajištění laboratorního vyšetření u potencionálního dárce orgánů Zajištění laboratorního vyšetření u potencionálního dárce orgánů Absolutní četnost [n] Relativní četnost a) krevní skupina 46 15,33 % b) sérologické vyšetření na HIV 48 16,00 % c) sérologické vyšetření hepatitidy typu B a C 21 7,00 % d) sérologické vyšetření hepatitidy typu A, B, C 30 10,00 % e) krevní obraz 19 6,33 % f) sedimentace 3 1,00 % g) hemokoagulace 26 8,67 % h) biochemicky - urea, kreatinin, CB, albumin, ionty Na, K, Cl, osmolalita, jaterní enzymy, bilirubin, glykémie, amylázy, CK kreatinkináza, CK MB, troponin, myoglobin, CRP, arteriální ASTRUP i) biochemicky urea, kreatinin, ionty Na, K, Cl, osmolalita, glykémie, arteriální ASTRUP j) biochemické vyšetření moči sediment, kreatinová clearence 37 12,33 % 5 1,67 % 10 3,33 % k) vyšetření na TPHA původce syfilis 27 9,00 % l) virologické vyšetření CMV, EBV 28 9,33 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování

70 a) krevní skupina b) sérologické vyš. na HIV c) sérologické vyš. hepatitidy typu B a C d) sérologické vyš. hepatitidy typu A, B, C e) krevní obraz f) sedimentace g) hemokoagulace h) biochem. - urea, kreatinin, CB... i) biochem. - urea, kreatinin, ionty j) biochem. vyš. moči - sediment k) vyšetření na TPHA - původce syfilis l) virologické vyšetření - CMV, EBV UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 70 Nutná laboratorní vyšetření u pot. dárce orgánů 16,00% 16,00% 15,33% relativní četnost 14,00% 12,00% 10,00% 8,00% 6,00% 4,00% 2,00% 12,33% 10,00% 8,67% 9,00% 9,33% 7,00% 6,33% 3,33% 1,67% 1,00% 0,00% Graf č. 23: Zajištění laboratorního vyšetření u potencionálního dárce orgánů V této otázce měli respondenti označit, jaká laboratorní vyšetření jsou nutná zajistit u potencionálního dárce orgánů. Správnou odpověď krevní skupinu označilo 46 (15,33 %) respondentů. Další správnou odpověď sérologické vyšetření na HIV uvedlo 48 (16,00 %) respondentů. Z celkového počtu respondentů 21 (7,00 %) označilo správnou odpověď sérologické vyšetření hepatitidy typu B a C. Ve 30 (10,00 %) případech respondenti uvedli nesprávnou odpověď sérologické vyšetření hepatitidy typu A, B, C. Dalších 19 (6,33 %) respondentů uvedlo jako důležité vyšetření krevního obrazu a tři (1,00 %) respondenti označili sedimentaci, tyto odpovědi jsou nesprávné. Jinou nesprávnou odpověď vyšetření hemokoagulace považuje za nutné 26 (8,67 %) respondentů. Biochemické vyšetření na ureu, kreatinin, CB, albumin, ionty Na, K, Cl, osmolalitu, jaterní enzymy, bilirubin, glykémii, amylázy, C kreatinkinázu, CK MB, troponin, myoglobin, CRP, arteriální ASTRUP uvedlo 37 (12,33 %) respondentů, jedná se o správnou odpověď. Další možnost nesprávné odpovědi biochemického vyšetření na ureu, kreatinin, ionty Na, K, Cl,

71 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 71 osmolalitu, glykémii, arteriální ASTRUP označilo pět (1,67 %) respondentů. Dalších 10 (3,33 %) respondentů označilo správně za nutné vyšetření biochemické vyšetření moči sediment, kreatinová clearence. Ve 27 (9,00 %) případech respondenti uvedli správně za nutné, vyšetření na TPHA původce syfilis. Správnou odpověď virologické vyšetření CMV, EBV považuje za důležité vyšetřit 28 (9,33 %) respondentů. Četnost správných odpovědí byla zastoupena 72,32 % z celkového počtu odpovědí.

72 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 72 Položka č. 24: Pokud jste pečoval/la o potencionálního dárce orgánů, jak jste vnímal/la tuto péči? Tabulka č. 24: Vnímání péče o potencionálního dárce orgánů Vnímání péče o potencionálního dárce orgánů Absolutní četnost [n] Relativní četnost Péči jsem vnímal/la stejně, jako péči o běžného pacienta, psychicky mě nijak nevyčerpává Péče o takového pacienta byla pro mě psychicky náročnější, vnímal/la jsem ji negativně Péče o takového pacienta byla pro mě psychicky náročnější, ale povzbuzovalo mě vědomí pomoci jinému člověku 9 25,71 % 7 20,00 % 19 54,29 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Vnímání pocitů při péči o potencionálního dárce orgánů relativní četnost 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 25,71% 20,00% péči jsem vnímal/la stejně, jako péči o běžného pacienta, psychicky mě nijak nevyčerpává péče o takového pacienta byla pro mě psychicky náročnější, vnímal/la jsem ji negativně 54,29% péče o takového pacienta byla pro mě psychicky náročnější, ale povzbuzovalo mě vědomí pomoci jinému člověku Graf č. 24: Vnímání péče o potencionálního dárce orgánů Z celkového počtu respondentů, kteří pečovali o potencionálního dárce orgánů, devět (25,71 %) respondentů vnímalo péči stejně jako o běžného pacienta. Pro sedm (20,00 %) respondentů byla péče o takového pacienta psychicky náročnější, vnímali ji negativně. Devatenáct (54,29 %) dotázaných uvedlo, že péče o takového pacienta byla pro ně psychicky náročnější, ale povzbuzovalo je vědomí pomoci jinému člověku. Z uvedených dat plyne, že větší část respondentů vnímá péči o potencionálního dárce orgánů negativně.

73 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 73 Položka č. 25: Komunikace s rodinnými příslušníky potencionálního dárce orgánů je pro vás: Tabulka č. 25: Komunikace s rodinnými příslušníky Komunikace s rodinnými příslušníky Absolutní četnost [n] Relativní četnost Stresující 29 82,86 % Běžná 5 14,29 % Jiná 1 2,86 % Suma ,00 % Zdroj: vlastní zpracování Komunikace s rodinnými příslušníky relativní četnost 100,00% 82,86% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 14,29% 2,86% 0,00% stresující běžná jiná Graf č. 25: Komunikace s rodinnými příslušníky Z celkového počtu 29 (82,86 %) respondentů uvedlo, že komunikace s rodinnými příslušníky potencionálního dárce orgánů je pro ně stresující. Jako běžnou péči o potencionálního dárce orgánů označilo pět (14,29 %) respondentů. Jinak vnímanou péči, než je uvedeno v otázce, uvedl jeden (2,86 %) respondent. Z uvedených výsledků plyne, že pro největší část respondentů je komunikace s příbuznými potencionálního dárce stresující.

74 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 74 Položka č. 26: Jak na vás působí přítomnost rodiny při návštěvě potencionálního dárce orgánů? Můžete uvést více odpovědí. Tabulka č. 26: Vliv přítomnosti rodiny při návštěvě Vliv přítomnosti rodiny při návštěvě Absolutní četnost [n] Relativní četnost Přítomnost rodiny mě nečiní problém, osobně si nepřipouštím tuto těžkou situaci V přítomnosti rodiny mám pocity lítosti, smutku či úzkosti Při návštěvě rodiny se snažím vyhnout kontaktu s rodinou 6 13,33 % 17 37,78 % 6 13,33 % V přítomnosti rodiny nevím jak reagovat 4 8,89 % V přítomnosti rodiny mám negativní pocity, ale nečiní mi potíže provádět běžné činnosti v ošetřování pacienta 12 26,67 % Jiné 0 0,00 % Suma ,00 %

75 přítomnost rodiny mě nečiní problém v přítomnosti rodiny mám pocity lítosti při návštěvě rodiny se snažím vyhnout v přítomnosti rodiny nevím jak reagovat v přítomnosti rodiny mám negativní jiné UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 75 Vliv přítomnosti rodiny při návštěvě relativní četnost 40,00% 37,78% 30,00% 26,67% 20,00% 10,00% 0,00% 13,33% 13,33% 8,89% 0,00% Graf č. 26: Vliv přítomnosti rodiny při návštěvě Položka č 26 zjišťovala, jak působí přítomnost rodiny při návštěvě potencionálního dárce orgánů na respondenta. Otázku zodpovídali respondenti, kteří se podíleli na péči o potencionálního dárce orgánů. Nejvíce respondentů 17 (37,78 %) pociťuje úzkost, lítost a smutek. Dalších 12 (26,67 %) respondentů dokáže i přes negativní pocity provádět běžné činnosti v ošetřování pacienta. Z daného počtu respondentů šest (13,33 %) uvedlo, že při návštěvě rodiny se snaží vyhnout kontaktu s rodinou. Stejné procento respondentů šest (13,33 %) uvedlo, že přítomnost rodiny jim nečiní problém, osobně si nepřipouští tuto těžkou situaci. Další čtyři (8,89 %) respondenti zaznamenali, že v přítomnosti rodiny neví jak reagovat.