DĚJINY FILOZOFIE. prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc.

Transkript

1 DĚJINY FILOZOFIE prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. 1.

2 Literatura G.W.F.Hegel: Dějiny filozofie I, II, III. Academia, Praha B.Russel: History of Western Philosophy E.Rádl: Dějiny filozofie I, II. Votobia, Praha, 1999 H.J.Störig: Malé dějiny filozofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl

3 R.Falckenberg: Dějiny novověké filozofie, 1898 W.Tatarkiewicz: Historia filozofii I, II, III A.Kenny: Stručné dějiny západní filozofie R.Scruton: Krátké dějiny novověké filozofie W.Röd: Dějiny novověké filozofie. Praha : Oikoymena,

4 I.P.Mc Greal (ed): Velké postavy západního myšlení U.Nicola: Obrazové dějiny filozofie Antologia z diel filozofov. I-IX L.Benyovszky a kol.: Úvod do filozofického myšlení 4.

5 Periodizace vývoje filozofie Starověká filozofie IV.stol. po Kristu antická řecká římská Středověká XII., XIII.stol. Renesanční XIV., XV.stol. Novověká XVI.?,XVII.stol. Soudobá polovina XIX.stol. 5.

6 Antická filozofie řecká: Předsokratovská klasického období helénistická římská: ranná pozdní počátky křesťanství 6.

7 Středověká arabská ţidovská ranná vrcholná scholastika pozdní 7.

8 Renesanční Marsillius Ficinus Nicolo Machiavelli Desiderius Erasmus (Rotterdamský) Giordano Bruno

9 Renesance Novověká Pietro Pomponazzi Mikuláš Kusánský Bernardinus Telesius René Descartes Francis Bacon

10 Základní pojmy 1: Ontologie nauka o bytí Gnozeologie teorie poznání [agnosticismus popírání moţnosti poznání] epistemologie (episté vědění) teorie (vědeckého) poznání noetika (nus rozum) teorie (racionálního) poznání metafyzika prvotní filozofie (ta meta ta fyzika) 10.

11 Základní pojmy 2. contemplace myšlení nezávisle na předmětnosti opak: předmětné myšlení ratio = prostý předmětný rozum intelectus = vyšší typ rozumu schopný teoretického myšlení 11.

12 Základní pojmy 3. universalia = obecné pojmy (názvy rodů, druhů) nominalismus = universalia sunt nomina sunt flatus vocis realismus = universalia sunt realia aristotelismus nominalismus logicismus platonismus - realismus - psychologismus 12.

13 Před (mimo) řecké filozofické myšlení Indie: Védy (3.-1. tisíciletí před Kr.) Dţinismus: Mahavira Vardhama (6.st. před Kr.) Buddhismus: Siddhartha Gautama (asi ) 13.

14 ČÍNA škola jin a jang (6.st. před Kr.) dtto Konfuciova mohistů legistů cesty a síly TAOISTŮ 14.

15 Řecká (antická) filozofie Předsokratovská Klasická Helénistická Filozofie v období Říma 15.

16 (Proto filozofie) Hesiodos (asi 7 stol. př. Kr.) Akusiláos Ferekýdes Epimenidas z Syru 16.

17 Míletská škola (hylozoismus) Tháles ( ) stoicheion arché Anaximandros ( ) apeiron Anaximenes ( ) 17.

18 Herakleitos z Efesu ( ) Pantha rhei Kratylos 18.

19 ELEATE Xenofantés z Kolofonu ( ) Parmenidés z Eleje ( ) Zénón z Eleje (okolo 460) Melissos ze Samu (okolo 440) 19.

20 APORIE Dichotomie Achilleus Letící šíp Stadion 20.

21 Pythagoras ze Samu (asi ) Mystika čísel O výchově O správě obce O přírodě 21.

22 Alkmaion z Krotónu (asi 1. pol. 5. stol.) starší: Epicharmos ( ) Archýtos (5. stol.) mladší: Hippasos (5/4 stol.) Filolaos (asi okolo 440) Eudoxos (asi ) 22.

23 Empedokles ( ) 4 ţivly Anaxagorás ( ) počátky pluralismu 23.

24 ATOMISMUS Leukippos (asi ) existují jen atomy a prázdno Demokritos (asi ) atom: velikost tvar uspořádání poloha impuls: jeden atom od druhého - striktní determinismus - nahodilost = míra (naší) neznalosti 24.

25 Společenské myšlení Ideal: Diogenos Laertios 156 knih (prací) - řecký městský stát z toho 6 - Individualita matematických! limitní výjimečnost Dobro nelze přikázat -vynutit- 25.

26 KLASICKÁ FILOZOFIE Sofisté (sofos moudrý) starší: Gorgiás ( ) - nic není - je-li něco, nelze to poznat - lze-li něco poznat, nelze to sdělit 26.

27 Prótagorás ( ) Člověk je mírou všech věcí - jsoucích, ţe jsou - nejsoucích, ţe nejsou Hippias Prodikos Antifon 27.

28 mladší: Trasymachos (1. pol. 5. stol.) Kritias přirozený řád x norma Alkidamás všichni jsou si rovni Lykofron spravedlnost = Polemon prospěch silnějšího 28.

29 Sofisté = učitelé moudrosti Učí: retoriku (dialektiku, eristiku) Historii, zákony obce, (politiku) Filozofie ( souhrn vědění) slabší důvod učinit silnějším Obecně: všemu co je člověku uţitečné! Největší hrozba demokracie = neznalost, nevědění 29.

30 Sokrates ( ) centrum zájmu člověk etika subjekt filozofie: etika logika fyzika 30.

31 Daimonion = svědomí dobro = ctnost základní ctnost = mravnost spravedlnost ctnost je výsledkem poznání (sebepoznání) metoda: dialogu ironie = spory v argumentaci maieutika indukce - abstrakcí definice = fixace obecného v pojmu 31.

32 Klasifikace státních forem Monarchie Tyranie Aristokracie Plutokracie Demokracie zemědělství posiluje, řemeslo a obchod ruší řád a pořádek 32.

33 Platon ( ) - akademia díla: Obrana Sokrata Ústava Zákony Listy Dialogy (34/27) Hostina (symposion) 33.

34 Čtyři etapy vzniku dialogů 1. Euthyfron, Protágoras, Nenon 2. Kratylos, Faidon, (Symposion) 3. Faidros, Theaitetos, Parmenides 4. Sofistés, Filébos, Timaios, Kritiás 34.

35 Idea jediné reálné (skutečné) bytí Smyslově dané zdánlivé bytí - odvozené, napodobenina, stín Obecné = jediné pravdivé pravé podstaty 35.

36 Poznání: Podobenství o jeskyni: 36.

37 Ideální stát: - přesný počet obyvatel (svobodných občanů) duše Vládci (filozofové) rozumová Stráţci (vojáci) vůle, ušlechtilá vášeň Výrobci (rolníci, řemesla) smyslnost, pudovost 37.

38 Pořadí státních forem: Aristokracie rozum Timokracie vůle, síla Oligarchie obchod, lichva Demokracie lid pudy nešlechetnost Tyranie jedinec 38.

39 Vzdělání: pro stráţce: gymnastika, čtení, psaní, hudba aritmetika, geometrie, astronomie teorie hudby (do určitého stupně) pro vládce: předcháející bez omezení filozofie, dějiny (zákony) 39.

40 Umění: - není důstojné pro občany - napodobenina napodobeniny - Oprávněnost: sluţba upevnění státu ale: teorie umění, estetika není umění 40.

41 Malé sokratovské školy : Xenofón (asi ) Vzpomínky na Sokrata Symposion (Hostina) Anabasis (Kýrova) O Kýrově vychování 41.

42 Oikonomikos jak spravovat otroky a hospodářství první práce o ekonomii 42.

43 Další školy Megarská: Eukleides Eubulides (z Milétu) Stilpón Elidsko-eritrejská: Faidon z Elidy Menedémos z Eritreje Kynická: Antisthenes Diogenes ze Sinopé Kyrenská: Aristippos z Kyreny Theodorus 43.

44 Aristoteles ? 367- Platonova ak. (asi 20 let) 343 Makedonie, Pella Lykeon Atheny Euboia 44.

45 Dílo Metafyzika Proté Philosophia (prvotní vlastní fil.) Fyzika(y) - O nebi - O vzniku a zániku - Meteorologika - O vzniku zvířat - Zkoumání zvířat 45.

46 Společenské vědy Politika Etika Nikomachova Etika Eutydemova Retorika Poetika 46.

47 Organon - kategorie O vyjadřování První analytiky Druhé analytiky Topiky O sofistických důkazech 47.

48 Ontologie Prvotní látka - neurčitá - potence skutečnost není jsoucnem 48.

49 čtyři ţivly (prvky) čtyři vlastnosi - Oheň (teplé a suché) vlhké - Vzduch (teplé a vlhké) suché - Voda (chladné a vlhké) - Země (chladné a suché) teplé suché 49.

50 První podstaty Druhé podstaty = individuální věci = jedinečné = druhy, rody obecné jedinečné - spojení: látka + forma 50.

51 Podstata (úsia) essentiá Základ všeho jsoucího 51.

52 Pohyb Fyziky = samopohyb X Metafyzika = první hybatel - pohybuje, ale není pohybován! 52.

53 Změna: podstaty? (pohyb) kvantity kvality místa (prostoru) ale: podstata = neměnné uprostřed změn (pohyb podstaty jen zdánlivý) 53.

54 Pohyb: v prostoru nezávislém na tělesech v čase předcházející následující 54.

55 Příčina causalita (kauzalita) - látková - formální (forma) - účinná (působící) - konečná (účelová) (causa finalis) účel - entelecheia 55.

56 Poznání (gnozeologie) O duši ( Peri psycheos ) stupně: - počitek duše vegetativní (rostliny) - představa - smyslová - zkušenost - rozumová - (umění) věda mínění doxá epistémé vědecké poznání 56.

57 logika metodologie Klasifikační - zákon: vyloučení třetího teorie sporu negace negace reductio ad absurdum sylogismu 57.

58 Theoria Dva stupně: - předmětné myšlení - contemplace abstraktní myšlení Praxis - hmotná tvorba niţší stupeň (nikoliv jakákoliv práce ) - správa společenství věci obce 58.

59 Společnost stát člověk = zoon politikon Společnost = (tři vrstvy) - velmi bohatí - střední - velmi chudí Stát = spojení lidí za účelem dosaţení blaha 59.

60 Typy státu: dobré monarchie aristokracie politea špatné tyranie oligarchie demokracie Účel státu: - Zajistit maximum štěstí pro většinu lidí (svobodných, majetných). - Zabránit nadměrnému hromadění majetku. 60.

61 Morálka (etika): Ctnosti: Dianoetické - rozumové - intelektuální - formované vzděláním Etické - spojené s charakterem - předávané socializací - zvykové 61.

62 Důstojný ţivot: Praktický - naplněný politickou činností Teoretický (vyšší) - naplněný rozumovou aktivitou, intelektem 62.

63 Umění: - Je napodobením skutečného, jednotlivého, ale postihuje podstatné souvislosti (obecné) v konkrétním, jedinečném ( první podstaty). 63.

64 Helenistická filozofie Peripatetická: Theofrastos Eudémos z Rhodu Stratón z Lampasku Androníkos Rhodský (druhá třetina 1. stol. před Kr.) 64.

65 Akademie: Polemon Krantór ze Soloi Arkesilaos Karneadés 65.

66 Epikureismus (atomismus): Epikuros ( ) Návaznost na Demokrita - pohyb parenkliticky - důraz na jasnost a přesnost pojmů 66.

67 V centru pozornosti: Etika: nejvyšší blaţenost: - uspokojení přirozených potřeb - dosaţení duševního klidu ataraxiá - a štěstí - eudaimoniá 67.

68 V centru pozornosti: Etika: nejvyšší blaţenost: - uspokojení přirozených potřeb Hedonismus - dosaţení duševního klidu ataraxiá - a štěstí - eudaimoniá 68.

69 Stoicismus (řecký) Zénón z Kitia ( ) Chrysippos ze Soloi ( ) etika jádro ctnost logika - implikace - usuzování 69.

70 Kynická filozofie Antisthénes ( ) Diogenes ze Sinopé ( ) Krates 70.

71 Pyrrhon z Elidy ( ) 10 tropů (tezí) zpochybňujících poznání smyslového i rozumového Zdrţíme-li se veškerých soudů o věcech, dosáhneme trvalého a nerušeného klidu. 71.

72 Eklekticismus (2. stol. př. Kr.) Filón Antiochos Boéthos ze Sidónu Xemarchos 72.

73 Římská filozofie Ekleticismus (Marcus Tullius Cicero) Stoicismus Epikureismus (hedonismus) Skepticismus Neoplatonismus počátky křesťanského myšlení (filozofie) 73.

74 Eklekticismus Marcus Tullius Cicero (106 43) (Ecyklopedismus) Díla: O povaze bohů - De finibus O osudu O povinnostech 74.

75 Stoicismus Seneca (4.př.Kr. 65 po Kr.) Epiktetos (50-138) Marcus Aurelius Antoninus ( ) 75.

76 Seneca: Listy Luciliovi Pojednání o prozřetelnosti O pevnosti filozofa Otázky přírody 76.

77 Látka Forma Smysly Centrum zájmu: etika rozumové poznání 77.

78 1. Ţít v souladu s přírodou 2. Podřízenost osudu přítomnost krátká budoucnost nejistá minulost je neměnná vyloučen vliv osudu 78.

79 Opustit společenský ţivot - (individualismus) Dobře ţít Dobře zemřít Smysl ţivota: - dosaţení duševního klidu - překonání strachu před smrtí 79.

80 Seneca Díla: Otázky přírody O pevnosti filozofa O hněvu O dobrodiní těţiště - etika - dosaţení duševního klidu - překonání strachu před smrtí Bůh imanentní síla vládnoucí rozumem - logos - 80.

81 Epiktetos (Arriános z Nikomedie) Rozpravy Epiktetovy Rukověď Epiktetova 81.

82 Poznání přírody - ţijeme podle ní Podřízení dění (osudu) - princip pasivity rezignace na změnu 82.

83 Člověku vládne rozum Světu světový rozum (logos) reakce na irracionalismus 83.

84 Marcus Aurelius Antoninus Hovory k sobě cíl snaţení: dosaţení ctnosti uzavřenost před (vnějším) světem podřízenost rozumným zákonům vlastní nitro jediná jistota ve věčném plynutí a věčné změně 84.

85 Epiktetos (Arrianos z Níkomedie) Díla: Rozpravy Epiktetovy Rukověť Epiktetova Studium přírody - pro ţivotní vzor - smíření se skutečností (s osudem) 85.

86 Epikureismus Titus Lucretius Carus (95-55 př. Kr.) - atomismus duše = vzduch + teplo - vyšší vzniká z niţšího organické z neorganického 86.

87 Marcus Aurelius Antoninus Díla: Hovory k sobě - jediné, co ovládáme, jsou naše myšlenky Podřídit se: světovému rozumu logu (Bohu) 87.

88 Hedonismus Smysl ţivota: dosaţení slasti - jádrem je: poznání a vědění 88.

89 Římský Epikureismus Titus Lucretius Carus (95 př.kr. 55 př.kr.) Díla: O přírodě - atomy a prázdno Od jednoduššího ke sloţitějšímu - epikurejské ideály - 89.

90 Skepticismus 2.pol. 1.stol. př.kr. 2.stol. po Kr. Aidesidemos z Knossu Agrippa - Osm knih řečí pyrrhonských 5 (nových) apolegetika tropů tropů 90.

91 Římský skepticismus Ainesidémos z Knossu (asi 1. stol. př.kr.) Osm knih řečí pyrrhonských Agrippa: 5 nových tropů Sextus Empiricus: Základy pyrrhonismu Proti dogmatikům Proti matematikům kritika pojmů stávajícího vědění 91.

92 Sextus Empiricus Základy pyrrhonismu - Proti dogmatikům Kritika dogmatismu - Proti matematikům ostatních filozofií Kritická analýza pojmů 92.

93 Neoplatonismus Ammonios Sakkas ( ) Plotinos ( ) Porfyrios ( ) Jamblichos (konec 3. a poč. 4. stol.) Proklos ( ) 93.

94 Plotinos nadsmyslový nadrozumový nadpřirozený boţský princip je nepoznatelný uchopitelný pouze duchovním proniknutím extázi 94.

95 Contemplace Plotinos extáze (mystika) Aristoteles intelectus vyšší stupeň ratia 95.

96 Hierarchie jsoucen boţský princip boţský rozum boţská duše příroda pojmy podle stupně abstrakce 96.

97 Etiká Platonova soustava ideí Dobro jen duchovní Duše jen contemplativní (intelektuální) vše hmotné (i pudové ) je špatné asketismus potlačení všeho tělesného 97.

98 Proklos (Atheny) Dialogy: triada: 1) obsaţení vytvářeného ve vytvářejícím 2) vydělení se jiţ vytvořeného z vytvářejícího 3) návrat vytvořeného do vytvářejícího 98.

99 Křesťanské myšlení (filozofie) Apologetika Patristika mladší starší 99.

100 ŘÍMSKÁ DOBA Obsahově (s výjimkou Křesťanství ) nepřekonává rámec řeckého filozofování. Tytéţ směry a proudy filozofie jako v Řecku. 100.

101 Stoicismus Seneca (4 př.kr. 65 po Kr.) Epiktetos (50 138) Marcus Aurelius Antoninus ( ) 101.

102 Křesťanství: (Evangelisté) Gnostikové Patristika - mladší (Apologetové) - starší 102.

103 Gnosticismus předkřesťanské mimokřesťanské mimoracionální myšlení perské - zoroastrismus dualní: světlo x tma ţidovské dobro x zlo - mesianismus Původ zla. 103.

104 Patristika (mladší) apologetika Tertullianus Quintus Septimus (asi 160 po 230) Dílo: Apologeticum neslučitelnost víry a rozumu Credo quia absurdum 104.

105 Alexandrijská škola Titus Flavius Clemens Origines Areios Athanasios trojice boţí - shoda víry s rozumem 105.

106 Aurelius Augustinus ( ) Díla: Confessiones De trinitate De civitate Dei Systemizace víry Rozum je doplněním víry. civitas Dei x civitas terrena 106.

107 Ranná Scholastika STŘEDOVĚKÁ FILOZOFIE Jan Scotus Eurigena (okolo ) Dílo: De praedestinatione De divisione naturae Kritika dvojí předurčenosti (sv. Augustin) 4 stupně přírody: nestvořená a tvořící (Bůh) stvořená a tvořící (rozum) stvořená a netvořící (příroda) nestvořená a netvořící (Bůh) 107.

108 Teologie: Pozitivní Bůh je počátkem i koncem tedy vším Negativní co Bůh není nepoznáváme Boha (podstatu), ale jeho projevy 108.

109 Universalie Nominalismus: Universalia sunt flatus vocis nomina Realismus: Universalia sunt realia 109.

110 Anselm z Cantenbury ( ) Dílo: Monologium Proslogion (umírněný realismus) Credo ut intelligam (věřím, abych pochopil) 110.

111 Důkaz existence Boha Existuje-li vlastnost - existuje i to, co je jejím nositelem - existuje i to, od čeho se odlišuje. Ontologický důkaz existence Boha myslitelné nejvyšší jsoucno jsoucno, k němuţ neexistuje myslitelné vyšší ) proto je nejvyšší jsoucno reálné 111.

112 Jan Roscelinus (asi ) striktní nominalismus X triteistická doktrina apriorní koncepce 112.

113 Vilém ze Champeaux (asi ) striktní realismus idea je skutečná individum je jevové - fiktivní 113.

114 Pierre Abellard (asi ) konceptulalismus Dílo: O boţské jednotě a trojitosti universalia sunt in rebus 114.

115 universalia sunt post res nominalismus universalia sunt ante res realismus poznávám, v co věřím 115.

116 Arabská (středověká) filozofie Al-Kindí ( ) Al-Fárábí ( ) (současník Jana Scota Eurigeny) aristotelismus novoplatonismus 116.

117 Ibn Sína ( ) Avicena Dílo: Komentáře k Aristotelovi Kniha uzdravení Zákon medicíny : Hmotný svět = věcná moţnost forma: realnáskutečnost 117.

118 Universalia: ante res (realismus) in res (konceptualismus) post res (nominalismus) lze zvolit přístup 118.

119 Ibn Rušd ( ) Averroes Komentáře k Aristotelovi hmotný svět je daný (věčný) potencionálně obsahuje všechny formy 119.

120 Postupný vývoj gradualizace hierarchizace (forem individuality) Rozum: pasivní individuální smyslové idee - omezený aktivní nadindividuální věčný, rozum 120.

121 Teorie dvojí pravdy - teologie zjevená - věda, filozofie poznaná 121.

122 Ţidovská (středověká) filozofie tzv.: Kabbala (výklad Starého zákona ) mysticismus proti aristotelismu Ibn-Gabirol (asi okolo pol.11.stol.)- Avicebron Moše ben Maimún ( ) Moses Maimonides (shoda víry s poznámím) 122.

123 Alexandr z Halesu ( ) Summa universal theologial Jan Fidanza Bonaventura ( ) - teorie světla (extáze) - teorie zárodečných důvodů (platonismus) 123.

124 Vrcholná scholastika Albert Veliký ( ) vliv aristotelismu přírodní vědy (zoologie, alchymie) konceptualismus: universalia in res 124.

125 Tomáš Akvinský (1225? 1274) dílo: Komentáře k Aristotelovým dílům Drobné filozofické spisy (Proti averroistům) Teologické spisy Summa theologiae Apologické a polemické spisy 125.

126 umírněný realismus - universalie jsou jako idee před věcmi (jednotlivostmi) ale vstupují do nich jsou poznávány jejich prostřednictvím 126.

127 věc (res) jednotlivost essentia (podstata) < existentia (časově omezená) Bůh je essentia (výhradně) je jednoduché bytí věc (tvor) je bytí sloţené 127.

128 oddělení sféry (víry) theologie a vědy (filozofie) theologie se zabývá Bohem filozofie (věda) hmotným světem Pravé (stálé neměnné) poznání je pravda t.j. Bůh 128.

129 Poznání Boha je nadrozumové ale nikoliv protirozumové! Poznání rozumové (hmotného světa) je o něčem jiném ne o Bohu tedy: nemohou být ve sporu 129.

130 Následnictví: Fr. Bacon: - kriticky odmítá D. Diderot pochybuje Lev XIII. Encykl. Aeterni partis 1879 oficiální filozofie - Neotomismus 130.

131 Roger Bacon ( ) dílo: Opus maius Opus minus Opus tertium přepracování O užitečnosti věd 131.

132 Hlavní věda: experimentální opírá se o matematiku a zkušenost vnitřní, vnější. Aristoteles, Avicenna, Averroes nejvýznamnější myslitelé 132.

133 Proti scholastikům neznalost: jazyků - matematiky (základ všech věd) Odvolání na autority. 133.

134 Duns Scotus ( ) dílo: Komentáře k Aristotelovi Opus Oxoniense (Petr. Lombard) Opus Parisiense kriticky proti Tomáši Akvinskému 134.

135 Mírný relismus, ale účelem (smyslem, cílem) vývoje je vţdy jednotlivé Důraz na: jednotlivé empirii metody logiku (zákon Dunse Scota) 135.

136 William Occam ( ) stoupenec nominalismu: problematika jazyka: jméno znak předmět objekt Occamova břitva nezdvojování entit. 136.

137 Renesance, Reformace, Humanismus Dante Alighieri ( ) Komedie (boţská) Hostina De monarchia Marsilius z Padovy ( ) Defensor pacis Francesco Petrarca ( ) O své vlastní nevědomosti a nevědomosti druhých 137.

138 Marsilius Ficinus ( ) - Platonské bohosloví o nesmrtelnosti duše religio universalis jednotlivá náboţenství jsou jeho vnějším projevem 138.

139 Pico de Mirandola ( ) Conclusiones philosophicae, cabalisticae et theologicae 900 tezí svět vzniká z (původního) chaosu integrací, která je dílem Boha proto: Bůh je v přírodě (pantheismus) 139.

140 Pietro Pomonazzi ( ) Traktáty: O nesmrtelnosti duše O příčinách přírodních jevů O osudu, svobodě vůle, tendence: rozumové objasnění poznání rozum a zkušenost (empirie) smysl člověka = poznání 140.

141 Reformace John Wielif ( ) Jan Hus ( ) Martin Luther ( ) Philip Melanthon ( ) Ulrich Zwingli ( ) Jan Kalvín ( ) 141.

142 Desiderius Erasmus Rotterdamský ( ) Chvála bláznivosti náprava církve náprava společnosti zpět k původnímu křesťanství 142.

143 Michel de Montaigne ( ) eseje kritika poměrů proti akademismu samostatné uvaţování individualismus proti předsudkům 143.

144 Nová přírodověda: Leonardo da Vinci ( ) Mikuláš Koperník ( ) Jan Kepler ( ) Galileo Galilei ( ) 144.

145 Bernardinus Telesius ( ) O podstatě věcí podle jejich vlastních principů Filosofie přírody - theismus 145.

146 Giordáno Bruno ( ) O příčině, principu a jednom O nekonečnu, universu a světech 160 článků proti matematikům a filozofům látka (hmota) nemůţe existovat bez formy 146.

147 Kosmologie - heliocentrismus fyzikální stejnorodost (jednota) vesmíru ale: nekonečno je mimo jakoukoli představivost 147.

148 Niccolo Machiavelli ( ) Vladař Úvahy o prvních 10 knihách Tita Livia Florentské letopisy Návod jak vládnout politika není: theologií etikou 148.

149 Jean Bodin ( ) Šest knih o státu ne-náboţenské zdůvodnění práva, moci rodina základ státu geografická (naturalistická) typologie státu 149.

150 Hugo Grotius - de Groot ( ) Svobodné moře Tři knihy o právu válečném a mírovém ratio základ i norma pro řešení sporů 150.

151 PRE UTOPISTÉ Thomas More Morus ( ) Utopia (Kníţka vpravdě zlatá a stejně uţitečná zábavná o nejlepším stavu státu a o novém ostrově Utopii) Tomasso Campanella ( ) Sluneční stát O křesťanské monarchii O církevní vládě O španělské monarchii 151.