Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Agronomická fakulta. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Srovnání průběhu říjového cyklu vybraných druhů zvířat Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Aleš Pavlík Ph.D Vypracovala: Lenka Pillerová Brno 2013

2 oficiální zadání

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Srovnání průběhu říjového cyklu vybraných druhů zvířat vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. podpis diplomanta.

4 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat panu Ing. Aleši Pavlíkovi Ph. D. za cenné rady, podnětné připomínky a podporu a celkovou vstřícnost ve vedení bakalářské práce.

5 ABSTRAKT Cílem mé studie bylo porovnat průběh říjového cyklu, vybraných druhů zvířat. Jako objekty porovnávání byli vybráni zástupce samic skotu, domácího psa a hada, práce je rozdělena do tří částí a v kaţdé části je zpracována anatomie reprodukčních orgánů, hormonální regulace říjového cyklu a nejčastější onemocnění reprodukčního systému, pro kaţdý druh vybraného zvířete. KLÍČOVÁ SLOVA říjový cyklus, anatomická stavba, hormonální regulace, nemoci pohlavního aparátu ABSTRACT The aim of my study was to compare the course of the oestrous cycle of selected species. As a comparison subjects were selected by representatives of female animals, domestic dog and snake. The work is divided into three parts, each in part is processed anatomy of the reproductive organs, hormonal regulation of oestrous cycle and the most common diseases of the reproductive system, for each species of animal selected. KEYWORDS reproductive cycle, anatomical structure, hormonal regulation, genital tract disease

6 OBSAH 1 ÚVOD Cíl Literární přehled Anatomie pohlavní soustavy skotu Vaječníky Vejcovody Děloha Pochva Poševní předsíň Vulva Pohlavní cyklus skotu Endokrinní regulace pohlavního cyklu Fáze pohlavního cyklu Proestrus Příčiny špatného zabřezávání a sterility u krav Diagnostika ovariálních cyst Anatomie pohlavní soustavy u feny Vaječníky Vejcovody Děloha Pochva a poševní předsíň Poštěváček Pohlavní cyklus u feny Endokrinologie Fáze pohlavního cyklu Nemoci pohlavní soustavy a určování krytí feny Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi Klinický přístup k neplodnosti u fen Pyometra Anatomie pohlavního aparátu plazů Vaječníky Vejcovody... 41

7 3.7.3 Kopulační orgány Hormonální a reprodukční cyklus u hadů Reprodukční cyklus u samic Hormonální a reprodukční aktivita u hadů Hormonální řízení Nemoci reprodukční soustavy u hadů Partenogeneze Zadrţení snášky Pseudogravidita ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK... 55

8 1 ÚVOD Estrální cyklus zahrnuje fyziologické a periodické změny v těle i chování samic, tyto změny jsou navozeny působením hormonů slouţících k reprodukci. Estralní cykly začínají v pubertě samice a končí většinou aţ smrtí samice. Reprodukce u skotu je pro chovatele jedním z nejdůleţitějších faktorů produkce. Je poţadováno, aby kráva měla ideálně jednou ročně tele, a to jak z důvodu masné uţitkovosti, tak i z hlediska produkce mléka. Kráva je březí cca 285 dnů a patří mezi uniparní zvířata. Říjí v cyklech kaţdých 21 dní. Feny mají říji nejčastěji 2krát, ale malá plemena mohou i 4krát ročně, proto je velmi důleţité správné načasovaní na krytí, nepřesnější je metoda určování progesteronu. Chovné feny by měly mít za svůj ţivot 2 aţ 3 vrhy štěňat. Chovatel připouští fenu nejčastěji v 2 3 letech s odstupem porodu minimálně rok. Fena je březí v českém průměru 62 dní a patří mezi multiparní zvířata, rodí více mláďat podle velikosti, stáří vlivům genetiky daného plemene. Společenská (malá) plemena mají 2 aţ 4 štěňata ve vrhu, velké plemena průměrně 4 aţ 9 štěňat ve vrhu. U hadů je plodnost ovlivněna především sociálními, fyziologickými vlivy. Ve volné přírodě zde zasahuje ponejvíce vliv počasí, v umělém chovu můţeme všechny tyto vlivy uměle vytvořit. Hadi mohou být ţivorodí, vejcoţivorodí a nejčastěji vejcorodí. Některé druhy se o mláďata starají, jiní nakladou vejce do vhodného úkrytu a nechají je svému osudu. Vejcorodí hadi nakladou snůšku po 3 měsících od oplodnění. Samice některých hadů dokáţí uchovávat ve svém těle sperma několik měsíců i let, přičemţ jedním z důvodů je skutečnost, ţe se daný druh v dané oblasti vyskytuje pouze sporadicky a obě pohlaví se potkají jen zřídka. Proto samice přechovává spermie hada a čeká na vhodné podmínky na oplození vajíček. 8

9 2 CÍL Cílem mé bakalářské práce je srovnání průběhu říjového cyklu vybraných druhů zvířat. Objekty mého srovnávání jsou kráva, fena, had, u nichţ porovnávám makroskopické i mikroskopické rozdíly reprodukčního aparátu u samic a srovnání fyziologických procesů říjového cyklu na úrovni buňky. 9

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Anatomie pohlavní soustavy skotu Pohlavní orgány krav mají podobné funkce jako u býků, tj. tvorba pohlavních buněk a hormonů, které zajišťují páření. Rozdílné funkce samic zajišťují prostředí, slouţící jako ochrana a poskytuje výţivu pro vyvíjející se zárodek a plod od oplození vajíčka do porodu. U savců rozdělujeme samičí orgány na vnitřní, tj. vejcovod, vaječník, děloha a pochva. Do druhé skupiny pohlavních orgánů patří zevní, k nimţ patří poševní předsíň, vulva a poštěváček (Marvan, 1998) Vaječníky Vaječníky (ovarium) jsou pohlavní ţlázy tvořené v páru a produkující samičí pohlavní buňky vajíčka a hormony. Vaječník tvoří pohlavní hormony progesteron a estrogeny. Je uloţen v kaudální části břišní dutiny, při vstupu do dutiny pánevní, upevněn na stropě břišní dutiny pomocí vaječníkového okruţí tj. kraniální pokračování širokého vazu děloţního. Kratším vlastním vaječníkovým vazem je připojen k děloţnímu rohu. Vaječník je kompaktní orgán zbarven šedorůţově a má tuhoelastické konzistence. Vaječník je u savců velikostně, tvarově, vzhledově a hmotnostně velmi druhově odlišný. Pohlavně dospělé samice v průběhu pohlavního cyklu mění za přítomnosti hormonů tvar vaječníků. Samice skotu mají vaječník malého vzhledu, ovoidního tvaru a velikosti, tvarem můţe připomínat zralou švestku. Je 3 4,5 cm dlouhý, 2 3 cm široký s hmotností g (Marvan, 1998) Vejcovody Vejcovody (tuba uterinae, oviducti) jsou párové, klikatě probíhající trubičky v duplikatuře pobřišnice od vaječníků do děloţních rohů. Povrch je tvořen serózou, uprostřed je vrstva svalová a uvnitř jsou vystlány sliznicí s řasinkovým epitelem a četnými ţlázovými buňkami. U vaječníků je volný konec vejcovodu rozšířen v nálevku vejcovodu (infundibulum). Její okraje jsou vybaveny třásněmi a vytvářejí řasy obsahující elastická vlákna a hladkosvalové buňky. Ty umoţňují těsné přiblíţení nálevky vejcovodu, posléze se suţují (isthmus) a do dělohy vyúsťují tzv. děloţním ústím (tubouterinním spojením) (Jelínek, Koudela, 2003). 10

11 3.1.3 Děloha Děloha (uterus) krávy je dutý, silnostěnný, převáţně svalový orgán, uloţený zčásti v dutině pánevní, zčásti v dutině břišní. Najbrt (1998) ve své knize uvádí ţe, na kravské děloze rozlišujeme směrem kaudokraniálním krček, tělo, děloţní rohy. Nejkaudálněji je uloţen krček, který je u krav cm dlouhý, tuhý a pohmatem snadno ohraničitelný. Kaudálně ční do pochvy v podobě čípku, který lépe vyniká při dorzálním okraji, ventrální okraj přechází ve dno poševní. Středem děloţního krčku vede kanálek, který je vţdy uzavřený, otevírá se fyziologicky pouze při říji a při porodu. Rozlišujeme na něm dvě ústí: na straně ústí vnější na straně dělohy ústí vnitřní. Sliznicí kanálku je utvářena v typické spirálovité řasy, jejichţ podkladem je kruhová svalovina. Na otevřeném krčku se jeví jako 3 nebo 4 příčné polštáře. Přes spirální řasy probíhají vysoké podélné řasy, které jsou dále sekundárně členěné a tím získává sliznice růţičkovitý vzhled. Podélné řasy zasahují aţ na klenbu poševní. Tímto uspořádáním získává cervikální kanálek komplikovaný průběh a v uzavřeném stavu je neprůchodný. Na uzávěru kanálku se také podílí vazký sklovitý hlen, který vyplňuje všechny skuliny a uzavírá zevní ústí dělohy zátkou, která je z pochvy patrná. Hlen je tvořen ţlázami sliznice krčku. Děloţní krček přechází kraniálně úţinou v děloţní tělo. Děloţní tělo je velmi krátké, v průměru měří 3 cm. Kraniálně vybíhá v děloţní rohy a spolu s nimi ohraničuje děloţní dutinu. Děloţní rohy jsou dvě pozvolna se zuţující trubice dlouhé cm končící hrotem. Z počátku v mediánní linii srůstají a mají společný povlak pobřišnice (částečná přepáţka). Poté se vidlicovitě rozbíhají a současně se stáčejí kranioventrálně a laterálně do podoby beraních rohů. Hroty děloţních rohů bývají zpravidla esovitě prohnuty a bez zřetelné hranice přecházejí ve vejcovod. Děloţní rohy kaudálně ústí, kaţdý samostatně, do děloţního těla. Děloţní dutina je vystlána hnědočervenou sliznicí, poskládanou v podélné a příčné řasy, které jsou různě utvářené podle funkčního stavu orgánu a stáří zvířete. Slizniční vyvýšeniny nazývané karunkuly jsou neúplně seřazeny do řad. U dospělé krávy mají hlízovitý tvar velikosti asi 1 cm v průměru. Od ostatní sliznice se liší naţloutlou barvou, za březosti dosahují velikosti pěsti. Jejich povrch je poset četnými jamkami, do nichţ se vkládají alantochoriové klky kotyledonů a vytvářejí těsný kontakt mezi placentou matky a mezi placentou plodu. Karunkuly po porodu involují (Černý, 2002). 11

12 Děloha je vystlána vysokou děloţní sliznicí, tzv. endometriem, tvořeným víceřadým cylindrickým epitelem. Epitel je vybaven děloţními ţlázami, které se směrem ke krčku vytrácejí. Jejich aktivita stoupá za říje a během březosti produkují sekret zvaný uterinní mléko. V děloţním krčku se nachází epitel jednovrstevný cylindrický vylučující hustý sklovitý hlen. Děloţní stěna neobsahuje submukózu. Pod epitelem se nachází svalová vrstva, tzv. myometrium, která je značně vyvinutá a bohatá na elastická vlákna. Myometrium je tvořeno vnitřní a vnější vrstvou. Vnitřní kruhová vrstva svaloviny je oddělena od vnější podélné vrstvy řídkým pojivem s pletení krevních cév a nervů. Kruhová svalovina se směrem od krčku k rohům děloţním zeslabuje. V průběhu gravidity se svalová vrstva ve větší míře zeslabuje a roztahuje. Buňky svaloviny jsou schopny se v případě potřeby zvětšit aţ na desetinásobek své původní velikosti. Další vrstvu děloţní stěny tvoří tzv. parametrium, které je tvořeno řídkým vazivem a spolu s podélnou hladkou svalovinou, cévami a nervy, proniká mezi vrstvami širokého děloţního vazu. Povrchová vrstva dělohy, tzv. perimetrim, přechází na dělohu z širokého děloţního vazu a je ke svalové vrstvě připojena vrstvou perimetria (Najbrt, 1982) Pochva Pochva (vagina), můţe být dlouhá aţ 30 cm, má tvar připomínající svalovou trubici, navazuje kraniálně na dělohu a kaudálně přechází v poševní předsíň. V poševní dutině je bezţláznatá sliznice s vrstevnatým dlaţdicovým epitelem. Sliznice poševní se skládá v podélné řasy a ty se k sobě přikládají a uzavírají pochvu. Pochva je tvořena z hladké svaloviny, které je značně roztaţitelné. Povrch poševní stěny je kryt serózou (adventicie), dorzální vyklenutí (poševní klenba) poševní stěny je kryto pobřišnicí, tzn. poševní klenba leţí v pobřišnicové části pánevní dutiny a ventrální stěna pochvy odstupuje z děloţního krčku bez zřetelného vyklenutí. Dále pobřišnice přechází mimo pochvu, pouze z ventrální stěny dělohy přímo na dorzální plochu močového měchýře. Pochva probíhá podélně uprostřed pánevní dutiny. Kraniálním směrem vaginální stěna odstupuje z děloţního krčku. Krček je rozdělen na dvě části: děloţní a poševní, která ční směrem do pochvy v podobě čípku. Kraniální ohraničení pochvy je shodné s uloţením děloţního čípku tj. v úrovni spony stydké kosti. Kaudálně pochva přechází v poševní předsíň, která se táhne do prostoru pánevní dutiny. Hranici mezi 12

13 pochvou a poševní předsíní určuje slizniční řasa, hymenální prstenec, nebo zevní ústí močové trubice (Černý, 2002) Poševní předsíň Poševní předsíň (vestibulum vaginae) je pokračováním pochvy. Dosahuje délky cm. Kraniálně začíná u zevního ústí močové trubice a kaudálně končí u klitorisu. Sliznice má velké i malé předsíňové ţlázy. Velké předsíňové ţlázy mohou dosahovat velikosti 2 3 cm a jsou uloţeny v laterální stěně předsíně, jejich vývod ústí za vyústění močové trubice. Malé předsíňové ţlázy jsou uloţeny a nahloučeny na dně poševní předsíně a ústí v blízkosti klitorisu. V těsné blízkosti za vyústěním močové trubice kaudálním směrem se stěna poševní předsíně kranioventrálně vchlipuje v 3-4 cm hlubokou a 2cm širokou slepě ukončenou suburetrální výduť (Černý, 2002) Vulva Vulva (vateň, ochod) se nachází ventrálně od řitního otvoru. Mezi vulvou a řitním otvorem je krátká hráz. Vulva a poštěváček tvoří zevní část samičí pohlavní soustavy a je zároveň vstup do pohlavních cest samice (Marvan, 1998). Vulva je tvořena dvěma stydkými pysky, které se setkávají v horní a dolní spojce. Dorzální komisura je zaoblená a naopak ventrální je špičatá, ze které vybíhá kuţelovitý koţní přívěsek s malým chomáčkem dlouhých chlupů. Ve ventrální komisuře nalezneme klitoris, který je tvořen rameny podílející se na formování těla klitorisu a ţaludem, pokrytým sliznicí s vysokým počtem citlivých zakončení (König, 2003). 13

14 3.2 Pohlavní cyklus skotu Obrázek 1: Pohlavní ústrojí krávy (Najbrt, 1998) Skot obecně je polyestrické zvíře, u kterého pohlavní cykly probíhají pravidelně kaţdých průměrně 21 dní. Nástup pohlavní aktivity se objevuje v pubertě, která u jalovic nastupuje přibliţně mezi 6 12 měsícem věku, obecně při hmotnosti kg. Normální délka trvání pohlavního cyklu u skotu je dní, s průměrem u jalovic 20 dní a u krav 21 dnů. Cyklus se skládá ze dvou fází: Luteální (14 18 dní) a folikulární (4 6 dní). Luteální fáze je perioda následující po ovulaci. Během této fáze se formuje ţluté tělísko (corpus luteum). Tato fáze se popisuje také jako metestrus a diestrus. Zatímco folikulární fáze je perioda následující po luteolýze (vymizení CL) do ovulace, tato fáze se také popisuje jako proestrus a estrus (Forde, 2010). 14

15 Po dosaţení pohlavní dospělosti, za normálních podmínek, probíhají pohlavní cykly v pravidelném intervalu po celé reprodukční období, kromě období březosti a krátké doby po porodu. Pouze některá primitivní a pastevní plemena v polodivokých chovech (především plemena bos indikus) mohou vykazovat výraznější pohlavní sezónnost s obdobím anestru a to především v extrémních teplotách. I v našich podmínkách můţe být někdy pohlavní cyklus krav alterován (změněn - tiché nebo nepravidelné říje, zpoţděné ovulace, nepravidelné délky pohlavního cyklu nebo acyklie). Na alterací pohlavního cyklu se u krav významněji podílí teplota neţ délka fotoperiody na rozdíl od typických zvířat s pohlavní sezónností. Pohlavní cyklus tvoří 4 fáze: proestrus (3-4 dny), estrus (12-18hod), metesrus (4-5 dnů) a diestrus dnů. Podmínkou průběhu pohlavního cyklu je plnohodnotná funkce a vzájemná souhra všech nervových a hormonálních center řídících reprodukci (smyslových orgánů a kůry mozkové, limbického systému, hypotalamu, hypofýzy, vaječníku a dělohy.) Nejvýznamnější je aktivita tzv. hypotamu-hypofyzo-ovariální osy (Bohumír, 2009) Endokrinní regulace pohlavního cyklu Estrální cyklus je regulován hormony hypotalamu (gonadotropin releasing GnRH), předního laloku hypofýzy (FSH,LH), vaječníku (progesteron, estrogen) a dělohy (prostaglandin PGF). Tyto hormony fungují na systému pozitivní a negativní zpětné vazby, čímţ řídí pohlavní cyklus. Kontrola pohlavního cyklu probíhá prostřednictvím působení GnRH na přední lalok hypofýzy, který reguluje sekreci gonadotropinů (LH, FSH) prostřednictvím uvolňování nitrobuněčného vápníku, který způsobí aktivaci proteokinázy, jejíţ nahromadění vede k uvolnění (FSH, LH). Tyto hormony jsou uloţeny v sekrečních cytoplazmatických granulích. FSH je v cytoplazmě skladováno pouze krátkodobě, zatímco LH po delší dobu pohlavního cyklu. Během folikulární fáze pohlavního cyklu se udrţují bazální hladiny progesteronu, díky regresi ţlutého tělíska. Zvýšení koncentrace estrogenu, který je uvolňován díky rychlé proliferaci dominantního preovulačního folikulu, současně s poklesem progesteronu v krvi, indukuje vznik GnRH vlny. Projevem vzniku této vlny jsou známky sexuálního chování krav, tato preovulační vlna GnRH současně indukuje vznik LH a FSH vlny. Dominantní folikul ovuluje, pokud je hladina progesteronu na bazální hodnotě a LH pulsy se objevují kaţdých min po 2 3 dny. Ovulace se objevuje hodin po estru 15

16 a je následována luteální fází estrálního cyklu. Začátek luteální fáze, také označovaný jako metestrus, trvá typicky 3 4 dny a je charakterizován formováním ţlutého tělíska z kolabovaného ovulačního folikulu (corpus hemorragicum). Po ovulaci koncentrace progesteronu stoupají díky vývoji ţlutého tělíska, uvnitř kterého luteinizují granulární a thekální buňky ovulovaného folikulu a produkují progesteron důleţitý k zahájení a udrţení gravidity anebo k obnovení pohlavního cyklu. Během následné fáze, která se nazývá diestrus, koncentrace progesteronu zůstává zvýšená v opakovaných vlnách, vyvíjejících se folikulů díky uvolňování FSH z předního laloku hypofýzy. Folikuly, které rostou během luteální fáze pohlavního cyklu neovulují, protoţe zvýšené hladiny progesteronu prostřednictvím negativním zpětné vazby umoţňují sekreci většího mnoţství LH, ale v delších intervalech, které nejsou dostatečné pro ovulaci. V proestru koncentrace progesteronu klesá současně s regresí ţlutého tělíska. Regrese ţlutého tělíska je způsobena sekrecí PGF z dělohy (Forde, 2010) Fáze pohlavního cyklu Estrus Je nejdůleţitější fáze pohlavního cyklu kterou lze rozpoznat a je nutné ji detekovat pro zapuštění nebo inseminaci. Délka říje se pohybuje průměrně v rozmezí hodin, při počítaní dnů pohlavního cyklu se den říje obvykle povaţuje za den 0. V říji na vaječnících dozrává dominatní preovulační folikul průměrné velikosti mm. Při palpaci se folikul jeví jako kulatý fluktující útvar na povrchu vaječníku a zároveň dochází k zániku ţlutého tělíska, které se zmenšuje, nabývá tuhé konzistence a ztrácí se ohraničení tkáně ţlutého tělíska od okolní tkáně vaječníku a zaniká i ovulační papila. Délka ţlutého tělíska se pohybuje v rozmezí 5 10 mm. Na pohlavních orgánech můţeme pozorovat maximální stupeň estrogenizace. Sliznice poševní je v tomto období zarudlá, pokrytá sklovitým hlenem, který vytváří tzv. jezírko pod zevní brankou. Vulva je edomotózní a vytéká z ní typický říjový hlen, který je průsvitný, sklovitý, bez příměsí, vysoce přilnavý a taţný. Na začátku a na konci říje bývá hustší a zkalený. Rektálním vyšetřením můţeme palpovat typicky výrazně do pánve stočené děloţní rohy, tuhé elastické konzistence. Děloţní ţlázy v endometriu jsou bohatě rozvětvené. Děloţní krček je ochablý a pootevřený. Povrchový epitel děloţního krčku podléhá degeneraci s tvorbou hlenu a tím se podílí na produkci cervikálního hlenu, který společně s hlenem ţláz poševní předsíně vytéká z vulvy. Říji většinou doprovází sníţený příjem krmiva a sníţená produkce laktace. 16

17 Zvířata vykazují příznaky heterosexuální erotizace. Vyhledávají ostatní krávy v proestru, estru nebo časném metestru. Očichávají a olizují okolí vulvy. Skáčí na jiná zvířata, při vzeskoku jiných zvířat. Stojí a vykazují ochotu k páření. Často bučí. V létě říje často nastupuje v průběhu noci nebo časně ráno. Pokud nastupuje odpoledne, bývá obvykle o 2 4 hodiny delší neţ říje nastupující v dopoledních hodinách. Páření nebo dráţdění klitorisu můţe zkrátit říji o 2 3 hodiny. Dominantní folikul produkuje estrogen, který na principu pozitivní zpětné vazby podmiňuje sekreci adenohypofyzárního LH. Frekvence pulzu LH se zvyšuje z jednoho pulzu za 4 hod. na jeden pulz za hodinu nebo méně, coţ zpětně stimuluje produkci estrogenu dominantním folikulem. Maximální koncentrace estrogenu podminují příznaky říje a sekrece LH vrcholí splynutím pulzu a uvolněním velkého mnoţství LH tzv. M. LH vlna, která navozuje morfologické a funkční změny v preovulačním folikulu, které mají za následek ovulaci (Hofírek, 2009) Metestrus Začátkem metestru proběhne na vaječníku ovulace (8 12 hodin po odeznění říje). Ovulace představuje prasknutí preovulačního folikulu a vystříknutí folikulární tekutiny s oocytem II. řádu, obklopeným kumulárními buňkami do nálevky vejcovodu. Ovulace je podmíněna změnami na stěně preovulačního folikulu (např. změna v prokrvení, navázaná prostaglandiny a zvýšeným turgorem zmnoţením folikulární tekutiny. Při ovulaci dochází k narušení stěny folikulu v místě s minimálním krvením (tzv. avaskulární stigma). Ovulaci doprovází krvácení, krev se hromadí v dutině ovulovaného folikulu, vzniká centrální krevní sraţenina a dutina se vyplňuje pojivou tkání, thékalními i granulózními buňkami, pocházejícími z předcházejícího folikulu. Vzniká tak ţluté tělísko ( Hofírek, 2009). Ţluté tělísko je tvořeno luteinovými buňkami, které vznikají přeměnou z folikulárních buněk. Buňky luteinové obsahují barvivo Lutein. Lutein vytváří v ţlutému tělísku zbarvení, od červenooranţové do zlatoţluté a následně bílo-ţluté (Jelínek, Koudela, 2003). Nultý aţ třetí den po ovulaci nastupuje další folikulární vlna, takţe na vaječnících kromě tvořícího ţlutého tělíska jsou přítomné rostoucí folikuly. Velikost nepřesahuje 14 mm (Hofírek a kol., 2009). 17

18 Zanikají psychické a pohlavní podráţdění. Zvýší se odtok krve z oblasti pohlavního ústrojí, zanikne edematózní zduření a uzavře se a tuhne děloţní krček, děloha začne ztrácet zvýšený tońus. Cervikální kanálek se uzavírá a vyplňuje se hustým hlenem gelovité konzistence a naţloutlé barvy. Poševní sliznice bledne a dostává světle růţový nádech. Rychle mizí zevní příznaky estrogenizace a zvíře se dostává do pohlavního klidu ( Jelínek, Koudela, 2003) Diestrus Diestrus lze označit za klidovou či sekreční, ve které je pohlavní ústrojí připraveno na graviditu. Délka diestru je okolo 13 dní. Na vaječnících dominuje ţluté tělísko, které 9. den dosahuje maximálního stupně vývoje (tzv. v rozkvětu), ve kterém přetrvává aţ do dne pohlavního cyklu. V těchto dnech začíná regrese ţlutého tělíska. Ţluté tělísko v rozkvětu dosahuje i velikosti 20 mm a zaujímá více jak polovinu ovariální tkáně, má různý tvar nejčastěji však je oválný, ţlutooranţové barvy. Na svém povrchu má ovulační papilu, ale aţ třetina ţlutých tělísek ovulační papilu nevykazuje. V průběhu diestru pokračuje cyklický folikulární vývoj formou folikulárních vln. Na vaječníku není jen ţluté tělísko, ale jsou přítomny folikuly v různém stadiu vývoje. V pohlavním cyklu obvykle proběhnou 2 vlny (od 2 3 a dne) nebo 3 vlny ( od 0 2, 7 9 a dne). Průběh první vlny je většinou standardní. Sekrece FSH hlavní měrou udává frekvenci a průběh folikulárních vln. Před nástupem folikulární vlny se zvýší sekrece FSH a v druhé polovině se sekrece FSH sniţuje. Po luteolýze v případě 2 vln v pohlavním cyklu ovuluje dominantní folikul z druhé, v případě 3 vln ze třetí folikulární vlny. Tyto vlny se nepravidelně střídají na obou vaječnících nebo po určitou dobu probíhají vlny jen na jednom z nich. Na vývodných pohlavních cestách přetrvávají příznaky klidové fáze vyznačující se pouze sekrecí děloţních ţláz. Poševní sliznice je zbarvená světle růţově, je suchá a matná. V zevním projevu přetrvává pohlavní klid. Ţivotnost ţlutého tělíska ovlivňuje jeho kvalita, velikost a termín uvolnění PGF2alfa z dělohy. Konec luteální fáze určuje produkce a uvolnění PGF2alfa z děloţní stěny (především endometria) (Hofírek a kol., 2009). Pokud kráva zabřezla, vyvíjí se blastocysta dráţdící receptory děloţní sliznice. Ţluté tělísko zůstává na vaječnících a dále produkuje hormon progesteron a zajišťuje vývoj 18

19 embrya a plodu v průběhu březosti aţ do porodu. Jestli k oplodnění nedojde a samice nezabřezne, endometrium začíná kolem 15 dne produkovat prostaglandin, který vyvolá regresi ţlutého tělíska, přeruší se produkce progesteronu a tak se umoţní nástup proestru (Jelínek, Koudela, 2003) Proestrus V proestru končí luteální fáze předchozího pohlavního cyklu. A začíná fáze folikulárního cyklu nového. Délka proestru trvá v průměru 3 4 dny. Na vaječníku probíhá regrese ţlutého tělíska a výrazný růst ovulačního dominantního folikulu. Folikul můţe dosahovat velikosti mm. Luteolýza v této fázi představuje rychlou ztrátu funkce ţlutého tělíska, aţ dojde k postupnému strukturálnímu zániku, obvykle během 1 2 dnů. Ţluté tělísko se nepatrně zmenšuje, pozbývá elasticitu a nabývá světlejší barvu. Pokud je přítomna ovulační papila, zmenšuje se na velikost špendlíkové hlavičky tuhé konzistence. Změny na vaječníku podmiňují rychlý pokles P 4 aţ k nulovým hodnotám a vzestup koncentrace estradiolu. Začíná se uplatňovat pozitivní zpětná vazba estradiolu na selekci LH. Sekrece LH se postupně zvyšuje a stimuluje zrání dominantního folikulu. V průběhu této fáze dochází v děloze k zástavě sekrece děloţních ţláz a jejich přestavbě, zvýší se tonizace, uvolnění děloţního krčku a postupnému ztekucení hlenové zátky. Děloţní rohy se stáčejí a retrahují do pánve a děloţní stěna nabývá tuhoelastické konzistence. Dochází k překrvování pohlavního ústrojí a tvorbě cervikálního a vestibulárního hlenu. V této fázi je poševní sliznice zarudlá, vlhká a lesklá. Z vnějších příznaků je moţné zaznamenat edemozní vulvu (Hofírek a kol., 2009). V důsledku zvýšeného mnoţství estrogenů dochází ke změnám v chování jalovic a krav. Začnou být neklidné, bučí a naskakují na jiné krávy (Zahrádková a kol., 2009). 3.3 Příčiny špatného zabřezávání a sterility u krav K nejčastějším příčinám sníţení plodnosti patří zánětlivé změny na pohlavních orgánech, jako jsou zánět dělohy, vejcovodu, děloţního krčku, vulvy a pochvy. Časté příčiny nezabřezávání plemenic, mohou být způsobeny nedostatečnou hygienou např. při inseminaci, jsou do porodních cest zaneseny nejrůznější mikroorganismy vyvolávající místní zánětlivá onemocnění. Další můţe být po porodu zadrţení lůţka, které ve většině případů způsobí poranění porodních cest, při narození dvojčat, mrtvého telete a často při nízké úrovni hygieny při porodu, násilné porody mohou poranit hráz 19

20 a poraněná hráz je znečišťována výkaly, které vnikají i do pochvy, kde dráţdí sliznici a následně vyvolávají záněty. Další příčiny mohou být způsobeny poruchou pohlavních funkcí tzv. atrofie (zmenšení) vaječníku, perzistentující (přetrvávající) ţluté tělísko, cystozní degenerace vaječníku, atrezie vaječníkových folikulu (říje bez ovulace) a perzistence folikulu (opoţděná ovulace) (Zahrádková a kol, 2009). Jednou z mnoha příčin sterility u krav můţe být přítomnost ovariálních cyst. Perzistující (dlouhotrvající) ovariální cysty vedou k hormonální disfunkci ovárií a ke změnám v děloţní sliznici ( Kummer a kol, 1998). K atrofii vaječníku většinou dochází v průběhu jiných onemocnění, při podvýţivě, z nadbytku výţivy (bílkovin), náročnější klimatické podmínky apod. Při těchto onemocněních se špatně rozpoznávají říjové příznaky. Perzistující ţluté tělísko vzniká při různých stavech organismu jako je zánět dělohy, nádor, odumření embrya atd. Projevuje se zdánlivou březostí. Při atrezii vaječníkových folikulů se zastaví vývoj folikulů na určitém stupni a nepraskne, jen zanikne. Projevuje se v nepravidelných říjových cyklech, které mají jen slabé příznaky. U perzistujících folikulů je časový nesoulad mezi projevy říje a ovulací (Zahrádková a kol, 2009) Diagnostika ovariálních cyst Kummer a kol. (1998) ve studii uvádí, ţe jednou z mnoha příčin sterility u krav můţe být přítomnost ovariálních cyst. Perzistující (dlouhotrvající) ovariální cysty vedou k hormonální disfunkci ovárií a ke změnám v děloţní sliznici. V děloze dochází k cystické dilataci děloţních ţlázek s distrofií a atrofií epitelů k fybróze sliznice a hypertrofii stěn cév. Tyto změny vedou k funkční insuficienci endometria a výrazněji se projevují od dne po porodu. Nejvýznamnější hormonální vliv na rozvoj patologických stavů v děloze mají estrogeny. Ze zdravotních a ekonomických důvodů je třeba provádět diagnostiku a terapii ovariálních cyst do období okolo 60 dne po porodu. Odkládání léčby na pozdější období můţe vést ke sníţenému zabřezávání aţ sterilitě krav. Ovariální cysty jsou nezoovulované folikuly o průměru více neţ 2,5 cm přetrvávající po dobu nejméně 10 dnů. Podle rozdílné morfologické struktury a funkční aktivity rozdělujeme cysty do dvou skupin. 20

21 Folikulární cysty (FC) jsou tenkostěnné, solitární nebo mnohočetné útvary, které v závislosti na funkčním stavu buněk membrána granulosa produkují variabilní mnoţství stradiolu (E 2 ), koncentrace progesteronu (P 4 ) v krevním séru je nízká (méně neţ 1ng/ml -1 ) Luteální cysty (LC) jsou obvykle solitární, jejich stěna je silnější a funkční, luteální tkáň se prezentuje produkcí P 4 v koncentracích nad 1 ng.ml -1. Jejich výskyt je méně častý (7 30 %) asi u % krav postiţených ovariálními cystami, lze diagnostikovat současný výskyt cyst a ţlutého tělíska (CL). Ovariální cysty nejčastěji vznikají dnů po porodu. Cysty jsou poměrně dynamické struktury, které mohou perzistovat, podléhat atrezií, luteinyzaci a regrasi se spontánním obnovením ovariálního cyklu nebo s tvorbou nové vlny cystických folikulů. V chovech dojnic je prevalence výskytu cystické degenerace ovarií v rozmezí (6 30%), aktuální incidence bude pravděpodobně ještě vyšší. Vzhledem k tomu, ţe aţ u 60% krav postiţených ovariálními cystami jiţ v raném puerperiu dochází do 2 měsíců po porodu ke spontánní obnově ovariálního cyklu a nejsou proto v pozdějším období diagnostikovány. Tvorba ovariálních cyst je výsledkem neuroendokrinní disbalance osy hypotalamushypofýza - ovarium/nadledvina, vedoucí k poruchám zrání a ovulace folikulů. S tvorbou cyst závisí další řada faktorů, jako je heritabilita, stáří, mléčná produkce, roční období, výţiva, stres, infekce dělohy, hypofunkce štítné ţlázy a další. Primární příčina a mechanismy vzniku cyst nebyly dosud jednoznačně identifikovány. Efekt terapie ovariálních cyst je do značné míry závislý na délce trvání patologického procesu, tzn. na délce intervalu do zahájení léčby. U plemenic léčených po dnu po porodu se jiţ uvádí dubiózní aţ nepříznivá prognóza v důsledku sniţující se fertility. Kromě neadekvátní reakce ovárií na ošetření, sehrávají podstatnou roli funkční a patolomorfologické změny na děloţní sliznici. Základní patologickoanatomický popis změn v endometriu nejčastěji zahrnuje cystickou dylataci (zvětšení) ţlázek s atrofií epitelu aţ obrazně označované jako swiss cheese (švýcarký sýr), hyperplazií stromatu a svaloviny cév, plošnou fibrózu, atrofii a sníţení výšky sliznice. Ze studie provedené (Kummerem, 1998) vyplývá, ţe u krav vyšetřených do 40 dní po porodu byly diagnostikovány endokrinně aktivní folikulární cysty dosud bez známek 21

22 luteinizace. U krav byly zjištěny vysoké koncentrace E 2 (více neţ 20 pg/ml -1 ) a nízké koncentrace P 4 (méně neţ (1ng/ml -1 ). Na endometriu byly patrny změny odpovídající delší etrogenizaci - hyperemie sliznice, četné hemoragie, intenzivní aţ masivní infiltrace horních partií sliznice mononukleárními buňkami, zejména lymfocyty s jejich prostupem do lumena dělohy, vakuolární degenerace povrchového a ţláznatého epitelu a známky počínající dilatace ţlázek a hyperplazie vaziva. Tyto změny měly zřetelný loţiskový charakter. V období mezi dnem po porodu byly u 50% vyšetřovaných krav diagnostikovány endokrinně aktivní folikulární cysty (E 2 více neţ 20 pg/ml -1, P4 méně neţ 1ng/ml) a cysty s postupující luteinyzací (E 2 více neţ pg/ml -1 P 4 více neţ 1 ng/ml -1 ), u zbývajících jejich kombinace s LC, nebo CL (variabilní koncentrace P4). Perzistující ovariální disfunkce provázená vysokými koncentracemi E 2 navozuje zvýrazňování patologických procesů, které postihují stále větší poruchy endometria. Zvýrazňuje se především hyperplazie ţlázek a stromatu a vaskularizace endometria. Častější jsou nálezy periglandulární (okolo ţlázek) fibrózy, zejména u dilatovaných ţlázek. Přetrvává hyperemie sliznice infiltrace lymfocyty s jejich kumulací v horních partiích sliznice a peliglandulárně, četný je výskyt lymfoidních nodulů (zhlukují do uzlíků) a zvýšená přítomnost makrofágů a ţirných buněk. Účinky E 2 na endometrium se prosazují i u krav s vyššími hladinami P 4 (více neţ 1 ng/ml -1 ) a jeho protektivní (antiestrogení efekt není v tomto období jednoznačně zjevný). Pro plemenice vyšetřované po 60 dnu po porodu byl typický sniţující se výskyt FC (38%), přičemţ asi u jedné poloviny FC byla stanovena niţší hladina E2 (méně neţ 20pg/ml) v důsledku postupující atrezie. V 50% případů byl diagnostikován současný výskyt FC+ CL (zvýšené koncentrace E2 v 65% a P4 v 71% případů) a u 12% krav byla stanovena solitární LC. Charakteristickým obrazem je postupný útlum hyperemie a lymfocitární infiltrace endometria a od 80. dne po porodu zřetelné omezení hyperplazie epitelu ţlázek. Od dne po porodu, počínají dominovat patologické změny, které mají ireverzibylní charakter sníţení počtu ţlázek, jejich cystická dilatace s distrofií a atrofií epitelu, rozpad epitelu a nekróza ţlázek, periglandulární fibróza, intenzivní vaskularizace, z hypertrofií změn cév, difúzní fibróza a atrofie endometria. Výška sliznice se sniţuje a počínají dominovat obrazy atrofického endometria. 22

23 V závislosti na endokrinní aktivitě ovarií jsou zřejmé určité rozdíly, a to jak v charakteru patologických změn, tak v jejich rozsahu a intenzitě. Nejvýznamnější negativní dopady na cílovou tkáň mají perzistující, solitární nebo mnohočetné folikulární cysty s trvalou, i kdyţ variabilní produkcí E2 (Kummer a kol., 1998). Lokální destrukce povrchového epitelu + krvácení do lumina Obrázek 2: lokální destrukce povrchového epitelu a prostup krevních buňek do lumina dělohy. Endometrium 37. den po porodu u krávy s aktivní FC (Massonův trichom, 100x) (Kummer a kol., 1998). Distrofie epitelu Dilatace ţlázy Mohutná periglandulární fibroza Obrázek 3: Dilatované děloţní ţlázky s pokročilou dystrofií epitelu a s mohutnou periglandulární fibrózou v endometriu krávy 167. den po porodu s aktivní FC (Massonův trichom,63x) (Kummer a kol., 1998). 23

24 Dystrofie epitelu Dilatovaná děloţní ţláza Periglandulární fibroza Obrázek 4: cystická dilatace postihující většinou děloţních ţlázek ("swiss cheese") a pokročilá fibrotizace endometria. Endometrium krávy 182 dnů po porodu s vícečetnými FC (hematoxylin-eosin, 25x) (Kummer a kol., 1998). 3.4 Anatomie pohlavní soustavy u feny Vaječníky Vaječníky (ovaria) jsou uloţeny za ledvinami kaudiálním směrem od posledního ţebra, na levé straně 12 cm a 10 cm na pravé straně. Vaječníky jsou uzavřeny v ovariální burze. Vaječníky jsou fixovány, kromě jiných vazů, ke střední třetině jednoho či dvou posledních ţeber, pomocí ligamentum suspenzorium. Při ovarektomii tento vaz stěţuje vytaţení vaječníků do operační rány linea alba. Průměrná velikost vaječníků u feny v anestru (středně velká fena) je 1,5 x 0,7 x 0,5 cm. V průběhu pohlavního cyklu se ovaria zvětšují v závislosti na vývoji folikulů a ţlutých tělísek. Na levé straně jsou vaječníky aktivnější (Svoboda a kol., 2001) Vejcovody Vejcovody feny visí ze stropu dutiny břišní zavěšené na vazu (mesosalpinx) (Nabrt, 1998). 24

25 Začínají nálevkou, obkruţují kraniodorzálně vaječník a ústí do kraniálního konce děloţního rohu otvorem, který je tvořen svěračem aktivně kontrolujícícm přechod gamet či embrii (Svoboda a kol., 2001) Děloha Děloha (uterus bicornis) je tvořena dvěma dlouhými rohy (10 20 cm v závislosti na plemeni), tělem, krčkem a má podobu písmene Y. Těsně za vaječníky ve vzdálenosti 5 10 mm začínají hroty děloţních rohů. Probíhají rovně nebo v mírném oblouku směrem k pánvi. Děloţní rohy se na přechodu břišní a pánevní dutiny spojují v krátké děloţní tělo, jehoţ délka se pohybuje v rozmezí 2 5 mm. Na děloţní tělo navazuje děloţní krček, který spolu s děloţním tělem leţí na dorzální ploše močového měchýře. V místě uterovaginálního spojení probíhá krček diagonálně, takţe jeho vnější ústí leţí ventrálně a prominuje na délku 0,5 1 cm do pochvy. Kanálek krčku děloţního je 5 10 mm dlouhý, takţe se vnitřní a vnější ústí děloţního krčku téměř stýkají. Dorzální stěna dělohy naléhá na sestupný tračník a bederní svaly, příční břišní sval a močovody. Od hrotu děloţního aţ po uterovaginální spojení odstupuje z dělohy široký děloţní vaz a zavěšuje dělohu na dorzolaterární plochu stěny břišní a pánevní dutiny (Černý, 2002). Šířka děloţních rohů i těla u pohlavně dospělých nebřezích fen se pohybuje kolem 0,5 cm u fen, které ještě neměly štěnata a kolem 1 cm u fen, které jiţ štěňata měly. Březost nebo patolocký obsah v děloze se několika násobně zvětšuje děloţní rohy i tělo ( aţ na 4 8 cm, aţ se v dutině břišní stáčí do kliček.( Svoboda a kol., 2001) Pochva a poševní předsíň Pochva (vagína) je u fen obzvláště dlouhá 6-20 cm v závislosti na plemeni (Svoboda a kol., 2001) Leţí v pánevní dutině, kraniálně zasahuje ještě do její peritoneální části. Retroperitoneálně uloţená pochva probíhá obloukovitě k sedacímu oblouku (arcus ischiadicus) (Černý, 2002). Pod zevní brankou děloţního krčku vytváří úzkou štěrbinu, směrem kaudálním se rozšiřuje a končí před ústím močové trubice. Hymenální prstenec na rozhraní pochvy a poševní předsíně vytváří zúţení vlivem cyrkulární slizniční řasy a vyvýšené ventrální stěny způsobené tlakem pánevního dna. V kraniální části poševní předsíně na vyvýšené 25

26 spodině ústí močová trubice. Povrch vaginální sliznice v kraniální části je nepravidelně zvlněn v části kaudální podélně zvrásněn. Tvar a velikost slizničních řas se mění v závislosti na průběhu estrogenizace zvířete. Poševní předsíň u fen směřuje vetnrokaudálně ve sklonu asi 60 k horizontální rovině (Svoboda a kol., 2001) Poštěváček Poštěváček (klitoris), jako vývojová obdoba pyje u samců obsahuje více tukové neţ erektilní tkáně. U středně velkých plemen je dlouhý 0,6 a široký 0,2 cm. Vlivem ventrokaudálního sklonu poševní předsíně je vulva uloţena pod úrovní pánevního dna (Svoboda a kol., 2001). Obrázek 5: Pohlavní ústrojí feny (Najbrt, 1998). 26

27 3.5 Pohlavní cyklus u feny Feny jsou monoestralní, typicky nesezonní spontánní ovulátoři a mají spontánní lutealní fázi Endokrinologie Ze studie provedené (Concannon a kol, 2010) vyplývá, ţe endokriní mechanismy psích cyklů nejsou na rozdíl od ostatních savců interpretovány z hormonálních profilů a výsledků experimentální manipulace. Steroidní testy prováděné pro přeţvýkavce a lidi byly přizpůsobeny na psí sérum a plazmu. S pouţítím extraktu vzorků a přímých testů se vzorkem ze zvířete po ovarektomii, které byly kontrolované kvůli nespecifické interferenci LH, FSH a prolaktinu. Testy sou stanovovány buď za pomoci heterologních testů zaloţených na antiséru z hormonů přeţvýkavců a hlodavců nebo homologních testů s purifikovaným psím hormonem připraveným jako standart. Ovulace nastává v odpovědi na náhlý konec proestru, hladina gonadotropínu narůstá během 1 3 dnů, stimuluje růst luteinizačního hormonu, pod jehoţ vlivem dochází k produkci progesteronu. Pokud nedojde k březosti, zaniká ţluté tělísko a zhruba v rozmezí 1 3 dnů dochází k nárustu FSH, pod jehoţ vlivem je produkován estrogen. Ovulace je načasována tak, aby proběhla hodin po vyplavení (sekreci) LH do krve, u fen dochází ke zrání oocytů v distálních vejcovodech dva dny po ovulaci, u lidí a u mnoha hlodavců. Preovulačně je zvýšena produkce folikulárního progesteronu doprovázena zvýšením periferního progesteronu, coţ je uţitečné pro načasování ovulace a velmi podobně to probíhá i u feny, pro spuštění sekrece lutropinu je u feny kromě luteinizačního hormonu potřebná i produkce prolaktinu. Neexistuje ţádný luteolytický mechanismus a hysterektomie nemá ţádný vliv na funkci ţlutého tělíska Prodlouţení luteální fáze má za následek detekovatelné prsní zvětšení, coţ můţe ve vztahu k feně způsobovat klinický stav pseudogravidity, charakterizované hrubým prsním zvětšením, doprovázeným laktogenezí a laktopoezou (tvorbou a produkcí mléka). Těhotenské cykly jsou charakterizovány zvýšenou sekrecí progesteronu působící na těhotenství v závislosti na zvýšení prolaktinu a po implantaci v reakci na zvýšení relaxinu. Porod nastává v reakci na náhlé luteolytické zvýšení PGF (růstový hormon) těsně před porodem (Concannon, 2010). 27

28 3.5.2 Fáze pohlavního cyklu Proestrus Nastává, jestliţe vnější příznaky zvýšené estrogenizace jsou nejprve pozorovány jako otok vulvy, obvykle doprovázený vodnatými krvavými změnami vulvy. Proestrus obvykle trvá 9 dní a je charakterizován progresivním zvýšením velikosti a napětí vulvy, vaginální epiteliální proliferací, kornifikací a otokem, zvýšením počtu buněk ve vaginálním stěru a vaginalní sekrecí feromonu. Buněčné profily vaginálních stěrů se mění z dominujících parabazálních buněk na malé intermediální dlaţdicové buňky, velké meziprodukty a velké odlučující se buňky, rohovatějící buňky aţ nakonec plně převládají zrohovatělé buňky a dojde k úplné absenci neutrofilů. Vrcholy kornifikace jsou variabilní před luteinizační fází. Serosanqunoizní výtok je sloţen ze serozní tekutiny obsahující neporušené erytrocyty a jejich hemoglobin, pocházející z diapedezy v děloze, kde nejsou spolehlivě charakteristické změny v jejich počtu a vzhledu. Vaginoskopicky se mukóza jeví edematozně, postupně se mění z růţové na bílou, se serosanqunoizní (směs krve a výtoku) tekutinou na povrchu a v prohloubených vaginálních záhybech, které se stávají více prominentní v obou osách a vzniká vzhled hladkého kamene Dochází k progresivnímu poklesu v agresivní reakci na samce a při pokusu o krytí dochází ke změně chování z agresivního k pasivně hravému v leţe. Lákání samců zahrnuje sekreci feromonů a hlavním lákadlem v poševních sekretek řijící feny byl identifikován metyl-p-hydroxybenzoát. Malé mnoţství této látky způsobuje u psů vzrušenost a studie s nízkými hladinami této látky byly zastaveny, protoţe docházelo k hypervnímavosti jedinců. Sérový estradiol se po celou dobu zvyšuje, z počátku z 5 na 15pg/ml a dosahuje vrcholu pg/ml -1. Proestrus končí s nástupem vnímavého chování typického během 0,5 3 dny po nejvyšší hladině estradiolu a v den proovulovační LH vlny. Fyziologický proestrus končí s nárůstem luteinizačního hormonu (Concannon, 2010) Estrus Jde o fázi vlastní říje. Chování při estru se vyznačuje vyšší vnímavostí k samcům a jejich zvýšenému vyhledávání. Délka estru je variabilní, můţe trvat 5 10 dní. Klinciká definice udává, ţe estrus trvá, dokud vaginální anatomie a cytologie jiţ neodráţí plnou nebo maximalní kornifikaci, ale spíše extenzivní regionální deskvamace 28

29 (odlupování odumřelé části), vzhled podřízen nekornifikujícím buňkám a epiteliální ztenčení s migrací neutrofilů do lumen, tyto změny nastávají okolo 6 11 dne po vzestupu LH. Nástup fyziologického estru nemá zřetelné cytologické koreláty, ale anatomicky se odráţí v počátečním zvrásnění a krenulaci (vznik mikrovlásek zvrásnění) endoskopicky pozorované vaginální mukózy ± jeden den od vzestupu LH, jako odpověď na prudký pokles poměru mezi estrogenem a progesteronem, maximální krenulace nastává 4 5 den. V některých případech fertilní cykly s normálními endokriními profily mohou nastat spolu s nástupem estrálního chování jiţ dva dny před zvýšením LH, stejně tak jako 6 dní po zvýšení LH nebo vůbec ne. Etradiol klesá od nejvyší hodnoty, které dosahuje v pozdním proestru, na přechodné hodnoty pg/ml -1. Sérový prgesteron prudce stoupá nad hodnotu 1 3 ng/ml -1 během proovulačního vzrůstu LH a rychle se zvyšuje dále aţ na hodnoty ng/ml -1 v 10. dni, během říje nebo krátce po jeho skončení. Estrus u fen se vyskytuje jako odezva na pokles estradiolu, který normálně začíná před vzrůstem LH a pokračuje během celého estru. Nástup estru je usnadněn synergickým rychlým vzrůstem progesteronu, který vyplývá z nárůstu LH (Concannon, 2010) Metestrus Jedná se o post-estralní část luteální fáze, která byla původně definována vymizením estrálního chování. Při uţití morfologických kritérií začíná metestrus 6 11 den při první detekci typického metestrálního vzhledu vaginální sliznice a vaginálního stěru. Metestrus probíhá dokud nenalezneme důkazy, ţe probíhající luteální fáze ustává. Konec metestru a nástup anestru jsou definované v případě, ţe děloţní endometrium prochází histologickými změnami, prsní zbytnění ustupuje v důsledku sníţení progesteronu a kdyţ sérový progesteron klesá na trvalou úroveň 1 2 ng/ml -1. Sérový progesteron vzrůstá k hodnotám ng/ml -1 mezi cykly 20. a 35. den a pomalu klesá aţ na hodnotu 1 ng a to v den 55. aţ 90. Estradiol se pohybuje v rozmezí pg/ml -1 s profilem paralelním k progesteronu, tzn. je vyšší ve střední luteální fázi a pak klesá (Concannon, 2010) Anestrus Anestrus, neboli klidovou fázi pohlavního cyklu fen z klineckého hlediska nemůţeme jednoznačně rozeznat od diestru. Na začátku anestru poklesne koncentrace progesteronu pod hodnotu 1ng/ml -1. Anestrus má různou délku trvání u různých plemen, ale je i individuálně variabilní a z převáţné 29

30 části udává i délku mezi říjovými intervaly. Délka anestru se pohybuje mezi dny, krajní hodnoty činí dní. Hypotalamohypofýzo-ovariální osa řídící pohlavní aktivitu je v relativním klidu, koncentrace hypofyzárních gonadotropinů i ovariálních steroidů (estrogen, progesteron), se vesměs pohybují na bazálních hodnotách. Pouze koncentrace folikuly stimulujícího hormonu (FSH) se udrţuje v průběhu pohlavního cyklu na téměř konstatní úrovni, s mírným poklesem při nástupu proestru a současným výrazným zvýšením s LH vlnou na začátku říje. Koncentrace estrogenu v průběhu anestru nepatrně kolísá v závislosti na neustále probíhajícím neplnohodnotném vývoji a zániku ovariálních folikul. Přechodné zvýšení LH ve formě malé vlny se objevuje před nástupem proestru. V průběhu anestru jsou vaječníky malé, s folikuly v průměru do 2 mm. Ve stěně děloţní probíhají strurální a funkční změny, které vracejí dělohu do stadia klidu (involuce dělohy). Regenerace endometria je zakončena den po nástupu říje, tj. přibliţne na konci 2 měsíce anestru. U jalových fen je involuce zakončená přibliţně o 20 dní dříve neţ u březích fen. V anestru nelze ultrazvukem vaječníky přesně ohraničit. Děloha je malá, ochablá a při palpaci lehce zaměnitelná s kličkami střeva. Vulva se zmenší a je suchá. Vaginální sliznice je světle růţová a slizniční řasy jsou málo výrazné. Vaginální cytologii lze prokázat parabazalní a intermediální buňky, případně bakterie a neutrofily. Pozadí je čisté nebo granulované (Svoboda a kol., 2001). 3.6 Nemoci pohlavní soustavy a určování krytí feny Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi Vitásek (2001)ve svém výzkumu na 120 hárajících fených různého věku (1,5 aţ 6 let) a plemene určuje optimální doby krytí fen. Dobu krytí není jednoduché určit, především z důvodu velké fyziologické variability délky jednotlivých fází pohlavního cyklu a také nestandardních zevních příznaků. Proestrus u fen trvá 3 aţ 27 dní a estrus 3 aţ 21 dní. Celková délka hárání u 75% fen se pohybovala v průměru 10 aţ 21 dní. Pro určení vhodné doby krytí se pouţívají mnohé vyšetřovací metody. Krytí na základě změn v charakteru výtoku - v optimálním termínu se u feny mění barva výtoku z krvavě červeného na růţový aţ zcela světlý. Na tuto metodu není zcela spolehnutí, protoţe u některých fen se krvavý výtok ani neobjeví, u jiných přetrvává krvavý výtok i přes fertilní období. 30

31 Krytí na základě svolnosti k páření - tato metoda se zjišťuje v den LH peaku. Páření by mělo nastat 3 aţ 4 dny poté. Některé feny se však nenechají nakrýt ani v období vrcholu říje, jiné zase kdykoliv. Krytí na základě délky hárání - 10 aţ 12. den od začátku hárání u některých fen z důvodu velké variability délky hárání můţe být krytí 10. den jiţ pozdě a naopak u jiných fen je krytí 15. den stále předčasné. Pouţití vaginální cytologie - tato metoda poskytuje informaci více o estrogenizaci feny a méně o ovulaci a časném diestru. Z těchto důvodu je metoda obtíţná a nepřesná. Stanovení hormonálního profilu - v reprodukci fen je nejpraktičtější a nejvíce pouţívanou metodou stanovení progesteronu (P4) v krevním séru. Na základě stanovení koncentrace progesteronu, lze poměrně přesně určit fázi pohlavního cyklu feny a navíc v průběhu hárání upřesnit vhodnou dobu na krytí. Na základě zjištěných jednorázových hodnot progesteronu bylo fenám stanoveno doporučující období pro zapuštění feny, nebo byly opakovaně pozvány na odběr a nové stanovení progesteronu. Doporučený termín se stanovuje, podle schématu viz. tabulka. Diagnostika gravidity se prováděla sonografickým vyšetření den po nakrytí. Z celkového počtu 120 krytých fen podle stanovení koncentrace progesteronu bylo v termínu den po krytí při ultrazvukovém vyšetření zjištěno 93 březích fen a 27 jalových fen. Obecně se udává úspěšnost zabřeznutí metodou stanovení progesteronu na 80-90% a navíc se předpokládá, ţe přesnější odhad doby ovulace můţe zvýšit počet štěňat ve vrhu. Při stanovování schématu k určení vhodné doby ke krytí brali tvůrci výzkumu v úvahu následující fyziologické jevy, probíhající postupně v průběhu hárání: maximální koncentrace estrogenu je v období proestru, a to 1 aţ 2 dny před nástupem vlastního estru, a pak následuje jejich postupný pokles. Kombinace zvyšujících se hladin progesteronu a současný pokles koncentrace etrogenu v posledních dnech proestru vede ke změnám chování fen, u kterých je zjišťováno maximální estrální chování a nástup svolnosti k páření. V pozdním proestru začíná vlivem LH tvorba progesteronu ve folikulárních buňkách ovarií. Preovulační vzestup hladin LH, tzv. LH peak, přetrvává 31