Vodní ekosystémy VI. Mokřady

Transkript

1 Rozvoj a inovace výuky ekologických oborů formou komplementárního propojení studijních programů Univerzity Palackého a Ostravské univerzity CZ.1.07/2.2.00/ Vodní ekosystémy VI Mokřady

2 Literatura pro zájemce

3

4 WETLANDS = mokřady Mokřady obecně zahrnují biotopy, které jsou zaplaveny nebo alespoň nasyceny vodou dostatečně dlouho, aby se vyvinula vegetace adaptovaná na půdu saturovanou vodou

5 Typický profil terestrickou půdou ve srovnání s půdním profilem mokřadu Hlavní rozdíl spočívá v přítomnosti či absenci kyslíku. Obecně mokřadní půda obsahuje více organické hmoty, je vystavena nižšímu vyluhovávání a obsahuje mikroorganizmy, které produkují plyny jako CH 4, NH 3 a H 2 S

6 Změny v chemismu půdy během zaplavení

7 Adaptace rostlin k zaplavení Anaerobní metabolismus + hromadění jednoduchých cukrů v období růstu Vývoj aerenchymu Srážení Fe 3+ sloučenin na povrchu kořenů

8 Vývoj aerenchymu je podmíněn hormonálně 1-aminocyclopropane-1-caraboxylic acid (ACC)

9 Porozita kořenů u 6 druhů ostřic rodu Carex, hydroponicky pěstovaných v aerobních podmínkách (vysoká koncentrace O 2 ) a v anoxicko-anaerobních podmínkách po dobu 3 a více týdnů - O 2 O 2

10 Způsoby proudění vzduchu u rákosu (Phragmites australis)

11

12

13 Lokalizace mokřadů podél gradientu půdní vlhkosti

14 Hlavní typy mokřadů mohou být odvozeny podle doby trvání a hloubky zaplavení

15

16 Hlavní typy mokřadů mohou jsou odvozeny ze dvou typů environmentálních faktorů: vodního režimu (doba zaplavení a hloubka) a zásobení živinami (N,P, Ca)

17

18 Některé termíny pro popis mokřadních typů Bog (Peatbog) Mokřad kumulující rašelinu, bez významného vtoku či výtoku, acidofilní společenstva mechů (Sphagnum) = vrchoviště Fen Mokřad kumulující rašelinu, který je zvodňován okolní minerální půdou a podporuje obvykle mokřadní vegetaci = slatina (bažina, močál) Marsh Často nebo kontinuálně zaplavený mokřad charakterizovaný emerzní bylinnou vegetací, adaptovanou na saturované půdní podmínky. V evropské terminologii marsh = minerální půdní substrát a nekumuluje rašelinu Mire Synonymum pro mokřad kumulující rašelinu (= bog) Moor Synonymum pro peatland: highmoor = vrchoviště; lowmoor = slatiniště Muskeg Rozsáhlé plochy mokřadů či rašelinišť; zejména v Kanadě a na Aljašce Peatland Všeobecný pojem označující jakýkoliv mokřad, který kumuluje částečně odumřelý rostlinný materiál Reedswamp Mokřad s dominancí Phragamites Swamp Mokřad s dominancí stromů a keřů (U.S. definice). V Evropě je lesnatý mokřad nebo mokřad s dominancí rákosin nazýván swamp, např. reedswamp

19 Srovnání termínů používaných pro popis podobných vnitrozemských nelesních sladkovodních mokřadů Severoamerická terminologie Marsh nebo Fen Bog Evropská terminologie Swamp Marsh Fen Bog CHARAKTERISTIKA Vegetace Rákosiny Trávy a ostřice Mechy Hydrologie Reotrofní Ombrotrofní Půda Minerální Rašelina ph Hrubě neutrální Kyselé Trofický stav Eutrofní Mesotrofní Oligotrofní

20

21

22 Vztah mezi kanadskými typy mokřadů a hlavními biotickými a hydrologickými gradienty a gradienty chemismu vod

23 Distribuce evropských rašelinišť podél gradientů ph a fertility

24 Světová distribuce mokřadů

25

26

27

28 Distribuce mokřadů podél zeměpisné šířky. (a) přirozené mokřady; (b) rýžoviště

29

30 Význam mokřadů Hydrologický režim Chladící efekt Kumulace a transformace látek a živin Biodiverzita

31

32 Hydrologie mokřadů V zásadě velmi rozmanitá

33

34

35 Mokřady vyrovnávají odtokové poměry

36 EVAPOTRANSPIRACE Chladící efekt mokřadů SLUNEČNÍ ENERGIE 3.5 kwh = 0.75 kg uhlí Kondenzace 12.5 MJ/m 2 Přenos do chladných míst 25 MJ /m 2 (~ 5 litrů vody/den/m 2 ) Srážky

37 Denní příkon sluneční energie 1000 W.m -2 ~ 6 kwh.m -2 Odraz 5-15 % Teplo % Ohřev půdy 5-10 % Výpar % Odraz 5-10 % Výpar % Ohřev půdy 5-10 % Teplo 5-10 % Odvodněné pole Rybník, louka, les, krajina s dostatkem vody

38 Povodí s mokřady zachytávají více živin a naopak exportují více organického materiálu (org. C) než povodí bez mokřadů

39 Mokřady jako biogeochemické centrum Propad anorg. živin Pomalý rozklad org. hmoty hromadění C Anaerobní metabolismus produkce CH 4, N 2 0 Odvodnění mokřadů produkce CO 2 Zdroj všech živin Přeměna anorg. na org. živiny

40 Zdroje (primární produkce, alochtonní přísun) a ztráty (herbivoři, mikrobi, rašelina, oheň) organické hmoty v mokřadech

41 Hlavní pochody aerobní a anaerobní respirace zodpovědné za rozklad organické hmoty v mokřadech a hladiny kyslíku a redox potenciálu, při kterých tyto pochody probíhají

42 Pokles redox potenciálu a následné změny v okolí kořenových kanálků

43 Koloběh uhlíku v aerobním (vodní sloupec) a anaerobním (sediment) prostředí

44 Koloběh dusíku v mokřadech I

45 Koloběh dusíku v mokřadech II

46 Koloběh fosforu v mokřadech I

47 Koloběh fosforu v mokřadech II

48 Koloběh síry v mokřadech I

49 Koloběh síry v mokřadech II

50 Typy mokřadů Pobřežní mokřadní ekosystémy (Coastal wetland ecosystems) Slané marše (slaniska) (Tidal salt marshes) Sladkovodní marše (Tidal freshwater marshes) Mangrovy (Mangrove wetlands) Vnitrozemské mokřadní ekosystémy (Inland wetland ecosystems) Litorální mokřady (Inland freshwater marshes) Ripariální mokřady (Riparian wetlands) Rašeniniště (Peatlands)

51

52 Rozvoj a inovace výuky ekologických oborů formou komplementárního propojení studijních programů Univerzity Palackého a Ostravské univerzity CZ.1.07/2.2.00/ Slaniska a mangaly

53 Salt marshes - slaniska Slaniska se vyskytují na pobřežích,, která jsou chráněna před vlnami, např. v lagunách a estuariích, kde má pobřeží mírný sklon a kde je dobré, ale ne příliš hojné zásobení sedimentem, jsou nejrozšířenější tam, kde je významná slapová amplituda Slaniska se mohou často ploškovitě vyskytovat společně s mangrovy, ale jinak dominují v místech, kde je absence mangrovů - jsou rozšířeny v chladných a sušších částech Země

54 Hranice mezi bylinnými slanisky a mangrovy je dána frekvencí period s mrazivým počasím. Nahoře schema slaniska ze severní a dole mangrove z jižní Floridy

55 Světová distribuce slanisek a mangalů

56 Plošný rozsah slanisk na atlantickém pobřeží USA

57 SALT MARSHES

58 Vznik a vývoj slanisek Slaniska se vyvíjejí nejčastěji v přílivových oblastech estuárií, kde rozmanitá skupina slanomilných trav (halofyt) kolonizuje sediment a poté zachytává jemný sediment. Pro tyto trávy je charakteristický rozsáhlý oddenkový systém pod povrchem sedimentu. Oddenky přijímají živiny, ale pomocí nich rostliny rovněž rozšiřují svoji pokryvnost. Po kolonizaci vytváří rostliny husté porosty dostatečné ke snížení rychlosti proudu a zvýší depozici jemného sedimentu. To způsobuje postupné zvýšení vrstvy sedimentu. Slaniska se začínají šířit a vyvíjet v louky s hustými porosty trav. Louky obvykle obklopují propletené systémy potůčků kanálů a rýh.

59 PRIEL

60 PRIEL IM SCHLICKVATT

61 The daily tides play a crucial role in salt marshes. They help circulate detritus and nutrients and expose mudflat organisms to predation by shorebirds and other animals

62 Environmentální služby poskytované slanisky

63 Hlavní faktory působící ve slanisku Salinita Zamokření a anoxie Zaplavování a turbidita

64 Zonace slanisk Anglie Spartina Vegetační zonace slanisek se vyvíjí vlivem interakcí mezi kompeticí a fyziologické schopnosti přežít vysokou slanost a zatopení Salicornia Porosty slanorožce (Salicornia sp.) na ostrově Amrum, Sev. moře Spartina x townsendii

65 Zonace slanisk na atlantickém pobřeží USA Slaniska Nové Anglie Slaniska jivýchodu USA

66 Zonace slanisk pacifického pobřeží USA na příkladu San Francisco Bay

67 Ostrov Sylt, Wadden Sea, Germany Spartina

68 Spartina sp.

69

70

71

72

73 hvězdnice slanistá (Aster tripolium)

74

75 Slanorožec (Salicornia prostrata)

76

77 Zonace a sukcese rostlin ve slanisku Salicornia + Spatina townsendii Salicornia + Glyceria maritima kolonizátoři Nestabilizované bahno, každodenní překrytí přílivem Glyceria maritima, Aster tripolium, Suaeda maritima Střední část slaniska, Limonium vulgare Armeria maritima Fakultativní halofyty Atriplex spp. Festuca rubra Juncus maritimus Kompletní sukcese od bahna po zapojené slanisko trvá cca let

78 Sukcese slanomilných druhů na přechodu mezi wattem a již pravidelně nezaplavovaných slanisek Pobřeží Severního moře moře souš podle Potta ex Kubíková (2005)

79 Zonace vegetace slaniska Westerkwelder na Wadden Island of Schiermonnikoog, Holandsko (histogram znázorňuje biomasu každého druhu) Zonace je predikovatelná podle tolerance jednotlivých rostlin k salinitě. Fyziologický vliv mořské vody působí přímo přebytkem toxických iontů, vodním stresem způsobeným salinitou a anaerobními podmínkami

80 Alternativní sukcese na holém povrchu vysokého slaniska jako výsledek různých fyzikálních podmínek

81 Adaptace rostlin slanisek Halofyta vysoký osmotický tlak buňky pro příjem vody Slané žlázky exkrece solí Shazování listů odstraňování solí Sukulentnost tolerance vysokého obsahu solí v tkáních Aerenchym. tkáně pronikání kyslíku až do kořenů (Spartina obsahuje až 70 % vzdušných prostor v kořenech) Sklerenchymy vysoká rezistence proti mechanickému stresu přílivové vody Zadržování vody malý počet stomat Fotosyntéza C 4 metabolismus = méně CO 2 + méně vody Larcher, W: (1988): Fyziologická ekologie rostlin. Academia, Praha, pp

82 Sekrece solí u Spartina anglica a Limonium vulgare Ačkoliv žlázky Spartina mají pouze 2 buňky, vylučují sůl mnohem rychleji než mnohobuněčné žlázky Limonium

83 Potenciál roztoku buněčné šťávy různých rostlin slanisek a množství chloridového iontu jako procento potenciálu tohoto roztoku Atriplex hastata Suaeda sp. Juncus sp. Scirpus maritimus Salicornia sp. Spartina sp. Potenciál roztoku/atm Cl - % potenciáu buněčné šťávy

84 Fauna slanisk Obvykle chudá, většinou terestrického původu

85 Charakterističtí živočichové nízkých slanisk atlantickéh pobřeží Severní Ameriky během přílivu a odlivu příliv odliv Přítomnost celé řady suchozemských živočichů

86 Velmi malá část produkce Spartiny nebo řas je přímo zkonzumována herbivory (méně než 4 %). Zbytek ve formě detritu vstupuje do detritového potravního řetězce. Potravní vztahy ve slanisku v Georgii, USA

87 Trofické vztahy slanisk Dynamika slanisek J a JV států USA Čistá produkce Spartina 1573 g Cm -2 rok -1 Čistá produkce řas 180 Celkem 1653 Metabolizováno ve slanisku 773 g Cm -2 rok -1 Exportováno činností dmutí 880 Celkem 1653 Velká část detritu není využívaná ve slanisku. ~ 35 % detritu je exportováno do okolního estuária a přílivových mělčin (flats).

88

89 Fakultativní mutualismus mezi filtrujícím mlžem slanisk Geukensia demissa a Spartina na atlantickém pobřeží USA

90 Kontrola vegetace extenzívních slanisk ve státech Georgia a Carolina konzumenty Pokud nejsou plži rodu Littoraria kontrolováni predátory, dokáží přímou konzumací zdecimovat tato slaniska Ryby, krabi a želvy jsou proto zodpovědní za existenci většiny těchto slanisk

91 Morfologie přirozeného slaniska (vlevo) a zabrané půdy s vytvořenými příkopy a odvodňovacím kanálem (vpravo)

92 GERMANY, 2008

93 Početnost hus Vliv hus sněžních na ekosystém slanisk (arktické pobřeží Sev. Ameriky) Srovnání slaniska s a bez (oplocení) hus Rozsah poškození slanisk v daném období husa sněžní (Anser caerulescens )

94 Mangrovy Mangrove (pl. mangrovy) označuje ekosystém, v němž dominují specializované stromy zvané mangrovníky V angličtině je ekosystém označován jako: mangrove swamp, tidal forest či mangrove wetland. V současnosti je v mezinárodní terminologii pro označení ekosystému mangrovů používán termín mangal. Mangrovníky jsou dvouděložné stromy, které jsou morfologicky a fyziologicky přizpůsobené přílivu a odlivu moře, ke slané až brakické vodě a k nedostatku kyslíku v půdě. Jsou to vesměs menší stromy, výjimečně však až 15 m vysoké. Adaptace na režim mořského dmutí s příměsí sladké vody v estuáriích, vyrovnaná teplota bez poklesů pod bod mrazu, jemnozrnné usazeniny a chráněnost před silným příbojem.

95 MANGROVY Mangrove Home Site Literatura pro zájemce

96 Geografická distribuce mangalů

97 Evoluce mangrovníků

98 Mangaly Pokrývají celkově plochu kolem km 2. Prvenství na světě v úhrnné ploše mangrovů mají Brazílie a Indonésie (po km 2 ); plochu větší než km 2 pokrývají v Myanmaru, Malajsii, Nigérii, Mexiku a karibské oblasti. Největší souvislý mangal jménem Sundarbans leží v deltě řeky Gangy na územé Indie a Bangladéše. Téměř 50 % výše uvedené plochy světových mangrovů patří jižní a jihovýchodní Asii, Austrálii, Australasii a Oceánii Tzv. západní mangrovy, ležící po obou stranách Atlantského oceánu a na tichomořské straně Severní Ameriky, jsou v počtu zastoupených druhů rostlin a živočichů chudšími ekosystémy (pouze 10 druhů) než mangaly východní (47 druhů mangrovníků), vyskytující se podél východního pobřeží Afriky, kolem teplých břehů pevninské a ostrovní Asie, Australasie a Oceánie. Významný rozdíl je pravděpodobně důsledkem vyššího geohistorického stáří, vlivem členitosti pobřeží, počtu estuárií a rozsahu říčních delt.

99 Příklady mangalových ekosystémů

100 Avicennia Typické magrovníky Rhizophora

101 Nejběžnější mangrovníky kořenovník (Rhizophora) charakteristický obloukovitými vzdušnými opěrnými kořeny = red mangroves kolíkovník (Avicennia) typický svými tenkými dýchacími kořeny = black mangroves kuželovník (Sonneratia) tvořící tlusté, až 2 m vysoké dýchací kořeny, trčící z bahna kolenovník (Bruguiera) vystrkující nad bahno kolenovité dýchací kořeny kyjovník (Laguncularia) dýchací kořeny jsou kyjovitě ztlustlé

102 Variabilta vzdušných a opěrných kořenů u mangrovů

103 Jednoduchá klasifikace mangrovů na základě jejich vztahů k dominantním fyzikálním procesům a zdrojům hlavních environmentálních degradací

104 Typy mangalů

105 Zonace mangalů Podle frekvence zaplavování, vysýchání a salinizace se upravuje zonace různých druhů mangrovníků a jejich průvodců Na přímořské straně rostou druhy nejodolnější proti mechanickému působení přílivu a příboje a snášející pravidelné a v souhrnu nejdelší zaplavení; na straně vzdálené od moře, kam zasahují jen skočná dmutí, vzniká pruh silně zasolených sedimentů a mořských lagun. Různé hypotézy vysvětlující zonaci

106 Rozdělení a distribuce propagulí Podélný profil pobřeží Vyšší Nižší Vysoký příliv Nízký příliv Lehčí semena Těžší semena Průměrná hmotnost propagulí mangrovů a výška pobřeží, Panama Úroveň pobřeží Nižší Vyšší Druh Rhizophora harrisonii R. mangle Pelliciera rhizophorae Laguncularia racemosa Avicennia spp. Průměrná hmotnost propagule (g) 32.3 ± ± ± ± ± 0.11

107 Distribuce tří druhů podél gradientu salinity Většina mangrovů roste nejlépe při relativně nízké salinitě a spíše než rozdílným optimem salinity se navzájem liší rozpětím salinity, které mohou tolerovat Fyziologická odpověď těchto druhů na gradient salinity Více euryhalinní druhy mangrovů mají všeobecně nižší růstovou rychlost než duhy stenohalinní s úzkým rozpětím salinity Výsledkem je zonace podél gradientu salinity, protože pomalu rostoucí euryhalinní druhy jsou kompetičně vyloučené a rostou proto na méně vhodných, z hlediska salinity, stanovištích, kde by rychle rostoucí stenohalinní druhy byly v relativní nevýhodě.

108 Pro život v sedimentech s vysokou salinitou je nutná proporcionálně vyšší biomasa kořenů pro zabezpečení dostatečného příjmu vody Biomasa kořenů vzrůstá se zvyšující se salinitou Srovnání distribuce dvou příbuzných druhů r. Sonneratia podél gradientu salinity Přirozená distribuce je výsledkem kombinace tolerance k obsahu solí a schopnosti kompetice

109 Zonace mangalů v různých oblastech Malaysie Vých. Afrika Florida

110 Zonace mangrovů na východoafrickém pobřeží: 1- pobřežní rostlinstvo a háje kokosovníků; 2- slanomilná bylinná vegetace; 3- kolíkovníky (Avicennia); 4- porosty s Ceriops tagal; 5- kořenovníky (Rhizophora); 6-kuželovníky (Sonneratia); 7-hladin amoře při skočném (H1) a hluchém (H2) dmutí

111 Různé typy kořenů mangrovníků ve vztahu k výšce vody

112 Srovnání mangalů s terestrickými lesními společenstvy 1. Mangrove se svými reprodukčními strategiemi podobají pionýrským (r-stratégové) druhům, jako dospělé stromy vykazují spíše chování K-stratégů 2. Nízká druhová diverzita 3. Mangalům chybí podrost jednoduchá fyzikální struktura

113 Adaptace kořenového systému mangrovů Permanentně zamokřená půda a voda, jejíž salinita značně kolísá Anoxické podmínky s vysokými koncentracemi H 2 S a CH 4 Tvorba vzdušných (pneumatofory) a opěrných kořenů

114 Vlastnosti kořenů kořenovníku (Rhizophora) v různých typech prostředí Prostředí Lenticely Chlorofyl Plynové prostory (% objemu) Vzduch Bahno Voda (světlo) Voda (tma) Vyschlý písek Kořeny mangrovů mohou zachytit až 80 % suspendovaného sedimentu přineseného přílivem přírůstek sedimentu ~ 1 mm/rok Denzita vzdušných kořenů silně koreluje s rychlostí depozice sedimentu

115 Mechanismy, kterými se různé druhy magrovů vyrovnávají se solí Druh Vylučování Sekret Akumulace Acanthus + Aegialitis + + Aegiceras + + Avicennia Bruguiera + Ceriops + Excoecaria + Laguncularia + Osbornia + + Rhizophora + + Sonneratia Xylocarpus + Vyloučené krystalky soli na listu

116 Životní cyklus typického magrovníku

117 Plody Avicennia marina

118 Reprodukce kořenovníků Živorodost semen Adaptace na anaerobní prostředí vody a sedimentů, které jinak brání klíčení Cigar-shaped hypocotyl Propagule mohou přežívat až 110 dní (i více než 1 rok) - disperze mangrovů

119 Vztah mezi hmotností propagulí a přežíváním semenáčků u čtyř druhů mangrovů Pelliciera Rhizophora Avicennia Laguncularia Větší a těžší propagule přežívají lépe

120 kolíkovník (Avicennia) Produkce více než propagulí /ha/rok Pouze 2.9 % kvetoucích poupat se vyvine v živé propagule 1 5 Zakořenění a vzpřímení semene: Iniciální růst kořenů zvedá tělo semene a minimalizuje kontakt s anoxickým bahnem 6 9

121 Incidence napadení propagulí mangrovů hmyzem (%); upraveno dle Robertson et al. (1990) Druh Avicennia marina Bruguiera exaristata B. gymnorrhiza B. parviflora B. sexangula Ceriops australis C. tagal Heritiera littoralis Rhizophora apiculata R. stylosa Xylocarpus australoasicus X. granatum % útoku hmyzu Napadení kolísá od 2.1 do 92.7 % housenky Hustota housenek zavíječe Nophopterix syntaractis a poškození listů na mangrovech Hong Kongu

122 Semenáček Avicennia marina

123 Semenáček Avicennia marina

124 Biomasa mangalů Nadzemní biomasa: listy, větve, hlavní kmen a vzdušné (opěrné kořeny) 700 tun DW.h-1 (Rhizophora, severní Austrálie) t DW.h-1 (~ t C.ha-1)(JV Asie) pouze 7.9 t.ha-1 (dwarf Rhizophora, Florida) Listy ~ 3-5 %, větve %, kmen % celkové nadzemní biomasy Podzemní biomasa: problematické stanovení Root/shoot ratio kolísá podle environmntálních podmínek Produkce Přírůstek biomasy: 18 t/ha/rok (mangrovové plantáže Matang, Malaysie) t/ha/rok (mangrovové plantáže, Thajsko) t/ha/rok (Rhizophora, Austrálie) Produkce opadu: 5-15 t/ha/rok 2.9 t/ha/rok (dwarf mangroves, Florida)

125 Dekompozice opadu V Austrálii 30 % a možná i více listového opadu je odstraněno kraby a buď sežráno nebo zahrabáno, takže pouze část primární produkce je přístupná pro export Vliv kraba Sesarma messa na listí Rhizophora stylosa, Austrálie

126 Koncentrace taninu a poměr C:N u listů mangrovníku r. Ceriops v různých fázích rozkladu C:N tanin Krabi konzumují mnohem účinněji rozkládající se listí než listí čerstvě opadlé či utržené Relativní konzumpční rychlost kraba Neosarmatium smithi listů mangrovníku r. Ceriops v různých fázích rozkladu

127 Role krabů v ekosystému Krab Sesarma onychophorum - 4 ind./m 2, biomasa 2.56 g/m 2 ; produkce 0.7 g/m 2 /rok Konverze listí do biomasy Zahrabání listí Produkce výkalů (až 260 gcm 2 /rok) Baktérie Propad uhlíku v mangalech Hrabání krabů má rovněž pozitivní vliv na růst mangrovů 3.6 x b./g, produkce 5.1 gcm 2 /den, 18 t/ha ~ 1.5 t C/ha/rok je akumulováno v sedimentech mangalů Malaysie = cca 10 % celkové produkce

128 Distribuce hodnot 13 C ve vzorcích mangrovů, řasovém materiálu a tkáních živočichů v mangalech, příbřeží a na volném moři Pouze u plžů a sesarmidních krabů je potrava tvořena především materiálem z mangrovů

129 Fauna mangalů 32 druhů savců, mezi nimi kočkodani, makakové, tygr, divoké prase a vydry. Mangal představuje vhodný biotop pro četné druhy ryb, mezi nimiž jsou typickými obyvateli lezci (Periopthalmus), krokodýli, aligátoři a varani, kormoráni, volavky, ledňáčci, datli, pelikáni, vrány, orli a káňata. Mezi hmyzem početností vynikají včely, mravenci, komáři a nápadné světlušky (zejména druh Pteroptyx malaccae).

130 Makrofauna mangalů jejich vertikální distribuce a ekologické vztahy

131 Struktura chodeb vytvářených lezci r. Periopthalmodon v anoxickém prostředí sedimentů Lezci před vstupem do chodby naplní ústní dutinu vzduchem, který pak v rozmnožovací komůrce uvolní. Těchto zásobovacích cest mohou absolvovat několik. Vajíčka jsou opak kladena na strop komůrky, kde se hromadí nejvíce kyslíku.

132

133

134 Osud produkce mangalů S poklesem vlivu přílivu klesá rovněž podíl opadu, který je z mangalů exportován

135 Procento identifikovatelného detritu z mangrovů podél transektu od estuária řeky do porostů mořských trav na Floridě Distribuce hodnot 13C ve tkáních živočichů v mangalech, příbřeží a na volném moři Většina detritu zůstává v mangalech Živočichové v mangalech obsahují v tkáních více organického uhlíku odvozeného z mangrovů než živočichové volného moře

136

137

138

139 Celková osmotická koncentrace a koncentrace iontů draslíku, chloridu a v krevní plazmě pulců Rana cancrivora aklimatizovaných na různé externí úrovně salinity Celková osmotická koncentrace a koncentrace iontů draslíku, chloridu a v krevní plazmě dospělců Rana cancrivora aklimatizovaných na různé externí úrovně salinity Pulci jsou schopni regulovat koncentraci iontů v krvi aktivním transportem iontů z prostředí s vyšší salinitou a retencí iontů a eliminací vody pokud je salinita prostředí nižší cca 50 % pulců přežívalo při salinitě = 50 % mořské vody

140 Změny v průměrné hmotnosti těla krokodýlů (Crocodylus acutus) vystavených různé salinitě Ve slané vodě krokodýli ztrácejí vodu, zatímco ve sladké přijímají (zvyšují tělní hmotnost). Větší živočichové se vyrovnávají se změnami salinity lépe než menší jedinci

141 Tok energie v mangalu