Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Transkript

1 1

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Ochrana proti škůdcům pšenice v ekologickém systému hospodaření Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Eva Hrudová, Ph.D. Vypracovala: Daša Mihálková Brno

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Ochrana proti škůdcům pšenice v ekologickém systému hospodaření vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis : 3

4 Poděkování: Dovoluji si poděkovat vedoucí diplomové práce Ing. Evě Hrudové, Ph.D. za poskytnutí cenných rad, připomínek a materiálů k práci. 4

5 Anotace Práce obsahuje přehled významných škůdců vyskytujících se na pšenici (Triticum aestivum), ječmeni (Hordeum vulgare), řepce (Brassica oleracea), hořčici (Sinapis alba), sóji (Glycine max), světlici barvířské (Carthamus tinctorius) a hrachu setém (Pisum sativum). Popisuje vlastnosti, výskyt a rozmnožování jednotlivých druhů škůdců a také škody, které působí. Jelikož je práce zaměřena na ekologické hospodářství, ve kterém je chemická ochrana zakázána, jsou zde popsány možnosti biologické ochrany. Najdeme ji u jednotlivých škůdců a v kapitole užitečné organismy, která popisuje několik skupin těchto organismů. Řadíme sem např. původce chorob (viry, bakterie, houby), nebo parazity, parazitoidy, predátory aj. Součástí práce je také popis a základní principy ekologického zemědělství. Další částí práce je pokus hodnotící vliv vybraných faktorů na výskyt některých škůdců pšenice při ekologickém pěstování. This work contains a review of the significant pests, which occur on the wheat, barley, rape, mustard, soya, safflower and pea. It describes characteristics, occurrence and reproduction of the individual species of pest and also describes the damages that implicate. As this work is focused on the ecological agriculture, in which a chemical protection is prohibited, there are described the possibilities of biological protection. We find them in the particular pests and in a chapter "useful organismus" that describes some groups of these organismus. We class here for example the etiological agens (viruses, bacteria, fungi) or parasites, parasitoides, predators and the others. A part of work is description and guiding principle of ecological agriculture. A next a part of a work is an evaluation experiment selective factores some pests of wheat in ecological growing. 5

6 OBSAH: 1. ÚVOD 2. CÍL PRÁCE 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 ŠKŮDCI 3.2.PŘEHLED ŠKŮDCŮ Škůdci pšenice (Triticum aestivum) a ječmene (Hordeum vulgare) Škůdci pšenice (Triticum aestivum) Škůdci ječmene (Hordeum vulgare) Škůdci řepky ozimé (Brassica oleracea) Škůdci řepky ozimé (Brassica oleracea) a hořčice seté (Sinapis alba) Škůdci sóje luštinaté (Glycine max) Škůdci světlice barvířské (Carthamus tinctorius) Škůdci hrachu setého (Pisum sativum) 3.3. UŽITEČNÉ ORGANISMY Přirození nepřátelé 3.4. NEPŘÍMÉ METODY OCHRANY ROSTLIN 3.5. EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Historie ekologického zemědělství Principy a zásady ekologického zemědělství Srovnání ekologického a konvenčního zemědělství Bioprodukty 4. VLIV VYBRANÝCH FAKTORŮ NA VÝSKYT ŠKŮDCŮ OZIMÉ PŠENICE PĚSTOVANÉ V PODMÍNKÁCH ORGANICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ 4.1. MATERIÁL A METODY 4.2. VÝSLEDKY 4.3. DISKUZE 5.ZÁVĚR 6.POUŽITÁ LITERATURA 6

7 Seznam obrázků Obr.1 bzunka ječná (foto ) Obr.2 bzunka ječná larva (foto ) Obr.3 kohoutek černý (foto ) Obr.4 kohoutek černý larva (foto ) Obr.5 bejlomorka sedlová (foto ) Obr.6 bejlomorka sedlová larva (foto ) Obr.7 zelenuška žlutopásá (foto ) Obr.8 zelenuška žlutopásá larva (foto ) Obr.9 kyjatka travní (foto ) Obr.10 kyjatka travní kolonie (foto ) Obr.11kyjatka osenní (foto ) Obr.12 kyjatka osenní- kolonie (foto ) Obr.13 bodruška obilná (foto ) Obr. 14plodomorka pšeničná (foto ) Obr.15 třásněnky klas (foto ) Obr.16 třásněnky (foto ) Obr.17 bejlomorka kapustová (foto ) Obr.18 bejlomorka kapustová-larvy(foto ) Obr.19 pilatka řepková (foto ) Obr.20 pilatka řepková-housenice (foto ) Obr.21 osenice polní (foto ) Obr.22 osenice polní-housenka (foto ) Obr.23 krytonosec čtyřzubý (foto ) Obr.24 krytonosec čtyřzubý-larva (foto ) Obr.25 krytonosec šešulový (foto ) Obr.26 krytonosec šešulový-larva (foto ) Obr.27 krytonosec řepkový (foto ) Obr.28 krytonosec řepkový-larva (foto )

8 Obr.29 krytonosec zelný (foto ) Obr.30 krytonosec zelný-larva (foto ) Obr.32 mšice zelná (foto ) Obr.33 mšice zelná-vajíčka (foto ) Obr.34 blýskáček řepkový (foto ) Obr.35 blýskáček řepkový-larvy (foto ) Obr.36 dřepčík černý (foto ) Obr.37 dřepčík olejkový (foto ) Obr.38 dřepčík olejkový-larva (foto ) Obr.39 mšice maková-kolonie (foto ) Obr.40 mšice maková (foto ) Obr.41 larva kovaříka (foto ) Obr.42 kovařík-imago (foto ) Obr.43 třásněnka hrachová (foto ) Obr. 44 kyjatka hrachová (foto ) Obr. 45 zrnokaz hrachový (foto ) Obr. 46 obaleč hrachový (foto ) Obr. 47 pole Ořechov Silůvky (foto Hrudová, E.) 8

9 1. ÚVOD Jsou-li udržovány populace všech organismů v přiměřeném stavu, můžeme předpokládat, že daný ekosystém bude v rovnováze (Tichá, 2001). U živočišných škůdců nezpůsobují škody jednotliví jedinci (Hudec, Gutten, 2007). Dochází k tomu při poklesu početnosti přirozených nepřátel, kdy se začne se tento druh nekontrolovatelně množit a poté způsobovat škody, pak můžeme daný druh označit jako škůdce (Tichá, 2001). Dochází k tomu při změně v dosavadní rovnováze ekosystému nebo při kolonizaci nového ekosystému (Hudec, Gutten, 2007). Živočichové se tedy jako škůdci nerodí, ale stávají se jimi, až v době kdy se objeví v nadbytečném počtu a zahájí destruktivní a pro člověka nežádoucí činnost (Tichá, 2001). Uživatelé ekologicky šetrné ochrany rostlin by tuto rovnováhu v ekosystému měli podporovat například jeho druhovou rozmanitostí, nepoužívat chemické prostředky, kterými zničí škůdce, ale i užitečné druhy. Všechny živé organismy mají v přírodě své přirozené nepřátele (Hluchý, Zacharda, 1994). V zahradě by měli také vytvářet vhodné životní podmínky pro tyto užitečné druhy a to vhodné úkryty jako jsou hromady listí a větví, kompost, husté živé ploty a křoviny. Pro mnohé druhy hmyzu jsou dobrým zdrojem potravy ovocné stromy a květiny (Colditz, 1999). Sám člověk podporuje zvýšený výskyt škůdců například udržováním velkých populací kulturních rostlin, které bychom v přírodě v normálním případě nenašli (Tichá, 2001). 9

10 2. CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je podat přehled o škůdcích pěstovaných plodin, jejich výskytu, bionomii a škodách, které způsobují. Dále shromáždit poznatky o ekologickém zemědělství a možnostech ochrany proti škůdcům v tomto způsobu pěstování. Zpracovat přehled přirozených nepřátel, kteří jsou důležitou součástí této ochrany. Zpracovat výsledky pokusu, jehož obsahem bylo sledovat vliv vybraných faktorů na výskyt významných škůdců v ozimé pšenici. 10

11 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. ŠKŮDCI Škůdci jsou většinou tolerantní druhy mající široké ekologické nároky. Jsou schopni přežívat a přemnožovat se v extrémních podmínkách agrocenóz. Rozhodující podmínkou je přítomnost hostitelské rostliny. V průběhu 20. století bylo na území ČR zaregistrováno asi 350 zemědělských škůdců, z toho asi 100 druhů s větším ekonomickým významem (Šefrová, H., 2006). V druhovém spektru škůdců nastávají změny a jsou způsobeny: 1. Zavlékáním nepůvodních druhů Nepůvodní invazní druhy jsou nejvýznamější položkou mezi počtem nových škůdců a také co se týče ekonomického hlediska. Většina těchto druhů pochází z jiných geografických oblastí, zejména ze Severní Ameriky nebo Východní Asie. Nové druhy škůdců byly zavlečeny člověkem a nachází zde vhodné klimatické podmínky a také vhodnou hostitelskou rostlinu v případě fytofágů. Od počátku dvacátého století bylo na našem území zaregistrováno něco málo přes sto druhů hmyzu. Z toho asi třetina jsou predátoři, parazité, saprofágové, konzumenti bezvýznamných druhů rostlin. Řadu dalších bychom mohli považovat za potenciální škůdce, vzhledem k jejich potravní vazbě, ale žádné škody zde nebyly prokázány (Šefrová, H., 2006). Z celkového množství škodí asi 35 druhů a asi 10 z nich jsou významní škůdci. Patří mezi ně např. plodomorka hrachová (Contarinia pisi, Středomoří, 1910, Pisum sativum),kyjatka zahradní (Macrosiphum euphorbiae, Severní Amerika, 1900, polyfág), štítenka zhoubná (Diaspidiotus perniciosus, východní Asie, 1933, polyfág), mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata, Severní Amerika, 1945, Solanum) (Šefrová, H., 2006). Výskyt většiny těchto druhů je soustavně monitorován, příp. jsou prováděna opatření vedoucí k ochraně jimi napadaných rostlin. 2. Expanze hmyzích druhů Výrazně menší část než druhy invazní tvoří mezi novými škůdci expanzivní druhy, což jsou druhy šířící se samovolně ze svého původního areálu. Expanzivní druhy šířící se na naše území můžeme sledovat v každé době, jen výjimečně jde o druhy škodlivé. Mezi významějšího škůdce patří např. třásněnka pšeničná 11

12 Limothrips cerealium. U nás byla zjistěna teprve v roce 1991 a v posledních letech se objevuje především na pšenici na jižní Moravě (Šefrová, H., 2006). 3. Početnost tažných a iruptivních druhů Spíše jen meziročně se můžeme setkat s příletem tažných druhů. Migrace těchto druhů jsou ovlivněny zejména meteorologickými podmínkami v oblasti trvalého výskytu (Středomoří, Severní Afrika) a početností druhu. V některých letech se takto můžeme setkat s černopáskou bavlníkovou (Heliothis armigera)(šefrová, H., 2006). 4. Změny způsobené agrotechnikou a skladbou plodin U některých domácích škůdců lze agrotechnikou a skladbou plodin ovlivnit jejich početnost a v malé míře i jejich druhové složení. Jedním z mnoha případů je i zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilalis). Polyfágní škůdce zejména kukuřice, chmele, konopí, sóji a slunečnice byl v naší republice rozšířen už dříve. Větší míra výskytu tohoto škůdce je při větším rozsahu pěstování kukuřice (Šefrová, H., 2006). 5. Nové přístupy v ochraně rostlin Jako škůdci se mohou projevit dříve bezvýznamné druhy a to při přechodu na biologickou ochranu a se zaváděním selektivních postupů proti jednotlivým škůdcům (Šefrová, H., 2006). 6. Změny vlastností hmyzích druhů a jednorázové škody Pokud dochází ke změnám ve škodlivosti, je možné příčiny těchto změn hledat v posunu vlastností a nároků samotných škůdců. Např. v letech 1933 a 1934 se v porostech obilnin na jižní Moravě přemnožil dřepčík stébelný (Chaetocnema aridula), později jako škůdce není zmiňován (Šefrová, H., 2006). 12

13 3.2. PŘEHLED ŠKŮDCŮ Škůdci pšenice (Triticum aestivum) a ječmene (Hordeum vulgare) Škůdci poškozující vzcházející rostliny pšenice a ječmene Bzunka ječná (Oscinella frit, Linné, 1758) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Zelenuškovití (Chloropidae) Dospělec je svým vzhledem podobný dlouhé mušce. Jeho zbarvení je černé, jen první článek zadečku je žlutý. Povrch celého těla je lesklý. Velikostí dosahuje asi 2mm (Zimolka et al., 2006). Samičky kladou bíle zbarvená vajíčka 0,7mm velká za pochvy listů osení nebo na koleoptile vzcházející rostlinky (Kazda et al., 2003). Vyhledávají ke kladení mladé rostlinky se 2 3 listy a počet nakladených vajíček se pohybuje mezi vajíčky (Zimolka et al., 2006). Z vajíček se vyvíjejí bělavé průhledné larvičky, kterým se daří především na mladých rostlinách a mladých odnožích. Jsou apodní, acephalní strusky asi 5mm dlouhé. Dorostlé larvy vnikají do srdéčka a sáním způsobují jeho odumírání. Napadení se také projevuje zežloutnutím a odumřením nejmladšího listu (Kazda et al., 2003). Tento list lze snadno vytáhnout, ze spodní strany jsou viditelné požerky a často i hniloba (Kužma, Š., 1999). Druhá generace bzunky ječné vzniká z vajíček nakladených v létě na pochvy mladých listů, mladé klasy nebo opožděné rostliny. Larvy se živí základy kvítků a tvořícími se obilkami v klasech, do kterých pronikají. Druhá generace škodí nejvíce, při časném napadení jsou zrna hluchá. Klíčívost, nutriční i technologická hodnota zrna je nižší, dochází až k 10 % ztrátám výnosu zrna (Kužma, Š., 1999). Samičky kladou vajíčka na vzešlý výdrol, později na osení a v srpnu se z nich líhnou jedinci třetí generace. Larvy všech generací se kuklí v půdě. Kukla se nazývá pupárium a je žlutohnědé barvy. Na ječmeni škodí nejvíce první a třetí generace (Kazda et al., 2003). Škůdce se vyskytuje ve vlhčím prostředí, v teplých letech. Přirozenými nepřáteli jsou střevlíci, kteří požírají vajíčka i larvy a někteří parazitující blanokřídlí (Kužma, Š., 1999). 13

14 Obr.1 Bzunka ječná Obr.2 Bzunka ječná larva (foto ) (foto ) Larvy kovaříků drátovci Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Kovaříkovití (Elateridae) Oligopodní larva s protáhlým tělem, krátkýma hrudníma nohama a silně chitinizovaným povrchem těla. Může dorůstat až 30 mm, zbarvení je žluté až hnědé (Kazda et al., 2003). Larvální vývoj je poměrně dlouhý, trvá asi 4 5 let. Larvy jsou citlivé na sucho, vyhledávají hustě porostlé plochy a vlhčí prostředí. Mají raději kyselejší půdu (Häni et al., 1993). Najdeme je ale také pod kůrou stromů. Jejich potravou jsou podzemní orgány rostlin. Jsou polyfágní (Kazda et al., 2003). Mladé vylíhlé larvy se ale nejprve živí humusem. Zavrtávají se do stonků rostlin v jejich dužnaté části. (Häni et al., 1993). Dospělci přezimují. Vývoj drátovců zlepšují příznivé podmínky jako je dostatečně vlhká půda s dostatkem organické hmoty (Rod et al., 2005). Výskyt drátovců můžeme regulovat pomocí kultivačních zásahů, vhodným sledem plodin. Antagonisté jsou hrabaví ptáci, havrani, hmyzožravci. Přirozenými nepřáteli jsou blanokřídlí hmyz a entomopatogenní hlístice (Rod et al., 2005). 14

15 Pestřice pšeničná (Opomyza florum, Fabricius, 1794) Pestřice trojtečná (Geomyza tripunctata, Fallén, 1823) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Pestřicovití (Opomyzidae) Dospělci mají okrově žluté zbarvení, délka těla 3 4,3mm, průhledná křídla s pěti skvrnami. Samičky kladou vajíčka v říjnu, larvy se líhnou na začátku března, vyžírají vegetační vrchol ( 2010). Střední list usychá. Podobné poškození jako u bzunky ječné (Kužma, Š., 1999). Škůdci poškozující asimilační orgány pšenice a ječmene Kohoutek černý (Oulema melanopus, Linné, 1758) kohoutek modrý (Oulema galleciana,linné, 1758) Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Mandelinkovití (Chrysomelidae) Brouci 4-5 mm velcí, kohoutek modrý má tělo se zeleným nebo modrým kovovým leskem, kohoutek černý má černé zbarvení, hruď, štít a nohy jsou červené (Zimolka et al., 2005). Samičky kladou v květnu, začátkem června na líc listu žlutavá vajíčka, jednotlivě, nebo ve skupinkách (Kazda et al., 2003). Vylíhlé larvy mají charakteristický vzhled, neboť jejich tělo je pokryto slizem a výkaly. V listu vykusují dlouhá úzká okénka, která jsou ovšem patrná ve svrchní části listu, pokožka spodní strany není poškozená. U kohoutka černého asi po dvou týdnech vývoje larva zalézá do půdy, ale již bez svého slizového obalu, zde se kuklí. U k. modrého se kuklí v pěnovitých kokonech na stonku nebo v klase (Zimolka et al., 2005). V červenci se líhnou brouci, kteří vykusují podélná okénka v listech. Má jednu generaci za rok. (Zimolka et al., 2006). Škodí v několikaletých cyklech, k přemnožení vede suché a teplé počasí při kladení vajíček. Nejvíce jsou napadány okraje porostu. Citlivější na napadení jsou jarní obilniny. Přirozenými nepřáteli kohoutků jsou střevlíci, slunéčka, drabčíci, zlatoočka, entomopatogenní 15

16 houby, významným parazitoidem kohoutka modrého je Necronema lichensis (Kužma, Š., 1999). Obr.3 Kohoutek černý Obr.4 Kohoutek černý (foto ) (foto ) Obaleč obilní (Cnephasia pumicana, Zeller, 1847) Řád: Motýli (Lepidoptera) Čeleď: Obalečovití (Totricidae) Polyfágní šedí motýlci o velikosti 15 20mm, housenky způsobují miny v listech, později okusují okraje listů a okénkují (Hrudová et al., 2006). Samičky kladou na kmeny a větve stromů oválná vajíčka bílé, bíložluté barvy, vylíhlé larvy mají oranžově žluté zbarvení, nepřijímají potravu, přezimují v trhlinách v zámotcích (Kužma, Š., 1999). Na jaře se probouzejí při teplotě 13 C a předou vlákno na kterém jsou větrem unášeny po okolní krajině ( 2010). Další příležitostně škodící obaleči jsou: Obaleč polní (Cnephasia asseclana, Denis & Schiffermüller, 1775) Obaleč jitrocelový (Cnephasia stephensiana, Doubleday, 1849) Obaleč rmenový (Cnephasia pasiuana, Hübner, 1799) 16

17 Škůdci poškozující stéblo pšenice a ječmene Bejlomorka sedlová (Haplodiplosis marginata, von Roser, 1840) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) 2-3mm velká imaga připomínající komárka jsou hnědě zbarvená. Samičky kladou růžová vajíčka na horní listy rostlin, v době před metáním. Larvy, které se líhnou, jsou oranžově později sytě červeně zbarvené s matně zrnitou pokožkou (Čača et al., 1990). Larvy asi 5mm velké, zalézají ke kolénku, kde sají (Zimolka et al., 2006). Na stéblech se tvoří sedlovité hálky, které jsou nejvíce koncentrované v místě předposledního a posledního kolénka (Kazda et al., 2003). Pokud se vyskytne novotvarů více, stéblo se láme (Čača et al., 1990). Většinou takto poškozené klasy nevymetají, nebo jen částečně. Dorostlé larvy přezimují v půdě a na jaře se zde kuklí. Dospělci se objevují v polovině května. Mají jednu generaci (Kazda et al., 2003). Výskyt tohoto škůdce je v intervalech, po 2-3 letech silného výskytu následuje 5-8 let slabého výskytu (Čača et al., 1990). Obr.6 bejlomorka sedlová larva (foto ) Obr.5 bejlomorka sedlová (foto ) 17

18 Škůdci poškozující klasy pšenice a ječmene Zelenuška žlutopásá (Chlorops pumilionis, Bjerkander, 1778) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Zelenuškovití (Chloropidae) Dospělci mají asi 4mm, žlutá hruď je zdobena pěti černými pruhy, na hlavě vynikají výrazně zelené oči. Samičky kladou vajíčka převážně na lícní stranu listů a to po jednom nebo dvou kusech (Zimolka et al., 2006). Larvy jsou apodní, acephalní, tzv. strusky žlutobílé barvy. Mají háčkovité ústní ústrojí, díky kterému se pohybují a vytvoří si s jeho pomocí i povrchovou rýhu na stéble, v níž se nakonec zakuklí. Larvy způsobují zpomalení růstu klasů a tedy horší metání klasů. V konečné fázi ovlivňují hmotnost a kvalitu zrna. Takto škodí první generace, která se objevuje v období od dubna do června. Druhá generace škodí v místech srdéček, která zduřují a zasychají. Jako obranná reakce rostlin je zvýšené odnožování. Je to v období od července do září (Kazda et al., 2003). Hospodářský význam mají především larvy první generace (Čača et al., 1990). Přirozenými nepřáteli jsou blanokřídlí hmyz, parazitoidi vajíček, parazité vajíček (Cihlář, J., 2005). Obr.7 zelenuška žlutopásá Obr.8 zelenuška žlutopásá larva (foto ) (foto ) 18

19 Mšice Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Mšicovití (Aphididae) Na obilninách jsou velmi rozšířeným škůdcem mšice Aphidinea. Tento drobný, zavalitý hmyz má mnoho druhů. Velikost se pohybuje od 0,5 6 mm. Mšice mají tělo hladké, lysé, lesklé nebo matné na povrchu s voskovým popraškem, někdy pokryté voskovou plstí. Mšice mohou být okřídlené nebo bezkřídlé. Většina mšic má tři formy samiček: okřídlené živorodé, bezkřídlé živorodé a bezkřídlé vejcorodé. Samci jsou buď okřídlení, nebo bezkřídlí (Zimolka et al., 2006). Zbarvení těla je od zelené, šedozelené po okrovou až hnědou. Rozlišovacími znaky u mšic jsou utváření tykadel, chvostku zakončujícího zadeček a sifunkul (Čača et al., 1990). Mšice na rostlinách sají rostlinné šťávy a do rostliny vypouští svoje jedovaté sliny, tímto způsobují mnohé škody, jako jsou deformace, opadávání posátých částí, celkově rostlinu oslabují. V některých případech vše vede k úhynu rostliny. Mšice vylučují medovici, která způsobuje ucpání pórů listů. Podporují rozvoj škodlivých bakterií a hub. Také přenášejí nebezpečné viry (Tichá, 2001). V letech s teplým a vlhkým koncem jara a počátkem léta dochází k silným gradacím těchto škůdců. Silný výskyt je v období metání do mléčné zralosti, kdy se počet mšic opět rychle snižuje, rostliny jsou totiž pro mšice v tomto období nevhodné (Kužma, Š., 1999). Biologickou ochranou je především vytváření příznivých podmínek pro vývoj a přezimování parazitů a predátorů mšic (Čača et al., 1990). Kyjatka travní (Metopolophium dirhodum, Walker, 1848) Až 3 mm velká mšice s protáhlým tělem světle zelené barvy, dicyklická (Hrudová et al., 2006). Na hřbetě má zelený proužek. První generaci můžeme vidět jak na obilí, tak i na růžích, travách, jahodnících a kosatcích. Jsou to okřídlené samičky, usazené na lícní straně listu, latách nebo klasech. Druhá generace má jedince převážně bezkřídlé a třetí opět okřídlené (Zimolka et al., 2006). Škodí nejvíce v období kvetení i mléčné zralosti, v konečné fázi dochází ke tvorbě malých 19

20 obilek, snížení jejich hmotnosti a obsahu bílkovin v zrně. Jsou také přenašeči rostlinných virů (Zimolka et al., 2006). Přezimuje vajíčko na růžích (Kazda et al., 2003). Obr.9 Kyjatka travní Obr.10 Kyjatka travní kolonie (foto ) (foto ) Kyjatka osenní (Sitobion avenue, Fabricius, 1775) Druh migrující mšice, který se v našich podmínkách objevuje v létě na obilninách a travách. Především v klasech. Obilky jsou světlejší a hůře se vyvíjejí. Na obilninách škodí bezkřídlé samičky (Zimolka et al., 2006). Obr.11Kyjatka osenní Obr.12 Kyjatka osenní- kolonie (foto ) (foto ) Na ječmeni můžeme nalézt ještě mšici střemchovou (Rhopalosiphum padi), která škodí na obilninách svým letním pokolením. Jsou ve spodní části listů, 20

21 v listových pochvách, na stéblech a klasech (Zimolka et al., 2006). Způsobují běloklasost (Kužma Š., 1999) Škůdci pšenice (Triticum aestivum) Škůdci poškozující vzcházející rostliny pšenice Hrbáč osenní (Zabrus tenebrioides, Goeze, 1777) Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Střevlíkovití (Carabidae) Dospělí brouci jsou asi mm velcí, černé barvy se skvrnami na hřbetě. Mají tři páry nohou a na tmavé hlavě mohutná kusadla (Zimolka et al., 2005). Vajíčka nakladou samičky do půdy ve snůškách. Larvy, které se líhnou, jsou oligopodní, kampodeovité, až 35 mm velké. Zbarvení těla larvy je žlutavé s tmavými skvrnami na hřbetní straně. Vyhledávají živné rostliny, v jejichž blízkosti si vyhrabávají chodbičky, ve kterých se ukrývají během dne. Za setmění jsou aktivní, do svých chodeb zatahují konce listů. Listy osení nebo trav rozžvýkávají a také je vysávají (Kazda et al., 2003). Takto poškozené listy jsou roztřepené. Osení má vzhled koudele (Čača et al., 1990). Cévní svazky u takto poškozených listů bývají zachovány. Kořeny nepoškozují (Hrudová et al., 2006). Zimu přečkají larvy v půdě a brzy zjara pokračují v žíru (Kazda et al., 2003). Živí se květy obilnin a obilkami v mléčné zralosti (Šarapatka et al., 2003). Kuklí se a nová generace brouků se objevuje v červnu (Zimolka et al., 2005). Potravou brouků jsou květy a obilky obilnin v mléčné zralosti (Kazda et al., 2003). Preferují suché klima a těžké jílovité půdy (Kužma, Š., 1999). 21

22 Křísi (Auchenorrhyncha) Jsou většinou polyfágní, na obilninách se vyskytují od jara do podzimu. Škodí nymfy a dospělci, kteří sají na listech. Poškození se objevuje v podobě světlých skvrn. Jsou významnými přenašeči virů. Např. zakrslosti pšenice, proužkovitosti ječmene a dalších (Kazda et al., 2003). Ostruhovník průsvitný (Javesella pellucida, Fabricius, 1794) Polyfágní druh kříska vyskytující se na obilninách, lukách, jetelovinách (Hrudová et al., 2006). Dospělci jsou asi 4mm dlouzí, samečci černé barvy, samičky žlutohnědé. Křídla jsou průhledná s černou žilnatinou, konec zadních holení je zakončen ostruhovitým trnem (Kužma, Š., 1999). Sají na rostlinách, způsobují vadnutí mladých listů a vznik bělavých skvrn. Rostliny mohou mít načervenalou nebo tmavě zelenou barvu (Hrudová et al., 2006).. Přenáší virózy jako je např. proužkovitost pšenice (Wheat Streak Mosaic Virus - WSMV) (Kužma, Š., 1999). Křísek polní (Psammotettix alienus, Dahlbom, 1850) Křísek polní se vyskytuje zejména na ozimé pšenici, méně pak na jarních obilninách. Na rostlinách můžeme pozorovat skákající dospělce a nymfy. Je hlavním přenašečem viru zakrslosti pšenice (Wheat Dwarf Virus - WDV), přenáší ho jak dospělci, tak nymfy. Obvykle mají jednu generaci v roce, z vajíček, která přezimovala na ozimých obilninách, se líhnou na jaře nymfy. Po sklizni zůstávají populace kříska na výdrolech, kde se může vyvíjet i druhá generace ( 2010). Křísek žlutohnědý (Macrosteles laevis, Ribaut, 1927) Pidikřísek polní (Eupteryx atropunctata, Goeze, 1778) Pidikřísek zemákový (Empoasca pteridis, Dahlbom, 1850) 22

23 Škůdci poškozující asimilační orgány pšenice Vrtalka ječná (Agromyza megalopsis, Hering, 1933) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Vrtalkovití (Agromyzidae) Dospělec měří necelé 3 mm a vzhledem připomíná černou mouchu. Samičky kladou vajíčka v období měsíce května a června, a to do listových čepelí. Vylíhlá larva je apodní, acephalní tzv. struska, bělavé barvy, u které můžeme vidět prosvítající tělní obsah. Larvy škodí minováním v listech, které bělají a zasychají. Takto napadené rostliny předčasně dozrávají. Dochází ke snížení výnosu (Kazda et al., 2003). Přirozenými nepřáteli jsou lumci ( 2010). Škůdci poškozující stéblo pšenice Bodruška obilná (Cephus pygmeus, Linné, 1767) Řád: Blanokřídlí (Hymenoptera) Čeleď: Bodruškovití (Cephidae) Hmyz černého zbarvení, se žlutými skvrnami a pruhy, připomínající vosičku. Z nakladených vajíček se líhnou larvy, jejichž potravou je dřeň stébla. S žírem postupují odshora směrem dolů ke spodnímu internodiu, zde vyhryzávají po obvodu prstenec, v tomto místě dochází ke zlomení stébla. Mají jednu generaci ročně (Hrudová et al.,2006). Způsobuje běloklasost se zadinovými zrny (Kužma, Š., 1999). Kuklí se na jaře v půdě. Dospělec se objevuje v květnu, červnu (Zimolka et al., 2005). Obr. 13 bodruška obilná (foto ) 23

24 Škůdci poškozující klasy pšenice Plodomorka pšeničná (Contarinia tritici, Kirby, 1798) Plodomorka plevová (Sitodiplosis mosellana, Géhin, 1857) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) Žlutě zbarvený malý hmyz podobný komárku o velikosti asi 2,5 mm. Vajíčka nakladou samičky za pluchy počátkem metání a vylíhlé larvy se živí obsahem květů, tedy pylem, tyčinkami a pestíkem, proto květ je v konečné fázi hluchý a klas nerovnoměrně vyvinutý (Kazda et al., 2003). Sáním se snižuje hmotnost zrna. Vývoj larvy trvá asi tři týdny (Hrudová et al., 2006). Dorostlé larvy přezimují a kuklí se v kokonu těsně pod povrchem půdy. Mohou přežít až 10 let (Zimolka et al., 2005). Dospělci neškodí (Kazda et al., 2003). U plodomorky plevové je zbarvení dospělců i larev oranžově červené. Larvy poškozují obilná zrna, snižuje se tedy hmotnost, jakost i klíčivost zrna (Kazda et al., 2003). Poškozená zrna jsou druhotně napadána patogenními houbami (Kužma, Š., 1999). Zvýšený výskyt plodomorek může zapříčinit chladnější a vlhčí počasí v období května a června, kdy se líhnou dospělci (Kužma, Š., 1999). Pokud je v období líhnutí půda velmi suchá vylíhlí dospělci nedokážou proniknout z půdy na povrch (Čača et al., 1990). Obr. 14 plodomorka pšeničná (foto ) 24

25 Třásněnky a truběnky Řád: Třásnokřídlí: (Thysanoptera) Hmyz o velikosti 1 2 mm, má štíhlé, dlouhé tělo, zbarvení je různé podle druhu (Kazda et al., 2003). Na nohách mají dvoučlenná chodidla, která jsou zakončená přichycovacími měchýřky. Křídla mají úzká a po obvodu dlouze obrvená (Čača et al., 1990). Nakladená vajíčka můžeme najít za pochvami listů a později v tvořících se kláscích. Dospělci a nymfy sají především na mladých pletivech rostlin, hlavně na listech, kláscích a později také na květech a obilkách. Svým sáním způsobují stříbřité povlaky, s drobnými černými kousky trusu. Posáté části se deformují, bělají, zasychají a bývají hluché (Kazda et al., 2003). Vývoj třásněnek je podpořen středně vlhkým a teplým počasím (Kužma, Š., 1999). Podle Kazdy (2003) mezi nejčastěji se vyskytující řadíme druhy: Třásněnka obilná (Frankliniella tenuicornis, Uzel, 1895) Třásněnka ostnitá (Limothrips denticornis, Haliday, 1836 ) Třásněnka ovesná (Stenothrips graminum, Uzel, 1895 ) Truběnka travní (Haplothrips aculeatus, Fabricius, 1803) Truběnka pšeničná (Haplothrips tritici, Kurdjumov, 1912) Obr.15 třásněnky- poškozený klas Obr.16 třásněnky (foto ) (foto 25

26 Háďátka Řád Tylenchyda Háďátko ovesné (Heterodera avenae, Wollenweber, 1924) Háďátko tvoří cysty citrónkovitého tvaru, které mohou v půdě přežít i pět let. Tyto cysty jsou odumřelé samičky, uvnitř najdeme i více vajíček (Kužma, Š., 1999). Larvy parazitují na kořenech, jsou bílé, později hnědé barvy (Hrudová et al., 2006). Zamořené jsou zejména půdy v oblastech s vysokou koncentrací pěstování obilnin. Napadené rostliny jsou zakrslé a často nevymetají. Ochranou je především správné střídání plodin a pěstování odolných odrůd ( 2010). Přirozenými nepřáteli jsou některé půdní houby (Kužma, Š., 1999). Háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci, Kőhn, 1857) Kosmopolitně rozšířený škůdce, vytváří asi dvacet biologických ras, je polyfágní. Jsou štíhlé, bílé barvy 1 1,8mm dlouhé. Do rostlin proniká poraněním na rostlinách, nebo průduchy, někdy cytologickým enzymem. Žije v mezibuněčných prostorách pletiv, zde žije a také se rozmnožuje ( 2010) Na rostlinách obilnin je patrné silné odnožování, krátká, ztlustlá a deformovaná internodia. Klasy špatně vymetají a obilky se špatně vyvíjejí (Hrudová et al., 2006). Pro háďátka je nepříznivé suché a chladné počasí ( 2010). 26

27 3.2.3.Škůdci ječmene (Hordeum vulgare) Škůdci poškozující stéblo ječmene Bejlomorka obilná (Mayetiola destruktor, Say, 1817) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) Drobný hmyz podobný komárkům, 3-4 mm velcí, zbarvení u samiček je černé a u samečků hnědavé (Zimolka et al., 2006). Samička klade do 500 vajíček na lícní stranu listu podél nervů, a to jednotlivě nebo ve skupinkách (Kazda et al., 2003). Larva je 4-5 mm dlouhá, apodní, zelené barvy a její tělo je zřetelně článkováno. Vylíhlé larvy zalézají za pochvy listů a podél stébla ke kolénku. Po svlečení se proměňují v nepohyblivé larvy a sají. Asi za tři týdny dojde ke změně v pupárium. Toto období může být různě dlouhé. Imago se objevuje v polovině května. Poškození, které vzniká sáním jarní generace na kolénkách, je zasychání a lámání klasu. Podzimní generace škodí na srdéčkových listech, které se rourkovitě kroutí, žloutnou a zasychají (Zimolka et al., 2006) Škůdci řepky ozimé (Brassica oleracea) Bejlomorka kapustová (Dasineura brassicae, Winnertz, 1853) Řád: Dvoukřídlí (Diptera) Čeleď: Bejlomorkovití (Cecidomyiidae) Hmyz podobný malému komárkovi o velikosti 1,5 2,0 mm, tělo s černými a bělavými chloupky, nohy a tykadla dlouhá. Samičky kladou vajíčka do mladých šešulí o velikosti 1 2 mm. Pokud do jedné šešule naklade vajíčka více samiček najednou, může zde být více než 100 vajíček. Do větších šešulí mohou vyklást vajíčka pouze v případě, pokud byly poškozeny krytonoscem šešulovým nebo kroupami (Häni et al., 1993). Larvičky jsou apodní, štíhlé, se silně redukovanou hlavou 2 3 mm dlouhé. Bílé až žlutobílé barvy. Sají na vnitřní straně šešulí, které jsou později zdeformované, zduřelé a rychleji dozrávají. Také se dříve 27

28 otevírají a vydrolují. Larvy se kuklí v půdě. Bejlomorka kapustová má 4 6 generací, ale nejvíce škodí na řepce ozimé generace první. Dospělci neškodí (Kazda et al., 2003). Obr. 17 bejlomorka kapustová Obr.18 bejlomorka kapustová-larvy (foto ) (foto ) Pilatka řepková (Athalia rosae, Linné, 1758) Řád: Blanokřídlí (Hymenoptera) Čeleď: Pilatkovití (Tenthredinidae) Velikost dospělce 6 10mm. Hlava je černé barvy, lesklá s krátkými tykadly. Tělo štíhlé, na červenožluté hrudi je patrná černá kresba, zadeček je žlutý. Kouřová křídla jsou široká a první pár má přední okraj černý. Samičky kladou vajíčka do listů pomocí kladélka asi ks. Larva se nazývá housenice. Je polypodní, má tři páry hrudních nohou a sedm párů panožek. Tělo housenice je válcovitého tvaru, má malou hlavu a za ní masivní hrudní články, které tvoří hrb. Na posledním zadečkovém článku mají srostlé pošinky. Housenice mají zprvu šedou barvu, stářím pak tmavnou až do modročerné barvy. A později se objevují i dva žluté pruhy na bocích těla. Potravou housenic jsou listy a lodyhy rostlin. Pokud teplota vzduchu stoupne na 28 C, housenice hynou (Rod et al., 2005). Kukla je asi 10 mm velká. Je vždy v hliněném kokonu vystlaném hedvábnými vlákny. Kuklí se v půdě, další generace škodí na květenstvích a šešulích (Kazda et al., 2003). Pilatky jsou napadány entomopatogenními hlísticemi př. Mermis albicans, někdy kuklicemi rodu Lydella, Meigenia, Tachina. V menší míře jsou napadány chalcidkami a lumky (Rod et al., 2005). 28

29 Obr.19 pilatka řepková Obr.20 pilatka řepková-housenice (foto ) (foto ) Osenice polní (Agrotis segetum, Denis & Schiffermüller, 1775) Řád: Motýli (Lepidoptera) Čeleď: Můrovití (Noctuidae) Motýl s rozpětím křídel mm, zbarvení předních křídel tmavší hnědé barvy, zadní křídla jsou světlejší a olemovaná bílými třásněmi. Samičky kladou vajíčka na mladé rostlinky. Líhnou se housenky, které ožírají lístky řepky. Jsou hnědé, asi 50 mm dlouhé a při vyrušení se stáčejí. Později se housenky zavrtávají do půdy a zde se živí kořínky rostlin. Poškození kořenového systému a přízemních listových růžic bývá silné. Kukla má jen 20 mm, je hnědá mumiová, s dvěma ostny na posledním článku. Osenice mají 1 2 generace, škodlivá na řepce je druhá generace, která se vyvíjí v teplejších oblastech, nebo v nadprůměrně teplých letech (Kazda et al., 2003). Jsou napadány drobněnkami rodu Trichogramma (Rod et al., 2005). Obr.21 osenice polní Obr.22 osenice polní-housenka (foto ) (foto ) 29

30 Krytonosci Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Nosatcovití (Curculionidae) Krytonosec čtyřzubý (Ceutorhynchus pallidactylus, Marsham, 1802) Brouk velký 2,5 3,2 mm. Má na povrchu těla velké množství bělavých šupinkovitých chloupků. Na začátku krovek je zřetelná bílá rozpitá skvrnka. Typická jsou rezavě žlutá tykadla a chodidla. Samičky kladou vajíčka, asi ks, na spodní stranu řapíků a podél hlavního listového nervu. Larvy, bílé rohlíčkovitě zahnuté, prožírají řapíky listů a postupují dále do stonků. Kuklí se v hliněných kokonech v půdě. Vylíhlí brouci již neopouštějí půdu a přezimují zde. Na jaře škodí hlavně brouci, kteří okénkují listy a vyžírají jamky do stonků. Listy žloutnou, stonky se deformují, praskají, snadno se lámou a předčasně dozrávají (Kazda et al., 2003). Krytonosec čtyřzubý se vyskytuje na všech řepkových polích, neškodí v takové míře jako krytonosec řepkový, ztráta bývá do 25 % (Häni et al., 1993). Přirozeným nepřítelem je blanokřídlý parazitoid Thersilochus obscurator (Rod et al., 2005). Obr.23 krytonosec čtyřzubý Obr.24 krytonosec čtyřzubý-larva (foto ) (foto ) 30

31 Krytonosec šešulový (Ceutorhynchus obstrictus, Marsham, 1802) Brouk je 2,5 3 mm velký a má zašpičatělé hrbolky po stranách štítu. Zbarvení těla je jednobarevné šedé a je hustě pokryto chloupky. Přezimující brouci se objevují v dubnu (Kazda et al., 2003). Na řepkové pole se stěhují v době před květem, samice kladou vajíčka do mladých šešulí (Häni et al., 1993). Pomocí nosce vyhloubí otvor v mladých šešulích a kladélkem, které mají na zadečku, umístní dovnitř vajíčko. Vajíčka se nacházejí u semene nebo přímo v něm a jsou kladena po jednom. Po nakladení vajíček samičky hynou. Líhnou se larvy bílé, apodní, eucephalní, rohlíčkovité (Kazda et al., 2003). Larva ožírá semena uvnitř šešule, dokud není prázdná, což trvá asi čtyři týdny. Vykousaným otvorem se dostávají ven a spouští se na půdu, ve které se kuklí v hliněném kokonu. Imaga způsobují pak velké škody žírem. (Žáček, V., 2007) Obr.25 krytonosec šešulový Obr.26 krytonosec šešulový-larva (foto ) (foto ) Krytonosec řepkový (Ceutorhynchus napi, Gyllenhal, 1837) Dospělec o velikosti 3-4 mm má zavalité tělo, jednobarevně šedé, pokryté hustými jemnými chloupky. Nohy černé. Hlava s dlouhým noscem a lomenými tykadly.(kazda et al., 2003). Imaga přezimují v půdě na loňských pozemcích brukvovitých a zjara nalétávají na řepku a košťáloviny (Häni et al., 1993). Ožírají listy, do čepelí vykusují drobné otvory, po dvou týdnech žíru začínají klást samičky vajíčka do stonků asi 1 cm pod vegetační vrcholy. Kladení vajíček způsobuje deformace rostliny tvorbu hálek. 31

32 Larvy líhnoucí se z vajíček jsou asi 5 mm dlouhé, apodní, eucephalní, rohlíčkovitě prohnuté, bílé s hnědožlutou hlavou. Prožírají stonky směrem dolů. Dospělé larvy opouštějí rostliny a kuklí se v půdě. Kukla je volná bělošedá. Brouci líhnoucí se během léta v půdě zůstávají do příštího jara. Napadení se projeví deformací a praskáním stonků. Uvnitř je stonek vyžraný, je zde velké množství larev a rezavého trusu. Rostliny jsou malého vzrůstu a mají malé květenství, snadno se lámou (Kazda et al., 2003). Ochrana spočívá v dodržování přiměřené dávky dusíku a zaměření se na pěstování odolných odrůd. Menší napadení se vyskytuje u vzrostlejších a vyšších rostlin. Přirozenými nepřáteli jsou blanokřídlí parazitoidi (Häni et al., 1993). A také parazitické vosičky nebo střevlíci ( 2010). Obr.27 krytonosec řepkový Obr.28 krytonosec řepkový-larva (foto ) (foto ) Krytonosec zelný (Ceutorhynchus pleurostigma, Paykull, 1800) Imago je 2,3-3 mm dlouhé, jeho tělo je šedočerně až černě zbarveno. Povrch je lesklý, téměř bez chloupků. Hlava s noscem nese lomená tykadla, na štítu se nachází podélná rýha. Typické pro tohoto škůdce jsou dva vývojové kmeny: jarní a podzimní. Jarní kmen: Přezimují brouci, kteří pocházejí z vajíček nakladených časně zjara minulého roku. V červenci a srpnu se uchýlí do zimovišť. Zjara se objevují na různých brukvovitých rostlinách a živí se květy, listy a mladými šešulemi. 32

33 Asi po šesti týdnech žíru začínají samičky klást vajíčka. Jedna samička naklade průměrně asi 60 vajíček. Vajíčka jsou kladena jednotlivě do otvorů, které vyhloubí samičky noscem na kořenovém krčku rostliny. Otvor zalepí zátkou, která vznikne ztuhnutím žluté lepkavé tekutiny, již samička vypouští na konci kladení. Larvy se líhnou po sedmi dnech, jsou bílé rohlíčkovitě zahnuté, apodní, eucephalní. Živí se rostlinnými pletivy uvnitř hálek a asi po 10 týdnech za teplého počasí a po dešti vylézají ven a hledají vhodné místo k zakuklení mezi kořeny hostitelských rostlin. Kuklí se v hliněném kokonu, který si samy zhotovují. V červenci až říjnu se objevují mladí brouci. Přezimují v zimních úkrytech. (Žáček, V., ) Podzimní kmen: Brouci se živí asi dva týdny na rostlinách, následuje pauza, během, které zalézají do půdy, kde se asi měsíc ukrývají. Teprve potom se objevují na hostitelských rostlinách, na kterých škodí žírem a páří se. Brouci nepřežijí zimu. Z nakladených vajíček se líhnou larvy přezimující v hálkách. Na jaře dále pokračují v žíru a poté se kuklí v půdě. Brouci se líhnou začátkem léta. Hálky krytonosce zelného si můžeme splést s nádory hlenky kapustové (Plasmodiophora brassicae). Liší se tak, že hálky krytonosce jsou na povrchu vždy hladké, uvnitř s komůrkou, nádory hlenky mají síťovaný povrch, nemají žádnou dutinu a tvoří se na kořenech (Kazda et al., 2003). Dodržujeme časový odstup v pěstování hostitelských rostlin krytonosce, napadené a poškozené rostliny i s hálkami zlikvidujeme (Hudec, Gutten, 2007). Obr.29 krytonosec zelný Obr.30 krytonosec zelný-larva (foto ) (foto ) 33

34 Škůdci řepky ozimé (Brassica oleracea) a hořčice seté (Sinapis alba) Mšice zelná (Brevicoryne brassicae, Linné, 1758) Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Mšicovití (Aphididae) Tato mšice je kosmopolitně rozšířená a velmi škodlivá. Žije na různých rostlinách, ale vývoj probíhá pouze na brukvovitých rostlinách, je tedy monoekní. Je 2 2,5 mm velká, má zavalité tělo, krátké sifunkuli i tykadla. Celý povrch těla kryje šedý voskový výpotek. Mšice přezimují na ozimé řepce a plevelných brukvovitých rostlinách a počátkem května můžeme pozorovat první samičky. V červnu se intenzivně množí a vytváří rozsáhlé kolonie, které sají na všech částech rostlin (Kazda et al., 2003). Výskyt je závislý na průběhu počasí. Rychlé přemnožení nastává při teplém, mírně vlhkém vegetačním období. Extrémní teplotní výkyvy v předjaří ničí vajíčka a chladné a deštivé počasí ke konci dubna a začátkem května ničí zakladatelky (Čača et al., 1990). Za sezónu tvoří až 16 generací, od srpna však díky přirozeným nepřátelům mšic početnost kolonií slábne. Po sání mšic, nejvíce v červnu, se objevují na listech vrstvy medovice, voskového prášku a zbytků kožek ze svléknutých mšic. Listy jsou pokryty žlutými skvrnami, deformují se a mohou i usychat. Mšice mohou napadat i květenství. (Žáček, V., ) V tomto případě květní pupeny i mladé šešule zasychají (Kazda et al., 2003). Největší škody působí mezi kvetením a počátkem zrání, dochází k předčasnému odumírání rostlin a vypadávání semen (Häni et al., 1993). V říjnu se objevuje tzv. amfigonní generace, kdy vznikají samci i samice. Oplodněné samičky kladou vajíčka do trhlin stonku rostliny. Mšice je také přenašečem původců virových chorob (Kazda et al., 2003). Mšici zelné prospívá suché a teplé počasí. Mezi přirozené nepřátele patří rod mšicomarovití především Diaretiella rapae, larvy pestřenek, mšicomorky rodu Aphidoletes, slunéčka. Někdy jsou napadány entomopatogenními houbami př. Enthomophtora aphidis, Verticillium lecanii (Rod et al., 2005). 34

35 Obr. 32 mšice zelná Obr.33 mšice zelná-vajíčka (foto ) (foto ) Blýskáček řepkový (Meligethes aeneus, Fabricius, 1775) Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Lesknáčkovití (Nitidulidae) Brouk velký 2 2,5 mm má černé zbarvení s modrým, zeleným nebo fialovým odleskem. Má krátká paličkovitá tykadla. Přezimují brouci, kteří se na jaře živí pylem. Na řepková pole se stěhují až v době, kdy se začínají tvořit poupata. Malá poupata sežírají zcela, do větších se vžírají ze strany a vyžírají vnitřek. Poškozená poupata žloutnou a opadávají (Kazda et al., 2003). Nejvíce škodí brouci ve fázi zeleného až žlutého poupěte (Čača et al., 1990). Samičky kladou vajíčka do květů, z nich se líhnou larvy, které mají asi 4 mm a mají po stranách těla tmavé skvrny (Kazda et al., 2003). Živí se ze začátku pouze pylem, ale později však ožírají čnělky, okvětní plátky a povrch mladých šešulí (Čača et al., 1990). Kuklí se v půdě a vylíhlí brouci se živí opět pylem a hledají místo k přezimování (Kazda et al., 2003). K menšímu napadení rostlin dochází při pěstování časně kvetoucích odrůd. Přirozenými nepřáteli jsou blanokřídlí parazitující na larvách (Häni et al., 1993). Zejména lumek Tersilochus heterocerus (Dlouhý et al., 1992). A také parazitické vosičky nebo střevlíci ( ). 35

36 Obr. 34 blýskáček řepkový Obr.35 blýskáček řepkový-larvy (foto ) (foto ) Dřepčíci Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Mandelinkovití (Chrysomelidae) Dřepčík černý (Phyllotreta atra, Fabricius, 1775) Imago o velikosti 2,5 mm má černé tělo s modrým kovovým leskem. Tykadla červenohnědě zbarvená (Kazda et al., 2003). Vajíčka nakladou samičky jednotlivě na povrch půdy a po týdnu až 14 dnech se líhnou larvy, které okusují kořínky rostlin. (Žáček, V., ) Jejich tělo je bělavé, hlava a skvrnky na bocích těla jsou černé. Jsou oligopodní a mají protáhlý tvar těla. Dorostlé larvy se pak kuklí v půdě a po 14 dnech se líhnou brouci. Způsobují perforace listů (Kazda et al., 2003). Obr.36 dřepčík černý (foto ) 36

37 Dřepčík zelný (Phyllotreta nemorum, Linné, 1758) Dospělec je 2,5 3,0 mm velký. Tělo je černě zbarveno a krovky zdobí dva žluté pruhy, které nejsou narozdíl od dřepčíka polního (Phyllotreta undulata) nikde vykrojené (Kazda et al., 2003). Samičky kladou oválná, dlouhá, nažloutlá vajíčka na spodní stranu listů. Vylíhlé larvy se zavrtávají do listů, kde minují. Během svého vývoje, který trvá přibližně 30 dní, se třikrát svlékají. Poté opouštějí listy, padají k zemi a zakuklují se ve vejčitých komůrkách v půdě. Po 14 dnech se líhnou noví brouci, kteří společně s původními ožírají listy rostlin. Staří brouci hynou. Mladí brouci dospívají až na jaře. Má tedy pouze jednu generaci v roce. (Žáček, V., ) Dřepčík černonohý (Phyllotreta nigripes, Fabricius, 1775) Velikost jako u předešlých druhů 2,5 3,0mm. Černě zbarvený s modrozeleným leskem a spíše protáhlým tělem. Bionomie a škodlivost je stejná jako u ostatních dřepčíků. Dřepčík olejkový (Psylliodes chrysocephala, Linné, 1758) Imago je 3 4,5 mm velké a zbarvení těla je černé se zeleným nebo modrým leskem. Zatímco hlava a tykadla jsou rezavě žlutá, nohy jsou rezavě červené. Třetí pár nohou je skákavý. Vajíčka kladou samičky jednotlivě k patám rostlin, z nich se později líhnou štíhlé oligopodní larvy pokryté štětinkami, které jim vyrůstají z kůže. Najdeme je nejčastěji zavrtané v řapících srdéčkových listů. Postupně ožírají kořenový krček a báze lodyh. Kuklí se na začátku léta mělce v půdě. Brouci škodí perforací listů, ale i okusem šešulí. Poškození ale není tak závažné jako u larev, kdy srdéčka zahnívají, žloutnou a vadnou listy a celé lodyhy se mohou lámat a podélně praskat (Kazda et al., 2003). U tohoto druhu je příznivý včasný výsev, snižuje škody. Také moření osiva uplatnitelné v konvenčním způsobu zemědělství (Häni et al., 1993). Mezi přirozené nepřátele řadíme parazitické blanokřídlé a parazitické hlístice (Häni et al., 1993). 37

38 Obr. 37dřepčík olejkový Obr.38 dřepčík olejkový-larva (foto ) (foto ) Dřepčík polní (Phyllotreta undulata, Kutschera, 1860) Imago je do 3 mm velké a černé krovky zdobí dva žluté pruhy, které jsou zúžené v ramenní části. Dospělí brouci se objevují počátkem dubna. Samičky kladou bílá vajíčka na půdu jednotlivě nebo ve skupinkách. Larva se vylíhne asi po týdnu, je bílá a lesklá. Živí se kořínky. Kuklí se v oválných kolébkách. První dospělí brouci se líhnou již za týden. (Žáček, V., ) Škůdci sóje (Glycine max) Zavíječ sójový (Etiella zinckenella, Treitschke, 1832) Řád: Motýli (Lepidoptera) Čeleď: (Pyralidae) Motýlek s rozpětím křídel asi 22 mm, zbarvení na zadních křídlech je hnědavé, s fialovým leskem a přední křídla jsou zdobena na okrajích bílou páskou (Rod et al., 2005). Samička klade vajíčka na lusky, vylíhlé housenky se vžírají do lusků, kde se živí semeny. (Bocák, L., 2007) 38

39 Housenky mají zelenou až červenavou barvu. V napadeném lusku najdeme trus, který je zapředený v pavučince. Přirozenými nepřáteli jsou parazitoidi rodu Trichogramma (Rod et al., 2005). Sviluška chmelová (Tetranychus urticae, C.L. Koch, 1836) Podtřída: Roztoči (Acarina) Řád: Prostigmata Čeleď: Sviluškovití (Tetranychidae) Dospělec je do 0,6 mm velký, má zelené zbarvení a na zadečku dvě tmavé skvrny. Rozdílnou barvu mají přezimující samičky, které jsou oranžové až červené. Samičky kladou vajíčka dospod listů rostlin. Z vajíček se nejprve líhnou larvy, které mají tři páry nohou a dalším stádiem jsou nymfy, které mají čtyři páry nohou. Nymfy i dospělci sají pouze na spodní straně listů, následkem tohoto sání jsou žluté skvrny a bílá pavučinka, která je pro některé druhy svilušek typická. Takto napadené listy usychají. Svilušky jsou polyfágní, napadají tedy různé druhy rostlin (Kazda et al., 2003). Vysoký výskyt svilušek je za teplého počasí, kdy teploty přesahují 22 C a je omezená přítomnost přirozených nepřátel. Mezi přirozené nepřátele řadíme dravé ploštice (rod Orius), zlatoočky, bejlomorku Feltiella acarisuga (Rod et al., 2005) Listopas čárkovaný (Sitona lineatus, Linné, 1758) Řád: Brouci (Coleoptera) Čeleď: Nosatcovití (Curculionidae) Imaga jsou hnědé barvy, asi 5 mm dlouhá. Nakladená vajíčka, která jsou žlutavá a později zčernají. Jsou kladena jednotlivě na povrch půdy, zde se líhnou larvy, které jsou apodní a eucephalní, a jejich potravou jsou kořínky nebo bakteriální hlízky na koříncích bobovitých rostlin (Kazda et al., 2003). Dospělí brouci způsobují půlkruhovité výkusy na listech. Přezimují. (Rod et al., 2005). 39

40 Listopasi se objevují v hojnějším počtu v letech, kdy jsou chladnější a sušší jara (Rod et al., 2005). Ochrana: Vajíčka napadají třásněnky rodu Aeolothrips, střevlíci a také chalcidka rodu Anaphes. Počet brouků je regulován houbami rodu Beauveria a Metarhizium v půdě a mimo půdu také blanokřídlými parazitoidy (Rod et al., 2005) Škůdci světlice barvířské (Carthamus tinctorius) Mšice bodláková (Brachycaudus cardui, Linné, 1758) Dicyklická mšice velká 2 2,3mm s tmavozeleným, žlutým až hnědočerným zbarvením. Samičky jsou okřídlené, žlutozelené barvy s černou hlavou. Primárním hostitelem jsou slivoně, sekundárními pak rostliny z čeledi složnokvětých a některé z čeledi brutnákovitých. Mšice je přenašečem virů (Hrudová et al., 2006). Mšice maková (Aphis fabae, Scopoli, 1763) Řád: Sternorrhyncha Čeleď: Aphididae Mšice o velikosti kolem 2,5 mm je černozeleně nebo černohnědě zbarvená. Tykadla a nohy má bělavé (Kazda et al., 2003). Přezimují vajíčka, která najdeme na primárních hostitelích. Jsou to například brsleny a kaliny (Häni et al., 1993). Na jaře se z těchto vajíček líhnou tzv. zakladatelky, množí se pouze viviparně a partenogeneticky, tvoří 2 4 generace, vznikají také okřídlené formy tzv. migrantes, ty přeletují na další byliny a dřeviny. Tímto způsobem rozšiřují svůj areál působení. Vše probíhá až do podzimu, kdy vzniká generace amphimiktická, při které se rodí jak samice, tak samci a pokračují v rozmnožování pohlavně. Samičky kladou velká, černá a lesklá vajíčka k pupenům rostliny. Mšice škodí především sáním, a to spíše na mladých pletivech, vegetačních vrcholech a na generativních orgánech. Dále škodí vylučováním medovice a přenášejí rostlinné viry. Rostliny poškozené sáním se deformují, listy zasychají a květy opadávají (Kazda et al., 2003). 40