Poselství Boha Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanata Swami Prabhupáda Úvod

Transkript

1 Poselství Boha Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanata Swami Prabhupáda zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny The Bhaktivedanta Book Trust Úvod V současnosti se zajímáme převáţně o dvě věci. Tou první jsme my sami a tou druhou je místo, kde ţijeme. Jinak řečeno - náš zájem se točí kolem dvou věcí: kolem všeho, co má nějaký vztah k našemu hrubému a jemnému tělu a kolem celého vnějšího světa i se vším, co k němu patří. Nad námi však stojí transcendentalisté, kteří se nezajímají jen o svá těla a mysli a svět kolem, ale také o věci transcendentální, jeţ jsou nad tělem, myslí a hmotným světem. Transcendentalisté se zajímají především o Absolutní Pravdu a mnohem méně o pravdy relativní. Tito transcendentalisté (obvykle označovaní jako světci, filozofové, reformátoři, Boţí poslové a podobně) se objevují v různých dobách na různých místech světa. Prokazují transcendentální sluţbu Absolutní Pravdě a také celému lidstvu tím, ţe šíří poselství transcendentálního světa. Podle těchto transcendentalistů by lidská bytost měla mít vyšší cíle, neţ mají zvířata, která se zajímají jen o výše zmíněné dvě věci: sama o sebe a svět kolem. Kromě lidí nemají ţádné ţivé bytosti schopnost porozumět transcendentálním otázkám, a proto je člověk povaţován za nejvyšší ze všech stvoření. Zvláštnímu postavení lidských bytostí je nutné dobře porozumět. Kdyţ má člověk, nejvyšší ze všech stvořených bytostí, plně vyvinuté vědomí, zajímá se nejen o sebe a svět, ve kterém ţije, ale také se snaţí porozumět Absolutní Pravdě. Nejvyšší Absolutní Pravda řídí člověka a také celý svět, a pozná-li transcendentalista Nejvyššího, změní podle toho i své činnosti. Tento usměrňující proces je obecně známý jako náboţenství nebo víra. Všude v civilizovaném světě existuje nějaký náboţenský systém, protoţe bez náboţenství není člověk o nic lepší neţ zvíře. Náboţenství je lidem dáno podle země, kde ţijí, podle doby, ve které ţijí a podle lidí samotných, ale ve všech případech je jeho cílem Absolutní Pravda. Absolutní Pravda je jen jedna, ale různí transcendentalisté či duchovní se na Ni dívají z různého úhlu podle okolností, ve kterých ţijí. Někteří transcendentalisté se dívají na Absolutní Pravdu jako na neosobní sílu, obvykle označovanou jako beztvarý Brahman, zatímco jiní si myslí, ţe je to všepronikající lokalizovaný aspekt Boha, který je ve všech ţivých bytostech a bývá označován jako Paramátmá. Existuje však ještě další důleţitá skupina transcendentalistů, kteří se dívají na Absolutní Pravdu jako na Absolutní Osobnost, Nejvyššího Pána, který je díky Svým energiím současně neosobní, lokalizovaný a zároveň zůstává Absolutní Osobností. V současné době je slovo náboženství obětováno na oltáři materialistických pohnutek. Lidé se převáţně zajímají o věci spojené s jedením, spaním, bráněním se a uspokojováním smyslů, stejně jako to dělají nízká zvířata. Lidé se dnes snaţí úplně vyhýbat transcendentálním námětům nebo je alespoň nechtějí rozebírat do detailů. Dokonce i největší političtí vůdci prohlašují, ţe pro hladovějícího člověka nemá Bůh a náboţenství ţádný význam. Celé lidstvo se pod vlivem takových materialistických vůdců pomalu dostává na úroveň zvířat, neboť lidé nemají ţádné transcendentální realizace a neznají nic vyššího neţ toto tělo a tento svět. Lidská rasa degraduje na úroveň psů, kteří štěkají a vrčí, jakmile se k nim přiblíţí psi z jiné čtvrti. Stěţí si dokáţeme představit uboţejšího člověka neţ toho, který začne křičet na kohokoliv pocházejícího z jiného kraje nebo patřícího k jinému náboţenskému vyznání. Lidé křičí a povykují, jako by je ohroţoval nějaký tygr nebo vlk. Bez transcendentálního poznání nejsou lidé o mnoho lepší neţ vlci a tygři. Chceme-li v současné situaci přivést lidstvo zpátky k rozumu, musíme alespoň trochu porozumět absolutnímu poznání. Inteligentní vůdci by se neměli zajímat jen o zlepšování hmotných ţivotních podmínek, jakými jsou jedení, spaní, bránění se a uspokojování hmotných smyslů. Vůdcům, kteří si myslí, ţe hladoví lidé nemají zapotřebí Boha a náboţenství, by mělo být jasně vysvětleno, ţe ţádný muţ nebo ţena by neměli hladovět duchovně a ţe jsou to právě tito duchovně hladoví lidé, kteří musí porozumět Bohu a náboţenství více neţ kdy jindy. V této souvislosti bychom zde uvedli slova Dr. Rádhákrišnana (dřívějšího prezidenta Indie) na nedávném shromáţdění mezinárodní organizace UNESCO v Paříţi:,,Kdyţ se národ pyšně odvrátí od Boha a soustředí se jen na hmotný úspěch a prosperitu, připraví si tím svůj konec. Dnes není tím hlavním napravit školy a knihovny nebo obchody a továrny, ale napravit člověka. Jestliţe zamýšlíme vytvořit novou celosvětovou společnost, musíme nejprve znovu vytvořit člověka.`` Chceme-li napravit lidstvo, které je nyní daleko zbídačenější neţ kdy jindy, musíme naprosto bezpodmínečně pochopit, jak nesmírně důleţitý je vztah člověka k Bohu.

2 Empiričtí filozofové a logikové se snaţili porozumět pravému vztahu ţivé bytosti k Absolutní Pravdě pouze na základě svého světského vzdělání a akademického výzkumu. Snaţili se vytvářet různá pojetí a metody, ale Absolutní Pravda i přes jejich snahy zůstává za hranicemi jejich poznání. Dokonalé pojetí Absolutní Pravdy není moţné získat touto vzestupnou metodou, která se zakládá na nedokonalých hmotných smyslech. Empiričtí filozofové a logikové nedokáţou pochopit svou nedokonalost, protoţe jsou zaslepeni hmotným poznáním, a proto jsou jejich závěry ateistické. Popírají existenci Svrchované Osoby, Boha, který se liší od všech ostatních osob. Díky svým ateistickým předpokladům pak zůstávají ve stejné temnotě jako předtím. Uvaţují o svém vlastním vymyšleném pojetí Absolutní Pravdy, aniţ by znali svůj skutečný vztah k Bohu. Praví transcendentalisté neuznávají toto zevšeobecňování a nespoléhají se na přímé vnímání, ale získávají skutečné poznání ve všech jeho aspektech od autorit, kterým bylo transcendentální poznání vyjeveno. Toto vyjevení umoţňuje právě ona hlubší stránka lidské osobnosti. Skutečné poznání o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Boţství, a Jeho vztahu k nám je moţné získat pouze touto transcendentální metodou. Nejvyšší Osobnost Boţství je absolutní a vyhrazuje si právo nezjevovat se materialistickým lidem. Boha je moţné poznat pouze touto absolutní metodou, zatímco pomocí relativních metod zakládajících se na smyslovém vnímání k Němu není moţné dospět. Kdyby se Bůh musel zjevit našim relativním smyslům, pak by bylo absolutní naše relativní smyslové vnímání, a nikoliv Bůh. Smyslové vnímání nám proto v ţádné ze svých podob nepomůţe při získávání poznání o Bohu. Se svým nedokonalým poznáním se nemůţeme přiblíţit k Absolutní Pravdě, ale Absolutní Pravda se Sama ze Své bezpříčinné milosti zjevuje ve Své vlastní podobě. Za temné noci nemůţe být slunce ničím donuceno se zjevit a nemohou ho k tomu donutit ani ty nejmodernější technické prostředky. Kaţdého rána se však slunce samo zjeví bez pomoci našich materialistických vymoţeností. Kdyţ vyjde slunce, temnota okamţitě zmizí. Podobným způsobem se můţe zjevit Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, nebo Jeho osobní společníci. Zjevují se prostřednictvím svých vlastních sil bez jakéhokoliv zásahu z hmotného světa jako projev bezpříčinné milosti, neboť jejich jediným cílem je pomoci pokleslým duším, které propadly iluzi hmotné energie Pána, skládající se ze tří kvalit hmotné přírody. Necháme-li však dveře i okna zavřené, pak ani za úsvitu nespatříme ze své temné místnosti sluneční paprsky. Kdyţ se zjeví Nejvyšší Pán nebo Jeho důvěrní sluţebníci, aby kázali poselství Boha, nesmíme nechávat okna a dveře našeho těla a mysli zavřené. Jinak k nám světlo vycházející z Pána a Jeho sluţebníků nebude moci proniknout. Světlo emanující z těchto transcendentálních zdrojů k nám většinou pronikne prostřednictvím sluchu. Pouze kdyţ budeme připraveni s pokorou naslouchat Boţímu poselství, poznáme Boha takového, jaký je a také náš vztah k Bohu takový, jaký je. V tomto transcendentálním duchu předkládáme Poselství Boha ku prospěchu všech lidí a zvláště opravdových hledačů pravdy. Nevíme, jak dalece uspějeme ve svém skromném snaţení, a proto se omlouváme za případné nedostatky, které ho mohou provázet. - autor 1 Transcendentální poznání Hluboce se klaníme našemu milostivému duchovnímu učiteli, Jeho Božské Milosti Bhaktisiddhántovi Sarasvatímu Gósvámímu Prabhupádovi, který je zachráncem pokleslých. Otevřel naše zaslepené oči pochodní transcendentálního poznání a odstranil tak temnotu nevědomosti ku prospěchu všeho lidstva. Jsme tolik pyšní na své malé oči a s nadšením se nafoukaně díváme na všechno kolem, ale nevíme, ţe všechno, co v současné době vidíme, je pokryto temnou nevědomostí, a naše vnímání je proto buď chybné, nebo jen částečné. Jednoduše nemůţeme všechno vidět jen silou svého zraku. Kaţdé ráno nám vycházející slunce připadá jako malý kotouč, i kdyţ ve skutečnosti je to ohromné mnoţství hmoty. Slunce je samozřejmě mnohem větší neţ Země, na které ţijeme, a tak jsou kaţdé ráno naše oči podrobeny zkoušce a absurdně zesměšněny. Naše oči jsou schopny přijímat vědomosti jen za určitých podmínek. Nedokáţeme vidět věci, které jsou od nás příliš vzdáleny, nevidíme ve tmě a nejsme schopni vidět ani to, co je oku nejblíţe - oční víčko. Na své oči můţeme být pyšní jen za příznivých podmínek, které vytvořila hmotná příroda. Jinak nám naše úţasné oči nebudou nic platné a nebudeme schopni vidět věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Neplatí to však jen pro oči, stejné je to i se všemi ostatními smysly, kterých pouţíváme k získávání poznání. Chceme-li se podívat na nějaký předmět ve tmě, nemůţeme k tomu pouţít jenom své oči - jsme závislí i na dalších okolnostech provázejících naše vnímání. Ve tmě nejsme schopni vidět nic jasně. Získáme-li v této situaci nějaké poznání, například prostřednictvím hmatu, bude buď chybné, nebo neúplné. Bude to podobné, jako kdyţ se několik slepých lidí setkalo se slonem a jeden druhému se snaţili popsat to zvláštní stvoření. První z nich nahmatal chobot a řekl:,,je to ohromný had.`` Jiný se dotýkal nohou a řekl:,,je to velký sloup.`` A tak dále.

3 Ve tmě je moţné vnímat předměty pouze jedním způsobem - jen kdyţ někdo přinese světlo a všechno bude zřetelně vidět. Podobně i naši učitelé zaţehnou světlo poznání a my můţeme pouze jejich milostí vidět vše takové, jaké to skutečně je. Jiţ od narození jsme si zvykli získávat poznání milostí našich učitelů, ať uţ jimi byl otec, matka nebo profesoři. Pokroky na cestě poznání můţeme udělat pouze s pomocí takových učitelů, od nichţ získáváme zkušenosti pokorným nasloucháním. Na cestě poznání se pohybujeme kupředu milostí svých učitelů - abecedou počínaje a závěrečným univerzitním studiem konče. Chceme-li pokračovat dále a získat transcendentální poznání, musíme ze všeho nejdříve vyhledat kvalifikovaného mistra, který nás na této cestě povede. Poznání, které získáváme při školní a univerzitní výuce, nám můţe dočasně pomoci při studiu určitého oboru v současném ţivotě, avšak tyto vědomosti nemohou uspokojit naši věčnou potřebu transcendentálního poznání, po kterém touţíme zrození za zrozením, den za dnem, hodinu za hodinou. Chceme-li uspět v jakémkoliv oboru, musíme navázat styk s mistrem tohoto oboru a potom vynaloţit úsilí v souladu s předepsanou metodou. Chceme-li získat univerzitní diplom, musíme nejprve navázat styk s touto institucí. Musíme se řídit pokyny svých učitelů a usilovně pracovat podle jejich přání. To je nutné k úspěchu. Podobné je to i v duchovním ţivotě. Chceme-li poznat věčný ţivot a vidět věci v pravém světle, musíme navázat styk s duchovním mistrem, který nám dokáţe otevřít oči a zbavit nás pout nevědomosti. Nutnost vyhledat duchovního mistra je princip, který platí věčně. Nikdo ho nemůţe obejít. Zasvěcení začíná dnem, kdy naváţeme transcendentální vztah s duchovním mistrem. Upanišady a další písma nařizují, ţe člověk musí uctivě a s pokorou přistoupit k nohám duchovního mistra, který dobře zná písma a dosáhl dokonalosti v transcendentálním poznání. Dokonalý v transcendentálním poznání můţe být pouze ten, kdo přijal kulturu, činnosti a vědomosti učednické posloupnosti, linie duchovních učitelů a ţáků. Úřední vůdci různých duchovních společností často nebývají na této úrovni duchovní dokonalosti a nemají tak potřebné kvalifikace k tomu, aby byli duchovními mistry. Nemá význam chodit za těmito profesionálními duchovními mistry jenom kvůli tomu, ţe je to zvykem. Nikdo nemůţe dosáhnout duchovní dokonalosti, aniţ se podrobí duchovní disciplíně. Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství a ideální duchovní mistr, přednesl filozofii Bhagavad-gíty Svému učedníkovi Ardţunovi. Zde vidíme dokonalý příklad vztahu mezi duchovním mistrem a ţákem. Ardţuna byl Kršnův nejdůvěrnější přítel, a Šrí Kršna mu proto vysvětlil podstatu všech písem, Bhagavad-gítu. Jelikoţ jsme neustále zaneprázdněni svými světskými povinnostmi, nemáme zájem porozumět ţádné filozofii kromě té, která se týká našeho ţaludku a podobných témat. Rozvinuli jsme mnoho odvětví této filozofie ţaludku do všech směrů, a tak nám stěţí zbývá nějaký čas na pochopení filozofie věčného ţivota, o který usilujeme ţivot za ţivotem. Ardţuna jako obyčejný člověk předstíral filozofickou slabost a nevědomost, a kdyţ Kršna zavezl jeho vůz mezi obě válčící strany na Kuruovském bitevním poli, odmítl bojovat. Kršna mu proto otevřel oči poznáním z Bhagavad-gíty. Věk po věku tak Nejvyšší Pán a Jeho důvěrní oddaní přinášejí nekonečnou milost a odstraňují temnotu nevědomosti lidí tohoto světa. Nikdy bychom nemohli získat transcendentální poznání, kdyby nám nedali svou milost. Nejvyšší Osobnost Boţství někdy sestupuje a učí nás transcendentálnímu poznání, jindy pověří Své důvěrné společníky, aby se ujali tohoto laskavého poslání. Kaţdého mesiáše - světce, který přišel v minulosti nebo teprve přijde kázat transcendentální poselství Boţího království - bychom měli povaţovat za nejdůvěrnějšího sluţebníka Nejvyššího Pána. Jeţíš Kristus se zjevil jako syn Boţí, Mohammed o sobě říkal, ţe je Boţím sluţebníkem a Šrí Čaitanja přišel jako oddaný Boha. Ve všech případech však měli tito mesiášové jedno společné: hlásali, ţe v tomto světě smrtelníků neexistuje trvalý mír a blahobyt. Všichni se shodují na tom, ţe patříme do jiného světa, kde mír a blahobyt existují věčně. Mír a blahobyt najdeme v Boţím království, které je nad tímto hmotným světem. Dokonce ani Buddha a Šankaráčárja, kteří neuznávali existenci Osobnosti Boţství, nikdy neučili, ţe by v hmotném světě bylo moţné dosáhnout věčného míru a blahobytu. V současné době však přední myslitelé svedli obyčejné lidi do té míry, ţe přestávají věřit v existenci jiného světa neţ toho, ve kterém ţijí a myslí si, ţe mír a blahobyt je moţný i v tomto světě smrtelníků. Podle nich je hmotné tělo skutečným já, seberealizace je pouhé zdokonalení těla a jedinou lidskou povinností je uspokojovat smysly a všemi moţnými způsoby udrţovat své tělo. Také říkají, ţe filozofické chápání Boha je jakási marnotratná snaha či společenská hra na procvičení lidského mozku. S tímto přístupem však svět nezíská nic hodnotného. Ardţuna předstíral svou slabost a stavěl se do role obyčejného člověka oklamaného hmotným světem a tak pomohl při zjevení Bhagavad-gíty, která vyšla z transcendentálních úst Osobnosti Boţství. Kdykoliv Nejvyšší Pán sestoupí do světa smrtelníků, provázejí Ho Jeho důvěrní společníci. Ardţuna je jedním z těchto důvěrných sluţebníků Nejvyšší Osobnosti Boţství, Šrí Kršny, a ku prospěchu všech lidí jako první vyslechl Bhagavad-gítu.

4 Ardţuna byl čistým oddaným Osobnosti Boţství a byl schopen diskutovat o transcendentální filozofii Bhagavadgíty dokonce i na Kuruovském bitevním poli. My, moderní lidé, kvůli svým kaţdodenním povinnostem nemáme čas na rozebírání detailů filozofie Bhagavad-gíty. Ardţuna nám však chtěl dát lekci a zahloubal se do filozofie Bhagavad-gíty ve chvíli, kdy se zdálo nemoţné najít si byť jen jediný volný okamţik. To všechno udělal v zájmu lidí jako jsme my, a kdyţ porozuměl filozofii Bhagavad-gíty, statečně se vrhl do boje. Náklonnost k členům vlastní rodiny, kterou byl Ardţuna ovlivněn, tolik typická pro moderního člověka, je příznakem nedostatku transcendentálního poznání. Získá-li však člověk transcendentální poznání, znamená to, ţe by se měl vzdát svých obyčejných povinností. Ardţuna porozuměl filozofii Bhagavad-gíty, ale Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, mu nikdy neradil, aby zanechal svých zdánlivě obyčejných povinností. Spíše naopak. Kdyţ Ardţuna získal od Šrí Kršny transcendentální poznání, bojoval s ještě větším odhodláním. Prostřednictvím transcendentálního poznání člověk získá sebeodevzdání a odhodlanost prokazovat transcendentální sluţbu Nejvyšší Osobnosti Boţství. To je jediný správný význam Bhagavad-gíty. Ardţuna se ocitl ve svízelné situaci, protoţe se blíţila bitva na Kurukšétře, a tak se co nejpokorněji odevzdal Šrí Kršnovi, aby jako Jeho ţák mohl vyslyšet rady, které by vyřešily jeho problémy. Zpočátku Nejvyšší Pán hovořil s Ardţunou jako přítel s přítelem, ale přátelský rozhovor většinou skončí bez nějakého řešení či závěru. Proto se Ardţuna Šrí Kršnovi odevzdal jako svému učiteli, neboť ţák musí poslouchat příkazy duchovního mistra. Takový je vztah duchovního mistra a ţáka. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, předal Ardţunovi ţivotně důleţité učení Bhagavad-gíty aţ tehdy, kdyţ viděl, ţe se Mu Ardţuna odevzdal bez výhrad a bez ohledu na svou učenost. Podobně jako Ardţuna se i my nejdříve snaţíme vyřešit všechny problémy svými silami na základě vlastních zkušeností. Naše snaha překonat své tělesné a mentální potíţe pomocí nějakých pomíjivých metod bude nakonec vţdy neúspěšná. Dokud se člověk nepokusí vyřešit své problémy získáním věčného ţivota, nedosáhne míru ani v tomto ţivotě, ani v příštím. To je svrchované učení Bhagavad-gíty. Pro člověka je ze všeho nejdůleţitější porozumět činnostem, které jsou transcendentální tělesným a mentálním tuţbám. Dokud se nedostaneme na úroveň transcendentálních činností, nemůţeme dosáhnout skutečného míru. Tato duchovní, transcendentální úroveň je úrovní věčného ţivota, bez kterého by neexistovalo ani toto hmotné tělo, ani mysl. V současné době bohuţel o tomto věčném ţivotě nic nevíme, i kdyţ jsme tolik pyšní na své hmotné poznání. V současnosti jsme více či méně ponořeni do vnějších označení, která pokrývají naši věčnou ţivou duši. A protoţe se zaobíráme těmito vnějšími věcmi, přichází nám do cesty tolik utrpení a překáţek. Kdyţ se těchto označení zbavíme - kdyţ se odkryje naše skutečná povaha - jenom pak se nám splní sen o věčném štěstí a míru. Naše současné pokusy odstranit překáţky hmotného světa pomocí pomíjivých metod učených vědců, státníků a takzvaných mahátmů nás nepřivedou na duchovní, transcendentální úroveň, ale pouze zabalí duši do různých barevných,,šatů`` v podobě tělesných a mentálních označení a jmen. Kršna v Bhagavad-gítě prohlašuje, ţe tyto pokusy musí vţdy skončit neúspěchem. Kdyţ se Ardţuna odevzdal Kršnovi jako Jeho ţák, Šrí Kršna ho pokáral slovy:,,ardţuno, mluvíš jako nějaký učenec, ale ve skutečnosti toho víš velmi málo, protoţe naříkáš nad něčím, co pro skutečně učeného člověka není hodno zármutku.`` Učený člověk nikdy nenaříká nad něčím, co vzniká a časem opět zaniká. Hmotné tělo, které získáme v lůně matky, se po nějaké době promění na popel, zemi nebo výkaly a jemnohmotné tělo, skládající se z falešného ega, inteligence a mysli je podobně zničeno v okamţiku, kdy je duše vysvobozena. Skuteční učenci proto nepřikládají velkou důleţitost hmotnému tělu a mysli nebo štěstí a neštěstí, která se týkají jen mysli a těla. Tito učenci dávají naopak velký důraz na štěstí a neštěstí týkající se samotné duše, jeţ je duchovní povahy a stojí nad tělem i myslí. Poznání týkající se těchto věcí se nazývá,,transcendentální``. Ardţuna se uvedl jako materialistický hlupák, který nemá ţádné transcendentální poznání, jen aby poučil nás - stoprocentní materialisty a hlupáky. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, sdělil transcendentální poznání Bhagavad-gíty Ardţunovi, protoţe Ardţuna si to podle Něho nejvíce zasluhoval. Podobně jako Ardţuna se i předseda bengálské vlády Nawaba Hussaina Šáha, Sákar Mallik, který byl později známý jako Sanátana Gósvámí a stal se jedním z nejpřednějších ţáků Šrí Čaitanji, představil Šrí Čaitanjovi v Bénáresu jako materialistický hlupák. Předstoupil před Šrí Čaitanju takto:,,obyčejní lidé, kteří nic nevědí o transcendenci, mě oslovují jako velkého vůdce a učence nebo mahátmu, paramahansu a podobně, ale já pochybuji, zda je to správné. Vlastně se mi mohou nepřímo vysmívat, kdyţ mě označují za někoho, kým ve skutečnosti nejsem. Vím, ţe nemám poznání o svém vlastním já, o sobě samotném, ale materialističtí hlupáci mě povaţují za učence. Je to nepochybně nějaký ţert nebo výsměch.`` Takto se Šríla Sanátana Gósvámí představil. Ve skutečnosti měl jiţ tehdy transcendentální poznání, ale vydával se za materialistického hlupáka, jako jsme my. Kritizoval sám sebe za to, ţe lidem dovolil, aby ho oslovovali

5 jako velkého vůdce nebo učence, kdyţ neměl ţádné transcendentální poznání. Nepřímo tím říká, ţe neexistuje větší hlupák neţ člověk, který se na sebe snaţí upozornit a sbírá hlasy podobných hlupáků, aby se proslavil jako velký učenec, vůdce, filozof, mahátmá nebo paramahansa, přičemţ nemá ţádné poznání o svém skutečném já, duši, neudělá nic ve svém skutečném zájmu a jen ztrácí čas štěstím a neštěstím pomíjivého těla a mysli. znamená,,věčný``. Sanátana Gósvámí se nezajímal o pomíjivé štěstí pomíjivých těl a myslí ţivých bytostí, zajímal se o jejich věčné štěstí. Kdyţ se člověk začne zajímat o trvalé štěstí věčné duše, stane se ţákem Sanátany Gósvámího, stane se skutečným,,sanátanistou``, coţ znamená skutečným transcendentalistou. V současné době jsou téměř všechny vůdčí osobnosti na celém světě, všichni učenci a,,mahátmové`` více méně materialisté, kteří o transcendentální poznání nejeví ţádný zájem. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, proto nejprve Ardţunu pokáral a odmítl ho přijmout za pandita (učence), aby tím poučil všechny takzvané učence a vůdce, kteří jsou ve skutečnosti jen hlupáci. Téměř všichni současní vůdci společnosti popularizují různé druhy náboţenství, které se týkají pouze hmotného těla a mysli. Jen velmi málo z nich ví, ţe tělo a mysl jsou jen jakýmsi kabátem a košilí skutečné duše. Budeme-li se starat jen o šaty, o kabát a košili, nepřinese to nic našemu skutečnému já, duši. O duši bychom se ve skutečnosti měli starat ze všeho nejvíce. Ţádný rozumný člověk se nebude zajímat jen o vnější věci a přitom zanedbávat to nejdůleţitější - své vlastní já. Začne-li se zabývat tím, co je v jeho skutečném zájmu, bude o jeho vedlejší zájmy v podobě hmotného těla a mysli automaticky postaráno. Nikdo však nemůţe slouţit svému hlavnímu zájmu tím, ţe se bude starat pouze o zájmy vedlejší. Není moţné uspokojit své vnitřní tuţby, pokud se budeme starat jen o své šaty. Mluvíme-li o ţivé bytosti, musíme vědět, ţe její tělo a mysl jsou jen dvě vrstvy vnějších obalů a ţe skutečná ţivá síla neboli duše je tou hlavní postavou pod různými obaly. Vnější pokryvy jsou pomíjivé, a proto je pomíjivé i vše, co na nich závisí. Štěstí a utrpení související s vnějšími obaly - jako tělo a mysl - je taktéţ pomíjivé. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, v Bhagavad-gítě říká:,,ó synu Kuntí! Všechny druhy radostí a strastí, jako je chlad v zimě a teplo v létě, pocházejí ze smyslového vnímání. Podle zákonů přírody přicházejí a odcházejí a člověk by se je měl naučit snášet, aniţ by se jimi nechal rozrušit. Jen ten, koho neovlivňuje přicházející a odcházející štěstí a neštěstí, můţe dosáhnout věčného ţivota.`` V naší současné situaci je však velmi těţké nenechat se ovlivnit pomíjivým štěstím a utrpením těla a mysli a nedokáţeme se ani chovat, jako bychom se přestali ztotoţňovat s tělem a myslí. Získat transcendentální poznání neznamená přestat se zajímat o všechny obvyklé věci. Pouze to znamená, ţe se člověk nenechá ovlivnit pomíjivým štěstím a neštěstím. Musíme si jasně uvědomit pomíjivost hmotného štěstí a neštěstí. Bylo by navýsost hloupé je zcela ignorovat, ale stejně hloupé by bylo nestarat se o vše, co se týká věčné duše, díky níţ můţe hmotné tělo a mysl existovat. Jestliţe se člověku natolik poštěstilo, ţe porozuměl duši a má chuť získat transcendentální poznání, pak i uprostřed světského štěstí a neštěstí, vztahujícího se na tělo a mysl, zůstane klidný a bude se těšit transcendentálnímu míru. Skutečný mír je moţný pouze na transcendentální úrovni, kde také existuje skutečné štěstí. Kdyţ se někdo po dlouhé době vrací zpátky domů, jeho radost z návratu přehluší všechny nepříjemnosti spojené s namáhavou cestou. Těţkosti spojené s cestováním najednou ustupují do pozadí a člověk cítí jen radost z toho, ţe se vrací zpátky domů. Také ten, kdo se zásluhou transcendentálního poznání vrací zpátky domů, zpátky k Bohu, přestává vnímat hmotná utrpení těla a mysli. Veškeré naše pocity štěstí a neštěstí pocházejí ze smyslového vnímání. Tvar, chuť, vůně, zvuk a dotek jsou různé smyslové vjemy, které nám ve spolupráci s myslí přinášejí radost nebo utrpení. V zimě nám koupel ve studené vodě přináší utrpení, ale v létě nám tatáţ studená voda přináší potěšení. V zimě nám oheň dává příjemné teplo, ale v létě nás tentýţ oheň nepříjemně pálí. Voda ani oheň nemají ţádnou jasně určenou sílu působit nám štěstí nebo utrpení. Pouze k nám přicházejí jako prostředníci štěstí a neštěstí podle způsobu našeho smyslového vnímání v určitých podmínkách. Ţádný objekt v hmotném světě nepřináší štěstí nebo neštěstí - štěstí a neštěstí jsou naprosto subjektivní a závisí na našem vnímání, které je ovlivněno myšlením, cítěním a chtěním. Pomíjivé vjemy štěstí a neštěstí, které se vztahují k našemu myšlení, cítění a chtění pod vlivem falešného ega, se jistě liší od věčné duše, a jsou tudíţ pouze,,neskutečnou realitou``. Veškerý pokrok v poznání v oblasti umění nebo vědy, který opomíjí otázky věčné duše, je jen projevem iluzorních kvalit přírody, jeţ obklopují a omezují hmotné tělo a mysl. Skutečný mír a štěstí nikdy nenastanou zásluhou rozvoje materialistického poznání. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, v Bhagavad-gítě potvrzuje, ţe pouze ti, kteří rozvíjejí transcendentální poznání věčné duše a nenechají se rozrušit pomíjivým štěstím a neštěstím, budou schopni uniknout z krutých rukou narození, nemoci, stáří a smrti a dosáhnou skutečného štěstí ve věčném duchovním ţivotě. Všem, kteří se ze všech sil upřímně snaţili nějakým způsobem prospět druhým, ale přesto neuspěli, bychom zde chtěli naznačit, aby se obrátili na Šrí Kršnu a Jeho pravé sluţebníky, přesně tak, jak to udělal Ardţuna. Pomoci

6 druhým bychom se měli snaţit teprve tehdy, kdyţ budeme dobře vědět. Jestliţe se budeme snaţit prospět druhým jen v duchu světského humanismu, získáme tím pouze pomíjivé výsledky v podobě zisku, slávy a uznání. Hitler, Mussolini nebo jakýkoliv jiný vůdce materialistického snaţení můţe svým stoupencům nabídnout nějakou mentální spekulaci, jak společně dosáhnout něčeho dobrého pomocí násilných či nenásilných metod, ale za své projevy takzvané laskavosti získá od svých následovníků uznání jen dočasně. Lidé, kterým se takový vůdce snaţil prospět, z těchto pomíjivých,,dobročinných`` snah nezískají ţádný trvalý výsledek. Ve skutečnosti je bude čekat jen vzrůstající utrpení, protoţe následovali cestu, kterou hlásal jejich takzvaný vůdce. Jestliţe slepý člověk předstírá, ţe můţe pomoci jinému slepci přejít přes cestu, pak oba čeká ještě hlubší temnota, protoţe jak vůdce, tak následovník spadnou do nějaké škarpy. Člověk, který nemá ţádné transcendentální poznání, je jako slepec. Slepec se nejprve musí ze své slepoty vyléčit a pak se můţe pokusit vést druhé. Kaţdý, kdo se narodil v Indii, je potenciálním dobrodincem ostatních lidí, protoţe právě na indické půdě bylo transcendentální poznání nejpodrobněji vysvětleno a zachováno od dávných dob aţ do dneška. Mudrci a světci Bháratavarši, jak se Indii odpradávna říká, se nikdy nesnaţili uspokojit pouze potřeby těla a mysli, ale usilovali o rozvíjení poznání o duši, která je transcendentální hmotnému tělu a mysli. Dokonce i dnešní mudrci a světci se snaţí o totéţ a nenechávají se odradit ani mnoha překáţkami. Bylo by však nanejvýš pošetilé, kdyby lidé z Indie chtěli prospět druhým, aniţ by sami získali transcendentální poznání. Chceme-li získat transcendentální poznání, musíme ze všeho nejdříve pochopit, ţe duše je věčná pravda. Vnější prvky - tělo a mysl, které se zásluhou duše vyvíjejí - jsou relativní neboli částečné pravdy. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, to podrobně popisuje v druhé kapitole Bhagavad-gíty:,,Duše, která proniká tělem, je věčná a měli bychom vědět, ţe nikdo nemůţe zničit nepomíjivou duši. Hmotné tělo podléhá zničení, ale majitel těla, duše, nikoliv. Kdyţ jsi takto poznal věčnou pravdu, povstaň k boji, ó synu Bháraty. Ten, kdo si myslí, ţe duše můţe někoho zabít nebo ţe můţe být zabita, je v nevědomosti, protoţe duše za ţádných okolností nezabíjí ani není zabita. Duše se nikdy nerodí a nikdy neumírá. Je věčná a nemá minulost, přítomnost a budoucnost. Existuje jiţ od nepaměti, ale je stále mladá a není zničena ani při zániku těla. Jak můţe člověk, který pochopil, ţe duše je věčná a nezničitelná, někoho zranit nebo zabít? Zániku podléhá pouze vnější tělo a mysl. Tělo a mysl jsou jako šaty. Kdyţ jsou staré a obnošené, člověk je odloţí stranou a oblékne si nové. Podobně i duše odkládá v okamţiku smrti své staré tělo a získává nové. Duše nemůţe být rozřezána ostřím meče, spálena ohněm nebo zničena vodou či vzduchem. Je věčně nezničitelná, nespálitelná, nevypařitelná a nerozpustitelná. Je nepomíjivá, všepronikající a věčná. Nelze ji náleţitě popsat ţádným lidským jazykem, ani dokonale pochopit ţádnou lidskou myslí. Duše je stále neměnná. Kdyţ to všechno víš, neměl bys naříkat nad smrtí těla.`` V Bhagavad-gítě je duše označována slovy,,znalec pole``, zatímco tělo a mysl pokrývající duši jsou označovány jako,,pole``. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, vysvětluje pojmy (příroda neboli vnímatelný svět, který je uţívaný) a (ten, kdo si uţívá vnímatelného světa) v třinácté kapitole Bhagavad-gíty. Vysvětluje, ţe veškeré akce a reakce, ke kterým dochází v tomto světě, jsou jen výsledkem spojení přírody ( ) a uţívajícího ( ). Například rýţe je výsledkem akce a reakce pole a rolníka, který na něm pracuje, dítě je zplozeno spojením prakrti, uţívané, a puruši, uţívajícího. Podobně i vše ostatní, co vidíme v tomto světě, je výsledkem spojení pole ( ) a znalce pole ( ). je ţivá duše a je materiál, který ţivá bytost vyuţívá. Fyzika, chemie, astronomie, farmakologie, ekonomie, sexuologie a ostatní obory materialistické vědy se zabývají hmotnými sloţkami označovanými jako avšak věda, která pojednává o duchovní existenci označované jako, vyjevuje transcendentální poznání. Předmětem skutečného poznání je tedy a nikoliv O těchto námětech budeme ještě podrobněji hovořit, ale prozatím se spokojíme s tím, ţe ( uţivatel) je ústředním bodem veškerého poznání, neboť ve spojení s hmotným tělem, myslí a okolními hmotnými prvky vytváří vše, co kolem sebe vidíme. je věčná duše a je hmota, která je pomíjivá. Věčná pravda je shrnuta ve Védách aforismem -,,Duše je realita a svět je falešný jako stín.`` Výraz,,falešný jako stín`` znamená, ţe svět je pomíjivý a existuje pouze dočasně. Neměli bychom si však myslet, ţe vůbec neexistuje. My skutečně vlastníme svá pomíjivá těla a mysli a neměli bychom se vystavit na posměch tím, ţe budeme prohlašovat, ţe naše těla a mysli neexistují. Přitom si však stále musíme být vědomi toho, ţe naše těla i mysli jsou pouze nestálé, pomíjivé prvky. Duše, která je v tomto těle uvězněna, je věčná a nezničitelná pravda. Musíme jasně pochopit, ţe nikdo nemůţe zničit věčnou duši, a proto se duše nedotýká nějaké násilí nebo nenásilí.

7 V dnešní době se celý svět horečně snaţí hromadit poznání o vztazích hrubohmotného těla a jemnohmotné mysli, ale mnohem důleţitější neţ tělo a mysl je duše, která je naprosto opomíjena a nikde se o ní neučí. Následkem toho se na celý svět snesla temnota nevědomosti a vzrůstají nepokoje, spory a utrpení. Jak dlouho se můţeme radovat z vnějšího štěstí? Je to jako kdyby si člověk pral šaty, ale zapomněl se najíst. Skutečnou výţivou je poznání o věčné pravdě, nezničitelné duši, která je ţivou silou v kaţdém hmotném těle. Ţivá bytost je velice nepatrná - je menší neţ atom. Učenci říkají, ţe velikost duše se rovná přibliţně jedné desetitisícině konečku vlasu. Duše šíří svou sílu po celém těle podobně jako nepatrné mnoţství léku. Měli bychom vědět, ţe právě díky přítomnosti duše v celém těle jsme schopni něco pociťovat v kterékoliv části těla i při sebemenším doteku. Odejde-li však tato ţivá jiskra z těla, tělo bude jen mrtvě leţet a nebude cítit sebemenší bolest, ani kdyţ do něj budeme sekat sekyrou. Materialističtí vědci nikdy nemohou stvořit duši sloučením hmotných látek. To je důkazem, ţe nepatrná ţivá jiskra není nic hmotného. Vše, co bylo vytvořeno manipulováním s hmotou, je zničitelné a pomíjivé, a jelikoţ je ţivá jiskra nezničitelná, materialističtí vědci se musí smířit s tím, ţe věda tuto atomickou částici nedokáţe rozdělit. Vědci mohou vytvořit atomovou bombu, ale nikdy nebudou schopni stvořit ţivou duchovní jiskru. Vědci na celém světě dosáhli této technické úrovně, ale naneštěstí nevynaloţili téměř ţádné úsilí na to, aby poznali duši, ţivou jiskru, která je ve skutečnosti ze všeho nejdůleţitější. V tom spočívá jejich nevědomost a to je také příčina jejich bezmocnosti. Šrí Dţagadíš Čandra Bose, Isaac Newton, Benjamin Franklin - dokonce i úţasné mozky takových velkých lidí přestaly pracovat, jakmile jejich tělo opustila tato malinká jiskra ţivota. Kdyby bylo moţné chemickou nebo fyzikální cestou tuto ţivou jiskru stvořit, pak by je jistě nějaký jejich ţák přivedl zpět k ţivotu a umoţnil jim ještě o něco déle pracovat pro vědecký pokrok na světě. Ţádný materialistický vědec však nedokáţe stvořit duši hmotným způsobem a ti, co to o sobě tvrdí, jsou největší hlupáci a pokrytci. Ţivá duše je věčná, nemá ani počátek, ani konec a ţádným způsobem ji není moţné stvořit. Kaţdý z nás ví, ţe vše stvořené podléhá zániku. Věčnost duše je důkazem toho, ţe nebyla stvořena ţádným hmotným způsobem. Takţe i člověk, který si myslí, ţe můţe ţivou jiskru zničit, o ní nic neví. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, proto jasně prohlašuje, ţe duše je duchovní povahy a tudíţ nezrozená. Ţivá bytost existuje věčně a nemá minulost, přítomnost ani budoucnost. Nikdy nezaniká, dokonce ani po zániku tohoto těla. Neroste ani se nezmenšuje s opakovaným rozením a smrtí těla. Duchovní bytost je věčně mladá, i kdyţ je nejstarší ze všech. Za všech okolností je odlišná od těla a mysli, které vţdy podléhají smrti a zničení. Můţeme se zeptat:,,proč Kršna Ardţunovi vysvětluje toto transcendentální poznání na Kuruovském bitevním poli?`` Odpověď je jednoduchá. Boj na bitevním poli se týká pouze těla a nikoliv duše, podobně jako dobré jídlo nasytí ţádosti ţaludku a nikoliv mysli. Ţádné z těchto hmotných dějů se nedotknou věčné ţivé bytosti, duše, protoţe ţivá bytost je neporazitelná, nelze ji spálit, rozmočit nebo vysušit. Pouze hmotné věci lze rozsekat na kousky, spálit, rozpustit nebo vysušit na vzduchu. Kršna tak mnoha způsoby Ardţunovi vysvětlil, ţe ţivá bytost, duše, je metafyzické povahy. neboli,,věčné náboţenství``, o kterém se dodnes mluví po celé Indii, se týká právě této všepronikající, neměnné a nezničitelné duše. Znamená to, ţe skutečné náboţenství je transcendentální vůči různým náboţenským vyznáním, která se zaměřují na hrubohmotné tělo a jemnohmotnou mysl. není jen pro určitou skupinu lidí, určitou dobu a místo. Je věčná a všudypřítomná. Všechna náboţenství kromě sanátana-dharmy směřují pouze k fyzickým a psychickým změnám. Pod vlivem určitého místa, času a lidí se označujeme za hinduisty, muslimy, křesťany, buddhisty, socialisty, bolševiky a další. Zvláště na poli náboţenství jsme se snaţili vytvářet mnoho pomíjivých fyzických a mentálních seskupení a podle času, místa a lidí zakládat různé denominace. A právě z tohoto důvodu se hlásíme k různým,,změnitelným náboţenstvím``. Z hinduisty se zítra můţe stát muslim, pozítří z muslima křesťan a tak dále. Získáme-li však transcendentální poznání a drţíme-li se své sanátana-dharmy, skutečného věčného náboţenství ţivé bytosti, teprve potom dosáhneme opravdového míru, blahobytu a štěstí. Duše je tak nepatrná a pro naše hmotné oči neviditelná, ţe bývá označována jako nevysvětlitelná, nepochopitelná a podobně. Je však přesto povaţována za věčnou, protoţe nikdy nepodléhá zrození, nemoci, stáří, smrti ani ţádným jiným fyzickým proměnám. Chceme-li uniknout těmto hmotným změnám a získat věčný mír a štěstí, je nutné usilovně rozšiřovat věčné náboţenství duše. Měli bychom si pamatovat, ţe věčné náboţenství duše není nikdy omezeno lidmi, místem ani časem. 2 Karma-jóga - práce s transcendentálním výsledkem

8 Moudří světci říkají, ţe v Indii, v posvátné zemi Bháratavarši, se člověk můţe narodit aţ po dlouhé době vývoje skrze druhů ţivota. Z toho je druhů vodních ţivočichů, nehybných ţivých bytostí (rostlin apod.), plazů a hmyzu, ptáků, zvířat a šelem a lidských bytostí. Ţivá duše se převtěluje z jednoho ţivotního druhu do druhého a takto cestuje po dlouhé miliony let po celém vesmíru. Z tohoto důvodu se říká, ţe duše je všudypřítomná. V Čaitanja-čaritámrtě stojí, ţe člověk, který se nakonec narodí v posvátné zemi Bháratavarši, v Indii, by měl nejprve sám dosáhnout seberealizace a potom pracovat pro nejvyšší blaho všech lidí. V ţádné jiné zemi neusilovali velcí světci o realizaci vlastního já neboli duše tolik jako v Indii. Je známé, ţe v západních zemích lidé učinili, co mohli, pro rozvoj hmotné vědy, která se soustřeďuje kolem hmotného těla a mysli, ale i přes všechen hmotný pokrok západního světa na lidi doléhají jedovaté následky materialismu, protoţe se jen velice málo zajímali o rozvoj duchovní vědy. Chtějí-li velcí myslitelé Západu skutečně poznat Boţí poselství, musejí začít hledat v Indii. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, v Bhagavad-gítě podrobně vysvětlil karma-jógu neboli práci přinášející transcendentální výsledky, aby uhasil oheň materialismu a osvítil budoucnost lidstva. Mezi karmou, prací pro hmotný zisk, a karma-jógou, prací s transcendentálními výsledky, je propastný rozdíl. Na několika místech Bhagavad-gíty se Osobnost Boţství zmiňuje o buddhi-józe neboli,,inteligentní práci s transcendentálními výsledky``. Buddhi-jógu můţeme také chápat jako,,transcendentální oddanou činnost``. Proč? Protoţe Šrí Kršna, Osobnost Boţství, říká, ţe Svým oddaným dá inteligenci potřebnou k vykonávání oddané sluţby, aby k Němu nakonec mohli dospět. Také na jiných místech se říká, ţe k Bohu lze dospět pouze pomocí oddané sluţby. Znamená to, ţe výsledků své práce (karmy) se můţeme zbavit pouze buddhi-jógou nebo karma-jógou; jinými slovy inteligentním jednáním s transcendentálními výsledky. V druhé kapitole Bhagavad-gíty Nejvyšší Pán Šrí Kršna radí následující:,,vysvětlil jsem ti transcendentální poznání. Nyní ti vysvětlím, jak je moţné pracovat s transcendentálními výsledky. Tímto jednáním se zbavíš pout, která jsou výsledkem obyčejných činností. Na této cestě neexistuje ztráta nebo úbytek. Dokonce i malý kousek této práce můţe člověka zachránit před největším utrpením.`` Pracovat s transcendentálními výsledky znamená zapojit se do oddané sluţby Šrí Kršnovi. Jak je moţné spojit oddanou sluţbu se svým kaţdodenním ţivotem, je vysvětleno v Bhagavad-gítě. Tomuto spojení se odborně říká karma-jóga. Spojí-li se tytéţ duchovní činnosti s rozvíjením poznání, říká se tomu dţňána-jóga. Povznesou-li se však tyto činnosti nad hranice práce a poznání, dospějí na úroveň čisté transcendentální oddanosti neboli bhaktijógy. Různé činy, které v tomto světě vykonáme, přinesou různé výsledky. Jestliţe si začneme uţívat těchto výsledků - plodů své práce - naše jednání (uţívání si) vytvoří další výsledky, které se projeví v budoucnosti. Tímto způsobem vytváříme velký strom akcí a reakcí a jejich příslušných plodů. Uţíváme-li si plodů, vytváříme si pouta k tomuto propletenému stromu činností. Zrození za zrozením je duše připoutána k neustálému vytváření a uţívání si plodů. Naše naděje na únik z tohoto vězení akce a reakce, práce a jejích výsledků, jsou jen velmi malé. I kdyby člověk zanechal veškeré práce a stal se odříkavým sannjásínem, musí pracovat, byť jen proto, aby naplnil svůj hladový ţaludek. Není úniku - práci se nelze vyhnout - i kdyby to mělo být jen kvůli troše jídla. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, říká Ardţunovi:,,Ó Ardţuno, musíš vykonávat svou povinnost. Je mnohem lepší něco dělat neţ setrvávat v nečinnosti. Vţdyť bez práce není ani moţné udrţet tělo naţivu.`` je práce předepsaná písmy a posvátnými knihami zákonů. Je mnohem lepší vykonávat takovou práci neţ být líný a vydávat se za mnicha nebo mystického jogína. Potřebuje-li si člověk vydělat na ţivobytí, měl by raději čestně přijmout práci metaře, neţ aby se oblékl do šafránového roucha světce a předstíral, ţe je sannjásí jen proto, aby si naplnil ţaludek. To je pokyn Šankaráčárji, největšího monisty a náboţenského reformátora. V současném věku hádek a pokrytectví bychom měli raději vykonávat své obyčejné povinnosti neţ se stát odříkavými mnichy. Ti, kteří vědí, co je skutečné odříkání, jasně chápou, ţe nesmějí zanechávat předepsaných povinností svého společenského řádu, neboť by to přineslo jen pohromu a nic jiného. Jestliţe se nejsme schopni uţivit, aniţ bychom dělali nějakou práci, jak by bylo moţné zanechat předepsaných povinností? Zároveň nesmíme zapomínat na nesnáze spojené se zapletením do akce a reakce, kvůli kterým je ţivá bytost spoutána v hmotném světě. Šrí Kršna nám proto radí vyřešit tuto sloţitou situaci následovně:,,nejlepší způsob jednání je vykonávat všechny své předepsané povinnosti pro uspokojení Jadţni, Višnua, Nejvyšší Bytosti a Absolutní Pravdy. Jinak kaţdé jednání vytvoří reakce, které způsobí připoutanost. Je-li práce konána pro Jadţňu, zbaví člověka veškerých pout.`` Práce, která nezpůsobuje ţádnou připoutanost, je označována jako práce s transcendentálním výsledkem neboli karma-jóga. Tímto jednáním se člověk nejen stane imunní vůči připoutanosti vyvstávající z práce, ale získá také

9 transcendentální oddanost Absolutní Osobnosti Boţství. Místo abychom si výsledků práce uţívali sami, je lepší věnovat je transcendentální láskyplné sluţbě Osobnosti Boţství. To je první stupínek na cestě oddané sluţby. Pán Čaitanja učil oddané sluţbě Šrílu Rúpu Gósvámího na Dašášvamédha-ghátu v Prajágu. Řekl, ţe pouze milostí Šrí Kršny, Osobnosti Boţství, a duchovního učitele můţe šťastná duše získat semínko transcendentální láskyplné oddané sluţby. Karma-jóga je prvním stadiem této čisté oddané sluţby. Tuto vědu učil Samotný Šrí Kršna Své důvěrné sluţebníky. Pokud se člověk nebude učit od nich a bude se snaţit získat informace z méně věrohodných zdrojů, zcela jistě si vyloţí špatně význam karma-jógy, jak to dnes dělají mnozí materialističtí lidé, kteří se prohlašují za odborníky na karma-jógu. Chceme-li přeţít v hmotném světě, musíme získat nějaký majetek. Výměnou za něj si obstaráme ţivotní nezbytnosti - především nějaké jídlo pro svůj hladový ţaludek. Díky jídlu si udrţujeme dobré tělesné zdraví a kdyţ jsme zdraví, můţeme si vydělávat. To je koloběh práce, ve kterém se točíme po celém vesmíru. Nedokáţeme ani odhadnout, jak daleko a dlouho jsme se takto točili a zakoušeli utrpení, provázející naši snahu dosáhnout iluzorního hmotného štěstí, které je jako nějaký přelud v mlze. S vidinou falešného poţitku neposlouchá duše svrchovaně mocného Pána a ţivot za ţivotem se snaţí najít trvalé štěstí tam, kde neexistuje. Prahlád Mahárádţ říká:,,nikdo neví, ţe jeho skutečným zájmem je hledat Višnua, všemocného Pána.`` V nevědomosti se ţivot za ţivotem bezcílně touláme oceánem hmotné existence a nevíme, co je v našem skutečném zájmu. Unášejí nás vlny akce a reakce a jiţ si ani nejsme schopni vzpomenout, kolika utrpeními jsme museli na této hrůzné cestě projít. Musíme vědět, ţe cílem naší pouti je Absolutní Pravda, Višnu, všudypřítomný Bůh. Šrí Kršna to potvrdil, kdyţ řekl, ţe všechno musíme vykonávat pro uspokojení Višnua, Jadţni. Ve Rg Védě je tatáţ pravda popsána takto:,,višnu je Nejvyšší Boţstvo a všichni podřízení bozi vzhlíţejí k Jeho lotosovým nohám. Autorem Véd je Samotný Nejvyšší Pán a Jeho Bhagavad-gítá je nepochybně nejlepším shrnutím učení Véd. Šrí Kršna zde prohlašuje, ţe ten, kdo se chce vymanit z koloběhu práce, musí dělat všechno pro uspokojení Višuna a nikoho jiného.`` Lidé v Indii (kterým se dnes chybně říká hinduisté) následovali varnášrama-dharmu nebo sanátana-dharmu, coţ je společenský systém, jehoţ organizace spočívá v rozčlenění společnosti do čtyř společenských řádů a čtyř duchovních stavů. Lidé náleţející do tří vyšších řádů - bráhmani (rádci a učitelé), kšatrijové (organizátoři) a vaišjové (produktivní třída) - ţili vaišnavským ţivotem, coţ znamená, ţe soustřeďovali všechny své činy kolem Nejvyššího Boţstva, Višnua. Všechny duchovní stavy - studenti, hospodáři, vánaprasthové a sannjásíni - uctívali Višnua, ale především to platilo pro hospodáře. Zvláště bráhmanští hospodáři pečlivě uctívali Višnua a jejich následovníci uctívají svá rodinná Boţstva dodnes. Duchovně vzdělaní lidé dělali všechno pro Višnua. Podle svých moţností nakoupili potraviny a uvařili jídlo jako oběť Višnuovi. Z jídla, které obětovali pro uspokojení Višnua, se stalo prasádam (,,milost Pána`` neboli zbytky Jeho jídla), které potom jedli. Co bylo moţné v časech dávno minulých a co lze zřídka ještě vidět dnes, můţe být obnoveno ve všech oblastech lidského ţivota, jestliţe se vše mírně přizpůsobí místu, času a lidem. Tímto způsobem se všichni mohou vymanit ze sloţité sítě akcí a reakcí. Mudrci říkají, ţe ten, kdo se odevzdá lotosovým nohám Višnua, dosáhne vysvobození. Své obyčejné touhy můţeme uspokojit tím, ţe uspokojíme transcendentální smysly Višnua, coţ je konečným cílem karma-jógy. Jestliţe nebudeme vykonávat své povinnosti v tomto duchu, pak veškeré naše činnosti nepřinesou nic jiného neţ jedovaté hmotné výsledky a pro celý svět to bude katastrofa. Konáním všeho pro uspokojení Višnua a přijímáním zbytků po oběti se můţeme zbavit všech špatností a hříšných reakcí, které jsme nasbírali při vykonávání svých předepsaných povinností. Můţeme se tolikerými způsoby snaţit odstranit své špatnosti a hříšné reakce, ale i při obyčejném jednání v práci, obchodu nebo při podnikání se dopustíme mnoha hříchů. Při obchodování se například stěţí vyhneme lhaní a o lţích právníků ani nemusíme mluvit. Advokáti musí vymýšlet mnoho triků a úskoků, aby svého klienta obhájili i přesto, ţe se provinil proti některému ze zákonů. V jiných profesích nebo při jiných zaměstnáních musíme dělat prakticky totéţ. Vědomě či nevědomě se dopustíme mnoha hříchů, které nepochybně uzrají a přinesou své ovoce. I kdyţ se budeme těmto hříchům opatrně vyhýbat, coţ je pro vaišnavy neboli oddané Višnua přirozené, i přesto nevědomě zabijeme mnoho mravenců a ostatního hmyzu při vykonávání i těch nejobyčejnějších činností, například kdyţ jdeme z jednoho místa na druhé. Kdyţ pijeme vodu, zabíjíme mnoho drobných vodních ţivočichů a také při pouhém uklízení, jedení nebo spaní zabíjíme mnoho ţivých bytostí. Znamená to, ţe úplně se hříchu vyhnout nelze, protoţe se dopouštíme hříšných činností i nevědomě v obyčejném ţivotě. Podle lidských zákonů mohou člověka oběsit, kdyţ se dopustí vraţdy, ale zabije-li nějaké niţší zvíře, neoběsí ho. Avšak podle Boţích zákonů je hříchem i zabití niţších zvířat. Boţí zákony nás potrestají za obojí. Lidé, kteří nevěří Boţím zákonům nebo dokonce ani Boţí existenci, mohou pokračovat ve svých hříšných činnostech a nemusejí přijít k rozumu ani po tom, co na ně dolehnou nesčetné reakce za jejich hříchy. To však na existenci Boha a Jeho věčných zákonů nic nemění.

10 Knihy zákonů známé jako se zmiňují o pěti druzích hříchů, kterých se kaţdý nevyhnutelně dopustí, byť i nevědomě: (1) při škrábání, (2) při tření, (3) při zaţehnutí ohně, (4) při lití vody z nádoby a (5) při čištění svého domu. I kdyţ se vědomě ţádného hříchu nedopustíme, zcela nepochybně se nevyhneme těmto pěti druhům hříchu. Proto je nezbytné, abychom jedli zbytky jídla obětovaného Višnuovi, neboť tak můţeme uniknout reakcím za hříchy, kterých jsme se nevyhnutelně a nevědomě museli dopustit. Z tohoto důvodu následovníci varnášrama-dharmy doma stále uctívají Višnua, a zvláště to platí pro bráhmany. Všichni, kdo vaří jídlo jen pro uspokojení svých smyslů a nikoliv jako oběť Višnuovi, se naneštěstí musejí podrobit trestu za všechny hříchy, kterých se vědomě či nevědomě dopustili při vykonávání svých předepsaných povinností. Vůdčí osobnosti všech zemí a společenství by měly v první řadě dbát na to, aby uspokojily Višnua, neboť je to v jejich vlastním zájmu i v zájmu těch, které vedou. Šrí Kršna, Osobnost Boţství, radí Ardţunovi:,,Co dělá velký člověk, obyčejní lidé následují. Cokoliv povaţuje za pravdu, budou taktéţ přijímat i jeho následovníci.`` Všechny vůdčí osobnosti by se proto měly zamyslet, jak by vykonáváním svých povinností mohly nejlépe uspokojit transcendentální smysly Višnua a šly tak dobrým příkladem i svým následovníkům. Bohuţel jiţ nastaly časy, kdy jsou vůdci společnosti zatvrzelí ateisté, a i kdyţ k nim lidé vzhlíţejí jako k osvíceným velikánům, stavějí se proti zákonům, které stanovil Bůh. Jak by mohli uspokojit transcendentální smysly Višnua? Jestliţe nedělají všechno pro uspokojení transcendentálních smyslů Višnua, jak mohou očekávat, ţe sebe nebo své následovníky ochrání před hříchy, kterých se dopouštějí při vykonávání svých povinností? Neuvědomují-li si vůdčí osobnosti existenci všemocného Višnua, Jenţ je svrchovanou transcendentální osobou a zároveň je neosobní a všepronikající, jak si Ho mohou uvědomit obyčejní lidé? On je svrchovaným uţivatelem všeho, co existuje a nikdo z nás si nemůţe myslet, ţe vesmír a všechno v něm je určeno k našemu poţitku, i kdybychom byli sebevýznamnější. Jelikoţ jsme podřízeni všemocnému Višnuovi, Nejvyššímu Pánu a svrchovanému vládci, můţeme si uţívat pouze toho, co nám ve Své laskavosti pošle. Nesmíme si vzít nic, co nám nedal. Neměli bychom vynakládat zvláštní úsilí, jen abychom získali něco, co patří Jemu nebo někomu jinému. To je správný vaišnavský přístup. V Íšópanišadě je tentýţ princip popsán následovně:,,vše, co kolem sebe ve vesmíru vidíme, je majetkem nejvyššího poţivatele a člověk si můţe uţívat jen toho, co mu Pán přidělil a nikdy se nesmí dotknout majetku druhých.`` Vůdci politických a občanských společenství by proto měli soustřeďovat své činnosti kolem Višnua. Tato transcendentální práce prospěje jim samotným a přinese dobro i jejich následovníkům. Jestliţe si tyto osobnosti včetně kazatelů a hlav států neosvojí vaišnavský přístup a místo toho samy zaujmou vznešené Višnuovo postavení svrchovaného poţivatele, mohou z toho dočasně vytěţit nějaký zisk, věhlas nebo slávu a ukázkou falešného odříkání mohou oklamat své ubohé následovníky a svést je z pravé cesty, ale nikdy nebudou schopni udělat nic dobrého pro nevědomé duše, které je následují jako stádo ovcí na poráţku. Samotný vůdce z toho můţe dočasně něco vytěţit, ale jeho následovníci na tom budou hůře. Vůdci v lidech probudí zájem o iluzorní cíle a tak je přivedou k různým hříšným činnostem. Kvůli pomíjivému zisku obětují skutečné dobro svých následovníků a zničí je. Neuvědomují si, ţe se zánikem pomíjivého těla bude konec i s veškerým jejich majetkem a ţe jejich dobré činy i opomenutí, kterých se za svého vůdcovského ţivota dopustili, setrvají v jemné podobě v jejich mysli, inteligenci a falešném egu a tento jemnohmotný ţivot se znovu projeví v dalším vhodném těle přesně podle zákonů o převtělování duše. Jejich dřívější jednání je donutí podrobit se koloběhu akce a reakce a po mnoho let se převtělovat z jednoho těla do druhého. A obyčejní lidé dělají, co jim jejich nevědomý vůdce řekne. Vůdčí osobnosti proto musí dobře vědět, jak jednat v zájmu všech. Ze všeho nejdříve musí pochopit zásady skutečné karma-jógy, obětování výsledků práce Šrí Višnuovi, a jednat podle toho i v praxi. Pak mohou udělat něco opravdu dobrého i pro své stoupence. Je-li lékař sám nemocný, jak můţe léčit druhé? Musí se nejprve vyléčit sám a pak můţe začít léčit ostatní lidi. Úkolem lékaře není uspokojit pacientovy smysly. Dobrý lékař nenechá pacienta, aby uspokojoval své rozmary. Předepíše mu správný lék bez ohledu na to, jestli to pacienta uspokojí nebo nikoliv. Vůdci musejí vědět, ţe skutečnou nemocí lidí je jejich nechuť slouţit všemocnému Bohu, Višnuovi. Jestliţe však projeví jen sympatie a politování nad příznaky nemoci a nebudou léčit skutečnou příčinu nemoci - ateismus - nijak tím nezlepší osud trpícího lidstva. Opravdová léčba spočívá v jedení zbytků jídla, které bylo obětováno Bohu - to je pro pacienta ideální dieta. Lék potom představuje naslouchání o Bohu, opěvování Jeho slávy a vzpomínání na Něho, uctívání Jeho transcendentální podoby, slouţení Jeho lotosovým nohám, přátelení se s Ním a konečně úplné odevzdání se Jemu za všech okolností. Jestliţe vůdci opravdu chtějí odstranit lidské utrpení, musejí zařídit, aby lidé dostali tuto dietu a léky. Je pěkné vidět, jak se starý vůdce Mahátmá Gándhí ze všech sil snaţí vymyslet nějakou metodu, pomocí které by bylo moţné vytvořit atmosféru zboţnosti na celém světě, a káţe strohost, toleranci, morální zásady a podobné věci, ale ţádným vymyšleným způsobem není moţné dosáhnout neomezeného, neboť kaţdý vymyšlený způsob je