Průvodce "Průvodce Česká republika"

Transkript

1 Dívčí hrady Zřícenina 48 52'20.59"N 16 39'40.63"E Zřícenina hradu Děvičky, nazývaného také Maidburk, Maidenburg, Dívčí hrady či Děvín, stojí na strmém návrší na severovýchodním okraji Pavlovských vrchů nad obcemi Dolní Věstonice a Pavlov. Zřícenina hradu Děvičky se nachází na Břeclavsku v Jihomoravském kraji. Hradní jádro mělo tvar protáhlého obdélníku se zaobleným západním čelem, při delší jižní straně stál palác. Dochovaly se mohutné zříceniny plášťové zdi, část zdiva paláce, předhradí a renesanční dělová bašta se střílnami. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Historie Hrad vznikl počátkem 13. století a byl královským majetkem. Zřejmě na konci 13. století byl původní z větší části dřevěný hrad přestavěn na zděný gotický hrad, který byl typem hradu s plášťovou zdí. V roce 1334 udělil král Jan Lucemburský hrad v léno Lichtenštejnům. V 1. polovině 16. století byl hrad v souvislosti s tureckým vpádem do Podunají opraven a nově opevněn. Po roce 1572 získal Děvičky Zikmund z Ditrichštejna, který je koncem 16. století nechal renesančně upravit. V roce 1645 obsadili hrad Švédové a před svým odchodem jej vydrancovali a vypálili. Poté zde sídlili již jen hlídač a hlásný. Kolem roku 1750 byl však zpustlý hradní areál definitivně opuštěn. Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 1

2 CHKO Pálava 48 50'32.43"N 16 40'14.38"E CHKO Pálava byla vyhlášena v roce 1976 na území o ploše 83 km2. CHKO zahrnuje území Pavlovských vrchů, komplex Milovického lesa a sníženu táhnoucí se k rakouským hranicím. Nejcennějšími biotopy Pálavy jsou drnové, luční a skalní stepi, lesostepi a suťové doubravy. Biotopy jsou úzce vázány na vápencové bradlo, které tvoří druhohorní ernstbrunské vápence. V roce 1986 byla na území CHKO vyhlášena organizací UNESCO také biosférická rezervace, chránící světově unikátní ekosystémy. Sídlo Správy CHKO a BR Pálava je v Mikulově, Náměstí 32, internetová adresa: www. palava. cz. CHKO Pálava je oblíbeným cílem turistů z celého území republiky i ze zahraničí, kteří sem přicházejí obdivovat neobvykle krásnou krajinu, přírodu, historické i architekonické památky i využívat pohostinnost místního obyvatelstva. Nejnavštěvovanějším místem je NPR Děvín, která se vyznačuje neobyčejně rozmanitou přírodou. Návštěvníkům ji přibližuje Naučná stezka. Z několika míst se nabízí pohled na velkou část jižní Moravy, přilehlé oblasti Dolních Rakous a slovenské Malé Karpaty. Autor článku: Martin Kříž Další informace najdete zde: Jeskyně Na Turoldu Jeskyně 48 48'59.00"N 16 38'24.34"E Jeskyně Na Turoldu leží v přírodní rezervaci vrch Turold na okraji města Mikulova a spolu s jeskyní Liščí díra tvoří 2,5 km dlouhý labyrint chodeb. Na rozdíl od ostatních zpřístupněných jeskyní vznikla na zlomech a puklinách ve vápencích druhohorního stáří, postižených mladým alpínským vrásněním. Z historie objevování jeskyně Na Turoldu : Průzkum jeskyně byl zahájen v září roku Během dvou let byly objeveny : Stará síň, Balvanitý dóm, Krápníková síň (dnes již Stará krápníková síň), Netopýří dóm, Jezerní dóm, Bílá síň a Krystalická síň. Po malých úpravách byla jeskyně v letech přístupná veřejnosti. V této době činila celková délka známých chodeb 470 metrů. V roce 1976 zahájila Mikulovská speleologická skupina další průzkumné práce. V letech se podařilo objevit rozsáhlá pokračování některých prostor jeskyně Na Turoldu. Současná prozkoumaná délka jeskynního systému Turold činí metrů. Ve speleologickém průzkumu vápencového vrchu Turold se ovšem dále pokračuje. Autor článku: Jack Pospecom Hurry Další informace najdete zde: Sirotčí hrádek Zřícenina 48 50'37.09"N 16 38'28.54"E Sirotčí hrádek je jednou z nejpěknějších a nejromantičtějších hradních zřícenin. Zřícenina hradu Sirotčí hrádek stojí na severovýchodním výběžku Stolové hory v Pavlovských vrších neboli Pálavě, nad vsí Klentnice na Břeclavsku v Jihomoravském kraji. Sirotčí hrádek je také nazýván Waisenstein, Rasenstein, Rossenstein či Růžový hrádek. Hrad byl vybudován na dvou strmých vápencových skaliscích, oddělených hlubokou roklí. Na přístupnější jižní části stával nepravidelný, přibližně trojúhelníkový blokový palác, do kterého se vstupovalo přístavkem na jižní straně. Na východní straně byla do skály vyhloubena cisterna. Palácové zdivo se dochovalo do výšky asi 8 metrů. Palác byl se severní částí hradu na protilehlém útesu spojen zřejmě mostem nad nejužší částí rokle. Na tomto druhém zhruba obdélníkovém skalisku se dochovaly pouze základy obvodových zdí a spodní část hranolové věže. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Historie Hrad byl zřejmě založen ve 2. polovině 13. století jednou z větví švábského rodu Wehingenů nazývanou Sirotci (Waisové). Od roku 1310 patřil hrad Lichtenštejnům, kteří jej pak drželi více než dvě století. Kolem poloviny 16. století byl Sirotčí hrádek zřejmě opuštěn a změnil se v ruiny. V roce 1590 se hrad poprvé připomíná jako pustý. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 2

3 Autor článku: Stanislav Říha Další informace najdete zde: Rozhledna Dalibor Rozhledna 48 52'12.58"N 16 44'58.49"E Zvedá se na vrchu Kalvárie západně od obce Zaječí nad Novomlýnskou nádrží v Podpálaví. Přímo pod rozhlednou se nachází idilické vinařstí U Kapličky. Tato nově vybudovaná zděná rozhledna je přístupná veřejnosti od května Její celková výška je 11 m a na vyhlídkový ochoz je nutno vylézt po železných žebřících zajištěných madly, což je docela sportovní výkon. Jak se uvádí ve vstupu, rozhlednu postavili pro nás turisty majitelé vinařství U Kapličky Rostislav Žďárský a Dalibor Babáček a podotýkají, že jejich rozhledna byla postavena bez finančních prostředků Evropské unie. Rozhledna je celoročně volně přístupná. Z horního ochozu se otevírá pohled na hlavní hřeben Pálavy, Novomlýnské nádrže, okolní obce a protější Přítluckou horu, na které byla nedávno dokončena 26 m vysoká dřevěná rozhledna Maják. Obě dvě rozhledny jsou dnes navzájem spojeny tzv. Zaječským vycházkovým okruhem, který začíná u autobusové zastávky v Zaječí. Nejbližší občerstvení je pochopitelně v areálu Vinařství, kde je restaurace, bar a vinárna. Před vinařstvím je i parkoviště. Nemotorizovaní sem mohou přijít od vlakové stanice Zaječí (trať ČD 250) po chodníku kolem silnice do středu obce a odtud pak Vinařskou ulicí dojít až k rozhledně. Cykloturisty sem přivede již dříve zbudovaná Velkopavlovická vinařská stezka. Turistické mapy: KČT 1: č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí/B5, GOL 1: Hustopečsko Další informace najdete zde: Hora Stolová hora 48 50'25.89"N 16 38'14.98"E Výrazný geomorfologický útvar s plochým temenem (vykládá se jako abrazní plošina? zbytek jednotného denudačního povrchu středomiocenního stáří) je tvořen zvětralými ernstbrunnskými vápenci. Nápadné jsou různé skalní útvary. Na severním svahu vystupují klentnické vrstvy, svahy kryjí hlinotokamenité sedimenty z poslední doby ledové, místy se vyskytuje spraš. Na vrcholu existovalo opevněné sídliště v mladší době bronzové. Stolová hora je vzhledem ke své poloze velmi silně ovlivněna lidskou činností. Severní svah a úpatí západního svahu kryje les, v jehož stromovém patře převládá jasan ztepilý a Dub letní, ale bylinné patro se svým složením blíží prvosenkovým dubohabřinám. Další, vesměs uměle založené a antropicky ovlivněné lesní porosty s jasanem ztepilým, akátem, Dubem letním a roztroušenou borovicí černou se vyskytují na západoseverozápadním svahu nad Bavorami a na severovýchodním svahu nad Klentnicí. Skalní štěrbiny na západním svahu Stolové hory hostí pionýrské společenstvo s kostřavou sivou, pěchavou vápnomilnou a tařicí skalní. Skalní stepi s lipnicí bádenskou lze nalézt mezi vystupujícími vápencovými balvany zejména na jihozápadním svahu. Na jižním svahu se v druhové garnituře skalní stepi nápadně uplatňuje ostřice nízká a zlatovlásek obecný. Na severozápadním a východním svahu je nahrazují skalní stepi s pěchavou vápnomilnou? zde se vyskytuje hvozdík Lumnitzerův pálavský. Vrcholovou plošinu a východní svahy porůstají drnové stepi s kostřavou walliskou, které v posledních letech postupně zarůstají ovsíkem vyvýšeným. V dolní části západního a jižního svahu Stolové hory lze nalézt luční stepi s válečkou prapořitou a kozincem rakouským. Rozsáhlé plochy porůstají křoviny s hlohem jednosemenným a růží šípkovou, které se začaly v rezervaci velmi intenzivně šířit po zastavení pastvy a ponechání dosud kosených stepních luk ladem. Na jižní hraně vrcholové plošiny se nachází jediná lokalita šalvěje vlnaté (habešské) v českých zemích. Pampeliška pozdní byla v rezervaci pozorována po několikaleté přestávce naposledy v roce Z dalších zvláště chráněných druhů (celkem 39) zde roste árón karpatský východní, devaterka rozprostřená, divizna brunátná, dub pýřitý, dvojštítek hladkoplodý měnlivý, hlaváček jarní, hvězdnice chlumní, chrpa chlumní, kavyl Ivanův, kavyl sličný, koniklec velkokvětý, kosatec nízký, kosatec skalní písečný, koulenka vyšší, kozinec rakouský, kozinec vičencovitý, len tenkolistý, lilie zlatohlávek, lomikámen trojprstý, medovník velkokvětý, oměj vlčí, plamének přímý, pryskyřník ilyrský, sasanka lesní, sinokvět měkký, stařinec (starček) celolistý, třemdava bílá, tuřice (ostřice) úzkolistá, violka obojaká, vratička měsíční, zvonek boloňský, zvonek sibiřský a žluťucha smrdutá. Zastoupeny jsou podobné druhy jako na Děvíně. Navíc zde byla zjištěna např. kolonie kriticky ohroženého sysla obecného (okraje fotbalového hřiště nad Klentnicí), na úpatí Stolové hory se vyskytuje křeček polní. Ve stepních biotopech lze na květech poměrně často pozorovat jinak vzácnou žahalku žlutou, velmi hojný je cvrček polní. Pravidelně je nalézán ploskoroh žlutý. Velice zajímavý je výskyt hlubinné žížaly Allolobophora hrabei. Velká část lesních porostů byla zřejmě v minulosti uměle obnovena, zčásti za použití stanovištně nevhodných dřevin. Jsou řazeny do kategorie lesů ochranných. V dlouhodobém výhledu je při zdravotních probírkách třeba odstranit z lesních porostů rezervace akát, modřín, pajasan žláznatý a borovici černou, která se zde ovšem přirozeně nezmlazuje, a Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 3

4 nahradit je autochtonními dřevinami. Totéž platí pro obnovu topolového větrolamu, který se nachází v severní části rezervace. Aspoň k částečnému odlesnění dnešní rezervace došlo jistě již velmi dávno, nejpozději v mladší době bronzové. Ve středověku započalo lámání vápence; dnes je na území rezervace několik menších opuštěných lomů. Až do do padesátých let bylo území vypásáno a vrcholová plošina sloužila jako jednosečná louka. V současné době je třeba zabránit zarůstání křovinami. Již několik let se znovu seče vrcholová plošina a jižní úpatí hory, na západních svazích byla na uvolněných plochách na přechodnou dobu obnovena pastva domácích koz, která v kombinaci s kosením představuje optimální způsob péče o stepní biotopy. Trvalou pozornost vyžaduje i eliminace akátu a pajasanu z křovinatého lemu rezervace. Na vrcholu stojí anténní stožár s obslužným zděným přístřeškem? zařízení by se nemělo rozšiřovat. Rezervací vede značená turistická cesty, takže v jarním období trpí vysokou návštěvností. Autor článku: Martin Kříž Další informace najdete zde: Pavlovské vrchy Kopec 48 50'55.36"N 16 38'12.88"E Jedná se o nejčlenitější část Mikulovské vrchoviny, tvořenou skupinou skalnatých vápencových vrchů, zvedajících se nápadně nad rovinatý povrch Dyjsko- svrateckého a Dolnomoravského úvalu. Jinak zvaná též Pálava, je bezpochyby symbolem této části naší republiky. Nejmohutněji působí útes Děvína (550 m), který je zároveň i nejvyšším bodem tohoto horopisného celku. Jeho nižším předvrcholem je vyvýšenina Děvičky (424m) se zříceninou stejnojmenného hradu. Za výraznou skalní roklí Soutěskou se zvedá bradlo Kotel (483m), na kterém je několik mohutných skalisek jako například Martinka a Trůn. Dále k jihu za širokým sedlem se zvedá mohutná plochá Stolová hora (458 m), která má na severu nepatrně nižší boční Růžový vrch (452 m) se zříceninou Sirotčího hrádku. Jižněji jsou v polích dva vápencové ostrůvky Kočičí kámen (315 m) a Kočičí skála (350 m). Severně od Mikulova se zvedá výrazný vrch Turold (385 m) s obnaženými starými lomy a přístupnou jeskyní. Přímo v Mikulově vystupuje skalní výchoz Kozí vrch (283 m) se zříceninou hrádku, dále potom Zámecký vrch (265 m) s rozlehlým zámkem a výrazný skalní blok Čertův kámen (266m). Východně od města se zvedá majestátný Svatý kopeček (363 m) s kalvárií, kaplí a zvonicí a úžlabinou oddělený Janičův vrch (265 m), z velké části zlikvidován těžbou vápece. Zcela na jihu pak soustavu vápencových bradel na našem území uzavírá nejnižší vrch Šibeničník (238 m). Při pohledu ze severu a západu připomíná celý hřeben ležícího ještěra, kde hlavou je Děvín a tělem ostatní hradla hřebene. Celým hřebenem prochází tzv. Pálavská magistrála - červená značka, která začíná na nádraží v Popicích, přechází po střední hrázi Novomlýnské nádrže a v Dolních Věstonicích nastupuje na vlastní hřeben. Končí pak v Mikulově na náměstí. Další informace najdete zde: Svatý kopeček Rezervace 48 48'23.26"N 16 38'55.59"E Dominanta města Mikulova, Na Svatý kopeček vede křížová cesta ze 17. století. Na temeni kopce stojí kaple sv. Šebestiána z roku Svatý kopeček je NPR (37,2 ha). Na jižních svazích se táhne druhově pestrá skalní step. Z rostlin, které tu lze spatřit můžeme jmenovat kosatec nízký a písečný, kavyl Ivanův, ožanku horskou. Na východní straně se šplhá hlohová stráň, severní strana je zalesněna. Autor článku: Martin Kříž Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 4

5 Svatý kopeček - přírodní rezervace Přírodní památka 48 48'22.61"N 16 38'53.70"E Výrazné vápencové bradlo vystupující nad městem Mikulovem. Nacházejí se zde skalní, stepní, křovinná a lesní společenstva s výskytem teplomilných a suchomilných druhů typických pro bradlové pásmo Pavlovských vrchů. Lokalita byla vyhlášena již v roce 1946, k úpravě hranic a přehlášení pak došlo v roce Dešní rozloha rezervace je 36,08 ha. Rezervací prochází modře značená turistická cesta, která začíná v Mikulově na náměstí. Turistická mapa KČT 1: č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí Další informace najdete zde: Bílá princezna Památný strom 48 50'15.36"N 16 38'2.18"E Jedná se o dominantní soliterní strom višně mahalebky, který stojí na rozlehlé louce nad obcí Bavory pod mohutnými Bavorskými a Perenskými skalami. Šest kmenů rozvětvujících se téměř od země zde vytváří jedinečnou kruhovou korunu. Strom je dnes v optimálním stáří a jeho věk se odhaduje na let. Šířka koruny dosahuje 12 m a celková výška pak 6 m. V době květu, přibližně v druhé polovině dubna, je hustě poseta drobnými sněhobílými květy, podle nichž dostala mahalebka i svůj název. I když v okolí je velké množství dalších stromů tohoto jinak dosti vzáchého druhu, je v době květu Bílá princezna nepřehlédnutelnou dominantou. V její těsné blízkosti prochází z Bavor na hlavní hřeben Stolové hory zeleně značená turistická cesta. Další informace najdete zde: Soutěska na Pálavě Soutěska 48 51'46.58"N 16 38'34.26"E Soutěsek je nespočítatelně, na Pálavě jde však pouze o jednu, dokonce s velkým S. Jedná se o hlubokou skalní rokli, oddělující bradlo Děvína od nižšího Kotle. Na severních skalních stěnách lze vidět výrazné tektonické ohlazy, dále oválné prohlubně (zvané Jüttnerovy jámy) a několik drobných jeskyněk. Při úpatí skal pak sutě s četnými paleontologickými nálezy. Jižní svahy jsou zalesněné. Pod sedlem se nachází pramen pitné vody, podél potůčku jsou habrové porosty s aronem východním a dymnivkou dutou. V horní části Soutěsky se rozkládá Kaštanový háj a travnaté plochy s hlaváčkem jarním a řadou dalších stepních rostlin. Soutěska je součástí národní přírodní rezervace Děvín. Hlavní turistický směrovník je u pramene, kde je i přístřešek s lavičkami. Tudy prochází i pálavská magistrála - červená značka. Horním okrajem Soutěsky pak prochází modrá značka, která obtáčí vrch Kotel a vede na okraj Klentnice a celou Soutěskou vede zelená značka končící v Horních Věstonicích. Další informace najdete zde: Stolová hora - západní vyhlídka Vyhlídka 48 50'29.36"N 16 38'8.56"E Nachází se na západním okraji ploché Stolové hory. Přímo na úpatí leží vinařské obce Perná a Bavory, za širokou plochou sníženinou se zvedá výrazný hřeben Dunajovických vrchů s obcí Dolní Dunajovice. Za příznivého počasí od jihu vystupují na rakouské straně Liské kopce (Leise Berge) a Galgenberg s hradem Falkenštejnem, dále pak zalesněné hřebeny v okolí Znojma, vrcholky věží Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 5

6 Dukovanské elektrárny, výrazný hřeben Krumlovského lesa a v závěru v popředí Římský vrch s Mušovskou nádrží. Další informace najdete zde: Svatý Kopeček u Mikulova vyhlídkový Vyhlídka 48 48'22.90"N 16 38'44.05"E Poslední výběžek Pálavy v bezprostřední blízkosti Mikulova - Svatý Kopeček - nejenže svou hmotou dotváří už tak překrásné kulisy města, ale je také "horou" dominantní, viděnou ze široka a zdaleka. Její odlesněný svah a vrcholový hřeben je z města přístupný po modře značené turistické trase, která se proplétá kolem jednotlivých zastavení křížové cesty v podobě barokních kapliček. Mnoha serpentinami nás vyvede až na temeno kopce pod kostelík sv. Šebestiána, vystavěného rovněž v barokním slohu. Nejen odtud ze samotného vrcholu - ale i z jednotlivých zákrut stezky, se nám otevírají nádherné, stále se měnící pohledy dolů na půvabné historické město se zámkem a dělostřeleckou pevnůstkou na Kozím hrádku. A také na okolní krajinu, lemující úpatí Pavlovských vrchů, na Lednicko-valtický areál a samozřejmě také na velikou část území sousedního státu, rozkládajícího se od blízké státní hranice poledním směrem. (Na barokní křížovou cestu se nyní zaměřila pozornost organizace, zachraňující význačné světové památky a UNESCO přispěje na rekonstrukci a obnovu kaplí a kostelíka do původního stavu nezanedbatelnou finanční částkou.) Nemá smysl popisovat jednotlivá zastavení a vyhlídky na modře značené trase, snad jenom stručně: k úpatí Svatého Kopečku se skalnatým výběžkem nazývaným Olivetská hora, odbočuje z okraje historického centra města modrá značka. Napřed po vrstevnici protne několik ulic a přivede vás pod strmé schodiště. Když dosáhnete jeho vrcholu, ocitnete se pod první barokní kaplí a zároveň budete odměněni prvním krásným výhledem na Mikulov. Následující úsek se vine okolo dalších zastavení lesem, pak se chodník stočí vpravo a vyvede vás na skalnatou vápencovou stráň, porostlou a obývanou teplomilnou - (a místy i vzácnou flórou i faunou). Z těchto míst až na vrchol už je zbytečný jakýkoliv popis - snad to všechno alespoň částečně přiblíží moje fotografie... Tady už to chce jenom pomaličku stoupat k vrcholu Svatého Kopečku, co chvíli se zastavit a kochat se a kochat těmi skvostnými výhledy! Možná že i vy budete mít štěstí a narazíte na "svatém temeni" na mnichy v hábitech, kteří zde čekali s výkladem na nějaké cizokrajné turisty a jejich postavy propůjčily tomuto skvělému místu až mysteriózní atmosféru... Autor článku: František Lysáček Další informace najdete zde: Růžový vrch - přírodní rezervace Přírodní památka 48 50'41.57"N 16 38'27.92"E Výrazný vápencový hřeben, rozčleněný skalními průrvami na několik částí. Na jedné z nich stojí zřícenina Sirotčího hrádku. Významná lokalita lesních, stepních a skalních ekosystémů typických pro bradlové pásmo Pavlovských vrchů. Za chráněné území vyhlášeno v roce 1951 o rozloze 11,66 ha. Lokalita administrativně spojena v NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen roku Okrajem této lokality prochází červeně značená cesta z Mikulova do Dolních Věstonic a zelená z Perné do Klentnice. Další informace najdete zde: Mikulov - Synagoga 48 48'27.76"N 16 38'10.03"E Nachází se na dnešní Husově ulici uprostřed bývalé židovské čtvrti. Nazývá se též Stará, Velká nebo Dómská. Pochází ze 16.století, ale po požáru byla v roce 1719 zásadně přestavěna. Dnes je poslední dochovanou synagogou lvovského typu na našem území. Nyní slouží jako výstavní a koncertní síň. V Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 6

7 nedávné době prošla nákladnou rekonstrukcí a dnes je opět přístupná veřejnosti. GPS: 48 48'28.086"N, 16 38'9.583"E (vchod) Další informace najdete zde: Mikulov - městské hradby Hradby 48 48'22.39"N 16 38'22.96"E Původně obepínaly celý hradní areál a historické centrum města.byly postaveny ve 14. století a v 16. století doplněny o okrouhlé dělové bašty. Městské hradby a brány zde vydržely v plném rozsahu až do roku Do dnešní doby se dochovaly pod celým areálem zámku a v náznacích pod kinem a u tenisového hřiště, kde dodnes stojí i brána a bašta. Další informace najdete zde: Pasohlávky - kostel sv. Anny 48 54'9.83"N 16 32'31.34"E Nachází se v centru obce při hlavní komunikaci a vytváří zdejší krajinnou dominantu. Na místě současného kostela stála již za třicetileté války kaple svatého Ducha, která byla obnovena Ditrichštejny v roce V poslední čtvrtině 17. století bylo změněno její zasvěcení na svatou Annu. V roce 1811 zde byl postaven pozdně barokní jednolodní kostel. K vybudování dominantní 32 m vysoké věže bylo přistoupeno v roce Z této doby se chrám dochoval do dnešních dnů téměř beze změn, v průběhu pozdějších let byly kromě oprav a rekonstrukcí realizovány pouze menší úpravy (rozšíření sakristie). Interiér kostela byl výrazně upraven v letech 1991 a 1992, kdy zde byla instalována díla současného moderního umění. Byla to jednak křížová cesta od Karla Rechlíka, oltář od Pavla Šlegla, oltářní obraz od Petra Štěpána a další mobiliář (ambon, svícen pro paškál, stolek na dary a řada jiných). GPS: 48 54'9.818"N; 16 32'30.984"E Turistické mapy: KČT 1: č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí/A2, GOL 1: Zahrada Evropy Další informace najdete zde: Bavory - kostel sv. Kateřiny 48 50'5.03"N 16 37'21.72"E Barokní kostel Svaté Kateřiny se nachází se ve středu obce v těsné blízkosti obecního úřadu a vytváří zdejší dominantu. Je zárovň i nejhodnotnější kulturní památkou obce. Dnešní kostel byl dokončen a vysvěcen v roce 1742 a postaven byl na místě staršího gotického objektu. Teprve roku 1791 byla k němu přistavěna mohutná hranolová věž. Ta spolu s dvěma ratolestmi vinné révy, se později stala také součástí obecního znaku. Mobiliář v kostele pochází většinou z 18. a 19. století. V Bavorech u autobusové zastávky začíná zeleně značená turistická cesta, která přes obec a sklepní uličku pokračuje dále až k mohutným Bavorským sklalám, které zde vytváří jedinečné skalní panoráma. Od nich pak vystoupá až na hlavní pálavský hřeben, kde naváže na červeně značenou cestu, která vede celým hřebenem Pálavy. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 7

8 Další informace najdete zde: Mikulov - Dietrichsteinská hrobka 48 48'24.16"N 16 38'21.80"E Nachází se v historickém jádru města ve střední části náměstí. Původní loretánský kostel sv. Anny byl po požáru v roce 1784 přebudován později na hrobku rodu Dietrichsteinů. Kamenná fasáda průčelí z počátku 18. století patří k nejvýznamnějším uměleckým památkám města a je dílem vídeňského architekta Johana Bernarda Fischera z Erlachu. Po nákladné rekonstrukci je dnes objekt přístupný veřejnosti. GPS: 48 48'24.187"N, 16 38'21.325"E (vchod) Další informace najdete zde: Mikulov - Galerie Závodný Dům, budova 48 48'29.70"N 16 38'12.55"E Galerie Závodný uzavírá zástavbu malebného náměstí v Mikulově. Jedinečné průhledy a genius loci místa byly esencí vzniku soukromé galerie výtvarného umění. Citlivé osazení hmoty, kultivovaný výraz, perfektně zvládnuté detaily, jednoduchost, účelnost, poetika prostoru, kulturní význam... Obdivuhodný počin soukromého investora vytvořit důstojný a inspirativní prostor pro architekturu a uměni. Galerii zvenku laskavě obepíná přírodní kámen, plynule přecházející do interiéru. Přírodní krása a barva vápence s rozmanitou strukturou spolu s minimalistickým výrazem a kompaktností formy působí stoicky klidně a nechává přirozený prostor tomu podstatnému - kultivované prezentaci uměni. GPS: 48 48'29.507"N, 16 38'13.016"E (vchod) Další informace najdete zde: Mikulov - kostel sv. Jana Křtitele 48 48'12.85"N 16 38'15.47"E Podnět k jeho výstavbě dal kardinál František Ditrichštejn v roce 1631, s pracemi podle projektu A. Erny bylo započato již o čyři roky později, ale dostavěn a vysvěcen byl až v roce Od roku 1784 pak sloužil pak jako farní kostel pro mikulovská předměstí. Nejvzácnějším uměleckým dílem kostela je jeho vnitřní výmalba od Franze Antona Maulbertsche, kterou tento přední barokní vídeňský malíř vytvořil v roce Stěny pokrývají iluzivní architektonické články s rostlinnými motivy, klenbu pak výjevy ze života sv. Jana Křtitele. Centrum výmalby představuje střední oválné obrazové pole s freskou Triumfu Nejsvětější Trojice, která oslavuje činy Kristova předchůdce Jana Křtitele. Ze stejného období je i vnitřní zařízení kostela, kde hlavní a boční oltáře pocházejí z dílny sochaře Wolfganga Trägera. V kostole se též nachází plastika mikulovského rodáka Josefa Von Sonnenfelsa, osvíceného reformátora, spisovatele a právníka z 18. století. V předpolí kostela se nachází socha sv. Jana nepomuckého. GPS: 48 48'12.266"N, 16 38'15.546"E (vchod) Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 8

9 Další informace najdete zde: Mlýn Mikulov - Mariánský mlýn 48 48'34.88"N 16 39'26.50"E Mariánský mlýn byl v minulosti daleko od města v zaříznutém hlubokém údolí Mušlovského potoka mezi vápencovými kopci Svatým kopečkem a Janičovým vrchem. Mlelo se podle množství vody, která tekla v potoce. Prameny uvádějí, že pro zvýšení přísunu vody byly před soutěskou, kde začínal náhon na mlýn a v místech bývalých kasáren, zdbudovány dva menší rybníky. Provoz mlýna zanikl asi někdy začátkem 20. století. Okolí Mariánského mlýna lákalo mikulovské obyvatele k procházkám již v devatenáctém století, kdy sem vedla okružní promenádní alej. V roce 1887 bylo u Mariánského mlýna otevřeno veřejné kluziště a v roce 1921 se tady slavnostně otevírala plovárna s dvěma bazény pro plavce i pro neplavce. Oba bazény získávaly vodu z Mušlovského potoka, na kterém bylo jednoduché zařízení pro čerpání i odvádění použité vody. U nich byly travnaté pláže a v provozu občerstvení. Později po druhé světové válce kvůli intenzivní těžbě vápence v lomu na straně Svatého kopečku však bylo koupaliště uzavřeno a později úplně zrušeno. GPS: 48 48'34.982"N, 16 39'26.662"E Další informace najdete zde: Mikulov - radnice Radnice 48 48'26.28"N 16 38'18.24"E Původně se jednalo o Ditrichštenský pivovar, v němž se přestalo vařit v roce Město jej odkoupilo a přebudovalo v roce 1606 na radnici. Budova má dosud renesanční základy. Dle vedut města byla tehdy ukončena věží a dlouhé průčelí do náměstí mělo tři štíty. Při požáru v roce 1784 byla budova značně poškozena, nově upravena kolem roku Poslední rozsáhlejší úprava fasády pochází z roku V podloubí bývaly kupecké a masné krámky. Dnes je v přízemí restaurace Pod Radnicí a velice dobře vybavené informační centrum. V zadním traktu sídlí část městského úřadu a městská policie. Další informace najdete zde: Strachotín - kostel sv. Oldřicha 48 54'12.71"N 16 39'1.91"E Nejvýznamnější památkou obce je kostel sv. Oldřicha a Metoděje ze 13. století, který vytváří i její dominantu. Nachází se při jižním okraji obce u silnice na Dolní Věstonice. patří mezi nejstarší dochovalé gotické stavby okresu Břeclav. Jeho nákladná přestavba a rozšíření proběhlo v letech 1575, současná věž pochází z roku Nynější podobu má od roku Z ptačí perspektivy má tvar kříže. U kostela se nachází tzv. Strachotínská brána ze 14. století, která sloužila jako vstup do středověkého Strachotína. Turistické mapy: KČT 1: č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí/A3, GOL 1: Zahrada Evropy Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 9

10 Kaple Mikulov - Boží hrob na Svatém kopečku 48 48'26.46"N 16 38'57.34"E Kaple Božího hrobu se nachází na hřebeni ve vrcholové části Svatého kopečku za kostelem sv. Šebestiána. Byla postavena kolem roku 1630 kardinálem Františkem Ditrichštejnem a podle dobových pramenů ji první poutníci začali navštěvovat od roku Stavba má polygonální tvar a v interiéru je rozdělena do dvou částí, na vstupní prostor a vlastní Boží hrob. Přístupové schodiště je tvořeno třiceti třemi stupni, sybolizující délku života Ježíše Krista. Zdejší stavba je napodobenina jeruzalémského Božího hrobu, do kterého byl Ježíš uložen po té, co zemřel na kříži. Kolem kaple prochází modře značená turistická cesta, která sem vede od náměstí v Mikulově podél kaplí Křížové cesty a kostela sv. Šebestiána. GPS: 48 48'26.515"N, 16 38'57.274"E Další informace najdete zde: Mikulov - kostel sv. Šebestiána 48 48'23.22"N 16 38'46.64"E Nachází se nad městem na vrcholu vápencového bradla Svatý kopeček a vytváří nejvýraznější dominantu města. Je zároveň významným poutním místem. Byl postaven za vlády kardiála Františka Ditrichštejna v roce Dnešní podoba je výsledkem raně barokní přestavby v 70. letech 17. století. V nedávné době prošel nákladnou rekonstrukcí včetně opravy fasády. Vedle stojí samostatná zvonice pocházející z doby výstavby kostela. Komplex doplňuje v zadní šásti hřebene kaple Božího hrobu z 2. třetiny 19. století. Ke kostelu sv. Šebestiána vede celkem 14 kapliček Křížové cesty zbudované ve 2. čtvrtině 17. století. Od zvonice je jedinečný pohled na město a od kostela pak široký rozled na jih do Rakouska. Vrcholem kopce kolem kostela prochází modře značená turistická cesta, která sem směřuje z jedné strany od mikulovského náměstí a z druhé pak od Mariánského mlýna. Od Turoldu sem pak směřuje i žlutá značka po níž sem vede Svatojakubská cesta. a zvonice jsou přístupny během měsíců července, srpna a poloviny září, v sobotu od 10 do 16 hodin a v neděli od 10 do 14 hodin. GPS: 48 48'23.160"N, 16 38'45.827"E (vchod) Turistické mapy: KČT 1: č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí/B3, GOL 1: Zahrada Evropy Další informace najdete zde: Mikulov - zámecká brána Zajímavost 48 48'23.76"N 16 38'15.07"E Byla postavena v letech v době poslední velké rekonstrukce zámeckého parku. Představuje vstupní část z čestného nádvoří do vlastního parku. Patří mezi naše nejhonosnější a nejkrásnější vstupní brány. Navrhl ji a zhotovil Jindřich Förstr z Brna. V nedávné době byla celá nákladně restaurována. Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 10

11 Mikulov - Sousoší Nejsvětější Trojice Socha 48 48'24.62"N 16 38'19.18"E Nachází se uprostřed horní části náměstí a oživuje jeho prostor. Toto monumentální barokní sousoší s plastikami z let , patří k vrcholným dílům zdejšího sochaře Ignáce Lengelachera. Návrh sloupu provedl architekt J.A. Prenner a architektonickou část K. Steinböck. Sloup byl zbudován na zakázku tehdejšího majitele zámku knížete Waltera Xavera Ditrichštejna. Svým trojhranným obeliskem k vrcholu zašpičatělým, znázorňujícím Trojici, patří k unikátům ve střední Evropě. Další informace najdete zde: Pavlov - barokní hřbitov Lapidárium 48 52'28.67"N 16 40'2.68"E Zajímavou památkou obce je starobylý barokní hřbitov, který je obehnán vysokou zdí se čtyřmi válcovitými nárožními věžicemi, které jsou kryty prejzovými taškami. Vstupní brána hřbitova má volutově tvarovaný štít s křížem. Nachází se na západním okraji obce v ulici Na Cimbuří. První zmínka o zdejším hřbitově se připomíná již roku 1582, jednalo se tehdy o hřbitov nacházející se na návsi mezi kostelem a radnicí. Výstavba současného hřbitova je datována rokem 1609, kdy byla povolena stavba hřbitovní zdi a kazatelny. Později byla v každém rohu přistavěna válcová věžice. Roku 1893 byla západní věžice zborurána a na jejím místě postavena márnice. U malé brány pak pak přistavěna nová věž a do ní uloženy ostatky z morového hrobu z roku Poslední větší opravy hřbitova proběhly v letech Ze hřbitova je jedinečný pohled na zdejší dominantu středověkého hradu Děvičky. Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 11