Ukázka knihy z internetového knihkupectví
|
|
- Kristýna Hrušková
- před 10 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Rakovina a já
2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví
3 Rakovina a já Rakovina a já aneb OD NEMOCI K MOCI Monika Dostálová
4 Tiráž Monika Dostálová Rakovina a já aneb OD NEMOCI K MOCI Vydal: Miloš Palatka ALMI, 2010 Podlesí 20, Blansko Sazba: Jiří Sedláček Tisk: Tiskárna Helbich, a.s., Valchařská 36, Brno ISBN: Monika Dostálová, 2010 Nakladatelství ALMI, 2010 ISBN:
5 I. část Ten náraz přišel naráz. Jako blesk z čistého nebe. Ale ono čisté nebylo. Zatahovalo se a už dlouho. Jenom jsem to nechtěla vidět. Začalo to jako v pohádce. Narodilo se děťátko. Rodiče se těšili, povídali si o tom, jak bude krásné, chytré, milé, hodné, šikovné. Jak dokáže všechno to, co oni nedokázali. Bude se dobře učit a vystuduje vysokou školu, možná bude lékařkou, malířkou nebo klavírní virtuoskou, třeba slavným fotbalistou nebo šachistou. Bude si rozumět se svými rodiči, všichni ji nebo ho budou mít rádi. Bude všechno, co oni být jen chtěli. Bude mít všechno, co oni neměli. Narodilo se děvčátko a rodiče mu dali jméno Monika. Nevěděla, kde se to ocitla, nevěděla, co tu má dělat, proč tu je. Nechtěla sem. Zase všechno znovu, zase ta tíha. Ale co, nadechla se, já to zvládnu. Jsem silná. Zvládnu to. Co? Nevěděla. Všechno zapomněla a nejen, že nevěděla, co zapomněla, ale nevěděla ani, že zapomněla. Jen si moc přála, aby ji měli všichni rádi, aby byli všichni šťastni. Ani moc nezlobila. Zato zlobily průdušky. Bronchitidy. Černý kašel. Byla hodná. A smutná. Vážná, říkala maminka. Narodila jsem se v srpnu. Jsem lvice, tak se s tím poperu. Prala jsem se, většinou s kluky z ulice, věčně odřený kolena. S holkama jsem si moc nerozuměla. Hrála jsem vybíjenou a fotbal, byla jsem rychlá, mezi kluky jsem obstála. Často je strčila do kapsy. S tatínkem šachy, učil mě plavat, skákat do dálky. Školku jsem nenáviděla. A to jsem tam chodila jen na dopoledne, od čtyř let, tehdy to jinak ani nešlo, maminka byla koneckonců doma. Starší kluci
6 se mi posmívali: Monika motyka. Přeprali mě, bylo to na nic. Záchodky byly společné, páchlo to tam, nejvíc mi vadilo, že jsem se tam nemohla zavřít. Ten zápach jsem měla pořád v nose. Jen s odporem jsem jedla svačinu, kterou jsem si nosila z domu. A nesnášela jsem, když jsem musela dělat obrázky z mozaiky, z takových pitomých skleněných kuliček. A modelovat z upatlané pomíchané plastelíny. Vůbec si nepamatuji, že bychom si malovali, to jsem měla ráda. Učitelka se ani neusmála, pořád se jí na mně něco nezdálo. A nutila mě dělat kotrmelec, když jsem měla ve vlasech kovové svorky tak se tehdy sešívala rozbitá hlava. Jednou jsem na ulici děsně řvala, praštila jsem sebou o zem, kopala, tak moc jsem chtěla zůstat s maminkou doma. Musela jsem do školky. Maminka mně na místě nařezala. Bylo to tak nespravedlivé! A tak potupné! Já přece jen chtěla být s ní! Ve škole bylo líp. V první třídě jsme měli pana učitele. Byl prima, až na hodiny zpěvu. Hrál na housle, my stáli na stupínku a zpívali jeden po druhém. Postavil mě do druhé řady. Jednak jsem byla velká, největší ze třídy, to mě taky trápilo, pořád jsem vyčnívala, a pak zařadil mě do druhého hlasu. Mě a ještě asi čtyři kluky. Vnímala jsem to jako ponížení, potupu. Věděla jsem, že to s mým zpěvem za moc nestojí. Už nikdy mě nikdo ve škole nedonutil, abych zpívala nahlas před celou třídou, dobrovolně jsem si nechala sázet pětky. Každoročně jedničky od shora dolů a dvojka ze zpěvu. Z milosti. Ve druhé třídě jsem začala chodit do klavíru. Rodiče měli radost. V šesté třídě vleklý zápal plic. Jezdila jsem s kluky v říjnu na gumovém kajaku. Ale jinak jsem byla hodná. Kreslila jsem, hrála na klavír, psala básničky, hodně četla. Rodiče uvažovali o konzervatoři. Naštěstí jsem si zavčas uvědomila, že nechci několik hodin denně cvičit etudy. A řekla to. Ale co teda chci? Talentové zkoušky na uměleckou průmyslovku jsem udělala, ale přijata nebyla. Gymnázium. Najednou jsem nebyla nejlepší ve třídě! Rok trvalo, než jsem to vytáhla na nějaké čtvrté, páté místo. A těch, o jejichž náklonnost jsem stála, přibývalo. Spolužačky, profesoři. Taneční a první láska. František. Taky hodný kluk u nich doma Fana, ve škole Franta. Za pár měsíců řekne: Radši už jdi domů, aby se vaši
7 nezlobili! Léta to ve mně vězelo, ani jsem nevěděla proč. Má mě rád, nechce, abych měla problémy, tak co mně na tom tak vadí? Ten pocit si vybavím dodnes. Co asi. Zas mám být hodná. Jen žádný konflikt. Žádné ohrožení. Vždyť já se toho taky bála. Puberta se nekonala, když nepočítám akné a neustále kritizované postávání u zrcadla. Učila jsem se, chodila spořádaně na rande, běhala se psem. Občas ještě kreslila, na klavír už skoro nehrála. Zato psala. Básničky, povídky. Do šuplíku. A deník. A četla a četla. Co po maturitě? Psychologie? Medicína? Moc biologie, fyziky. Psát! Co tak žurnalistiku? Ale to bych musela do Prahy. Od rodičů, od Františka. To by se jim asi nelíbilo. A mně? O tom jsem pro jistotu moc neuvažovala. Filosofická fakulta nevyšla. Rok v kanceláři v továrně, kde byl zaměstnaný tatínek. Po roce právnická fakulta. Z možností, které se nabízely, ta nejpřijatelnější. A pořád v koutku duše pocit, že to je vlastně jedno, že psát můžu kdekoli. A na přihlášce zdůvodnění chci pomáhat spravedlnosti. Myslela jsem to upřímně. A byla jsem naivní. Co je to spravedlnost, o tom jsem neměla ani páru. A fakulta mně v tom moc nepomohla. A po světě celou tu dobu chodila Rakovina. Zlá, ošklivá, hrozivá. Chodila mezi lidmi, všichni se před ní třásli strachy a zavírali oči. Jen ať nepotká mě! Monika se s ní poprvé potkala ve svých dvaceti letech. Ne přímo, zprostředkovala to její teta, tatínkova mladší sestra. Ta už v té době s Rakovinou žila pěkných pár let. Napřed jí dala svůj prs a postupně celé tělo. V červenci 1972 z ní zbyl uzlíček bolesti a metastáz. Než se Monika vrátila s Františkem a jeho rodiči od moře, bylo po pohřbu. A Rakovina tam stála, dívala se na Moniku a už věděla. Zato Monika ani netušila. Dál se snažila nikoho nezklamat. Otěhotněla jsem v prvním ročníku. Co teď? Byla jsem vyděšená. Vezmeme se, řekl Franta. Ale jestli nechceš, jestli nechceš teď dítě, pochopím to. Já bych ho chtěl, ale bude to přece jenom víc na tobě, rozhodnou se musíš ty. Jak jsi chytrá, tak jsi hloupá, řekla maminka. Vdávat se kvůli tomu nemusíš, pomůžeme ti, řekl tatínek. Já neříkala nic.
8 Řada proplakaných nocí, hodiny v horké vaně. To jsem nikdy nikomu nepřiznala. Rozhodnout se musím sama. Rozhodla jsem se. Misku vah na straně pro dítě převážila představa interrupční komise. Den před svatbou zkouška ze sociologie, nervy nadranc. Chtěli jsme malou svatbu, jen rodiče, svědky. Rodina mého budoucího manžela rozhodla jinak. Neplač, říkala mi maminka. Budeš mít uplakané miminko. Monika s Františkem se vzali. Narodila se jim dcera. Bydleli u rodičů, rodiče pomáhali, babička s dědou taky pomáhali. Dostudovali. František opravoval starý dům, který jim koupili rodiče, když bylo potřeba, stála Monika u míchačky, podávala cihly. Starala se o malou Katku, pak se starala její maminka a Monika chodila do práce. František pracoval dnem i nocí, za dva roky bydleli. Neměli peníze, zato dluhy ano. Narodila se druhá dcera. A František začal jezdit na dlouhé zahraniční služební cesty. Týdny i měsíce nebyl doma. Bylo jí smutno, ale měla pocit, že kdyby mu bránila, byl by nespokojený, a to nechtěla. Pracovala v zaměstnání, na zahradě, na obci v komisi pro ochranu veřejného pořádku, starala se o děti, vařila, pekla, uklízela, šila, pletla. Byla moc šikovná. Františkova maminka říkala: Ty tak všechno zvládáš! Byla to pochvala nebo ne? Nevěděla, proč ji to dráždí. Ale zvládala dál. Byla maminka i tatínek. I to zvládala. Nebo si to jenom myslela? Nepřemýšlela o tom, na to neměla čas. Splatili půjčky, ušetřili na auto. Taky na televizi, nový fotoaparát a kameru. Měli se pořád rádi, ale moc spolu nebyli. Vlastně spolu nežili. Nabídli jí vedoucí místo. Přijala. Oddělení se rozrůstalo, práce ji bavila. Kolikrát, když usínala se sbírkou zákonů v ruce, si říkala, to by nešlo, kdyby byl František doma. Práce ji naplňovala. Postavení uspokojovalo. Plat rostl, prestiž a děti taky. Byla skutečně tak důležitá? Tu otázku si nikdy nepoložila, ale taky si nikdy nedovolila vyležet žádné nachlazení, chřipku, nic. Firma by bez ní nebyla. Nebo ona bez firmy? František dál jezdil po světě. První dcera se vdala, postavíme jí dům. Nám rodiče taky pomohli. První vnuk. Ondra. Začaly ji trápit bolesti v zádech. Cvičení, rehabilitace, léky. Na rentgenovém snímku si paní doktorka všimla skvrny v ledvině. Nádor? Poprvé pocítila strach. Ledvinový kámen? Naštěstí to druhé. Ukázka knihy z internetového knihkupectví
9 Na urologii: Žádný problém, paní doktorko. Za dva dny jste doma, kámen rozbijeme. Ani to neucítíte. Cítila, setsakra cítila. Ale vydržela. S úsměvem. Ten ji ovšem brzy přešel. V noci ledvinová kolika. Okamžitě na operační sál, narkóza. Týden pracovní neschopnosti. Zaměstnání, práce, práce, práce. Vzdělávat se, nové a nové předpisy, právní i firemní. A o všem si ovšem udržet přehled, nezůstat pozadu. Porady, odborná literatura, angličtina, semináře. A samozřejmě taky dobře vypadat, občas do divadla, do společnosti, rodiče, dcery, vnuk. Všechno zorganizovat, rozhodnout, zařídit, zaplatit, vyřešit, poradit a vůbec nejraději udělat sama, protože jen tak samozřejmě nejlépe, nejrychleji, nejšikovněji. Všechno zvládnout. Být perfektní, být dokonalá. Dokonalá žena. Žena? Výkonný automat. Bulka v prsu. Co to je? Znepokojení, strach, který si nechci připustit. Teta Marta! To nic nebude. Nějaká zduřená uzlinka nebo cysta, určitě to zmizí. Nemizí. Hledám podporu u kamarádky, lékařky. Snaží se mě uklidnit. Prosím tě, to nic nebude, no tak někam běž, pro jistotu. Ještě pár týdnů čekám. Bulka nemizí, zdá se stejná, ale nemizí. Jsem čím dál nervóznější. Volám kamaráda, lékaře. Jasně, domluvím ti u nás vyšetření, jo, odborník, pan primář, můžeš se spolehnout. Pan primář je příjemný, vtipkuje. Prosím vás, rakovina, ve vašich prsou, kde by se tam vzala? Vždyť by se tam nevešla. Haha. Palpační vyšetření. Uklidňující úsměv. Ultrazvuk. Buďte klidná, je to fibróza, sledujte to a přijďte se tak za tři čtvrtě roku ukázat. Spadne mi ze srdce balvan. Ale bulka je tam dál. Nemyslím na ni. Uplyne půl roku, tři čtvrtě. Bulka je tam. Stejná? Nejsem si jistá. A znovu strach. Nepanikař, přemlouvám se, o nic nejde. Strašně se mi nechce na kontrolu. Že strkám hlavu do písku? No jo, ale vždyť je to jen fibróza, to nic není. Odkládám to, uplynou další dva měsíce. Poštou dojde pozvánka na preventivní mamografické vyšetření. Objednávám se. Je konec ledna 1999.
10 V únoru jdu na mamograf. Paní doktorce se snímek očividně nezamlouvá. Nechci vás vyděsit, ale pravé prso se mi vůbec nelíbí. Napíši vám doporučení do mamární komise, na příští týden. To tak spěchá? Podívejte se, s jistotou nemohu nic tvrdit, ale ze zkušenosti mohu říct, že je velmi pravděpodobné Slyším slova, pohybuje rty. Co to říká? Slušně poděkuji, cítím na tváři úsměv. A v sobě divný klid. S papírem v ruce stojím na parkovišti. Co teď? Co bude dál? Mám rakovinu. To není panika, to je jistota. Vím to. Nasedám do auta. Co teď? Začínají se mi třást ruce. Klid. Kam teď? Do kanceláře? To ne. Domů? Tam nikdo není. František je v Itálii, holky ve škole, v práci. S někým mluvit. O tři ulice dál bydlí Františkovi rodiče. Jedu tam. Zdvořilostní návštěva, je to ještě horší. Připadám si jako loutka, usmívám se, něco povídám. Po půlhodině se zvedám, jo, už musím jet. Jedu domů. Byt je jako klec. Chodím ode zdi ke zdi. Nemám stání. Nevydržím sedět. Večer přijedou holky. Mám strach jim to říct. Nechci je vyděsit. Mlčím. Asi na mě není nic znát. Mamární komise. Čtvrtek Přijdu téměř přesně. Ještě netuším, jak to chodí, že časovka nic neznamená. Plná čekárna. Nikdo nemluví, ženy všeho věku, ponořené do sebe, smutné a vyděšené oči. U dveří stojí taková mladá, možná třicet, ruku na šátku, šátek na hlavě. Ach Bože! Na řadu přijdu jako poslední. Už jsou skoro tři hodiny. Pozdravím, je tam plno lidí, snad osm, samí muži. Někteří odpoví, tak na půl pusy, jeden přes rameno utrousí: Posaďte se. Prohlížejí snímek. Odložte si! Ruce si dejte v bok, tak, a nahoru Zkušené prsty mi prohmatávají prsa. Pane kolego, tady, sáhněte si, tady. Padají slova jako vyříznout, odstranit, kvadrant, stačil by jeden, vzít dva, uvidíme Oblečte se, prosím. To se mi snad zdá!? Připadám si jako kus hovězího. Deset deka, dvacet deka. Takže, paní doktorko, píchneme vás takovou tlustou jehlou, odebereme vzorek tkáně. Přijdete příští středu. Na shledanou.
11 Mluví se mnou fakt jak s hovězím. Asi tak i vypadám. Nezmůžu se na slovo. Stojím na chodbě a opírám se o stěnu. Mám pocit, že s ní splývám. Připadám si stejně studená a bílá. A mám strach odlepit se od ní. Strach, že se mi podlomí nohy, že neudělám ani krok. Ale samozřejmě, že udělám. Dokonce se usměji na sestřičku, která vykoukne ze dveří, jestli ještě někdo nečeká, a zkoumavě se na mě zadívá. Z nemocnice vyjdu jako automat. Nemocnice U sv. Anny. Svatá Anna, chladno z rána. Je březnové odpoledne, svítí slunko. Moc to nevnímám, je mi zima. Jdu pomalu k autu a vytahuji z kapsy mobil. Nejsem schopná řídit. Volám kolegu. Asi mám děsný hlas. Na nic se nevyptává, jasně, zavezu tě domů, hned jsem tam. Nasedám do auta. Co se děje? Mám rakovinu. Jdu na operaci. Nadechne se a pak zas vydechne. Mlčí. Jsem vděčná, že nevede žádný jalový řeči. Kdybys cokoli potřebovala, řekni. Jasně. Dík. Jsem doma. Už zase ode zdi ke zdi. Jako v kleci. Nevydržím v klidu. Přicházejí holky. Bojím se jim to říct. Jedna porodní asistentka, druhá studentka medicíny. Už je to venku. Pláču, nemůžu se ovládnout. Snaží se mě utěšit. Žádám je, aby zatím nic neříkaly babičce a dědovi, mým rodičům. Nechci jim přidělávat zbytečně starosti. Jo, dobrý, už zase jsem ta statečná holka. Jo, já vím, že to bude dobrý. Utírám slzy a usmívám se. A uklidňuji je: Bude to dobrý, já to zvládnu. V pátek přijede František. Jsou velikonoční svátky. Mám strach, jak mu to řeknu. Nechci ho vyděsit. Bude se bát. Jak jen mu to řeknu. Přijíždí v noci. Má radost, že je doma, že mě vidí. Malému Ondrovi veze obrovské čokoládové vajíčko. Mrzí ho, že se mu v autě částečně rozteklo, v Itálii bylo horko. To je tady taky, myslím si, ale mlčím. Plácáme hlouposti, smějeme se. Špatně spím. Jak mu to jen řeknu? V sobotu dopoledne už nevydržím. Něco řekne a mně začnou téct vodopády slz. Je vyděšený. Co je? Co se stalo? Proč pláčeš? To kvůli těm rozteklým vajíčkům? Neblázni, to přece nestojí za to. Hysterický smích. Vajíčko? Ne. Mám rakovinu.
12 A je to venku. Ticho. Strašný ticho. Jak rakovinu? No prostě rakovinu. A co a kdy a kdo a jak a co ti teda řekli A zase to ticho. A v očích má slzy a to já nemůžu snést. To ne. A tak zas utěšuji, to bude dobrý, vyoperuje se to a bude. Ne, ještě nevím kdy, jo, říkali punkce, ne, víc nevím, příští týden, snad. Volala jsi Alešovi? Ne, Alešovi jsem zatím nevolala, jak mi tak asi pomůže, jo, zavolám. A tak volám. Nejlepší kamarád, lékař, kapacita. Jen polkne. A hned přijede. Punkce? No, to bych neviděl Zavolám klukům, poradíme se. Další spolužáci, lékaři. Špičky ve svých oborech. Internista, chirurg, gynekolog. Skoro konferenční hovor. Rozhodnout se musím sama, ale po poradě radí přímo operaci. A doporučují jako chirurga MUDr. Pilku a domluví konzultaci s ním. František se ptá, jestli nechci ještě zkusit nějakého léčitele. Mám pocit, že se chytá každého stébla. Jakého léčitele? Ne, žádný léčitel, žádné zkoušení. Operace. Chci se toho zbavit. Rychle. Co nejdřív. Nesnesu to v sobě. Je to Vetřelec. Brrrr. Dívá se na mě. Mlčí. V neděli jedeme všichni do zoo. Katka s rodinou, Kristina se svým přítelem, my dva. Je teplo, svítí slunce, pohoda. Zaháním všechny myšlenky. Nejsem schopna myslet na nic jiného. Nemyslet. Vítr mi čechrá vlasy, za chvíli je mít nebudu, vypadají a budu tu vůbec příští Velikonoce? V úterý František odjíždí. V očích smutek a strach. Usmívám se, neboj, to zvládnu, bude to dobrý. Jo, jasně, zavolám. A potom brečím a brečím. MUDr. Pilka je starší pán, má vlídné oči. Pilka, moc vtipný. Sedím u něho v ordinaci, prohlíží si snímek a říká: Opravdu jistotu budeme mít až po operaci, ale z toho, co vidím, mohu říci téměř s jistotou, že se jedná o karcinom. Vysvětluje mi postup operace, ptá se, jestli si budu přát, aby mě operoval osobně. Probírá možnosti, estetické dopady. Mám pocit, že to je nepodstatné. Hlavně, ať je to pryč. Navrhuje termín operace. Následují předoperační vyšetření, domlouvám si nadstandard, chci být na pokoji sama. Beru si týden dovolené. Kupuji nové pyžamo. Modrobílé proužky a na kapsičce malá žlutá kačenka.
13 Před operací se mnou mluví MUDr. Brabenec, onkolog, přichází MUDr. Pilka. Vysvětluje znovu průběh operace, vyjmou bulku, udělají zmrzlák a podle výsledku budou pokračovat. Ptá se, zda bych souhlasila, v případě potřeby, s úplnou ablací prsu. Podotýká, že v případě malých prsou bývá úplná ablace z estetického hlediska někdy výhodnější, a to i s ohledem na možnost budoucí plastiky. Jistě, souhlasím, nechám to zcela na vašem rozhodnutí, pane doktore. Proč se proboha ptá? Já chci být zdravá, já chci žít, má-li to být za cenu prsu, tak ji zaplatím. Snad mi to v tu chvíli ani nedochází, jsem plná strachu a ani to si neuvědomuji. Podivný klid. Ovládám se, zvládám situaci, svůj strach? Vlastně ani nevím. Jsem v takovém zvláštním stavu. Jako kdyby se mě to netýkalo. Jakoby o mně beze mne. Otupělost? Probouzím se z narkózy. Ještě moc nevnímám. Stojí u mě MUDr. Pilka. Usmívá se. Tak to máte za sebou, paní doktorko, a mám pro vás dobrou zprávu, nádor jsme odstranili důkladně, a prs se přesto podařilo částečně zachovat. Z axily jsme vyjmuli několik uzlin, metastázy tam nebyly. Aspoň něco. Automaticky děkuji a taky se usmívám. Nebo si to aspoň myslím. Ležím na pokoji, užívám homeopatika, aby se jizvy dobře hojily. A jizvy na prsu i v axile se hojí, všichni mě chválí, jak to zvládám, jsem úžasná jako vždycky. MUDr. Brabenec je mým ošetřujícím lékařem. Probírá se mnou další postup. Chemoterapie, ozařování. Ptám se, jestli je možné léčbu absolvovat při zaměstnání. Říká, že to záleží na mně, pokud budu chtít, rozloží mi chemoterapii tak, abych ji mohla absolvovat vždycky v pátek. Abych se mohla přes víkend vzpamatovat. Chci. Ještě povinně mamární komise. Svléct v kabině. Přes místnost s mamografem k místnosti, kde zasedá komise, polonahá, ke komisi už svlečená. Jděte dál. Pozdravím, pár jich odpoví, přejedou po mě pohledem, paní doktorka pár slovy řekne, o co jde. Jděte se obléct. Posaďte se. Komise rozhodla: Třikrát po třech týdnech chemoterapie plus ozařování. Dvacet pět dávek.
14 Při propouštění z nemocnice se ptám sestry: A co žehlit, můžu s tou rukou žehlit? Kouká na mě. Vy nemáte nikoho, kdo by vyžehlil? Ještě týden jsem na neschopence a pak se vracím do zaměstnání. Nejbližší kolegyně to vědí, kromě nich jen můj nadřízený. Nechci, aby to někdo věděl, nestojím o soucitné pohledy. Šéf je rád, že nezůstanu doma a vychází mi maximálně vstříc. Mám v podstatě volnou pracovní dobu, chodím do kanceláře ale pravidelně, většinou k osmé, kolem třetí končívám, pokud jsem unavená i dřív, kolegyně mi pomáhají. Jinak nikdo nic netuší. Doma pomáhají obě dcery. Nemusím ani žehlit. Začínám docházet na ozařování. Pět týdnů denně odbíhám z kanceláře. Pravá část hrudníku pomalovaná fixkou, aby mohli správně zaměřit. Nenoste podprsenku, jen volný bavlněný věci, pokud možno bílý. A buďte ráda, že nejste tlustá. A buďte vděčná za malý prsa. Proč, to pochopím, až se mi po pár dávkách začne loupat kůže kolem bradavky. A prvně v životě za své jedničky vděčná jsem. Odběry krve, markry naštěstí v pořádku. Zhoršuje se krevní obraz. Dejte si deci červeného denně, radí sestřička. Kristina se mnou jede na první chemoterapii. Nejsem si jistá, jestli budu potom schopná řídit. Sedíme na chodbě, jsou tam ještě dva manželské páry. Koukám na ně a jsem na sebe pyšná, že to zvládám bez podpory manžela. František mě navštívil v nemocnici a je dál v Itálii. Jezdí domů jednou za tři týdny na víkend. Na další dávky už jedu sama. Snáším chemoterapii celkem dobře. Nechutná mi moc jíst, trochu jsem zhubla. A jsem unavená. Už po dvou týdnech mi začínají padat vlasy. Po hrstech. Ráno se probudím a mám plný polštář. Kristina se mnou jede do města, koupím si plátěný klobouk a dvoje bavlněné batikované šaty. Sháníme paruku. Je horko, v obchodě téměř zkolabuji. Sedíme v kavárně na zahrádce, dávám si druhé presso, sypu do něj koňskou dávku cukru a Kristina mi masíruje ruce masážním krémem. Doma mi ojede celou hlavu strojkem. Ráno si nasadím klobouk a jedu poprosit svoji kadeřnici, aby mi pomohla vybrat paruku. Je nemocná. Věnuje se mi majitelka kadeřnictví, chvíli váhám, ale Ukázka knihy z internetového knihkupectví
15 potom se jí svěřím. Velmi ochotně se mě ujímá, jdeme do obchodu s parukami, nic se nám nelíbí. Pak mě naloží do auta a veze k sobě domů. Nabízí mi paruku z přehlídky. Trochu ji upravuje. Mikádo, o něco málo tmavší, než byly moje vlasy. Sluší mi. Přeje mi brzké uzdravení. Že bude držet palce, má podobnou operaci taky za sebou, před rokem. My se z toho dostaneme, paní doktorko! O tom nepochybuji. Nechci pochybovat. Já to zvládnu. Doma se v paruce líbím. V zaměstnání taky. Kolega u výtahu: Ty jo! Tobě to sluší! Nemáš novýho chlapa? To víš, že mám. Hahaha. Kristina mi barví a maluje velký hedvábný šátek na turban. V neděli odpoledne sedím v obýváku, čtu si, venku je vedro. František je doma, dělá něco na zahradě. Najednou si uvědomím, je to jako přímý zásah, že dřív bych nikdy nedokázala takhle si v pohodě číst, zatímco on by něco dělal. V takových situacích jsem mu šla pomáhat nebo jsem něco dělala doma nebo a to se v tu chvíli stydím přiznat i sama sobě jsem si četla tak, aby to neviděl. A když náhodou přišel, tak jsem knížku či časopis bleskem schovala a dělala, že něco dělám. Jako malá holka! Jako když jsem chodila do školy a pod fyzikou měla schovanou detektivku. Bože, to jsem musela dostat rakovinu, abych si mohla v neděli odpoledne číst??? Končí ozařování, pak chemoterapie a léto pomalu taky. Jdu na kontrolu. Krev je v pořádku. MUDr. Brabenec říká, že po dohodě s primářkou radiologie doporučuje ozáření prsu na gamamedu, brachyterapii. Prs propíchnou jehličkami a ozáří zevnitř, aby se vyloučilo nebezpečí recidivy, vysvětluje. S ohledem na můj věk a tak. Na Tamoxifen jsem mladá. Věřím mu. Beru to tak, že je to potřeba. I když představa, že mi do té ubohé zbývající dolní poloviny a zjizvené horní poloviny budou bodat nějaké pitomé jehly, mě ani trochu netěší. Sestra na radiologii mně vysvětluje, že dojde k lokálnímu umrtvení, ptá se, jestli nejsem alergická na kodein. Ne, nejsem, vlastně nevím, nikdy mi ho nikdo nepíchal. No, tak vám prs opíchají. Potom ho sevřou do takového můstku s jehlami. Ozáření netrvá dlouho, pět deset minut. Nebude to asi moc příjemný, ale nebolí to. Buďte klidná. Jasně, jsem klidná. Představit si to nedovedu. Naštěstí.
Korpus fikčních narativů
1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod
Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.
Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční
1 NA CHALUPU, KAM NECHCI
1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka
Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33
V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,
Přečti si můj příběh uvnitř. Co přijde příště? MOJE RODINA SE MĚNÍ. Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje?
Co přijde příště? Přečti si můj příběh uvnitř MOJE RODINA SE MĚNÍ Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje? Proč se to děje? Existuje řada důvodů, proč se někteří rodiče rozejdou. Obvykle
O ZUZANCE pro holčičky, kluky a jejich rodiče
O ZUZANCE pro holčičky, kluky a jejich rodiče Maminka: Zuzanko, jsi celý den zavřená v pokojíčku. Co tu pořád děláš? Zuzanka: Mám tady králíčka Mrkvičku. Podívej, mami! Maminka: Aha, tak až si vyhraješ,
Deník mých kachních let. Září. 10. září
Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém
Anna Čtveráková. Střípky z žití
1 Anna Čtveráková Střípky z žití 2 Seznamka na pohřbu Zemřel nám šéf po dost dlouhé nemoci a já jsem se měla výhledově stát jeho nástupkyní. Jely jsme s kolegyněmi na pohřeb a já jsem byla pověřena pronést
Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče
Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče r. 2015 - Zdravotnický personál dělá vše pro to, aby pacient opět dostal chuť do života podle stávajících možností. - Dodržování doby návštěv. Ve 14 hod.
Samuel van Tongel. Nevinnosti I
Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech
SÓLO RODIČE A KOMBINACE
SÓLO RODIČE A KOMBINACE PRACOVNÍHO A RODINNÉHO ŽIVOTA Radka Dudová, Ph.D. Gender a sociologie Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. PODÍL JEDNORODIČOVSKÝCH RODIN NA VŠECH RODINÁCH SE ZÁVISLÝMI DĚTMI Zdroj:
Malá knížka o Amálce
Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne
být a se v na ten že s on z který mít do o k
být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když
děkuji Vám, že jste mi
Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.
Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?
Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se
Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi
Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této
Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.
Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve
I. FOTOAPARÁT, PSÍ JÍDLO, NAKLADAČ, KAMION, PRAČKA
V pátek 3. 12. 2010 chodili u nás na škole čerti. Čerti se první hodinu učili a druhou se začali chystat. Nejdřív šli do třetí a čtvrté třídy. Chlapci i děvčata řekli pěkné básničky, ale někteří se opravdu
Na čem na konci života záleží? Lenka Slepičková, Ph.D.
Na čem na konci života záleží? Lenka Slepičková, Ph.D. medicíny, Brno 2017 DIPEx výzkum Kvalitativní výzkum, založený na 30 50 hloubkových rozhovorech pro každé téma, audio/video záznam Maximální pestrost
*Třída 1.Pš /6.,7.,8.,9.,/
*Třída 1.Pš /6.,7.,8.,9.,/ *Celkem žáků -8 *Dívky 6 *Chlapci -2 *Seznam : Jana, Radek, Reneta, Nikola, Květa, Emil, Petra, Kristina *Paní učitelka Anna * * * *Renata je dobrá kámoška. *Má ráda pracovní
Honzík. dobrodružství v městečku Postýlkov
Honzík a jeho dobrodružství v městečku Postýlkov Je brzy ráno. Sluníčko nakukuje do Honzíkovy ložnice. Honzík leží v posteli a spí. Áááááá Honzík se vzbudí a zívne si. Otočí se na bok. Pak se s úlekem
22. základní škola Plzeň
22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.
Děti a Velikonoce. Martina D. Moriscoová
0 Děti a Velikonoce Martina D. Moriscoová 1 Velikonoce Kdy bude první jarní úplněk, vědí nejen hvězdáři, ale vědí to i ti, kdo počítají kalendáře. My, co nemáme v hlavě ani hvězdy ani matematiku, víme
Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky
Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.
1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.
1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,
Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla
podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má
Scénář. Otázka: Jak jste prožil své mládí?
Scénář Otázka: Jak jste prožil své mládí? Pan Hylena: Bylo to takový zajímavý, teda, opravdu a jde o to, že nás bylo 8 dětí doma. Já jsem prostřední. Narodil jsem se v Křivsoudově, 45. A potom jsme se
Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.
Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Romana Kodešová je jméno slečny z východních Čech. Vzhledem k tvému věku mám na jazyku dotaz, zdali byla tato práce
JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.
To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc
Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová
Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Seznámení s autorem: Na okraj bych se Vám ráda představila. Mé jméno je Barbora Koppová a bydlím nedaleko Prahy. Ke psaní jsem se dostala z povinnosti. Snažila
MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová
MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co
HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let
HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny
Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno
Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka
NEHNOJTE ZAHRÁDKY KYSELINOU
1 Jiří Glet NEHNOJTE ZAHRÁDKY KYSELINOU 2 COPYRIGHT Autor: Jiří Glet Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-340-4 (epub) 978-80-7512-341-1 (mobipocket) 978-80-7512-342-8 (pdf) 3 1.
Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky
2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená
Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život
SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4
MINIMUM. náhradní rodinné péci PORADCE
PORADCE 1) Od rodičů nebo jiných blízkých osob můžeš být oddělen/a jen na základě rozhodnutí soudu a jsou-li k tomu zákonné důvody. Chci se probudit...... aha...... chci se probudit doma...... takže se
CO NÁM PÍŠÍ NAŠE AU PAIR KONKRÉTNĚ?
CO NÁM PÍŠÍ NAŠE AU PAIR KONKRÉTNĚ? Jana Milá Agenturo Jano! Posílám Ti vánoční pozdrav s přáním krásného a klidného prožití vánočních svátků z kraje nádherných jezer, honosných zámků, cihlových
JAK SE MARTÍNEK ZTRATIL
JAK SE MARTÍNEK ZTRATIL M ta ta, mta ta, mta ta hraje hudba u velikého kolotoče. Prásk, prásk střílí puška na střelnici. Tutú, tutú houká holčička na trumpetu s třásněmi. A těch lidí! Martínku, drž se
POKUS PRVNÍ. Život je drama
POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny
Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ
Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2
1) Choose the best locative prepositions na, o, při, po, v
1) Choose the best locative prepositions na, o, při, po, v 1. Mám modré oči po mamince. 2. Je asi ještě ve škole (elementary, at work) na škole (studying). 3. Seznámili se o prázdninách. 4. Rád chodím
Všechny fotografie v této diplomové práci byly zveřejněny s laskavým svolením MŠ Raduška Kadaň a MŠ Šafaříkova Louny.
VI SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Fotografie Fotografie 1 Třída Motýlci (dostupné z http://raduska.kadan.cz/fotogalerie) Fotografie 2 Pískovnice (vlastní) Fotografie 3 Dílna (vlastní) Fotografie 4 Knihy a
Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce:
Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Někteří se ptají, co by dělali s knihou. Já se spíš ptám, co bych dělal bez knihy. Ivo Ondráček SPgŠ Znojmo Jaro, léto, podzim, zima, číst si knížku
Dobrý den, Dobrý den vážení lidé,
Může se však stát, že takové štěstí mít nebudete a lékař vám oznámí, že narazil na zdravotní potíže onkologického charakteru a je třeba je řešit. Sám si dost těžko dokážu představit, co v této chvíli může
Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.
Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem
Cesta života / Cesta lásky
Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat
Jediné dovolené, o kterých vážně chci něco slyšet, jsou ty, co se NEPOVEDLY. To mi potom aspoň není líto, oč jsem přišel.
PROSINEC Neděle Když vám někdo vypravuje o své dovolené, nejhorší je, že se musíte tvářit, jako byste měli radost S NÍM. Nikdo totiž nestojí o to, poslouchat vyprávění o zábavě, kterou sám NEZAŽIL. ZíV
Život ženy. Už vím! Srozumitelně o těle a duši pro ženy s mentálním postižením
Život ženy Už vím! Srozumitelně o těle a duši pro ženy s mentálním postižením Děkujeme Yvettě Vrublové za odbornou konzultaci a cennou pomoc při přípravě této brožury. Společnost pro podporu lidí s mentálním
3. DUBNA 2016 JAK BÝT SPOKOJENÝM RODIČEM WEBINÁŘ LUCIE KÖNIGOVÉ. MARTINA VOKURKOVÁ CHOCOVÁ HOST NA WEBINÁŘI
3. DUBNA 2016 JAK BÝT SPOKOJENÝM RODIČEM WEBINÁŘ LUCIE KÖNIGOVÉ MARTINA VOKURKOVÁ CHOCOVÁ HOST NA WEBINÁŘI Jak být spokojeným rodičem 1 Jak neopakovat chyby svých rodičů? Které to nejčastěji jsou? Jak
Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí
1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a
TÉMA. Pochopila jsem ajurvédu takto: Autor : Matusáková Vlasta
TÉMA Pochopila jsem ajurvédu takto: Autor : Matusáková Vlasta Abych mohla napsat jak jsem pochopila ajurvédu, tak se musím nejdříve zamyslet nad tím co to je - pochopení. Pochopení chápat věci realisticky.
Josífek byl už opravdový školák,
1 Josífek byl už opravdový školák, prvňáček. Ale hlavně byl zvědavý malý kluk. Stále si něco vymýšlel, občas nerad poslouchal a taky často lhal. Nic nepomohlo, že začal chodit do školy. Nepomohlo, ani
Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5
Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,
linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz
Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle
Pondělí. Den: já svoje čepice!!!
Den: Pondělí Dnes jsem se rozhodla začít si psát deníček. Už dlouho jsem o tom přemýšlela, ale až dneska se stalo něco, co bych myslím měla sepsat. Ještě pořád jsem trochu v šoku. Vlastně se ještě teď
Zájezd jižní Anglie
Zájezd jižní Anglie 13. 18. 5. 2019 Když mi byla nabídnuta možnost zorganizovat na naší škole výlet do Anglie, okamžitě jsem souhlasila. Věděla jsem, že máme ve škole spoustu žáků, které baví angličtina,
Obsah. Láďův deníček 1
LÁĎŮV DENÍČEK 1 2013 Obsah Úvod... 3 30. července 2013... 4 8. srpna... 6 1. září... 7 12. září... 9 5. října... 11 14. října... 12 25. října... 14 31. října... 15 30. listopadu... 17 5. prosince... 19
JANA HOCHMANNOVÁ. Román o krizi středního věku
JANA HOCHMANNOVÁ Román o krizi středního věku 12 Novinka Přijíždím domů z práce a manžel sedí u kávy. Spokojeně popíjí nápoj a šibalsky se na mě dívá. Neříká nic, jen mě pozoruje. Nevím, co si o tom mám
... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,
... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,
Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy
Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy Když bylo Ondřejovi pět a mamka se ho zeptala, co by si přál k narozeninám, okamžitě vyhrkl: Mami, kup mi psa! Ale Ondro, moc dobře víš, že pejsek potřebuje péči,
ISBN 978-80-257-1023-4
Z anglického originálu The Counselor. A Screenplay, vydaného nakladatelstvím Vintage Books v New Yorku roku 2013, přeložil Petr Fantys. Ilustrace na přebalu Jozef Gertli Danglár. Přebal a grafická úprava
Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera
Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,
OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007
OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od
na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla
Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho
Obsah MILOST. Milost je projevem Boží lásky k nám. UCTÍVÁNÍ. Oslavujeme Boha za to, že se o nás laskavě stará. SPOLEČENSTVÍ
Obsah MILOST Milost je projevem Boží lásky k nám. 1. Máš přednost 9 2. Veliká bouřka 13 3. Žena u studny 17 4. Snídaně s Ježíšem 21 UCTÍVÁNÍ Oslavujeme Boha za to, že se o nás laskavě stará. 5. Kdykoli
Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam
FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala
Soutěžní básně. Soubor A. Vzdychne malíř Podzimek. - Mám se vrátit s prázdnou domů? Franta s Jendou, čerti malí, pod tím oknem fotbal hráli.
Soubor A Gorila Protože prý gorile Ta vám, lidi, měla ránu! Chechtal se jí celý prales, co je tohle za vynález. Když si vyšla na sluníčko, zebrám smíchem prasklo tričko, a když vlezla do houští, smáli
POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ
POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ Dlouho se na ten výlet těšily a říkaly si, že i jim se něco pěkného přihodí, jak už to na výletě bývá. A přihodilo se. Bylo velice krásné červnové jitro,
MEN. Kapka informací pro kluky
MEN Kapka informací pro kluky 1 1 důvod, proč rozumět menstruaci Každá holka chce kluka, kterej jí rozumí a nedělá blbý fórky, když je jí blbě. Jenže holkám bejvá blbě většinou každej měsíc. No jo, myslíme
MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza
MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo
Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.
Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo
Příběhy našich sousedů. Božena Klusáková. Scénář k hlasové reportáži. Zpracovali: žáci z 9. A Tereza Záhrobská, Marie Součková, Daniel Bromberger
Příběhy našich sousedů Božena Klusáková Scénář k hlasové reportáži Zpracovali: žáci z 9. A Tereza Záhrobská, Marie Součková, Daniel Bromberger Pedagogické vedení: Mgr. Radka Hodačová Škola: ZŠ Jana Ámose
PEČUJETE? POJĎTE NA KÁVU.
Mobilní hospic Ondrášek Lidem, kteří se rozhodli postarat se o svého blízkého, nevyléčitelně nemocného, doma. PEČUJETE? POJĎTE NA KÁVU. Ahoj Lenko, slyšela jsem, že máte v domácím opatrování vážně nemocnou
O pracovní rehabilitaci
ÚŘAD PRÁCE O pracovní rehabilitaci Těžké slovo: pracovní rehabilitace Když je člověk osobou se zdravotním postižením, mám právo na pracovní rehabilitaci. Pracovní rehabilitace je služba úřadu práce. Pomůže
No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.
40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to
z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.
z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom
m.cajthaml Na odstřel
m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny
Co byste o této dívce řekli?
Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by
Tady byla Britt-Marie
Od autora bestselleru Muž jménem Ove Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté fredrik backman Tady byla Britt-Marie Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.
ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned
DOTAZNÍK_Diplomové práce. Zakroužkujte písmeno, které pro vás platí: 1. Pohlaví:
DOTAZNÍK_Diplomové práce Zakroužkujte písmeno, které pro vás platí: 1. Pohlaví: a. Muž (skončete tady. Dotazník je určen pro ženy) b. Žena (pokračujte v otázce č. 2) 2. Byla Vám diagnostikována rakovina
PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ
PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ verše ALOIS KOLÁŘ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ aneb POHÁDKY PRO ANIČKU 2015 Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena
v celé Bibli spasení skrze Krista není zaslíbeno nikomu jinému, než špatným lidem spasení je jen pro špatné lidi
Kdysi jsem se zeptal jednoho člověka: Myslíte si, že někteří špatní lidé budou spaseni? Ne, to si nemyslím, odpověděl. Pak nemám žádnou vyhlídku, řekl jsem. Vy máte nějakou? Jistě, nejsem špatný člověk.
Deník,,správnýho psa
Deník,,správnýho psa Ne, ne, ne a ještě jednou ne! Neolíznu tě! A nekoukej tak na mě! Opakoval jsem, ale marně. Aneta se na mě pořád koukala svýma smutnýma očima a musím říct, že tohle jí jde fakt dobře.
Paměťnároda. Helena Medková
Paměťnároda Helena Medková 1946 Narodila se v roce 1946 v Praze. Její rodiče ji již od malička vedli k hudbě. Hrála na klavír a její sestra na housle. Studovala na konzervatoři a poté na Akademii múzických
Výborně! Těším se na setkání
Výborně! Těším se na setkání zítra! Ahoj, jmenuji se Sema! Přišla jsem do Maďarska před několika měsíci, před nedávnem jsem začala řídit křesťanské společenství, které jsme založili s mými krajany. 143
Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?
Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.
A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-
Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl
ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45
ALBATROS Miloš Macourek Adolf Born Mach a Šebestová ve škole Mach a Šebestová ve škole MILOŠ MACOUREK ADOLF BORN Albatros Miloš Macourek heir, 1982 Illustrations Adolf Born, 1982 ISBN 978-80-00-02867-5
Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění
Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,
MÁM HLAD, MÁM CHUŤ. CUKROVKA A JÍDLO
MÁM HLAD, MÁM CHUŤ. CUKROVKA A JÍDLO K Výtvarné soutěži s Novo Nordiskem Postřehy dětí z různých věkových kategorií na téma jídlo v rámci letního tábora Štědronín 2015 Dívka, 10 let Mám hlad, mám chuť
Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých
Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo
Obsah. Dětský pohled Lillian Alnev 117 Jak mohu pomoci? Joanne Friday 121 Skutečné já Glen Schneider 125 Praxe s přítelem Elmar Vogt 129
Obsah ÚVOD DÍTĚ V NAŠEM NITRU 7 ČÁST PRVNÍ UČENÍ O LÉČBĚ A UZDRAVENÍ 1. Energie uvědomění 15 2. Jsme našimi předky i našimi dětmi 23 3. Prvotní strach, prvotní touha 33 4. Jak dýchat, chodit a nechat věci
[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007
Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili
Velké a malé příběhy moderních dějin
Gabriela Juříčková Zpovídaní mé babičky Boženy Žižkové, narozené v roce 1939 Autorka: Gabriela Juříčková Už by nechtěla vrátit komunisty, přitom všude jinde pořád slyším, jak prý tehdy bylo líp. Datum
To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.
1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech
Růžová víla jde do města
Růžová víla jde do města V Růžovém lese žila s maminkou, tatínkem a dědečkem v malé chaloupce Růžová víla. Jednoho dne se procházela po kraji lesa a zasněně hleděla na nedaleké město. Jakpak to tam asi
HOSPIC SV. ŠTĚPÁNA V LITOMĚŘICÍCH
HOSPIC SV. ŠTĚPÁNA V LITOMĚŘICÍCH Přečtěte si jeden z mnoha hospicových příběhů. Příběh paní Dity se díky jejímu věku možná maličko liší od příběhů staříků a křehkých stařenek. Poselství však zůstává stejné:
VÝZNAM A DOSTUPNOST ODLEHČOVACÍCH SLUŽEB POHLEDEM PEČUJÍCÍCH O DĚTI S POSTIŽENÍM. Vybraná data z výzkumu pro Jihomoravský kraj
VÝZNAM A DOSTUPNOST ODLEHČOVACÍCH SLUŽEB POHLEDEM PEČUJÍCÍCH O DĚTI S POSTIŽENÍM Vybraná data z výzkumu pro Jihomoravský kraj Péče bez překážek, z. s. Praha 2019 JIHOMORAVSKÝ KRAJ 3483 2 příjemců příspěvku