Vysoká škola logistiky o.p.s.

Transkript

1 Vysoká škola logistiky o.p.s. Renáta Halásková Makroekonomie Studijní materiál pro kombinovanou formu výuky Přerov 2005

2 OBSAH Předmluva Makroekonomické výstupy a jejich měření Hrubý domácí produkt Hrubý národní produkt a jiné makroekonomické ukazatele Určení rovnovážného produktu v AS-AD modelu Agregátní poptávka (AD) Agregátní nabídka (AS) Potenciální produkt, přirozená míra nezaměstnanosti a dlouhodobá AS Neoklasická a keynesiánská ekonomie v modelu AS-AD Agregátní důchod a agregátní poptávka Dvousektorový model: spotřeba a investice Dvousektorový model: výdajový multiplikátor Třísektorový model Využití výdajového modelu Ekonomický růst a hospodářský cyklus Ekonomický růst Modely ekonomického růstu Modely ekonomického rozvoje Hospodářský cyklus Peníze a banky Pojetí a funkce peněz Měna, její kupní síla a kurz měny Peněžní zásoba a poptávka po penězích Banky Inflace a Phillipsova křivka Měření inflace Vztah mezi inflací a úrokovou mírou Phillipsova křivka Nezaměstnanost Nezaměstnanost a její souvislosti Typy nezaměstnanosti Fiskální politika Rozpočtové hospodaření Daňová politika Lafferova křivka Výdajová politika Deficit státního rozpočtu a státní dluh Monetární politika Nástroje monetární politiky Peněžní zásoba a úroková míra jako hlavní nástroje monetární politiky Nástroje centrální banky používané v monetární politice Dilema centrální banky Past likvidity Vnější ekonomické vztahy v národní ekonomice Platební bilance

3 10.2 Vývoj teorií zahraničního obchodu Nabídkové a poptávkové teorie Měnové trhy a vnější hospodářská politika Měnové trhy Měnový (devizový) kurz; měnové parity Vnější hospodářská politika Použitá literatura

4 Seznam ikon (symbolů) s vysvětlením jejích významu používaných v textu Průvodce studiem Prostřednictvím průvodce studiem k vám promlouvá autor textu (případně kapitoly). V průběhu četby vás upozorňuje na důležité pasáže, nabízí vám metodickou pomoc a nebo předává důležitou vstupní informaci ke studiu. Příklad Příklad objasňuje probírané učivo, případně propojuje získané znalosti s ukázkou jejich praktické aplikace. Úkoly Pro zájemce Pod ikonou úkoly najdete dva druhy úkolů. Buď vás autor vybídne k tomu, abyste se nad nějakou otázkou zamysleli a uvedli svůj vlastní názor na položenou otázku, nebo vám zadá úkol, kterým prověřuje vaše získané znalosti. Správné řešení zpravidla najdete přímo v textu. Část pro zájemce je určená těm z vás, kteří máte zájem o hlubší studium dané problematiky. Najdete zde i odkazy na doplňující literaturu. Pasáže i úkoly jsou zcela dobrovolné. Shrnutí Kontrolní otázky a úkoly Pojmy k zapamatování Ve shrnutí si zopakujete klíčové body probírané látky. Zjistíte, co je pokládáno za důležité. Pokud shledáte, že některému úseku nerozumíte, nebo jste učivo špatně pochopili, vraťte se na příslušnou pasáž v textu. Shrnutí vám poskytuje rychlou korekci! Prověřují, do jaké míry jste pochopili text, zapamatovali si podstatné informace a zda je dokážete aplikovat při řešení problémů. Najdete je na konci každé kapitoly. Pečlivě si je promyslete. Odpovědi můžete najít ve více či méně skryté formě přímo v textu. Někdy jsou tyto otázky řešeny na tutoriálech. V případě nejasností se obraťte na svého tutora. Najdete je na konci kapitoly. Jde o klíčová slova kapitoly, která byste měli být schopni vysvětlit. Po prvním prostudování kapitoly si je zkuste nejprve vyplnit bez nahlédnutí do textu! Teprve pak srovnejte s příslušnými formulacemi autora. Pojmy slouží nejen k vaší kontrole toho, co jste se naučili, ale můžete je velmi efektivně využít při závěrečném opakování před testem 3

5 PŘEDMLUVA Studijní materiál Makroekonomie, který se Vám dostává do rukou, je určen pro kombinovanou formu výuky na Vysoké škole logistiky o.p.s. v Přerově. Učební text je rozdělen do jedenácti kapitol a podává ucelený přehled o základech makroekonomie. Na začátku každé kapitoly jsou uvedeny cíle (tj. co bude student umět, co bude schopen a jaké znalosti po prostudování kapitoly získá), včetně doby potřebné ke studiu jednotlivých kapitol. Součástí celého učebního textu jsou průvodci ke studiu, pomocí kterých se autorka snaží ke studentům promlouvat. V textu najdete příklady a úkoly, které mají podobu úkolů k textu nebo úkolů k zamyšlení. Své znalosti si tak studenti mohou ověřit již v průběhu jednotlivých kapitol a dále na konci každé kapitoly zodpovězením kontrolních otázek a úkolů. Po prostudování celého učebního textu Budete umět: definovat makroekonomické ukazatele, definovat agregátní nabídku a poptávku a model AS-AD, vysvětlit dvou a třísektorový model ekonomiky, definovat ekonomický růst a hospodářský cyklus v ekonomice, charakterizovat funkce peněz, peněžní zásobu a poptávku po penězích, vysvětlit, co je to inflace a nezaměstnanost, charakterizovat pojetí fiskální a monetární politiky, vysvětlit vnější ekonomické vztahy, měnové trhy a vnější hospodářskou politiku. Budete schopni: rozlišit hlavní makroekonomické výstupy, vysvětlit předpoklady agregátní nabídky a poptávky a určit rovnovážný produkt v modelu AS-AD, definovat agregátní důchod a agregátní poptávku ve dvou a třísektorovém modelu, vysvětlit modely ekonomického růstu a rozvoje a příčiny vzniku hospodářského cyklu, charakterizovat funkce banky a fungování bankovní soustavy, vysvětlit, jak se měří inflace a nezaměstnanost a jaký je vztah mezi inflací a nezaměstnaností, definovat předpoklady, cíle a nástroje fiskální a monetární politiky, charakterizovat platební bilanci, teorii zahraničního obchodu, měnové trhy a devizové kurzy. Získáte: znalosti o základních makroekonomických ukazatelích a jejich měření, znalosti o agregátní poptávce, agregátní nabídce v neoklasickém a keynesiánském modelu AS-AD, přehled o dvou a třísektorovém modelu ekonomiky, znalosti o ekonomickém růstu a modelech ekonomického růstu a rozvoje, znalosti, za jakých vzniká hospodářský cyklus, jaké má fáze a jaké existují typy hospodářských cyklů v ekonomice, znalosti o inflaci a nezaměstnanosti, jaký je mezi nimi vztah a jak se měří, 4

6 přehled o fiskální politice, rozpočtovém hospodaření a státním rozpočtu, přehled o monetární politice, jejich nástrojích a fungování centrální banky, přehled o vnějších ekonomických vztazích, měnových trzích a vnější hospodářské politice. Autorka tohoto textu si je vědoma, že obsažená témata zcela nevyčerpávají problematiku makroekonomických souvislostí. Studenti mají možnost si daná témata doplnit či rozšířit v rámci doporučené literatury uvedené na konci každé kapitoly v části pro zájemce. Srpen 2005 Ing. Renáta Halásková, Ph.D. 5

7 1. MAKROEKONOMICKÉ VÝSTUPY A JEJICH MĚŘENÍ Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: definovat základní makroekonomické agregáty a různé způsoby jejich výpočtu, rozlišit jednotlivé makroekonomické agregáty (hrubý domácí produkt, hrubý národní produkt apod.). Budete schopni: charakterizovat základní makroekonomické agregáty a rozlišit metody měření HDP, vysvětlit rozdíl mezi domácím a národním produktem a dále rozdíl mezi reálným a nominálním produktem. Získáte: znalosti o tom, co to jsou makroekonomické agregáty, HDP, HNP apod. přehled o způsobech měření hrubého domácího produktu. Doba potřebná k prostudování této kapitoly je asi 1 hodina. Průvodce studiem V této úvodní kapitole se seznámíte nejdůležitějšími makroekonomickými agregáty, s nimiž se můžete setkat i v běžném životě, ale jistě se jim nevyhnete po celou dobu Vašeho studia ekonomie. Budou Vám představeny možné způsoby jejich výpočtu, ale také některá jejich úskalí. Jedná se zejména o: 1.hrubý domácí produkt a to v nominálním a reálném vyjádření, 2.hrubý národní produkt. Poznáte následující metody zjišťování těchto ukazatelů: výdajovou, důchodovou a odvětvovou metodu. Makroekonomie se věnuje chování ekonomiky jako celku. Zabývá se makroekonomickými (agregátními) veličinami charakterizujícími stav a tendence změn na jednotlivých trzích: na trhu zboží a služeb, trhu práce a kapitálu, trhu peněz a devizovém trhu, a to ve vzájemných souvislostech. 6

8 1.1 Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt (HDP) je nejdůležitější makroekonomická veličina, která charakterizuje hodnotu výstupu ekonomiky jako celku za dané období, zpravidla jeden rok. HDP definujeme jako součet veškerých finálních výrobků a služeb (statků) vyprodukovaných za dané období výrobními faktory v dané zemi, bez ohledu na to, kdo tyto výrobní faktory vlastní. Do finálních statků jsou přitom zahrnovány všechny výrobky a služby určené ke spotřebě (soukromá spotřeba), k nákupu hmotných a nehmotných investičních aktiv ze strany podnikatelů (soukromé investice), k nákupu zboží a služeb z veřejných prostředků (veřejná, popřípadě vládní spotřeba) a čistý export jako rozdíl mezi exportem zboží a služeb a jejich importem. Je-li větší export než import, znamená to, že více statků vyvážíme (a tím i produkujeme) než dovážíme a tento rozdíl je proto nutné přičíst k celkové hodnotě HDP. V opačném případě tomu bude naopak. Měřením HDP i jiných makroekonomických agregátů se zabývá systém národních účtů. Má-li být určitá položka zahrnuta do HDP musí splnit tři základní požadavky: (1) zboží musí být vyrobeno v běžném období, (2) zboží musí být prodáno na trhu a oceněno tržními cenami, (3) zboží nesmí být v běžném období znovu prodáno. Průvodce studiem Do HDP se nezahrnují meziprodukty, protože jestliže zahrneme do HDP hodnotu meziproduktů, nemůžeme se vyhnout duplicitnímu, resp. vícenásobnému započítávání. Ale můžeme použít koncepci přidané hodnoty. Přidaná hodnota je objem práce a služeb, které se uskutečňují na dílčím stupni výrobního procesu. Je to rozdíl mezi tržní cenou výrobku a cenou nakupovaných surovin, materiálu apod. Metody zjišťování HDP Pro měření HDP se používají tři metody: 1. výdajová metoda, 2. důchodová metoda, 3. odvětvová (produkční) metoda. Příklad Výdajová metoda Výdajovou metodou spočítáme HDP podle tohoto vzorce: HDP = C + I + G + NX Přičemž: C spotřeba, I investice, G vládní výdaje, NX čistý export (Export Import). 7

9 Je tu však problém, že existence nepřímých daní způsobuje, že existuje rozdíl, mezi cenou, kterou platí spotřebitelé a cenou, kterou obdrží firmy. Proto lze získat buď HDP v tržních cenách nebo HDP v cenách výrobních faktorů. Tzn. rostou-li nepřímé daně, roste HDP v tržních cenách, i když se fyzický objem celkového produktu nezměnil. Proto je relevantnější měřit HDP v cenách výrobních faktorů. Příklad Důchodová metoda Důchodovou metodou vypočteme HDP pomocí následujících vztahů: NI = w + i + z + n + s w mzdy a platy, i čisté úroky, z zisky firem zapsaných do OR, n renty z půdy a nemovitostí, s příjmy firem nezapsaných do OR a samozaměstnavatelů. NI + nepřímé daně = NDP + odpisy = HDP. HDP měříme jako souhrn důchodů, které obdrží vlastníci výrobních faktorů. Tím získáme veličinu národní důchod (NI), k níž připočteme nepřímé daně a znehodnocení kapitálu (amortizaci) a dostaneme HDP v tržních cenách. Odvětvová metoda GDP měříme tak, že sečítáme přidanou hodnotu každé firmy v jednotlivých odvětvích ekonomiky. Tato metoda se používá nejčastěji v běžné statistické praxi. Tabulka 1.1: Výdajová a důchodová struktura HDP Výdajová metoda Spotřeba (C) Hrubé investice (I G ) Vládní nákupy zboží a služeb (G) Čistý export (NX) Celkem: HDP v tržních cenách HDP v tržních cenách Hrubý domácí produkt Důchodová metoda Mzdy (w) Čisté úroky (i) Zisky (z) Renta (r) Amortizace (a) Celkem: HDP v cenách výrobních faktorů Nepřímé daně (tn) HDP v tržních cenách 8

10 Úkoly Jakými metodami je možné měřit HDP? Nominální a reálný HDP Nominální HDP je celková peněžní hodnota zboží a služeb vyjádřená v běžných cenách neboli v cenách období, kdy jsou daná zboží a služby vyráběny. Reálný HDP je celková peněžní hodnota zboží a služeb vyjádřená ve stálých cenách, tj. cenách určitého zvoleného výchozího období (k základnímu roku). Cenové indexy Pro výpočet reálného HDP se používají různé cenové indexy, pomocí kterých přepočítáváme peněžní ukazatel HDP z jednoho ocenění, tj. z běžných tržních cen, na ocenění druhé, tj. na ceny určitého zvoleného roku. Tento přepočet se nazývá deflování a spočívá v dělení nominálního HDP příslušným cenovým indexem. Nejčastěji používáme níže uvedené cenové indexy. Průvodce studiem CPI (spotřebitelský cenový index) sestaví se spotřební koš (vyberou se typičtí zástupci spotřebních výrobků), problémem je střet zájmů a problém zastarávání spotřebního koše, váhy v koši se nemění. K měření používáme váhy základního roku. Je to cenový index, který porovnává náklady na koš vybraných komodit v běžném a základním období. Deflátor GDP je cenový index všech výrobků a služeb, u deflátoru se mění skladba HDP a používá váhy běžného roku. Deflátor je poměr nominálního HDP k reálnému HDP v daném roce. 1.2 Hrubý národní produkt a jiné makroekonomické ukazatele Hrubý národní produkt HNP definujeme jako HDP plus čistý export důchodu z vlastnictví aktiv. HNP měří celkový důchod získaný občany domácí země bez ohledu na to, ve které zemi jsou služby jejich výrobních faktorů užívány. 9

11 Ukazatel čistého domácího produktu NNP (čistý národní produkt) získáme odečtením znehodnocení kapitálu od HDP. Domácnosti neobdrží veškerý důchod, který vydělají nerozdělené zisky firem, příspěvky na sociální a penzijní pojištění, daně z firemních zisků. A veškerý důchod, který firmy obdrží nemusí být vydělán např. transferové platby. Částka důchodu, kterou jednotlivci skutečně obdrží se označuje jako osobní důchod. Částka, kterou mohou jednotlivci rozdělit mezi spotřebu a úspory, se nazývá osobní disponibilní důchod. Jde tedy o sumu vyplacených mezd, čistých úroků, rent a zisků. Čistý národní produkt zahrnuje jen hodnotu nově vytvořenou, nikoli přenesenou. Rozdíl mezi HDP a HNP HDP produkce vyrobená na území dotyčné země firmami jak domácími tak zahraničními. HNP bere v úvahu vlastnictví. Je to produkce vyrobená národními firmami příslušné země, ať v zemi samotné nebo v zahraniční. HDP i HNP zjišťované výdajovou metodou zahrnují jak fixní investice, tak investice do zásob. Oboje investice můžeme označit jako hrubé investice (Ig). Část fixních investic však slouží k nahrazení a modernizaci opotřebovaného a zastaralého kapitálu. 0dečteme-li znehodnocení kapitálu od hrubých investic, dostaneme čisté investice (In). Nedostatky výpočtu HDP a HNP Výpočet HDP a HNP trpí následujícími slabinami: výpočty nezahrnují aktivity mimotržního typu. Není tak obsažen produkt tzv. neoficiální ekonomiky (která může tvořit % HDP), tzv. černá a šedá ekonomika a také nezahrnuje práci v domácnosti (praní, úklid, výchovu dětí,atd.); veličiny jsou zahrnovány bez ohledu na jejich sociální (společenskou) hodnotu (např. náklady na rozvod, obnova komunikací po povodních, ochrana osob); nezohledňuje škody na životním prostředí v širším slova smyslu, ani v úzkém slova smyslu (kácení lesů, devastování krajiny, atd.), tedy nezahrnuje nepříznivé vedlejší účinky tržních aktivit nejsou oceňovány trhem, a proto je nemůže HDP zachytit; není zahrnuta hodnota volného času pokud ho považujeme za stejné zboží jako domy auta či dovolenou, má volný čas svou hodnotu. Tato hodnota je však příliš subjektivní a proto není započítávána do HDP. Proto existuje celá řada pokusů, jak modifikovat ukazatel HDP, jejichž cílem je lépe postihnout současnou společenskou a ekonomickou realitu; za jeden z těchto pokusů lze považovat i výpočet čistého ekonomického blahobytu (NEW) jako ukazatele, který HDP zvětšuje o: (1.) výrobky a služby vyprodukované stínovou ekonomikou, (2.) netržní produkci, kterou vyrábíme sami pro sebe, 10

12 (3.) o produkci, jež nebyla vyprodukována v důsledku poklesu počtu hodin, o které se zkrátil pracovní týden, (4.) růst kvality výrobků a služeb; a snižuje o: produkci škodlivin snižujících kvalitu životního prostředí. Shrnutí Moderní ekonomie se neobejde bez ukazatelů, jimiž se měří výstup ekonomiky tj. výkonnost hospodářství, síla ekonomiky, ekonomická úroveň, dynamika ekonomiky v čase atp. Mezi nejpoužívanější makroekonomické agregáty řadíme hrubý domácí a hrubý národní produkt. Vyjadřujeme je buď v reálné nebo nominální formě. K jejich výpočtu byla vyvinuta celá řada metod, přičemž nejpoužívanější v praxi je odvětvová metoda. Tyto ukazatele samozřejmě slouží ekonomům k jejich analýzám, nicméně jsou důležitým zdrojem informací pro širokou veřejnost a silným politickým argumentem. Přestože byly tyto indikátory zkonstruovány, aby co nejlépe odrážely ekonomickou realitu, není možné je příliš přeceňovat a je nutné poznamenat, že stejně jako jiné statistické ukazatele trpí celou řadou nedostatků. Kontrolní otázky a úkoly 1. Co rozumíte pod pojmem HDP? 2. Jaké další ukazatele jsou využívány k měření výkonnosti ekonomiky? 3. Jaký je rozdíl mezi reálným a nominálním HDP? 4. Vysvětlete odvětvovou, výdajovou a důchodovou metodu výpočtu HDP. 5. Jaký je rozdíl mezi deflátorem HDP a CPI? 6. Co rozumíme pod pojmem osobní důchod? 7. Vyjmenujte a vysvětlete nedostatky výpočtu HDP a HNP? Pojmy k zapamatování hrubý domácí produkt, výdajová metoda, důchodová metoda, odvětvová metoda, index spotřebitelských cen, nominální hrubý domácí produkt, reálný hrubý domácí produkt, cenový deflátor, hrubý národní produkt, ukazatel čistého národního produktu, 11

13 čistý ekonomický blahobyt. Pro zájemce Jako další zdroje literatury můžete využít: 1) Liška, V. a kol. Makroekonomie. Praha: Professional Publishing, ) Vlček, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia,

14 2. URČENÍ ROVNOVÁŽNÉHO PRODUKTU V AS-AD MODELU Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: definovat agregátní poptávku a agregátní nabídku v modelu AS-AD, definovat agregátní nabídku v krátkém a dlouhém období a faktory, které ji ovlivňují. Budete schopni: vysvětlit podstatu ekonomického modelu AS-AD, charakterizovat agregátní nabídku a agregátní poptávku v neoklasickém a keynesiánském modelu, určit makroekonomickou rovnováhu v modelu AS-AD. Získáte: přehled o základním ekonomickém modelu AS-AD v keynesiánském a neoklasickém pojetí, znalosti o agregátní poptávce a agregátní nabídce, na základě kterých je možné určit makroekonomickou rovnováhu. Doba potřebná k prostudování této kapitoly je asi 2 hodiny. Průvodce studiem V této kapitole se seznámíte s jedním ze základních ekonomických modelů, pomocí něhož určujeme rovnovážný produkt. Nejprve se seznámíte s pojmem agregátní poptávka, bude Vám vysvětlena konstrukce této kategorie, efekty, jež ovlivňují její průběh. Dále Vám bude představena agregátní poptávka a to z pohledu krátkého a dlouhého období. Celá problematika se komplikuje, uvážíme-li, že různé ekonomické školy k tomuto modelu přistupují jiným způsobem. Ukážeme si tři úhly pohledu: 1.Neoklasický přístup, 2.Keynesiánský přístup, 3.Neokeynesiánský kompromis. Makroekonomie studuje chování ekonomiky jako celku. Zabývá se takovými proměnnými jako jsou např. velikost HDP, cenová hladina, míra nezaměstnanosti nebo bilance zahraničního obchodu. A k tomu využívá makroekonomické modely, jedním z nich je i model agregátní nabídky a agregátní poptávky. Tento model je vystavěn na následujících kategoriích: reálný GDP (Q), cenová hladina (P), agregátní poptávka (AD), krátkodobá agregátní nabídka (SRAS), dlouhodobá agregátní nabídka (LRAS), bod krátkodobé makroekonomické rovnováhy (E s ) a bod dlouhodobé makroekonomické rovnováhy (E L ). 13

15 2.1 Agregátní poptávka (AD) Průvodce studiem Je to vztah mezi celkovým rovnovážným množstvím poptávaného reálného GDP a úrovní cenové hladiny, ceteris paribus. Pod úrovní cenové hladiny budeme rozumět průměrnou úroveň cen veškerého zboží a služeb v ekonomice, kterou měříme buď deflátorem HDP nebo CPI. Celkové množství poptávaného reálného HDP je souhrn spotřebního zboží a služeb poptávaného domácnostmi (C), investičního zboží poptávaného firmami (I), zboží a služeb poptávaných státem (G) a čistého exportu (NX) poptávaného cizinci. Křivka AD zachycuje vztah mezi cenovou hladinou a agregátními výdaji na zboží a služby a má klesající tvar, stejně jako křivka poptávky po jednotlivém výrobku zachycující vztah mezi cenou tohoto výrobku a poptávaným množstvím. Křivka AD není křivkou poptávky v pravém smyslu slova, je to množina kombinací cenové hladiny a reálného důchodu, při kterých je reálný důchod roven reálnému důchodu poptávanému. Křivka AD zachycuje vztah mezi agregátními výdaji na zboží a služby a agregátní cenovou hladinou. Agregátní výdaje jsou souhrnem výdajů všech sektorů ekonomiky při dané cenové úrovni X. AD není suma peněz, je to vztah, který zachycuje různé množství reálného HDP, které jsou různé sektory ekonomiky ochotny a schopny koupit při různých úrovních cenové hladiny. Proč má AD klesající tvar? Existují 3 druhy substitutů pro zboží a služby, které tvoří HDP: peníze a finanční aktiva, zboží a služby nakupované v budoucnosti, zboží a služby vyráběné v zahraničí. Tyto substituty zakládají podstatu tří efektů, prostřednictvím kterých změna cenové hladiny ovlivňuje množství poptávaného reálného HDP. Efekt reálných peněžních zůstatků Tento efekt představuje vliv změny množství reálných peněz na množství poptávaného reálného HDP. Reálnými penězi rozumíme peníze z hlediska jejich kupní síly, tedy množství zboží a služeb, které lze s určitým množstvím peněz nakoupit. Efekt reálných peněz říká, že čím nižší je množství reálných peněz, tím nižší je množství poptávaného HDP. Zvýšení cenové hladiny snižuje množství reálných peněz a naopak. Toto je základní důvod, proč má křivka AD klesající tvar. 14

16 Efekt reálné úrokové sazby Neboli efekt dočasné substituce. Efekt se týká změn výdajů domácností a firem, které jsou citlivé na pohyb úrokové sazby. Jde o nahrazování zboží spotřebovávaného dnes zbožím spotřebovávaným v budoucnu anebo zboží budoucího zbožím dnešním. Efekt dočasné substituce působí prostřednictvím změn reálné úrokové sazby (tj. nominální úroková sazba mínus očekávaná míra inflace). Nízká reálná úroková sazba vede jednotlivce k tomu, aby si vypůjčovaly a nakupovali spotřební a investiční statky. Vysoká reálná úroková sazba má opačný účinek a vede ke snížení poptávky po spotřebním zboží a investičním zboží. Příklad Růst cenové hladiny způsobuje: snížení množství reálných peněz, snížení částky, kterou jsou lidé ochotni zapůjčit, zvýšení částky, kterou si lidé zamýšlejí vypůjčit, zvýšení reálných úrokových sazeb, snížení poptávaného množství reálného HDP. Efekt mezinárodního obchodu - neboli efekt mezinárodní substituce. Jde o nahrazování domácího zboží zbožím zahraničním a naopak, tj. přenos poptávky z domácích trhů na trhy zahraniční a naopak. Růst domácí cenové hladiny znamená všeobecné zvyšování cen domácího zboží a služeb. Domácí ekonomické subjekty se proto snaží nahrazovat dražší domácí zboží levnějším zahraničním zbožím a proto poptávané množství reálného GDP klesá. Pod vlivem tří uvedených efektů se mění množství poptávaného reálného GDP spolu se změnami cenové hladiny. Výsledným efektem změny cenové hladiny je v modelu AS AD posun po křivce AD. Nicméně AD není stabilní, mění se v čase. V modelu AS AD znamenají tyto změny posun celé křivky agregátní poptávky. 15

17 Příklad AD se zvyšuje když: se zvyšuje nominální peněžní zásoba, se zvyšují státní výdaje na zboží a služby, se zvyšuje očekávaná míra inflace, klesá hodnota domácí měny vůči měnám cizím, se zvyšuje celkové bohatství ekonomiky, se snižují úrokové sazby, se daně snižují či transfery zvyšují, se zvyšují očekávané budoucí zisky firem, se zvyšuje reálný důchod v zahraničí, roste počet obyvatelstva. Graf 2.1: Agregátní poptávka a její posuny P AD původní křivka agregátní poptávky AD 1 agregátní poptávka se zvětšila AD 2 agregátní poptávka se snížila AD 1 AD AD 2 Q 2.2 Agregátní nabídka Aregátní nabídka - AS je vztah mezi celkovým nabízeným množstvím reálného HDP a úrovní cenové hladiny, ceteris paribus. Důležité je však rozlišování krátkodobé agregátní nabídky (SRAS) a dlouhodobé agregátní nabídky (LRAS). SRAS (má rostoucí tvar) je vztah mezi celkovým nabízeným množstvím zboží a služeb cenovou hladinou, při konstantní úrovni cen výrobních faktorů a konstantní očekávané míře inflace. Křivka ukazuje, že s rostoucí cenovou hladinou P budou výrobci nabízet rostoucí množství reálného produktu Q. Přímo úměrný vztah mezi cenovou hladinou a reálným produktem však platí pouze krátkodobě. Situace, kdy rostou ceny výrobků a jednotkové výrobní náklady 16

18 rostou, ceny výrobků a jednotkové výrobní náklady se nemění, to však může trvat jen během krátkého období. Proto je klesající křivka AS skutečně krátkodobým fenoménem. LRAS (je vertikální) je to vztah mezi objemem celkového nabízeného reálného produktu a úrovní cenové hladiny, kdy každá firma vyrábí při plném využití kapacit a ekonomika pracuje na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti. V dlouhém období existuje pouze jedna úroveň nabízeného reálného GDP, která je dána dostupnými výrobními faktory v ekonomice a která se nemění se změnou cenové hladiny. V modelu AS-AD je proto křivka dlouhodobé agregátní nabídky LRAS vertikální Posuny křivek SRAS a LRAS V modelu AS-AD způsobí změna cenové hladiny posun po křivce SRAS. Změna cenové hladiny spolu se změnou cen vstupů, způsobí rovněž posun po křivce LRAS. Musíme si uvědomit, že některé faktory ovlivňují jak LRAS, tak SRAS, některé ovlivňují pouze SRAS a LRAS zůstává nezměněna. Krátkodobá AS se zvyšuje, když: klesají reálné mzdy, klesá očekávaná míra inflace, snižují se ceny nepracovních vstupů, např. surovin. Změny reálné mzdové sazby představují hlavní faktor ovlivňující krátkodobou AS, neboť mzdové náklady jsou většinou nejvýznamnější částí celkových nákladů firmy. Graf 2.2: Graf krátkodobé a dlouhodobé agregátní nabídky P LRAS AS 1 AS 2 Q* - potenciální produkt AS (SRAS) krátkodobá agregátní nabídka LRAS dlouhodobá agregátní nabídka Q* Q 17

19 Příklad Krátkodobá i dlouhodobá AS se zvyšují, když: roste pracovní síla v ekonomice, se zvyšuje lidský kapitál ekonomiky, jsou objeveny nové zdroje surovin, se mění pomalu strukturální skladba GDP, se zvyšuje kapitálová zásoba ekonomicky, se rozvíjí technika technologie, se lepší klimatické podmínky, jsou posilovány podněty k práci a podnikání. Změny na nabídkové straně ekonomiky a zejména ty, které mají přírodní nebo institucionální povahu bývají označovány za nabídkové šoky. Tyto dělíme podle vlivu na AS na nepříznivé neboli negativní šoky (špatné počasí poškozující úrodu, zvýšení cen ropy, zvýšení mzdových sazeb silným nátlakem odborů) a pozitivní neboli pozitivní šoky (skvělé počasí během turistické sezóny, vynález nových počítačových čipů). Úkoly Definujte agregátní poptávku a agregátní nabídku. 2.3 Potenciální produkt, přirozená míra nezaměstnanosti a dlouhodobá AS Potenciální produkt (Qk) úroveň reálného HDP odpovídající přirozené míře nezaměstnanosti. Je to taková úroveň produktu, kdy jsou v ekonomice plně využívání disponibilní zdroje. Přirozená nezaměstnanosti (Un) = dlouhodobá průměrná míra nezaměstnanosti, resp. taková míra nezaměstnanosti, ke které se ekonomika automaticky vrací. Tedy existuje vztah mezi výší reálného produktu a mírou nezaměstnanosti, lze předpokládat, že vyšší úroveň reálného HDP bude spojena s nižší mírou nezaměstnanosti a naopak, jsou-li ostatní faktory neměnné. Ekonomika se nachází vždy v jednom ze tří stavů (viz graf 2.3): (1) dlouhodobá rovnováha Q = Qk a U = Un (2) recesní neboli deflační mezera Q < Qk a U > Un (3) inflační neboli růstová mezera Q > Qk a U < Un 18

20 Q skutečný reálný GDP Qk potenciální reálný GDP U skutečná nezaměstnanost Un přirozená míra nezaměstnanosti Průvodce studiem Dlouhodobá AS představuje reálný HDP, který je v ekonomice nabízen při různé úrovni cenové hladiny, jestliže se mzdy a ceny ostatních faktorů přizpůsobily tak, že eliminovaly recesní či inflační mezeru. Jsou-li tedy ceny pružné, ekonomika směřuje automaticky k výrobě potenciálního reálného HDP a přirozené míře nezaměstnanosti. Proto můžeme říci, že dlouhodobá agregátní nabídka je dána úrovní potenciálního produktu a křivka LRAS je vertikální na úrovni potenciální reálného HDP. Graf 2.3: Recesní a inflační mezera Cenová hladina (P) LRAS AS 1 AS 2 AD Q 1 Q K Q 2 Reálný produkt (Q) Recesní mezera Inflační mezera 2.4 Neoklasická a keynesiánská ekonomie v modelu AS AD Neoklasický přístup Ekonomika se nachází v recesní mezeře pokud jsou mzdy a ceny pružné, tržní síly se podle neoklasických ekonomů samy postarají o její rychlou eliminaci. Míra nezaměstnanosti je relativně vysoká, nabídka práce na trhu práce je vyšší než relativní poptávka a vzniká tlak na pokles reálných mezd. Reálné mzdy poklesnou, což znamená, že poklesnou náklady a krátkodobá AS se posune doprava, následně klesá cenová hladina a tím roste množství poptávaného reálného HDP. Ekonomika je opět ve stavu dlouhodobé rovnováhy. (U inflační mezery to funguje stejně, jenže opačným směrem). To ovšem odpovídá představám neoklasiků: (1) mzdy a ceny jsou pružné, (2) ekonomika se automaticky vrací na úroveň potenciálního produktu. Neoklasikové považují mzdovou sazbu za cenu, která stejně jako jiné ceny čistí trh, tj. vyrovnává poptávku. 19

21 Keynesiánský přístup Keynesiánští ekonomové naopak tvrdí, že: (1) mzdy a ceny nejsou příliš pružné, (2) ekonomika se nemusí automaticky vracet k úrovni potenciálního produktu a (3) i když se ekonomika vrací automaticky na úroveň potenciálního produktu, může to trvat dost dlouho. Keynesiánci předpokládají, že mzdy jsou nepružné směrem dolů. Ekonomika se opět nachází v recesní mezeře. Mzdy jsou však nepružné směrem dolů a nemohou proto klesnout. Nedojde tím k růstu krátkodobé AS a ekonomika uvázne v recesi. Podle keynesiánského pohledu je tak ekonomika přirozeně nestabilní a má tendenci setrvávat dlouhodobě pod úrovní potenciálního produktu a to ze tří důvodů: (1) SRAS je příliš nízká, (2) AD je příliš nízká, (3) SRAS a AD jsou příliš nízké. Keynesiánci dávají důraz na druhou možnost nedostatečná AD (při dané úrovni cenové hladiny, jsou nízké agregátní výdaje), je proto nutno zvýšit AD buď ovlivněním investičních a spotřebních výdajů prostřednictvím snížení úrokové sazby, zvýšením státních výdajů nebo snížením daní. Neokeynesiánský kompromis (třístupňová křivka AS) Průvodce studiem Ekonomové někdy do modelu AS AD nekreslí zvlášť křivky LRAS a SRAS, ale namísto toho používají třístupňovou křivku AS, která má tři pole. Nejdříve je křivka horizontální keynesiánské pole - cenová hladina zůstává stejná bez ohledu na to, jak se mění AD. Ekonomika má výrazně nevyužité výrobní kapacity ( např. ekonomika je ve stavu hluboké recese), v keynesiánském poli si poptávka tvoří vlastní nabídku. Střední část střední pole uprostřed je křivka rostoucí, tzn. růst AD je doprovázen růstem cenové hladiny i reálného produktu. Zde jsou kapacity ekonomiky využity poměrně značně, nebylo však dosaženo plné zaměstnanosti. Poslední část klasické pole tato křivka je vertikální, tzn. růst AD se odrazí pouze v růstu cenové hladiny bez vlivu na reálný produkt. Zde jsou kapacity ekonomiky plně využity a nabídka si vytváří vlastní poptávku. Tvrzení, že nabídka si vytváří vlastní poptávku je nazýváno Sayův zákon trhů. 20

22 Graf 2.4: Třístupňová křivka AS Cenová hladina (P) Klasická část Střední část Keynesovská část Reálný produkt (Q) Úkoly Vysvětlete podstatu třístupňové křivky AS dle jednotlivých částí (polí). Využijte grafu č Makroekonomická rovnováha v modelu AS AD Důvodem pro konstruování modelu AS AD je určit a odhadnout změny reálného HDP a cenové hladiny v závislosti na změnách různých ekonomických veličin. K tomu potřebujeme spojit křivku AD a křivky AS a určit bod makroekonomické rovnováhy. Krátkodobá makroekonomická rovnováha nastává v bodě, kde se protínají křivka AD a křivka SRAS. Tato rovnováha nemusí být nezbytně rovnováha s plnou zaměstnaností. Dlouhodobá makroekonomická rovnováha je rovnováhou, kdy ekonomika operuje na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti a bod rovnováhy E se nachází v průsečíku křivky AD a křivky LRAS. Dlouhodobá makroekonomická rovnováha je rovnováha s plnou zaměstnaností. Shrnutí V této kapitole Vám byl představen jeden ze základních nástrojů ekonomie, pomocí něhož určujeme rovnovážný produkt model AS AD. Jak již je patrné z názvu, tento model je založen na dvou složkách agregátní poptávce (AD) a agregátní nabídce (AS). Agregátní poptávka je vztahem mezi objemem poptávaného reálného produktu a úrovní cenové hladiny. Je nutné si uvědomit, že ačkoli je agregátní poptávka v podstavě souhrnem tržních (resp. individuálních poptávek), platí zde naprosto jiné zákonitosti. Ty byly ve zkratce představeny jako efekt reálných peněžních zůstatků, efekt reálné úrokové sazby a efekt mezinárodního obchodu. Agregátní nabídka je vztah mezi celkovým nabízeným produktem a úrovní cenové hladiny. Rozlišujeme zde situaci krátkého a dlouhého období, přičemž rozdíl spočívá v možnosti ovlivnění agregátní nabídky výší mzdové sazby. Do popředí s konceptem agregátní 21

23 nabídky pak vystupuje pojem potenciální produkt, kterým vlastně za jistých předpokladů splývá s dlouhodobou agregátní nabídkou. Neoklasický přístup k modelu AS AD vychází z předpokladu pružných cen a mezd (a to i směrem dolů) a spoléhá na samoregulující cenový mechanismus. V kontrastu tomuto pojetí je pak Keynesiánský přístup, který naopak postuluje nepružné ceny a mzdy a vyvozuje tak opačné závěry. Kompromisním řešením je pak vytvoření keynesiánského, neoklasického a neutrálního pole, což je vlastně spojení výše uvedených pojetí. Definujeme-li takto křivky AS a AD, můžeme analyzovat dosahování makroekonomické rovnováhy. Kontrolní otázky a úkoly 1. Popište makroekonomickou rovnováhu v AS AD modelu. 2. Co je to potenciální produkt? 3. Vysvětlete recesní a inflační mezeru. 4. Proč je křivka AD klesající? 5. Které faktory působí na posun AD? 6. Které faktory působí na posun krátkodobé AS a které na posun dlouhodobé AS? 7. Vysvětlete rozdíly v pojetí keynesiánského a neoklasického přístupu k modelu AS AD. 8. Znázorněte a vysvětlete třístupňovou křivku AS. Pojmy k zapamatování agregátní poptávka, agregátní nabídka, krátkodobá agregátní nabídka, dlouhodobá agregátní nabídka, potenciální produkt, přirozená míra nezaměstnanosti, keynesiánský přístup, neoklasický přístup, neokeynesiánský kompromis. Pro zájemce Jako další zdroje literatury můžete využít: 1) Liška, V. a kol. Makroekonomie. Praha: Professional Publishing,

24 3. AGREGÁTNÍ DŮCHOD A AGREGÁTNÍ POPTÁVKA Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: charakterizovat agregátní poptávku, agregátní nabídku a agregátní důchod, definovat a vysvětlit dvousektorový model spotřeby a investic a výdajový multiplikátor, definovat a vysvětlit třísektorový model ekonomiky. Budete schopni: vysvětlit podstatu vzájemného vztahu agregátní nabídky, agregátní poptávky a agregátního důchodu, definovat a rozlišit dvousektorový model spotřeba investice a dvousektorový model výdajový. Získáte: ucelený přehled o základních sektorech ekonomiky (dvou třísektorový model) na základě znalostí o agregátní poptávce, nabídce a agregátním důchodu, znalosti o tom, co je součástí dvou a třísektorového modelu ekonomiky a jaké je využití těchto modelů. Doba potřebná k prostudování této kapitoly je asi 2 hodiny. Průvodce studiem V této kapitole Vám bude představen jeden z pilířů keynesiánské ekonomie jednoduchý model agregátní poptávky. Je to model postavený na předpokladech, jež vyplynuly z hospodářské situace v době, kdy vznikl tj. za období světové hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Problematika bude představena systémem od nejjednoduššího ke složitějšímu, kdy bude model rozvíjen postupně. Zjistíme, jak jsou jednotlivé složky agregátní poptávky schopny ovlivnit rovnovážnou úroveň důchodu. Důležitou implikací tohoto modelu pak je, že výše úspor je ovlivněna zejména úrovní důchodu, nebo lépe řečeno sklonem ke spotřebě. Nejjednodušším shrnutím keynesiánské teorie je konstatování: úroveň produkce (a tím i důchodu) je určena efektivní poptávkou. Agregátní poptávka (většinou označována AD) představuje plánované agregátní výdaje, které jsou ekonomické subjekty (domácnosti, firmy, vláda, cizí subjekty) ochotny zaplatit za nákup zboží a služeb. 23

25 Výše těchto výdajů závisí na celé řadě faktorů, k nejdůležitějším patří: výše agregátního důchodu (domácího i od zahraničních odběratelů), stávající cenová hladina na domácích i zahraničních trzích, celková politická a ekonomická situace a očekávaná budoucnost, hospodářská politika vlády a centrální banky. Agregátní poptávka se skládá z nákupů domácností C, investičních nákupů I, vládních výdajů G a vnější poptávky E. Nebereme-li v úvahu vnější poptávku, hovoříme o domácí poptávce. Agregátní nabídka (většinou označována AS) přestavuje objem produkce Q, kterou podnikatelé vyrobili nebo importovali k uspokojení poptávky. Tento objem produkce je vyjadřován v peněžní podobě a představuje domácí nabídku, tj. výstup ekonomiky jako celku (HDP) zvětšený o objem dovozu. Agregátní nabídka rovněž závisí na celé řadě faktorů, k nejdůležitějším patří: očekávaná výše výstupu agregátní poptávky, stávající cenová hladina na domácím i zahraničních trzích, výrobní kapacity firem včetně dostupnosti pracovních a kapitálových vstupů, hospodářská politika vlády a centrální banky. V uzavřené ekonomice, ve které neexistuje zahraniční obchod, se agregátní nabídka rovná domácí nabídce produkované domácími podnikateli. Agregátní důchod (Y) představuje souhrn všech odměn vyplacených výrobním faktorům (tj. mezd, čistých úroků, rent a zisků před zdaněním), zvětšený o amortizaci a nepřímé daně (hrubý domácí důchod). Disponibilní důchod (Yd) představuje tu část hrubého domácího důchodu, která zůstane domácnostem po zaplacení všech přímých daní. Příklad Disponibilní důchod se rozpadá na dvě hlavní složky, tj. spotřebu domácností (C) a úspory (S savings), což můžeme vyjádřit pomocí následujícího vztahu: Yd = C + S. Vzájemné vztahy mezi agregátní nabídkou, agregátní poptávkou a agregátním důchodem jsou v reálné ekonomice poměrně složité. Proto se nejprve budeme těmito vztahy zabývat v jednoduché uzavřené ekonomice, ve které existují pouze domácnosti a firmy. Analýzu tedy zahájíme v ekonomice se dvěma sektory: sektorem domácností a sektorem firem, s tím že zatím pomineme vládní a zahraniční sektor. 24

26 Průvodce studiem V naší jednoduché ekonomice je vzájemný vztah mezi agregátní poptávkou (AD), agregátní nabídkou (AS) a agregátním důchodem (AY) zachyceny v grafu 3.1. Jedná se o koloběh důchodů v ekonomice, které postupně mění svou podobu. Šipky v grafu znázorňují směr toku důchodů: přitom předpokládáme, že zpoždění mezi důchodem a produkcí neexistuje. Graf 3.1: Koloběh důchodů v ekonomice AD ± nezamýšlené úspory ± nezamýšlené zásoby AY AS Agregátní důchod získávají domácnosti a firmy z výnosů vyrobené a prodané produkce a následně jej vydávají na nákup spotřebního a investičního zboží. Agregátní důchod se přeměňuje na agregátní poptávku (AD), která je hlavním motorem, který pohání produkci zboží a služeb. Agregátní nabídka (AS) zboží a služeb vyráběných podnikateli tak reaguje na podněty ze strany agregátní poptávky. Všechny tři uvažované definice jsou identické, proto platí: AD = AS = AY. Ve skutečnosti máme i v naší jednoduché ekonomice tři, co do velikosti, rozdílné veličiny, jejichž identity je dosahováno často dosti formálním způsobem, a to zahrnutím položek: nezamýšlené úspory (+ ), nezamýšlené zásoby (+ ). 3.1 Dvousektorový model: spotřeba a investice Průvodce studiem V dalším výkladu budeme rozebírat keynesiánský výdajový model. Někdy se též hovoří o agregátním modelu důchod výdaje opírajícím se o působení multiplikátoru, popř. o modelu s linií 45. Jeho hlavním smyslem je vysvětlit, jak plánované či zamýšlené agregátní výdaje, tj. efektivní poptávka určuje rovnovážnou úroveň důchodu (produktu). 25

27 Nejjednodušší podoba výdajového modelu předpokládá: existenci pouze dvou sektorů domácností a podniků; agregátní poptávka (AD) je tvořena spotřebními výdaji domácností (C) a investičními výdaji podniků (I). Spotřeba přitom představuje veškeré výdaje domácností včetně případných výdajů, zatímco investice představují celkové výdaje podnikové sféry; agregátní důchod, jako součet důchodů domácností, musí být spotřebován (C) nebo uspořen (S); v ekonomice existuje dostatek nevyužitých výrobních kapacit a dostatečné množství nevyužité pracovní síly. Proto nominální mzdy stejně jako cenová hladina jsou stabilní; podniky bez problémů průběžně uspokojují domácí poptávku. Na straně nabídky tedy neexistují žádná omezení. Úroveň produkce plně závisí na efektivní poptávce. Funkce spotřeby V keynesiánském výdajovém modelu závisí spotřeba na současné úrovni důchodu: Funkci spotřeby vysvětluje graf 3.2. C = f(y). Graf 3.2: Funkce spotřeby C Kladné úspory C A autonomní spotřeba C=C A + cy spotřeba C Záporné úspory spotřeba Y 2 Y 1 Y 3 Y Mezní sklon ke spotřebě zachycuje přírůstek spotřeby ( C) jako důsledek přírůstku důchodu ( Y). Podíl spotřeby na důchodu (C/Y) se nazývá průměrný sklon ke spotřebě. Faktory ovlivňující spotřebu: 1. agregátní důchod (v třísektorovém modelu disponibilní důchod), 2. permanentní důchod podle Friedmana průměrná úroveň důchodu během lidského života, 3. Modiglianiho model životního cyklu, 4. bohatství, 26

28 5. ostatní faktory: sociální vrstva, očekávání jednotlivců (o inflaci, nezaměstnanosti, úrokových mírách), důvěra ve stabilitu měny, národní zvyklosti apod. Funkce úspor Protože v našem modelu lze důchod použit ke spotřebě (C) nebo jej uspořit (S), představuje funkce úspor, zobrazující závislost úspor na důchodu, zrcadlový obraz spotřební funkce. Mezní sklon k úsporám vypočteme jako podíl změny úspor ke změně důchodu ( S/ Y). Podíl úspor na důchodu (S/Y) se nazývá průměrným sklonem k úsporám. Investice ve výdajovém modelu Další hypotéza podstatná pro konstrukci výdajového modelu se vztahuje k investicím. Podle J. M. Keynese rozhodnutí investovat nezávisí pouze na: poptávce po výstupu, který bude vyráběn na dokončených investicích; úrokové míře; tj. ceně, kterou zaplatí podnikatelé za půjčení peněz; ale i na očekávaném politickém klimatu. Negativní očekávání investorů snižují objem investic. V jednoduchém dvousektorovém modelu však budeme předpokládat, že jsou investice exogenní veličinou. Proto se hovoří o autonomních investicích, které nejsou závislé na důchodu, ani na žádné další veličině. Úkoly Popřemýšlejte a zhodnoťte dvousektorový model: spotřeba investice. 3.2 Dvousektorový model: výdajový multiplikátor Rovnovážný důchod závisí na velikosti: výdajového multiplikátoru; autonomních výdajů. 27

29 Průvodce studiem Jak je zřejmé z grafu 3.2, zvýší-li se poptávka po investicích, posune se křivka poptávky nahoru. Spotřeba jako součást agregátní poptávky roste s rostoucím důchodem. Autonomní investice zvyšují důchod ve větším rozsahu, než byl jejich původní růst. Multiplikátor však nepůsobí jen směrem nahoru, ale i směrem dolů a tak zvyšuje přírůstky nebo úbytky důchodu. Multiplikátor se proto uplatňuje nejen v procesu ekonomického růstu, ale v průběhu celého hospodářského cyklu. Nejjednodušším případem výdajového multiplikátoru je jednoduchý investiční multiplikátor. Graf 3.3: Model multiplikátoru rostoucí poptávka AD AD = Y E 2 AD = A A + cy A A autonomní výdaje C A autonomní spotřeba A A I A = S (úspory) E 1 C = C A + cy C A Y E1 Y E2 3.3 Třísektorový model Zařazením vládního sektoru do dvousektorového výdajového modelu vytvoříme třísektorový model, ve kterém je rovnovážná úroveň důchodu ovlivňována rovněž činností vlády. Především se jedná o vládní nákupy zboží a služeb (G), jež se stávají součástí efektivní poptávky. Příklad Agregátní poptávku pak můžeme vyjádřit pomocí následujícího vztahu: AD = C + I + G. Do vládních výdajů zahrnujeme výdaje na armádu, školství, policii, silnice atd., ale i platy a mzdy, které stát dává svým zaměstnancům. Tyto výdaje investičního i spotřebního charakteru mají shodný účinek na růst důchodu jako investice. Proto i multiplikátor vládních výdajů bude shodný s investičním multiplikátorem s tím, že oba tyto multiplikátory zařazujeme do skupiny výdajových multiplikátorů. 28

30 Daně v třísektorové ekonomice Vstup vlády do ekonomiky dále znamená, že domácnosti i podniky jsou nuceny jednak platit daně, jednak začínají pobírat transferové platby sociálního charakteru. Objem daňového inkasa a sociálních transferů tak mění celkový důchod (Y) na disponibilní důchod (Yd). Příklad Po zavedení vlády musíme upravit výše uvedenou rovnici následujícím způsobem: Yd = Y TA + TR. Kde: TA daňové inkaso, TR transferové platby. Spotřeba v třísektorovém modelu proto závisí spíše na disponibilním důchodu než na důchodu. Daně na jedné straně snižují příjmy domácností, na druhé straně představují hlavní příjem státního rozpočtu, ze kterého jsou financovány nejen vládní výdaje (G), ale i transferové platby (TR). S transferovými platbami jako s druhotnými důchody se nejčastěji setkáváme ve formě starobních a invalidních důchodů a sociálních dávek nejrůznějšího typu. Pokud daňové zatížení vyjádříme pomocí jediné složené sazby, potom platí: kde: t daňová sazba. TA = ty, Graf 3.4: Vliv vládních výdajů na produkt AD = Y AD E 2 AD = A A1 + cy G A 1 A E 1 AD = A A + cy Y 1 Y 2 Y 29

31 Průvodce studiem Makroekonomická teorie s takto chápanou proporcionální daňovou sazbou běžně pracuje, neboť se např. od daňových teoretiků detailně nezajímá o jednotlivé typy daní a jejich efektivní uspořádání do daňové soustavy. Připustíme-li však existenci proporcionální daně, potom se v třísektorové ekonomice snižuje objem důchodu ve funkci spotřeby. Daňová sazba v třísektorové ekonomice snižuje velikost výdajového multiplikátoru ve srovnání s dvousektorovou ekonomikou. 3.4 Využití výdajového modelu Využití Keynesova modelu v hospodářské politice je prvořadě podmíněno výchozími předpoklady, na jejichž základě byl tento model zformován. Pokud budou v ekonomice existovat nevyužité kapacity a vysoká míra nezaměstnanosti, potom lze předpokládat i stabilní cenovou hladinu, která umožní hospodářskému centru vládě a centrální bance zvyšovat prostřednictvím podpory agregátní poptávky rovnovážný důchod. Recesi je tak, podle Keynese, možné zmírnit. Konkrétně by se mělo jednat o: změny v rozdělování důchodů, které by vedly ke zvýšení sklonu ke spotřebě; udržování levných úvěrových peněz, tj. peněz s nízkou úrokovou mírou (úkol pro monetární politiku); přímou podporu veřejných prací ze státního rozpočtu jako prostředek vytváření efektivní poptávky; prostředky ze státního rozpočtu by měly být využívány zejména v těch případech, kdy monetární politika nedokáže stimulovat soukromé investice. Keynesův výdajový model umožnil i další rozvoj statistiky národních účtů. Shrnutí V této kapitole jste se seznámili s keynesovskou teorií určování rovnovážného důchodu. Agregátní poptávka představuje plánované agregátní výdaje a rozpadá se do čtyř základních částí: spotřebních nákupů domácností, investičních nákupů firem (a domácností), vládních výdajů na nákup statků a služeb a čisté poptávky zahraničních subjektů. Agregátní poptávka představuje objem produkce vyrobený či importovaný k uspokojení domácí poptávky. Důležitým pojmem je agregátní a disponibilní důchod. Zjednodušeně můžeme tvrdit, že se disponibilní důchod rozkládá na 2 složky spotřebu a úniky ze spotřeby, v podobě úspor, daní aj. Dále byly představeny modely spotřeby a investic tzv. model 45 a dvousektorový s třísektorovým modelem s multiplikátorem. To je poměrně užitečný nástroj určování vlivu jednotlivých složek agregátní poptávky na úroveň rovnovážné produkce. Tyto teorie našly poměrně široké využití v hospodářské praxi a staly se vodítkem pro určování hospodářské politiky po dlouhá léta, zejména v období po II. světové válce. Klíčovým doporučením plynoucím z Keynesových teorií bylo podporovat agregátní poptávku fiskální politikou státu, čímž lze provádět poměrně 30

32 účinnou stabilizaci ekonomiky. I ta však je vykoupena některými negativy, a sice častým přílišným předlužením státních pokladen, jež provázelo štědrou fiskální expanzi, inflačními tlaky, vnější nerovnováhou aj. Kontrolní otázky a úkoly 1. Jaké jsou vzájemné vztahy mezi agregátním důchodem, agregátní poptávkou a agregátní nabídkou? 2. Vysvětlete tzv. model 45 stupňů. 3. Jaký je rozdíl mezi agregátním a disponibilním důchodem? 4. Charakterizujte úlohu spotřeby a investic ve dvousektorovém výdajovém modelu. 5. Vysvětlete pojem multiplikátor. 6. Charakterizujte daňové inkaso a transferové platby. 7. Jaký je rozdíl mezi dvousektorovým a třísektorovým modelem? 8. Jaká je úloha státu ve třísektorové ekonomice? Pojmy k zapamatování agregátní poptávka, agregátní nabídka, agregátní důchod, spotřební funkce, úsporová funkce, autonomní investice, výdajový multiplikátor, dvousektorový model důchod výdaje, třísektorový model. Pro zájemce Jako další zdroje literatury můžete využít: 1) Liška, V. a kol. Makroekonomie. Praha: Professional Publishing, ) Vlček, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI,

33 4. EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: definovat ekonomický růst a modely ekonomického růstu, vysvětlit, co je to hospodářský cyklus, jak vzniká a jak se projevuje v ekonomice. Budete schopni: charakterizovat zdroje ekonomického růstu a jednotlivé modely ekonomického růstu (keynesiánský, neoklasický, Solowův) včetně modelů ekonomického rozvoje, vysvětlit fáze hospodářského cyklu a příčiny jejich vzniku, definovat typy hospodářských cyklů, ekonomické důsledky hospodářského cyklu a způsoby řešení podle různých ekonomických teorií. Získáte: přehled o problematice ekonomického růstu, o hlavních modelech ekonomického růstu a ekonomického rozvoje, přehled o hospodářských cyklech v ekonomice, od příčin jejich vzniku až po jejich ekonomické důsledky. Doba potřebná k prostudování této kapitoly je asi 2,5 hodiny. Průvodce studiem V této kapitole se nejprve seznámíte se základními pojmy, s nimiž pracují teorie ekonomického růstu jako např. tempo růstu, Cobb-Doughlasova produkční funkce aj. Poté Vám budou představeny některé modely ekonomického růstu a to zejména: keynesiánské modely, neoklasické modely, konkrétně Solowův model. V druhé části kapitoly nahlédneme do problematiky hospodářského cyklu, tj. zejména na příčiny tohoto fenoménu, na fáze hospodářského cyklu, dělení cyklů podle délky periody a nakonec na ekonomické důsledky hospodářského cyklu. 4.1 Ekonomický růst Ekonomickým růstem se rozumí vzestup hospodářského potenciálu země, ke kterému dochází v souvislosti s kvantitativním zvyšováním reálného HDP, popř. HNP. 32