Gravettská sídelní struktura spytihněvské-napajedelského mikreregionu ve světle geomorfologických procesů

Transkript

1 Gravettská sídelní struktura spytihněvské-napajedelského mikreregionu ve světle geomorfologických procesů Petr Škrdla The Gravettian settlement pattern of the Spytihněv-Napajedla microregion in the light of the geomorphological processes Abstract In last two years, the Spytihněv-Napajedla microregion was intensively surveyed. The aim of the surface survey was verifying and relocating of all known sites and finding of new sites. During the study of the settlement pattern, the strong association of sites with geomorphological processes was observed. These processes heavily influenced preservation of sites located on slopes (landsliding, rainwashing) as well as study of sites located in river valley (flooding sediments). The influence of geomorphological processes is necessary to take into account when studying the settlement strategies. V průběhu let proběhla detailní revize terénu v prostoru Napajedelskospytihněvského sídelního mikroregionu (zejména v jeho jižní, spytihněvské části). Na základě revize nálezových okolností starších nálezů a detailní terénní prospekce byla vypracována mapa osídlení (Škrdla 2003). Při pokusu interpretovat umístění lokalit, jejich případné vazby a v neposlední řadě sídelní strategie, byla zjištěna vazba na geomorfologické procesy. Následující krátký příspěvek si neklade za cíl podat vyčerpávající zhodnocení problematiky, ale spíše jen nástin okruhů otázek pro další studium. V průběhu kvartéru i holocénu se reliéf krajiny dynamicky měnil, tzn. že krajina byla opakovaně remodelována (cf. Czudek 1997). Ve studených a suchých obdobích docházelo k sedimentaci spraší, zatímco ve vlhčích a klimaticky příznivějších obdobích docházelo k ustávání sprašové sedimentace a k vytváření půd. Dalším jevem, který souvisel s vlhčím klimatem, byla eroze svahů. Do této kategorie spadají plošné splachy, vytváření erozních rýh ve směru spádnice (strží) a v neposlední řadě svahové sesuvy. Právě posledně zmíněný jev se velmi intenzivně podílel na remodelaci krajiny a měl značný vliv na dochování stop pobytu člověka ve svažitém terénu. V nivě řeky docházelo ke stírání stop po pobytu člověka následkem ukládání povodňových sedimentů. Tento jev přímo souvisel s erozí svahů. Na základě studia sídelních strategií předpokládáme, že každá mladopaleolitická kultura preferovala určité pozice v terénu (Svoboda 1995; Svoboda et al. 1996; Škrdla Svoboda 1998; Škrdla Lukáš 2000). Lidé konkrétní kultury mohli na daném konkrétním místě sídlit v průběhu několika tisíců let. Po celou tuto dobu se shromažďovaly jejich hmotné pozůstatky. Je ovšem také možné, že na stejném místě postupně sídlili lidé s několika odlišnými kulturami, opět v horizontu několika tisíců let. Takto vzniklé akumulace artefaktů hmotné kultury však nemusely přetrvat do současnosti z důvodu postdepozičních procesů. Za optimálních okolností by takové místo, kde vznikla akumulace artefaktů, mohlo být zaváto spraší a mohla by se případně vytvořit i multivrstevná lokalita. Ovšem realita je v naprosté většině případů jiná. Významnou roli zde sehrálo působení geomorfologických činitelů, jejichž následkem byly stopy řady lokalit do určité míry nebo kompletně setřeny. Prvním limitujícím faktorem je nestejnoměrné ukládání spraší jsou rozdíly v sedimentaci na návětrné nebo závětrné straně kopce, na svahu paralelním s převládajícími větry, na vrcholu

2 kopce, v různých nadmořských výškách. Z dalších hlavních činitelů je třeba jmenovat erozi svahů, případně svahové sesuvy, na straně jedné, a ukládání povodňových hlín v nivě řeky, na straně druhé. Zatímco v prvním případě dochází k odnosu materiálu ze svahů, a to i s pozůstatky osídlení, v druhém případě jsou tyto stopy pohřbeny pod několikametrovou vrstvou povodňových sedimentů. Takže, stručně shrnuto, lokalita může představovat akumulaci artefaktů, které se na určitém místě, které bylo vhodné pro osídlení, ukládaly po dobu tisíců let nositeli určité kultury, případně několika kultur, které preferovaly shodné umístění lokalit v terénu. Tyto akumulace byly vystaveny devastujícímu působení geomorfologických činitelů. Musíme si proto být vědomi, že do dnešních dnů dochované lokality tak mohou představovat pouze velmi neúplnou mozaiku z původní struktury osídlení. Pro dochování stop osídlení z počátku mladého paleolitu, které je vázáno na vrcholy a temena návrší (Svoboda et al. 1996; Škrdla 2002), je limitujícím faktorem pravděpodobně nedostatečná sprašová sedimentace v kombinaci s erozí. V současné době se sprašový pokryv na těchto exponovaných lokacích nevyskytuje a proto nebyla na Uherskohradišťsku objevena stratifikovaná stanice z tohoto období. Podloží těchto lokalit tvoří do ornice vystupující podložní sedimenty, případně relikty teras. Na svazích většinou chybějí starší sedimenty než nejmladší spraš nebo kvartérní sedimenty vůbec, což znamená, že pravděpodobnost např. aurignackých nálezů, i pokud by v aurignacienu byly svahy využívány, je minimální. Pro dochování stop gravettského osídlení, které je vázáno na svažitý reliéf (cf. Svoboda 1995; Svoboda et al. 1996; Škrdla Svoboda 1998; Škrdla Lukáš 2000), je limitujícím faktorem eroze svahů. Problematiku svahových sesuvů a jejich vztah k osídlení pod Pavlovskými vrchy detailně studoval Klíma (1963). Vážnost vlivu tohoto jevu na dochování stop sídelních aktivit je možno nejlépe dokladovat na jižní (spytihněvské) části Spytihněvsko-napajedelského sídelního mikroregionu, který patří k nejprozkoumanějším na Uherskohradišťsku a může být použit jako modelový případ. Výhodou tohoto území je zejména přístupnost a míra prozkoumání spodních partií svahu (ve srovnání např. s Jarošovem, kde je celý prostor pod lokalitami oplocen a tudíž nedostupný). Nejvyšší partii v tomto prostoru představuje kóta Maková (338.1 m n. m., již na katastrálním území Napajedel), která tvoří hřeben, klesající k jihu. V nejvyšších partiích vystupují pouze podložní sedimenty, svahové hlíny nebo, výjimečně, relikty vysokých teras. Přímo na vrcholu kóty Maková a v jejím bezprostředním okolí jsou situovány ojedinělé aurignacké artefakty (ve východním sousedství kóty sběry Olivy, 1998, v jižním sousedství nálezy autora a snad i Hrubého, 1951). Na východním svahu je patrný izolovaný relikt spraší s lokalitou Spytihněv-Duchonce, který začíná v nadmořské výšce 255 m (cf. Havlíček 1980: Příl. V). Tento relikt je z jihu vymezený hlubokým, ostře ohraničeným, vyerodovaným údolím (Duchonce), které je protékáno drobnou periodickou vodotečí. Jižně od údolí Duchonce se již sprašové sedimenty nevyskytují vůbec. Ze severu je lokalita Spytihněv-Duchonce vymezena aktivním svahovým sesuvem, v rámci kterého vyvěrá v nadmořské výšce přibližně 230 m občasný pramen. V prostoru aktivního svahového sesuvu byly dokumentovány relikty pravděpodobně sesutých sprašových sedimentů od úrovně přibližně 240 m n. m. a níže, na příkrém svahu, který je rozbrázděný erozními rýhami. Severní ohraničení tohoto sesuvu představuje další temeno tvořené spraší (nálezy zde dosud nebyly zachyceny) a ještě více severněji je další pravděpodobný sesuv. Plocha sesuvů není zemědělsky obdělávána a možnosti průzkumu jsou limitovány. Ovšem artefakty se stopami CaCO 3 a zlomky fosilních kostí, které byly nalezeny v polní cestě v prostoru jižněji lokalizovaného sesuvu v nadmořské výšce přibližně 245 m (lokalita Spytihněv-Nad vinohrady), nepochybně indikují, že i v tomto prostoru byly původně sprašové sedimenty

3 s gravettskou kulturní vrstvou. Dnes je nutno tyto redeponované sedimenty hledat nížeji ve svahu anebo na jeho úpatí. V tomto ohledu stojí za pozornost lokalizace starších nálezů Hrubého (1951). Přímo na patě svahu, na čele zmíněného svahového sesuvu, téměř ve směru spádnice od nálezů z lokality Spytihněv-Nad vinohrady je situována Hrubého tzv. lovčí jáma, tj. akumulace kostí velké fauny bez nálezu artefaktů (Hrubý 1951:88). Jednou z možných hypotéz je, že tato akumulace souvisí právě se svahovým sesuvem a představuje materiál, který je přemístěn z poloh předpokládaného sídliště, které bylo situováno výše ve svahu. V úvahu ovšem připadají i další hypotézy, např. že se jedná o skládku kostí pod sídlištěm. Další osteologický nález, který byl učiněn při hloubení sklepa někde v poloze Duchonce (Hrubý 1951:69), dnes nelze přesněji lokalizovat, dá se ovšem očekávat, že ležel na úpatí svahu pod lokalitou Spytihněv-Duchonce. Velmi zajímavá je situace nálezů v poloze Němeča (Hrubý 1951:84). Nálezy byly získány ze dvou míst plošiny, která jen mírně převyšuje úroveň dnešní nivy Moravy. Bylo publikováno několik hypotéz, které se snažily interpretovat tuto stanici (cf. Oliva 1998; Škrdla Svoboda 1998; Škrdla Lukáš 2000). Revizní výzkumy nepřinesly do studované problematiky jasno, sondáž v bezprostředním okolí Hrubého výzkumu zachytila pouze monotónní svahové sedimenty do hloubky 2 m. To je ovšem i přesto zajímavé zjištění, a to zejména vzhledem k faktu, že Hrubý (1951: obr.15) ve studovaném prostoru popisuje sled kulturních vrstev od paleolitu až po dobu železnou. To by nasvědčovalo skutečnosti, že takový sled vrstev mohl sedimentovat pouze v nějaké příhodné depresi. Hrubý (1951:84) uvádí i hloubku pod současným povrchem 3,5 m a průměr kumulace 17 m. Možných interpretací je několik: a - jde o lokalitu in situ v netypické poloze blízko u řeky, která je překryta svahovými sedimenty, které byly částečně oderodovány a jejich místo zaplnily pravěké kulturní vrstvy. b - jde o druhotně vyplněnou starší erozní rýhu tomu by napovídal udávaný průměr naleziště a přítomnost nadložních pravěkých vrstev. c - jde o plošný sesuv případně splach tomu by napovídala konfigurace terénu v nejbližším okolí (čelo sesuvu do nivy Moravy vybíhající plochá ostrožna mírně vyvýšená nad řekou při úpatí svahu) a absence sprašových sedimentů výše ve svahu. Která z nastíněných hypotéz je správná, může zodpovědět pouze revizní výzkum většího rozsahu, než ten, který byl proveden, a který by zachytil Hrubým popisované sedimenty. Pro gravettské osídlení mohla mít významnou roli přítomnost minerální vody Slanica, která dnes vyvěrá na úpatí svahu mezi spytihněvskými a napajedelskými lokalitami (Škrdla Nývltová-Fišáková v tisku; Květ Kačura 1976). V budoucnu by bylo vhodné prezentované úvahy rozšířit i do severní (napajedelské) části sídelního mikroregionu. Zde stojí za pozornost, že lokality Napajedla I a II jsou povrchové a materiál se dochoval na původním místě (tj. na svahu). Výše popsaný příklad názorně dokládá mozaikovitost dochovaných stop po pobytu lovců na svazích nad Spytihněví a komplexnost problematiky interpretace nálezů a diskuse nad tématem sídelní strategie kultury gravettienu. Zcela neznámé zůstávají projevy lidské přítomnosti v bezprostředním okolí řeky, tj. v nivním terénu. Pozůstatky těchto aktivit jsou pohřbeny pod několikametrovou vrstvou povodňových sedimentů, bez možnosti výzkumu. Na možné lidské aktivity v závěru pleistocénu by mohly poukazovat časté nálezy kostí velké fauny, které jsou získávány při bagrování štěrku

4 v pískovnách (cf. Hrubý 1951). Je však nutno zmínit, že na těchto kostech nebyly dosud dokumentovány stopy modifikací, které by mohly souviset s činností člověka. Dosud nebyly získány ani žádné kamenné nástroje z vybagrovaných sedimentů. Pro ilustraci mocnosti povodňových sedimentů, Hrubý (1939:19) uvádí galské sídliště (4. stol. BC) u Spytihněvi, které je situováno pod 6 m povodňových hlín a Zelnitius údajně ve Starém Městě našel stopy velkomoravského osídlení (ca. 9 stol. AD) v hloubce více než 7 m. Závěrem je možné shrnout několik základních faktů. Stopy po pobytu lovecko sběračských skupin byly nepřetržitě smazávány vlivem působení geomorfologických činitelů. Dodnes dochované lokality představují pravděpodobně jen část původní struktury osídlení. Jak velká část se nedochovala nelze spolehlivě stanovit. Tyto skutečnosti je třeba mít na paměti při studiu sídelních strategií. Pro detailní vyhodnocení vlivu geomorfologických procesů ve studovaném mikroregionu by bylo třeba realizovat sérii geologických sond ve studovaném prostoru. Poděkování: Práce vznikla na základě projektu, který je podporován Grantovou agenturou AV ČR, č. B Literatura: Czudek, T. 1997: Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. Tišnov: Sursum. Havlíček, P. 1980: Vývoj terasového systému řeky Moravy v hradišťském příkopu. Anthropozoikum 13, Hrubý, V. 1939: Nálezy ze Spytihněvi. Sborník Velehradský, 10, Hrubý, V. 1951: Paleolitické nálezy z Uherskohradišťska, ČMM, Sc.soc. 36, Květ, R., Kačura, G. 1976: Minerální vody Jihomoravského kraje. Praha: ÚÚG. Klíma, B. 1963: Dolní Věstonice. Výzkum tábořiště lovců mamutů v letech Praha: Nakladatelsví ČSAV. Oliva, M. 1998: Gravettien východní Moravy. Acta Mus. Moraviae, Sci. soc., 83, Svoboda, J. 1995: Palaeolithic landscapes of Moravia: A mosaic of occupation strategies. Geolines 2, 7-9. Svoboda, J., Ložek, V., Vlček, E. 1996: Hunters between east and west: The Paleolithic of Moravia. New York: Plenum Press. Škrdla, P., Lukáš, M. 2000: Příspěvek k otázce geografické pozice lokalit pavlovienu na Moravě. Přehled výzkumů 41, Škrdla, P., Svoboda, J. 1998: Sídelní strategie v paleolitu: mikroregionální studie. In: P. Kouřil, R. Nekuda, J. Unger, eds., Ve službách archeologie, Spisy archeologického ústavu AV ČR Brno, 10, Škrdla, P. 2003: Paleolitické osídlení Uherskohradišťska. Ve službách archeologie 4, Škrdla, P., Nývltová-Fišáková, M. v tisku: Spytihněv Duchonce : nová malá stanice gravettienu v Napajedelské bráně. Slovácko 2003.

5 Obr. 1. Poloha spytihněvsko-napajedelského sídelní mikroregionu (obdélník) v Napjedelské bráně (souřadný systém S-42). Fig. 1. A location of the Spytihněv-Napajedla microregion (rectangle) within the Napajedla Gate (S-42 Czechoslovakia map datum).

6 Obr. 2. Spytihněvsko-napajedelský sídelní mikroregion (souřadný systém S-42). 1,2: Spytihněv-Němeča, 3-Napajedla-Podvinohradí, 4 Spytihněv-Duchonce, 5-Spytihněv-Nad vinohrady, 6: Napajedla I, 7: Napajedla III, 8: Napajedla I, 9: Napajedla V. Fig. 2. Spytihněv-Napajedla microregion (S-42 Czechoslovakia map datum). 1,2: Spytihněv- Němeča, 3-Napajedla-Podvinohradí, 4 Spytihněv-Duchonce, 5-Spytihněv-Nad vinohrady, 6: Napajedla I, 7: Napajedla III, 8: Napajedla I, 9: Napajedla V.

7