Habsburská monarchie v 2. polovině 19. století

Transkript

1 HABSBURSKÁ MONARCHIE V 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ Klíčová slova: bachovský absolutismus, válka s Itálií, nová Schmerlingova ústava (1860), oživení veřejného života - spolky, Národní listy, Riegrův slovník naučný, otevření Prozatímního divadla, bratrská válka s Pruskem, rakousko-uherské vyrovnání (1867), politika pasivní rezistence a polarizace české politické scény, fundamentální články, drobečková politika, punktace Rozbor pramene: František Palacký, Idea státu rakouského z roku 1865, uč. s. 100 Vynucené proměny Rakouska 1851: silvestrovskými patenty zrušil císař František Josef I. oktrojovanou ústavu z roku 1849 a pokoušel se vládnout opět neomezeně s pomocí ministra vnitra Alexandra Bacha období bachovského absolutismus vydán živnostenský řád umožňující svobodné podnikání; rušeny cechy 1859: válka s Itálií, porážka Rakouska u Magenty a Solferina odvolán nenáviděný Bach, císař přinucen ke změnám a tzv. Říjnovým diplomem přislíbil vydání ústavy 1861: vydána únorová (Schmerlingova) ústava rozdělující moc ve státě na výkonnou (panovník) a zákonodárnou (vídeňská říšská rada tvořená sněmovnou panskou a poslaneckou); volební právo určováno výší daní, které lidé odváděli => v parlamentu naprostou většinou zastoupena velkostatkářská šlechta Oživení veřejného života vyhlášením ústavy umožněno celkové oživení veřejného životy v českých zemích o vznik řady spolků pěveckých (Hlahol), divadelních, uměleckých (Umělecká beseda), vzdělávacích a tělovýchovných (Tyršův a Fügnerův Sokol) o vychází Národní listy (Rieger, Palacký), nejvýznamnější český deník formulující český národní program - rovnoprávnost národa, autonomie, občanské svobody o publikován encyklopedický Riegerův slovník naučný ( ) o otevřeno Prozatímní divadlo (1864) Otázka budoucího uspořádání říše nejednotnost jednotlivých národů v otázce budoucího uspořádání habsburské monarchie

2 o zastánci federalizace požadovali posílení pravomocí jednotlivých národů a historických zemí o stoupenci centralismu prosazovali společnou vládu sídlící ve Vídni o císař odmítal federalizaci, obával se rozpadu říše prohraná válka s Pruskem (1866) ukázala potřebu změn rozhodnuto o kompromisu v podobě rozdělení habsburské monarchie na Rakousko a Uhersko => rakousko-uherské vyrovnání (1867): vznik dvojstátí, hranicí říčka Litava, obě země měli společného panovníka, zahraniční politiku, armádu a finance, Uhry dostaly svoji ústavu, vládu a sněm pro Předlitavsko vydána ústava (1867): Rakousko parlamentní monarchií, zaručena občanská práva a svobody, zrušení církevního dohledu nad školami, zavedena povinná osmiletá školní docházka Úspěchy a prohry české politiky Češi s dualismem nesouhlasili - opomenuta česká práva čeští poslanci (kromě moravských) přestali docházet na jednání říšské rady, později i českého zemského sněmu - politika pasivní rezistence polarizace české politické scény: staročeši x mladočeši o staročeši zastánci pasivní rezistence, liberálně konzervativní přístup o mladočeši, později odpůrci pasivní rezistence, radikálně demokratické uskupení o cílem obou politických uskupení obnovení Českého království v rámci habsburské monarchie, ovšem s vlastní samosprávou opatřenou rozsáhlými pravomocemi sestaven návrh česko-rakouského vyrovnání - fundamentální články; německými liberály odmítnut (1871) mladočeši se oddělují od staročechů, zakládají vlastní Národní stranu svobodomyslnou (1874) 1878: návrat staročechů do aktivní politiky, podporují pravicovou vládu Eduarda Taafa => odměnou alespoň dílčí ústupky ve prospěch českého národa - drobečková politika o Stremayrova jazyková nařízení (1880) státní úřad byl povinen odpovědět na žádost strany v jazyce podání o rozdělení Pražské univerzity na českou Karlovu a německou Ferdinandovu (1882) vysokoškolské vzdělání možno získat i v českém jazyce punktace = jednání staročechů s německými liberály o národnostním vyrovnání (1890) - rozdělení našeho území na oblasti české a německé x velký odpor Čechů => staročeši propadli v následujícím roce 1891 u voleb

3 Badeniho jazyková nařízení (1897) plánováno zrovnoprávnění češtiny s němčinou jako vnitřního jazyka x odpor německých úředníků Diferenciace českého politického života v 90. letech 19. století sociálně demokratická strana (vznik již 1878 jako součást rakouské sociální demokracie, osamostatnění až v roce 1893) agrární strana (Antonín Švehla) křesťansko-sociální strana (Jan Šrámek) národně-socialistická strana (Václav Klofáč) realistická strana (T. G. Masaryk) Habsburská monarchie nastoupila od 60. let 19. století cestu postupného rozšiřování politických práv svých občanů. Zásadní změnou v uspořádání státu se stalo vyhlášení Rakouska-Uherska. Tužby českého národa, aby byla potvrzena jeho práva, však zůstaly nenaplněny. Hlavní cíl české politiky po vyhlášení dualismu, obnovení samostatného Českého království v rámci habsburské monarchie, nebyl realizován. Řada dílčích úspěchů však přispěla k úspěšnému rozvoji české společnosti. PARKAN, František a kol. Rakousko-Uhersko - dva státy v jednom... In: Dějepis 9. Praha: Fraus, 2011, s Rudolf Bruner-Dvořák: Císař František Josef I. na Jubilejní výstavě v roce 1891

4 Humoristické listy, ročník 8/1866, číslo 38, strana 264

5 Humoristické listy, ročník 8/1866, číslo 50, strana 309 Humoristické listy, ročník 9/1867, číslo 10, strana 40 Humoristické listy, ročník 9/1867, číslo 11, strana 44

6 Humoristické listy, ročník 32/1890, číslo 45, strana 1 Rakousko-Uhersko před první světovou válkou Rakouské císařství (Předlitavsko): 1. Čechy, 2. Bukovina, 3. Korutany, 4. Kraňsko, 5. Dalmácie, 6. Halič, 7. Přímoří, 8. Dolní Rakousy, 9. Morava, 10. Salcbursko, 11. Slezsko, 12. Štýrsko, 13. Tyrolsko, 14. Horní Rakousy, 15. Vorarlbersko; Uherské království (Zalitavsko): 16. Uhersko 17. Chorvatsko-Slavonsko; Rakousko-uherské kondominium: 18. Bosna a Hercegovina