Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Růst a vývoj folikulů u krav v prvním trimestru gravidity Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, PhD. Vypracovala: Lucie Šicová Brno 2007

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Růst a vývoj folikulů u krav v prvním trimestru gravidity vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. Dne.. Podpis diplomantky.

3 PODĚKOVÁNÍ Tímto si dovoluji poděkovat vedoucímu diplomové práce Ing. Martinu Hoškovi, PhD. za odborné vedení, metodickou pomoc při zpracování diplomové práce a ochotné konzultace. Dále děkuji Ing. Petru Humpolíčkovi za pomoc a ochotu při matematicko statistickém zpracování výsledků.

4 ABSTRAKT Cílem bylo sledování vybraných ukazatelů na pohlavních orgánech skupiny krav Holštýnského plemene získaných ultrasonografickým vyšetřením a posouzení jejich vlivu na zabřeznutí, jalovost či přeběhnutí a využití pro metodu OPU/IVF. Vlastní práce byla realizována na ŠZP v Žabčicích. Data od krav byla získávána v období od června roku 2005 do září roku Bylo provedeno 104 ultrasonografických vyšetření. Vzájemné porovnání bylo provedeno mezi roky a v rámci každého roku zvlášť, a to z pohledu aktuálního stavu (tzn. zjištěné březosti či jalovosti) a podle počtu dnů od inseminace do vyšetření. Ultrasonografická diagnostika gravidity má praktický význam po 30. dnu od poslední inseminace.vždy je nezbytně nutné po vyšetření ovarií provést také okamžité komplexní vyšetření dělohy. Na základě okamžitého vyhodnocení stavu na obou ovariích a stavu dělohy může být kráva určena jako březí či jalová. Klíčová slova: reprodukce, folikuly, žluté tělísko, gravidita, ultrasonografie, inseminace ABSTRACT The aim was to watch chosen characteristics of reproductive system obtained by ultrasonographic examination in the group of cows of Holstein breed and to find out their influence of conception, nonpregnancy or return to heat and their influence of possible use for OPU/IVF method. Proper work took place in school farm in Žabičce. Data were obtained in period starting from June 2005 till September There were made 104 ultrasonographic examinations. Data were compared between years 2005 and 2006 and also for each year separately according to actual situation (meaning conception or nonpregnancy) and according to day count from insemination till examination. Ultrasonographic examination of gravidity has it s sense when it s made 30 days after last insemination. After examination of ovaries it is always necessary to make total examination of uterus immediatelly. According to immediate analysis of conditions of both ovaries and uterus we can determine whether the cow conceived or not. Keywords: reproduction, follicles, corpus luteum, gravidity, ultrasonography, insemination

5 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY PLODNOST Vlivy působící na plodnost Vliv dědičnosti Vliv výživy Vliv kondice Bioklimatologické vlivy REPRODUKČNÍ UKAZATELE Mezidobí Servis perioda Inseminační interval Interinseminační intervaly SAMIČÍ POHLAVNÍ SOUSTAVA Vaječníky Vejcovody Děloha Pochva Poševní předsíň Vulva OVOGENEZE Vajíčko Folikuly Ovulace Žluté tělísko (corpus luteum) POHLAVNÍ ( ESTRÁLNÍ ) CYKLUS Proestrus Estrus (říje) Metestrus Diestrus SAMIČÍ POHLAVNÍ HORMONY Estrogeny Gestageny Progesteron Relaxin... 25

6 3.6.4 Gonadotropiny Prostaglandin F 2α NEINFEKČNÍ PORUCHY PLODNOSTI Tichá říje Atrézie folikulů Perzistence folikulů Ovariální cysty BIOTECHNICKÉ METODY V CHOVU SKOTU... U Embyotransfer (ET) Transvaginální aspirace oocytů (OPU) DIAGNOSTIKA GRAVIDITY Rektální metoda Stanovení progesteronu v mléce Test nepřeběhlých plemenic (NRT) Zjišťování březosti sonografem ULTRASONOGRAFIE V REPRODUKCI SKOTU... U MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ ŠKOLNÍ ZEMĚDĚLSKÝ PODNIK ŽABČICE Pracoviště Žabčice VLASTNÍ METODIKA VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ MEZI ROKY ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ROKU ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ROKU SEZNAM LITERATURY SEZNAM TABULEK SEZNAM OBRÁZKŮ PŘÍLOHY... 54

7 7

8 1. ÚVOD Chov skotu má v naší republice nezastupitelné místo ve výrobě potravin, které jsou a budou důležitým hospodářským a strategickým nástrojem zahraniční politiky. Každý stát se snaží vybudovat zemědělskou výrobu na takové úrovni, aby měl zajištěnou soběstačnost alespoň v základních potravinách. Současné ekonomické podmínky kladou velký důraz především na efektivnost výroby. Rozhodující roli v efektivnosti zemědělské prvovýroby chovu dojnic hraje ekonomická výroba mléka, na níž se podílí mnoho faktorů, avšak rozhodující roli sehrává úroveň reprodukce. Současná situace v reprodukci je charakterizována zhoršujícími se ukazateli plodnosti plemenic. Z ukazatelů plodnosti je varující prodlužující se délka inseminačního intervalu, délka servis periody a snižující se úroveň zabřezávání. Ačkoliv se významně zlepšily podmínky pro chov dojnic a potenciál pro vysokou produkci mléka je srovnatelný s potenciálem v chovatelsky vyspělých zemích, úroveň reprodukce poněkud pokulhává jakožto významný stabilizující prvek vysoké ekonomicky únosné produkce. Současný neuspokojivý stav reprodukce krav v České republice má za následek nižší produkci telat a spolu s nízkou průměrnou dojivostí se podílí na neuspokojivých ekonomických výsledcích chovu skotu. Jedním ze základních předpokladů dosahování příznivých výrobních a ekonomických výsledků produkce mléka je dobrá a pravidelná plodnost krav. Ekonomický význam plodnosti krav nespočívá pouze v hodnotě narozeného telete, ale také v hormonální stimulaci následné laktace. Z tohoto pohledu je nutno považovat plodnost krav za stejně významnou jako schopnost produkovat mléko. Ztráty vzniklé v důsledku snížení plodnosti jsou velké. Lze jim ale předcházet realizací celé řady opatření týkajících se zejména managementu chovu. Jedním z těchto opatření je ultrasonografie. Tento způsob diagnostiky gravidity umožňuje člověku pohled do nitra těla, aniž by musely být otevírány tělní dutiny. Jedná se při tom o šetrnou, vysoce intenzívní a zcela neagresivní diagnostickou metodu. Dokonalá ovariální diagnostika představuje nástroj k poznání zákonitostí řízení pohlavního cyklu, ke zjišťování některých příčin poruch plodnosti a umožňuje sledovat i účinky farmak určených k usměrňování a řízení pohlavního cyklu. Na použití kvalitní echokamery a sondy s dostatečnou rozlišovací schopností je závislá přesná diagnostika folikulů, žlutých tělísek, cyst a dalších útvarů na ovariích. Pomocí ultrasonografie lze 8

9 tedy studovat zákonitosti folikulogeneze, intraovariální poměry během estrálního cyklu, podmínky vzniku jednotlivých folikulárních vln, dominantní folikul, vliv kauterizace dominantního folikulu na průběh folikulogeneze apod. 9

10 2. CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo sledování vybraných ukazatelů na pohlavních orgánech skupiny krav Holštýnského plemene získaných ultrasonografickým vyšetřením a posouzení jejich vlivu na zabřeznutí, jalovost či přeběhnutí. Dále posoudit jednotlivá vývojová stádia folikulů pro případné využití biotechnické metody OPU/IVF. Mezi vybrané ukazatele patří: počet a velikost malých a velkých folikulů na ovariích; přítomnost a velikost žlutého tělíska na ovariích a výskyt a velikost dutiny žlutého tělíska. Cílem bylo provést statistické zhodnocení těchto ukazatelů v daném období a zjistit, zda jsou průkazné rozdíly mezi počtem a velikostí folikulů, žlutých tělísek a dutin žlutého tělíska a výslednou březostí či jalovostí krav. Srovnání bylo prováděno mezi roky a v rámci každého roku zvlášť. 10

11 3. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1 Plodnost Plodnost na požadované úrovni představuje jeden ze základních pilířů dosahování kladných výrobních a ekonomických výsledků chovu skotu. Plodnost je důležitým faktorem pro rentabilitu chovu mléčných i masných plemen skotu. Základním ukazatelem dobré reprodukce stáda je stav, kdy od jedné krávy chovatel získá do roka jedno tele, kdy užitková plemenice se 5 6 krát za život otelí a brakace pro poruchy plodnosti nepřesáhne 10% (STÁDNÍK, 2000). Plodnost jako základní biologická a užitková vlastnost zvířat umožňuje jejich rozmnožování a tím zachování rodu. Pojem plodnost vyjadřuje schopnost zvířat produkovat oplození schopné pohlavní buňky. Pro samice znamená schopnost pravidelného oplodnění, gravidity a narození životaschopného potomstva. Jen zdravé, kondičně dobře připravené zvířata disponují dobrou a pravidelnou plodností (KLIMENT et al., 1989) Vlivy působící na plodnost Plodnost zvířat závisí nejen na jejich druhové a plemenné příslušnosti, ale je podmíněna i dědičným založením a působením činitelů vnějšího prostředí. Z činitelů vnějšího prostředí je to zejména výživa, klimatické vlivy, způsob chovu, užitkovost a další (KLIMENT et al., 1989). Plodnost je určována zhruba 20% dědičným založením a 82% vnějším prostředím (LOUDA, 2001) Vliv dědičnosti Dědivost plodnosti je obecně na nízké úrovni. Pohybuje se kolem 0,02 0,03 (STÁDNÍK, 2000). Stejně tak KLIMENT st al. (1989) uvádí, že většina reprodukčních vlastností je podmíněna působením neaditivních genů, což znamená, že mají nízký koeficient heritability a ve větší míře závisí na působení faktorů vnějšího prostředí, ve kterém se realizují. Plodnost jako vlastnost je podle LOUDA et al. (2001) založena polygenně a nelze ji oddělovat od dědičnosti konstituce. Dle KLIMENT et al. (1989) mají zvířata pevného konstitučního typu větší předpoklad dobré plodnosti než zvířata konstitučně 11

12 slabší, které mají menší schopnost adaptability. Genetické systémy určující reprodukční vlastnosti jsou v důsledku působení přirozeného výběru během fylogeneze velmi stabilní. Pro zachování druhu je biologicky výhodné zabezpečení plodnosti v určitých optimálních hranicích. Proto jsou rozdíly v plodnosti v rámci druhu podstatně menší než meziplemenné či individuální (KLIMENT et al., 1989) Vliv výživy Výživa krav je považována za nejvýznamnější faktor vnějšího prostředí, který determinuje produkci mléka, plodnost, zdravotní stav zvířat a je předpokladem realizace genetického potenciálu jedince i celého chovu. Se zvyšující se užitkovostí dochází ke zhoršení zdravotního stavu a především plodnosti (NEHASILOVÁ, 2005). STÁDNÍK (2000) uvádí, že vyšší mléčná produkce způsobuje zhoršení reprodukčních ukazatelů. Za kritické období pro vznik poruch plodnosti lze považovat především období přípravy na porod, období porodu a puerperia i období vysoké laktace (NEHASILOVÁ, 2005). VAN SAUN (2002a) uvádí, že i reprodukce v následujících 3, 4, i 5 měsících může být ovlivněna výživou krav stojících na sucho. Podle STÁDNÍK (2000) je z hlediska výživy nejproblematičtějším obdobím reprodukce prvních sto dní laktace, kdy dochází ke zvyšování užitkovosti a k dosažení maximální produkce, ale schopnost přijímat sušinu krmiva se zvyšuje podle rozvoje trávícího traktu. Tím dochází k deficitu živin a energie. VAN SAUN (2002b) uvádí, že při otelení dochází k nejnižšímu příjmu sušiny, což je normální fyziologický proces.(viz. tab. č.1 v příloze, str. I) Při porovnání krav stojících na sucho první měsíc s posledními třemi týdny před porodem se u březích jalovic snížil příjem sušiny z 10,2 na 8,8 kg. U krav je tento pokles z 15 na 13 kg sušiny, což znamená podvyživenost jak v energii, tak v proteinech. VAN SAUN (2002a) uvádí že pokud sledujeme růstovou křivku plodu, zjistíme, že během posledních dvou měsíců naroste plod o 60%. Březost stojí krávu mnoho živin, které jsou pro vlastní plod velice málo využívány. Například pouze 12 až 16 % energie a 32 % proteinů, které kráva vyčlení pro potřeby plodu, je skutečně uloženo v jeho buňkách. Pak je zřejmé, že přísun proteinů pro potřebu plodu musíme zvýšit téměř dvojnásobně. Jedním z nejvýznamnějších faktorů, který ovlivňuje reprodukci, je negativní energetická bilance (NEB). Ta většinou začíná již několik dnů před porodem, kdy 12

13 vysokobřezí kráva významně omezuje příjem krmné dávky a přitom potřeba energie i ostatních živin pro potřebu plodu, plodových obalů, dělohy i tvořícího se kolostra se významně zvyšuje. Negativní energetická bilance přetrvává několik týdnů po porodu, přičemž nejvýraznější bývá v prvním a druhém týdnu laktace. Záleží na kondici krávy před porodem a na schopnosti krávy zvyšovat příjem sušiny krmné dávky v poporodním období a na výši produkce kolostra a mléka. NEB vyvolává v organizmu krávy řadu změn, a to biochemických, humorálních i morfologických. NEB omezuje tvorbu gonadotropních hormonů, především luteinizačního hormonu a znemožňuje ovulaci. NEB ovlivňuje koncentraci progesteronu v krvi. Bylo prokázáno, že krávy s výraznou NEB v prvních dnech po porodu mají nízkou koncentraci progesteronu v krvi po velmi dlouhou dobu až do třetího i čtvrtého estrálního cyklu. Dostatečná hladina progesteronu je pro fertilitu nezbytná, neboť koncentrace progesteronu v krvi v průběhu jednoho cyklu ovlivňuje koncentraci progesteronu i v následujících cyklech. Situace, kdy folikuly jsou NEB ovlivněny, vede k dlouhodobé nízké koncentraci progesteronu v krvi a k redukci fertility. Koncentrace progesteronu v krvi v období gravidity má významný vliv na výsledek inseminace. Řada experimentálních sledování a výsledky provozních pokusů naznačují, že koncentraci progesteronu v krvi lze ovlivnit výživou (NEHASILOVÁ, 2005). Přijímáme li hypotézu, že rozvoj od primárního folikulu po folikul schopný ovulace trvá 60 až 80 dnů, pak období rozvoje těchto folikulů a jejich metabolické aktivity se kryje s obdobím NEB a tyto folikuly nebývají správně funkční (VAN SAUN, 2002b). ŘÍHA a BJELKA (2002) uvádí, že oocyty rostoucí a zrající v období negativní energetické bilance jsou nekvalitní a mají jen 20 % šanci na zdárný vývoj. Teprve oocyty dozrávající po 100 dni p. p. jsou kvalitní. Pokud byly krávy v poslední fázi stání na sucho krmeny dietou s vysokým obsahem proteinů, nebyla zjištěna žádná závislost mezi NEB a dny první ovulace po porodu. V 1. fázi rozvoje folikulu je třeba dostatek proteinů pro tvorbu receptorů pro hormony, aby byla zajištěna správná funkce folikulu. U krav v závěru gravidity krmených nízkou hladinou proteinů v krmné dávce dochází k nedostatečné tvorbě těchto receptorů, což má za následek sníženou hladinu progesteronu u těchto krav. U takových jedinců se pak často vyskytují folikulární cysty (VAN SAUN, 2002b). Výživa a následné poruchy metabolizmu tvoří významný komplex, který má na vznik poruch reprodukce značný vliv. Vyrovnaná výživa v průběhu celého mezidobí, 13

14 kvalita krmiv a jejich hygienická nezávadnost jsou důležitými předpoklady prevence poruch reprodukce u krav. Minimalizování vlivu NEB v poporodním období se jeví z hlediska prevence poruch plodnosti jako rozhodující (NEHASILOVÁ, 2005) Vliv kondice Kondice je důležitým ukazatelem zásob metabolické energie u dobytka. Index bodování tělesné kondice (BCS) podle Fergusona se používá na celém světě ke zhodnocení výživného stavu mléčných krav. Metoda spočívá na zrakovém posouzení míst nacházejících se v okolí beder, kyčelního a sedacího hrbolu, žebrových výrůstků páteře a kořene ocasu. Kondice se posuzuje pětibodovou stupnicí. V kritických bodech se měří tloušťka podkožní tukové tkáně. Zároveň s BCS se určila norma pro krávy v různých fázích reprodukčního cyklu. Kondice zastavených krav by měla být 3,5 bodu (JAŚKOWSKI a TWARDOŃ, 2002). Dle VAN SAUN (2002b) jsou pro krávy stojící na sucho doporučovány hodnoty 3,25 až 3,75. V rané laktaci hodnota BCS může klesnout o 0,5-1 bod. Třetí měsíc po porodu má kráva zahájit postupnou obnovu stavby těla, žádaná kondice je 3 body. Kondice jalovic před otelením má být 3 body (JAŚKOWSKI a TWARDOŃ, 2002). ŘÍHA a BJELKA (2002) považují za ideální chovnou kondici bodové rozmezí 2,5 až 3,5 bodu. Pokud se po otelení kondice sníží o více než 20 %, takto postiženým kravám je třeba zabezpečit péči, aby se zabránilo nadměrné mobilizaci tukových rezerv. Kondice rovněž ovlivňuje synchronizaci říje. U krav s nedostatečnou kondicí (menší než 2,5) se dosáhly horší výsledky zapuštění po aplikaci GnRH a prostaglandinů k indukci říje a ovulace. Vyšetření poukazují také na vliv kondice na inseminační index u krav - příjemkyň embryí. Největší počet gravidit dosahují krávy s BCS 3 (JAŚKOWSKI a TWARDOŃ, 2002) Bioklimatologické vlivy Významným faktorem v souboru činitelů, které působí na reprodukci a plodnost jsou klimatické vlivy (světlo, teplota, tlak vzduchu, roční období a všechny mikroklimatické podmínky). Rozsah vlivu závisí na druhu zvířete (polyestrické, sezónně polyestrické) a způsobu chovu. Pro normální a nerušený průběh pohlavních funkcí je optimální teplota od +12 do +15 C. Extrémně vysoké nebo nízké teploty zapříčiňují narušení funkcí, protože termoregulační mechanismy nejsou schopné 14

15 přizpůsobit organismus takovýmto změnám (KLIMENT et al., 1989). Skot patří mezi druhy zvířat s velmi dobrými termoregulačními schopnostmi. Jeho organismus je vybaven řadou pohotových mechanismů, které dokáží udržet tepelnou rovnováhu těla i ve velmi nepříznivých chladných podmínkách. Obecně je tedy skot lépe uzpůsoben podmínkám nízkých teplot vzduchu nežli vysokým (KNÍŽKOVÁ, KUNC, 2006). VAN SAUN (2002b) uvádí, že právě stres z chladu a z horka způsobuje sezónní zvýšení výskytu metabolických poruch. 3.2 Reprodukční ukazatele Přesné aktuální informace o reprodukci jednotlivých plemenic a stád poskytují chovateli možnost okamžitě realizovat potřebná opatření vedoucí k dosažení optimálních výsledků v zabřezávání krav. Mezi základní ukazatele plodnosti lze zařadit: interval, service periodu (SP), inseminační index, mezidobí, březost po 1.inseminaci a březost po všech inseminacích. Pomocné ukazatele plodnosti jsou: % zabřezlých plemenic ze stavu krav, hrubá natalita, čistá natalita, úhyn telat a embryonální mortalita (LOUDA, 2001) Mezidobí Mezidobí se vypočítá jako aritmetický průměr délky mezi dvěma porody všech krav (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004). O velmi dobré plodnosti hovoříme, když je mezidobí stáda do 375 dní, dobrá plodnost je při mezidobí dní, málo vyhovující plodnost je při dní a celkově nevyhovující při mezidobí nad 440 dní (KLIMENT et al., 1989). STÁDNÍK (2000) uvádí, že je vhodné prodloužit délku mezidobí u vysokoprodukčních stád na dní. Dle BURDYCH, VŠETEČKA et al. (2004) by se mělo mezidobí pohybovat v rozmezí 365 až 405 dnů. Při prodloužení mezidobí o jeden den nad 365 dní se prodlouží délka laktace o 0,7 dne a délka neprodukční části laktace o 0,3 dne. Tím se zvýší produkce mléka za celé i normované laktace, snižuje se však užitkovost v přepočtu na kalendářní rok, respektive na jeden den produkčního věku dojnice (ŘÍHA, BJELKA 2002). Nové zahraniční poznatky z roku 2003 naznačují, že při prodloužení mezidobí u dojnic s užitkovostí 7000 kg mléka z 365 na 405 dní, dochází ke ztrátě 20% produkce mléka, zatímco u dojnic s užitkovostí 9000 kg pouze o 5% (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004). 15

16 3.2.2 Servis perioda Vyjadřuje se počtem dnů mezi porodem a inseminací, po které plemenice zabřezla. Patří k nejvýznamnějším ukazatelům reprodukce. Ideální hodnota je 85 dní, ovšem u vysokoužitkových zvířat může být i delší, zejména ve vztahu k délce laktace.(viz. tab. č.3 v příloze, str. II). Výsledky se hodnotí: výborná dnů, vyhovující dnů, nevyhovující dnů a špatná nad 120 dnů (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004). ŘÍHA a BJELKA (2002) uvádí, že prodloužení servis periody o jeden den má za následek snížení roční produkce mléka o 9,2 litru denně, to je asi o 190 litrů mléka při prodloužení servis periody o jeden pohlavní cyklus (21 dní). Za posledních jedenáct let se servis perioda prodloužila o 16 dní. Ekonomická ztráta se s prodlužováním servis periody nad optimální délku zvyšuje. V prvním prodlouženém cyklu lze ekonomickou ztrátu odhadnout na Kč (100%), ve druhém cyklu na Kč (130%) a ve třetím cyklu pak na Kč (140%). Při přepočtu na jeden den prodloužené SP o jeden až tři pohlavní cykly vychází ekonomická ztráta na 48 až 67 Kč Inseminační interval Inseminační interval vyjadřuje počet dnů, které uplynuly od porodu nebo zmetání do provedení první inseminace. Jeho délka závisí především na průběhu involuce pohlavních orgánů, obnovení plnohodnotných ovariálních cyklů a projevů říje. Toto období trvá u většiny plemenic 5 až 6 týdnů, u vysoce užitkových dojnic i déle. Jeho doporučená hodnota by se měla pohybovat mezi 65-ti až 80-ti dny. (viz. tab. č. 2 v příloze, str. I) Interinseminační intervaly Interinseminační intervaly by měly být shodné s délkou říjových cyklů u přebíhajících se plemenic. Stanoví se počtem dnů do následujících skupin: zkrácené cykly pod 18 dnů, normální cykly dnů a prodloužené cykly nad 25 dnů. Nepravidelné prodloužené cykly v rozmezí 45 až 55 dní se mohou vyskytovat v chovech, kde se provádí raná diagnostika gravidity a kdy krávy vyšetřené jako nebřezí jsou ošetřeny luteolytiky. V chovech s nepravidelnými cykly se efektivně uplatní ultrasonografické vyšetření březosti kolem 28. až 35.dne po inseminace (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004). 16

17 3.3 Samičí pohlavní soustava Samičí pohlavní orgány mají vedle funkcí shodných s pohlavními orgány samců, tj. tvorby pohlavních buněk a hormonů a zajištění páření, ještě další speciální funkci. U savců slouží jako prostředí poskytující ochranu a výživu pro vyvíjející se zárodek a plod od oplození vajíčka do porodu. Samičí pohlavní orgány se rozdělují na vnitřní, tj. vaječník, vejcovod, dělohu a pochvu, a zevní, k nimž patří poševní předsíň, vulva a poštěváček (MARVAN et al., 1992) Vaječníky Vaječník (ovarium) je párová samičí pohlavní žláza, v níž se tvoří samičí pohlavní buňky vajíčka a pohlavní hormony estrogeny a progesteron (MARVAN et al., 1992). Nacházejí se na stropě kaudální části břišní dutiny a jejich velikost a tvar jsou značně závislé na druhové příslušnosti, věku zvířete a funkčním stavu (JELÍNEK et al., 2003). U krávy je vaječník relativně malý, ovoidního tvaru, velikostí i tvarem připomíná plod švestky. Je 3 4,5 cm dlouhý, 2 3cm široký a má hmotnost g (MARVAN et al., 1992) Vejcovody Vejcovod (tuba uterina) je párová svalová a slizniční trubička tloušťky stébla, dlouhá u krávy cm. Slouží k zachycení ovulované vaječné buňky a k jejímu přemístění do dělohy (MARVAN et al., 1992). Na kraniálním konci se rozšiřuje a vytváří nálevku vejcovodu. Volný okraj nálevky se rozděluje na řasy. Některé z nich přirůstají k povrchu vaječníku. Za břišním otvorem se vejcovod rozšiřuje a ve střední části je zúžený, takže vytváří tzv. isthmus. Stěna vejcovodu se skládá ze sliznice, svalové vrstvy a serózy (KLIMENT et al., 1989) Děloha Děloha (uterus) je silnostěnný dutý orgán, sloužící k vývoji nového jedince z oplozeného vajíčka až do narození mláděte. Skládá se ze tří základních částí. Je to kaudálně umístěný děložní krček, který dopředu přechází v děložní tělo, na němž kraniálně navazují dva děložní rohy. Tento typ dvourohé dělohy je vyvinut u krávy, ovce, kozy, prasnice, klisny, feny i kočky (MARVAN et al., 1992). Děložní rohy jsou uloženy v břišní dutině. U krav jsou cm dlouhé a stáčejí se mírně dolů, pak 17

18 nahoru a zpět. Děložní krček má silně vyvinutou svalovinu a prochází jím klikatě kanálek krčku. Je uzavřený a otevírá se jen při říji a porodu. Je dlouhý 7 12 cm (SOVA et al., 1990). Děložní stěna se skládá z povrchové serózy (perimetrium), podélné a kruhové vrstvy hladkého svalstva (myometrium) a sliznice (endometrium). Děložní sliznice obsahuje četné tubulózní žlázky a u přežvýkavců jsou na ní ve čtyřech řadách rozsety základy karunkulů (80 160). které se v průběhu březosti rozrůstají a představují místo, na němž dochází ke spojení s kotyledony placenty (JELÍNEK et al., 2003) Pochva Pochva (vagina) je silnostěnný trubicovitý orgán a rozlišujeme na ní poševní klenbu, stěnu a poševní dno. Kaudálním směrem přechází pochva v poševní předsíň, která je u mladých samic, které dosud nekopulovaly, oddělena více či méně vyvinutou slizniční řasou (hymen). Poševní stěna je tvořena sliznicí a hladkosvalovou vrstvou. Sliznice pochvy nemá žlázky (JELÍNEK et al., 2003) Poševní předsíň Poševní předsíň (vestibulum vaginae) představuje pokračování pochvy a vyúsťuje do ní z ventrální strany krátká močová roura. Sliznice poševní předsíně obsahuje četné žlázy, jejichž hlenovitý sekret zvlhčuje sliznici předsíně i pochvy a usnadňuje zavedení pyje (KOMÁREK et al., 1964) Vulva Vulvu tvoří dva stydké pysky, stýkající se v horní a dolní spojce. Svírají stydkou štěrbinu. Ve ventrální spojce je uložen poštěváček jako vývojový zbytek po samčím pyji. Jeho podkladem je topořivé těleso, volný konec je zakončen žaludem. Sliznice stydkých pysků přechází navenek v bezchlupou kůži (MIHOLOVÁ a LIPSKÝ, 1976) 3.4 Ovogeneze Germinativní funkce vaječníků je představována tvorbou samičích pohlavních buněk vajíček. Je to složitý proces, který označujeme jako ovogeneze. Probíhá ve třech obdobích (stadiích): období rozmnožování, růstu a zrání (JELÍNEK et al., 2003). Období rozmnožování začíná už u plodu samice, a to na povrchu vaječníku, kde se 18

19 buňky zárodečného epitelu ovogonie rychle mnohokrát za sebou mitoticky dělí. Výsledkem je velké množství ovogonií, z nichž většina přestupuje z povrchu vaječníku pod vazivový obal do kůry. Zde se každá vaječná buňka jako ovocyt I.řádu obaluje jednou vrstvou folikulárních buněk. Tak vznikají primární folikuly. Jsou přítomné ve velkém množství již ve vaječníku u novorozených samic (u telete tisíc). Období růstu je velmi dlouhé, navazuje na období rozmnožování a probíhá ve dvou fázích. V první fázi, která se uskutečňuje ještě před narozením samice, dochází u ovocytů I.řádu ke konjugaci chromozomů a k vzájemné výměně jejich genového materiálu. Druhá fáze pokračuje po dlouhém přerušení až v období pohlavního dospívání samice (SOVA et al., 1990). Období růstu je charakterizováno zmnožováním cytoplazmy ovocytů, pomnožením folikulárních buněk a vytvořením vaječné blány. V podstatě v tomto období dochází k přeměně primárních folikulů ve folikuly rostoucí a zralé (JELÍNEK et al., 2003). Posledním stádiem vývoje vajíčka je období zrání, charakteristické dvěma zracími děleními. První zrací dělení začíná ještě v dozrávajícím folikulu vaječníku, dokončuje se ale až po ovulaci ve vejcovodu, kde se ovocyt I.řádu rozdělí na ovocyt II.řádu, do kterého přejde téměř všechna cytoplazma, a na malé pólové tělísko, polocyt. Druhé zrací dělení se uskuteční za předpokladu, že do cytoplazmy ovocytu pronikla spermie. V takovém případě se ovocyt II.řádu opět rozdělí na velké vajíčko (ovum) a malé pólové tělísko. Výsledkem ovogeneze je tedy jedno oplození schopné vajíčko a tři neplnohodnotná pólová tělíska (SOVA et al., 1990) Vajíčko Vajíčka savců jsou kulovitého nebo elipsoidního tvaru o průměru μm. Vlastní primární obal tvoří zesílená cytoplazmatická membrána (ovolemma) a dále sekundární obal průsvitná blanka (zona pellucida) (JELÍNEK et al., 2003). Tento sekundární obal vzniká ještě během vývoje ve vaječníku a je produktem folikulárních buněk. Má významnou úlohu v biologii vajíčka, udržuje se dlouho po oplodnění až do nidace zygoty. Praská tehdy, když tlak uvnitř rýhující se zygoty stoupne přibližně o 30 40% (KLIMENT et al., 1989). Folikulární buňky nejsou však jen pouhými obalovými buňkami ovocytu, ale vykazují i významnou inkreční aktivitu; vylučují samičí pohlavní hormony estrogeny. (SOVA et al., 1990). 19

20 Hlavní součástí vajíčka je cytoplazma s excentricky uloženým jádrem o průměru μm. Vajíčka domácích zvířat jsou chudá na zásobní energetické látky (žloutek) a jsou označována jako sekundárně oligolecitální (JELÍNEK et al., 2003). Zralé folikuly obsahují u krávy zpravidla jen jednu vaječnou buňku; u vícerodých zvířat jich může být i více (2 4) (SOVA et al., 1990) Folikuly Ovulační plocha vaječníku je na svém povrchu kryta epitelem, pod nímž se nachází bělavý obal, který jako vazivové pouzdro obaluje vlastní tkáň vaječníku. Tkáň se skládá z povrchově uložené korové vrstvy a z uvnitř situované cévní vrstvy dřeně. Ve vazivovém stromatu kůry jsou rozmístěny hlavní strukturální součásti vaječníku, a to vaječníkové váčky folikuly. (MARVAN et al., 1992). Folikuly uvnitř kůry jsou klasifikovány jako 1) primordiální (někdy nazývané primární), 2) rostoucí folikuly a 3) měchýřkovité neboli Graafovy folikuly (REECE, 1998). Nejmenší a nejpočetněji zastoupené jsou primární folikuly, uložené jednotlivě nebo ve skupinách v nejzevnější vrstvě vaječníkové kůry. Jsou to kulovité útvary o velikosti μm. Převážná většina těchto primárních folikulů se však dále nevyvíjí a podléhá atrézii. K atrézii primárních folikulů dochází v průběhu celého života samice, nejvíce však před pubertou a v období končící pohlavní aktivity. Přesto však zůstává ve vaječníku pohlavně dospělé samice mnohem větší množství folikulů, než může během celého jejího života dozrát. S nástupem puberty se jednotlivé primární folikuly začínají postupně zvětšovat a přeměňovat tak v rostoucí sekundární folikuly. Růst primárního folikulu je podmíněn zvětšováním vaječné buňky, která ve své cytoplazmě ukládá zásobní látky v podobě žloutkových inkluzí. Rovněž folikulární buňky se zvětšují, mitotickým dělením se množí a postupně obalují ovocyt v několika vrstvách. Nejvnitřnější vrstva folikulárních buněk rostoucího folikulu se nazývá corona radiata. Činností těchto buněk se vytvoří kolem buňky další obal zona pellucida (průsvitná blanka) (MARVAN et al., 1992). Velké sekundární folikuly jsou už makroskopické útvary, obsahující drobnou dutinku vyplněnou folikulárním mokem, a mírně prominují nad povrch vaječníku (SOVA et al., 1990). Když rostoucí folikul dosáhne velikosti asi 200 μm, začnou se mezi jeho folikulárními buňkami objevovat drobné štěrbiny, vyplněné mokem. Postupným sléváním těchto štěrbin se nakonec vytvoří jednotná dutina, obsahující folikulární mok. 20

21 Tím se rostoucí folikul mění v měchýřkovitý folikul, viditelný už pouhým okem. Má mírně ovoidní tvar a jedním pólem zasahuje hluboko do vaječníkové kůry, druhým blíže k povrchu vaječníku. Zralý měchýřkovitý terciální folikul (Graafův folikul) představuje poslední vývojové stádium vaječníkového váčku. Dosahuje velikosti mm a polokulovitě prominuje nad povrch vaječníku. Stěnu zralého měchýřkovitého folikulu tvoří na povrchu jeho obal (theca folliculi). Uvnitř od obalu se nachází zrnitá vrstva (stratum granulosum), která na straně od povrchu vaječníku zesiluje v tzv. vejconosný hrbolek. Ten se vyklenuje dovnitř folikulární dutiny a ve svém středu obsahuje vaječnou buňku. Během vývoje folikulu se vaječná buňka postupně zvětšuje, takže před ovulací dosahuje velikosti μm (MARVAN et al., 1992).(viz. obr. č. 1 v příloze, str. IX) Pomocí ultrasonografického vyšetření bylo zjištěno, že růst folikulů je soustředěn do folikulárních vln. Tento kontinuální proces je spojen s probíhajícím pohlavním cyklem, ale není na něm striktně závislý, poněvadž pokračuje i v prvním trimestru gravidity a dokonce i v případě anestru. V průběhu estrálního cyklu se u skotu objevují 2 3 folikulární vlny, které produkují vždy jeden dominantní folikul. Během svého vývoje prochází dominantní folikul fázemi selekce, růstu, stagnace a regrese, která je u dominantního folikulu 2. nebo 3. vlny nahrazena ovulací. (tab. č. 4 v příloze, str II). Někteří autoři uvádějí relativně vysoký podíl zvířat (80%) s dvouvlnným cyklem ve srovnání se zvířaty s cyklem trojvlnným, jiní jsou opačného názoru. Obecně je platné, že u krav s dvouvlnným folikulárním cyklem se folikulární vlny objevují 0. a 10. den a u krav s třívlnným cyklem 0., 10. a 16. den po ovulaci (ŘÍHA et al., 1999) Ovulace Vaječník nemá žádný zvláštní vývod a vaječné buňky se z něj na povrch uvolňují prasknutím dozrálého folikulu ovulací. Je to složitý pochod, řízený a kontrolovaný jednak nervově, jednak hormony mozkového podvěsku, při němž se uplatňuje vedle zvýšení tlaku folikulárního moku i enzymatické narušení folikulární stěny. U jednorodých zvířat dozrává a praská na vaječníku zpravidla jen jeden folikul, u vícerodých i větší počet folikulů současně. Proudem vylévající se folikulární tekutiny je při ovulaci vaječná buňka z dutiny folikulu vyplavena a stržena do nálevky vejcovodu, kde dokončuje svůj vývoj (MARVAN et al., 1992). Ovulace probíhá spontánně (bez 21

22 další stimulace) u všech domácích druhů mimo kočku. Výběr folikulu pro ovulace je, zdá se, náhodný. Při regresi žlutého tělíska ovuluje obvykle nejaktivnější rostoucí folikul. Ke vzniku ovulace je nutná vlna LH. Folikuly, i když téměř dokončily vývoj, ale nemají potřebné LH receptory, nereagují na vlnu LH ovulací a podléhají atrézii (REECE, 1998) Žluté tělísko (corpus luteum) CL se začne vyvíjet po ovulaci na vaječníku v místě prasklého folikulu. Vzniká proliferací zbylých buněk zrnité vrstvy a vnitřního obalu folikulu. Tyto buňky, tzv. luteinní, ukládají ve své cytoplazmě tukové kapénky a žlutý lipochrom lutein, který podmiňuje barvu celého tělíska. V důsledku proliferace luteinních buněk žluté tělísko v podobě zaobleného kužele nebo stopkatého hrbolku vyčnívá i nad povrch vaječníku. Pokud byla dozrálá vaječná buňka ve vejcovodu oplozena, CL se silně zvětšuje a zůstává na vaječníku po celou dobu březosti. Nazývá se pravé březostní či gravidní žluté tělísko a zaujímá často víc než polovinu objemu vaječníku. Jeho buňky syntetizují a vyměšují pohlavní hormon progesteron, který na vaječníku blokuje dozrávání a ovulaci dalších folikulů. V poslední třetině březosti začíná pravé CL podléhat involuci, zmenšuje se až se nakonec po porodu změní v bělavou jizvu. CL se na vaječníku vyvíjí i v případě, že nedošlo k oplození vajíčka. Toto žluté tělísko se nazývá nepravé periodické a od pravého se liší jen menšími rozměry a kratší dobou trvání. U krávy trvá jeho růst 7 9 dní a v době svého největšího rozkvětu dosahuje velikosti 2 3 cm. Přibližně 13.den pohlavního cyklu, tj. 11 den po ovulaci, začne nepravé CL podléhat involuci. Můžeme tak ve vývoji periodického CL rozlišovat stádium růstu, rozkvětu a zániku (MARVAN et al., 1992). 3.5 Pohlavní ( estrální ) cyklus Termín estrální cyklus označuje rytmické změny pozorované v chování u všech savců, které zahrnují pravidelné, ale omezené periody svolnosti k páření (estrus = říje). Ty se vyskytují v intervalech charakteristických pro daný druh. Jeden interval cyklu je definován jako čas od začátku jednoho cyklu říje (svolnosti k páření) k dalšímu (ovulační interval) (REECE, 1998). Rytmus říjových cyklů je druhově dosti odlišný. U některých zvířat dochází k říji jen jednou do roka, u některých dvakrát za rok a u jiných se pohlavní cyklus opakuje pravidelně v poměrně krátkých intervalech po celý rok. 22

23 Podle toho se pak zvířata dělí na monoestrická, diestrická a polyestrická (MARVAN et al., 1992). Estrální cyklus u plemenic skotu trvá v průměru 21 dní. Kratší estrální cyklus je u jalovic. U některých zvířat může trvat i 17 dnů. Delší je u krav, kde může u řady kusů trvat i 23 až 24 dnů. Může se prodlužovat v horkých letních měsících (VINKLER, 2004). Estální cyklus se dělí na 4 fáze: proestrus, estrus, metestrus a diestrus (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004) Proestrus Proestrus (období před říjí) zahrnuje 20. až 21. den estrálního cyklu. Na vaječnících dochází postupně k regresi žlutého tělíska z předchozího cyklu a růstu folikulu (PETELÍKOVÁ, 1997a). Na povrchu vaječníku vystupuje rostoucí folikul jako elastická kulovitá struktura o průměru asi 10 mm. Zvyšuje se přívod krve do pohlavních orgánů, dochází ke zduření a silné proliferaci sliznic vývodných cest, uvolňuje se děložní krček a z vulvy začíná vytékat řídký hlen (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004) Estrus (říje) Trvá 1 den +/- 12 hodin, toto období bývá označováno jako 0.den cyklu (LOUDA et al., 2001). BOLDISZAR (2006) uvádí, že podle posledních průzkumů pokleslo trvání říje na 7 8 hodin. Rozdíly hodnot se však liší mezi jednotlivými zvířaty, ale ne mezi jednotlivými stády. Estrogeny produkované zralými Graafovými folikuly navozují období ochoty k páření sexuální chování. Krček děložní se otevírá, dostavuje se reflex nehybnosti, který trvá 7 10 hodin, plemenice na sebe nechá skákat ostatní krávy, z pohlavních orgánů vytéká sklovitý hlen (LOUDA et al., 2001). Graafův folikul, který má průměr 15 až 25 mm je vyplněn folikulární tekutinou v níž dozrává vajíčko. Z adenohypofýzi se vyplavuje luteinizační hormon (LH), který dokončuje zrání Graafova folikulu a ke konci tohoto období dochází k ovulaci (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004). Většina domácích zvířat ovuluje na konci estru, ale krávy ovulují hod. po estru. Nejúspěšnější jsou inseminace okolo 12 hod. po začátku říje. Inseminace tedy u krav předchází ovulaci (REECE, 1998). Dle MARVAN et al. (2002) dochází k ovulaci u krav 6 16 hodin po odeznění zevních příznaků říje. VINKLER (2004) uvádí dobu 23

24 ovulace 6 až 8 hodin po odeznění příznaků říje a vhodné období pro inseminaci druhou polovinu říje, ideální však konec říje Metestrus Metestrus (období po říji) následuje po ovulaci od 1. do 4. dne cyklu. Dominantní úloha folikulu je nahrazena tvořícím se žlutým tělískem v místě prasklého folikulu a vystupuje mm nad povrch, u jalovic bývá větší. CL produkuje progesteron, který tlumí sekreci FSH a LH z předního laloku hypofýzy. Postupně mizí příznaky říje na pohlavních orgánech plemenice. U krav bývá pozorován krvavý výtok 2 dny po skončení říje (LOUDA et al., 2001). Pokud plemenice nezabřezla, měla by přijít další říje za 18 dní po krvavém výtoku (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004) Diestrus Diestrus (období pohlavního klidu) je typický aktivitou steroidního hormonu progesteronu. Na ovariu roste žluté tělísko, které od 8. do 15. dne cyklu rozkvétá a dosahuje velikosti 10 až 30 mm. V této době se také na vaječníku vyskytuje rostoucí folikul, který dosahuje až 14 mm v průměru. Jedná se o tzv. meziovulační folikul, který podléhá atrézii, ale je schopen vyvolat i příznaky nepravé říje kolem 10. dne (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004). Pokud plemenice zabřezla, žluté tělísko přetrvává perzistuje a zabraňuje nástupu nové říje. V případě, že nedošlo k zabřeznutí den cyklu, děložní sliznice začíná produkovat prostaglandin F 2α, který navodí regresi žlutého tělíska. Pokles hladiny progesteronu v krevní plazmě ovlivní vzestup sekrece FSH a LH a nastupuje nový pohlavní cyklus (LOUDA et al., 2001). 3.6 Samičí pohlavní hormony Činnost pohlavního ústrojí je složitým biologickým řetězcem procesů, které na sebe úzce navazují a vzájemně se podmiňují. Vlastní řízení je neurohumorální a řídící centra představují kůra koncového mozku, hypotalamus, hypofýza a ovaria (JELÍNEK et al., 2003) Estrogeny Steroidy s estrogenním účinkem jsou estradiol, estron a produkt jejich degradace estriol. Estrogeny se tvoří ve vaječníku, především v terciálních folikulech, ale také 24

25 v intersticiu, placentě a v malé míře i v kůře nadledvin (KLIMENT et al., 1989). Největší aktivitu má 17 beta estradiol. Pod jeho vlivem se vytvářejí sekundární pohlavní znaky a odvíjí se chování zvířat při říji. Má pozitivní zpětnou vazbu na systém hypothalamohypofyzární, stimuluje sekreci GnRH (ŘÍHA et al., 1999) Gestageny Getageny se začínají vylučovat až po první říji účinkem estrogenů, a proto nemají vliv na dospívající samici. Jejich přebytek vyvolává zánik říje (sterilitu) a nedostatek u březích samic zmetání. Gestageny vznikají ve žlutém tělísku vaječníku a jejich zástupcem je progesteron (MIHOLOVÁ a LIPSKÝ, 1976) Progesteron Progesteron vzniká ve třech rozdílných žlázách: vaječníku, placentě a v kůře nadledvin. Hlavním zdrojem progesteronu jsou buňky zrnité vrstvy Graafova folikulu a zejména pak tyto buňky žlutého tělíska (KLIMENT et al., 1989). Aktivity spojené s progesteronem probíhají často společně s estrogeny a obvykle vyžadují předběžné působení estrogenů, které zcitliví, nebo nabudí tkáň pro přijetí signálu, který poskytuje progesteron (REECE, 1998). Ve srovnání s estrogeny je asi krát méně účinný. Připravuje děložní sliznici pro přijetí vajíčka, zabraňuje děložním stahům, a tím chrání graviditu. Na vaječnících inhibuje za gravidity dozrávání nových vajíček, a tím blokuje nástup dalších říjí a ovulací (KLIMENT et al., 1989) Relaxin Žluté tělísko, děloha a placenta secernují polypeptidový hormon relaxin. Je to hormon vysoce gravidních samic, které připravuje na následný optimální průběh porodu. Významně přispívá k odvápnění pánevní spony, uvolnění pánevních vazů a rozšíření kanálku děložního krčku (JELÍNEK et al., 2003) Gonadotropiny Folikulostimulační hormon (FSH folitropin) a luteinizační hormon (LH lutropin) jsou společně nazývány gonadotropiny, a to pro jejich úlohu nebo vliv na buňky vaječníků, čili uvnitř gonád. FSH a LH jsou hormony secernované buňkami předního laloku hypofýzy (REECE, 1998). 25

26 FSH stimuluje růst preantrálních folikulů, podílí se na zrání folikulů, řídí produkci estrogenu a způsobuje reverzi atrezie folikulů větších než 1,7 mm v průměru. LH se podílí společně s FSH na zrání folikulu. Vrchol LH odpovídá za úspěšný průběh meiozy v předovulačních oocytech. Když peak LH nastane brzy nebo pozdě ve vztahu v vývoji oocytu, může to mít za následek degradaci oocytu nebo nízké oplození, eventuelně degradaci embrya (ŘÍHA et al., 1999). Uvolňování FSH a LH z předního laloku hypofýzy je řízené releasing hormony (řídícími) z hypotalamu. Jedná se o tzv. LHRH (luteinizing hormone releasing hormone), doslova hormon uvolňující luteinisační hormon. Někdy je nazýván jako gonadotropin releasing hormon GnRH. LHRH je secernován jako odpověď na nízkou hladinu LH nebo FSH a je potom doprovázen sekrecí LH nebo FSH (REECE, 1998) Prostaglandin F 2α PGF 2α je velice účinný hormon pro činnost vaječníků a mechanismus porodu. Na žluté tělísko má luteolytický účinek a inhibuje produkci progesteronu jak u nepravého žlutého tělíska, tak u žlutého tělíska březosti. Vyvolává kontrakce myometria a zvyšuje hladinu oxytocinu. Má základní význam pro kontrakci Graafova folikulu při ovulaci. Tlumí také produkci progesteronu v placentě a kůře nadledvin. U krávy je v endometriu produkována kyselina arachidonová, která jakmile dospěje do vaječníku, je ve žlutém tělísku přeměněna na PGF 2α, který přivodí destrukci žlutého tělíska (KLIMENT et al., 1989). 3.7 Neinfekční poruchy plodnosti Tichá říje Je charakterizována nedostatečnou psychickou erotizací a málo výraznými změnami na pohlavním ústrojí v důsledku snížení produkce estrogenů. Při tiché říji vyzrává na vaječníku Graafův folikul, dochází k ovulaci biologicky plnohodnotného vajíčka, plemenice je svolná k páření, ale zevní příznaky říje jsou jen těžko rozeznatelné nebo nejsou rozeznatelné vůbec (KLIMENT et al., 1989). VÝMOLA (2005) uvádí, že existuje negativní přímá souvislost mezi nárůstem dojivosti v posledních letech a problémy s říjemi. Důkazem toho jsou australské výzkumy, které prokázaly, že dojnice, které v prvních šesti týdnech nadojí více než kg mléka, aniž by měly projevy říje, mají desetinásobně nižší pravděpodobnost zabřeznutí do 150. dne než ty, které při stejné 26

27 dojivosti vykazují zřetelné symptomy říje. Také krávy stojící na sucho mají častěji tiché říje, stejně jako ty po těžkém porodu (viz. tab. č.5 v příloze, str. III) Atrézie folikulů Atrézie vaječníků je stav, kdy se při říji začne vyvíjet Graafův folikul, ale jeho vývoj se zastaví a folikul nepraskne. Tento atretický folikul se zpravidla zmenšuje a zaniká, může však i luteinizovat a přetvořit se v luteinovou cystu. Jako patologická forma je atrézie folikulů důsledkem snížené tvorby luteinizačního hormonu a snížené produkce FSH Perzistence folikulů Při perzistenci folikulů na vaječníku dozraje Graafův folikul, který však pro nedostatečnou produkci nebo opožděné uvolnění luteinizačního hormonu nemůže prasknout a dochází k uvolnění vajíčka o několik hodin až dní později (KLIMENT et al., 1989) Ovariální cysty Ovariální cysty jsou definovány jako anovulační folikulární struktury o průměru více než 2,5 cm, perzistující po dobu nejméně 10 dnů. Obecně jsou rozdělovány do dvou skupin. Folikulární cysty (FC) jsou tenkostěnné solitární nebo mnohočetné útvary, které produkují variabilní množství estradiolu (E 2 ), koncentrace profesteronu (P 4 ) v krevním séru je nízká (< 1 ng / ml) (KUMMER, 1998). Objevují se zejména u plemenic na laktaci v době nejvyšší laktační křivky, tj. mezi měsícem po porodu. FC vznikají při nadměrné produkci FSH a nedostatečné produkci LH. To má za následek, že folikul nepraská a přeměňuje se v cystu (KLIMENT et al., 1989). Luteální cysty (LC) jsou obvykle solitární, jejich stěna je silnější a funkční luteální tkáň se prezentuje produkcí P 4 v koncentracích nad 1 ng / ml. Jejich výskyt je méně častý (7 až 30 %). Asi u 30 až 40 % krav postižených ovariálními cystami lze diagnostikovat simultánní výskyt cyst a žlutého tělíska. Vznik ovariálních cyst je situován nejčastěji do období 15. až 45. dne po porodu. Jedná se o poměrně dynamické struktury, které mohou perzistovat, podléhat atrézii, luteinizaci a regresi se spontánním obnovením ovariálního cyklu nebo s tvorbou nové 27

28 vlny cystických folikulů. V chovech dojnic je výskyt cystické degenerace ovarií udáván v rozmezí 6 až 30 % (KUMMER, 1998). 3.8 Biotechnické metody v chovu skotu Po druhé světové válce se zootechnický výzkum začal intenzivně zabývat zušlechťováním hospodářských zvířat. Na úseku reprodukce se výzkum zaměřil na jedné straně na rozvoj metod inseminace a dlouhodobé konzervace býčího spermatu. Na druhé straně se intenzívně studoval proces ovlivnění zrání a ovulace oocytů s perspektivou jejich získávání, konzervace a přenosu (LOUDA, 2001) Embyotransfer (ET) Embryotransfer má menší, ale přesto nemalý význam pro chov skotu. ET je nejdůležitější biotechnickou metodou především ve šlechtitelských chovech, které chtějí zvýšit reprodukci špičkových matek býků. Inseminační chovné programy směřují k tomu, aby byli z nejlepších krav vyprodukováni býci pro zkušební nasazení v inseminačních stanicích. Použitím ET mohou vynikající krávy poskytnout prostřednictvím svého potomstva výrazně zvýšený příspěvek k chovatelskému programu. Podíl zkušených býků z ET pro inseminační chovný program značně vzrostl v posledních letech, v některých zemích však ještě značně kolísá. (AUMÜLLER, 2005). Efektivnost ET je individuální, neboť % potencionálních dárkyň nereaguje na provedenou superovulaci. I od spolehlivých dárkyň lze získat jen omezený počet embryí v intervalu 5 6 týdnů. Od nejlepších krav lze v průměru ročně získat přibližně 30 embryí. Perspektivní metodou v tomto směru se jeví in vitro produkce embryí (IVP) (LOUDA, 2001). Tato metoda zahrnuje zrání oocytů (IVM), jejich oplození (IVF) a následnou kultivaci (IVC) raných embryí v laboratorních podmínkách do přenosuschopných stádií. K produkci embryí in vitro se dají využít jak oocyty získané od dárkyň v průběhu života, včetně období rané pohlavní zralosti, tak i oocyty získané post mortem (ŠPANIHELOVÁ, 2005) Transvaginální aspirace oocytů (OPU) Metodu transvaginální aspiraci oocytů ovum pick up (OPU) prováděnou pod ultrasonografickou kontrolou, lze úspěšně využít k získání oocytů v průběhu života plemenice. Touto metodou lze odebírat oocyty punkcí folikulů na vaječnících dárkyň 28

29 opakovaně v období několika týdnů nebo měsíců bez jejího zatěžování preparáty k navození superovulace. Pro opakovaný odběr oocytů jsou nejvhodnější dárkyně ve třetím dnu říjového cyklu, kdy jsou na vaječnících folikuly první folikulární vlny, to je ještě před selekcí dominantního folikulu (ŠPANIHELOVÁ, 2005). Při správné aplikaci metody, založené na pravidelně se opakující aspiraci oocytů, dochází u donorek k aktivaci folikulárního vývoje, poněvadž každá z provedených punkcí vyvolá na ovariích novou folikulární vlnu. Proto je metoda OPU/IVF vhodná i pro donorky problémové, které nezabřezávají po inseminaci, neodpovídají na superovulaci anebo neposkytují přenosuschopná embrya (MACHATKOVÁ et al. 2006). ŘÍHA (1999) uvádí jako hlavní přednosti metody OPU/IVF možnost opakovaného získání oocytů od donorek po relativně dlouhou dobu v období rané puberty a gravidity; výrazné zkrácení generačního intervalu a možnost rozšíření kombinací rodičovských párů. Dále uvádí, že při transvaginálním odběru oocytů pomocí ultrasonografie je dosahováno průměrně 60 % úspěšnosti aspirace, to znamená, že je možno získat 6 8 oocytů na jednu donorku a aspiraci. Podobně MACHATKOVÁ (2006) uvádí úspěšnost transvaginálního odběru oocytů 60 %, což znamená při punkci folikulů aspiraci asi 6 7 oocytů na jednu donorku. Při fertilizaci těchto ovocytů je průměrně získáno 1,5 embrya. V současné době jsou studovány možnosti jak maximalizovat počet použitelných folikulů na ovariích, zvyšovat účinnost aspirace, kvalitu oocytů a jejich vývojový potenciál. Pokud se podaří tyto otázky úspěšně řešit, může v budoucnu metoda OPU/IVF postupně nahradit metodu superovulace (MACHATKOVÁ, 2006). 3.9 Diagnostika gravidity Období březosti začíná dnem připuštění, při kterém došlo k zabřeznutí, a končí porodem. Březost krav můžeme zjišťovat: - rektálně ve třech měsících březosti - rektálně v 5 až 6 týdnech - stanovením progesteronu v mléce - mikroskopickÿ posouzením roztěru poševních hlenů - pomocí sonografu - testem nepřeběhlých plemenic (NRT non return test) - pomocí pedometru (LOUDA, 2001). 29