SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

Transkript

1 Příloha č. 3 k rozhodnutí o převodu registrace sp. zn /07 a 19240/07 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU APO-METOPROLOL 50 APO-METOPROLOL KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Jedna tableta obsahuje metoprololi tartras 50 mg nebo 100 mg. Pomocné látky : monohydrát laktosy. Úplný seznam pomocných látek viz bod LÉKOVÁ FORMA Tableta. Popis přípravku: Bílé, kulaté, bikonvexní tablety, na jedné straně s dělící rýhou a označením APO nad rýhou a M 100 pod rýhou u síly 100mg a APO nad rýhou a M 50 pod rýhou u síly 50mg. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Hypertenze APO-METOPROLOL je indikován v léčbě pacientů s mírnou nebo středně těžkou hypertenzí. Je obvykle kombinován s jinými léky, zejména s thiazidovými diuretiky. Může být ale používán i samostatně jako iniciální léčivo u těch pacientů, u kterých lékař usoudí, že léčba by měla být zahájena beta-blokátorem spíše než diuretikem. Kombinace APO-METOPROLOLu s diuretikem nebo periferním vasodilatans byla shledána všeobecně účinnější než metoprolol samotný. Angina pectoris APO-METOPROLOL je indikován pro profylaxi anginy pectoris při ischemické chorobě srdeční (ICHS). 4.2 Dávkování a způsob podání Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů. Hypertenze APO-METOPROLOL má být podáván ve dvou stejných dávkách a to ráno a večer. Metoprolol je obvykle kombinován s jinými antihypertenzivy, zejména s thiazidovými diuretiky, ale může být užíván i samostatně (viz bod 4.1 Terapeutické indikace). Dávka musí být vždy přizpůsobena individuálním požadavkům pacienta v souladu s následujícími směrnicemi. Léčba metoprololem se začíná dávkami 50 mg 2x denně. Někteří pacienti mohou reagovat na tuto dávku uspokojivě. V případě, že po jednom týdnu není adekvátní odpověď, dávka by měla být zvýšena na 100 mg 2x denně. V některých případech je třeba denní dávku zvýšit o dalších 100 mg přípravku v intervalu alespoň 2 týdnů a to do maxima 200 mg 2x denně a tato dávka nemá být překročena. Obvyklá udržovací dávka je v rozmezí 150 až 300 mg denně. Je-li APO- METOPROLOL kombinován s jinými antihypertenzivy, která již dříve byla podávána, měl by se na počátku léčby přidat v dávce 50 mg 2x denně. Po 1 až 2 týdnech se může denní dávka 1/7

2 zvýšit, je-li nutné po 100 mg dávkách v intervalech alespoň 2 týdnů dokud se nedosáhne adekvátní úpravy krevního tlaku. Angina pectoris Doporučené rozmezí dávky metoprololu je 100 až 400 mg denně v rozdělených dávkách. Léčba má být zahájena dávkou 50 mg 2x denně v prvním týdnu. Není-li odpověď dostatečná, může být denní dávka zvýšena na 100 mg pro další týden. Obvyklá udržovací dávka je 200 mg/den. Potřeba dalšího zvýšení dávky by měla být monitorována v týdenních intervalech a zvýšení dávky ze l00 mg denně na maximum 400 mg/den by měla být provedeno týdenních intervalech po 100 mg dávkách podávaných ve 2 nebo ve 3 dílčích dávkách. Dávka 400 mg/den nemá být překročena! Snížení dávek APO-METOPROLOLu je nutné u pacientů s chronickým těžkým selháním funkce jater. U pacientů s insuficiencí ledvin není úprava dávkování nutná. Způsob podání Tablety se užívají nezávisle na jídle a zapíjejí se vodou. 4.3 Kontraindikace APO-METOPROLOL je kontraindikován: při přecitlivělosti na metoprolol a příbuzné látky nebo na pomocné látky přípravku, u asthma bronchiale, u AV blokády II. a III. stupně, u významné bradykardie před zahájením terapie, u nedostatečně kompenzované srdeční slabosti, syndromu chorého sinu, u těžké poruchy periferního prokrvení s klidovými bolestmi, event. trofickými defekty, při kardiogenním šoku. Kontraindikací je akutní infarkt myokardu, je-li bradykardie pod 45/min s AV blokádou I. až III. stupně, hypotenzí se systolickým krevním tlakem pod 100 mm Hg a mírnou až středně těžkou srdeční slabostí. 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití APO-METOPROLOL není doporučován k akutní léčbě hypertenzních krizí. Pacienti s bronchospastickými chorobami by všeobecně neměli dostávat beta-blokátory. Vzhledem k jeho relativní beta-1 selektivitě může být APO-METOPROLOL použit s opatrností u pacientů, kteří neodpovídají na jiná antihypertenziva nebo je nesnášejí. Jelikož beta-1 selektivita není absolutní, mělo by se zároveň podávat beta-2 stimulans a nejnižší možná dávka APO-METOPROLOLu. Bylo by také výhodnější podat metoprolol v malých dávkách 3x denně spíše než ve velkých dávkách 2x denně, aby se tak zabránilo vysokým hladinám v plazmě při dávkování 2x denně. I přes tato opatření se může stav respirace pacienta zhoršit a v takových případech by se měl APO-METOPROLOL vysadit. U pacientů užívajících beta-blokátory může dojít k problémům v léčbě tím, že se vyskytne reakce alergického typu. U těchto pacientů může být reakce závažnější v důsledku farmakologických účinků beta-blokátorů a změn v tělesných tekutinách. Adrenalin by se měl podávat s opatrností, protože nemusí mít svůj obvyklý účinek při léčbě anafylaxe. Na jedné straně může být zapotřebí vyšších dávek adrenalinu k překonání bronchospazmu, zatímco na druhé straně mohou být tyto dávky spojeny s nadměrnou alfa-adrenergní stimulací s následnou hypertenzí, reflexní bradykardií a srdeční blokádou a možnou potenciací bronchospazmu. Alternativou k použití vysokých dávek adrenalinu je intenzivní podpůrná terapie, jako je podávání tekutin a beta-agonistů, včetně parenterálního podání salbutamolu nebo isoprenalinu k překonání bronchospazmu a použití noradrenalinu k překonání hypotenze. APO-METOPROLOL by měl být podáván s opatrností pacientům se sklonem ke spontánní hypoglykémii nebo diabetikům (zejména s nestabilním diabetem), kteří užívají inzulín nebo perorální antidiabetika. Beta-adrenergní blokátory mohou maskovat příznaky akutní hypoglykémie. U pacientů při plánovaném nebo akutním chirurgickém výkonu: Postup u pacientů léčených beta-blokátory, kteří mají podstoupit plánovaný nebo akutní chirurgický výkon je značně kontroverzní. Ačkoliv blokáda beta-adrenergních receptorů snižuje schopnost myokardu 2/7

3 odpovídat na reflexní stimuly zprostředkované beta-adrenergní cestou, mohou po náhlém přerušení terapie nastat vážné komplikace (viz níže). Někteří pacienti užívající beta-blokátory měli během anestezie sklon k vážné protrahované hypotenzi. Jsou rovněž popsány obtíže při obnově a udržování srdeční činnosti. Z těchto důvodů by vysazení u pacientů s anginou pectoris, kteří mají podstoupit plánovaný chirurgický výkon, mělo být postupné podle doporučení uvedených níže. Přítomnost všech klinických a fyziologických účinků beta-blokády nepřesahuje 48 hodin od přerušení medikace. Jelikož metoprolol je kompetitivní inhibitor betaadrenergních receptorů, lze v případě akutního chirurgického výkonu, je-li to třeba, jeho účinky zvrátit dostatečnými dávkami takových agonistů jako je isoprenalin nebo noradrenalin. Příslušné laboratorní testy, zvláště testy jaterních funkcí by se měly provádět v přiměřených intervalech. Pacientům se zhoršenou funkcí jater by měla být věnována zvýšená pozornost. Pacienti s příznaky vážného snížení funkce jater by měli užívat jen redukované dávky metoprololu. Není žádná zkušenost s léčbou v pediatrických věkových skupinách. Srdeční selhání Zvláštní opatrnosti je třeba při podávání metoprololu pacientům s anamnézou srdečního selhání. Sympatická stimulace je vitální součástí podporující cirkulaci u kongestívního srdečního selhání a inhibice ve smyslu beta-adrenergní blokády přináší možné riziko dalšího snížení kontraktibility myokardu a urychlení srdečního selhání. Účinek metoprololu je selektivní aniž by rušil inotropní efekt digoxinu na srdeční sval. Nicméně, jsou-li oba léky podávány současně, může negativně inotropní účinek metoprololu snížit pozitivně inotropní účinek digoxinu. Co se týče zpomalení AV převodu, působí beta-blokátory a digoxin aditivně. U pacientů, kteří nemají v anamnéze srdeční selhání, může v některých případech pokračující deprese myokardu k srdečnímu selhání vést. Proto by se při prvních příznacích a symptomech nastupujícího selhání měli pacienti plně digitalizovat a/nebo by se měla zahájit diuretická terapie a sledovat pečlivě odpověď. Pokračuje-li i přes adekvátní digitalizaci a diuretickou terapii srdeční selhání, měl by se okamžitě metoprolol vysadit. Náhlé vysazení léku Pacienti s anginou pectoris by měli být před náhlým vysazením metoprololu varováni. Je popsáno několik vážných případů exacerbace anginy a vzniku infarktu myokardu nebo ventrikulárních arytmií, které se vyskytly u některých pacientů s anginou pectoris následně po náhlém vysazení beta-blokátorů. Poslední dvě komplikace se mohou vyskytnout s/nebo bez předchozí exacerbace anginy pectoris. Proto, plánuje-li se u pacientů s anginou pectoris vysazení metoprololu, dávkování by se mělo postupně během asi 2 týdnů snižovat a pacient by měl být pečlivě sledován. Měla by se zachovat stejná frekvence podávání. V nejurgentnějších situacích by se metoprolol měl vysazovat rychle během 1-2 dnů a za pozornějšího sledování pacienta. Zhorší-li se významně angina pectoris nebo vyvine-li se akutní koronární insuficience, doporučuje se okamžitě znovu nasadit metoprolol, alespoň dočasně. Okulomukokutánní syndrom V souvislosti v léčbou beta-blokátory, včetně metoprololu se popisují různé kožní vyrážky a konjunktivální xeroza. Při chronickém užívání beta-blokátorů (praktololu) se vyskytl závažný okulomukokutánní syndrom, jehož příznaky zahrnují conjunctivitis sicca, psoriasiformní vyrážku, otitis a sklerozující serositis. Tento syndrom nebyl pozorován v souvislosti s metoprololem nebo kterýmkoliv jiným lékem tohoto druhu. Nicméně by měl lékař vědět o možnosti takových reakcí a měl by přerušit léčbu v případě, že se vyskytnou. Thyreotoxikóza Možné škodlivé účinky dlouhodobého používání metoprololu nebyly dosud odpovídajícím způsobem vyhodnoceny. Beta-blokátory mohou zastírat klinické známky pokračující hypertyreozy nebo jejích komplikací a vést tak k falešnému dojmu zlepšení. Proto může po náhlém vysazení metoprololu následovat exacerbace symptomů hypertyreózy, včetně tyreotoxické krize. 3/7

4 Poměr rizika k prospěchu léčby by měl být dále zvážen u pacientů s depresivním onemocněním, s myastenia gravis, s psoriázou a feochromocytomem (nutné provést předchozí alfa blokádu). 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Kombinací metoprololu s jinými antihypertenzivy dochází k většímu poklesu krevního tlaku, než při použití kteréhokoliv léku samostatně. To se objevuje bez ohledu na to, který z léků je podáván jako první. Při kontrole krevního tlaku lze dosáhnout stejného účinku nižšími dávkami léku než je obvyklé dávkování u každého z podávaných léků samostatně. Proto použití kombinované terapie vyžaduje sledování dávek, dokud se krevní tlak nestabilizuje (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání). Pacienti léčení látkami, které vedou k depleci katecholaminů (nepřímá sympatolytika), jako je reserpin nebo guanetidin, by měli být přísně sledováni při podávání metoprololu, protože přidaný beta-adrenergní blokující účinek může způsobit nadměrný pokles sympatické aktivity. Metoprolol by se neměl podávat s jinými beta-blokátory. Při současném podávání cimetidinu a metoprololu bylo popsáno signifikantní zvýšení plazmatické hladiny metoprololu. Současné podání verapamilu s beta-blokátory vyvolalo vážné nežádoucí účinky a proto by všeobecně tyto léky neměly být užívány současně. Je-li ve výjimečných případech současné podání nutné, dávky by měly být voleny opatrně a léčba by měla začít postupně a za hospitalizace pacienta. Intravenózní podání verapamilu je kontraindikováno. Při současném podávání IMAO hrozí po jejich vysazení nebezpečí vzniku hypertenzní krize. Při současném podávání metoprololu s klonidininem je při jejich případném vysazení nutné vysadit postupně metoprolol před vysazením klonidinu, aby se předešlo nebezpečí vzniku hypertenzní krize. Při současném podávání metoprololu a sympatomimetik nebo xantinů dochází k vzájemné inhibici účinku. 4.6 Těhotenství a kojení Jelikož nebyly provedeny studie účinku metoprololu u těhotných žen, neměl by být tento lék v graviditě podáván. Použití jakéhokoliv léku u potenciálně gravidních žen vyžaduje, aby očekávaný prospěch vyvážil možné riziko. Bylo zjištěno, že metoprolol prochází placentární bariérou. Je vylučován také mlékem, proto matky, které musí pokračovat v terapii, by měly přestat kojit. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Užití metoprololu může vyvolat závratě, útlum, spavost a může tedy pravděpodobně dojít i k mírnému ovlivnění pozornosti. 4.8 Nežádoucí účinky Nejčastěji popisované nežádoucí reakce jsou únava, závratě, gastrointestinální potíže a poruchy spánku. Nejzávažnější popisované nežádoucí účinky jsou kongestivní srdeční selhání a bronchospazmus. Kardiovaskulární Kongestivní srdeční selhání (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití) Sekundární účinky v důsledku snížení srdečního výdeje zahrnující synkopy, vertigo, nestabilitu až závratě a posturální hypotenzi. Závažná sinusová bradykardie, při jejímž výskytu by se mělo dávkování APO- METOPROLOLu snížit. Prodloužení intervalu P-R. AV-blokáda II. a III. stupně. Sinusová zástava. Palpitace. 4/7

5 Bolest na hrudi. Chladnutí končetin. Raynaudův syndrom. Klaudikace. Periferní vazospazmus. Návaly horka. CNS Bolest hlavy, závratě, insomnie, deprese, nestabilita, úzkost, tinnitus, slabost, útlum, živé sny s nebo bez insomnie, vertigo, parestezie, letargie, ospalost, únava, anorexie, špatná koncentrace. Gastrointestinální Průjem, zácpa, flatulence, pálení žáhy, nausea a zvracení, bolesti břicha, sucho v ústech. Respirační Zkrácení dechu, sípavé dýchání, bronchospazmus, status asthmaticus. Alergické/dermatologické Exantém, pocení, pruritus, psoriasiformní vyrážka, suchost kůže. Ophtalmologické Neostré vidění a nespecifické poruchy vidění, svědění očí, suchost očí, konjunktivitida. Různé Únava, přibývání na váze, snížení libida (velmi vzácně), ztráta sluchu. Nálezy klinických laboratorních testů Zvýšení transamináz (vzácně), dusíkatých látek, alkalické fosfatázy a laktátdehydrogenázy. Jsou popsány vzácné případy trombocytopenie a leukopenie. 4.9 Předávkování Nejčastějšími příznaky, které lze při předávkování beta-adrenergními blokátory očekávat, jsou bradykardie, kongestivní srdeční selhání, hypotenze, bronchospazmus a hypoglykémie. Dojde-li k předávkování, měl by se metoprolol vysadit a pacient se musí co nejbedlivěji sledovat. Navíc, je-li to třeba, navrhují se následující terapeutické postupy: Bradykardie Měl by být podán atropin. Nedospěje-li se k odpovědi na vagovou blokádu, měl by být opatrně aplikován isoprenalin. Srdeční blokáda Isoprenalin nebo transvenozní srdeční pacemaker. Kongestivní srdeční selhání Konvenční terapie (vazodilatancia, diuretika, digoxin). Hypotenze Podání vazopresorik, jako např. noradrenalinu nebo dopaminu (viz Upozornění týkající použítí adrenalinu u pacientů léčených beta-blokátory). Bronchospazmus Podává se beta-2 stimulátor a/nebo teofylínový derivát. 5/7

6 Hypoglykémie I.v. podání glukózy. Mělo by se pamatovat na to, že metoprolol je kompetitivní antagonista isoprenalinu a je tedy většinou nutné použití vysokých dávek isoprenalinu, aby se odstranily mnohé účinky z nadměrných dávek metoprololu. Neměly by se ale také přehlédnout možné komplikace z nadměrného podání isoprenalinu. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina : betalytikum, antihypertenzivum. ATC kód: C07AB02 APO-METOPROLOL (metoprolol tartarát) je beta-1 selektivní blokátor adrenergních receptorů. Jeho selektivita není absolutní, při vyšším dávkování blokuje i beta-2-receptory. Jeho aplikace vede ke snížení tepové frekvence, srdečního výdeje v klidu i při námaze, k poklesu systolického tlaku, zejména při námaze, brání reflexní ortostatické bradykardii. Ačkoliv mechanizmus antihypertenzního účinku metoprololu nebyl jednoznačně stanoven, mohou se na antihypertenzivním účinku metoprololu podílet následující faktory: a) kompetitivní inhibicí srdečních beta-1-receptorů podmíněný antagonismus katecholaminy vyvolané tachykardie a zvýšení srdečního výdeje b) snížené uvolňování reninu c) inhibice vazomotorických center Mechanizmus antianginózního účinku je rovněž nejasný. Důležitým faktorem může být redukce požadavků na kyslík v myokardu blokováním katecholaminy vyvolaného zrychlení srdeční frekvence, zvýšení systolického tlaku a zvýšení rychlosti a stupně kontrakce myokardu. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti U člověka je metoprolol z GIT rychle a téměř kompletně absorbován. V důsledku význačného účinku prvního průchodu játry se pouze poloviční dávka dostává do systémové cirkulace. Tato část vzrůstá až na 70-80% při dlouhodobé terapii. Metoprolol je extenzivně distribuován do extravaskulárních tkání. Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo mezi 1 1/2 až 2 hodinami. Vazba na sérový protein je kolem 10%. Biologický poločas jsou přibližně 3 hodiny. Rychlost eliminace není závislá na dávce v terapeutickém dosahu. U lidí je metoprolol metabolizován na 3 hlavní metabolity vylučované močí. Dva z nich mají jisté metabolické aktivity, které nepřispívají signifikantně k účinku beta-blokády původní látky. Více než 90% perorální terapeutické dávky se objeví v moči do 72 hodin. Metoprolol je vylučován hlavně glomerulární filtrací. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Bezpečnost přípravku byla prokázána jeho dlouhodobým používáním. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Monohydrát laktosy, mikrokrystalická celulosa, magnesium-stearát, sodná sůl kroskarmelosy, koloidní bezvodý oxid křemičitý. 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se. 6/7

7 6.3 Doba použitelnosti 2 roky. 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25 o C. Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 6.5 Druh obalu a velikost balení Bílá, neprůhledná HDPE lahvička, uzavřená Al fólií a modrým PP šroubovacím uzávěrem, LDPE pěnová výplň šroubovacího uzávěru. Velikost balení: 100 a 1000 tablet. 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Perorální podání. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Apotex Europe BV, Leiden, Nizozemsko. 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO APO-METOPROLOL 50 : 77/355/92-A/C APO-METOPROLOL 100 : 77/355/92-B/C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE / O. DATUM REVIZE TEXTU /7