Základní pojmy, vývoj, předmět, systém, prameny, principy a subjekty práva životního prostředí

Transkript

1 1. přednáška ÚVOD DO PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Základní pojmy, vývoj, předmět, systém, prameny, principy a subjekty práva životního prostředí Pojem životní prostředí Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismu včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složky životního prostředí Složkami životního prostředí jsou zejména: ovzduší voda půda organismy ekosystémy energie horniny Ochrana životního prostředí Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku. - viz 9 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů Znečišťování a poškozování životního prostředí Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy. Viz 8 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů

2 Vývoj environmentální legislativy První právní předpisy, které mají za cíl regulaci určité oblasti životního prostředí, vznikají v 19. století za Rakousko - Uherska (např. Prűgelpatent k vyhlašování přírodních památek vydaný roku 1854, zákon o ochraně ptactva a další). V období první republiky nebyly přijaty žádné zásadní právní předpisy, jejichž primárním účelem by byla oblast ochrany životního prostředí. Jedním z prvních zákonů s výrazným pozitivním přínosem pro životní prostředí (resp. jeho významnou složku) byl zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Od padesátých let minulého století byla česká krajina těžce poznamenána neúměrně intenzivní a často nevhodnou zemědělskou a lesnickou výrobou, pochybnými urbanistickými projekty, činností těžkého průmyslu a mnohdy lhostejným přístupem státních orgánů a veřejnosti. Postupné vymizení většiny tzv. přechodových (ekotonových) ploch s výraznou stabilizační funkcí a vysokou biologickou rozmanitostí, scelování zemědělských pozemků, narušení estetického a krajinného rázu řady do té doby málo dotčených území, nevhodná regulace vodních toků, velkoplošná těžba nerostných surovin, preference těžkého průmyslu s velkým negativním dopadem na životní prostředí, vysoká imisní zátěž z průmyslové výroby a celá řada dalších faktorů negativně ovlivnila výsledný stav životního prostředí v ČR. Počátkem 90. let byl založen systém právních předpisů komplexně postihujících celou problematiku životního prostředí (byť s řadou nedostatků a mezer), který znamenal obrat od praktického bezpráví v ochraně životního prostředí. Prvním z nich byl zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, který měl celou oblast životního prostředí zastřešovat (Pozn. Dnes z něj zbylo pouze torzo). Následně byla postupně přijata řada dalších zákonů s významným vlivem na oblast životního prostředí (tj. např. zákon o odpadech, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a další). Prvních několik let po roce 1989 bylo rovněž ovlivněno postupným přistupováním ČSFR a později ČR k mezinárodním úmluvám na poli ochrany životního prostředí a začleněním požadavků z nich vyplývajících do českého právního řádu. V letech před vstupem ČR do EU pak byla právní úprava na úseku ochrany životního prostředí zásadně ovlivněna povinností sladit českou legislativu s legislativou evropskou, tj. nutností tzv. harmonizace českého právního řádu s právem Evropských společenství. V důsledku této skutečnosti došlo k mnoha podstatným změnám celé řady právních předpisů. Právo životního prostředí = soubor právních norem a právních institutů upravujících společenské vztahy vznikající v souvislosti s ochranou životního prostředí. Předmětem práva životního prostředí jsou tedy všechny společenské vztahy vznikající v souvislosti s ochranou životního prostředí.

3 Metoda právní regulace je založena na kombinaci veřejnoprávní metody a metody soukromoprávní, přičemž prvky veřejnoprávní v právní regulaci zřetelně převažují. Subjekty podílející se na ochraně ŽP EVROPSKÁ UNIE STÁT (tj. státní orgány a organizace) JEDNOTKY ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVY PODNIKATELSKÉ SUBJEKTY VEŘEJNOST A DALŠÍ Stát - moc zákonodárná, výkonná a soudní PARLAMENT STÁTNÍ ORGÁNY SOUDY Hierarchie orgánů státní správy ústřední orgány státní správy (tj. zejména ministerstva) krajské úřady (resp. magistrát hlavního města Prahy) obecní úřady (resp. úřad městyse, městský úřad, úřad městského obvodu, úřad městské části) se člení z pohledu výkonu státní správy na 3 stupně: - základní (tzv. jednotkové) = obecní úřady - pověřené (tzv. dvojkové) = pověřené obecní úřady - s rozšířenou působností (tzv. trojkové) = obecní úřady obcí s rozšířenou působností Speciální orgány státní správy Česká inspekce životního prostředí

4 Česká obchodní inspekce Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí Státní pozemkový úřad a další Působnost MŽP Ministerstvo životního prostředí je orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí MŽP je ústředním orgánem státní správy pro ochranu přirozené akumulace vod, ochranu vodních zdrojů, ochranu jakosti povrchových a podzemních vod, ochranu ovzduší, ochranu zemědělského půdního fondu, ochranu horninového prostředí včetně ochrany nerostných zdrojů, geologické práce, ekologický dohled nad těžbou, odpadové hospodářství, ochranu přírody a krajiny a posuzování vlivů na životní prostředí MŽP koordinuje ve věcech životního prostředí postup všech ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy ČR MŽP zabezpečuje a řídí jednotný informační systém o životním prostředí (viz MŽP je podřízena ČIŽP Působnost dalších ministerstev Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy pro zemědělství (s výjimkou ochrany zemědělského půdního fondu), pro vodní hospodářství (s výjimkou ochrany přirozené akumulace vod, ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti povrchových a podzemních vod), pro potravinářský průmysl, ve věcech veterinární péče, rostlinolékařské péče, péče o potraviny, péče o ochranu zvířat proti týrání a pro ochranu práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat. Je rovněž ústředním orgánem státní správy lesů, myslivosti a rybářství (s výjimkou území národních parků) Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, územního plánování a stavebního řádu (a rovněž i vyvlastnění) Ministerstvo zdravotnictví je ústředním orgánem státní správy pro zdravotní péči, ochranu veřejného zdraví, vyhledávání, ochranu a využívání přírodních léčivých zdrojů, přírodních léčebných lázní a zdrojů přírodních minerálních vod Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy pro státní průmyslovou politiku, tvorbu jednotné surovinové politiky, využívání nerostného bohatství, energetiku, teplárenství, plynárenství, těžbu, úpravu a zušlechťování ropy a zemního plynu, tuhých paliv, radioaktivních surovin, rud a nerud Ministerstvo dopravy je ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy a odpovídá za tvorbu státní politiky v oblasti dopravy a v rozsahu své působnosti za její uskutečňování

5 Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy zejména pro správu vojenských újezdů Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy pro kulturní památky + Český báňský úřad + Státní úřad pro jadernou bezpečnost + Samospráva Územně samosprávnými jednotkami jsou v ČR obce a vyšší územně samosprávné celky = kraje. orgány na úrovni obce (resp. městyse, města) jsou zastupitelstvo obce, rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce. orgány na úrovni kraje jsou zastupitelstvo kraje, rada kraje, hejtman, krajský úřad a zvláštní orgány kraje Pozn. Zvláštní postavení mají tzv. statutární města (člení se na městské obvody nebo městské části) a hlavní město Praha. Obce a kraje OBCE - zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) samostatná působnost X přenesená působnost KRAJE - zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) samostatná působnost X přenesená působnost Právní nástroje ochrany životního prostředí -jeden z mnoha nástrojů ochrany životního prostředí (ekonomické, politické, vzdělávací, ) -specifika oproti ostatním: VŠEOBECNÉ PŮSOBENÍ ZÁVAZNOST

6 VYNUTITELNOST Nástroje práva životního prostředí Nástroje přímého působení Administrativně-právní nástroje Koncepční nástroje Smluvní (dobrovolné) nástroje Nástroje nepřímého působení (tj. především ekonomické nástroje) Administrativně-právní nástroje Ukládání povinností ve formě různých zákazů, příkazů a omezení ze kterých vyplývá závazek daného subjektu něco konat, strpět anebo nečinit v zájmu ochrany životního prostředí. Tyto povinnosti mohou vyplývat buď přímo ze zákona (zpravidla se jedná o obecné formulace) nebo z rozhodnutí vydaného na jeho základě (jedná se již o konkrétní povinnost ve vztahu k určité věci). Povolení, souhlasy, stanoviska a vyjádření vydávané orgány státní správy jako předpoklad pro realizaci určité zákonem stanovené činnosti s možnými dopady na životní prostředí. Základní funkce těchto nástrojů spočívá v zajišťování prevence v ochraně životního prostředí. Mohou být vydávána ve správním i mimo správní řízení, mohou být rovněž právně závazná i nezávazná. Standardy, které vyjadřují různé druhy požadavků na zachování určitého stavu životního prostředí (např. emisní a imisní limity). Kategorizace objektů ochrany či zdrojů ohrožování životního prostředí. Vymezené kategorie jsou spojeny s odstupňovanou úrovní ochrany (např. kategorie zvláště chráněných území, kategorizace lesů, apod.). Kontrola a dozor jsou nezbytné k prosazování právního režimu ochrany životního prostředí (disponuje jimi celá řada správních orgánů, typicky např. ČIŽP). norem. Právní odpovědnost jako nutnost nést některé právní následky spojené s porušením právních Výkon rozhodnutí jako nezbytná podmínka pro vynucování práva v případech, povinný subjekt neplní svoje povinnosti stanovené rozhodnutím dobrovolně. Koncepční (plánovací) nástroje tj. nejrůznější koncepce, plány a programy

7 - některé nástroje tohoto typu jsou alespoň z části obligatorními nástroji (např. lesní hospodářské plány, vodohospodářské plány) - v jiných případech byť nemají charakter právně závazného dokumentu (např. plán péče o chráněné území), hrají významnou roli v ochraně životního prostředí Smluvní (dobrovolné) nástroje nástroj ochrany životního prostředí, kterým je možné zajistit z pohledu životního prostředí stejný či šetrnější přístup subjektu, vykonávajícího činnost s dopadem na životní prostředí, než jaký by byl stanoven správním rozhodnutím či vyplýval z právního předpisu - uzavírání veřejnoprávních smluv = např. při smluvní ochraně území (viz 39 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů) nebo v případě dohod k provádění péče o pozemky z důvodů ochrany přírody (viz 68 zákona č Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů) Prameny práva životního prostředí Stávající právní úprava je tvořena legislativou: -mezinárodní -evropskou -národní Všechny tři úrovně ochrany by měly být vzájemně provázány a společně zajišťovat potřebnou úroveň ochrany životního prostředí. Mezinárodní právo Základní právní úprava je obsažena v mezinárodních úmluvách. Mezinárodní úmluvy jsou pro státy, které je podepsaly a ratifikovaly závazné (tzv. hard law). K některým úmluvám obecnějšího znění se následně přijímají tzv. protokoly, které již mohou řeší konkrétní otázky a z nich vyplývající závazky (povinnosti) jednotlivých států. Protokoly jsou pro členské státy mezinárodní úmluvy rovněž závazné. Dalšími prameny mezinárodního práva nezávazného charakteru jsou nejrůznější deklarace, doporučení či programy (tzv. soft law). Jejich dodržování není vynutitelné, mají pouze doporučující povahu. Významné mezinárodní úmluvy v právu životního prostředí viz podklad na Dokumentovém serveru

8 Evropská legislativa -komunitární právo nebo acquis communautaire ("vše společně nabyté") -ES získala od členských států pravomoc vytvářet právní normy platné nejen pro tyto státy, ale i pro vnitrostátní subjekty těchto států (fyzické i právnické osoby). -primární právo - zakladatelské smlouvy (EHS, ESVO, Euratom) + všechny jejich pozdější modifikace (včetně aktů o přistoupení nových členů) -základním primárním právem upravujícím otázky životního prostředí je Smlouva o založení Evropských společenství (viz články ) -sekundární (odvozené) právo - evropská nařízení a směrnice -závazné akty Evropská směrnice Evropské nařízení -rozhodnutí vydávané Radou EU -nezávazné akty -doporučení -stanoviska -rozhodnutí Evropského soudního dvora Národní legislativa Národní legislativu tvoří: -ústavní zákony -zákony -nařízení vlády -vyhlášky -obecně závazné vyhlášky krajů -nařízení kraje -obecně závazné vyhlášky obcí -nařízení obcí -a další

9 Systém práva životního prostředí OBECNÁ ČÁST -Předmět PŽP -Metoda právní regulace -Nástroje PŽP -Principy PŽP -Prameny PŽP -Systém PŽP -Ústavní základy PŽP -Odpovědnost v PŽP ZVLÁŠTNÍ ČÁST -Průřezové nástroje -Ochrana složek ŽP -Ochrana před zdroji ohrožení ŽP -Ochrana ŽP v souvislosti s určitou lidskou činností Průřezové nástroje územní plánování -EIA + SEA -IPPC -právo na informace a účast veřejnosti při ochraně životního prostředí -pozemkové úpravy Ochrana jednotlivých složek životního prostředí -ochrana ovzduší -ochrana vod -ochrana půdy -ochrana lesa -ochrana přírody a krajiny

10 -ochrana rostlin živočichů Ochrana před zdroji znečištění životního prostředí -odpady -obaly -záření -hluk a vibrace -GMO -chemické látky a přípravky -živelné pohromy Ochrana životního prostředí v souvislosti s určitou lidskou činností -OŽP a ochrana lidského zdraví -OŽP a památková péče -OŽP v hornictví -OŽP v rámci zemědělství -OŽP v energetice -OŽP v dopravě Vztah PŽP k ostatním právním odvětvím -Ústavní právo -Správní právo -Finanční právo -Občanské právo -Pozemkové právo -Pracovní právo -Obchodní právo -Trestní právo -Evropské právo

11 -Mezinárodní právo Ústava ČR Preambule: My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství... Článek č. 7 Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Listina základních práv a svobod Článek 35 (1) Každý má právo na příznivé životní prostředí. (2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Pozn. Podle čl. 41 odst. 1 je možno se domáhat těchto práv pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí! Článek 11 odst. (3) a (4) (3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. (4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Listina základních práv a svobod Článek 6 právo na život Článek 31 právo na ochranu zdraví Článek 17 právo na informace Článek 28 právo na uspokojivé pracovní podmínky Článek 29 právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a zvláštní pracovní podmínky pro ženy, mladistvé a osoby zdravotně postižené

12 Článek 18 právo petiční Článek 19 právo shromažďovací Článek 20 právo sdružovací Článek 21 právo občanů podílet se na správě věcí veřejných Principy práva životního prostředí Princip nejvyšší ochrany Princip prevence Princip předběžné opatrnosti Princip integrace v přístupu k životnímu prostředí a jeho ochraně Princip komplexnosti Princip trvale udržitelného rozvoje Princip únosného zatížení území Princip přípustné míry znečišťování Princip odpovědnosti původce ( znečišťovatel platí ) Princip účasti veřejnosti na ochraně životního prostředí Princip prevence -základní právní princip -vždy je lepší předcházet vzniku škody než vzniklou újmu na životním prostředí následně odstraňovat a vracet vše do původního stavu -každý je proto povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí -viz 17 zákona č. 17/1992 Sb. Princip předběžné opatrnosti -lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit -každý, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, či kdo je hodlá dovážet, je povinen zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany životního prostředí a aby v

13 případech stanovených tímto zákonem a zvláštními předpisy byly posouzeny z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí -viz 13 zákona č. 17/1992 Sb. Princip odpovědnosti původce -za znečištění životního prostředí by měl primárně nést negativní důsledky vždy původce, tj. znečišťovatel -každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky -jestliže hrozí poškození životního prostředí nebo že k němu již došlo, je každý povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy -viz 13 zákona č. 17/1992 Sb. Princip komplexnosti -vychází z toho, že životní prostředí není jenom složeno z jednotlivých částí (voda, vzduch, půda atd.), ale vytváří jednotný a funkční celek -pouze při komplexním přístupu k ochraně životního prostředí je možné zajistit jeho skutečnou a účinnou ochranu Princip trvale udržitelného rozvoje -vychází z myšlenky trvale udržitelného rozvoje -viz 6 zákona č. 17/1992 Sb. Princip nejvyšší ochrany -vychází ze skutečnosti, že životní prostředí (resp. příznivé životní prostředí) je jednou z nejcennějších hodnot, které člověk má (vedle života a zdraví, které s ním ovšem úzce souvisí) -životní prostředí si proto zaslouží tu nejvyšší možnou ochranu, kterou mu můžeme poskytnout Princip únosného zatížení území -je založen na premise, že každé území by mělo být zatíženo pouze takovou lidskou činností, při které nedochází k poškozování životního prostředí ani jeho jednotlivých složek či funkcí ekosystémů

14 -imisní limity ( X emisní limity) -viz 5 a 11 zákona č. 17/1992 Sb. Princip přípustné míry znečišťování -vychází z toho, že znečišťování životního prostředí by nemělo přesáhnout přípustnou míru znečištění, kterou určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy (např. podle zákona o ovzduší) -mezní hodnoty -kumulativní působení / spolupůsobení znečišťujících látek a činností -viz 12 zákona č. 17/1992 Sb. Princip účasti veřejnosti na ochraně životního prostředí -vychází z toho, že každý má mít v rámci uplatňování svého práva na příznivé životní prostředí garantovanou možnost podílet se aktivně a efektivně na procesech, které ovlivňují či mohou ovlivnit kvalitu životního prostředí (viz minulá přednáška) -princip úzce souvisí s právem na informace o životním prostředí Princip integrace v přístupu k životnímu prostředí a jeho ochraně -vyjadřuje nutnost chránit životní prostředí všemi dostupnými prostředky -celospolečenský zájem na ochraně životního prostředí by měl vést k tomu, že se ochrana životního prostředí stane automaticky integrální součástí politik nejen na celostátní (ústřední) úrovni, ale rovněž i na úrovni regionální a lokální