Niva Kotelského potoka

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Niva Kotelského potoka CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Niva Kotelského potoka Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 5358 Rozloha (ha): 186,8443 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.132/2005 Sb., příloha 50 nařízení vlády č.371/2009 Sb., příloha 69e 1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 186,8443 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Nepomuk, Rožmitál pod Třemšínem, Věšín Dotčená katastrální území Hutě pod Třemšínem, Nepomuk pod Třemšínem, Rožmitál pod Třemšínem, Starý Rožmitál, Věšín 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Svrchněordovické rožmitálské břidlice, paleozoické granodiority a okrajově i kambrické slepence, křemenné a arkózové pískovce. Geomorfologie: Území se nachází v Rožmitálské kotlině na pomezí jednotek Brdská vrchovina a Benešovská pahorkatina. Reliéf: Jedná se o kotlinu pod hlavními vrcholy Jižních Brd. Vlastní území lokality je poměrně ploché, zčásti leží v nivě a zčásti na navazujících mírných svazích.

3 Pedologie: Podél vodního toku se vyskytuje glej, v širším okolí pseudogleje a kambizemě. Místy se vyskytují i přes metr hluboká ložiska slatinného humolitu (byl zde v minulosti i těžen). Krajinná charakteristika: Území představuje velice dobře zachovalý komplex mokřadních luk a potočních olšin. Říčka protékající územím má do značné míry přirozené, převážně kamenité koryto, bohatě meandruje a vytváří množství stálých i periodických ramen. Koryto je široké přibližně dva metry, v mělkých proudných úsecích je kamenito-písčitý substrát, v relativně hlubokých tůních (i více než metr) se nacházejí písčito-hlinité sedimenty a v meandrujících částech toku vznikají četné hlinito-písčité náplavy. Nový potok měl v minulosti ve spodním toku koryto regulované napřímením (bez použití dláždění a opevnění), v současnosti se blíží přirozenému stavu, který je výše proti proudu. Koryto je široké okolo 1,5 m a má kamenité dno s většími balvany, místy jsou vytvořeny jemné náplavy. Proudné úseky se střídají s menšími tůněmi. Biota Hlavním typem luční vegetace jsou bezkolencové louky (T1.9) as. Sanguisorbo-Festucetum rubrae a pestré pcháčové louky (T1.5) as. Angelico-Cirsietum palustre a mj. i ochranářsky významná as. Polygono-Trollietum altissimi. Ze vzácnějších druhů se v těchto loukách vyskytují upolín nejvyšší (Trollius altissimus), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prvosenka vyšší (Primula elatior), hojně se vyskytují např. svízel severní (Galium boreale) a hadí mord nízký (Scorzonera humilis). Na některých místech v SV části území vykazují bezkolencové a pcháčové louky přechod ke slatinám (Caricetalia fuscae); tento přechod je mj. indikován vtroušeným výskytem druhů ostřice blešní (Carex pulicaris) a o. přioblá (C. diandra). Dobře vyvinutá slatinná a rašelinná společenstva se vyskytují pouze maloplošně (R2.2 a zejména R2.3), s o to však lepší kvalitou: ostřice zobánkatá (Carex rostrata), o. Davallova (Carex davalliana), o. blešní (C. pulicaris), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), ostřice přioblá (Carex diandra), ostřice rusá (Carex flava agg.), tolije bahenní (Parnassia palustris) a rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Na nekosených místech nivy se vyskytují velice dobře vyvinutá tužebníková lada (incl. as. Trollio altissimi-filipenduletum)(t1.6). Časté jsou také přechody bezkolencových luk do mezofilních ovsíkových luk (T1.1). Část této vegetace je ochranářsky hodnotný, zbytek je však degradovaný a leží na místě dřívějších hodnotných luk (přechodné zornění). Na dvou místech se vyskytují dobře vyvinuté smilkové trávníky (T2.3B) s hojným výskytem všivce lesního (Pedicularis sylvatica). Velká část bezprostředního okolí toku je pokrytá olšinami (L2.2). Přestože značná část z nich vznikla teprve v průběhu 20. století na místech dřívějších mokřadních luk, vykazují vysokou kvalitu (L2.2A) a bohaté druhové spektrum: třešeň ptačí (Padus avium), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), řeřišnice hořká (Cardamine amara), škarda bahenní (Crepis paludosa), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), upolín nejvyšší (Trollius altissimus aj.). Na místech s vyšším podílem nevhodných dřevin a nebo na místech jinak degradovaných či netypických se vyskytuje podjednotka L2.2B. Jedná se často o odvodněné porosty s převahou např. ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) a dále užší liniové porosty a porosty s převahou nitrofilních druhů. Kořeny olší, přesahující do koryta potoků, vytvářejí úkrytovou kapacitu pro charakteristickou vodní faunu pstruhového pásma. Fauna ryb je ovlivněna rybářským hospodařením. Za zajímavějších druhů se zde vyskytuje vranka obecná (Cottus gobio). V Bukovém potoce se vyskytuje stabilní populace raka říčního (Astacus astacus). Lokalita je významná i výskytem několika druhů obojživelníků a plazů (mj. čolek obecný (Triturus vulgaris), čolek horský (Triturus alpestris), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), zmije obecná (Vipera berus).

4 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Rozloha (ha): 50,6751 Relativní rozloha (%): 27,12 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat stávající stav, především vysokou druhovou rozmanitost, udržením stávajícího způsobu hospodaření. Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Rozloha (ha): 5,8749 Relativní rozloha (%): 3,14 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Blokovat sukcesi ve stávajícím stádiu zabránit ochuzování druhové skladby a zarůstání bezlesí. Pro tento účel zavést extenzivní obhospodařování. Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Rozloha (ha): 16,9687 Relativní rozloha (%): 9,08 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Vhodným způsobem obhospodařování udržet nebo omezením výrazných dominant zlepšit stávající stav. Kód předmětu ochrany: 91E0 Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Rozloha (ha): 18,4154 Relativní rozloha (%): 9,86 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Na lesních pozemcích zachovat pomocí šetrným lesnického hospodaření přirozenou skladbu dřevin a druhově bohatý podrost. Na nelesních pozemcích umožnit vývoj k přirozené struktuře porostů. Druhy Název předmětu ochrany: mihule potoční Lampetra planeri Kód předmětu ochrany: 1096 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace běžná 2 % p > 0 % vynikající zachování populace není izolovaná, leží uvnitř rozšířeného areálu druhu vynikající hodnota

5 Cílový stav předmětu ochrany: Zachováním přirozeného koryta potoka udržet stávající stav 2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Popis nároků předmětu ochrany: Středně vzrůstavé porosty s převládajícím bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea) a hojnými dalšími travinami kostřavami (Festuca rubra, F. pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus), lipnicemi (Poa pratensis, P. trivialis), sítiny (Juncus sp.) a s častým výskytem dvouděložných rostlin. Vyskytují se roztroušeně, místy vzácně (např. Českomoravská vysočina) od planárního po submontánní stupeň. Jsou to střídavě vlhké louky na glejích, často na odvodněných rašelinných půdách. Zásobení živinami je spíše podprůměrné, bez závislosti na půdní reakci. V aluviích toků obsazují vyšší stupně aluviálních teras a jsou adaptovány na střídavě vysýchavý vodní režim (letní přísušek koncem léta). Optimální seč je jednou za rok, nehnojí se. Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Popis nároků předmětu ochrany: Biotop T1.6 Vlhká tužebníková lada vznikají z vlhkých pcháčových luk, od kterých se liší absencí trav, druhově chudší skladbou a dominancí tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria). Nevyžadují tak časté sečení, jako klasické louky. Nároky na management jsou tedy nízké. Při dlouhodobém neobhospodařování dochází k výraznému druhovému ochuzení a k zapojení náletových dřevin. Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Popis nároků předmětu ochrany: Nejrozšířenější typ polopřirozených luk vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří, především v blízkosti sídel. Existuje velká škála různých fytocenologických typů těchto mezofilních ovsíkových luk, navíc se často nacházejí v mozaice s jinými biotopy bezlesí. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty bez vazby na určitý půdní podklad. V blízkosti toků obsazují spíše vyšší stupně náplavových teras, vyhýbají se trvale přemokřeným místům. Vedle běžných trav ovsík, srha, kostřavy, tomka vonná (Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, zástupci r. Festuca a Anthoxantum odoratum) jsou též zastoupeny dvouděložné rostliny, jako např. řebříčky (r. Achillea), pampelišky (Taraxacum sp.), jitrocele (Plantago sp.), kakost luční (Geranium pratense), jetel luční (Trifolium pratense), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kopretina bílá (Leucanthemum album), chrpy (Centaurea sp.) Zpravidla se jedná o dvousečné louky, které lze přihnojovat a vápnit. Musí se však dávat pozor, aby nedošlo k předávkování dusíkem, které vede k dominanci vysokých tvrdolistých trav. Kód předmětu ochrany: 91E0 Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Popis nároků předmětu ochrany: Lužní lesy tohoto typu jsou zpravidla bohaté víceetážové porosty, tvořící vegetační doprovod v bezprostřední blízkosti vodních toků. V dřevinné skladbě se uplatňuje relativně široká škála druhů, snášejících dočasné zamokření či zatopení. Jsou to zejména olše (Alnus glutinosa a A. incana), jasany (Fraxinus angustifolia subsp. danubialis a F. excelsior), jilmy (Ulmus laevis a U. minor), stromové vrby (Salix alba a S. fragilis) nebo domácí druhy topolů (Populus alba a P. nigra). Na chudých, trvale zamokřených a také výše položených místech vstupuje do spektra dřevin smrk ztepilý (Picea abies). V podrostu převládají vlhkomilné druhy široké ekologické amplitudy společné lesní, luční i ruderální vegetaci, s výrazným podílem keřů. Bylinné patro má výrazný jarní aspekt, mechové patro většinou chybí. Lužní lesy se člení na jednotlivé biotopy podle výskytu na horních, středních nebo dolních tocích řek a potoků, dle podmínek rychlosti proudu vody a povahy sedimentů. Na horních tocích se

6 vyskytují horské olšiny s olší šedou (biotop L2.1), na středních tocích podél řek a potoků rostou údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2). V dolních částech toků v nížinných širokých nivách řek a říčních ramen to jsou měkké luhy nížinných řek (L2.4). Obecně lze konstatovat, že se jedná o společenstva člověkem dlouhodobě ovlivňovaná. Přesto, díky jejich specifičnosti a dobré pařezové výmladnosti zastoupených dřevin nevedl dopad vlivu člověka k jejich destrukci. Hlavním nebezpečím jsou změny ve vodním režimu krajiny jako regulace toků či meliorace, doprovázené poklesem hladiny podzemní vody a omezením pravidelných záplav. Problémem je také mýcení porostů a jejich obnova geograficky nepůvodními druhy či monokulturami smrku a jiných dřevin či eutrofizace prostředí splachy ze zemědělských pozemků. Biotop nížinných měkkých luhů je silně postižen invazemi nepůvodních druhů rostlin. I v těchto lesích se projevují škody způsobené vysokými stavy spárkaté zvěře. Pro ochranu biotopů tohoto typu lužních lesů je nutné zachování vyhovujících vodních poměrů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nezbytné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací, případně umělé zatopení na místech s omezeným výskytem přirozených záplav. V druhové skladbě lesů by měly být zastoupeny jen dřeviny geograficky původní, není žádoucí další rozšiřování nepůvodních monokultur či výsadby dřevin, křížících se s původními druhy. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních druhů rostlin, hlavně v oblastech měkkých nížinných luhů. Porosty měkkých luhů jsou často součástí zachovalých vodohospodářsky neupravených toků a měly by být ušetřeny jakýchkoliv zásahů. Tyto porosty jsou mnohdy vhodné k zařazení mezi lesy zvláštního určení. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Ve vybraných porostech je vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Při obnově lesa netěžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů (riziko překážky a omezení průtoku nebo vzniku břehových nátrží vývratem stromu). Druhy Název předmětu ochrany: mihule potoční Lampetra planeri Kód předmětu ochrany: 1096 Popis nároků předmětu ochrany: Mihule potoční je neparazitickým druhem vyskytujícím se výhradně ve sladkých tekoucích vodách s jemnými náplavami ve kterých žijí larvy (zvané minohy) zahrabány v jemném sedimentu. Obývané náplavy nemusí být rozsáhlé a mohou pokrývat jen malý zlomek plochy dna. 1 m2 vhodného stanoviště obývají místy i desítky larev, jež bývají nacházeny nejčastěji v pobřežním pásmu. Úseky s písčitým až štěrkovitým dnem využívají dospělé mihule jako místa tření. Minohy se živí především detritem, rozsivkami, řasami a jemnými zbytky rostlin. Naopak dospělci již potravu nepřijímají, střevo jim postupně degeneruje. Tento proces většinou začíná během října, kdy u larev přibližně ve čtvrtém nebo pátém roce života dochází k metamorfóze a stávají se z nich plodní dospělci. Po tření, které se odehrává na přelomu května a června na hrubopísčitých nánosech, mihule potoční hynou. Třecí migrace proti proudu probíhají ve dne i v noci. Mihule dokáží překonat rychlost proudu do 2 m.s 1, vyšší překážky, jako jsou například jezy, jsou pro ně nepřekonatelné. Mihule potoční dorůstají délky do 19 cm. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL V případě dlouhodobjěšího výpadku hospodaření by mohlo docházet k šíření vegetace tužebníkových lad na úkor ostatních nelesních biotopů. V takovém případě je třeba zvolit takový management, který by vedl k obnově výchozí rozlohy těchto biotopů. Prioritu by mělo mít především zachování druhově bohatých bezkolencových luk (přírodní stanoviště 6410). 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Při kosení luk by mohlo dojít ke konfliktu s ochranou některých zákonem chráněných druhů rostlin, které kosení hůře snášejí, jedná se zejména o kosatec sibiřský (Iris sibirica) nebo upolín evropský (Trollius altissimus). Jedná se o druhy v lokalitě hojné, přesto by však bylo vhodné jim alespoň místně management přizpůsobit plošky s výskytem kosit s nižší frekvencí, tedy ve dvou až tříletém intervalu, nebo až po vysemenění. Ponechávání nekosených či pozdně kosených ploch by bylo též žádoucí s ohledem na případný výskyt vzácnějších druhů bezobratlých. 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Luční hospodaření (vliv velkého rozsahu): Dlouhodobé obhospodařování bezlesí umožnilo vznik a zachování těch lučních biotopů, které jsou předmětem ochrany. Ještě v 50. letech minulého století byly louky tvořeny

7 mozaikou menších pozemků, která však byla postupně přetvořena do dnešní podoby velkých často poměrně uniformních ploch. V téže době lze také předpokládat nástup intenzivních způsobů obhospodařování. V současnosti je většina luk pravidelně kosena na přelomu června a července, některé louky jsou pak znovu koseny ještě na konci léta. Vliv kosení je převážně pozitivní, vede k odstraňování živin a pomáhá udržovat bohatou druhovou bohatou skladbu luk. Může se však negativně projevit na některých ohrožených druzích, jako je například kosatec sibiřský (Iris sibirica) nebo upolín evropský (Trollius altissimus). Intenzivní hospodaření v 2. polovině 20. století s sebou přinášelo některé významné negativní jevy, především hnojení, přisévání a přeorávání luk. Některé části EVL byly patrně přeorávány a dosévány ještě v nedávné minulosti, což vedlo k převládnutí vysokých kulturních trav, jako je psárka luční nebo bojínek luční a ochuzení druhové skladby. Avšak i na místech, kde následky zemědělských zásahů nejsou na první pohled patrné, se v trávnících vyskytuje významný podíl kulturních druhů rostlin (jitrocel kopinatý, jetel luční aj.) V některých segmentech lučních biotopů se zvýšený přísun živin způsobených hnojením projevuje až ruderalizací těchto porostů. - Ukládání odpadu (vliv malého rozsahu): Negativním jevem spojeným s obhospodařováním luk je občasné ukládání posekané biomasy do nesekaných lučních okrajů, což mimo jiné zvyšuje přísun živin do těchto biotopů a urychluje tak jejich ruderalizaci. Vzhledem k tomu, že nesečené lemy představují vhodné stanoviště pro druhy citlivé na kosení, je nutné tuto činnost prohlásit za nepřípustnou. - Pastva (vliv malého rozsahu): Nevelké plochy bezkolencových trávníků v blízkosti obce Hutě p. Třemšínem jsou v současnosti oplocené a intenzivně spásané ovcemi a kozami. Účinek na předmět ochrany je v tomto případě spíše destruktivní. Spásání většinou potlačilo původní charakter louky, některé menší plochy zcela zarostla ruderální vegetace. - Polní hospodaření (vliv středního rozsahu): V okolí EVL se rozkládají rozlehlé polní kultury. Jelikož se území EVL rozkládá v údolí potoka, lze zde předokládat eutrofizaci většiny stanovišť, kterou způsobují živiny splavené z výše umístěných polí. Některé recentní travní porosty bývaly v nedávné minulosti polními kulturami. Týká se to především rozsáhlé plochy na jižní hranici EVL v těsném sousedství obce Hutě p. Třemšínem. V současnosti se jedná o eutrofní, druhově chudý trávník s ruderálními ploškami, zcela dominovaný graminoidy. V případě vhodného managementu by však bylo možné jej převést na kvalitnější, přírodě blízký biotop. - Meliorace (vliv středního až velkého rozsahu): Jelikož je většina plochy EVL přirozeně podmáčená, bylo zapotřebí ji odvodňovat, aby se tak stala přístupnou obhospodařování. Extenzivní formy odvodňování lze předpokládat již hluboko v minulosti. Jejich vliv lze považovat spíše za pozitivní, neboť vedl ke vzniku dnes chráněných lučních biotopů, především bezkolencových luk. Ve 20. století, bylo v souvislosti s intenzifikací zemědělské výroby provedeny i intenzivnější meliorační zásahy. Jejich následkem došlo k druhovému ochuzení či k přímému setření charakteru jinak podmáčených luk. Velkou část mezofilních ovsíkových luk je proto nutno považovat spíše za degradační stadium odvodněných bezkolencových trávníků. - Absence hospodaření (vliv malého rozsahu): Některé partie luk, zvláště ty těžko přístupné, bývají ponechávány bez obhospodařování nebo jsou obhospodařovány jen sporadicky. To v posledních padesáti letech vedlo k mohutnému nárůstu plochy olšin na úkor lučních biotopů. Ještě krátce po roce 1950 zaujímaly porosty olší jen zlomek procenta současné rozlohy. Původ olšin dobře indikuje výskyt lučních druhů, například dosud bohaté populace upolínu, v jejich podrostu. Recentně se v EVL nachází více nerozsáhlých, ale biotopově významných fragmentů déle neobhospodařovaných luk, které jsou ohroženy šířením náletu dřevin nebo velmi často v souvislosti se zvýšeným množstvím živin v půdě - nitrofilních či ruderálních druhů. Uvnitř olšin se nachází několik oček nelesních biotopů. Jde především o tužebníková lada, často vzniklá na stanovištích bezkolencových luk, jak prozrazují zde nacházené diagnostické druhy. Jelikož je v současnosti zcela neekonomické je obhospodařovat, patří tato očka k těm nejohroženějším biotopům v lokalitě. Doposud se zde však nacházejí ochranářsky cenné druhy rostlin, bylo by tedy zcela žádoucí hospodaření v těchto místech obnovit. - Myslivost (vliv malého rozsahu): V celé EVL se hojně nacházejí myslivecké posedy a také častá krmeliště. Ta představují poměrně velký problém. Při násypu krmiva je zničena část plochy trávníku, na tomto místě i v jeho okolí dochází k obohacování živinami a šíření ruderálních druhů. Zvěř navyklá navštěvovat místa krmelišť pak způsobuje disturbanci a další eutrofizaci biotopu. Všechna současná krmeliště je třeba z EVL odstranit a nová již nezakládat.

8 - Výsadby dřevin (vliv malého rozsahu): V minulosti bylo osazováno především okolí vodotečí, část současných olšin bude pravděpodobně pocházet z výsadeb. Spolu se zarůstáním ploch v rámci přirozené sukcese tak došlo k významnému úbytku plochy nelesních biotopů. Na jejich místě však vznikly mnohdy kvalitní dřevinné porosty s druhově bohatým bylinným patrem. Mimo výsadeb olší však byly prováděny i výsadby jehličnanů a nepůvodních druhů dřevin. Takovéto porosty představují skutečnou degradaci prostředí, bylinné patro je zde převážně chudé nebo ruderálního charakteru. Menší výsadby stanovištně nevhodných druhů je vhodné v rámci managementu olšových luhů postupně převádět na přírodě bližší dřevinnou skladbu a začlenit je tak do okolních porostů. V nedávné době byly osázeny dřevinami dvě plochy trávníků v EVL, v jednom případě byla výsadba provedena pravděpodobně krátce před vyhlášením EVL. Starší výsadba se dnes rozkládá na místě kdysi dosti kvalitního biotopu ještě v roce 2004 zde byly nacházeny některé významné druhy rostlin - po němž dnes již nezůstaly žádné stopy. Zvláště v tomto případě by bylo žádoucí zvážit obnovu bezlesí, třebaže za současného stavu již bude dosti náročná. Menší rozptýlené výsadby a výsadby solitérů, včetně jehličnanů a kultivarů nepůvodních druhů lze, naštěstí poměrně zřídka, nacházet i na jiných místech EVL. Součástí managementů by měla být i jejich likvidace, neboť v případě výpadku hospodaření představují významné ohrožení pro chráněné biotopy. - Rybniční hospodaření (vliv malého rozsahu): Do EVL spadají celkem 4 rybníky a další tři se nacházejí v těsném sousedství a jsou struhami spojeny se Skalicí. Rybníky jsou silně eutrofizovány, alespoň místy je patrná vysoká rybí obsádka, na dvou rybnících jsou umístěny budky pro pěstování polodivokých kachen. Rybníky sice nejsou přímo biotopem mihule potoční, vypouštěná voda z nich by však mohla nepříznivě ovlivnit kvalitu vody ve Skalici, a to jak zvýšením trofie, tak především znečištěním jemným sedimentem, který může zanášet stanoviště mihule. - Regulace menších toků (vliv malého rozsahu): Narozdíl od samotné Skalice, jejíž koryto se zachovalo v přirozené podobě, byly menší vodní toky, mezi nimi i zdejší největší přítoky Skalice Chynský a Nový potok, podrobeny alespoň v části toku vodohospodářským úpravám. Tyto zásahy měly velmi pravděpodobně negativní vliv na vodní režim přilehlých luk. - Odchov ryb (vliv středního rozsahu). Skalice je v současnosti využívána jako chovný tok. Vliv chovu na populace mihule potoční však není znám. V případě víceletého odchovu pstruha potočního by bylo vhodné zvážit úpravu hospodaření. 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Manipulační řády Číslo: Podzámecký r. - neuvedeno Název: Datum schválení: Platnost: - Poznámka: Číslo: Sabenský r. - neuvedeno Název: Datum schválení: Platnost: - Poznámka: Číslo: Velký Kotelský r. - neuvedeno Název: Datum schválení: Platnost: - Poznámka:

9 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Bezkolencové louky je třeba pravidelně kosit, optimálně jedenkrát ročně, v případě silně kulturních a živinami bohatých typů by byla přípustná dvojí seč, podobně též na místech, kde by hrozilo převládnutí bezkolence nebo některého jiného expanzního druhu, taková místa se zde však dosud nevyskytují. Současný termín první seče na přelomu června a července lze z hlediska ochrany biotopů považovat za vyhovující. Většinu bezkolencových luk je možné sekat pomocí mechanizace (traktoru), pouze na některých členitějších a více zamokřených místech je třeba přistoupit k ručnímu sekání. Po seči je třeba důsledně odstraňovat posekaný materiál, nenechávat jej ani na louce, ani v jejím blízkém okolí, jak se zde občas děje. Při seči je také třeba respektovat výskyt některých vzácnějších druhů rostlin, zejména kosatec sibiřský, který není na konci června ještě vysemeněný. Ostrůvky kosatce je možné obsekávat a kosit je jen jednou za dva či tři roky, alternativou je pak mozaiková seč, při níž jsou některé části koseny až na podzim. Mozaiková seč by mohla být případně prospěšná i některým druhům bezobratlých, které by se zde mohly vyskytovat. Alespoň jednou za několik let je třeba louky sekat až k okrajům lesních a křovinných porostů, aby tak se zabránilo vrůstání náletu a expanzím nitrofilních druhů do louky. V lokalitě se nachází také několik bezkolencových trávníků, které nejsou pravidelně sečeny často z důvodů přístupnosti a mají charakter bližší ladům. Přesto si však uchovávají vysokou druhovou pestrost a výpadky v seči vyhovují výše zmíněným druhům citlivým na časté kosení. Pravidelnou seč je v těchto porostech třeba obnovit pouze tehdy, docházelo-li by zde k expanzi kompetičně silných druhů či zjevnému převládnutí dominanty, jinak však postačí kosit je jednou za 2 roky. Vždy je však nutné tyto porosty ochránit před expanzí dřevin. Pokud by nebyly tyto trávníky koseny, je třeba alespoň v přibližně desetiletém intervalu odstraňovat nálety. Aby se zachovala vhodná struktura a druhové bohatství tužebníkových lad, je třeba je jednou za 3 až 5 let též pokosit. Tužebníková lada se zde často vyskytují v mozaice s bezkolencovými a pcháčovými loukami, často obsazují zanedbané cípy těchto luk. Je tedy možné je sekat zároveň s těmito porosty. Na často se vyskytující kosatce a upolíny není nezbytné brát ohled. Kosení v několikaletém intervalu je nemůže vážně ohrozit. Ovsíkové louky zde nehostí žádné ochranářsky cenné druhy rostlin, kterým by bylo třeba přizpůsobovat termín seče. Podobně jako v případě bezkolencových luk je vhodné je kosit jako doposud tedy na přelomu června a července. Na eutrofnějších místech s dominancí vysokých trav a výskytem nitrofilních druhů je třeba provádět seč dvakrát do roka. Termín pro první seč je totožný se sečí bezkolencováých luk, tedy přelom června a července, druhou seč je vhodné provádět od konce července do srpna, v případě prokázaného výskytu významných druhů bezobratlých je možné jej posunout až od poloviny září. Hnojení se vzhledem k již tak zvýšenému množství živin v půdě nedoporučuje. Dojde-li k významné redukci dominantních eutrofních trav a obnově pestré struktury s významným podílem dvouděložných rostlin je možné postupně přejít na jednu seč ročně. Pro minimalizaci negativních dopadů managementu luk na populace živočichů (především bezobratlých) je vhodné využívat mozaikovitého způsobu seče, kdy vždy část konkrétní louky zůstane nepokosena. Nepokosené části budou následně pokoseny v pozdnějším období (od poloviny září) nebo v dalším roce. Vhodný je i fázový posun sečí, kdy se louky nekosí každoročně ve stejném termínu. Lokalita však díky své vysoké rozloze a významnému podílu lad a nesečených (či málo sečených) lučních okrajů bude vždy skýtat alespoň minimum příhodných refugií pro druhy ohrožené plošnou sečí i v případě, že nebude přistoupeno k žádné z výše uvedených forem regulace kosení. Pokud je to možné, měli by být při seči upřednostněny lištové žací stroje před bubnovými, protože způsobují výrazně nižší mortalitu bezobratlých. Zcela nepřípustné je používání lamačů na sekačkách a mulčování luk. Obě metody způsobují neúměrně vysokou mortalitu bezobratlých. Z hospodaření v celé EVL je třeba vyloučit metody intenzivní zemědělské výroby a travní porosty dále nehnojit, nepřeorávat a nepřesévat kulturními druhy rostlin. Luční biotopy není v žádném případě možno využívat k intenzivní celoroční pastvě, přípustná je nanejvýše extenzivní podzimní pastva s občasnými (až ob rok) jednoletými přestávkami. Vyloučeno je také zakládání (či udržování) krmelišť v místě výskytu předmetů ochrany, jak se v současnosti často děje. S výjimkou několika parcel (o celkové rozloze uvedené v kap. 2.6) se naprostá většina porostů olšin (91E0) v současnosti rozkládá na pozemcích, které nejsou určeny k plnění funkcí lesa. V porostech na PUPFL je třeba provádět obnovu dřevinami přirozené skladby s přednostním využitím přirozeného zmlazení, nebo pařezové výmladnosti. Vzhledem k malé rozloze lesních pozemků v EVL je třeba omezit až vyloučit provádění holých sečí. Olšiny mimo PUPFL je možné ponechat samovolnému vývoji, naopak zcela nežádoucí je výsadba stanovištně nevhodných či nepůvodních dřevin. Jakékoliv managementové návrhy nad tento rámec je třeba chápat pouze jako doporučení bez bližší specifikace. Výsadby nepůvodních a stanovištně nevhodných druhů dřevin by bylo vhodné s přednostním využitím přirozené obnovy převést na porosty přirozené dřevinné skladby. Na místech, kde se doposud zachovaly vzácnější luční druhy, jmenovitě upolín evropský nebo kosatec sibiřský, by bylo možné provést prosvětlení, aby tak bylo zajištěno dlouhodobé přežití těchto druhů. Je však třeba postupovat opatrně a prosvětlení vyzkoušet nejprve na několika menších plochách, neboť díky obohacení půdy dusíkem hrozí, že na prosvětlených místech převládnou konkurečně silné nitrofilní druhy. Uměle zalesněnou parcelu č. 339/30 v katastru Hutě p. Třemšínem, kde se ještě na počátku 21. století nacházel fragment bezkolencových luk, by bylo žádoucí převést z kategorie PUPFL na nelesní pozemek, vysázené dřeviny odstranit a pokusit se o obnovu původního biotopu. Podobný postup by byl možný i v případě parcel č. 986/12 a

10 987/10. V tomto případě se však již před výsadbou jednalo nejspíše o biotop silně degradovaný odvodněním a jeho obnova by tedy byla ještě náročnější než v předešlém. Další plochy, na nichž byl udáván výskyt předmětu ochrany a které akutně vyžadují odlesnění, v tomto případě především kvůli zapojeným porostům náletových dřevin se nacházejí na parcelách č. 361/1 a 361/4. Tyto parcely jsou vedeny jako neplodná půda a likvidace náletů je tedy v tomto ohledu administrativně schůdná. Méně rozsáhlé nálety zejména vrb a olší je třeba vyřezat i na dalších plochách. Výjimečně zachovalé přirozené koryto Skalice je třeba chránit proti veškerým vodohospodářským úpravám. I menší jednorázové zásahy mohou mít negativní vliv na předmět ochrany mihuli potoční. Regulované toky přítoků (především Nového a Chynského potoka) ponechat spontánní renaturaci, v případě dostatku prostředků by bylo možné přistoupit i k jejich umělé revitalizaci. V případě Chynského potoka by revitalizace znamenala zásah do porostů řazených mezi smíšené, jasanovo-olšové lužní lesy, ale jedná se o nevelké a málo kvalitní porosty s ruderálním bylinným patrem a zásah by tedy bylo možné akceptovat, neboť z dlouhodobého hlediska by jeho vliv byl pozitivní. Z hlediska ochrany mihule potoční (Lampetra planeri) je třeba věnovat pozornost možnému úniku jemného sedimentu do toku Skalice, neboť by tak mohlo docházet k zanášení stanovišť - pískových a štěrkových náplavů a významnému zvýšení mortality druhu. Při odlovu je nezbytné postupné opatrné vypouštění rybníků, u průtočných rybníků je třeba ponechávat zůstatkové průtoky. Při odbahňování je třeba zajistit vypouštění přes dostatečně velké sedimentační jímky. V rámci péče o EVL je třeba konzultovat s uživatelem toku Skalice i jejích přítoků konkrétní podmínky hospodaření s rybími obsádkami, aby bylo možné dosáhnout minimálního predačního tlaku na mihuli potoční. V podrobném plánu péče by měl být detailně popsán způsob rybářského hospodaření na toku (místa vysazování, věkové složení,období vysazování apod.). Vysazování dravých ryb by mělo být zcela vyloučeno v době tření, tedy v květnu a červnu. Mezi předměty MZCHÚ vyhlášeného na místě EVL by měly být zahrnuty i další cenné biotopy, které se zde vyskytují. Jedná se především o malý fragment slatiniště s četnými ohroženými druhy, zachovalé smilkové trávníky s bohatou populací všivce lesního (Pedicularis sylvatica) a také o zachovalé pcháčové louky. Smilkové trávníky i pcháčové louky jsou v současnosti obhospodařovány v rámci běžného managementu ostatních trávníků. Zvláště péče o smilkové trávníky, které se vyskytují v jemné mozaice s bezkolencovými loukami a které tedy budou s těmito loukami i nadále sekány, je tak do budoucna zajištěna. Fragment slatiniště však není nijak opečováván a třebaže se jedná o relativně stabilní biotop, přesto jej díky malé rozloze ohrožuje především zarůstání náletovými dřevinami. Pro doplnění znalostí o biotě EVL je nutné provést další odborné průzkumy (především entomologický), na základě kterých by případně mohlo dojít k modifikaci návrhů péče o předměty ochrany. 3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16 Kosení těžkou mechanizací Kosení Cílový předmět ochrany 6410, 6510 Pravidelně kosené bezkolencové a ovsíkové louky kultrurnějšího charakteru. Cílem je udržet stávající vysokou druhovou rozmanitost a zahovat příznivé podmínky pro výskyt ohrožených druhů. Kosení těžkou nebo lehkou mechanizací; obsekávat ostrůvky kosatce sibiřského nebo úpolínu evropského, popřípadě mozaiková seč s pozdním sečením 1/5 plochy vlhčích až podmáčených stanovišť; nutno kosit každoročně Vhodný interval 1 x za 1 rok / let Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření 17, 18, 19 Kosení těžkou mechanizací Kosení Cílový předmět ochrany 6510 Živinami bohatší a/nebo kulturními druhy výrazně dominované ovsíkové trávníky. Je třeba dosáhnout potlačení stávajících dominant; možno kosit až 3x ročně Vhodný interval 2 x za 1 rok / let Kalendář pro management ,

11 Poznámka Číslo zákresu managementového opatření 35, 36 Kosení těžkou mechanizací Kosení Cílový předmět ochrany 6410 Bezkolencové louky postižené ruderalizací a nebo před kosením zarostlé dřevinami nálety i výsadbam, místy i silně degradované s vyšším podílem ruderálních druhů; zahrnuta i plocha recenně využívaná jako intenzivní pastvina; alternativně možno použít i lehkou mechanizaci; kosení až po odstranění dřevin, je-li to potřeba vzhledem k vysokému st. ruderalizace nutné kosení 2x ročně, v případě obzvláště silné ruderalizace i 3x, frekvenci kosení postupně snižovat, v případě obnovy původní struktury přejít na kosení 1x ročně za stejných podmínek jako u ostatních pravidelně obhospodařovaných bezkolencových trávníků; pokud se zde naleznou jedinci kosatce sibiřského, budou pravděpodobně sterilní nebo se sníženou vitalitou, je tedy vhodné jim věnovat zvláštní pozornost a obsekávat je alespoň tak dlouho dokud nevytvoří životaschopné trsy Vhodný interval 2 x za 1 rok / let Kalendář pro management ; Poznámka Číslo zákresu managementového opatření 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení Cílový předmět ochrany 6430 Cílem je ochrana tužebníkových lad před zarůstáním nálety, ruderalizací a unifikací v důsledku převládnutí silně kompetičních druhů. V případě snazšího přistupu v suchých letech možné kosit i pomocí mechanizace; Preferována je seč až po vysemenění kosatce sibiřského (v případě jeho výskytu, popř. dalších ohrožených druhů), je však možné provést ji i zároveň s kosením sousedních bezkolencových nebo pcháčových trávníků; optimálně frekvence kosení jednou za 3 roky, minimální alespoň jednou za 5 let Vhodný interval 1 x za 3 rok / let Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření 22 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení Cílový předmět ochrany 6410 Méně často kosené bezkolencové trávníky v zamokřenějším či členitějším terénu. Cílem je udržet či zlepšit stávající strukturu porostů, zabránit převládnutí jedné dominanty, náletových dřevin či expanzních druhů. Obsekávat ostrůvky kosatce sibiřského nebo upolínu evropského, popřípadě mozaiková seč s pozdním sečením 1/5 plochy; seč možno jednou za 2-5 let vynechat. Vhodný interval 1 x za 1 rok / let Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu Cílový předmět ochrany 6430 Cílem je udržet plochy trávníků bez vzrostlých dřevin nebo pouze s několika solitéry či malými polykormony stanovištně původních druhů; ruční nástroje Vhodný interval 1 x za 10 rok / let Kalendář pro management Poznámka

12 Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření 35 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu Cílový předmět ochrany 6410 plochy někdejších ochranářsky hodnotných trávníků, osázené dřevinami nebo zarostlé nálety; cílem je úplná obnova původního nelesního biotopu; dřeviny je třeba odstranit i s kořeny tak, aby nebránily další údržbě plochy; v sezóně následující po vyřezání zahájit kosení plochy Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření 21, 22 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu Cílový předmět ochrany 6410 méně obhospodařované bezkolencové trávníky; následující pravidelné kosení (jednou za 1 2 roky) by mělo vyloučit potřebu dalšího opakování Kalendář pro management Poznámka

13 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Bauer P. (2004) závěrečná zpráva mapování biotopů Natura 2000, kód díla A0483, ms. 11 pp. Kolbabová J. (2004) závěrečná zpráva mapování biotopů Natura 2000, kód díla A0084, ms. 10 pp. Kůrková I. (2004) závěrečná zpráva mapování biotopů Natura 2000, kód díla A0473, ms. 16 pp. Spilka J. (2012) aktualizace mapování biotopů Natura 2000, kód díla cz SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka praha@nature.cz Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ES Evropský seznam EVL Evropsky významná lokalita OP ZCHÚ ochranné pásmo zvláště chráněného území SDO Souhrn doporučených opatření T1.1 Mezofilní ovsíkové louky (typ přírodního stanoviště Natura ) T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada (typ přírodního stanoviště Natura ) T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky (typ přírodního stanoviště Natura ) ÚSOP Ústřední seznam ochrany přírody ZCHÚ zvláště chráněné území ZOPK zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

14 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Niva_Kotelskeho_potoka_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ _Niva_Kotelskeho_potoka_Koseni.pdf CZ _Niva_Kotelskeho_potoka_Vyrez_naletu.pdf 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ