Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Výskyt obalečů na révě vinné a jejich regulace v podmínkách integrované produkce Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Vypracoval: Bc. Radek Šnajder Lednice 2014

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Výskyt obalečů na révě vinné a jejich regulace v podmínkách IP vypracoval samostatně a veškeré prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1988 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.. podpis

3

4 PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří doc. Ing. Haně Šefrové, Ph.D. z Ústavu pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství za vedení, trpělivost, cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost, kterou mi v průběhu zpracování diplomové práce věnovala. Za determinaci všech druhů motýlů děkuji prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc., vedoucímu Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství. Ohrada viniční je nejkrásnější odměna, jakou může vlast poskytnout vítěznému bojovníkovi. Homér

5 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Čeleď Tortricidae obalečovití Obaleč mramorovaný (Lobesia botrana Denis & Schiffermuller, 1775) Obaleč jednopásý (Eupoecilia ambiguella Hubner, 1796) Obaleč révový (Sparganothis pilleriana Denis & Schiffermuller, 1775) Ochrana vinic proti obalečům Nepřímá ochrana Přímá ochrana CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA Studijní plochy Feromonové lapáky Sestavení a vyvěšení lapáků Kontrola lapáků Pozorování a odchyt škůdců VÝSLEDKY A DISKUSE Obaleč jednopásý Obaleč mramorovaný Obaleč révový Necílové druhy ZÁVĚR SOUHRN PŘEHLED POUŽÍTÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY... 48

6 1 ÚVOD Réva vinná patří mezi velmi významnou kulturní plodinu. Pěstování a šíření sazenic révy je charakteristické bohatou historií, díky které je možné výsadby vinohradů nalézt prakticky ve všech klimatických pásmech. Celosvětové rozšíření však přineslo následky v podobě napadání keřů révy nejrůznějšími patogeny a škůdci. Druh, výskyt a intenzita napadení je přímo závislá na klimatických podmínkách stanoviště. Ne všechny škodlivé činitele je možné charakterizovat stejnou škodlivostí. Na základě výskytu a působení určitého vlivu patogenu, získaly některé druhy révy a podnoží odolnost vůči jeho působení. Tato odolnost, zvaná rezistence, je v posledních letech plně využívána. Zároveň je jedním z hlavních nástrojů k omezení aplikace chemických ochranných látek a předpokladem pro ekologické výsadby vinic (PAVLOUŠEK, 2011). V současné době se není možné obejít bez ochrany révy proti chorobám a škůdcům. Ochranné zásahy jsou v době vegetace nejčastější operací prováděnou ve vinicích a přinášejí s sebou nemalé finanční náklady. Nutností však zůstává přechod k integrované ochraně a integrované produkci. Cílem je minimalizace a omezení nepříznivých vlivů pesticidů na životní prostředí. Základním předpokladem pro snížení a nutnost přímého chemického zásahu, je plné využití preventivních opatření. Úkolem nepřímé ochrany je omezení vhodných podmínek pro šíření patogenu (ACKERMANN, 2001). Možnosti biologické ochrany by měly být využity v maximální možné míře. Základem je cílená podpora přirozených antagonistů škůdců révy vinné. Předpokladem zůstává minimalizace použití pesticidů a volba přípravků šetrnějších k životnímu prostředí a upřednostnění biologických přípravků. Velký význam pro výskyt, tvorbu a šíření antagonistů má široká druhová skladba rostlin v zatravněných meziřadích a především kvetoucí bylinné společenství ve vinici (KRAUS a kol., 2010). Opomíjené zůstávají okolní biotopy, rozšířená zeleň a ostatní rostlinná společenství nacházející se ve vinici nebo jejich okrajích. Právě ony jsou však často velmi významným útočištěm jak přirozených nepřátel, tak škůdců. Dosažení efektivního chemického zásahu je možné pouze znalostí použitých přípravků, využitím prognózy, signalizace výskytu a znalosti prahu ekonomické škodlivosti. 6

7 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Čeleď Tortricidae obalečovití Tato čeleď je naše nejpočetnější čeleď motýlů, z území České republiky je známo 476 druhů (LAŠTŮVKA, 2011). Dělí se na tři podčeledi Tortricinae, Chlidanotinae a Oelthreutinae. K obalečům patří mnoho významných škůdců v zemědělství i lesnictví. Jedná se o noční motýly, ikdyž několik druhů létá také ve dne. Mohou mít jednu i více generací během roku (MILLER, 1956). Pro obaleče je charakteristický tvar křídel. Přední křídla jsou zaobleně obdélníkovitá nebo lichoběžníkovitá. Vnitřní i vnější kraje křídel jsou hned za kořenem silně zakřivené, probíhají tak téměř rovnoběžně. Zadní křídla jsou také většinou lichoběžníkovitého tvaru a je v nich vždy vyvinuta anální žilka. Křídla skládají střechovitě až velmi ploše, jindy naopak strmě. Zbarvení křídel je charakteristické. Přední křídla bývají zdobena odlišně zbarveným zrcátkem, zpravidla černými čárkami nebo tečkami. Důležitým společným znakem jsou makadla. Jejich poslední článek je vždy krátký až ukrytý, střední článek je při pohledu ze strany téměř trojhranný. Zadní holeně mohou být často jemně opýřené. Sosák je zpravidla dobře vyvinutý. Vajíčka jsou plochá, čočkovitá nebo na jedné straně vypuklá a na opačné plochá. Barvou se mohou lišit, ale většinou jsou zelenavě zbarvená. Housenky mají válcovité tělo, osm párů končetin, kromě posledního jsou všechny články opatřeny bradavkami se štětinkami. Housenky jsou barevně velice variabilní. Jejich vývoj probíhá v pupenech, listech, květech nebo plodech. Ty jsou zpravidla spřádány pavučinou. Kuklí se v listech, mohou se i spouštět po vláknech a kuklit se na různých místech, např. v kůře, půdě, opadených listech apod. Kuklení probíhá v utkaných kokonech (MILLER, 1956). Tři zástupci čeledi Tortricidae patří k hospodářsky významným škůdcům ve vinicích. Obaleč mramorovaný (Lobesia botrana) je řazen do podčeledi Olethreutinae, kam patří teplomilné druhy obalečů s charakteristickým hrbolkem štětinek na hrudi. Obaleč jednopásý (Eupoecilia ambiguella) a obaleč révový (Sparganothis pilleriana) patří do podčeledi Tortricinae. 7

8 2.1.1 Obaleč mramorovaný (Lobesia botrana Denis & Schiffermuller, 1775) Morfologie Imaga obaleče mramorovaného dorůstají délky 5 6 mm, v rozpětí křídel pak měří 10 až 12 mm. Barva předních křídel je mramorovaná, označuje tak seskupení barev do skvrn až proužků. Základní barvou je žlutočervená, světlá místa mají šedý lesk, převládající je šedozelená, žlutavá. Zadní křídla jsou šedá, u samců bělavá (MILLER, 1956). Podle ŠEDY (1934) jsou přední křídla šedo-žluto-zelenavá, fialovo a hnědo-modro skvrnitá. Délka těla je 12 mm, rozpětí 25 mm. Zadní křídla jsou šedá až světlá. Hlava je hnědozelená, zadeček je zbarven šedivě. Očka jsou vyvinuta, tykadla jsou složena přibližně z 50 článků, makadla spodního pysku mají tři články (MILLER, 1956). Samička se od samečka takřka neliší. Vajíčka jsou eliptická, velikost asi 0,6 0,7 mm. Jsou zpočátku žlutavá, později průsvitná (ŠEDA, 1934). Barvou jsou opálově lesklá, bez oranžových skvrn. Vnější vrstva i chorion jsou průhledné. Na základě toho, je možné už po 4. dni pozorovat prosvítající zárodek (MILLER, 1956). Z vajíčka vylíhlá housenka měří asi 1 mm, její hlava a štít jsou zbarveny medově žlutě. V průběhu vývoje rostou až do deseti milimetrů a nabývají žlutozelené zbarvení. Hlava a štítek zůstávají zbarveny stejně. Pokožka je poseta drobnými hrbolky, zakončenými krátkými, tmavými ostny. Housenky jsou velmi pohyblivé, na podráždění reagují mrskavým pohybem a spouštěním se po vláknech k zemi (MILLER, 1956). Housenky si na konci vývoje tkají bílý předivový zámotek. Kukla je 5 6 mm dlouhá, štíhlá a má zeleno-hnědou barvu (ŠEDA, 1934). Bionomie První generace imag vyletuje z přezimujících kukel na jaře. Nejdříve vyletují samečci, ke konci doby líhnutí pak převládají samičky (ŠEDA, 1934). Obaleč mramorovaný je živým, plachým a vytrvalým letounem. Je citlivý na vlhko a teplo, vyžaduje tedy teplé a suché polohy vinic (MILLER, 1956). Vlhko a chlad omezuje jeho vývoj, stejně jako vysoké teploty okolo C. Vysoké teploty jsou příčinou nejednotnosti letu. Housenky jsou vůči teplotám odolnější díky své pohyblivosti (ŠEDA, 1934). Není vázán na své stanoviště a lze ho označit za motýlka šera. Přes den žijí motýli ukryti mezi rostlinami, nejen v révovém keři, ale také v okolní vegetaci. Jejich aktivita 8

9 se začíná projevovat kolem 17. až 18 hodiny a konec letu nastává, jakmile se setmí. Další fáze letu probíhá opět ráno, za svítání. Samičky první jarní generace, kladou vajíčka 1 2 dny po oplodnění na květenství révy, její úponky, či na řapíky listů. Po nakladení vajíček, žijí samičky 3 7 dní, jejich délka života tedy trvá kolem 10 dní. Samci hynou podstatně dříve. Z nakladených vajíček dochází, většinou v odpoledních hodinách, po 7 10 dnech k líhnutí housenek. Během vývoje se housenky třikrát svlékají (MILLER, 1956). Vývoj housenek trvá u první generace 22 až 28 dní, u druhé 21 dní (ŠEDA, 1934). Následuje kuklení, které probíhá v listech nebo v trhlinách kůry dřeva (MILLER, 1956). Jarní generace se kuklí především za rozpraskané kůře révového keře, v okolních trhlinách, v dutinách dřeva a méně na listech, či hroznech (ŠEDA, 1934). V červenci dávají kukly vznik druhé generaci a cyklus se opakuje. Liší se způsobem kladení, vajíčka jsou umístěna na bobule, výlučně na bobule s hladkým povrchem. Nejsou kladena na zaprášené bobule. K tomuto rozeznání slouží hmatové ústrojí na zadečku. Vylíhlé housenky se následně vžírají do bobulí, kde škodí přímo žírem dužniny bobulí a vznikem vstupních bran pro jiné patogeny (nepřímé škody). K dokončení jejich vývoje dochází rychleji než u první generace, asi po 3 týdnech. Podle MILLERA (1956) v teplejších oblastech pravidelně tvoří 3. generaci. Ta se objevuje v 2. polovině srpna. U obaleče mramorovaného může docházet k překrývání generací, kdy mohou být opozdilci 2. generace mylně považování za 3. generaci (MILLER, 1956). Podle BĚLÍNA (2003) má obaleč mramorovaný dvě generace. Imaga létají někdy již od března do června a od července do srpna. Housenky se vyskytují od června do července a od srpna do května (přezimující). Jako živné rostliny uvádí BĚLÍN (2003) kromě révy Ligustrum vulgare, Berberis vulgaris, Lonicera spp., Clematis spp., Ribes spp. Rozšíření Obaleč mramorovaný je citlivý na teplo a vlhko. Vyžaduje tedy pro svůj vývoj suchá a teplá stanoviště. U nás jsou pro něj typické lokality na jižní Moravě, především Mikulovsko a Znojemsko. Zde je výskyt obaleče mramorovaného hojný a jeho škody na vinicích jsou velmi obávané. Ze sousedních států se vyskytuje především na Slovensku a v Rakousku. Světově je možné jeho výskyt lokalizovat v oblastech jižní Evropy, teplejší 9

10 části střední Evropy, Malé Asii, severní Africe a Severní Ameriky. Lze jej tedy zařadit mezi celosvětové škůdce révy (MILLER, 1956). Význam Obaleč mramorovaný patří mezi významné škůdce vinic. Housenky jarní generace působí škody vyžíráním a spřádáním květů, letní generace pak škodí na bobulích a hroznech. Jelikož jsou housenky velmi pohyblivé, tak se mimo květů a bobulí zavrtávají i do stonku květů a listů. Žír tedy probíhá i na listech. Napadení a škody na vinici jsou tím významnější, čím je u pěstované odrůdy delší doba květu a hustější květenství a hrozen (ŠEDA, 1934) Obaleč jednopásý (Eupoecilia ambiguella Hubner, 1796) Morfologie Dospělec obaleče jednopásého dosahuje délky 6 7 mm, rozpětí křídel mm. Barva křídel je velmi charakteristická, obzvlášť u předních křídel. Ty jsou slámově žlutá až masově hnědavá a uprostřed se nachází příčná hnědo nebo šedočerná páska s tmavě stříbrným lemem. Páska má trojúhelníkovitý tvar, na předním kraji křídla je širší. Zadní křídla jsou šedofialová (MILLER, 1956). Podle ŠEDY (1934) jsou přední křídla leskle žlutá, se širokou a k přednímu okraji rozšířenou, tmavou příčnou páskou. Sameček i samička jsou přibližně stejně velicí i barevní. Pohlaví je rozpoznatelné podle posledních článků zadečku. U samičky je zadeček dozadu zašpičatělý a hustě pokrytý chloupky. Sameček má na zadečku mohutné valvy, které obklopují řitní otvor. U obaleče jednopásého chybějí očka, tykadla jsou složena ze 40 článků a makadla čelisti ze dvou článků. Vajíčka mají čočkovitý až bochánkovitý tvar, jejich rozměr je přibližně 0,8 0,6 mm. Jsou matně opálově lesklá, průhledná, později s oranžovými skvrnami. Vyvíjející se embryo prosvítá stěnou vajíčka (MILLER, 1956). ŠEDA (1934) charakterizuje čerstvá vajíčka jako čočkovitá, velikosti 0,7 až 0,9 mm. Barva je žluto-šedá, časem však mizí a dochází ke změně v červenou s červenými skvrnami. Housenky po vylíhnutí měří 1 mm, hlava zabírá čtvrtinu délky housenky a má kaštanovou barvu. Zbytek těla je žlutočervený se zelenavým odstínem (MILLER, 1956). Barva housenek je žlutavá až dozelena. Dorostlé jsou olivově zelené a červeno 10

11 masové barvy, s temně-hnědou až tmavou hlavou a štítkem. Velikosti asi 10 až12 mm, 1 až 2 mm hrubé, řídce obrvené. Mají tři páry hrudních končetin, čtyři páry panožek a panožky, stejně jako housenky většiny obalečů (ŠEDA, 1934). Kukla je krátká, zavalitého tvaru, červenavě hnědá. Délka je 5 až 8 mm. Samčí je štíhlejší a pohlavní otvor je na 9. zadečkovém článku. Samičí je zavalitější, s pohlavním otvorem na 8. článku. Kukly se nacházejí ve vřetenovitém a ve středu zaškrceném kokonu. Ve vnějších stěnách jsou zapředena různá cizí tělíska, spory nebo hyfy hub. Vnitřní stěna je bez cizích předmětů, čistě bílá (MILLER, 1956). Také podle ŠEDY (1934) si housenka spřádá hnízdo z cizích předmětů. Slouží jí k tomu např. drobné části z opadu listů, kůry atd. V tomto hnízdě se kuklí v bílém, jemném zámotku. Barva kukly je světle červenohnědá. Bionomie Obaleč jednopásý se vyhýbá příliš suchým a teplým stanovištím. Nachází se tedy v lokalitách vinic, kde převládá větší vlhkost, na závětrných stranách, především na jejich okrajích. Ke svému optimálnímu vývoji vyžaduje relativní vlhkost vzduchu kolem %. Mimo révu, kterou preferuje, žije i na dalších rostlinách. Líhnutí motýlů první generace, probíhá v období, kdy má réva již nasazeny listy a počínají se tvořit první květenství. Nejprve dochází k líhnutí samiček a následně samečků (MILLER, 1956). Podle ŠEDY (1934) je u motýlů jarní generace řízeno teplotou a začíná při průměrné teplotě 15 C. Obaleč jednopásý létá 2 3 týdny, největší aktivita probíhá kolem 23. hodiny, za teplých a bezvětrných nocí. Ve dne je ukryt pod listím révy, nedá se lehce vyplašit. V noci reaguje na světlo. Přes den jsou dospělci ukryti ve vegetaci, před západem slunce se začíná projevovat jejich aktivita. Za dusných a bouřkových dní probíhá let po celou noc. Na obaleče jednopásého působí přitažlivě žluté a oranžové světlo. Motýli potřebují ke svému optimálnímu vývoji, především k dosažení pohlavní zralosti, tekutiny a vodu. Láká je sladká šťáva a kvasící míza stromů. Nebylo dosud pozorováno sání nektaru z květů. Životnost samiček se pohybuje kolem 2 3 týdnů, samci hynou brzy po páření, což odpovídá 5 6 dnům. K rozmnožování dochází mezi 3. až 4. týdnem po vylíhnutí a následuje kladení vajíček. To probíhá zvečera nebo v noci. Vajíčka jsou kladena na květní pupeny nebo jejích stopky (MILLER, 1956). 11

12 Oplozená samička klade vajíčka zjara na stopky květů révy, nejčastěji na nejspodnější květenství. Vajíčka jsou kladena vždy jednotlivě a jen zřídka na listy, stopky či pupeny. Letní generace klade vajíčka na mladé bobule hroznu. Vajíčka jarní generace se líhnou asi za 12 dní, letní za pět dní (ŠEDA, 1934). Celkem naklade jedna samička mezi 60 až 100 vajíčky. Líhnutí housenek je lokalizováno na štěrbině v boční stěně vajíčka, za velmi teplých dní se housenky mohou prokousávat dnem přímo k buňkám. Následně se housenky vhlodávají do květních pupenů, kde spásají pohlavní orgány, tyčinky a pestíky. Po spasení přelézají do dalších květů, přičemž jednotlivé květy spřádají. Přestože květy nejsou poškozeny, špatně se vyvíjejí a zasychají (MILLER, 1956). Housenky se zavrtávají do květů, bobulí hroznu, což je patrné podle otvoru v bobuli a vypadávajícího trusu. Žír jarní generace trvá 20 až 25 dní, následován je kuklením. Stadium kukly trvá u jarní generace 10 až 14 dní, u letní generace je poměrně dlouhé a trvá 8 9 měsíců (ŠEDA, 1934). Během žíru první generace se housenky čtyřikrát svlékají, vývoj trvá asi 25 dní. Po dokončení vývoje si předou kokony a kuklí se. Asi dní po zakuklení, dochází k líhnutí 2. generace. Oplozené samičky tohoto letního pokolení, kladou vajíčka po 1 2 na mladé bobule. Líhnutí vajíček probíhá asi po 5 dnech, housenky se přemísťují do bobulí a vyžírají jejich dužninu. Housenky si vytvářejí obytné rourky, jejichž jeden konec se nachází u otvoru v bobuli a druhý je volný. Během žíru se stěhují z bobule do bobule a mohou tak zničit až ¾ plodů. Vývoj trvá dní. Po ukončení žíru si tvoří zápředky, především v trhlinách kůry. Kuklení probíhá v říjnu, někdy až listopadu (MILLER, 1956). Podle NOVÁKA (1990) má obaleč jednopásý v roce dvě generace. První létá v květnu, druhá v červenci až v srpnu. První generace housenek žije na rozvíjejících se pupenech a květech révy. Druhá generace žije v srpnu a v září v zápředcích mezi nezralými hrozny vína a mezi listy. Vyvíjí se na mnoha různých keřích a bylinách. RAZOWSKI (2001) jej charakterizuje jako široce polyfágní druh, jako živné rostliny uvádí kromě révy Hedera helix, Cornus mas, Syringa persica, Ligustrum vulgare, Frangula alnus, Acer campestre. Rozšíření Obaleč jednopásý se vyskytuje v celé Evropě. Výjimku tvoří velmi teplé, suché a naopak chladné nejsevernější oblasti. Světově je dále rozšířen v Malé Asii, Indii a Japonsku. U nás je zastoupen v obou vinařských oblastech, jak v Čechách, tak na Moravě. Hojný je však především na jižní Moravě (MILLER, 1956). 12

13 Význam Na Moravě se housenkám obaleče mramorovaného přezdívá kyselák. Tato přezdívka housenek, jasně vystihuje místo, kde housenky především škodí. Jedná se o letní generaci, která žije v nezralých bobulích. Škody, způsobené obalečem jednopásým, dosahovaly v minulosti milionových sum. V této souvislosti, byla dokonce vyslovena pochybnost, o prosperitě vinic. Housenky likvidují květy, bobule i celé hrozny. Jsou velice žravé, v počtu 3 5 kusů, dokáží zničit celý hrozen. Škody však nejsou působeny pouze žírem housenek, ale i spřádáním květů, zasycháním spředených či vyžraných bobulí. Způsobují také druhotné škody, umožňují napadení révy patogeny, především plísní šedou Botrytis cinerea a Penicilium glaucum. Vstupní branou pro patogeny mohou být bobule, poškozené během žírem housenek (MILLER, 1956) Obaleč révový (Sparganothis pilleriana Denis & Schiffermuller, 1775) Morfologie Dospělci obaleče révového dosahují velikosti mm, v rozpětí křídel měří mm. Nápadná jsou především makadla, která jsou dvakrát delší, než je velikost hlavové části. Naopak sosák je krátký. Barvu křídel tvoří základní okrově žlutá až hnědočervená, s mosazně zeleným nebo fialovým leskem. Kresby na křídlech jsou méně výrazné, především u samiček, někdy zcela chybějí. Vajíčka mají oválný, jemně zploštělý tvar. Délka vajíčka je kolem 1,2 1,3 mm, šířka 0,8 0,9 mm. Čerstvě nakladená mají zelenou barvu. Časem se mění na žlutavou, hnědou a postupně zcela tmavnou. Po ztmavnutí se stávají dobře viditelnými. Samičky je nekladou jednotlivě, ale lepí je ve skupinách, které tvarem připomínají destičky. Počet vajíček v jedné snůšce může být kusů. Velikost housenek po vylíhnutí se pohybuje kolem 1,5 mm a dorůstají až 30 mm. Jsou světlešedé nebo zelené barvy, hlava spolu se štítkem jsou černé. Housenky žijí asi dní, během kterých se čtyřikrát svlékají. Jednotlivé instary mezi svlékáním trvají dní. Kukly dosahují mm délky, samčí jsou menší a štíhlejší, samičí zavalitější. Poznávacím znamením při určování pohlaví z kukel je počet článků a pohlavní otvor. Velmi charakteristické je utváření kukel, mají typický tvar a háčkovité štětiny. Tvar je protáhlý, lopatkovitě 13

14 zploštělý a na obvodové části se nachází osm háčkovitých štětin. Stadium kukly trvá dní, v závislosti na počasí (MILLER, 1956). Bionomie Výskyt dospělců spadá na počátek července a líhnutí probíhá nepravidelně. Let trvá poměrně dlouhou dobu, 4 5 týdnů, až do srpna. Délka života dospělců je velice krátká, dospělci nepřijímají potravu a žijí v průměru jen 4 5 dní. Rozmnožování probíhá většinou na listech nebo stoncích a může trvat až 24 hodin. Oplodněná samička klade vajíčka na líc listů. Způsob lepení připomíná krytí tašek na střeše. Po nakladení vajíček, pokryje snůšky sekretem, který rychle tuhne a vytváří tak ochrannou blanku. Po ukončení kladení většinou následuje další oplodnění a opětovné kladení vajíček. Těchto skupin vajíček může naklást až osm. Počet vajíček v destičkách je rozdílný, každé další kladení má klesající charakter. Nakladení jedné skupiny vajíček trvá asi 10 minut. Doba inkubace je dní a závisí na abiotických faktorech. V jižních oblastech při vyšších teplotách a vlhkosti, se doba inkubace urychluje, v chladných naopak prodlužuje. Vylíhlé mladé housenky se rozptýlí na listech až k jejich okrajům, zde se spouštějí po vláknech na nižší větve. Na těchto místech vyhledávají vhodné úkryty pod kůrou nebo v trhlinách dřeva apod. Vytváří se zde skupiny housenek v počtu 2 7 kusů. V těchto zimovištích si pak každá housenka vytvoří jemný, přibližně 3 mm dlouhý zámotek Od líhnutí po vytvoření skupin nepřijímají housenky žádnou potravu po celých 7 9 měsíců, tedy do dubna následujícího roku. Teprve následující rok, dochází k opuštění jejich úkrytů a následnému žíru. Zimoviště však neopouštějí všechny najednou, ale postupně, s různými časovými prodlevami. Poslední housenky mohou opouštět úkryt se zdržením až 35 dní. Následuje žír housenek, během kterého dochází k jejich zavrtávání do rašících pupenů, ožírání mladých, rozvíjejících se listů a později i květenství, či vyspělých listů. Během působení škod na vegetaci dochází k předení tenkých vláken, která obsahují i malé množství lepkavé hmoty. Tím dochází ke spřádání, slepování okolních listů a vznikají tak smotky. Takto slepené listy žloutnou, červenají, zasychají a vytvářejí se suchá klubka listů. Ty pak housenky opouštějí a vytvářejí si nová hnízda. V jednom smotku se nachází pouze jedna housenka. Housenky obaleče révového jsou velmi žravé, pohyblivé a rychle rostou. Při rozbalování smotků nebo dotyku se housenky svíjejí a skáčí, proto se obaleči révovému také přezdívá skákavý. Kuklení probíhá v 2. polovině června v hustém zámotku ze suchých listů, případně nakusují řapík zdravých listů a 14

15 kuklí se na vadnoucím, zplihlém listě. Líhnutí motýlů probíhá v noci (MILLER, 1956). Také podle RAZOWSKÉHO (2001) má obaleč révový jedinou generaci. Imaga jsou aktivní od července do srpna. Housenky se vyskytují od srpna do dubna a přezimují. Je polyfágní, byl zjištěn na 40 druzích různých rostlin, kromě révy se vyvíjí na růžovitých (např. Malus, Fragaria). Podobné spektrum uvádí také MILLER (1956). Podle něho je housenky možné najít na růžovitých (na hlohu, růžích, jasanech, hrušních, jahodnících, ostružinících, apod.). Rozšíření Rozšíření obaleče révového je velice široké, jeho výskyt byl zaznamenán především ve střední a jižní Evropě, Holandsku, jižním Švédsku, v Malé Asii, na Uralu, v Persii, Japonsku, Číně, severní a jižní Africe atd. V nemalé míře je zastoupen i v našich vinicích, jeho populační dynamika je velmi kolísavá a často dochází k výrazným výkyvům jeho početnosti (MILLER, 1956). Význam Obaleč révový patří mezi obávané škůdce ve vinicích. Škody, které jsou jeho výskytem způsobeny, mohou mít nedozírné následky. V letech s vysokou hustotou letu může dojít k velice závažným škodám na vegetaci. Výsledkem je zničení celé vegetace i úrody. Následuje probuzení spících oček, tvorba neplodných výhonů, špatné přezimování keře, dřeva. Při opakovaných holožírech může dojít k odumření révového keře. 2.2 Ochrana vinic proti obalečům Úspěšnost ochranných zásahů je závislá na termínu ošetření, volbě správného přípravku, kvalitě ošetření a praktických zkušenostech vinohradníka (ACKERMANN, 2001). Způsoby regulace obalečů škodících na révě vinné se rozdělují do dvou skupin zásahů. První skupinou jsou nepřímá opatření, která vedou k prevenci proti napadení, omezení možnosti šíření z napadaných částí, k podpoře přirozených antagonistů apod. Druhou skupinu tvoří přímá opatření. Dle ŠEFROVÉ (2006) se rozdělují zásahy proti škůdcům na chemickou regulaci, netoxické chemikálie, biologickou regulaci, šlechtění a genetické manipulace, agrotechnické způsoby regulace a fyzikální způsoby regulace. 15

16 HLUCHÝ a kol. (2008) uvádějí, že provedení chemického ochranného zásahu je podmíněno překročením prahu škodlivosti škůdce Nepřímá ochrana Do nepřímé ochrany proti obalečům patří agrotechnická opatření (umístění kultury, hustota porostu, výběr odrůdy, hnojení) a podpora přirozených antagonistů. Obaleči patří mezi polyfágní škůdce, a proto vhodným umístěním kultury je možné snížit riziko vývoje v náhradních nebo sekundárních hostitelích a zamezit vývoji, přezimování či úkrytu v okolní vegetaci. Početnost obalečů mohou ovlivnit biotopy v okolí vinice. Jsou útočištěm, zimovištěm a zdrojem potravy přirozených antagonistů i samotných obalečů. Vyšší hustota porostu (spon výsadby) je atraktivní pro obaleče jednopásého, který vyžaduje pro svůj vývoj zvýšenou vlhkost. Naopak řidší porost je vhodnější pro obaleče mramorovaného, který upřednostňuje suchá a teplá stanoviště. Důležitá je volba vhodné odrůdy. V lokalitách, kde se pravidelně vyskytuje ve vysokých počtech obaleč jednopásý, je možné jako preventivní opatření vysadit odrůdy s řidším hroznem. U odrůd s hustým hroznem dochází ke snadnému přemísťování housenek mezi bobulemi. Vzniká mnoho vstupních bran pro původce hnilob a dochází k vysokým ztrátám na výnosu i kvalitě hroznů. Špatný zdravotní stav, způsobený nedostatkem nebo nadbytkem živin, je také jednou z možností preventivní ochrany. Příliš hustá vegetace má příznivý vliv na rozvoj škůdců, špatná výživa révového keře vede opět k negativnímu projevu. Důsledkem obou poruch ve výživě keřů révy je snížení výnosu a špatný zdravotní stav hroznů. Ve vinici se vegetace, která je dána odrůdou, podnožím, hnojením, pěstitelským tvarem aj., upravuje pomocí tzv. zelených prací. Ty jsou ovlivňovány agrotechnickými termíny a kvalitou provedení. Základním požadavkem na révový keř je dostatečná vzdušnost, která je při preventivní ochraně proti obalečům vedena jako opatření proti druhotnému napadení plísní šedou a jinými patogeny. HLUCHÝ a kol. (2008) uvádějí jako významnou možnost ochrany regulaci přirozenými antagonisty. Vajíčka, housenky i kukly jsou redukovány parazitoidy a predátory. V ekologických podmínkách pěstování révy, mohou být vajíčka 1. generace až z 90 % parazitována drobněnkami rodu Trichogramma. Aktivita přírodních populací drobněnek Trichogramma spp. se obvykle provádí hodnocením vajíček na hostitelských rostlinách. BARNAY a kol. (2001) se zabývali 16

17 účinností drobněnek v Alsasku na základě zachycení a hodnocení hostitelských vajíček ve vinicích i okolních biotopech. Nejvyšší aktivita drobněnek byla pozorována v dubnu až květnu, a dále v červenci a září. Během pozorování byly nalezeny čtyři autochtonní druhy drobněnek: Trichogramma cacoeciae Marchal, 1927, Trichogramma daumalae Dugast and Voegeleé, 1984, Trichogramma evanescens Westwood, 1833 a Trichogramma principium Sugonjaev and Sorokina, Podle HLUCHÉHO (2008) patří mezi významné nepřátele obalečů mnoho druhů blanokřídlých parazitoidů. Jako příklad predátorů uvádí zlatoočky, slunéčka, škvory, pavouky a hmyzožravé ptáky. MILLER (1956) uvádí, že přirození nepřátelé obalečů mají na škůdce jen malý vliv. Ikdyž dokáží zahubit až 90 % obalečů, tak zbylých 10 % je dostačujících k tomu, aby za příznivých podmínek vznikl kalamitní stav. Největší podíl na přirozené regulaci obalečů mají entomopatogenní houby (Verticillium, Heterocladium, Botrytis bassiana). Jsou schopny snížit početnost škůdce o 35 až 65 %. Významnými parazitoidy jsou lumci (např. lumek Vulgichneumon deceptor Scopoli, 1763), kteří se vyvíjejí na housenkách. Parazitoidi mohou zahubit až 25 % obalečů. Z pavouků jsou významní slíďákovití (Lycosidae). Většinou si netkají sítě, ale kořist pronásledují a útočí skokem nebo na kořist číhají a uchvacují ji. Významné je zajištění stálé přítomnosti kvetoucích bylin, které mají příznivý vliv na přirozené nepřátele obalečů. Méně významný je fyzikální způsob regulace. Jedná se o okrajovou možnost ochrany proti škůdcům, její podstatou je individuální sběr. Využít lze jen maloplošně. Jde o fyzicky i časově náročný způsob, úspěšnost závisí na pečlivosti provedení. U obalečů lze využít pro odstranění přezimujících kukel, napadených částí květenství, hroznů i bobulí (ŠEFROVÁ, 2006). Podle MILLERA (1956) je nepřímá ochrana méně významná a zařazuje do ní lapací pásy na housenky, včasné pálení dřeva po řezu vinice, přihrnování půdy na podzim. ŠEDA (1934) uvádí, že dospělé motýly je možné v době letu chytat. Využívají se lákadla, jako je oheň, světelné a nasládlé tekutiny apod. Proti přezimujícím stadiím doporučuje ŠEDA (1934) používání škrabek, kartáčů nebo rukavic z drátěných kroužků. Zásah je namáhavý a časově náročný. Provádí se na kmíncích, ze kterých se odstraňuje rozpraskaná kůra a v ní ukryté housenky a kukly. Očištěná kůra se spálí nebo zapraví do půdy, kde dochází k infekci housenek a kukel entomopatogenními houbami. 17

18 Důležitá role v nepřímé ochraně je také přiřazována hostitelským rostlinám. Ty mohou diferenciálně ovlivnit odolnost býložravého hmyzu k jejich nepřátelům. Rostliny mohou produkovat toxické obranné látky, které negativně ovlivňují vývoj býložravého hmyzu. Tyto inhibiční látky zvyšují zranitelnost hmyzu vůči přirozeným nepřátelům. Vliv hostitelských rostlin studovali VOGELWEITH a kol. (2011). Ve své studii sledovali housenky obaleče jednopásého, chované na experimentálních monodietách, které se skládaly z pěti odrůd révy vinné ( Chardonnay, Chrupka, Tramín červený, Merlot a Ryzlink ). Studie prokázala, že rozdíly mezi jednotlivými monodietami významně ovlivňují imunitní systém housenek. Další významnou roli v nepřímé ochraně mohou hrát těkavé látky hostitelských rostlin. Experiment účinku volatilních látek hostitelských rostlin byl proveden v podmínkách větrného tunelu, kde byly sledovány účinky různých chemických látek hostitelských rostlin na pohlavní feromon samic obaleče mramorovaného. U testovaných samců byla sledována aktivace anténních receptorů, vzlet, let proti směru větru, průchod středem tunelu a kontakt se zdrojem uvolňování feromonu a volatilní látky. Nejprve byl testován těkavý profil Vitis vinifera cv. Solaris a následně deset těkavých látek hostitelských rostlin, které prokázali aktivaci anténních receptorů. Dle výsledků studie bylo prokázáno, že těkavé látky uvolňované révou vinnou zvyšují atraktivnost feromonů pro obaleče. Mohou tak signalizovat místo setkání obou pohlaví a následně ovlivnit páření, či kladení vajíček (VON ARX a kol., 2012) Přímá ochrana Ke zjištění výskytu obalečů, monitorování letu, určení početnosti, nutnosti chemické ochrany a volbě vhodného termínu se používají feromonové lapáky. Jsou dostupné ve dvou variantách, z nichž každá obsahuje specifický feromon pro daný druh obaleče. Rozdělují se tedy dle cíleného druhu obaleče, zvlášť pro lapání obaleče mramorovaného i obaleče jednopásého. Jsou vyráběny z impregnovaného kartonu, s lepovou vložkou na dně a drátěným závěsem na pryžový odparník uvnitř. Vyvěšují se na vodící dráty ve vinici do výšky asi 120 cm. Během vegetace se odstraňují listy, které překrývají vletové otvory. Termín instalace lapáků je přibližně kolem 20. dubna, před letem motýlů první generace. Kontrola a odstranění polapených samců se provádí 2 týdně, v době letu 18

19 každý druhý den. Feromonové odparníky je nutno měnit přibližně po jednom měsíci, stejně jako lepové vložky. Principem je lákání samečků sexuálním feromonem do lapáku, kde se nalepí na lepovou vložku. Nejsou přípravkem k přímé ochraně révy proti obalečům, ale slouží pouze k signalizaci (HLUCHÝ a ZACHARDA, 1994). AMO-SALAS a kol. (2011) přiřazují feromonovým lapákům významnou funkci. Poskytují užitečné informace o průběhu letu samců, ale sami o sobě neposkytují spolehlivý základ pro časový postup cílené ochrany vinic. Avšak spolu s metodami používajících záznamy, sčítaní a vyhodnocování teplotních dat jsou důležitou součásti fenologických modelů. Je všeobecně známo, že modely založené na denních teplotách vzduchu jsou používány k předpovědi fenologického vývoje hmyzu. Například model dle Touzeho je předpovědní model vývoje obaleče mramorovaného, který je založen na shromažďování průměrných denních teplot a překročení stanoveného prahu citlivosti. V posledních letech byl tento model používán ve Španělsku, kde byl zároveň let motýlů sledován pomocí feromonových lapáků. Ve sledované oblasti nebyl model Touzeho dostatečně přesný. Tato skutečnost mohla být způsobena nejrůznějšími faktory. Nedostatek Touzeho modelu, prokázán pomocí odchytu samců ve feromonových lapácích, byl připsán rozdílu regionů. Model byl vyvinut ve Francii, kde jsou teploty mírnější. V posledních letech byl navržen nový empiricky a biologicky přijatelný model, založený na logistické transformaci denních teplot. Tento postup svědčí o lepším propojení dat a umožňuje jednoduché začlenění dalších proměnných, jako je například relativní vlhkost (AMO-SALAS a kol., 2011). Na základě určení optimálního termínu pomocí feromonových lapáků je následně možné provést aplikaci chemického nebo biologického přípravku. Seznam povolených přípravků podle vyhledávání v registru přípravků na ochranu rostlin je uveden v příloze 1 (REGISTR PŘÍPRAVKŮ, 2014). HLUCHÝ (2008) přiřazuje nejvyšší účinnost ochrany proti obalečům biologickým preparátům. Proti obalečům je určen přípravek na bázi bakterie Bacillus thuringiensis (HLUCHÝ, 2008). Jedná se o biologické přípravky, které slouží k regulaci housenek škodlivých motýlů. Účinnou látkou přípravků je bakterie Bacillus thuringiensis kurstaki, která působí požerově proti housenkám motýlů. HLUCHÝ (2006) uvádí aplikaci formou postřiku u 2. generace asi 5 7 den po maximálním letu samců do lapáků, v případě 1. generace asi 10 dnů po maximu letu samců. Po pozření účinné látky, kterou jsou toxiny ve formě bílkovinných krystalů, dochází k jejich aktivaci a poškození střevních stěn housenky. Ta během 30 minut zastaví svůj 19

20 žír a během 2 5 dnů hyne. Nejvyšší účinnosti dosahují přípravky u mladých instarů. Přípravek působí pouze na housenky, nikoliv na dospělé motýly, je neškodný pro jiné druhy hmyzu a obratlovce. Mimo účinku bakterie tedy působí na populaci housenek i tlak přirozených antagonistů. Díky této selektivitě může být ochrana pomocí přípravků na bázi bakterie Bacillus thuringiensis kurstaki mimořádně účinná. Dezorientace samců feromony je metoda, jejímž principem je uvolňování samičího feromonu ve vinici. Feromony jsou druhově specifické látky, které uvolňuje samička do ovzduší. Díky umělému provonění vinice feromonem nedokáží samci obalečů najít své samičky, nedochází ke spáření, následnému kladení vajíček a působení škod housenkami. Způsob provedení spočívá v rozvěšení odparníků ve vinici. Z odparníků se dlouhodobě uvolňuje feromon charakteristický pro obaleče. Aplikace se provádí jedenkrát za rok, v době před počátkem prvního letu motýlů. Feromonové odparníky se rozvěšují ručně, rovnoměrně po celé vinici. Na keři jsou umístěny na rostlině ve výšce 1,7 2 m Pro kontrolu funkce se využívají feromonové lapáky. Dle HLUCHÉHO (2008) může účinnost při použití na větších plochách po dobu několika let dosáhnout až 100 %. Dalším pozitivem je dlouhodobé působení, vysoká selektivita, nízká rizika pro zdraví a životní prostředí, žádná rezidua pesticidů. Nevýhodou je použití pouze na větších plochách, HLUCHÝ (2008) doporučuje několik desítek až stovek hektarů. Použitím metody dezorientace samců nedochází k úhynu žádných živočišných druhů, ale pouze ke změně chování cílového druhu. Metodu lze využít v systémech ekologické a integrované produkce ( 20

21 3 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo shromáždit dostupné literární údaje o morfologii, bionomii, rozšíření, významu a způsobech regulace obalečů škodících na révě vinné zpracovat ucelenou studii, která bude obsahovat aktuální informace o obalečích se zřetelem na jejich význam ve vinohradnictví, diagnostiku a moderní způsoby ochrany vinohradů vymezit studijní plochy vinice v režimu integrované produkce na Znojemsku a na těchto plochách ve vegetačním období 2013 kvalitativně i kvantitativně podchytit přítomné druhy obalečů vyhodnotit získané výsledky druhové spektrum, početnost jednotlivých druhů na různých studijních plochách a v případě nutnosti doporučit vhodný termín regulačního zásahu 21

22 4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Studijní plochy Monitoring obalečů škodících na révě probíhal na stejných viničních tratích jako při řešení bakalářské práce v roce Vlastníkem viničních tratí je AGD Vrbovec, vedoucím vinic je pan Karel Blahůšek, s kterým jsem konzultoval své práce ve vinici. Studijní plochy disponovaly rozlohou m 2, do které byly po obou úhlopříčkách instalovány dva lapáky. V souhrnu jedna plocha o výměře 1 ha obsahovala dva lapáky sloužící k monitoringu letu obaleče jednopásého, dva pro obaleče mramorovaného a deset označených keřů révy vinné, sloužících k individuálnímu pozorování. Pro potvrzení výskytu na jiných kulturních rostlinách, byl vyvěšen jeden lapák pro obaleče jednopásého a jeden lapák pro obaleče mramorovaného v jabloňovém sadě, který se nachází v blízkosti vinic. Schématické rozmístění lapáků ve viničních tratích a jabloňovém sadě je znázorněno v příloze 2 ( 1. Viniční trať U sv. Urbana Viniční trať U sv. Urbana, registrační číslo /0103, patří do vinařské oblasti Morava, podoblasti Znojemská, vinařské obce Vrbovec. Jde o mladou vinici, založenou v roce 1999, rozprostírající se na 3790 m 2. Na celé rozloze je pěstováno keřů odrůdy Chardonnay na vysokém vedení, spon výsadby je 3 1 m. V meziřadí vinice je pěstováno rotační ozelenění, což je dvouleté ozelenění v měnících se meziřadích. Odrůda Chardonnay je charakteristická středně bujným růstem, středně raným rašením a raným kvetením. Kolem vinice je porost, který může sloužit jako úkryt pro imaga obalečů. Obaleč jednopásý a obaleč mramorovaný zde byli zjištěni v letech 2007 a 2011 (ŠNAJDER, 2007; ŠNAJDER, 2012). 2. Viniční trať Šác Viniční trať Šác se řadí do vinařské oblasti Morava, podoblasti Znojemská a vinařské obce Dyjákovičky. Registrační číslo vinice je /0009. Jedná se o starší vinici, založenou v roce 1989 výsadbou Veltlínského zeleného a Muškátu moravského. Sousedí s vinicemi firmy Vinařství LAHOFER, a.s., která hospodaří v biologické pro- 22

23 dukci. V roce 2011 zde byla zjištěna vysoká intenzita letu obalečů. Viniční trať disponuje výměrou m 2, pokusná plocha byla vytyčena poblíž vinice v ekologické produkci. Viniční trať Šác je osázená odrůdami Dornfelder, Rulandské modré, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Muškát moravský. Lapáky byly instalovány do míst s výsadbou odrůdy Dornfelder. Spon výsadby i údržba meziřadí jsou shodné s první lokalitou, odlišnost spočívá pouze ve středním vedení keřů. 3. Jabloňový sad U kaple Třetí studijní plochou byl jabloňový sad U kaple s registračním číslem 899. Sad se rozprostírá na 3,36 ha, na kterých bylo na jaře roku 1971 vysázeno celkem 1230 jedinců jabloní s odrůdovou skladbou 335 ks jabloní odrůdy Golden Delicious, 330 ks jabloní odrůdy Oldenburgovo a 560 ks jabloní odrůdy Ontario. Sad je registrován v ekologické produkci a není zde užito závlahy. V současné době je obhospodařován firmou ZEPO STRACHOTICE, která souhlasila s provedením monitoringu letu obalečů. V sadě nebyly v posledních třech letech provedeny žádné přímé ochranné zásahy. Prováděna je pouze nepřímá ochrana, spočívající v podpoře antagonistů škůdců. Monitoring letu obalečů nebyl v sadě dle záznamů zatím proveden. 4.2 Feromonové lapáky Průběh letu obalečů byl sledován pomocí feromonových lapáků, jejichž výrobcem je firma PROPHER s.r.o. Lapák sloužící k monitoringu letu je na trhu znám pod názvem DELTASTOP. Lapáky jsou rozděleny dle cílového druhu, který je v obchodním názvu specifikován prvními dvěma písmeny vědeckého názvu. Lapák určený k monitorování letu obaleče jednopásého (Eupoecilia ambiguella) je označen DELTASTOP EA a pro obaleče mramorovaného (Lobesia botrana) DELTASTOP LB. Sada obsahuje 1 lapák delta, 3 feromonové odparníky ETOKAP, 6 lepových vložek, zásady pro použití a sestavení lapáku a etiketu. Doba použitelnosti lapáků je 12 měsíců. Po této době ztrácí feromonový odparník účinnost. Lapáky mají být uchovávané na chladném a suchém místě, feromonové odparníky v uzavřených obalech. Životnost odparníků je možné prodloužit skladováním v chladničce nebo mrazničce při -5 až +5 C. Při skladování lapáků je nutné vyloučit kontaminaci jinými chemikáliemi, musí být ulo- 23

24 ženy odděleně od hnojiv, pesticidů, krmiv, potravin a obalových prostředků uvedených látek. Účinnou látkou jsou syntetické feromony. U lapáku DELTASTOP EA je účinnou látkou směs (Z)-9-dodecen-1-yl acetátu (35 %) a dodecyl acetátu (65 %). Lapák DELTASTOP LB obsahuje (7E,9Z)-7,9-dodekadien-1-yl acetát (100 %). Účinná látka je obsažena v pryžovém odparníku na bázi přírodního kaučuku. Látky nejsou pro člověka nebezpečné. Feromon je relativně neškodný pro včely a ostatní členovce. K pozorování bylo nutné zajistit celkem deset feromonových lapáků. Pět lapáků DELTASTOP LB a pět DETASTOP EA. Cena feromonových lapáku se pohybuje od 128 Kč s DPH na internetových obchodech, až po cenu 186 Kč na kamenných prodejnách. Například e-shop firmy BIOCONT LABORATORY, spol. s.r.o. nabízí na svých stránkách oba druhy lapáků za jednotnou cenu 156 Kč za 1 ks. K této částce je však nutné připočíst 120 Kč za platbu dobírkou u České pošty. Celkový náklad na pořízení potřebných deseti lapáků by činil 1680 Kč, v případě pořízení na internetovém obchodě firmy BIOCNONT LABORATORY. Náklady na pořízení lapáků byly hrazeny z prostředků AGD Vrbovec. Na oplátku bude vedoucí vinic pravidelně informován o průběhu letu v písemné zprávě. Součástí zprávy bude návrh ochranných opatření Sestavení a vyvěšení lapáků Lapák je zhotoven z impregnovaného kartonu. Dle návodu byl sestaven do tvaru trojbokého hranolu přímo ve viničních tratích, ve kterých byl proveden monitoring. Návod na sestavení lapáku je v příloze 3. Zkušenost z předchozího pozorování prokázala, že doporučené upevnění drátěným závěsem je v případě monitoringu letu první generace nedostatečné. V prvních fázích růstu letorosty neposkytují dostatečnou ochranu před povětrnostními podmínkami, především silnými nárazy větru. Docházelo tak k postupnému protržení vyseknutého otvoru v lapáku, následovaného uvolněním a odnosem kartonové schránky i s lepovou vložkou. Protržené lapáky byly nalezeny až v několikametrové vzdálenosti od místa instalace. Proto byly všechny lapáky, mimo lapáků v jabloňovém sadě, fixovány k vodícímu drátu i prostoru mezi hlavami révy. Ukázka fixace ve vinicích a vyvěšení lapáků v sadě je znázorněna v příloze 4. Návod k použití doporučuje termín instalace od 10. do 15. dubna. Rozhodujícím faktorem pro správnou funkci lapáků je vyvěšení ve sledovaném prostoru jeden týden 24

25 před líhnutím škůdců. Termín tedy lze označit spíše jako orientační a lze jej uspíšit nebo prodloužit dle individuálních meteorologických podmínek stanoviště. Ve vyznačených pokusných plochách byly lapáky instalovány se zpožděním jednoho týdne a to dne Důvodem bylo chladné a nepříznivé počasí pro líhnutí jarní generace motýlů a zjištěné první úlovky polapených samců z pozorování ve viniční trati U sv. Urbana v letech v roce 2006 a První úlovky samců byly pravidelně pozorovány až na počátku května. Na studijní ploše U sv. Urbana, byly lapáky umístěny do řádků číslo 9 a 25. Na studijní ploše Šác proběhla instalace na řádky 10 a 26. Pro zlepšení orientace a nalezení lapáků ve vegetaci, byly označeny kmínky keřů v jejich blízkosti zelenou bužírkou. Obdobně byly označeny keře sloužící k individuálnímu pozorování. Výměna feromonových odparníků a lepových vložek proběhla Současně s výměnou hlavních částí, byly v okolí lapáků odstraněny listy a části letorostů, které znemožňovaly správnou funkci překrytím vletových otvorů. Lepové vložky byly uchovány pro následný rozbor zachycených necílových druhů hmyzu. Poslední výměna proběhla Před i v průběhu závěrečné výměny odparníků a lepových vložek byly opětovně odstraňovány listy a zálistky. V některých případech bylo nevyhnutelné odstranění hroznů, které vlivem růstu a zvětšováním objemu představovaly překážku pro vstup škůdců Kontrola lapáků V souladu se všeobecnými zásadami k použití feromonových lapáků, byly lapáky od vyvěšení kontrolovány každý den v ranních hodinách. Každodenní kontrolou byl přesně určen a zaznamenán první výskyt jedinců na stanovištích ve vinicích. Od prvního výskytu škůdce byly kontroly stanoveny na každý druhý den, po celou dobu letu. V jabloňovém sadě byly kontroly úlovků prováděny pouze jedenkrát týdně. Kontrola spočívala v rozlišení a stanovení počtu sledovaných druhů. K určení jedinců, kteří nebyli identifikováni ve vinici, bylo použito lupy. Nejvyšší úlovky a necílový hmyz, který nebyl identifikován, byl dokumentován pomocí digitálního fotoaparátu. Po vyhodnocení, dokumentaci a záznamu do předem vytvořených tabulek, byl hmyz odstraněn pomocí pinzety. Necílové druhy byly ponechány na lepových vložkách, v případě velkého zanesení lepových částí byly vložky vyměněny. Výměna lepových vložek probíhala dle potřeby. 25

26 Při monitoringu druhé generace byly lapáky kontrolovány každý den od výměny jejich hlavních částí až po ukončení letu. Druhá generace je označována jako nejškodlivější a byla jí v práci věnována zvýšená pozornost. Cílem každodenních kontrol bylo stanovení prvního výskytu samců druhé generace a přesné stanovení průměrného denního úlovku. Dále určení, zda byla překročena hranice průměrného denního úlovku na jeden lapák a stanovení vrcholu letu, který je vodítkem pro aplikaci insekticidních přípravků v době masového letu škůdců. Obdobně jako u první generace, byli polapení jedinci zaznamenáni, dokumentování a následně odstraněni z lepových vložek. Po stanovení maxima letu byl o dosažených výsledcích informován vedoucí vinic, se kterým byl zároveň diskutován a navržen termín ochranného zásahu. Po ukončení pozorování letu motýlů druhé generace, byla dle předem domluvených podmínek vytvořena zpráva o průběhu letu, která byla opět předána vedoucímu vinic. Nejvyšší úlovek samců druhé generace je znázorněn v příloze 5. Systém kontroly poslední generace byl stanoven shodně s první generací motýlů. Do záznamu prvního polapeného samce, byly lapáky kontrolovány každý den a v době letu každý druhý den. Polapení škůdci byli shodně zaznamenávání, dokumentováni a posléze i odstraněni z lepových částí. Veškeré záznamy o úlovcích byly zapsány do tabulek a sloužily k vytvoření poslední zprávy o průběhu letu. Pozorování bylo ukončeno poslední den v září. 4.3 Pozorování a odchyt škůdců Monitoring obalečů pomocí feromonových lapáků byl hlavní metodou pozorování. Ke zjištění různých stadií obalečů bylo na studijních plochách nahodile označeno deset keřů révy vinné zelenou bužírkou. Pro usnadnění kontrol byly označeny keře v řádcích, na kterých se nacházely feromonové lapáky. U označených keřů byly po celou dobu pozorování prováděny pokusy o individuální nalezení a odchyt škůdců i vývojových stadií. Prvotní snahou bylo nalézt přezimující stadia obalečů v prasklinách a borce starého dřeva. U všech deseti keřů byl proveden průzkum prasklin a jiných míst ve dřevě, jenž mohla sloužit jako potencionální místo úkrytu přezimujících stadií. Následně byla u všech keřů odstraněna borka a v domácím prostředí proveden podrobný rozbor všech jejich částí. Pomocí lupy a pinzety byly prohledány jednotlivé pásy borky. 26

27 Zachycení prvních samců do feromonových lapáků, bylo signálem pro pokusy o individuální odchyt dospělců v době letu. Tyto byly prováděny v průběhu celého trvání sledování. Pokusy byly prováděny v ranních hodinách při kontrole lapáků a za šera, kdy byl největší předpoklad úlovku jedinců sledovaných druhů. Hlavním nástrojem byla síťka na motýly, která sloužila k polapení škůdců a lupa k jejich určení. Vrcholy letu druhé a třetí generace byly dalšími mezníky pro individuální sledování a potvrzení výskytu škůdců na stanovištích. V časovém rozmezí 5 až 10 dnů, byly postupně pomocí lupy prozkoumány všechny části označených révových keřů, na kterých byl očekávaný výskyt vajíček, housenek nebo kukel. Průběžně byla kontrolována květenství révy a později hrozny. 27

28 5 VÝSLEDKY A DISKUSE Během vegetačního období roku 2013 byl sledován výskyt obalečů škodících na révě na třech studijních plochách v obcích Vrbovec a Dyjákovičky, v okrese Znojmo. Ke sledování letu obalečů byly použity feromonové lapáky. Studijní plochy byly vytyčeny ve viničních tratích v režimu integrované produkce, první plocha ve viniční trati Šác, druhá ve viniční trati U sv. Urbana. Třetí studijní plocha byla vymezena v jabloňovém sadě U kaple, registrovaném v ekologické produkci. Mimo monitoringu letu pomocí feromonových lapáků, byly po celou dobu vegetace prováděny pokusy o individuální pozorování vajíček, larev, kukel a imag obalečů nebo známek po jejich výskytu. Druhové spektrum, početnost a termín odchytu obalečů do feromonových lapáků na jednotlivých studijních plochách je zobrazeno na obrázcích 1, 2, 3. Podrobný přehled ulovených cílových i necílových druhů je znázorněn v příloze 6, v tabulkách 3, 4 a M onitoring le tu obalečů ve viniční trati U s v. U rbana 2 5 O baleč je dnopás ý O bale č mramorovaný O baleč ré v ový 2 0 Počet polapených sam ců D atu m k on trol y l apá ků Obr. 1: Letová aktivita obaleče jednopásého, o. mramorovaného a o. révového na studijní ploše U sv. Urbana 28

29 Monitoring letu obalečů probíhal ve viničních tratích, na kterých byl již v minulosti prokázán přítomnost škůdců (ŠNAJDER, 2012). Hustota obaleče jednopásého a o. mramorovaného v roce 2011 výrazně překročila míru ekonomické škodlivosti, což bylo důvodem k provedení regulačního zásahu. V průběhu pozorování byl zjištěn výskyt všech tří sledovaných druhů obalečů na všech studijních plochách. Maximum letu druhé generace bylo u obaleče mramorovaného stanoveno ve viniční trati U sv. Urbana na 11 jedinců a ve viniční trati Šác 48 jedinců. Obaleč jednopásý čítal ve viniční trati U sv. Urbana 28 jedinců a ve viniční trati Šác 140 jedinců. Mírou škodlivosti je stanoven průměrný denní úlovek samců na jeden lapák. Tento počet byl několikanásobně překročen na obou studijních plochách. Na základě výsledků pozorování byla dne provedena chemická ochrana přípravkem INTEGRO (účinná látka methoxyfenozide). Tímto zásahem bylo dosaženo snížení početnosti obalečů. První známky o výskytu obalečů ve viničních tratích AGD VRBOVEC uvádí ŠNAJDER (2007) v maturitní práci. Monitoring byl proveden ve vegetačním období 2006 ve viniční trati U sv. Urbana. Užito bylo pouze feromonových lapáků, individuální pozorování motýlů nebylo provedeno. V průběhu pokusu byly zjištěny tři generace motýlu. Nejvyšší úlovek samců druhé generace byl zaznamenán a jejich počet činil 140 jedinců obaleče jednopásého. U obaleče mramorovaného nebyla zjištěna žádná aktivita letu druhé ani třetí generace, ačkoli byl nejvyšší úlovek samců první generace 11 jedinců. Obaleč révový nebyl v pokusu monitorován. Dne byla provedena aplikace přípravku Biobit XL Na základě předchozího pozorování, aktuálních meteorologických podmínek a úlovků prvních jedinců, byly lapáky do pokusných ploch instalovány dne Všeobecné zásady pro použití feromonových lapáku doporučují umístění do sledovaných ploch jeden týden před očekávaným letem. Dodržení termínu instalace je rozhodujícím faktorem správné funkce od začátku sezóny. Doporučený termín je stanoven na období od 10. do 15. dubna. ŠNAJDER (2007, 2012) zaznamenal první úlovky obalečů a Uvedené termíny polapení prvních imag však nejsou směrodatné. Největší význam je připsán individuálním meteorologickým podmínkám stanoviště. Průběh zimních i jarních měsíců a volba pokusné plochy tak významně ovlivňuje termín vyvěšení lapáků. V případě dlouhotrvající zimy a chladného počasí je vhodné termín instalace opozdit. Naopak teplejší roky jsou vodítkem pro časnější vyvěšení lapáků. 29

30 Lapáky byly do pokusných ploch instalovány o jeden týden dříve. V souladu se všeobecnými zásadami použití a prvním výskytem obalečů, byl stanoven pro pokusné plochy vhodný termín vyvěšení konec dubna. 8 M o nito ring le tu obalečů v e v iniční trati Š ác 7 O baleč je dnopá s ý O bale č mramorovaný O baleč ré vo vý 6 5 Počet polapených sam ců Datum kontroly lapáků Obr. 2: Letová aktivita obaleče jednopásého, o. mramorovaného a o. révového na studijní ploše Šác Let první generace motýlů probíhal od začátku května do poloviny května. První výskyt obalečů ve feromonových lapácích byl v obou viničních tratích. V jabloňovém sadě byl první úlovek zaznamenán dne Následující aktivita letu byla u všech tří pokusných ploch rozdílná. Naopak termíny letu samců byly přibližně shodné. U žádné pokusné plochy nebyl překročen práh ekonomické škodlivosti. V jabloňovém sadě byla první generace pozorována 5. a 10. května s počtem 1 a 2 jedinců. Následující letová aktivita motýlů byla zjištěna začátkem července. První výskyt motýlů druhé generace byl zaznamenán dne V průběhu dvou týdnů od prvního výskytu byly sledovány dvě letové vlny. První vlnu lze v případě obou viničních tratí označit jako tolerovatelnou. Maxima polapených samců se pohybovala na hraničních hodnotách míry škodlivosti samců na jeden lapák. Druhá vlna motýlů byla označena jako netolerovatelná a míra škodlivostí jednonásobně překročena ve viniční 30

31 trati U sv. Urbana. Překroční míry ekonomické škodlivosti bylo vodítkem pro chemickou ochranu. Lapáky v jabloňovém sadě zaznamenaly pouze druhou letovou vlnu. Jedinci závěrečné generace byli ve vinicích pozorování v polovině srpna. Poslední úlovky obalečů byly zaznamenány dne Třetí generace jedinců byla zaznamenána i v jabloňovém sadě. V žádné studijní ploše nebyl překročen práh ekonomické škodlivosti. Naopak bylo dosaženo snížení tlaku škůdce ve srovnání s letem druhé generace motýlů. 4,5 4 3,5 M o nito ring le tu o ba lečů v ja bloňo v é m s a dě U k a ple O ba leč je dno pá s ý Obale č mramorovaný O ba leč ré v o v ý P očet p o la p en ý ch sa m ců 3 2,5 2 1,5 1 0, D atum kontroly Obr. 3: Letová aktivita obaleče jednopásého, o. mramorovaného a o. révového na studijní ploše U kaple MILLER (1956) zařazuje tři zástupce čeledi Tortricidae k hospodářsky významným škůdcům ve vinicích. Mimo révu, kterou preferují, je možné vývojová stadia a imaga nalézt i na dalších rostlinách. RAZOWSKI (2001) a MILLER (1956) charakterizují obaleče jako široce polyfágní škůdce, které je možné nalézt i na jiných kulturních rostlinách. Pro potvrzení výskytu na jiných kulturních plodinách, byly lapáky vyvěšeny i v jabloňovém sadě U kaple. Kontroly byly prováděny jedenkrát týdně. Letová aktivita obalečů v jabloňovém sadě byla shodná s průběhem letu ve viničních tratích. Počty polapených samců nebyly vysoké, ve většině případů byly zaznamenány ojedinělé úlovky samců obaleče mramorovaného i obaleče jednopásého. Výjimku tvořily kontroly dne 31

32 , kdy byli u jarního pokolení zaznamenání dva jedinci obaleče jednopásého a s úlovkem čtyř jedinců druhé generace obaleče jednopásého. Obaleč révový nebyl v jabloňovém sadě pozorován. V průběhu pozorování nebyly provedeny pokusy o individuální pozorování imag ani jejich vývojových stadií. Výsledky prokázaly výskyt obalečů i na jiných kulturních plodinách a v jabloňovém sadě tedy byla zaznamenána letová aktivita obaleče jednopásého i obaleče mramorovaného. Ačkoli byly v sadě vyvěšeny pouze dva lapáky pro oba cílové druhy, pak výskyt škůdce byl spíše okrajový a nebyla prokázána vysoká aktivita letu, spojená s následným šířením škůdce například do viničních tratí. MILLER (1956) uvádí u obaleče mramorovaného citlivost na teplo a vlhko. Pro optimální vývoj vyžaduje suchá a teplá stanoviště, v ČR jsou pro něj typické lokality jižní Moravy, především Mikulovsko a Znojemsko. Naopak obaleč jednopásý se vyhýbá příliš suchým a teplým stanovištím a nachází se v lokalitách, kde převládá větší vlhkost. Z výsledku pozorování je patrná dominance obaleče jednopásého. Stanovištní podmínky vinic však předurčují výskyt obaleče mramorovaného. Vyšší aktivitu letu ve shodných viničních tratích potvrzuje i ŠNAJDER (2007, 2012), kdy byla v pokusech potvrzena výrazně vyšší aktivita letu obaleče jednopásého. Na viniční trati U sv. Urbana i Šác byl opětovně potvrzen výskyt obalečů. Ve viniční trati Šác nebyla potvrzena zvýšená aktivita letu z vinic v ekologické produkci, kterou pozoroval ŠNAJDER (2012) v roce Z výsledků monitoringu pomocí feromonových lapáků v letech 2006, 2011 a 2013 je patrné, že se obaleči vyskytují ve viničních plochách AGD pravidelně a let jednolitých druhů probíhá přibližně ve shodných termínech. U motýlů druhé generace byl v uvedených letech překročen práh ekonomické škodlivosti a v případě neprovedení regulačního zásahu hrozilo poškození rostlin. Na základě provedených pozorování je obalečům věnována zvýšená pozornost. Každoročně jsou prováděna jak preventivní opatření, tak regulační zásahy. Pravidelný monitoring letu však není prováděn a chemický zásah je stanoven dle poměrně dlouhodobých prognóz a signalizací ÚKZÚZ, či jiných organizací. Není tak stanoven přesný termín vrcholu letu, který je vodítkem pro cílenou chemickou ochranu. Účinek regulačního zásahu v takových případech nemůže být plně využit a je do značné míry spíše nahodilý. V souladu s uvedenými výsledky byl doporučen každoroční monitoring letu pomocí feromonových lapáků. 32

33 Vedoucí vinic pan Karel Blahůšek je plně obeznámen s výskytem obalečů ve viničních tratích AGD VRBOVEC. Možnost působení škod bere na vědomí a celé situaci přikládá náležitý význam. Prováděna jsou jak četná preventivní opatření, tak přímá ochrana. V roce 2013 bylo provedeno několik nepřímých opatření. Cílem prvního bylo zničit přezimující stadia obalečů a spočívalo v mulčování réví, které bylo ponecháno v meziřadích vinice po zimním řezu keřů. Po této operaci následovalo jarní přihnojení vinice spojené s první kultivací meziřadí. Další opatření směřovala ke vzdušnosti keřů a podpoře přirozených nepřátel. Cílem opatření bylo zejména mechanické zničení přezimujících stadií a případná infekce nezničených kukel na povrchu půdy pomocí entomopatogenních hub. ŠEDA (1934) doporučuje pálení révy a kůry nebo zapravení do půdy, kde dochází k infekci housenek a kukel entomopatogenními houbami. MILLER (1956) přiřazuje houbám největší podíl na přirozené regulaci obalečů. Jsou schopny snížit populaci škůdce o 35 až 65 % Významné je i přihnojení vinice, které spočívá v dodání živin a zlepšení zdravotního stavu. Velký důraz byl kladen na zelené práce, zejména na kvalitu provedení. Vzdušnost keřů snižuje možnost druhotného napadení houbovými chorobami v případě poškození hroznů. HLUCHÝ (2008) řadí mezi významné nepřátele obalečů mnoho druhů blanokřídlých parazitoidů. Jako příklad predátorů uvádí zlatoočky, slunéčka, škvory, pavouky a hmyzožravé ptáky. Naopak MILLER (1956) uvádí, že přirození nepřátelé obalečů mají na škůdce jen malý vliv. Ikdyž dokáží zahubit až 90 % obalečů, tak zbylých 10 % je dostačujících k tomu, aby za příznivých podmínek vznikl kalamitní stav. Zajištění kvetoucího bylinného patra v období vegetace bylo dosaženo omezením mulčování meziřadí vinic. Samovolně ozeleněná meziřadí však obsahují velké množství trav. Bylo by vhodné provést výsev směsí, které zajistí široké společenstvo kvetoucích bylin a zvýší tak přítomnost parazitoidů a predátorů. Mimo monitoringu letu pomocí feromonových lapáků byly ve viničních tratích rovněž prováděny pokusy o individuální pozorování a odchyt škůdců i jejich vývojových stadií. Obdobný pokus provedl ŠNAJDER (2012) v roce Nenalezení škůdců bylo přiřazeno nízkému počtu sledovaných keřů. Pokus byl opakován a počet keřů zdvojnásoben. Snahou bylo nalézt a dokumentovat vajíčka, larvy, kukly a dospělce cílových druhů. Během celé vegetace nebylo nalezeno žádné stadium cílových škůdců ani známky po jejich výskytu. Sledovány nebyly pouze cílové druhy škůdců. V jarních měsících byly nalezeny známky po výskytu housenek a přezimující stadia puklice švestkové (Parthenolecanium corni). Na listech byl sledován hálčivec révový (Calepitrimus vitis), 33

34 vlnovník révový (Colomerus vitis) a známky po výskytu zobonosky révové (Byctiscus betulae). Přímé škody a druhotné poškození bobulí plísní šedou (Botrytis cinerea) bylo přiřazeno špačku obecnému (Sturnus vulgaris). 5.1 Obaleč jednopásý M o nito ring le tu o b aleč e je dn o pás é ho (E up oe c ilia A m big ue lla ) U s v. U rb ana Š á c Poč et polapených samců D a t u m k o n t r o l y Obr. 4: Letová aktivita obaleče jednopásého (Eupoecilia ambiguella) na studijních plochách U sv. Urbana a Šác Nejvyšší úlovek samců obaleče jednopásého byl u první generace zaznamenán ve viniční trati U sv. Urbana, kde byli dne na lepových vložkách polapeni 4 jedinci. Ve viniční trati Šác byl vrchol letu stanoven s úlovkem 2 jedinců. V návaznosti na jarní generaci byl očekáván nárůst druhého pokolení motýlů. Vrchol aktivity letní generace byl u druhé vlny motýlů sledován dne , kdy bylo ve viniční trati U sv. Urbana zaznamenáno 26 jedinců obaleče jednopásého. Ve viniční trati Šác byl maximální úlovek zaznamenán u první letové vlny. Zde bylo dne polapeno 7 jedinců obaleče jednopásého. Druhá letová vlna se projevila pouze 4 jedinci obaleče jednopásého. Výskyt závěrečné generace motýlů byl ve viničních tratích zjištěn dne Od termínu prvního úlovku byla sledována narůstající letová aktivita, která vyvrcholila dne s nejvyšším úlovkem 5 jedinců obaleče jednopásého ve viniční trati U 34

35 sv. Urbana. Ve viniční trati Šác byli samci zaznamenání dne a s počtem 1 jedince. 5.2 Obaleč mramorovaný P očet p o la p en ý ch sa m ců M onito ring le tu o ba leče mra morova né ho (L o besia b otra n a ) D atum k o ntro ly U s v. Urb an a Obr. 5: Letová aktivita obaleče mramorovaného (Lobesia botrana) na studijních plochách U sv. Urbana a Šác Obaleč mramorovaný projevil nevyšší aktivitu jarní generace ve dnech ve viniční trati Šác a ve viniční trati U sv. Urbana. V obou případech byli zachyceni 2 jedinci. Maxima letu druhé generace bylo ve viniční trati U sv. Urbana dosaženo dne s počtem 17 jedinců. Ve viniční trati Šác byl nejvyšší úlovek zaznamenán u první letové vlny škůdců a dne bylo uloveno 5 jedinců. Druhá vlna motýlů se u obaleče mramorovaného projevovala úlovkem nejvýše 1 jedince. V poslední generaci dosáhl obaleč mramorovaný ve viniční trati U sv. Urbana maxima letu dne s počtem 3 jedinců. Pokusná plocha ve viniční trati Šác disponovala v průběhu celé vegetace velmi nízkými počty polapených jedinců. Maximum závěrečné generace motýlů bylo ve viniční trati Šác sledováno dne s počtem 2 jedinců. Opačných výsledků bylo dosaženo v roce 2011, kdy ŠNAJDER (2012) za- Š ác 35

36 znamenal ve shodné viniční trati vrcholy letu v počtech 25 jedinců první generace, 48 jedinců druhé generace a 15 jedinců poslední generace motýlů. Vysoké počty polapených samců byly připsány letu motýlů z vinic v ekologické produkci a vývoji škůdce na jiných plodinách. 5.3 Obaleč révový 1,2 1 M o nitoring le tu obaleče ré v ov é ho (S p arg an oth i s p ill eri an a ) U sv. Urb a n a Š á c P oč e t p o la p e n ý c h sa m ců 0,8 0,6 0,4 0, D atum kontroly Obr. 6: Letová aktivita obaleče révového (Sparganothis pilleriana) na studijních plochách U sv. Urbana a Šác Výskyt obaleče révového byl zjištěn pouze ve vinicích, na obou studijních plochách jen v nízké početnosti. První jedinec byl zjištěn ve viniční trati Šác. Ve viniční trati U sv. Urbana byl zaznamenán vždy jediný dospělec a Lapáky sloužící k monitoringu letu obaleče révového nejsou na trhu k dispozici a imaga byla polapena náhodně do lapáků sloužících k monitoringu obaleče jednopásého a obaleče mramorovaného. 5.4 Necílové druhy Feromony obsažené v pryžových odparnících přilákaly do lapáků mimo cílových druhů obalečů také necílové druhy motýlů. Celkem bylo polapeno sedm druhů motýlů ze čtyř 36

37 čeledí. Nejvyšší počet motýlů byl zaznamenán v jabloňovém sadě, kde byly v měsíci květnu zaznamenány čtyři druhy motýlů. Podrobný přehled je uveden tabulkách 2 a 3. Ukázka nejvyššího úlovku necílových druhů na lepové ploše je znázorněna v příloze 7 obr. 15. Z ekonomicky významných druhů byl zjištěn výskyt obaleče výhonkového (Neosphaleroptera nubilana) a píďaličky jabloňové (Pasiphila rectangulata). Krásněnka skladištní (Hofmannophila pseudospretella) se uplatňuje jako skladištní škůdce, housenky se vyvíjejí na obilí, moučných výrobcích, suchých bylinách a v ptačích hnízdech (Stejskal, 1998). Mezi lokální a vzácný druh stepních rostlin a lesostepních stanovišť patří osenice širokřídlá (Agrotis bigramma). Necílové druhy nejsou potravně vázány na révu vinnou, jejich přítomnost i početnost je dána druhovým složením vegetace v okolí vinic, případně v meziřadí. Kromě toho jde o druhy, které buď mají podobné složení sexuálního feromonu nebo lapáky využívají jako úkryt a jsou odchyceny zcela náhodně. Tab. 2: Přehled necílových druhů motýlů chycených na feromon obaleče jednopásého Datum Necílový druh Plocha Počet Píďalička jabloňová (Pasiphila rectangulata L., 1758) Šedavka menší Oligia latruncula (Denis & Schiffermuller, 1775) Žlutokřídlec čtverotečný Idaea biselata (Hunfagel, 1767) Kovolesklec šedivkový Diachrysia chrysitis (L., 1758) Obaleč výhonkový Neosphaleroptera nubilana (Hübner, 1799) Píďalička jabloňová (Pasiphila rectangulata L., 1758) U kaple 1 U kaple 1 U kaple 1 U kaple 7 U sv. Urbana U sv. Urbana 1 1 Tab. 3: Přehled necílových druhů motýlů chycených na feromon obaleče mramorovaného Datum Necílový druh Plocha Počet Žlutokřídlec čtverotečný Idaea biselata (Hunfagel, 1767) Krásněnka skladištní Hofmannophila pseudospretella (Stainton, 1849) Osenice širokřídlá Agrotis bigramma (Esper, 1790) U sv. Urbana 1 Šác 1 Šác 1 37

38 6 ZÁVĚR Během vegetačního období roku 2013 byl v okrese Znojmo sledován výskyt obalečů škodících na révě pomocí feromonových lapáků na dvou vinicích v integrované produkci, a v ekologickém jabloňovém sadu. V obou vinicích byl zjištěn výskyt všech třech sledovaných druhů obaleče jednopásého, o. mramorovaného a o. révového. V jabloňovém sadu nebyl zaregistrován obaleč révový. Obaleč jednopásý dosáhl nejvyšší početnosti, celkem bylo odchyceno 152 jedinců. V nejvyšší početnosti byl zjištěn na studijní ploše U sv. Urbana (112 jedinců), na studijní ploše Šác 31 jedinců, U kaple jen 9 jedinců. První výskyt byl zjištěn na studijních plochách ve viniční trati U sv. Urbana i viniční trati Šác, poslední jedinec byl uloven na studijní ploše U sv. Urbana. Obaleč mramorovaný (celkem 76 jedinců) byl poprvé zjištěn na studijní ploše Šác, poslední jedinci byli uloveni na studijních plochách U sv. Urban a Šác. V nejvyšší početnosti byl zjištěn na studijní ploše U sv. Urbana (45 jedinců), na studijní ploše Šác 27 jedinců, U kaple jen 4 jedinci. Během sledování letové aktivity byly zjištěny tři vrcholy u letu obaleče jednopásého i o. mramorovaného v polovině května, v polovině července a v polovině srpna. Maxima dosáhly oba druhy na studijní ploše U sv. Urbana, obaleč jednopásý 26 jedinců, o. mramorovaný 17 jedinců. Obaleč révový byl zaregistrován pouze ve vinicích. Byla ulovena tři imaga. Poprvé byl pozorován na studijní ploše Šác, poslední jedinec byl uloven na studijní ploše U sv. Urbana. Na základě výsledků pozorování byl proveden postřik syntetickým insekticidem INTEGRO (účinná látka methoxyfenozide) na obou vinicích. Feromonové odparníky přilákaly sedm necílových druhů motýlů ze čtyř čeledí. Od každého druhu bylo chyceno jediné imago, pouze kovolesklec šedivkový byl chycen v sedmi kusech. Do lapáku určeného pro odchyt obaleče jednopásého bylo polapeno pět druhů: o dva zástupci můrovitých, kovolesklec šedivkový (Diachrysia chrysitis L., 1758) a šedavka menší (Oligia latruncula Denis & Schiffermuller, 1775) o dva zástupci píďalkovitých, píďalička jabloňová (Pasiphila rectangulata L., 1758) a žlutokřídlec čtverotečný (Idaea biselata Hunfagel, 1767) 38

39 o z čeledi obalečovitých obaleč výhonkový (Neosphaleroptera nubilana Hübner, 1799) Do lapáku určeného pro odchyt obaleče mramorovaného byly polapeny tři druhy: o krásněnka skladištní (Hofmannophila pseudospretella Stainton, 1849) (krásněnkovití) o osenice širokřídlá (Agrotis bigramma Esper, 1790) (můrovití) o žlutokřídlec čtverotečný (Idaea biselata Hunfagel, 1767) (píďalkovití) 39

40 7 SOUHRN Výskyt obalečů na révě vinné a jejich regulace v podmínkách IP Během vegetačního období roku 2013 byl v okrese Znojmo sledován výskyt obalečů škodících na révě pomocí feromonových lapáků na dvou vinicích v integrované produkci, a v ekologickém jabloňovém sadu. V obou vinicích byl zjištěn výskyt všech třech sledovaných druhů obaleče jednopásého, o. mramorovaného a o. révového. Vyšší hustoty dosahovaly všechny druhy na studijní ploše U sv. Urbana. Nejvyšší početnosti dosáhl obaleč jednopásý (Eupoecilia ambiguella Hübner, 1796) (celkem 152 jedinců). První imago bylo odchyceno 3. 5., poslední Maxima (26 jedinců) dosáhl Obaleč mramorovaný (Lobesia botrana Denis & Schiffermüller, 1775) (celkem 76 jedinců) byl poprvé zjištěn 3. 5., poslední jedinec Maxima (17 jedinců) dosáhl Obaleč révový (3 imaga) byl zaregistrován pouze ve vinicích a Do lapáku pro obaleče jednopásého byli polapeni kovolesklec šedivkový (Diachrysia chrysitis Linnaeus, 1758), šedavka menší (Oligia latruncula Denis & Schiffermuller, 1775), píďalička jabloňová (Pasiphila rectangulata L., 1758), žlutokřídlec čtverotečný (Idaea biselata Hunfagel, 1767) a obaleč výhonkový (Neosphaleroptera nubilana Hübner, 1799). Do lapáku pro obaleče mramorovaného byli polapeni krásněnka skladištní (Hofmannophila pseudospretella Stainton, 1849), osenice širokřídlá (Agrotis bigramma Esper, 1790),žlutokřídlec čtverotečný (Idaea biselata Hunfagel, 1767). Klíčová slova: motýli, škůdci, feromonové lapáky, necílové druhy 40

41 RESUME The occurrence of tortricid moths and their control in integrated vine production Occurrence of tortricid moths was investigated during the growing season of 2013 in the district of Znojmo using pheromone traps in two vineyards in integrated production and in organic apple orchard. In both vineyards there was registered the occurrence of all three monitored species Eupoecilia ambiguella (Hubner, 1796), Lobesia botrana (Denis & Schiffermuller, 1775) and Sparganothis pilleriana (Denis & Schiffermuller, 1775). All species reached higher numbers in the study St. Urban. Lobesia botrana reached the highest numbers (152 total individuals). The first imago was captured on the 3rd of May, the last on the 17th of August. The maximum (26 individuals) was on the 15th of July. Lobesia botrana (76 total individuals) was for the first time identified on the 3rd of May, the last individual was identified on the 17th of August. The maximum (17 individuals) was on the 15th of July. Sparganothis pilleriana (3 imagos) was registered only in vineyards on the 1st of July and on the 10th of July. Diachrysia chrysitis (L., 1758), Oligia latruncula (Denis & Schiffermuller, 1775), Pasiphila rectangulata (L., 1758), Idaea biselata (Hunfagel, 1767) and Neosphaleroptera nubilana (Hübner, 1799) were caught in the trap for Eupoecilia ambiguella. Hofmannophila pseudospretella (Stainton, 1849), Agrotis bigramma (Esper, 1790), Idaea biselata (Hunfagel, 1767) were caught in the trap for Lobesia botrana. Key words: moths, pests, pheromone traps, non-target species 41

42 8 PŘEHLED POUŽÍTÉ LITERATURY ACKERMANN P., 2001: Ochrana a výživa révy vinné. BASF, Praha, 134 s. AMO-SALASA M., ORTEGA-LÓPEZB V., HARMANC R. & ALONSO- GONZÁLEZD A., 2011: A new model for predicting the flight activity of Lobesia botrana (Lepidoptera: Tortricidae). Crop. Prot., 30: BARNAY O., HOMMAY G., GERTZL C., KIENLEN J. C., SCHUBERT G., MARRO J. P., PIZZOL J. & CHAVIGNY P., 2001: Survey of natural populations of Trichogramma (Hym., Trichogrammatidae) in the vineyards of Alsace (France). J. Appl. Ent., 125: BĚLÍN V., 2003: Noční motýli České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 262 s. ISONET L PLUS, ISONET LE, 2014: Feromonové odparníky k matení samců obaleče jednopásého a mramorovaného v révě vinné. BIOCONT LABORATORY. Dostupně na [ ] HLUCHÝ M., 2007: Matení samců perspektivní metoda ochrany sadů a vinic. Rostlinolékař, 18(2): HLUCHÝ M., 2010: Ochrana rostlin v ekologickém vinohradnictví. Rostlinolékař, 21(2): HLUCHÝ M. & ZACHARDA M., 1994: Prostředky a systémy biologické ochrany rostlin. Biocont Laboratory, Brno, 80 s. HLUCHÝ M., ACKERMANN P., ZACHARDA M., LAŠTŮVKA Z., BAGAR M., JETMAROVÁ E., VANEK G., SZÖKE L. & PLÍŠEK B., 2008: Ochrana ovocných dřevin a révy v ekologické a integrované produkci. Biocont Laboratory, Brno, 504 s. 42

43 HRDÝ I. & PULTAR O., 1998: Feromonové lapáky systémy pro monitorování hmyzích škůdců. Agro, 3(9): KŮDELA V. & KOCOUREK F. (eds), 2002: Seznam škodlivých organismů rostlin. Agrospoj, Praha, 342 s. KRAUS V., HUBÁČEK V. & ACKERMANN P., 2010: Rukověť vinaře. Brázda, Praha, 268 s. LAŠTŮVKA Z. & LIŠKA J., 2011: Komentovaný seznam motýlů České republiky. Biocont Laboratory, Brno, 148 s. MILLER F., 1956: Zemědělská entomologie. ČAV, Praha, 1057 s. NOVÁK I., 1990: Motýli. Aventinum, Praha, 368 s. PAVLOUŠEK P., 2011: Pěstování révy vinné - Moderní vinohradnictví. Grada, Praha, 336 s. RAZOWSKI J., 2001: Die Tortriciden (Lepidoptera, Tortricidae) Mitteleuropas. F. Slamka, Bratislava, 319 s. REGISTR PŘÍPRAVKŮ, 2014: Registr přípravků na ochranu rostlin. Ministerstvo zemědělství ČR. Dostupné na [ ] STEJSKAL V., 1998: Ochrana před potravinovými a hygienickými škůdci. Vyšehrad, Praha, 112 s. ŠEDA A., 1913: Dvaja najdôležitejší škodci viničov. Slovenská ovocinárska spoločnost, Bratislava, 32 s. ŠEFROVÁ H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Konvoj, Brno, 260 s. 43

44 ŠNAJDER R. 2007: Využití feromonových lapáků pro monitorování výskytu obalečů na révě vinné. Maturitní práce, Znojmo, 29 s. ŠNAJDER R., 2012: Výskyt obalečů na révě vinné a jejich regulace v podmínkách integrované produkce. Bakalářská práce, Lednice, 50 s. VOGELWEITH F., THIERY D., QUAGLIETTI B., MORET Y. & MOREAU J., 2011: Host plant variation plastically impacts different traits of the immune system of a phytophagous insect. Functional Ecology, 25: VON ARX. M., SCHMIDT-BÜSSER D. & M. GUERIN P., 2011: Host plant volatiles induce oriented flight behaviour in male European grapevine moths, Lobesia botrana. Journal of Insect Physiology, 57:

45 9 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Letová aktivita obaleče jednopásého, o. mramorovaného a o. révového na studijní ploše U sv. Urbana Obr. 2: Letová aktivita obaleče jednopásého, o. mramorovaného a o. révového na studijní ploše Šác Obr. 3: Letová aktivita obaleče jednopásého, o. mramorovaného a o. révového na studijní ploše U kaple Obr. 4: Letová aktivita obaleče jednopásého (Eupoecilia ambiguella) na studijních plochách U sv. Urbana a Šác Obr. 5: Letová aktivita obaleče mramorovaného (Lobesia botrana) na studijních plochách U sv. Urbana a Šác Obr. 6: Letová aktivita obaleče révového (Sparganothis pilleriana) na studijních plochách U sv. Urbana a Šác Obr. 7: Schématické vytyčení studijní plochy a rozmístění lapáků ve viniční trati U sv. Urbana Obr. 8: Schématické vytyčení studijní plochy a rozmístění lapáků ve viniční trati Šác Obr. 9: Schématické vytyčení studijní plochy a rozmístění lapáků v jabloňovém sadě U kaple Obr. 10: Sestavení lapáku do požadovaného tvaru a umístění drátěného závěsu s feromonovým odparníkem Obr. 11: Instalace lepové vložky Obr. 12: Zasunutí čelních klopů Obr. 13: Ukázka přichycení lapáku k vodícímu drátu a prostoru mezi hlavami révy Obr. 14: Nejvyšší úlovek samců druhé generace obleče jednopásého (Eupoecilia ambiguella) ve viniční trati U sv. Urbana Obr. 15: Nejpočetnější necílový druh kovolesklec šedivkový (Diachrysia chrysitis) 45

46 10 SEZNAM TABULEK Tab. 1: Seznam povolených přípravků, registračních čísel, registrantů, biologických funkcí a názvu účinných látek proti obaleči jednopásému (Eupoecilia ambiguella) a obaleči mramorovanému (Lobesia botrana), podle registru přípravků na ochranu rostlin (REGISTR PŘÍPRAVKŮ, 2014) Tab. 2: Přehled necílových druhů motýlů chycených na feromon obaleče jednopásého Tab. 3: Přehled necílových druhů motýlů chycených na feromon obaleče mramorovaného Tab. 4: Počet imag cílových a necílových druhů odchycených ve feromonových lapácích na studijní ploše U sv. Urbana Tab. 5: Počet imag cílových a necílových druhů odchycených ve feromonových lapácích na studijní ploše Šác Tab. 6: Počet imag cílových a necílových druhů odchycených ve feromonových lapácích na studijní ploše v jabloňovém sadě U kaple 46

47 11 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 seznam povolených přípravků proti o. jednopásému a o. mramorovanému Příloha 2 vytyčení studijních ploch a rozmístění lapáků Příloha 3 grafický návod na sestavení lapáku Příloha 4 ukázka fixace lapáku Příloha 5 maximální počet polapených samců obaleče jednopásého Příloha 6 počty cílových i necílových druhů motýlů ve feromonových lapácích Příloha 7 ukázka nejvyššího úlovku necílového druhu 47

48 12 PŘÍLOHY 48

49 Příloha 1 - seznam povolených přípravků proti o. jednopásému a o. mramorovanému Tab. 1: Seznam povolených přípravků, registračních čísel, registrantů, biologických funkcí a názvu účinných látek proti obaleči jednopásému (Eupoecilia ambiguella) a obaleči mramorovanému (Lobesia botrana), podle registru přípravků na ochranu rostlin (REGISTR PŘÍPRAVKŮ, 2014) Název přípravku Registrační Registrant Biologická Název účinné látky číslo funkce Alneto WG Alneto WG D D/2 AUVERONE s.r.o. AUVERONE s.r.o. Insekticid Insekticid Indoxakarb Indoxakarb Biobit WP Valent BioSciences Corporation Biopreparát, Insekticid Bacillus thuringiensis ssp. kurstaki (Bacillus thuringiensis ssp. kurstaki strain ABTS-351) Deltastop EA C PROPHER, s. r. o. Semiochemikálie (Z)-dodec-9-en-1-ylacetát, Dodecylacetát, CHEMSTOP ECOFIX ((Z)-9- dodecene-1-yl acetate, Dodecyl acetate, CHEMSTOP ECOFIX) Deltastop LB C PROPHER, s. r. o. Semiochemikálie (E,Z)-dodeca-7,9- dien-1yl-acetát, CHEMSTOP ECOFIX ((7E,9Z)- 7,9-dodecadien-1-yl acetate, CHEMSTOP ECOFIX) Insegar 25 WG Syngenta Crop Protection AG Insekticid Fenoxykarb (Fenoxycarb)

50 Isonet L plus CBC (EUROPE) Ltd. Insekticid (E,Z)-dodeka-7,9- dien-1yl-acetát, (Z)- dodec-9-en-1ylacetát ((EZ)-7,9- dodecadien-1-ylacetate, (Z)-9- dodecen-1-yl acetate) Isonet LE CBC (EUROPE) Ltd. Insekticid (E,Z)-dodeka-7,9- dien-1yl-acetát, (Z)- dodec-9-en-1ylacetát ((EZ)-7,9- dodecadien-1-ylacetate, (Z)-9- dodecen-1-yl acetate) Pilot D/1 Agristar - agrochemicals Insekticid Indoxakarb s.r.o. Steward AgroBio Opava, Insekticid Indoxakarb s.r.o. Steward DuPont CZ s.r.o. Insekticid Indoxakarb

51 Příloha 2 vytyčení studijních ploch a rozmístění lapáků Obr. 7: Schématické vytyčení studijní plochy a rozmístění lapáků ve viniční trati U sv. Urbana Obr. 8: Schématické vytyčení studijní plochy a rozmístění lapáků ve viniční trati Šác

52 Obr. 9: Schématické vytyčení studijní plochy a rozmístění lapáků v jabloňovém sadě U kaple Na mapách jsou zobrazeny oblasti, na kterých probíhal monitoring letu obalečů. Jedná se o viniční trať U sv. Urbana, viniční trať Šác a jabloňový sad U kaple. Červenou barvou je schématicky znázorněno vytyčení pokusných ploch, modrou a hnědou barvou je zobrazeno rozmístění lapáků. V okolí viniční tratě U sv. Urbana a jabloňového sadu U kaple jsou patrné rozsáhlé části lesních porostů, okolních biotopů, které mohou sloužit jako úkryt nebo místo vývoje obalečů. Naopak u viniční tratě Šác je zachycena rozsáhlá část vinic v ekologické produkci.

53 Příloha 3 grafický návod na sestavení lapáku Obr. 10: Sestavení lapáku do požadovaného tvaru a umístění drátěného závěsu s feromonovým odparníkem Obr. 11: Instalace lepové vložky Obr. 12: Zasunutí čelních klopů