Vojenské lidové písně a jejich texty. Jitka Bařinková

Transkript

1 Vojenské lidové písně a jejich texty Jitka Bařinková Hlavním tématem vojenských lidových písní je válka, a to buď přímo, anebo se obsah písně válečného konfliktu nějakým způsobem alespoň dotýká. Na rozdíl od jiných lidových písní v sobě nesou informace týkající se konkrétních historických událostí s poměrně přesnou datací. Podle reálií uvedených v písních se dá také určit vztah poddaných ke své vrchnosti, způsoby řešení určitých situací, problémy nižších sociálních vrstev, motivy, které vedly mladé muže k tomu, aby nastoupili vojenskou dráhu. Celkem přesná datace nám navíc může poskytnout informace o tom, jak se vyvíjela melodická stránka lidových písní. Tyto údaje však mohou být také jistým způsobem zavádějící, neboť při zápisu se mohlo jednat již o variovanou verzi. Cílem mého referátu je vymezit soubor informací, které je možné z písní získat. Pro tento účel jsem vybrala pět sbírek lidových písní, z nichž jsem nashromáždila všechny vojenské písně a zařadila je do klasifikačního systému. Jednalo se o sbírku Lidové písně a tance z Valašskokloboucka (VETTERL 1960), Písně z Kopanic ze zápisů Josefa Černíka (TONCROVÁ, UHLÍKOVÁ 2010), Nové národní písně Moravské Františka Bartoše (BARTOŠ 1882,1889), Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (SUŠIL 1941) a o publikaci Vojenské a regrútske piesne (BURLASOVÁ 1991), z níž je použita také základní taxonomie. Jsou to tedy dvě regionální sbírky, dva všeobecné sběry a jedna tematická sbírka. Celkově jsem nashromáždila 567 písní z Moravy a Slovenska (přestože jde o území dvou států, mají písně mnoho společného). Nejedná se tedy o ucelený výzkum, spíše o určitý exkurz do problematiky. Prvním problémem byl způsob zařazení písní do jednotlivých kategorií. Válečný konflikt je vyjádřen v celé řadě lidových písní, lyrických i epických, v písních sociálně laděných i písních milostných. U některých lze dnes jen těžko určit, jestli zasazení tohoto tématu bylo dáno dobou (vznikly tedy v době nějakého z konfliktů) nebo jde jen o jakýsi obraz, jímž protagonisté vyjadřují své neštěstí, formu utrpení nebo možnost řešení životních situací. Někdy se vskutku jedná o ustálená slovní spojení, jako galánečko má, jestli sa ty nesmiluješ, zverbujem sa já 1 (což se obměňuje možností odejít do kláštera a stát se knězem). Přesto i tyto typy písní mohou přinést cenné informace. Na druhé straně se objevily písně bez jakékoli zmínky slova vojna či vojenských reálií, přesto je z kontextu znát, o jakou problematiku se jedná (např. Bylo nás jedenáct od jednej maměnky 2 ). Navíc se vyskytují varianty s doplňujícími souvislostmi. Dalším problémem bylo vřazení písní do klasifikačního systému převzatého z publikace Vojenské a regrútske piesne (BURLASOVÁ 1991). Většina písní byla zařaditelná bez většího váhání, některé však mohly být přiřazeny hned do několika kategorií. Zvláště písně poskládané z různých úryvků, kdy se v první sloce řeší odvod na vojnu, v další těžký život v boji a v poslední sloce se vojín dokonce stihne vrátit. Zároveň však řeší vztahy se svou rodinou a svou milou. Pro tuto práci tedy šlo jen o orientační kategorizaci, která bude upřesněna v dalších ucelenějších výzkumech. První skupina písní zahrnuje texty vztahující se k nedobrovolnému odchodu na vojnu, tedy k lapání. Jedná se o jednu ze starších forem náboru na vojnu, kdy byli lapáni většinou 1 Ej vy páni, vy. 2 VETTERL 1960, 110. č. 93. Viz Příklad č. 1. 1

2 kriminální živlové a jiní nepohodlní mladíci. Z okolností popsaných v písních je patrné, že se chytalo většinou v noci u děvčat. 3 Mnozí však stačili utéct do hor, kde se často dávali na zboj. 4 Některé zbojnické písně se také s vojenskými tématy překrývají. Mladší formou odvodu je verbování. Mladí muži byli lákáni na řadu výhod. Z textů je patrné, jak oceňovali hlavně čižmy (vysoké boty, na něž měli nárok jen příslušníci vyšších tříd a vojáci), pěkný kabát a koně. V přemlouvání hrál často velkou roli alkohol a peníze. Známky verbování v písních jsou také dokladem určitého historismu, neboť tato forma získávání mladých vojáků byla roku 1802 zakázána spolu se zrušením doživotní vojenské služby (i když v některých částech Slovenska se verbovalo až do roku 1848). Písně rekrutů, adeptů na vojenskou službu, jsou složitější kategorií, vyžadující si několik podskupin. Samotný odvod, následné loučení s milou a s rodinou, někdy okořeněné stížnostmi na sociální nerovnost a nespravedlnost, případně žehrání na neutěšený stav a samozřejmě milostné písně, které však mají víceméně charakter rozloučení. V některých písních je popsán vztah občanů k vrchnosti. Zatímco se císař či král a o to spíše královna těší oblibě a ve zkoumaných písních není zaznamenána jediná známka negace, městští představitelé jsou na tom hůře. Těm je vyčítána velká nespravedlnost, s níž rekruty vybírají. 5 Pravdou je, že tito lidé měli velkou moc. Když byli spravedliví, vybírali chlapce z rodin s větším množstvím dětí nebo nemajetné muže bez perspektivy. Mohli však odstranit i nepohodlné osoby, např. lupiče nebo nápadníky svých dcer a dcer vlivných přátel. Vojenský život je popisován v nemalém množství písní. Do této kategorie jsou také vloženy zajímavé písně historické, v nichž se řeší jednotlivé válečné konflikty s jejich konkrétními protagonisty. 6 Na rozdíl od rekrutských písní je zde tragický prvek velmi silný. Mimo věcných historických písní jde většinou o přímé ohrožení na životech, popisování válečných příkoří. 7 Je možné zde zařadit také písně o návratu vojínů, kteří často nejsou poznáni 8 nebo zjišťují, že situace není stejná jako před válkou a přišli o blízkou osobu. Někteří se vracejí jen symbolicky v podobě holoubka, sokola nebo přímo umrlce poté, co ve válce padli. 9 Z nashromážděného vzorku písní je patrné, že některá slovní spojení byla nadmíru oblíbená. Muže do války velmi často nosí vraný kůň (v méně případech sivovraný, po jedné variantě byl k dispozici kůň hnědý, sivý a dokonce červený ), chlapci mají sebou šabličku a to většinou na levém boku ( a on si pripíná na ľavý bok šabličku ). Někteří si uvědomují velkou životní změnu a tvrdí šablenka brúšená, to je moja žena. Nejen vojáci, ale též jejich příbuzenstvo se často domnívalo, že je vojna špás ( dycky sem si myslel, že je vojna špás ). Muži si též velmi považovali, když přišlo psaní od vládce říše, který si vyžadoval onoho konkrétního chlapce či muže. Případně šlo psaní na opačnou stranu, kdy se sám vládce, většinou sama královna, postarali o to, aby se muž z vojny vrátil ( sama královna ceduličku psala ). Některé písně si přebírají textové celky. V mnoha oblastech se opakuje text: Mašíruj, mašíruj, pán Boh ti pomáhaj, když ťa nezabijú, domů sa ponáhlaj. Někdy se místo frází objevuje symbolika zastupující určitou situaci, která by si jinak vyžadovala širší 3 Něřek sem dnes tydeň (SUŠIL 1941, 506). č Viz Příklad č V Pezinku bubnujú (BURLASOVÁ 1991, 86). č. 9; Dycky sa ptali páni, kde je ten syneček, co by ho vzali (VETTERL 1960, 249). č Viz Příklad č. 3 a 4. 5 Odvody se konaly za Rakouska-Uherska. Byl určen počet rekrutů, kteří měli být posláni do války. Větší spravedlnost přinesla až reforma z roku Od této doby byli muži vybíráni losem. 6 Bár sem z Ringelsdorfu (BURLASOVÁ, 1991, ). č Viz Příklad č Chcelas, milá, vozec, jak je na vojne? (TONCROVÁ, UHLÍKOVÁ 2010, 256). č Viz Příklad č Dycky som si myslel (TONCROVÁ, UHLÍKOVÁ 2010, 253). č Viz Příklad č Kedz sa milý do vojny bral (TONCROVÁ, UHLÍKOVÁ 2010, 283). č.471. Viz Příklad č. 8. 2

3 popis. Soňa Burlasová upozorňuje ve své publikaci na dva momenty hrající významnou roli při loučení nebo návratu vojáků, představující bariéru mezi ním a jeho blízkými (BURLASOVÁ 1991). Jedná se o symbol vody, překážku mezi dívkou a chlapcem způsobující, že nemohou být spolu. V mnoha písních se tak objevuje praní prádla. Bariéru mezi chlapcem a rodinou zase představuje dům. Symbolem pro nástup na vojenskou službu je motiv stříhání vlasů (např. píseň V Hodoníně za vojáčka mňa vzali). Barevná symbolika zastupuje stav vojáka. Matkám je v několika písních doporučováno vyjít ven a podle barvy Slunce určit, je-li jejich syn v pořádku (bílá), je-li zraněný (červená), případně pochován (černá). Někdy je příbuzným tato informace předána formou barevného psaní. Po hudební stránce jsou zastoupeny písně lyrické i epické, písně s volným i tanečním rytmem, písně durové i mollové. Překvapivě se neobjevují písně pochodové. Nejčastěji se jedná o táhlé lyrické písně, zvláště v tragických chvílích, nejsou však výjimkou veselé taneční nápěvy příslušící jiným textům. Specifikem vojenských písní je tečkovaný rytmus, dnes spojovaný s mužským sólovým tancem verbuňk. Tento hudební styl má dlouhou vývojovou linii, sahající podle Jozefa Kresánka (KRESÁNEK 1959) až k hajduckým tancům 10. Na závěr několik zajímavých dat, popisujících průběh válek v lidových písních statisticky. Co se týče geografických reálií, byli chlapci spojováni s různými městy z nebližšího okolí, odkud byli odváděni nejčastěji do Prešpurku 11 (21x) nebo do Brna (21x), kde byli umisťováni na Špilberku (většinou označován jako Štimberk či Špimberk (BARTOŠ 1889, 376). Na Moravě se vyskytovalo i město Hradišče 12 (7x). Co se týká komunikace s panovníkem, zaujala první místo Vídeň (16x). Objevují se i další města, jako Praha, Břeclav, Olomouc, Nitra, Trenčín, Komárno, Budín a také několik vzdálenějších měst (Pešť Budapešť, Bělehrad, Verona, Piemont, aj.). Proti vojákům stanuli různí protivníci, nejčastěji z řad Francouzů (27x), následují Turci (23x). Městské a státní útvary jsou zastoupeny bohatě, na rozdíl od přírodních reálií, z nichž je zastoupena jen jedna řeka, kterou je Dunaj (28x). Zejména v historických písních se můžeme dočíst také o vůdčích osobnostech. Napoleon Bonaparte, Franz Josef (např. v obdobě Ferenc Jožka ), car Alexander (zejména při popisu napoleonských válek) nebo místní vůdci Košut, Jelaćić aj. Pokud vojáci na někoho vzpomínají, s někým se loučí nebo si někomu stěžují, je to ve 196 případech jejich milá, ve 111 jejich matka, v 59 případech otec, oba rodiče byli zastoupeni v 16 případech. Třináctkrát je uvedena sestra nebo bratr (10x), v 17 písních se objevili kamarádi. Hlavní voják bývá v písni uveden i jménem. Zde však mohu poskytnout jen jedno, a tím jsou různé obdoby jména Jan, jemuž tvoří partnerku ve většině případů Anna. Výjimku tvoří jen protagonisté písně z Líšně u Brna, jejichž jména jsou Jozifko a Františka. Využití jména Jan pravděpodobně souvisí s jeho rozšířením a snadným skloňováním schopným naplnit potřebu jakéhokoli verše. Vojenské lidové písně jsou zajímavým fenoménem zasluhujícím si velkou pozornost, a to nejen pro svou velkou oblibu v široké společnosti (řada z nich je také součástí školních osnov). Mohou být také nápomocny při zkoumání různých hudebních i mimohudebních jevů. Bibliografie 10 Hajducké tance byly oblíbené melodie určené k tanci původně valachů pastevců, později také vojáků. Tančily se s různými rekvizitami a měly akrobatický charakter. 11 Bratislava. 12 Myšleno Uherské Hradiště. 3

4 BARTOŠ, František Nové národní písně moravské s nápěvy do textu vřaděnými. Brno: Karel Winiker BARTOŠ, František (ed.) Národní písně moravské, v nově nasbírané. Brno: Matice moravská, BURLASOVÁ, Soňa Vojenské a regrútske piesne. Bratislava: VEDA, FIALA, Jiří České písně ze Slezských válek. Olomouc: Univerzita Palackého, JANČÁŘ, Josef Vlastivěda moravská. Lidová kultura na Moravě. Brno: Ústav lidové kultury ve Strážnici, KRESÁNEK, Jozef Historické korene hajdúského tanca. Hudobnovedné štúdie, 1959, č. 3, s SUŠIL, František Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. 3. vydání. Ed. SMETANA, Robert VÁCLAVEK, Bedřich. Praha: Čin, TONCROVÁ, Marta UHLÍKOVÁ, Lucie (eds.) Písně z Kopanic ze zápisů Josefa Černíka. Brno: Etnologický ústav AVČR, VETTERL, Karel Lidové písně a tance z Valašskokloboucka II. Choreografickou část zpracovala Z. Jelínková. Praha: Nakladatelství ČSAV, Příklady Příklad č. 1 Příklad č. 2 Příklad č. 3 4

5 Příklad č. 4 Příklad č. 5 5

6 Příklad č. 6 6

7 7

8 Příklad č. 7 8

9 Příklad č. 8 9